1
1.1. Litevská abeceda
PÍSMENO NÁZEV PŘÍKLAD KOMENTÁŘ
A a a
daryti (dělat)
daro (dělá)
Toto písmeno může znamenat dlouhou a krátkou samohlásku.
Ą ą
a nosinė
(nazální a)
kąsti (kousat) Vyslovujeme jako dlouhou samohlásku a:
B b b
batas (bota)
bitė (včela)
C c c
cukrus (cukr)
citrina (citron)
Č č č
bačka (sud)
čiužinys (matrace)
D d d
duoti (dát)
dėti (klást)
E e
[ε]
[æ:]
vežti (vézt)
veža (veze)
Otevřené e – připomíná maďarskou výslovnost. Toto písmeno
může označovat dlouhou a krátkou samohlásku
Ę ę
[æ:] nosinė
nazální æ:
saulę (slunce, acc. sg.) Vyslovujeme jako dlouhou otevřenou samohlásku e
Ė ė [e:] ėdžios (krmelec) Úzké dlouhé e
F f ef
fabrikas (továrna)
fikusas (fíkovník)
G g g
garas (pára)
girti (chválit)
H h ha
harmonija
himnas
I i
i trumpoji
(krátké i)
bijoti (bát se)
Į į
[i:] nosinė
(nazální i:)
brolį (bratra, acc. sg.) Vyslovujeme jako dlouhou samohlásku i:
Y y
[i:] ilgoji
(dlouhé i:)
yla (šídlo)
Litevština opozici mezi písmeny i a y neužívá pro zachycení
měkkosti a tvrdosti, ale pro vyjádření mezi KRÁTKÝM a DLOUHÝM
/i/.
J j jot Jonas
K k ka
kalti (tlouct)
kilti (stoupat)
L l el
lapas (list)
lyti (pršet)
M m em
mama
miegas (spánek)
N n en
namas (dům)
nešti (nést)
O o o
oras (vzduch)
autochtonas
P p p
purvas (špína)
pelė (myš)
R r r
ranka (ruka)
ritmas (rytmus)
S s es
sapnas (sen)
silpnas (slabý)
Š š eš
šauti (střílet)
šimtas (sto)
T t t
tu (ty)
tik (jenom)
U u
u trumpoji
(krátké u)
buvo (byl)
Ų ų
[u:] nosinė
(nazální u:)
dangų (nebe, acc. sg.) Výslovnost odpovídá českému ů
Ū ū
[u:] ilgoji
(dlouhé u:)
būti (být) Výslovnost odpovídá českému ů
V v v
vaikas (dítě)
vilkas (vlk)
Z z z
zuikis (zajíc)
zirzti (bzučet)
Ž ž ž
žaisti (hrát)
žirnis (hrách)
Litevská abeceda neužívá písmena Q q, X x. Píšeme např. “kvartetas”, “tekstas”, “Meksika”.
2
Přehled zvláštních písmen litevské abecedy:
Ą ą [a:] dlouhé a
Grafémy, označující bývalé nosovky. Dnes se
vyslovují jako jednoduché dlouhé samohlásky,
ale v písmu staré nazály pořád zachycujeme.
Ę ę [æ:] dlouhé otevřené e
Į į [i:] dlouhé i
Ų ų [u:] dlouhé u
E e [ε] otevřené e Čeština ani slovenština takové vokály nemá,
výslovnost je třeba se naučit s učitelem.Ė ė [e:] zavřené dlouhé e
Y y [i:] dlouhé i
Litevština písmena i a y neužívá pro zachycení
měkkosti a tvrdosti, nýbrž pro vyjádření délky:
i = KRÁTKÉ, y = DLOUHÉ.
Ū ū [u:] dlouhé u Výslovnost odpovídá českému ů.
1.2. Cvičení:
ą: stalą (stůl, acc. sg), kardą (šavli, acc. sg), ąžuolą (dub, acc. sg), šąla (ochlazuje se), bąla (bledne);
ę: katę (kočku, acc. sg), gėlę (květinu, acc. sg), gatvę (ulici, acc. sg.), tęsti (pokračovat);
į: naktį (noc, acc. sg.), pilį (hrad, acc. sg.), pažįstamas (známý), lįsti (lézt);
ų: namų (domů, gen. pl.), vaikų (děti, gen. pl.), siųsti (posílat);
1.3. Dvojhlásky:
ai, au, ei, ie, uo, ui
1
vaikas (dítě), laivas (loď)
šaukti (křičet), paukštis (pták)
leisti (pustit), keistas (divný)
pienas (mléko), dievas (bůh)
duona (chleb), šuo (pes)
puikus (skvělý), muilas (mýdlo)
1.4. Cvičení: 2
retas rėtis rietis
melas mėlis mielas
metas mėta mietas
žemas žėrėti žiedas
mesti mėtyti miegas
kedras kėdė kiemas
vena vėpla viena
1.5. Kombinace samohláska + souhláska:
a, e, i, u al, am, am, ar
+ = el, em, en, er
l, m, n, r il, im, in, ir
ul, um, un, ur
1
Viz nahrávku „Dvibalsiai“ v ISu.
2
Viz nahrávky v ISu s názvy „E_E_IE“ (procvičování kontrastivní výslovnosti z leva doprava) a „E“, „E_s_teckou“, „IE“
(výslovnost jednotlivých slov ve sloupcích).
3
1.6. Přehled krátkých a dlouhých samohlásek:
Vždy dlouhé: ą ę į ų ė y ū
Vždy krátké: i u
__________
o vždy dlouhé v litevských slovech: mótina (matka), žolėjè (v trávě), šóko (tančil, -a).
o vždy krátké v cizích slovech: autochtònas, kománda, astronòmija.
a e můžou být dlouhé nebo krátké:
bez přízvuku – vždy krátké: mamà (matka), valandà (hodina), dárbas (práce), pasáulis
(svět); nešù (já nesu), meškà (medvěd).
na konci slova vždy krátké: Vãclovas, dárbas, mamà, valandà; su pelè (s myší = instr. sg.),
gatvès (ulice = ac. pl.)
___________
ai, au, ei, ie, uo, ui dvojhlásky jsou vždy “dlouhé” – tzn. z morfologického a
prozodického hlediska se chovají jako dlouhé samohlásky.
___________
al, am, an, ar
el, em, en, er
il, im, in, ir
ul, um, un, ur tyto jednotky také jsou “dlouhé” – tzn. z morfologického a prozodického
hlediska se chovají jako dlouhé samohlásky.
1.7. Přední a zadní samohlásky
Přední: Zadní:
i, į, y u, ų, ū
ė o
e, ę a, ą
1.8. Ano-Ne
taip (ano)
ne (ne)
1.9. Osobní zájmena
aš – já mes – my
tu –ty jūs – vy
jis – on jie – oni
ji – ona jos – ony
Zdvořile říkáme “Jūs”
1.10. Sloveso būti (být) – indikativ praesens (přítomný čas):
3
būti – yra – buvo (být – je – byl, -a)
aš esu mes esame
tu esi jūs esate
jis, ji yra jie jos yra
būti – būna – buvo (bývat, bývá, býval, -a)
aš būnu mes būname
tu būni jūs būnate
jis, ji būna jie jos būna
Aš esu Lenka, Honza, Petr.
3
Viz nahrávky “buti_yra_buvo“ a „buti_buna_buvo“ v ISu.