Úvod do dějin správy
První přehledné zpracování dějin správy v českém státě úskalí bylo zcela v závislosti na dějinách
práva, nebo dějinami sociálními či diplomatikou.
Jejich pojetí je: o podstatě veřejné správy jako takové – která spočívá v řízení veřejných věcí,
vládního aparátu, státu a organizaci státních a veřejných korporací – alespoň pro starší období je
totožná s fungováním vládní moci ve státě.
Nejelementárnějšími úkoly správy byla záruka a zajištění základních společenských potřeb,
zájmů a klidného soužití obyvatelstva
Janák – Hladíková ve své učebnici tvrdí, že charakter státní moci je výslednicí sociálního vývoje,
proto se podle jejich vidění dějiny správy váží na poznání sociálního vývoje ve státě. Jistě jsou
ale nositeli dějinného vývoje lidé, jejich vize, jejich snažení a ideály. A vzhledem k tomu, že
lidský živel je pestrý a různě tvůrčí, vychází často z vlastního duchovního zaměření a tradic,
nepochybně se i toto lidské uvažování a následné konání váže i na tato duchovní výchidskla.
Vzájemné vnější překrývání správních i právních institucí a úřadů a institucí právních s užíváním
a interpretací práva je evidentní, ale to neznamená, totožnost dějin správy a dějin právních
institucí určitého území.
Dějiny správy chápeme jako specializaci obecné historie určitého území – přimykají se
k právnímu pozadí ale i pomocným vědám historickým a jsou jedním ze zdrojů, z nichž čerpá
archivnictví.
Dějiny správy i správní právo mají stejný předmět zájmu = organizace úřadů, ale přistupují
odlišně:
- správní právo – prvořadá je pro něj struktura úřadů a normy určující jeho činnost jako projev
tvorby práva
- dějiny správy – sledují růst úřadu a jeho vývoj a jak vyrůstá z potřeb a života společnosti,
jaký je dopad konání toho konkrétního úřadu a jaká je i vlastní podoba činnosti.
Ch. Montesquieu – žádá rozdělení moci ve státě na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní,
veřejná správa = moc výkonná
Dějiny správy v užším slova smyslu – dějiny ústavních a správních institucí
Veřejné blaho zajišťuje v 16.- 18. století policie (řecké politeia = ústava, řád), začali se vydávat
tzv. policejní řády, které orgánům státní správy – krajským hejtmanům, městským hejtmanům,
rychtářům apod. ukládaly dohled na nové a nové úseky života a vyhlašovaly tresty. Z toho byly
odvozeny výrazy politické zákony a politická správa, které se v rakouské literatuře objevují od
roku 1800, ale až do roku 1850 se pro veškerou správní vědu používalo pojmu policejní věda –
teprve pak správní nauka a správní právo.
Kromě linie veřejné správy státní (Panovnické a zemské) je třeba respektovat samosprávné
okruhy partikulárních oblastí, končících svou existenci 1848.
Literatura
Dějiny státu a práva:
Václav Vaněček: Dějiny státu a práva v Československu od r. 1945. Praha 1964, 1970, 1975
Karel Malý a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha 1999, 572 s.
Miroslav Cihlář: K vývoji státní správy v ČSR. Praha 1953.
Karel Malý: Vývoj správní organizace v Československu od nejstarších dob do r. 1945. Praha
1969.
Eduard Kučera a kol.: Obecná teorie státu a práva. 1-2 Praha 1976-1977
Starší syntézy:
Josef Kalousek: České státní právo. Praha 1892
Jaromír Čelakovský: Povšechné české dějiny právní. Praha 1900
Bohuš Rieger: Ústavní dějiny rakouské. Praha 1903. 1908, ( posmrtně Karel Kadlec)
Jan Kapras: Právní dějiny zemí koruny České. 1-3. Praha 1913-1920.
Jan Kapras: Přehled právních dějin zemí České koruny. 1-2. Praha 1935.
Jan Kapras: Dějiny ústavy a správy v českém státě. In: Československá vlastivěda 5, Stát, Praha
1931m s. 27-62.
Jan Kapras: Dějiny soudní organisace v českém státě. Tamtéž 362-369.
Karel Kadlec: Dějiny veřejného práva ve střední Evropě. Praha 1928.
Karel Kadlec: Přehled ústavních dějin Moravy. Praha 1926.
Otto Peterka: Rechtsgeschichte der Bohmischen Lander. I-II. Liberec 1928-1933.
Bohumil Baxa: Dějiny práva na území republiky Československé. Brno 1935.
František Čáda: Přehled dějin veřejného práva ve střední Evropě. Brno 1945.
František Čáda: Povšechné právní dějiny československé. 1, Od nejstarších dob do doby
husitské. Brno 1947.
Christian d,Elvert: Zur osterreichischen Verwaltungsgeschichte mit besondere Rucksicht auf
die bohmischen Lander. Brunn 1880, přetisk Wien 1970.
Christian d,Elvert: Zur osterreichischen Finanzgeschichte mit besondere Rucksicht au die
bohmischen Lander. Brunn 1881.
František Palacký:Přehled současný nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských a dvorských
ve království Českém od nejstarších časů až do nynějška. Praha 1832.
Antonín Boček: Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských
v markrabství Moravském. b. m. b. l.
Robert Maršan: Dějiny policejní organisace rakouské 1-2. Praha 1904–1910.
Wilhelm Brauneder: Der soziale und rechtliche Gehalt der osterreichischen Polizeiordnungen
de 16. Jahrhunderts. Zeitschr. F. hist. Forschung, Berlin West 3, 1976, 205-219.
Učebnice:
Janák-Hledíková: Dějiny správy v českých zemích do r. 1945, Praha 1989, 519 s.
Janák-Hledíková-Dobeš: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost.
Praha 2005, 568 s.
Jan Janák – Dějiny správy v českých zemích v letech 1848–1918. P 1987 se soupisy pramenů a
literatury.
J. Janák – Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu P. 1967. Období první a druhé
republiky a okupace. .(1918 – 1945)
J. Janák + Jaromír Kubíček: Přehled vývoje ústavních a správních institucí v Československu
od r. 1945. Soupis pramenů a literatury. P. 1972.
Stranou ovšem nemůžeme nechat práce zahraničních kolegů. Významným znalcem našich
společných rakouských a českých správních dějin je Friedrich Walter.
Friedrich Walter se narodil v roce 1896 ve Vídni, zemřel 30. 5. 1968 ve Vídni. (Manželka Dr.
Lilly Walter)
1914 maturoval na Wiener Akademischen Gymnasium, musel narukovat, po válce studium
historie na Vídeňské universitě.
Historik a universitní profesor
Absolvent Institutu für Österreichische Geschichtsforschung.
Profesor UNI Wien – přednášel Historische Hilfswissenschaften mit besonderer
Berücksichtigung der Archiv – und Aktenkunde, neuzeitliche Schriftkunde und Österreichische
Verfassungs – und Verwaltungsgeschichte na Institutu – Geschichte der Verfassung und
Verwaltung ‚Österreichs.
Die Osterreichische Zentralverwaltung – od tereziánských reforem do 1867 je jeho dílem.
Österreichische Verfasungs – und Verwalungsgeschichte von 1500-1955, Böhlau-Verlag, WienKöln-Graz
1972 ( Aus dem Nachlass herausgegeben von Adam Wandruszka) – Rejstříky a
literaturu zpracovala Dr. Anna Maria Drabek
Friedrich Walter: Österreichische Verfassungs – und Verwaltungsgeschichte von 1500-1955,
Bohlau-Verlag, Wien-Koln-Graz 1972
I. Die Ausbildung der Österreichischen Reichsgeschichte als eigene Disciplin
Rakouské státní právo existovalo od dob existence Rakouska, až do roku 1866 se tradovalo jako
jedno z teritoriálních práv Svaté říše římské národa německého a později des Deutschen Bundes
a vědecky bylo pěstováno v rámci německého státního práva. Stejně tak sepětí státního práva a
dějin bylo odtud přijato.
Od dob Hermanna Conringa (1606-1681) a jeho díla, které zakládalo německé právní dějiny
De origine juris Germanici (1643) se ukázalo, že podstatu „svaté říše“ nelze dostatečně
zdůvodnit jen pomocí juristického a říšsko a státoprávního myšlení, že německé státní právo
nelze bez historického zdůvodnění pochopit.
Dalšímy významnými badateli byli:
Johann Jakob Moser (1701-1785) shromáždil množství písemného materiálu o vztahu císaře a
říšských stavů.
Stefan Putter (1725-1807)
August Ludvig Schlozer (1735–1809)
Ludvig Timotheus Spittler (1752–1810) – učitel na Göttinger hohen Schule Putter, na sklonku
osvícenství, učil říšské a právní dějiny v juristicko-politickém duchu, nikoli v duchu historickém.
Justus Moser (1720–1794) – totéž z historického hlediska – přestože jeho výsledky byly brzo
překonány, ale jeho metodické překonání „válečných a vojenských dějin“ dějinami jako vývojem
práva, mravů a zvyků zůstalo trvalým plodem a ziskem.
Gustav Hugo (+1844) se již odkláněl od přírodního práva, ale zůstal spjatý s pozitivismem.
Karl Friedrich Eichhorn (1781–1854) práva označoval za projev „ducha národa“ Deutsche
Staats- und Rechtsgeschichte
Friedrich Karl von Savany (1779–1861) (Schwager von Klement Brentano), romantik tělem a
duší, byl proti racionalistickému přirozenému (Naturrecht) právu a právnímu positivismu.
Georg Waitz ( 1813 – 1886) – v jeho díle jsou již správní dějiny od dějin práva odděleny.
Friedrich Wal 1893 (Österreichische Reichsgesetzblatt vom 1. Mai 1893, G-Nr. 68) ukládal
posluchačům právnických fakult zapsat a nechat se zkoušet z předmětu Österreichische
Reichsgeschichte – Geschichte der Staatsbildung und des offentlichen Rechtes.
Emil Werunsky – Praha, zpracovával učebnici, bohatý podkladový materiál, chtěl pro všechny
země monarchie hovořit o vzniku, ústavě, správě, sociálním složení, o hospodářském i
privátněprávním vývoji. Dílo zůstalo torzem – zpracoval jen Horní a Dolní Rakousy a Tyrolsko,
do roku 1526.
Alfons Huber (1834–1898) jeden z nejlepších z Julius Ficker školy v Innsbrucku
Österreichische Verfassung – und Verwaltungsgeschichte – vydány 1895 – velmi dobré dílo,
opírala se o ně ještě učebnice vydaná v roce 1956: Osterreichicshe Verfassungs – und
Verwaltungsgeschichte. Na rozdíl od ostatních kolegů, kteří považovali za zrod říšských dějin
rok 1526, začal své dějiny (stejně jako Werunsky) až od římské doby. Časově rozdělil do pěti
oddílů:
907 – 1526 sledoval jednak Rakouské země, jednak Čechy a jednak Uhry
1526 – 1740 vznik R-U po vymření H v mužské linii
1740 – 1792 Marie Terezie a její synové
1792 – 1848 Koaliční krize s Francií a politický klid
1848 – 1879 líčí teritoriální a státoprávní změny – po okupaci Bosny
První díl dělen dle zemí, ostatní čtyři jednak na „Geschichte der terrritorialen Verhältnisse“ a
jedena na „Geschichte des öffentlichen Rechtes“
Druhé vydání doplněné, rozšířené o novou literaturu připravil v roce 1901 Alphons Dopsch,
nově přepracoval dějiny Čech a Uher
1895 vydal v Praze Adolf Bachmann Lehrbuch der österreichischen Reichsgeschichte.
Přednášel v Praze již dvacet let „ Geschichte ‚Österreichs mit besonderer Rücksicht auf Recht
und Cultur“ a Österreichische Reichsgeschichte“ Kniha poměrně na povrchu, záhy opuštěna.
1904 nové vydání.
1896 vyšla pak nejkvalitnější kniha – Arnold Luschin von Ebengreuths: Österreichische
Reichsgeschichte (Geschichte der Staatsbildung, der Rechtsquellen und des offentlichen Rechts.
Ein Lehrbuch. On žádal již v roce 1886 ministerstvo školství o zavedení přednášek z ústavního
práva pro juristy.
Kniha byla velmi obsáhlá a pro studenty nepřehledná, proto přistoupil ke kratšímu vydání
- před válkou začal nově zpracovávat, koncipoval do dvou dílů, bohužel vyšel jen první –
postihující středověk
1899 – Grundriss der österreichischen Reichsgeschichte – pro studenty nejvhodnější kniha
1918 – další vydání
1903 vydal Bohuslav Rieger česky přehled právních dějin
1908 druhé posmrtné vydání opatřil Karel Kadlec
Otto Balzer polsky
1913 J. Kapras – Rechtsentwicklung in den Sudetenländern
1909 A. Timos – Ungarische Verfassungs – und Rechtsgeschichte (německy)
1910 Heinrich Marczalis – Ungarische Verfassungsgeschichte (německy)
1951 Otto Stolz . ze svých přednášek na UNI Innsbruck – Grundriss der österreichischn
Verrfassungs – und Verwaltungsgeschichte“ – líčí vznik jednotlivých rakouských zemí a
celkový vývoj monarchie.
1956 Ernst C. Hellbling – Österreichische Verfassungs – und Verwaltungsgeschichte lze
doporučit jako velmi praktické dílo