i rakoví, kteří si pro sebe v ústraní opakovali svůj úkol a pečlivě se z vlastní snahy pocvičovali, aby je jejich pánové nekárali a nebili.
Ale podivný je tento další příběh o strace, za který nám ručí sám Plutarch. Žila v Římě v dílně kteréhosi bradýfe a přímo zázračně napodobila svým hlasem všechno, co slyšela; jednoho dne se stalo, že se před jejich dílnou zastavili trubači a dlouho troubili; od té chvíle a po celý následující den byla milá straka zamyšlená, němá a melancholická, nad čímž všichni žasli a domnívali se, že ji tak ohlušil a ohromil zvuk polnic a že zároveň se sluchem vyhasl i její hlas. Nakonec však zjistili, že běželo o hluboké studium: straka se ponořila sama do sebe, její duch se cvičil a hlas připravoval, aby napodobil zvuk trubačů. Výsledkem bylo, že první hlas, jejž vydala, byl právě ten, že dokonale zopakovala jejich reprízy, pauzy i cviky a zároveň s tímto novým školením se opovržlivě zřekla všeho, co uměla vyjádřit do té chvíle. Nechci opomenout a neuvést také onen jiný příklad psa, kterého podle svého tvrzení týž Plutarch viděl, když se plavil lodí. Cítím sice dobře, že matu pořadí, ale v řazení příkladů dbám stejně málo o pořádek jako v celé své ostatní práci. Nuže, ten pes by se byl rád dostal k oleji, který byl na dně džbánu, kam jazykem nemohl dosáhnout pro úzké hrdlo nádoby, nanosil si tedy kamínků a naházel jich do džbánu tolik, až hladina oleje vystoupila k okraji, kde k ní měl přístup. Co je tohle jiného než účinek velmi důmyslného ducha? Říká se, že si stejně vedou i afričtí krkavci, když je voda, kde se chtějí napít, příliš mělká. Tento čin se do jisté míry blíží tomu, co král afrického národa Juba vyprávěl o slonech: když se chytrostí lovců jeden ze slonů ocitne v hluboké jámě, jaké na ně jsou líčeny a které jsou zakrývány drobným roštím, aby byli sloni oklamáni, jeho druhové snášejí spěšně na místo množství kamení a dřevěných klacků, aby mu pomohli dostat se z jámy. Avšak toto zvíře závodí s lidskými schopnostmi v tolika účincích, že kdyby se mi chtělo vypočítávat dopodrobna všechna poučení, co v té věci zkušenost přinesla, mČL_lu3ějnijižjnJři(m, .bych prosadil přímo hravě: pravím, žeje víc rozdílů mezi tím a oním člověkem než mezi daným zvířetem a daným člověkem ...
Přičítáme si předností vymyšlené a pomyslné, přednosti budoucí a neskutečné, za které se lidská schopnost nemůže sama sobě
zaručit, anebo si falešně přikládáme předností z holé naší domýšlivosti, například rozum, vědění a čest: a zvířatům přenecháváme za úděl přednosti podstatné, věcné a hmatatelné, mír, klid, jistotu, nevinnost a zdraví, zdraví pravím, nejkrásnější a nejbohatší dar, jejž nám příroda je s to učinit. Tím způsobem si filosofie, totiž stoická, může právem troufat říci, že kdyby byli Heraklei-tos a Ferecidas mohli vyměnit svou moudrost za zdraví a zbavit se tou výměnou jeden vodnatelnosti a druhý všiviny, která ho mučila, byli by učinili správně. Čímž je moudrost hodnocena ještě více - je totiž srovnávána se zdravím a zdravím vyvažována -, než se děje v tomto dalším tvrzení, které rovněž pochází od sto-iků: říkají, že kdyby byla Kirké nabídla Ulixovi dva nápoje, jeden, jímž by se stal z blázna mudrcem, a druhý s účinkem opačným, Ulixes by byl měl přijmout spíš nápoj šílenství, než aby byl svolil, aby Kirké proměnila jeho lidskou podobu v podobu zvířecí; a prohlašují, že sama Moudrost by byla k němu takto mluvila: „Vzdej se mne, opusť mě raději, než abys mě ubytoval v podobě a těle osla!" Cože! To se tedy této veliké a božské Moudrosti filosofové vzdávají kvůli nějakému tělesnému a pozemskému rouchu? Tak to tedy najednou nad zvířata nevynikáme již rozumem, schopností uvažovat a duší; nýbrž svou krásou, krásnou pletí a krásným rozložením našich údů, a pro ty se musíme vzdát našeho rozumu, naší moudrosti i všeho ostatního.
Nuže, přijímám toto naivní a upřímné přiznání. Stoikové zřejmě poznali, že všechny ony vlastnosti, které tak oslavujeme, jsou jen marný výmysl. I kdyby tedy zvířata měla všechnu ctnost, vědu, moudrost a schopnostistoiků, byla by pořád ještě zvířaty; a pořád by je nebylo možné srovnávat s jakýmkoli člověkem, byť i bídným, zlým a postrádajícím rozumu. Zkrátka vše, co není takové, jací jsme my, nemá ceny. A sám Bůh, má-li co pořídit, musí se nám podobat, jak brzo,povlme. Zčehožje zjevné, že se povyšujeme nad ostatní živočichy a vyjímáme se z jejich povahy a společnosti nikoliv na základě opravdové rozumné úvahy, nýbrž z pošetilé a tvrdošíjné pýchy.
Ale abych se vrátil k své řeči, za úděl máme přece i nestálost, nerozhodnost, nejistotu, bolest, pověru, úzkost z věcí budoucích, ba posmrtných, ctižádost, lakotu, žárlivost, závist, nezřízené, násilnícke a nezkrotné choutky, válku, lež, zrádnost, pomlouvačnost
150
151