vů. Pouze tyto lidi, jejich svědectví a jejich zkušenost uplatním. Vizme tedy, kam se až dostali a čeho se přidrželi. Nemoci a nedostatky, které zjistíme v tomto sboru, může svět směle uznat za nemoci a nedostatky svoje.
Kdokoliv něco hledá, dožije se okamžiku, kdy prohlásí, bud' že to nalezl,, bud' že věc nalézt nelze, anebo že ji dosud hledá. Veškerá filosofie se dělí podle těchto tří druhů. Jejím úmyslem je hledat pravdu, vědění a jistotu. Peripatetikové, epikurejci, stoikové i jiní se domnívali, že ji nalezli. Ustavili vědy, které máme, a pohlíželi na ně jako na spolehlivé vědomosti. Klitomachos, Karneades a stoupenci Akademie zlomili nad svým pátráním hůl adospěli k soudu, že našimi prostředky pravdu pojmout nelze. Jejich závěrem je lidská slabost a nevědomost; tento tábor měl nejvíc stoupenců a stoupence nejvznešenější.^9
Pyrrhon a ostatní skeptikové či epechisté - podle několika starověkých autorů jsou jejich zásady vyvozeny z Homéra, sedmi mudrců, Archilocha, Euripida a patří k nim Zenón, Démokri-tos, Xenofanes - prohlašují, že po pravdě dosud pátrají; soudí, že ti, kdo se domnívají, že pravdu nalezli, se nekonečně klamou; a soudí též, že je příliš mnoho smělé domýšlivosti i na onom druhém stupni, kde se tvrdí, že lidské síly pravdy dosíci schopny nejsou. Zjistit míru naší moci, poznat a posoudit nesnadnost věcí, to je totiž veliká a krajní věda, a oni pochybují, že by jí člověk byl mocen.40
Nil sciri quisquis putat, id quoque nesát an sciri possit quo se nilscire fatetur.^
Nevědomost, která o sobě ví která nad sebou vynáší soud a samu sebe odsuzuje, není přece úplnou neiědQnuHtiuby_jíhyJa, je nutné, aby neznala ani sebe samotnou. Takovým způsobem je vyznáním pyrrhonovců váhat^pjochybovat a klást si otázky,"nebýt si ničím jist, za nic neručit. Ze tří činných úkonů duše, obraznosti, žádostivosti a souhlasnosti, uznávají oba první; třetí odro-čují a udržují v stavu obojetném, nedovolují mu naklonit či prichýlil se na tu ani na onu stranu, a to ani v nej menším.
Nuže, toto stanovisko jejich soudnosti, strohé a neúchylné, veškeré věci přijímá, aniž se jim však přizpůsobuje a aniž jim vyslo-
vuje souhlas, a vede je tudy k té jejich ataraxii 42, jež je podmínkou života klidného, rozvážného, oproštěného od zmatků, do nichž upadáme vlivem běžného názoru a znalostí, které o věcech domněle máme. Právě z těch se rodí bázeň, lakota, závist, neu-měřené touhy, ctižádost, pýcha, pověrčivost, záliba v novém, vzpurnost, neposlušnost, tvrdošíjnost a většina zel tělesných. Vpravdě se tím způsobem pyrrhonovci vymaňují i z názorové nesnášenlivosti. Vedou totiž své spory velice mdle. Nestrachují se nikterak porážky svého mínění. Když prohlásí, že těžká tělesa klesají k zemi, nepůsobí jim žádné potěšení, je-li jim věřeno; usilují, aby proti sobě vyvolali námitky, aby tak vzniklo pochybování a odklad soudu, jež jsou jejich vlastním cílem. Neuplatňují své mínění leč za tím účelem, aby potírali mínění, která podle jejich názoru my pokládáme za správná. Přijmete-li mínění jejich, stejně ochotně budou zastávat stanovisko opačné: všechno je jim jedno, nevybírají si. Tvrdíte-li, že je sníh černý, dovozují na obrátku, že je bílý. Prohlásíte-li, že není ani takový, ani onaký, náleží jim hájit, že je takový i onaký. Jesdiže jste došli na základě bezpečného soudu k závěru, že o tom nic nevíte, budou vás přesvědčovat, že o tom víte vše. Ano, a budcte-li ujišťovat a trvat jako na samozřejmosti na tom, že jste v té věci na pochybách, budou se s vámi přít, že na pochybách nejste anebo že svoje pochybnosti o věci nejste s to rozumově dokázat. A tímto krajním pochybo-vačstvím, které pochybuje i o svém pochybování, se oddělují a odlišují od celé řady stanovisek, dokonce i od těch, která různými způsoby vyhlásila zásadu pochyb a nevědomosti.
Proč jim nemá být dovoleno pochybovat, ptají se, mohou-li jedni dogmatikové říkat žlutému zelené a druzí zelenému žluté? Je na světě mezi věcmi, které lze navrhnout buď k zamítnutí, buď k souhlasu, jediná věc taková, aby ji nebylo dovoleno pokládat za různě pojatelnou? A jesdiže jsou na jedné straně ostatní lidé náchylní (buď vlivem zvyků země, buď výchovou rodičů, buď čirou náhodou a jakoby strženi bouří, bez úvahy a bez výběru, ba nejčastěji před věkem zralého rozumu) k tomu či onomu názoru, k sektě buď stoické, bud epikurejské, jejímiž se stanou poplatníky, otroky, k níž přilnou jako k lepu, z něhož se nelze odtrhnout - ad quamcunque disciplinám velut tempestate delati, ad eam tan-quam adsaxum adhaerescunt4i-, proč by jim nemělo být podob-
156