Staročeské minulé časy[1] Stará čeština zdědila z praslovanštiny bohatý systém minulých časů. Jejich význam a funkce se však od praslovanské fáze modifikovaly. Podle vnitřní struktury je můžeme dělit na: · jednoduché (syntetické) minulé časy, · složené (analytické) minulé časy. jednoduché (syntetické) složené (analytické) imperfektum préteritum[2] aorist sigmatický antepréteritum / plusquamperfektum aorist asigmatický 1 Jednoduché (syntetické) minulé časy Jak bylo řečeno, dělí se na tři typy: aorist asigmatický, aorist sigmatický a imperfektum. Následující tabulka uvádí přehled koncovek: Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum os. sg. 1. ‑Ø ‑ch ‑ch 2. ‑e[3] ‑Ø ‑še 3. ‑e ‑Ø ‑še du. 1. *‑ově / *‑ova ‑chově / ‑chova ‑chově / ‑chova 2. *‑eta ‑sta / ‑šta ‑šta / ‑sta 3. ‑eta ‑sta / ‑šta ‑šta / ‑sta pl. 1. ‑om ‑chom / ‑chomy / ‑chome ‑chom / ‑chomy / ‑chome 2. *‑ete ‑ste / ‑šte ‑šte / ‑ste 3. ‑u / ‑ú ‑chu ‑chu Způsob jejich derivace se odlišuje, a to zejména pokud jde o tvarotvorný základ, z něhož se jednotlivé formy tvoří: * aorist asigmatický se derivuje ze základu infinitivního kmene, u sloves II. třídy typu tisknúti se tedy při derivaci odstraňuje infinitivní kmenotvorná přípona: tisknúti → tisk[DEL: ‑nú- :DEL] [4] → tisk + koncovka[5] * aorist sigmatický se derivuje z infinitivního kmene: mazati → maza- + koncovka[6] trpěti → trpě- + koncovka[7] tisknúti → tisknu- + koncovka[8] krýti → kry- + koncovka[9] * imperfektum se tvoří z kmene, který byl ve stč. tvořen sufixem -ie- nebo -á-, který je vždy DLOUHÝ; historické jazykovědné bohemistice činí potíže přiřadit tento „imperfektivní kmen“ k prézentnímu nebo infinitivnímu slovesnému kmeni, tj. dvěma základním tvarotvorným základům českého slovesa, pokud sloveso obsahuje v infinitivním kmeni -ě- anebo -a-, užívá se pro tvoření infinitivní kmen se zdlouženým kmenotvorným sufixem: mazati → maza- → mazá- + koncovka[10] trpěti → trpě- → trpie- + koncovka[11] pokud sloveso obsahuje v infinitivním kmeni jinou kmenotvornou příponu, je infinitivní kmenotvorná přípona nahrazena sufixem -ie-: nésti → nes- → nes- + -ie- → nesie + koncovka[12] tisknúti → tisknú- → tiskn- + -ie- → tisknie + koncovka[13] v některých případech se východiskem derivace stává základ prézentního kmene, ke kterému se připojuje sufix -ie-: pieti, pnu, pneš → pn- → pn- +-ie- → pnie- + koncovka[14] slúti, slovu, slóveš → slov- → slov- +-ie- → slovie- + koncovka[15] krýti, kryju, kryješ → kryj- → kryj- +-ie- → kryj- + koncovka[16] u některých sloves existují vedle sebe dvě sady imperfektivních forem: jedna tvořená z infinitivního a druhá z prézentního kmene: bráti → br-á-ch… × beř-ie-ch Příklady tvarů jednoduchých minulých časů 1. péci, peku, pečeš Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum os. sg. 1. pek pečech pečiech 2. peče - pečieše 3. peče - pečieše du. 1. *pekově (/‑a) pečechově (/-va) pečiechově (/‑va) 2. *pečeta pečesta (/‑šta) pečiešta (/‑sta) 3. *pečeta pečesta (/‑šta) pečiešta (/‑sta) pl. 1. pekom pečechom (‑my/‑me) pečiechom (‑my/‑me) 2. *pečete pečeste (/‑šte) pečiešte (/‑ste) 3. peku (/‑ú) pečechu pečiechu 2. bráti, beru, béřeš Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum z prézentního kmene z infinitivního kmene os. sg. 1. - brach beřiech brách 2. - bra beřieše bráše 3. - bra beřieše bráše du. 1. - brachově (/-va) beřiechově (/‑va) bráchově (/‑va) 2. - brasta (/‑šta) beřiešta (/‑sta) brášta (/‑sta) 3. - brasta (/‑šta) beřiešta (/‑sta) brášta (/‑sta) pl. 1. - brachom (‑my/‑me) beřiechom (‑my/‑me) bráchom (‑my/‑me) 2. - braste (/‑šte) beřiešte (/‑ste) brášte (/‑ste) 3. - brachu beřiechu bráchu 3. tisknúti, tisknu, tiskneš Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum os. sg. 1. tisk tisknuch tiskniech 2. tišče tisknu tisknieše 3. tišče tisknu tisknieše du. 1. *tiskově (/‑a) tisknuchově (/-va) tiskniechově (/‑va) 2. *tiščeta tisknusta (/‑šta) tiskniešta (/‑sta) 3. *tiščeta tisknusta (/‑šta) tiskniešta (/‑sta) pl. 1. tiskom tisknuchom (‑my/‑me) tiskniechom (‑my/‑me) 2. *tiščete tisknuste (/ ‑šte) tiskniešte (/‑ste) 3. tisku (/‑ú) tisknuchu tiskniechu 4. krýti, kryju, kryješ Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum os. sg. 1. - krych kryjiech 2. - kry kryjieše 3. - kry kryjieše du. 1. - krychově (/-va) kryjiechově (/‑va) 2. - krysta (/‑šta) kryjiešta (/‑sta) 3. - krysta (/‑šta) kryjiešta (/‑sta) pl. 1. - krychom (‑my/‑me) kryjiechom (‑my/‑me) 2. - kryste (/‑šte) kryjiešte (/‑ste) 3. - krychu kryjiechu 5. prositi, prošu, prosíš Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum os. sg. 1. - prosich prosiech 2. - prosi prosieše 3. - prosi prosieše du. 1. - prosichově (/ -va) prosiechově (/‑va) 2. - prosista (/‑šta) prosiešta (/‑sta) 3. - prosista (/‑šta) prosiešta (/‑sta) pl. 1. - prosichom (‑my / ‑me) prosiechom (‑my/‑me) 2. - prosiste (/‑šte) prosiešte (/‑ste) 3. - prosichu prosiechu 6. dělati, dělaju, děláš Aorist asigmatický Aorist sigmatický Imperfektum z prézentního kmene z infinitivního kmene os. sg. 1. - dělach dělách dělajiech 2. - děla děláše dělajieše 3. - děla děláše dělajieše du. 1. - dělachově (/-va) děláchově (/‑va) dělajiechově (/‑va) 2. - dělasta (/‑šta) dělášta (/‑sta) dělajiešta (/‑sta) 3. - dělasta (/‑šta) dělášta (/‑sta) dělajiešta (/‑sta) pl. 1. - dělachom (‑my / ‑me) děláchom (‑my/‑me) dělajiechom (‑my/‑me) 2. - dělaste (/‑šte) dělášte (/‑ste) dělajiešte (/‑ste) 3. - dělachu děláchu dělajiechu Funkční distribuce jednoduchých minulých časů Oba aoristy se sice od sebe formálně lišily, ale významově i funkčně byly stejné. Aorist asigmatický měl jedno důležité omezení: tvořil se jen od sloves I.A a II.A třídy (tj. s kořenem zakončeným na konsonant). V zásadě se distribuce jednoduchých minulých časů formálně pojila s videm: imperfektum = slovesa imperfektivní (nedokonavá) aorist = slovesa perfektivní (dokonavá) Tuto distribuci je třeba chápat jako tendenci, ve stč. lze najít případy, které se této pravidelnosti příčí a které slouží k signalizaci dalších gramatických významů. Imperfektum se mohlo výjimečně tvořit od dokonavých sloves: a. signalizovalo distributivní nebo iterativní význam slovesa, b. signalizovalo modální význam (podobný kondicionálu). Jednoduché minulé časy zanikly v 15. století. Hlavním důvodem byla gramatikalizace vidu a homonymie 2. a 3. os. sg. Identifikace minulých časů Je komplikována tím, že řada koncovek je homonymní: * aorist sigmatický a imperfektum se v řadě forem odlišují jen délkou kmenotvorné přípony, např. -a- × -á-: os. sg. 1. - dělach dělách du. 1. - dělachově (/-va) děláchově (/‑va) 2. - dělasta (/‑šta) dělášta (/‑sta) 3. - dělasta (/‑šta) dělášta (/‑sta) pl. 1. - dělachom (‑my / ‑me) děláchom (‑my/‑me) 2. - dělaste (/‑šte) dělášte (/‑ste) 3. - dělachu děláchu * aorist asigmatický je v řadě forem homonymní s prézentem Aorist asigmatický Prézens os. sg. 2. peče peče 3. peče peče du. pl. 3. peku (/‑ú) pekú Zásady určování jednoduchých minulých časů 1. Pro starou češtinu platí zásada: v textech se NEUŽÍVÁ HISTORICKÝ PRÉZENS – z toho plyne, že pokud se ve stč. text vypráví o minulých událostech, musí být daná forma minulý čas. Toto pravidlo pomáhá odlišit formy aoristu asigmatického od prézenta. Můžeme si to demonstrovat na příkladu úryvku z Dalimilovy kroniky věnovaném nalezení Přemysla. Páni po koňu pojědu, až Bieliny řěky dojědu. Podlé té řěky kuoň poteče, na jednu úlehl přiteče, na niejž oráše muž veliký, obinuv své nohy lýky. Bez znalosti staré češtiny a pravidla o absenci historického prézentu ve staré češtině bychom inklinovali k tomu interpretovat tvary pojědu, dojědu, poteče, přiteče jako přítomný čas. ALE jde o formy asigmatického aoristu. 2. Některé formy lze jednoznačně poznat podle formální stránky, např. 2. a 3. os. sg. imperfekta a aoristu sigmatického. 3. Jiné formy jsou homonymní. Zejména pokud je analyzujeme ve spřežkovém pravopise, který neodlišuje samohláskovou délku. To způsobuje potíže v odlišení některých tvarů imperfekta a aoristu sigmatického. Pak je nutné vyjít z faktu, že distribuce jednoduchých minulých časů se ve staré češtině řídí převážně videm: · je-li sloveso minulého času dokonavé, bude to s největší pravděpodobností aorist, · je-li sloveso minulého času nedokonavé, bude to s největší pravděpodobností imperfektum. Toto pravidlo si můžeme opět demonstrovat na pokračování již uvedené kapitoly o nalezení Přemysla z Dalimilovy kroniky: Pany na chlapye wzwyedyechu yeho gmye, ze gmu Przyemyſl dyechu. Poczyechu ſye druh k druhu ſmyety y chtyechu gyey[17] ynhed wzyety. U slovesných tvarů wzwyedyechu, dyechu, Poczyechu, chtyechu nelze poznat, jde-li o aorist sigmatický, anebo imperfektum. Pokud ale zohledníme vid jmenovaných sloves, který najdeme ve slovnících, stanovíme druh syntetického minulého času velmi snadno: · wzwyedyechu = vzvěděti, -diem, -dieš – dokonavé sloveso → aorist sigmatický, · Poczyechu = počieti, -čnu, -čneš – dokonavé sloveso → aorist sigmatický, · dyechu = dieti, děju, die – nedokonavé sloveso → imperfektum, · chtyechu = chtieti, chcu, chceš – nedokonavé sloveso → imperfektum, Stanovení typu minulého času má pak vliv na transkripci: * u aoristu sigmatického je kmenotvorný sufix krátký, tj. ě: wzwyedyechu → vzvěděchu, Poczyechu → Počěchu * u imperfekta je kmenotvorný sufix dlouhý, tj. ie: dyechu → diechu, chtyechu → chtiechu. 2 Složené (analytické) minulé časy 2.1 Préteritum Tvary préterita byly v češtině od jejich počátků tvořeny kombinací l-ového participia a prézentních forem slovesa býti. V praslovanštině se ještě označuje jako perfektum, neboť se předpokládá, že mělo rezultativní (perfektivní) význam, tzn. rekonstruovaný význam spojení přišel jsem je ‚jsem přišlý / ten, kdo přišel‘. Podoby stč. préterita ilustruje následující tabulka. 2.2 Antepréteritum / plusquamperfektum Sloužilo k vyjádření předčasnosti v minulosti: šlo o čas, který signalizoval, že děj/stav slovesa ztvárněného antepréteritem se odehrál před jiným dějem/stavem. Výskyt antepréterita v jazyce náročné literární produkce podporovala snaha najít adekvátní ekvivalent latinské předlohy (plusquamperfekta). Obecně nebylo ve spisovné češtině nikdy běžným frekventovaným vyjadřovacím prostředkem. Bylo tvarově neustálené: tvořilo se kombinací minulých časů pomocného slovesa býti a l‑ového participia. Variantnost podoby pomocného slovesa plynula z faktu, že se stč. vyznačovala bohatým systémem minulých časů: Préteritum Antepréteritum auxiliár ve formě préterita auxiliár ve formě imperfekta auxiliár ve formě bě‑aoristu auxiliár ve formě by‑aoristu[18] os. sg. 1. dal, ‑a, ‑o + jsem dal… + jsem byl dal… + biech dal… + běch dal… + bych 2. dal… + (j)si / s dal… + (j)si byl dal… + bieše dal… + bě dal… + by 3. dal… + jest / je / j / Ø dal… + jest / je / j / Ø byl dal… + bieše dal… + bě dal… + by … … … … … ________________________________ [1] Více viz textová opora Historická mluvnice češtiny I, s. 234–244. https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/130625/monography.pdf [2] V praslovanštině ještě perfektum. [3] Vokál -e- způsobuje 2. palatalizaci velár. [4] Stejným způsobem (založeném na resufixaci) se tvoří některé novočeské formy tohoto slovesa tisknout → tisk[DEL: ‑nou- :DEL] → tiskl (vedle tisk-nu-l), tištěn (vedle tisk-nu-t). [5] Sg. 1. os. tisk, 2. os. tišče, 3. os. tišče… [6] Sg. 1. os. mazach, 2. os. maza, 3. os. maza… [7] Sg. 1. os. trpěch, 2. os. trpě, 3. os. trpě… [8] Sg. 1. os. tisknuch, 2. os. tisknu, 3. os. tisknu… [9] Sg. 1. os. krych, 2. os. kry, 3. os. kry… [10] Sg. 1. os. mazách, 2. os. mazáše, 3. os. mazáše… [11] Sg. 1. os. trpiech, 2. os. trpieše, 3. os. trpieše… [12] Sg. 1. os. nesiech, 2. os. nesieše, 3. os. nesieše… [13] Sg. 1. os. tiskniech, 2. os. tisknieše, 3. os. tisknieše… [14] Sg. 1. os. pniech, 2. os. pnieše, 3. os. pnieše… [15] Sg. 1. os. sloviech, 2. os. slovieše, 3. os. slovieše… [16] Sg. 1. os. kryjiech, 2. os. kryjieše, 3. os. kryjieše… [17] Hyperkorektní zápis jať gyey. [18] Antepréteritum typu nesl bych se stalo již v pračeském období objektem procesu gramatikalizace, v jehož rámci se z antepréterita stal kondicionál. V drtivé většině případů má tato staročeská složená forma již funkci kondicionálu.