Pragmatická sankce Karla VI.- osobnosti PS ČESKÉ KRÁLOVSTVÍ Václav Norbert Oktavián Kinský (1642-1719) 1705-1711 Státník, rytíř Zlatého rouna, jeden z nejbohatších šlechticů své doby Narozen 1. dubna 1642 Chlumec nad Cidlinou + 1719 – Wien (77 let) Otec Jan Oktavián Kinský, tajný rada a první klomoří Ferdinanda III., 1626 zapsání vlastnického práva ke Chlumci na Cidlinou do zemských desk Matka Marie Magdalena, hraběnka z Porcia a Brugnara Bratr – starší František Oldřich (1634 Chlumec n/C – 27.2.1699 Wien) – žák jezuitů (žák a podporavatel Balbína), universita v Lovani, císařský tajný rada, 1664-1667 místokancléř Č. království (ČK), 1667-1683 prezident AS, 1669-1699 dvorský hofmistr ČK, 8.4.1683-27.2.1699 - nejvyšší kancléř ČK - bez potomků, syn umírá v dětském věku 2 sestry Studium u jezuitů a právo na Karlo-Ferdinandově universitě Po smrti svého staršího bezdětného bratra 1699 získává i panství Chlumec nad Cidlinou – Karlova koruna Dobrý hospodář, stavební podnikatel, zakládání nových podniků – např. sklárny na Mostovském panství, obliba zahrad, stavba skleníků – pěstování pomerančů, fíkovníků, citronovníků – export do Vídně i Pruska, Vytváří nedělitelný fideikomis – jeho součástí – panství Chlumec nad Cidlinou, dva domy v Praze – Nerudova ulice a Pohořelec, dům ve Vídni - dědí František Ferdinand 1705 koupil od Filipa Ludvíka Sinzendorffa – rakouského kancléře), stříbrný servis, dvě rodinné knihovny a chlumecký hřebčín. Úřední funkce: Císařský komoří Apelační rada 1688-prezidentem Apelačního soudu 1689–členem Tajné rady 1690-1696 – Nejvyšší zemský sudí 1696 – nejvyšší komorník 1703 – zastupující český kancléř 1704-1705 – člen komise pro zvelebení a povznesení královských měst 6. 6. 1705–1711 nejvyšší kancléř, odstupuje z funkce 1710-1711 – nebylo obsazeno místo nejvyššího purkrabího – zastává i tuto funkci – předsedá místodržitelství 1712 řád Zlatého rouna První manželství: 1668 – Anna Marie Barbora Bořitová z Martinic 1652-1694 (9 dětí – 4 dcery a 5 synů) Bernard František Antonín (1676-1737) Jan Václav Oktavián (1673-1733) František Ferdinand (1678-1741) – nejvyšší kancléř (1723-1735) - řád Zlatého rouna – větev hraběcí– dědic fidekomisu, stavitel nového zámku v Chlumci n/C – Karlova koruna Štěpán Vilém – (1679—1749) vyslanec v Moskvě a Paříži – řád Zlatého rouna – za zásluhy 1746 povýšen do knížecího stavu 1. větev (prmogeniturní dědictví titulu), získal Choceň – jediný syn František Josef (1726-1752) bezdětný, titul přešel na synovce Jana Josefa (1734-1790) - syn Filipa Josefa Druhé manželství: 1697 Marie Anna Terezie z Nesselrode zu Ereshoven (6 dětí – 3 dcery a 3 syny) Filip Josef František (1700-1749) – rakouský velvyslanec v Londýně, nejvyšší kancléř (1738-1745), podpora české historie a vědy, 1710 nechává v Chlumci postavit mariánský sloup na pamět vítězství nad Ludvíkem XIV. Literatura: BROŽ, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha 1997. MAŠEK, Petr: Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha 1999, 3. přepr. Vydání 2003, 330 s. VALENTA, Aleš: Dějiny rodu Kinských. České Budějovice 2004, 351 s. VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie v českých zemích v době baroka. Praha 2014, 964 s. (HÚ 4.4-VOKA-1) VONDRA, Roman: České země v letech 1705-1792. Věk absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha, Libri 2010, 383 s. (HÚ 46-J-19) Jan Václav Vratislav z Mitrovic 1670-1712 1711-1712 Nar. 1670 + 21. 12. 1712 Wien – 42 let - srdeční selhání Otec Krištof František Vratislav z Mitrovic (+1689) – protivínská linie, nejstarší syn. Místodržitel, tajný rada a prezident české komory; budovatel Vratislavského paláce a Vratislavské zahrady v Praze Matka – Marie Alžběta z Valdštejna (1644-1687) – 43 let Studoval práva, následně cestoval po Evropě Neoženil se, ve službě hasburského státu - Leopolda I. , Josefa I. a Karla VI.; zasadil se o vybudování reprezentativní budovy ČDK – Böhmische Hofkanzlei 1693 rada apelačního soudu 1695 asesorem – přísedícím české dvorské kanceláře s přispěním svého strýce hraběte Kinského 1700 diplomatická mise v Londýně a Haagu – hledá spojenectví proti Francii – 7. 9. 1701 podepsána Haagská velká aliance – spojenectví HM + Anglie + Nizozemí; v Londýně setkání s princem Johnem Churchillem vévodou z Malborough – postavení vojska – podpora H armády – prince Evžena Savojského – vítězná bitva u Höchstädtu (Blenheimu) – 17. 8. 1704, ovládnutí Bavorska protifrancouzskou koalicí, obsazení Bavorska – JVVM navržen na fci nejvyššího místodržitele Bavorska – upřednostněn hrabě Löwenstein. Nyní dostal další úkol. Už nešlo o vyjednání spojenectví, ale dojednání neutrality Švédska v probíhající válce. Od habsburských vládnoucích kruhů neměl moc prostoru na ústupky, takže šlo o obtížný úkol, ale nakonec byla 1. září 1707 podepsána smlouva se Švédskem. Také vyjednával s uherskými povstalci, ale trvalo několik let, než kapitulovali. Tou dobou už prakticky řídil habsburskou zahraniční politiku. V roce 1711 mohl slavit. Papež Kliment XI. ho jmenoval nejvyšším převorem řádu sv. Jana Spolupracovník a přítel prince Evžena Savojského – konzultace jeho záměrů konkurence s Karlem Theodeorem Otto zu Salm 1701 titul říšského hraběte 1704-1711 nejvyšší zemský sudí ČK 1704-1712 – tajný rada 1705 českým kancléřem a poradcem pro zahraniční politiku Podzim 1705 – vyjednávání s povstalci Rákocziho povstání – (končí 1711 – Sátmárským mírem) Říjen 1706 – Altrastädt - jednání v severské válce (1700-1720 konflikt Švédska – snaha zajistit neutralitu Švédska – Karel XII. x Dánsko – podporováno saským kurfiřtem a polským králem August II. Silný, Norsko, Rusko. Švédská armáda u Lipska a hrozil vpád do Slezska. Švédské ultimátum Mitrovic 1. září 1707 podpsal – odvrátil zřejmě válku na našem území; udrženo habsburské spojenectví se saským kurfiřtem – zisk jeho hlasu při volbě Karla VI. za římského krále. Podíl na založení tajné konference – spolurozhodování o zahrančiní politice, vojenských a finančních otázkách Po Josefově smrti – člen ministerské rady regentky Eleonory Magdalény Pfalz-Neuburg Přemluvil Karla VI. k návratu z Katalánska a ujmutí se středoevropských držav – byl přesvědčen, že nejde společně vládnout Rakousku a Španělsku, možné ale Rakousko a Itálie 18. 12. 1711 jemnován do fce nejvyššího kancléře ČK – do 5. 12. 1712 – do smrti 1711 – papežem Klimentem XI. jmenován velkopřevorem maltézského řádu v ČK (nesložil řeholní sliby, ani nenosil roucho). Pohřben v kostele sv. Jakuba na Starém Městě – levá loď kostela, náhrobek 1714-1716 – navrhl vídeňský architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu (1656-1723), provedl pražský sochař Ferdinand Maximilián Brokof (1688-1731) Na ústřední části náhrobku jsou dvě pískovcové sochy. Ležící postava (Mitrovic), podpírán ženou, která chce na hlavu muže položit hvězdnou čelenku – alegorie Božské lásky. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5c/Nahrobek-Vaclava-Vratislava-z-Mitrovic.jp g/299px-Nahrobek-Vaclava-Vratislava-z-Mitrovic.jpg Náhrobek Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba Většího v Praze Literatura: Vokáčová, Petra: Jan Václav Vratislav z Mitrovic. Diplomat ve službách tří habsburských císařů. in: Dějiny a současnost. 2015, č. 9, s. 16–18. Maťa, Petr: Svět české aristokracie (1500–1700). Praha 2004, 1060 s. (HÚ 4.4-MAŤA-1) Leopold Antonín Josef hrabě Šlik z Holíče a Pasounu 1663 - 1723 1713-1723 Původně říšskoněmecký patricijský rod - hraběcí stav 10. června 1663 Praha (zu Bassano und Weisskirchen), z kopidlanské větve Šliků 10. dubna 1723 Praha 60 let Otec František Arnošt Šlik (po 1623-16.8.1675) Šlikové od 14. stol. – Kašpar Šlik, Jáchym Ondřej Šlik – vůdce protestanského povstání 1618, Matka Helena z Drahotuš (-1700) – po smrti manžela (Leopold 12 let) se podruhé provdala za irského šlechtice Františka Taafeho z Carlinfordu – s jeho kyrysnickým plukem se účastnil obléhání Nových Zámků a Ostřihomi. 1685 – dobrovolník u kyrysnického pluku hraběte Taaffeho, účast na obléhání Nových Zámků a Ostřihomi 1686 – dobývání Budína, 1688-1689 boje o Bělehrad, Pro léta 1688-1694 jsme o jeho vojenské ariéře dobře informování – dochované dopisy z fronty knížeti Františku z Dietrichštejna (1683 nejvyšší hofmistr), žádosti o podpru vojska, když trpí hladem. Říjen 1698 – 26. 1. 1699 zatupoval generálmajor LŠ s Wolfgangem Oettingen-Wallerstein císaře Leopolda I. při karlovických mírových jednáních, podepsána 26. ledna 1699 ve Sremských Karlovicích Osmanská říše x ostatní Evropské země ve Svaté lize z 1684, důsledek bitvy u Zenty 1697. 1701 – císařský tajný rada 1704 – generál kavalerie a vrchní velitel protioperací proti Rakocziho jednotkám v Horních Uhrách 1706 – mise do Porýní Polní maršál a několik dalších hodností 1705 – 1712 šéf generálního kmisariátu ve Vídni - císařský generální válečný komisař, odpovědnost za materiální a finanční podporu vojska v poli – zásobování potravinami, ubytování a výplata žoldu; sem odsunut pod vlivem prince Evžena Savojského, který jej nechtěl za viceprezidenta DR válečné Akceschopný, pracovitý, důsledný Nesoulad s princem Evženem Savojským Během působení v generálním válečném komisariátu Šlik kritizova Evženovu snahu soustředit do pozice ředitele DRV a vrchního velitele císařských vojsk (jedna osoba) strategicko-plánovací a organizační záležitosti i záležitosti finanční. Šlik chtěl nezávislý generální válečný komisariát, který by kontroloval válečné hospodaření s penězmi.Tak se mu protivníkem stává i Gundakar Thomas ze Stahrembergu. Po smrti Mitrovice – ochránce a přiznivce – byl Šlik Evženem Savojským vypuzen z válečného komisaritáu. 1713-1723 – nejvyšší kancléř ČK – strukturální změny kanceláře – 1719, úpravy vídeňské úřadovny i českého místodržitelství, zásluchy na pořádání místodržitelského archivu, vlastnoručně psaný diář – pozadí různých kauz při udělování úřadů aj.; příprava korunovace Karla VI. – sám se jí nedožil Schopný, rozvážný, zkušený, chytrý, poctivý, loajální, patriot Princ ES se jej snažil držet mimo tajnou radu 1713 ztrácí Šslik vliv na rozhodování o mezinárodních a diplomatických otázkách Příprava korunovace Karla VI. a Alžběty Krristýny v Praze, v deníku „moje korunovace“, od poloviny prosince 1722, korunovace se nedožil 1721 držitel řádu Zlatého rouna 12. 7. 1687 – 1. manželství – Klára Rozálie z Kaunic (+1693) – dcera Josefa Marie Anna (1690-1728 Znojmo, manžel Karel Josef Raduit de Souches (1684-1736 Wien) 6. 2. 1695 - 2. manželství – Marie Josefa Vratislavová (sestra Jana Václava Vratislav z Mitrovic) ____________________________________________________________________________ Syn František Josef Jindřich (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766) 1710 – císařský komoří 1720 – dvorní rad ČDK 1723 – Karlem VI. pasován na svátaclavského rytíře 1738 – tajný rada 1741-1746 – nejvyšší zemský maršálek ČK _________________________________________________________________________ Pohřben v Katedrále sv. Víta, koncept náhrobku Josef Emanuel Fischer z Erlachu (1693-1742), vytvořil jej 1725 František Maximilián Kaňka, sochařská výzdoba náhrobku Matyáš Bernard Braun (1684-1738). Náhrobek tmavý mramor, tumba, obelisk završený zlacenou kopulí, zlatem lenmovaná draperie, lev se zlomeným mečem v tlamě, socha bohyně Minervy – korunuje vavřínovým věncem zemřelého. Literatura: KUBEŠ, Jiří: Diplomaticko-úřední cesta generálního válečného komisaře Leopolda Antonína Josefa hraběte Šlika z Pasounu a Holíče (1663-1723) po středoněmeckých dvorech v roce 1706. In: Východočeský sborník historický / Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích 11, (2002) s. 41-83. VÁCHA, Štěpán: Náhrobek hraběte Leopolda Antonína Šlika ve Svatovítské katedrále a Kodex Albrecht. In: Epigraphica & Sepulcralia. [Sv.] 4, Fórum epigrafických a sepulkrálních studií / Praha: Artefactum, 2013 s. 443-458. VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014, s. 169-231. Jan Josef hrabě z Vrtby – rytíř Řádu zlatého rouna 1669 – 14. 9. 1737 – 68 let 1723 – 1737 dědičný pokladník 1705 – 1712 prezident apelačního soudu 1712 – 1734 nejvyšší purkrabí ČK 1690 – sňatek se sestřenicí (papežský dispens) – Zuzana Antonie hraběnka z Heisensteina, + 1715, bezdětné manželství 1716 – koupil Konopiště – odkázal synovci Františku Václavovi z Vrtby Vlastnil Nusle Palác pánů z Vrtby na Malé Straně – na úpatí Petřína – Vrtbovská zahrada Mecenáš architektů, sochařů, malířů, podpora hudebního skladatele Antonia Vivaldiho František Maximilián Kaňka + Matyáš Bernard Braun + Václav Vavřinec Reiner Donátor 2. kaple poutní cesty od Lorety ke KL Hájek (křížová cesta se stavěla 1720-1724