že jsme leželi svíráni pařátem sfingy, která držela tu naši mladistvou vinici, jejíž kruh se uzavřel dík tomu šťastnému neštěstí u mochovské pumpy, havárií, která vymazala _z_trestoíh£_rejstfíku^ beztrestně se nesmí zabít ani kočička. Co budu dělat s tolika kočkami?
140
EPILOG
Tohoto podvečera jsem si vyšel k zamrzlé řece, zlomená žebra mi pořád bolela, ale já jsem už týden po té havárii byl dobrý, ne že bych byl, ale můj vzor byl Franta Šťastný, který když si zlomil dvě žebra na dvěstěpa-desátkách, nechal si stáhnout hrudník obi-nadlem, a stačil za dvě hodiny po těch dvěstěpadesátkách vyhrát třistapadesátky. Slunce už zapadalo a nebe na západu bylo růžové, a tak jak se nade mnou vzdouvalo modré nebe,, zvolna se tam roztřepotala chvejicLse hvězda. Když jsem prosel lesíj kem, vyplašil jsem rudT srnek"'*Kďpýtky-si právě odhrabávaly sníh a jehličí a vytesáva-ly si do písku pelíšky a já jsem byl nešťastný, že jsem zase něco zavinil, že jsem ty srnky vyplašil. Ale co dělat? Po té, pro mne tak šťastné havárii, jsem se tak nějak zpomalil, tak nějak jsem byl šťastný tam, kde jsem, nepřál jsem si ani ujíždět autobusem do Prahy a z Prahy zase nazpátek do Ker-ska, rád jsem seděl doma, tři kocourci neustále spali, mohli spát až do věčnosti, všech-
h
o
Í>
f 141 VnJ^NV^H?
s4í