a zvědavost. To jsme pak ale věru neobyčejným způsobem přecenili onu skvělou schopnost úvahy, kterou se vychloubáme, i onen dar úsudku a poznání, jestliže jsme je zaplatili cenou těchto nekonečných vášní, jimž nepřetržitě sloužíme za terč. Ledaže bychom ještě uplatňovali, jak vskutku činí Sokrates, také tu svou pozoruhodnou výsadu nad zvířaty, že zatímco jim k pohlavní rozkoši příroda předepsala jistá období a jisté meze, nám k ní uvolnila uzdu kdykoliv a ke všem příležitostem.
Ut vinum aegrotis, quia prodest raro, nocet sacpissime, melius est non adhibtre omnino, quam spe dubiae salutis in apertam per-niciem incumrr: sic haud scio an meliusJuerit humano generi motwm istum celerem cogitationis, acumen, solertiam, quam rationem voca-mus, quoniam pestifera sint multis, admodum paucis salutaria, non daň omnino, quam tam munifice et tam large dari}x
Kčemu dobrému můžeme soudit, že Varronovi a Aristotelo-^jójrosloužila znalost tolikerých věcí? Zprostila je lidských strastí? Byli vyňati z náhod a neštěstí, které ohrožují posledního nosiče? Vyvodili si z logiky nějakou útěchu proti pakostnici? Cítili ji snad méně zvěděvše, jak se její mok usazuje v kloubech? Smířilo je se smrtí poznání, že některé národy z ní mají potěšení, a s paro-háčstvím zase poznání, že v jistých krajinách jsou ženy společné? A zase obráceně: ačkoliv zaujímali první místo věděním, onen mezi Římany, druhý mezi Řeky, a to v době, kdy věda nejvíc kvetla, přece jsme nikdy neslyšeli, že by byli nějak zvlášť prospívali ve svém životním běhu; Řek měl dokonce co dělat, aby ve svém životě čelil jistým značným obtížím. Bylo snad zjištěno, že rozkoš a zdraví jsou lahodnější pro toho, kdo se vyzná v astrologii a gra-
maticer
Illiteraú num minus nervi rigent?1 A že hanba a chudoba jsou pro ně menší obtíží? Scilicet et morbis et debilitate carebis et luctum et curam effugies et tempora vitae longa tibiposthaec Jato meliore dabuntur.^
2ksvou dobu jsem viděl sto řemeslníků, sto sedláčků moud-^ řejších a šťastnějších než rektoři university, a víc bych se jim chtěj podobat. Učenost, zdá se mi, zaujímá sice opravdu místo mezi
věcmi k životu nutnými, ale asi v takové míře jako sláva, vznešenost, důstojenství anebo nanejvýš jako krása, bohatství a podobné jiné vlastnosti, jež životu slouží, avšak nepřímo a spíš tak tro-chu y našich představách než svou přirozenou povahou. \V lidském společenství nepotřebujeme my lidé o nic víc úřadů, pravidel a životních předpisů, než jich potřebují jeřábi nebo mravenci ve svém. A přesto vidíme, že si v něm vedou velmi spořádaně i bez učenosti. Kdyby byl člověk moudrý, oceňoval by každou věc podle tohoTjäKužitečná a vhodná jeJc životu. Kdo z nás bude sčítat podle našich činů a našeho chování, zjistí, že větší počet znamenitých lidí nalezne mezi nevedomci než mezi učenci: myslím zde na jakýkoliv druh ctnosti. Zdá se mi, že mnohem hodnotnější muže, a to jak pro mír, tak do války, zplodil Řím starý než pozdější Řím učený, který způsobil svou vlastní zkázu. I kdyby si všechno ostatní bylo rovné, přinejmenším poctivost a nevinnost by zůstaly na straně Říma starého, neboť se neobyčejně dobře snášejí s prostotou.
Ale zanechávám této úvahy, která by mě zavlekla dál, než hodlám dojít. Dodám k věci už jen to, že člověka počestného může vychovat pouze pokora a poslušnost. Nesmíte ponechávat na úsudku jednoho každého, aby poznával svou povinnost; musíte mu ji předepsat, nikoliv ho nechat volit podle jeho úvahy: jinak bychom si podle zabedněnosti a nekonečné pestrosti svých důvodů a názorů napletli nakonec takové povinnosti, že by nás přiměly, jak praví Epikuros, sežrat se navzájem. První zákon, který Bůh člověku vůbec kdy dal, byl zákonem čiré slušnosti: byl to holý a prostý příkaz, na němž člověk neměl co poznávat a o čem rozprávět; tím spíš, že být poslušen je hlavním úkolem rozumné duše, uznává-li svrchovanou a dobrodějnou nebeskou bytost. Z poslušnosti a ústupnosti se rodí veškerá ctnost další, zrovna tak jako z domýšlivosti veškerý hřích. A na obrátku, první pokušení, které se do lidské přirozenosti vloudilo od ďábla, její první jed, vsákl do nás skrze dábelské sliby vědění a poznání -.Eritis sicut dii, scientes bonům et malum.^ A Sirény, chtějíce u Homéra podvést Ulixa a přivábit ho do svých nebezpečných a ničivých sítí, mu nabízejí darem vědění. Morem člověka je jeho domnění, že ví...
152
I
153