Renda seděl v koutku a díval se na mne, já jsem nemohl ani nic psát, ani nic dělat, snažil jsem se celý měsíc zastihnout Rendu, až se na mne podívá tak, jak se na mnejdívá-val, když při každém pohledu z mých očí do jeho očí téměř omdlíval, dokonce mu tekly sliny, jak býval dojatý z toho a tím, že jej vidím, že se na něj dívám, že na něj mluvím, že jej hladím... Avšak od té doby, co mi jej přinesli jako ručník, jak utěrku, tak od té doby jŠeTn^elýTnesfcTHenavázäl s ním ten náš milostný vztah, nedovedl mi odpustit, a snad v jeho očích jsem vyvedl néco~tak hrozného, že se to ani odpustit-nedalo. a já jsem ze dne naden měl větší a větší pocit viny, zvedal jsetnBeiidú^feikTaEč^fív/Reli-da mi spával na polštáři v hlavě, zatímco ostatní kočky a kocouři museli spát v nohách, ale ani to nepomohlo, zvedl se a seskočil z postele a zase se posadil tam, kde byl, aby dál se na mne díval vyčítavě a dál mě mučil tím, co jsem mu přichystal tím tříměsíčním pobytem v pražském bytě ...
A tak jednoho dne Renda nepřišel, oddychnul jsem si, několik dní jsem dokonce byl mylně šťasten, když tam v rohu kuchyně nesedaly ty vyčítavé oči, ale ještě jsem si nebyl jistý, že Renda už není. Proto jsem obcházel louky a lesíčky, chodil jsem podle silnice a hledal jsem tam mrtvého Rendu. Ale ani jej nezastřelili myslivci, ani jej ne-
94
přejelo auto, dokonce jsem se vyptával, zdali sousedy i jja vzdálených parcelách„nena§li mrtvého mourovatého kocourka, dokonce jsem si zašel do sousedních vesnic, protože myslivci rádi chodějí na šoulačku, a vyptával jsem se, zdali nestřelili mourovatého kocourka tam někde v Loskotech, u potoka v Olšinách, na Farské cestě, v Cihelně? Bystře jsem se díval na myslivce, když jsem v hospodě jim kladl tuhle otázku korunním svědkům, ale jistil jsem, že odpovídali podle pravdy, že kocoura nestřelili, a když, tak by mi to řekli. A tak Renda zmizel a já jsem si oddychnul. Ale za týden mi začal ten kocour přicházet tak jako jeho maminka, nad ránem, já takhle špatně spím, namotávám na sebe prostěradlo a nemohu se dočkat úsvitu, nemohu se dočkat, až se rozsvítí světla na silnici, až bude pět hodin... A teď mi při-cházeT*Kenda, ne jako oblak, ne jako mračno, ze kterého se teprve odstředila kočičí tvář. Renda přicházel nad tím ránem jako blesk, najednou jsem jej měl v hlavě, moje hlava se mi rozrostla a byla veliká tak jako kuchyň, tak velikou hlavu jsem měl, tak, jako celou moji parcelu s borovicemi a břízami a potokem ... A tam seděl kocour Renda a díval se na mne, jen se na mne díval a já jsem sám na sebe podával obžalobu, já sám jsem sebe žaloval, já sám ]sem si psal a přeánášlírwfiirkterou mi neodpustil ko-
3
í
(
95