Podílu, který máme na znalosti pravdy, a to jakékoliv, jsme nenabyli svými vlastními silami. Bůh nas o tom dostatečně poučil skrze svědky, které si zvolil z prostého lidu, jednoduché a nevědomé, jimiž nás vzdělal ve svých podivuhodných tajemstvích: naše víra, to není náš výboj, je čirým darem uděleným z cizí štědrosti. Nedostalo se nám našeho náboženství cestou naší úvahy nebo od našeho rozumu, nýbrž autoritativně a z vnějšího rozkazu. Více než síla našeho úsudku nám zde pomáhá jeho slabost a naše zaslepenost víc než naše jasnozřivost. Byli jsem učiněni vědomými tohoto božského vědění spíš prostředníctvTm naší nevědomosti nežli naší vědy. A není divu, jestliže tuto nadpřirozenou a nebeskou znalost nemohou pojmout naše prostředky přirozené a pozemské: naším příspěvkem zde budiž pouze poslušnost a poddanost. Neboť psáno jest: „Zničím moudrost mudrců a zahanbím rozum rozumných." Kde je tu mudrc? Kde spisovatel? Kde polemik tohoto století? Neranil Búh moudrost tohoto světa hloupostí? Poněvadž svět Boha nepoznal moudrostí, zalíbilo se Bohu spasit věřící prostotou kazatelskou. Musím se však nakonec podívat, je-li v moci člověka, aby nalezl, co hledá, a obohatilo-li ho jeho pátrání, jemuž se věnuje po tolik století, o nějakou novou sílu a nějakou spolehlivou pravdu. Doufám, že mi přizná, bude-li mluvit počestně, že veškerý zisk, jejž si přinesl z tak dlouhého usilování, je ten, že se naučil přiznávat si svou slabost. Nevědomost, která v nás byla od přirozenosti, jsme si dlouhým studiem potvrdili a osvědčili za pravdu. Lidi vskutku učené potkalo, co potkává obilní klasy: zvedají se a zvyšují, hlavu nesou zpříma a pyšně, dokud jsou prázdné: ale když jsou plné a uzrají do hutného zrna, počnou se pokorně nachylovat a hlavu věšet. Podobně lidé: když se o vše pokusili a všechno prozkoumali a v celé té hromadě vědění a zásobě nesčetných rozmanitých věcí neobjevili nic bytelného a pevného, nic než marnost, vzdávají se své domýšlivosti a uznávají svou přirozenou povahu. To právě vytýká Velleius Cottovi a Ciceronovi: že prý se od Filóna naučili, že se nic nenaučili.35 Ferccidcs, jeden ze sedmi mudrců, psal Thaletovi, když umíral: .Rozkázal jsem svým lidem, aby ti odevzdali moje spisy, až mě pochovají. lesdiže tebe i ostat-ní mudrce uspokojí, zveřejni je; jesdiže nikoliv, znič je^Neobsa- 154