hrůzou, čím víc jsem tam nechával svoji ruku, že tahle ruka to musí být, která namátkou některá ta koťátka zproyodí ze světa. A vzdula se mi žluč a začalo mne bolet břicho, a rozlíval jsem ostatním kočkám mlíko a krájel maso, a když jsem sedl k psacímu stroji, nemohl jsem psát, protože se mi
/chvěly prsty a nebyl jsem schopen vyklepat souviskm-větu. CKôdil ]sem kolem kůlny, za miTouchodila těhotná Žvarcaya. chodila za mnou, protože tálcyměla ohromné břicho, taky byla na rozsypání, počapl jsem a ona mi vyskočila na kolena a zvedla se a tiskla se ke mně a chtěla, abych ji potěšil, abych jí pomohl, protože jak jsem viděl, taky měla hrůzu z toho, že bude sama rodit, a nepřála si nic jiného, než abych byl u toho... A já jsem trnul a viděl jsem nesmyslnost toho, že j jsem přijel, že Kersko pro mne není vůbec i to místo, o kterém všichni mí řáfele říkají, že to je ideální místo na psaní, že já se mám, když mam dva byty, jeden vJEíraze ajeden
Ív Kersku... opak byl pravdou. Když jsem byl v Praze tenhle čas, tak jsem trnul, co asi tak dělají ty moje kočky, a nemohl jsem psát hrůzou, že mají hladmže-jsou tam samy^. .., a když jsem dojel do Kerska tenhle čas, tak zase jsem si nadával, proč jsem nezůstal v Praze, že tady taky_jaejnůžu psát,
měl tolik svých koček a ještě teď jednu ko-čenku navíc, která mi porodila právě pět koťátek, a švarcava mi porodí za chvíli dalších pět... Tu chvíli jsem si prával, žeby bylo nejlepší, udělaTtafcTih^^ a tam nejdřív ubít všechny kočky, a pak do toho~Ďv£Ie si sám vlizt a utopit se v rybníku v lesejanebo . ■ • Teď mi to došlo, proč ta mo-jé^k^ata.sijaBÍraději hrají s píéTeribu^velř^ kou taškou, taškou s velikými zelenými kruhy jako držáky, proč si tam tak rády hrají, někdy se všechny ty kočky vdují do té ohromné lýkové tašky a usínají tam... Tu mi tady nechala věštkyně Mařenka, když přišla na houby a věštila mi nejen to, že ze mne bude spisovatel, ale že budu v situaci, kdy se oběsím na vrbě u potoka... A tuhle chvíli se mi zjevila ta její věštba, věštba Mařenky, bývalé nemocniční sestry, která chodila naším městečkem ve volném čase v bílém turbanu a zelené slze šperku na něm, a věštila mi z karet. Aby mi tady nechala tu ohromnou tašku z lýčí se zelenými kruhy, aby si už nikdy pro ni nepřišla, protože umřela... A já jsem teď si vzpomenul na je-jí^věšjtbu^ ze které jsem si nejdřív dělal legraci, pak jsem ji bral vážně, a dokonce jsem nechal všechny ty větve z té vrby ořezat, ale vrba do roka vyrazila tak ohromné
79   ^ ^