ly, nesnášel jsem tikání vteřinové ručičky, odnesl jsem ty hodinky i se šálou do kuchyni- ně a tam do skříňky tu šálu uložil za hrnce. •4 Ale když jsem si lehl, když jsem nahmatal ' cestu k mé posteli a ulehl, za chvíli, s hřbe-,       tem ruky na čele a očima do stropu v mdlém C^pouličním světle jsem uslyšel znovu tikání, ^ ale to už nebylo tikání zvenčí, ale uvnitř mé hlavy a já jsem cítil, jak i já mám do hlavy sŕ   zaražený počítací přístroj, který tiká a za-.-Jt   znamenáva impulsy mého mozku, mého tepu, že tak bude tikat ten přístroj zaražený do kočičí hlavy ve vědeckém ústavě tak dlouho, než milosrdně předčasně zešílím, t   nebo až umřu. Za moje kočky jsem rpbfaiJsy-^ í f nředstavv a obrazy, tu hrůzu, která se může ^ 1 stát mym kočkám, a vůbec, kočičkám, když j$\ Je~ô"dkoupí nebo když je chytí vědečtí ka-ťouráci. Taky jsem se lekal za všechny kočky a koťata, které potkalo to neštěstí, že je myslivci vzali a hodili svým výrům do klecí, / kde zvířátka čekala na tu chvíli, až výr do-
stane hlad. Do těchhle zvířátek jsem se častokrát promítal, do koček, do koťat v kleci výra, když jsem nemohl spát, tak mne navštěvovaly takové vidiny s hmatovým prožitkem. Jednou za zimní neděle přijelo před naši chatu auto, vystoupili lidé, a když vešli, tak mi sdělili, že jim zahynul tragicky mourovatý kocour, a že slyšeli, že my máme koček pět, že by rádi si vybrali mourovatého
kocourka od nás. A paní jen uviděla Rendu kocoura, řekla, že kdyby neviděla, jak jejího kocoura přejelo auto, tak ten náš je ten samej. A jak jsem byl zděšený z toho všeho, nezabránil jsem, aby si paní nevzala do náruče Rendu, odnesla jej a já jsem ani neměl čas se zeptat, zda paní má zahrádku, zda jezdí na rekreaci, zda jej budou mít rádi tak jako my... A Renda odejel, tiskl se k paní, jako bych to byl já, a všichni jsme ten den byli zaražení, všichni jsme byli tak zpitomělí, že jsme neodejeli do Prahy, tak velká zů-stala dfrajpo Rendovi, protože ten "Renda si mkjjy"ňenral, bylTcřasavec, byl větší než ogr tatní ta dorůsiajícíJsoíaJa^JE^ řoval,_dáy_aljaa-ně pozor, a byl takovým ve doučím těch_ostatních. co dělal Renda, dělala i ostatní koťata, a teď Renda odejel a já jsem dostal horečku a já jsem chodil po parcele a nadával jsem si, jak jsem mohl jen tak vydat Rejidji^Jco^oura^Jtterý si nikdy nehrál, který se nikdy nepral, vždycky^ jen natáhl tlapu jak maršálskou hůl a dal tak rozkaz, aby ostatní praní nechali, tak toho hle kocourka~jsenraäl z domu, i když paní tvrdila, že jsou řezníci a že bude mít játra a maso, a že jej budou milovat tak jako toho, kterého jim přejelo auto.
72
73