jako by mi chtěl něco říct, něco dodat k tomu všemu, co se mu to stalo za ty tři měsíce a víc, ale rozmyslel si to, pokynul mi zbědovaným krkem, a dal se do směšného běhu a odbelhal tam někam k potoku...
3
Ten čas, kdy Švarcava měla koťata v ptačím krmítku, takový dojemný a lidový Betlém, ten čas se mi nechtělo být na světě. Jistil jsem, žěTHoje žena má pravdu, co budeme dělat s tolika kočkami? Měla pravdu, ale jak to vyřešit?
Já jsem byl vinným, že tolik koček jsme měli v domečku v lese, že náš pobyt na víkendu byl vším jiným, jenom ne rekreací, naopak, od rána jsme trnuli, že otevřeme dveře a zaplaví chodbičku a kuchyň tolik koček, až jsme trnuli, až doroste těch deset koťátek, a co pak? Moje žena plakala a opakovala střelnou modlitbičku... co budeme dělat s tolika kočkama? A já jsem chodil k potoku a díval jsem se na vrbu, na tu vrbu, o které mi věštila Mařenka, že se na ní oběsím. A tak jsem si jednou dodal odvahy, a vytáhl jsem z kůlny velký koš, a zatímco jsem všem kočkám nalil do dvou talířů mlíčko v kuchyni, vynesl jsem koťátka z kr-
mítka, tak nějak jako v horečce, ženu jsem poslal k sousedům, vynesl jsem dvě koťátka a dal jsem je do koše, pak jsem vešel do kůlny a vynesl jsem dvě koťátka a dal jsem je k těm koťátkům z krmítka pro ptáčky, a pak jako ve snu jsem rozevřel poštovní pytel se zaschlou skvrnou v cípech, a dal jsem tam tři koťata a tři koťata a vběhl jsem do lesa a několikrát jsem udeřil obsahem poštovního pytle, pak ještě jednou, a zase ... Měl jsem už tenkrát v zimě pocit vraždy, ale za ten čas jsem už tak otrnul, že jedině nad ránem se mi zjevovala ta kočka, jen nad ránem ke mně přicházela a znovu žalostně mňoukala, abych jí pomohl, a když jsem odmítnul a jako pomoc jsem rozevřel poštovní pytel na dopisy, tak nějak jako by se mi chtěla pomstít za to, že jsem ji neodnesl, ne-vysypal doma a nenakrmil a nevyléčil z opuštěnosti, vklouzla do pytle sama a já jsem ji ubil, abych se zbavil těch nocí, kdy chodila kolem mého stavení a naříkala ... A vzal jsem pak rýč a tam mezi břízami, na místě odlehlém, jsem vyrýpal hlubokou jámu, vysypal jsem tam mokrý obsah pytle, neubránil jsem se, abych nedoběhl ještě před to moje stavení a neutrhl šest pelargó-nií, a když jsem se vrátil, tak jsem do hrobu naházel ty květiny a koťátka tam ležela vTTrůzné směsi a ja jsenTSe~dě"sné dolekal, neměl jsem se tam dívat... A zaházel jsem
84
85