Hermann Hesse ARTS007 Germánské literatury – nositelé Nobelovy ceny za literaturu Mgr. Martina Trombiková, Ph.D. ÚGNN Je H. Hesse pouze tímto Hessem? 1946 získává Hesse Nobelovu cenu za literaturu STEPPENWOLF (1974) hl. role: Max von Sydow USA, Francie, Švýcarsko, VB režie: Fred Haines https://www.youtube.com/watch?v=YQ8xjVASGX8 Hesseho recepce u nás https://argo.cz/autori/hesse-hermann/ „Eine neue Dichtung beginnt für mich in dem Augenblick zu entstehen, wo eine Figur mir sichtbar wird, welche für eine Weile Symbol und Träger meines Erlebens, meiner Gedanken, meiner Probleme werden kann. Die Erscheinung dieser mythischen Person (Peter Camenzind, Knulp, Demian, Siddhartha, Harry Haller usw.) ist der schöpferische Augenblick, aus dem alles entsteht. Beinahe alle Prosadichtungen, die ich geschrieben habe, sind Seelenbiographien, in allen handelt es sich nicht um Geschichten, Verwicklungen und Spannungen, sondern sie sind im Grunde Monologe, in denen eine einzige Person, eben jene mythische Figur, in ihren Beziehungen zur Welt und zum eigenen Ich betrachtet wird.“ „Nová literatura pro mě vzniká v okamžiku, kdy před sebou vidím postavu, která se může na čas stát symbolem mých prožitků, myšlenek, problémů. Zjevení této mytické osoby (Peter Camenzind, Knulp, Demián, Siddhárta, Harry Haller atd.) je tvůrčím okamžikem, ze kterého všechno vzniká. Téměř všechna má prozaistická díla, která jsem napsal, jsou biografiemi duší, v žádné z nich nejde o příběhy, zápletky a napětí, nýbrž se jedná v podstatě o monology, v nichž je sledována jedna jediná postava, právě ona mytická postava, z perspektivy jejího vztahu ke světu a k vlastnímu já.“ (překlad: MT) /Hesse, Hermann: Gesammelte Schriften, Band 7. Frankfurt am Main: 1987. Str. 302/ Hesseho literatura jako literatura osobní konfese •Období dětství a dospívání v muže/spisovatele (např. PETER CAMENZIND, POD KOLY) • •Období krize (např. DEMIÁN, SIDDHÁRTHA, STEPNÍ VLK) • •Období pozdní dospělosti, zrání ve službách humanismu (např. HRA SE SKLENĚNÝMI PERLAMI) Hermann-Hesse-Skulptur auf der Nikolausbrücke Zwischen Verweilen und Aufbruch Ó, BRATŘI, PRYČ S TÓNY TĚMI! (1914) Neue Zürcher Zeitung 3.11.1914 •Nezraďme ideály humanity a nezatarasme mosty mezi jednotlivými národy! Korespondence s Romainem Rollandem •„Monsier, dostal se ke mně Váš článek z Neue Zürcher Zeitung. Srdečně Vás zdravím. To jsem chtěl udělat již dávno, - od té doby, co jsem četl Vaše knihy… Zběsilost národů zadržet nedokážeme; dokonce se obávám, že to bude ještě strašlivější; národy nedokáží promlouvat; sotva umí přemýšlet (nemají na to ani čas, ani prostor). O to více musíme držet při sobě, my všichni, co se zhnuseni vzpíráme tomuto bestiálnímu bláznovství a co je našich úkolem zachovávat vyšší jednotu evropského ducha pro budoucnost.“ (překlad: MT) • • • •/Michels, Volker (Hrsg.): Hermann Hesse. Sein Leben in Bildern und Texten. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1990. Str. 149/ • Montagnola 1946 •Za „jeho oduševnělou literární tvorbu, která svou odvahou a hloubkou současně představuje klasické humanistické ideály a vysoké stylistické hodnoty“. • • •(citace z odůvodnění Švédské akademie) Thomas Mann píše již v roce 1937: •„Auch wünschen wir – indem wir uns über seinen eigenen Mangel an Ehrgeiz billig hinwegsetzen -, dass sein Ansehen immer weiter darin verbreiten und ihm die Ehrung erwirken möge, die längst fällig gewesen wäre…: die Krönung mit dem schwedischen Weltpreis für Literatur.“ • •„Také bychom si přáli – když se přeneseme přes jeho vlastní nedostatek ctižádosti – , nechť jeho úcta nadále roste a nechť mu vydobude poctu, které se mu mělo dostat již dávno…: korunovaci švédskou světovou cenou za literaturu.“ (překlad: MT) • •/Michels, Volker (Hrsg.): Hermann Hesse. Sein Leben in Bildern und Texten. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1990. Str.283/ • Ninon Hesse píše dne 16.8.1962: •„Od prosince/ledna (1961/2) se Hermanův zdravotní stav výrazně zhoršoval…měl leukémii. Nevěděl to – naštěstí. Ani já jsem to nevěděla, jinak by mě můj strach prozradil. Lékař mi to sdělil až 2. června, který s námi slavil…Hesse byl tento rok vyrovnanější než dříve. Těšil se z tolika věcí: z Měsíce, večerních mraků…z krásného topolu u vchodu, kterého kdysi držel v ruce jako mladou rostlinku, myslel si, že je to „plevel“ a chtěl ho vytrhnout, nakonec si to však rozmyslel a nechal ji tam dál růst. Pár dní před jeho smrtí před ním zůstal stát, obdivně si ho prohlížel a v žertu se zeptal: „Jestli pak ho ještě dokážu vytrhnout?“ Smáli jsme se.“ (překlad: MT) • •/Michels, Volker (Hrsg.): Hermann Hesse. Sein Leben in Bildern und Texten. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1990. Str.334/ • •„Cesta k pravdě vede přes objektivizující harmonii krásné formy, která přímo povznáší člověka k dobru, k humanitě.“ •