roda s mateřskou něhou provází a jakoby za ruku vede ke všem činům a výhodám jejich života, kdežto nás ponechává na pospas náhodě a osudu a nutí nás hledat věci nezbytné k našemu zachování cestou umělou; a že nám prostředky, jimiž bychom se za další cenu výchovy a duševního napětí vyrovnali vrozené náklonnosti zvířat, často odpírá. Takovým způsobem by ta jejich hrubá zvířecí omezenost veškeré životní výhody, které nám stačí opatřit ten nás božský rozum, vlastně překonávala.
To bychom tímto způsobem měli pak právo nazývat přírodu velmi nespravedlivou macechou. Ale není tomu tak: náš řád není tak nestvůrný a porušený. Příroda pojala v svou náruč veškeré své tvory všeobecně: a není mezi nimi jediného, aby mu nebyla zcela plně poskytla všechny prostředky, nezbytné k zachování jeho bytosti. Ony nejapné nářky totiž, které slyším z úst lidí (podle toho, vynese-li je zvůle jejich názorů jednou až nad oblaky, a potom je znovu svrhne až k protinožcům), že jsme jediným tvorem opuštěným v nahotě na nahé zemi, svázaným, spoutaným a nemajícím se čím ozbrojit a přikrýt, leda tím, co stáhne z druhého; kdežto prý ostatní tvory příroda oděla podle jejich potřeby skořápkami, škeblemi, krunýři, chlupy, vlnou, bodlinami, silnou koží, chmýřím, peřím, šupinami, rounem a hedvábím, vyzbrojila je k útoku i k obraně drápy, zuby, rohy a dokonce jim vše, co je jim vlastní, sama vnukla, totiž plavání, běh, létání, zpívání, zatímco člověk bez učení neumí ani chodit, ani mluvit, ani jíst, vůbec nic, ledaTnad plakat, - nuže, tyto náricyjsou falešné a v řádo.světa vládne rovnost větší ivztah vyrovnanější...
Nejsme ani nad ostatkem tvorstva, ani pod ním: vše, co je pod nebesy, praví mudrc, probíhá podle téhož zákona a podobného osudu,
inpudentia suis fatalibus omnia vinclis.26
Je tu nějaký rozdíl, jsou tu třídy a stupně, ale vše nese tvářnost téže přírody:
res
i quaeque suo ritu procedit et omneš edere naturae certo diserimina servantSj '
Je nutné člověka přinutit a vykázat mu místo v mezích tohoto řádu. Není ubožákovi dáno, aby své hranice vskutku překročil; je spoután a zajat, podléhá podobné nutnosti jako ostatní tvorové jeho druhu a požívá údělu velmi prostředního, bez jakékoliv výsady, bez jakékoliv opravdové a podstatné přednosti. Znamenitost, kterou si člověk přičítá ve své obraznosti a představě, nemá hlavy ani paty. Apakliže se věci mají tak, že on jediný se mezi všemi zvířaty těší myšlenkové svobodě a duševní nezří-zenosti, že je mu dáno představovat si, co je i co není, ba i co by si přál, věci falešné i věci skutečné, je to výhoda, kterou velmi draze platí a na kterou nemá proč být pyšný, neboť právě z ní plyne pramen běd, které ho sužují: hřích, nemoc, nerozhodnost, zmatek, zoufalství.
Pravím tedy, abych se vrátil k své věci, že se naprosro nepodobá rozumu, soudíme-li, že by věci, které my lidé děláme po-dle svého výběru a důmyslu, zvířata konala z vrozeného a trpné-Hošklonu. Jsme povinni z podobných účinků usuzovat na podobne schopnosti, a následkem toho přiznat, že touž rozvahou, touž cestou, kterých používáme ke svému jednání, se vyznačují i zvířata ...
Jestliže chceme vyvozovat nějakou přednost ze skutečnosti, že je v našem dosahu se zvířat zmocňovat, používat jich a nakládat s nimi podle naší vůle, pak přece běží veskrze jen o výhodu, kterou my lidé máme i jedni nad druhými. Máme přece své otroky. Což syrské Klymacidky nebyly snad ženy, které jako čtver-nožky sloužily dámám za stupátko a schůdky, aby dámy mohly do kočáru? Ostatně většina svobodných osob vzdává svůj život i svou podstatu do moci druhého pro velmi nepatrné výhody. Ženy a souložnice Traků se přou o to, která z nich bude vybrána a utracena na hrobě svého manžela. Nalézali snad kdy tyrani málo lidí zbožně jim oddaných, ačkoliv někteří připojovali navíc ještě povinnost, aby byli provázeni na onen svět jako na tomto? Celá vojska se takto svým vůdcům zavazovala. Znění přísahy v drsné škole gladiátorských bitců obsahovalo tyto sliby: Přísaháme, že se necháme poutat, pálit, bít i zabíjet mečem a že budeme snášet vše, co oprávnění gladiátoři od svého představeného snášejí. Odevzdávali tak s velmi nábožnou oddaností do jeho služeb jak tělo, tak i duši,
146
147