284    Tisíc plošin
X. 1730-STÁVÄNÍ-SE-INTENZIVNÍM, ST/Mn(-SE-ZVÍŘETEM,..
285
protože samo nemá jméno, abstraktní Stroj, v němž je každé konkrétni uspořádání multiplicitou, stáváním se, průřezem, vibrací. A on je průřezem všech.
Vlny jsou vibrace, pohyblivé okraje zapisující se jako tolik abstrakcí do roviny konzistence. Abstraktní stroj vln. Ve Vlnách Virginia Woolfo-vá, která uměla udělat z celého svého života a díla přechod, stávání se, všechna možná stávání se mezi věkem, pohlavími, prvky a doménami, smíchává sedm postav, Bernarda, Nevilla, Louise, Jinny, Rhodu, Suzanne a Percivala; ale každá z těchto postav, majících jméno a vlastní individualitu, označuje multiplicitu (například Bernard a hejno ryb); každý je zároveň v této multiplicitě a na okraji, a přechází do jiných. Percival je jako konec, zahrnuje největší počet dimenzí. Ale on ještě netvoří rovinu konzistence. I když se Rhode zdá, že ho vidí rýsovat se na moři, to není on, „spočine-li bílá paže na koleni, je to trojúhelník; teď je to vzpřímené -sloup; teď sestupný proud vodotrysku (...) Za ním hlučí moře. Je mimo náš dosah."1 Každý jde jako vlna, ale na rovině konzistence je to jedna a tatáž abstraktní Vlna, jejíž vibrace se šíří sledujíc linii úniku či deteri-torializaci, procházející celou rovinou (každé kapitole románu Virginie Woolfové předchází úvaha o aspektu vln, o jedné jejich hodině, o jednom jejich stávání se).
Vzpomínky teologa. - Teologie je velmi striktní v následujícím bodě: neexistují vlkodlaci, člověk se nemůže stát zvířetem. Neexistuje transformace esenciálních forem, jsou nezcizitelné a udržují jen vztahy analogie. Ďábel a čarodějnice, a jejich pakt, tím nejsou o nic méně reální, neboť tu reálně existuje čistě ďábelský lokální pohyb. Teologie rozlišuje dva případy sloužící Inkvizici jako modelové, případ Odysseových druhů a případ Diomedových druhů: imaginární vize a čáry. V jednom případě subjekt věří, že se změnil ve zvíře, prase, vola nebo vlka, a pozorovatelé tomu věří také; ale je tu lokální vnitřní pohyb vedoucí vnímané představy k imaginaci a odrážející je od vnějších významů. Ve druhém případě na sebe ďábel „bere" skutečná zvířecí těla, a dokonce přenáší akcidenty a afekty, jež se jim přiházejí, na jiná těla (například kočka nebo vlk posedlí ďáblem mohou utržit rány, které budou přeneseny na lidské tělo).2 To je způsob,
1 Virgina Woolfová, Vlny, One Woman Press, Praha 1997, s. 90.
2Viz manuál Inkvizice Les marteau des sorciěres, reed. Plön, sv. I, s. 10, a sv. II, s. 8. První a1
jak říct, že člověk se nestává skutečně zvířetem, ale přesto existuje ďábelská skutečnost lidského stávání-se-zvířetem. Také je jisté, že ďábel provádí všechny možné lokální přenosy. Ďábel je přenašeč, přenáší nálady, afekty, nebo dokonce těla (Inkvizice nepřipouští v této moci ďábla kompromisy: koště čarodějnice, nebo „aby tě čert vzal"). Ale tyto přenosy nepřekračují ani hranici základních forem, ani substancí či subjektů.
A potom je tu úplně jiný problém, týkající se přírodních zákonů, a nikoli již démonologie, ale alchymie a především fyziky, fe to problém ak-cidentálních forem, odlišných od základních forem a určených subjektů. Neboť akcidentální formy jsou schopné většího a menšího: více či méně laskavý, více či méně bílý, více či méně teplý. Stupeň tepla je dokonale individuované teplo odlišné od substance či subjektu, který ho přijímá, Stupeň tepla se může slučovat se stupněm bělosti nebo s jiným stupněm tepla, a vytvořit tak třetí jedinečnou individualitu, odlišnou od individuality subjektu. Jaká je individualita dne, ročního období, události? Kratší a delší den nejsou přísně vzato extenze, ale stupně vlastní extenzi, stejně jako tu jsou stupně vlastní teplu, barvě atd. Akcidentální forma má tudíž „šíři", tvořenou jistým počtem slučitelných individuací. Stupeň, intenzita je individuum, Haecceitas, slučující se s jinými stupni, jinými intenzitami, aby tak vytvořily jiné individuum. Dalo by se říci, že je tato šíře vysvětlitelná menší či větší participací subjektu na akcidentální formě? Ale neobsahují tyto stupně participace v samotné formě těkavost, vibraci ne-redukovatelnou na vlastnosti subjektu? Navíc, jestliže se intenzity tepla neslučují sčítáním, je to proto, že je nutné přidat jejich odpovídající subjekty, které právě zabraňují teplu celku, aby se zvětšilo. O důvod víc učinit rozvrhnutí intenzity, stanovit šíře „neforemně neforemné", rychlosti, pomalosti a stupně všeho druhu, odpovídající tělu nebo celku těl, braných jako délka: kartografie.1 Zkrátka, mezi substanciálními formami a
jednodušší případ se vztahuje k Odysseovým druhům, kteří věří, že se změnili v prasata, a ostatní tomu věří také (nebo případ krále Nebúkadnesara změnivšího se ve vola). Druhý případ je komplikovanější: Diomedovi druhové nevěří, že se změnili ve ptáky, protože jsou mrtvi, ale ďáblové se zmocňují těl ptáků, a ta jsou pak považována za Diomedovy druhy. Nutnost rozlišovat tento komplexnější případ se ukazuje na fenoménech přenosu afektů: například pán na lovu usekává vlkovi tlapu a po návratu domů nachází svou ženu, která neopustila dům, s useknutou rukou; nebo muž bije kočky a tytéž rány se objevují na ženách. 'O problému intenzit ve středověku, o množení se tezí k tomuto hledisku, o vytvoření kinematiky a dynamiky a zvláště důležité roli Nicolase Oresma, viz klasické dílo Pierra Duhema Lesystéme du monde, sv. VII, Hermann, Paris 1916.