p J. B. Moliěre m^r ^^^ I ll ■ \J ^^r# VI M Divadlo Na zábradlí Překlad: Umělecký ředitel: dr. Vladimír Vodička Divadelní scénář: Jaroslav Konečný Režie: Jan Grossman Jan Grossman Scéna: Ivo Zídek Kostýmy: Irena Greifová Osoby a obsazení: Juan: Jiří Bartoška Sganarell: Ondřej Pavelka Elvira: Jana Preíssová Gusmann: Zdeněk Dušek Carlos: Jan PřeuČil Alonso: Vladimír Dlouhý Luis: Vlastimil Bedrna Klára: Zuzana Bydžovská Markéta: Tereza Brodská Filip: Pavel Zedníček Neděla: Oldřich Vlach Chudák: František Husák Rváči: Karel Novák, Karel Stolař a posluchači DÁMU Hudba: Carl Orff Pohybová spolupráce; Zdenka Kratochvílová m a Karel Basák %4|fcd^ Fonetická spolupráce: Zdena Pálková ^* Asistentka režie: Stanislava Tomsovská *.*í% •^' AitEtt Nápověda: Jána Kopecká ▼ » ÄÍV fnspice: Karel Stolař V} Šéf výroby: Miroslav Stibr Zvuk: Vladimír Vachala Světla:. Mojmír Rataj Maskérka:,Anděla Mikova Vedoucí kostymérny: Olga Dvořáková Moliěre I^^^^^ä^I li ^^ V^^/ \I li Divadlo Na zábradlí Překlad: Režie: jan Grossman Divadelní scénář: Jaroslav Konečný Scéna: fvo Zídek Jan Grossman Kostýmy: Irena Greifová Osoby a obsazení: Juan: Jan Novotný Sganarell: Ondřej Pavelka Elvira: Marie Málková Gusmann:Petr Pospíchá! Carlos: Jan Přeučil Alonso: Miloš Mejzlík Luis: Leoš Suchařípa Klára: Zuzana Stivínová Markéta: Eva Salzmannová Filip: Jan Hrušínský Neděla: Vlastimil Bedrna Chudák: Vladimír Marek Rváči f Hudba: Carl Orťf Pohybová spolupráce: Zdenka Kratochvílová a Karel Basák & «t ' f Asistentka režie: Terezie Pokorná Text sleduje: Jana Kopecká Představeni řídí: Stanislava TomŠovská Šéf výroby: Jan Malaska Zvuk: Petr Pavelec Světla: František Dámec Maskérka: Anděla Mikova a Irena Drahokoupilová Kostýmy vyrobeny pod dohledem J. Veselé Dvacet dva poznámek k Juanovi 1/ Moliěre, aneb Jean Baptisté Poquelin /1622—1673/, jedenapadesátiíetý, podlomen chorobou a intenzívní činností, umírá po třetím představení své hry Zdravý nemocný. Král mu zakázal hrát Tartuffa. Později mu král Tartuffa opět dovolil. /Příruční slovník naučný/ 2/ Jednoho večera, asi před šesti lety, uváděla televize divadelní inscenaci hry Bulgakova. Na obrazovce se objevil Moliěre-Poquelin a volal: Král mi dovolí Tartuffa. Za pět minut telefonoval můj tehdejší režisér: Nepovolili mi hrát Tartuffa. Ztrnul jsem, to si právě podala ruku staletí. /K. S./ 3/ Don Juan /1665/ 4/ Don Juan si zvolil, nechce být ničím. Jde mu o jediné: Jasně vidět. /Albert Camus/ 5/ ...a pak tam seškrab ještě horší slotu vřed z rakoviny, otok zpuchíých vén a konec konců vraz tam z čankru Šlem a též, to bordelů dim zákazníkům vodu, jež zbyla z jisté lázně žen a škvař v tom jazyky svých klevetníků... /Francois Villon/ Dvacet dva poznámek k Juanovi 6/ Jen to mí nesporné, co plno stínů: kde světlý den, tam cestu sotva znám kde průzračnost, tam výkladem se minu... /Francois Villon) 7/ Považoval by za správné, kdyby byl potrestán. Taková jsou pravidla hry. A Juanova Šlechetnost se projevuje právě v tom, že tato pravidla přijal. Ví ale, že má pravdu a že nemůže jít o trest. Osud není trest. /Albert Camus/ 8/ Svět je nám pořád protikladem domova. Jako by v nás stále vězel dudák Švanda, který sice zaujal ke světu zdravé stanovisko /Tady zůstanu, kdo mě potřebuje, však on mě najde!/, ale v podstatě je zaujal dřív, než stačil svět poznat. Navzdory putování až do země ideálního slohu viděl Švanda svět velice letmo. To ,,živé kolotání světa" a jeho „divou tíseň", jak nám je Tyl slibuje předvést, působí dojmem dramatu povážlivě mdlého, předem smluveného a zrežírovaného, svět je tu jen proto, aby se ukázalo, jak z něho zpátky. Připomíná hrůzyplné líčení světa za humny, jak se jím straší děti, aby se tam samy nepouštěly. je to pořád svět, jak ho vidí poddaný, který ohromeně smeká před panským kočárem, ale sotva kočár zmizí z dohledu, zahrozí sukovicí, nasadí si furiantsky čapku a zamíří do hospody, aby se odreagoval satirickým popěvkem. je to pořád svět, jak ho vidí sedláček, když tajně nakukuje do oken zámku, kde se povyráží vrchnost: „U klavíru slečna sedí, do francouzské knihy hledí, na Dvacet dva poznámek k Juanovi vídeňské jezdi bály, ve Švejcařích slejzá skály, domovem je tu i tam." Ale svět není cizina. A světovost není záležitost šikovného exportu. Světovost je dána intenzitou, jakou dovedu svoji zkušenost, získanou třeba na nejmenším prostoru a v nejkratším čase, „teď" a „zde", prohloubit v zkušenost rozhodující a obecně lidskou. Klást otázky a ne je přijímat, jen na tom záleží. /Jan Grossman/ 9/ 2e si Moliěre uchoval tvůrčí svobodu i jako ředitel královské divadelní skupiny, je jasno i z toho, že se zdaleka nepodrídil estetickým normám doby, které chápaly i umění jako utvrzovatele státního absolutismu. Tato služebnost umění nebyla Moliěrovi přijatelná. /František Götz/ 10/ Don Juan: ... už je tu nuda ,.. 11/ „Nikoli, hlupáci, kniha není polévkou, román není párem bot, sonet není stříkačkou, drama není železnicí, z metonymie se nedá udělat bavlněná čepice." Takto se rozhorlil francouzský básník už před sto lety. Ale poslechněme si obdobu sovětského spisovatele z třicátých let. ,,Vezmeme-li samovar za nohy, můžeme jím zatloukat hřebíky, ale není to jeho pravé poslání. Viděl jsem válku a sám jsem topil v kamnech piánem, pálil jsem na ohništích koberce, polévaje je postním olejem. Nyní topím v kamnech knihami. Dvacet dva poznámek k Juanovi Znám zákony války a chápu, jestliže transformovala věci podle svého. Avšak nelze se dívat.na samovar z hlediska výhodnějšího zatloukání hřebíků nebo psát knihy tak, aby lépe hořely. Válka, nouze, transformuje věci podle svého, na starou věc se dívá jako na pouhý materiál, a to je hrozné, leč poctivé. Ale změnit poslání věcí, otvírat lžičkou dveře, holit se sídlem a ujišťovat pak, že je vše v pořádku, to není poctivé." /V. Šklovskij/ 12/ Vidím Dona Juana v cele Španělského kláštera, ztrace- ného v horách. A pokud se na něco dívá, nejsou to přeludy bývalých lásek. Úzkou a oslňující štěrbinou pohlíží snad na mlčenlívou Španělskou rovinu, na velkolepou a bezhlesou zem, v níž znovu nalézá sám sebe. Ano, u tohoto melancholického obrazu musíme zůstat. Poslední chvíle, kterou očekával, ale po níž netoužil, ta poslední chvíle je hodna opovržení. /Albert Camus/ 13/ Sganarelí: ...povídám, co je s mým platem? 14/ Umění, orientované společensky aktivně, může sehrát důležitou roli. Ne ilustrací toho čí ojioho poznatku, ne reprodukcí praktického návodu, ale diagnosou. Řeší problematiku tím, že ji analyzuje, obnažuje a demonstruje tak, aby nutnost řešení vyprovokovalo: neboť řešení není ve formulce a receptu, ale v neustálém hledání řešení. /Jan Grossman/ Dvacet dva poznámek k Juanovi 15/ Sganarell: Tohle jste pane neměl. Juan: Co jsem neměl? 16/ Víz příloha. 17/ „A nakonec jsem ti dala lásku!" volá jedna z žen. Máme se divit, že se jí Don Juan směje? „Nakonec? Nikoliv, ještě jednou," říká. /Albert Camus/ 18/ Ale především věřím, že komtur toho večera nepřišel a když minula půlnoc, pocítil ten bezbožník hroznou hořkost těch, kdo mají pravdu. /Albert Camus/ 19/ ...mně při zábavě oddech není dopřán... /Francois Villon/ 20/ Nevěřit hlubokému smyslu věcí je absurdnímu Člověku vlastní. Don Juan nemyslí na to, aby ženy sbíral. Potřebuje mnoho žen a jimi vyčerpává své životní možnosti. Sbírat znamená umět žít ve své minulosti. Don Juan odmítá lítost, tu jinou formu naděje. Neumí se dívat na podobizny. /Albert Camus/ Dvacet dva poznámek k Juanovi 21/ Juan: Věřím, že dvě a dvě jsou čtyři a čtyři a čtyři osm. 22/ Juan: Ale i při tak jednoduchém sčítání jsme, jak vidím, zabloudili. Když se spisovateli daří zvlášť příznivě, vznikne mu postava, která se tak či onak dotýká nejtajemnějších základů lidské existence, která ty základy svým jasem ozřejmuje, aniž by je dále vysvětlila: ano, ozřejmit a nevysvětlit, v tomto protimluvu tají se smysl autorovy geniality a v tomto protimluvu také kotví naše Čtenářské znepokojení ...Hamlet, Oidipus, Don Qui-jote, Josef K-, Josef Švejk. Jako v nekonečně obsažné disketě skrývá se v nich nejobsáhlejší zpráva o lidském rodu: tyto postavy nás provázejí po staletí, abychom v nich nacházeli i nenacházeli, co se chceme dovědět. Don Juan, Don Giovanni, Don Chuan, česky snad Pan Jan? Vstoupil snad do všech jazyků světa. Miloval prý milión žen. Smál se Bohu. Byl potrestán. /K. Steigerwald/