-S"
-------« u«ťiaoň.oi jsem ji, někdy
ji postavil na práh a mocným kopancem jsem ji obloukem vykopl do lesa, ostaťňTko-čičky ani nečekaly a prchaly, sem tam se styděly, cítily se vinnými, a já jsem přestával psát a bylo mi těch koček líto, nemohl jsem sát, protože jsem udeřil kočku, kterou jsem miloval vyko nul jsem zvířátko, které mi bylo vším, za kterým jsem někdy musel se rozejet, zničehonic se mi zastesklo po f    rách a ujížděl jsem do Kerska a bral jsem je _>-.a tisknul jsem si je na čelo, aby ode mne odejmuly strach a tesknotu... A tak jsem se styděl, vycházel jsem ven, a trvalo to někdy cel^deivnež jsem si zase ta   'řátka udobřil, než jsme se smířili, než jsem je pozval, aby šly domů, ale ony se styděly ještě víc, netroufaly si vejít tam, odkud byly vykopnuty, odkud jsem je vyhnal, protože kočky se dovedou nejen hluboce stydět, ale taky nedovedou odpustit tak, jako jsem jim rychle odpouštěl já... A tak už jsem ani v Ker-sku nespal, jen jsem si dopsal to svoje, nakrmil jsem kočky a odcházel jsem k autobusu, ujížděl jsem autem. A vždycky jsem se ohlédnul, zastavil auto, a viděl sem zase, jak všechny kočky byřyjy brlinkách, ty jejich hlavičky byly tak smutné, že jsem přidal plyn, naskočil do autobusu,jcadějiJsem jez-
1.
o
zor7^bychja3zčilejM«ft-Bes3jal_autem do. příkopy, ab ch rozčilením neviel do„protismě-rUj_A bylo zvláštní, když jsem přijížděl do chalupy autem, tak když jsem vjížděl do kerského lesa, když jsem se blížil tam, kde se zahýbá do lesní aleje, než jsem jen zahnul, už jsem viděl, jak ze sousedních parcel, zé^so^us^Hnícn'zánräd se sbíhají moje kočky, aby když jsem zastavil před bránou, tak už všechny tam stály a všechny se smály a radovaly, že jsem přijel za nimi, že jsem dorazil a že jim dám mlíčko a najíst, a že je budu brát na ruku a s každou se potěším a každé dodám kuráž do života, protože tyhle kočky moje ty asi měly pocit, že žijí, jen když jsem s nimi. A když jsem s nimi se pomazlil, tak když bylo pěkně, tak jsem jim radil, aby si šly na zdravý vzduch, aby si šly vyhřát kožíšky, ale musel jsem je vynést z pokojíčku, samy od sebe by nešly, protože pro ně vrchol bylo, když mohly být se mnou... A já jsem nepřespával přes týden v Kersku jen proto, že jsem nechtěl být zase u toho, jak kočky budou mít mladý. A tak jsem jednou přijel a chyběla ta mourovatá kočička, a našel jsem ji v kůlně, tam v košíku od brambor měla pět malých koťátek, lízala jnl_ruku, a tlapkou mi brala prsty a přitahovala je na svoje děti, které ji cucaly, a byly tak maličké
76
77