budou navíc ke mně chodit koťátka šest koťátek, budou mne navštěvovat jako výčitky svědomi, když nad ránem nemohu spát. Co mi bylo platné, že mne kočky, Švarcava a ta, která ještě neměla jméno, ta Bezejmenná, zahrnovaly přízní, toieště zvyšovalo můj pocit hanbyrviny, To., ze už zdálky mne vítaly tím stříkáním lásky rovnou z očí, že celou moji postavu milovaly, dokonce když jsem se naklonil nad košíkem a dal jsem jim tam ruku, tak omdlívaly a z úst jim tekly něžné sliny, tak mě měly rády a byl jsem pro ne-vším, tím nejhezčím, cd ha světě kdy viděly. Dtíkonce jak se zdálo, měly mne ještě raději než ty svoje malinké baterky, ta čtyři koťata, která jsem jim dal dohromady, a obě ty matky měly ne dojem, ale byly skálopevně přesvědčeny, že to jsou ta jejich. Dál domyslet už to nedovedly, zatímco já jsem domý-išlel všechno to, co jsem spáchal, colsem ne udělat musel, ale co jsem nakonce-uďfrlak A tak já, ten který více než-čtyřicet let si trvale rozrušoval smysly, tak já, který v uzavřené kuchyni, když byl znepokojován jakýmsi zvukem, a když jsem šel po počátku mého znepokojení, tak když jsem zjistil, že to je list, který se mezi okny viklá na pavou-čím vláknu, tak já už takto rozviklaný jsem si bláhově dovolil ten luxus, že jsem zabil zbědovanou kočku v zimním lese, teď šest koťátek. Já který jsem slyšel i tikat hodinky
88
zamotané do šály, jsem aedomyslil,._co jsem si na sebe přichystal TTľ
\<7
Ten čas jsem navštívil v Šemících biograf, kde hráli Sladký život pana Felliniho. A už jak se objevil Steiner, krasavec, který hrál Yoccaťvfa FugvrčTmoll, KHyž jsem viděl děti /k manželku pana Steiner a, tak jsem se zne-^ pokojil, a když přišla ta scéna, jak fotografo- ' vé odstřelují ze svých aparátů paní Steinerovou, která se vrací z nákupu domú, a když jsem pak uviděl, jak v domově leží zastřelené dvě děti a na křesle zastřelený sebevrah a vrah svých děcek pan Steiner, roztřásl jsem se, a musel jsem ven, packal jsem a dral jsem se zprostředka sedadel, jen ven a ven a pryč, protože pan Steiner se zděsil tak jako já, o budoucí osudy svých dětí, a zabil je tak jako já koťátka a opuštěnou kočku za zimního večera, jenomže já jsem se bláhově rozhodl, že buďu jia jyětě dlílTze neo dejdu ze světa taKnak~mi~ťó v&sfflá_Mařen ka, ta, která umřela a nechala mi tady při-1 ^ pomínku své věštby, lýkovou velikou tašku <_/ se zelenými kruhy, tašku, ve které často si ^ hrála nebo spala ta moje odrostlá koťata. A tak jako dřív mne neustále bolel žaludek,
4
89
3*