útrob z uštvané kořisti, spatří pravý opak. Trochu lépe výše popsaný mechanismus funguje při loveckých operacích kočkovitých šelem nebo dravců typu krahujce, kteří navíc šokovaného ptáka zvolna „ožírají", počínaje od prsních svalů, aniž by tento kladl podstatný odpor. Celá plejáda děsivostí se před divákem rozvine zejména, pohlédne-li na bezobratlé. Korýš Sacculina prorůstající tělo hostitelského kraba jako mycélium a mořící jej po měsíce a léta, larvy lumků a kuklic vyžírající za živa zevnitř housenky a jiné hmyzí hostitele či larvy much rodu Bufolucilia likvidující obdobně po dlouhé dny ropuchy, počínaje od nozder a očí, jako by byli živými ilustracemi teze gnostiků Basileidova a Valentinova okruhu o tom, že náš svět je ve skutečnosti dílem padlých andělů, tj. ďáblů, a že byl stvořen primárně pro zábavu (jejich) - proto je mnohem dokonalejší nežli všechna díla lidská, po wagnerovsku řečeno jakýsi Gesamtkunstwerk, ale zároveň se zabudovanými „systému imanentními svinstvy". To pak umožňuje ďasům bavit se v dunivém bezčasí věčnosti tím, jak se zde navzájem parazitujeme, predujeme, przníme a znásilňujeme, zastiňujeme, jak zde dominujeme jedni nad druhými, strádáme odloučením od věcí milých a spojením s věcmi nemilými a my lidé i procitáme z krátkých a marných nadějí, propadajíce zoufalství (jako nápravný prostředek, jak démony naštvat a překazit jim jejich spektákl, radily příslušné autority žít ctnostně). Sledujeme-li kladení vajíček lumků do housenek, máme dojem, že přihlížíme dramatickému znásilnění zoufale se bránící oběti. I jiné momenty spojené s para-zitací jsou zcela perverzní - moucha Cochliomyia hominivorax, chytající opatrné komáry a upevňující na ně svá vajíčka, která se během sání líhnou a larvičky se zavrtávají do lidské kůže, kde žijí ve vředu, který vytvoří, či fenomén hyperparazitismu, kdy drobná vosička klade vajíčko ne do primárního hostitele, ale do jeho parazita, opravdu zavánějí Basileidem. Darwinovský obrat (1859), kladoucí důraz na rozmnožení a energetický zisk, získej jak získej, ušetřil přírodním teologům problém teodiceje, znepokojení při bližším pozorování zvířat i lidí však tlumí jen málo.
ZVÍŘE A RITUÁL
Jako rituál lze označit takový proces, který ztratil svou původní funkci, je pouze více či méně stylizovaně naznačován a jeho smysl je nějakým způsobem přeznačen, většinou ve stylu nějaké komunikační či znakově-symbolické funkce. Prototypem takovéhoto rituálu u lidí je třeba křesťanský mešní obřad, představující symbolickou stylizaci původní večeře s pojídáním chleba a jeho zapíjením vínem. Ritualizace je jevem prostupujícím celý živý svět a člověk pochopitelně není zdaleka jediným tvorem, kterému je vlastní. Živočichové používají v komunikačním procesu rozmanitých rituálů odvozených z původních „plnovýznamových" úkonů jejich přeznačením. Jeden příklad za mnohé - mouchy kroužilky (čeleď Empididae) mají ve své etologické výbavě přinášení svatebního daru, tj. většinou jiné menší mouchy, samečkem samičce před kopulací; ta pak tento vítaný zdroj potravy, který sameček někdy obalí hedvábnými vlákny vlastní produkce, během kopulace vysává. U některých druhů dochází k ritualizaci toho typu, že je přinášen pouze prázdný „balónek" zhedvábných vláken, ale bez kořisti uvnitř, což samičku při předání plně uspokojuje (přinášení ritualizovaných darů bez vší užitné hodnoty je v živočišné říši dosti rozšířené - například někteří kormoráni přinášejí coby takovéto „zástupné" prezenty kusy chaluh). Lidské ritualizace jsou pochopitelně známy odedávna, zvířecí v jasně formulované podobě teprve relativně krátce - vnáznaku se o nich zmiňuje už Darwin (1871) a vzájemnou evoluční homologizaci odpovídajících forem chování příbuzných druhů mezi sebou učinili všeobecné akceptovanou teprve Lorenz (1941, 1966), Wickler (1970) atd.
Zajímavá je otázka protonáboženských představ u zvířat. Už Darwin se domníval, že skupinové vytí vlků je paranáboženským obřadem, podobným řekněme zpěvu u táborového ohně, paraná-boženskému obřadu lidskému (Darwin viděl i vpoměru psa k pánovi náboženskou dimenzi). Co ostatně víme bližšího o vágně--nyvném duševním rozpoložení vyjící vlčí smečky? Řečtí autoři
124
KAPITOLY O PRÁVECH ZVÍŘAT STANISLAV KOMÁREK
HOVADA, NEBO BLIŽNÍ?
125