ské přirozenosti snímá strach před božskými soudy. Quod bea-tum aeternumque sit, idnec haben negotii quicquam, neeexhibere alterißs Příroda si žádá, aby v podobných věcech vládl podobný vztah. Tak tedy nekonečný počet smrtelníků vede k obdobnému počtu nesmrtelných. Nespočetné věci, jež zabíjejí a škodí, předpokládají stejně četné věci, jež zachovávají a prospívají. Jako duše bohů, ač bez jazyka, bez očí, bez uší, mezi sebou cítí jedna co druhá a nadto i posuzují naše myšlení, tak i duše lidí, jsou-li svobodné a odpoutané od těla spánkem nebo nějakým vytržením, mají tušení, prorokují a vidí věci, které by uzřít nedokázaly, pokud jsou svázány s tělem. Lidé, říká svatý Pavel, se zbláznili a myslí si, že jsou moudří; a neporušitelnou boží slávu zvrhli v obraz narušeného člověka.
Všimněte si trochu kejklů se starověkou výrobou božstev. Když skončila veliká a okázalá pompa pohřbu a oheň zachvacoval vršek pyramidy a zmocňoval se nebožtíkova lůžka, vypouštěli zároveň orla, jehož vzlet znamenal, že duše odchází do ráje. Máme tisíc pamětních medailí, a zvlášť medaili počestné ženy Faustiny, na níž je tento orel zpodoben, jak odnáší zbožštěné duše na zádech k nebesům. Je žalostné, jak sebe samotné vlastními opičkami a výmysly klameme: Quodfinxere, timent,® jako děti, které pomalují a začerní obličej svému druhovi, a pak se ho bojí. Quasi quicqmm infeliáus sit hornine cui sua figmenta dominan-tur.70 Komu zde prokazujeme úctu? Tomu, kdo nás stvořil, nebo spíš tomu, koho jsme stvořili my? Augustus měl víc chrámů než Jupiter a s touž náboženskou úctou a vírou v zázraky se v nich sloužilo. Odměnou za dobrodiní, která jim prokázal, přišli Thas-ští oznámit Agesilaovi, že ho prohlásili za božskou bytost: „Váš národ" - řekl jim - „má tedy moc udělat Boha, z kohokoliv se mu zachce? Udělejte nějakého z jednoho z vás na zkoušku, a až uvidím, jak mu to půjde k duhu, upřímně vám za vaši nabídku poděkuji."
Člověk ie věru tvor nesmyslný. Nedokázajjjy v^ofit^anj^pz-toče, ale'bohy vyráTsTpo tuctech. Poslyšte si Trismegista, jak vychvaluje naši zdatnost: Ze všech věcí hodných podivu jedna věc prý je i nad sám podiv povýšena, že totiž člověk dovedl objevit božskou přirozenost a vytvářet ji. A zde máte úsudky samotné školy filosofie,
nosse cui divos et coeli numina soli aut soli nescire, datum?r|
Jestliže Bůh existuje, pak je tvorem živoucím; je-li tvorem živoucím, je nadán smyslem; má-li smysly, podléhá zkáze. - Je-li bez těla, je i bez duše, a tudíž i zbaven možnosti působit; a jestliže tělo má, je smrtelný. - Ti na to vyzráli, což? Jsme neschopni vytvořit svět: tedy se o to vlastním dílem zasloužila nějaká přirozená bytost znamenitější. Bylo by hloupou drzostí pokládat se za nejdokonalejší věc tohoto vesmíru: existuje tudíž něco lepšího než my, a to je právě Bůh. Když spatříte bohaté a nádherné obydlí, tu i když nevíte, kdo je jeho pánem, přece jen neprohlásíte, že bylo zbudováno pro krysy: a o té božské budově nebeského paláce, kterou máme na očích, nemáme věřit, že je příbytkem nějakého pána většího, než jsme my? Není-li pak ten nejvyšší vždy i tím nejdůstojnějším? A my věru stojíme nízko. Nic, co by nebylo nadáno duší a rozumem, nemůže zplodit živoucího tvora schopného rozumu: zplozuje nás svět, má tedy duši i rozum. Každá naše část je méně než náš celek: my jsme částí světa, a svět je tudíž nadán moudrostí a rozumem, a to v míře hojnější než my. Je krásnou věcí mít v rukou velkou vládu: vláda nad světem náleží tedy nějaké šťastné bytosti. Hvězdy nám neškodí: jsou tedy svrchovaně dobrotivé. My lidé potřebujeme potravu: tedy ji potřebují i bohové a živí se výpary země. Světské statky nejsou pro Boha žádnou hodnotou: nejsou tedy hodnotou ani pro nás. Ubližovat a snášet ponížení je obojí svědectvím slabosti: je tedy posedlostí bát se Boha. Bůh je dobrý svou přirozeností, člověk vlastní snahou, a to je víc. Moudrost boží a moudrost lidská se liší pouze tím, že první je věčná; délka doby však brány moudrosti neotvírá: jsme si tedy rovni. Máme život, rozum a svobodu, vážíme si dobroty, milosrdenství a spravedlnosti: tyto vlastnosti tudíž vyznačují i jeho. Zkrátka, bohy si zčizuk-a ruší* a jejich podmínlcy si určuje člověk, a to podle svéhoměřítka. Jaký je to střih! Jaký vzor! Natahujme si, povyšujme a násobme si lidské vlastnosti, jak se nám zlíbí; nafoukni se, nebohý člověče , a ještě a ještě, a ještě:
Non, si te ruperis, inquit?1
170
171