Specifičnost starší české literatury
I.Jak definovat středověk ?
(Umberto Eco: Umění a krása ve středověké estetice, Argo 1998)
Tvůrčí metoda: „imitatio et aemulatio“ (nápodoba a soutěž, soupeření v nápodobě)

II. Problémy interpretace starších textů
•Dobové poetiky
•Moderní literární věda
•
•Společný cíl:
•nalezení klíče k pochopení textu v jeho autentických  literárních, kulturních a společenských
souvislostech

III. Středověké umění a alegorie
•Alegorie – až  4 možné významy díla:
•    - doslovný (historický)
•    - alegorický (analogický)
•    - morální (mravoučný)
•    - anagogický (vznešený, odhalující poznání náboženské pravdy)
•
• Alegorie úplná a částečná

IV. Alegorie a symbolika
•Alegorie - „zkrat ducha“
•              (nikoli příčinné spojení dvou pojmů, ale vztah významu a účelu)
•              Každá část reality i svět víry mohou být zdrojem alegorie
•
•Oblíbené zdroje  informací o světě:
•        např.: Plinius Starší: Naturalis historia (1. stol.)
•        Physiologus (2.-4. stol.)
•        Vincenc z Beauvais: Speculum maius (13. stol.)
•

Kvantitativní a kvalitativní aspekty středověké estetiky
•„Krása je odrazem krásy Boží“
•Sv. Bonaventura (13. stol.): „Krása není nic jiného než číselná rovnost“
•
•Barva a světlo
•Soulad - „suavitas coloris“
•

Topika, text jako „hra“ s oblíbenými motivy
•Topos (pl. topoi, topy), locus communis (pl. loci communes)
•„společná místa“ – oblíbené motivy či řečnické obraty
•očekávané na určitých místech textů (žánrů)
•důkaz  vzdělanosti autora i recipienta
•Např.:
•úvodní i závěrečné formule
•topos autorské skromnosti
•podle žánrů: např. chlapec-stařec, zlatý věk, svět naruby aj.