jat
«A
St

<Ď
■g
g
8
TS
Q C «tí
3 S 3 s iSHlä.
«     »-"Ti ■ťOO   M
S   S a
S H B M — oa a iS   ,
si g
S *
0) •- •«   *   10
O   »   O J»   »
o  •« E ŕ S
•s-s s s s
rr!  ** *n *■* Kŕ
« i u 3 O
**«£•
"IIS3
w
•D »S   n)   " W
O   Cl  »   >  &
ihí
ZS
S
K
tu u   . —
i H«
I s £ » * *   t)t,j,ö-sS »£';Söb"ö
-^ o "S xs a*:^« -sSŠs-š« » ..•oSJÍ'S    «.e
m » & n H
2<S oo'
- a E
*       0)
»«■á
O-   p.    UJ   C   N   O JZ
3!«S
i-     S « as fte 53     »
SI;II
■g        «»cí^'Sía      S^o^^
«i   Ď   O
« "l
O   R

Ö   <0   >   O   £• »   U    E   Š
o — S'O^      p » o » g o-o cSiuí
■ K AS       ÍS «  P


»-r    ■          ä'
is**2 §***

S'ä-^Aä _, ÍS*a £-; WS *

K-2
B .6 S Š
. >X3.
_ j. ia u n
Q) XI)   Ľ        S
_ -o > w -«i S 'S
g .3 « _* öS
■a«-Ä S*> SB
s Us -~*s

je
* |V4
v   -""r
Okouzlí vás nová inscenace Divadla Na zábradlí jako Markétu (Eva Salzniannová) a Kláru (Zuzana Stivínová) Don Juan (Jan Novotnv)? Foto: Vladimír Brada (NOVINY)
Spektrum názorů v Divadle Na zábradlí
(Renáta Neckutová) - Středa 27. 5. 1992. Divadlo Na zábradlí se kolem půl osmé zaplňuje návštěvníky. Brzy začne premiéra Molľerova Dona Juana v režii J. Grossmana. Vzrušenou atmosféru před prvním uvedením ještě násobí přítomnost herců, kteří hráli v dřívější inscenaci Dona Juana (premiéra v roce 1989) a přišli se dívat. Další diváci v hloučcích diskutují, a tak se jich
ptám:
Co vás sem dnes přivedlo? Co Čekáte od této inscenace? Viděli jste předchozí nastudování? Má, podle vás, smvsl uvádět znovu Dona Juana ?
V. J. (úřednice): To dřívější představení jsem ne-vidöla. Přijela jsem se prosíc podívat na dobré divadlo. Dlouho jsem nikde nebyla - bydlím mimo Prahu. Těším se na to.
O. B. (knihovnice): Viděia jsem tu dřívější inscenaci, přišla jsem se podívat, jak je to znova udělaný.
N. M. (dramaturgyně): Samozřejmě, bude to úplně jiný. Ne, já si nemyslím, že by to bylo dobrý, že to dávají znovu, protože pochybujú, že by to bylo tak dobrý jako předtím. A muselo by to být lepší, aby mělo smysl to dávat znovu. Režijní koncepce bude stejná, předpokládám. Ta byla geniální.
D. K. (student): Já už jsem še.stkrát viděl Dona Giovanniho ve Stavovském divadle, hrozně se mi líbí. Tak jsem se přišel podívat r.a činoherní provedení.
L. P. (úřednice): Bartoška to nebude, bohužel. Dělali to znovu spíš proto, aby ukázali, že bez Bartošky a těch bývalých to taky jde. Meli dělat něco novýho, co ještě nikdo nezná. A jít dál.
D. S. (redaktorka): Už si tu dřívější inscenaci moc nevybavujú. Asi aie nemá smysl nastudovat to zno-
vu, když je to až na několik herců stejné. Mělo by to smysl, kdyby alespoň hlavní roli oba alternovali.
H. K. (žena v domácnosti): Mně se prostě libí styl pana Grossmana. Jdu do divadla a dívám se na divadlo. A nezajímá mě. co bylo. A nesnáším pomluvy, co se kolem Divadla Na zábradlí šíří.
Z. H. (divadelní teoretik a kritik): Samozřejmě, že to má smysl uvádět. Byla to jedna z největích inscenací českého divadla v posledních deseti letech. To nebylo představení, na něž již lidé nechodí, které už je obehrané. Tohle je inscenace, která byla předčasně umrtvena odchodem některých herců a její znovuoživení bylo žádoucí a zcela přirozené.
Je několik minut po půl osmé. Premiérovi návštěvníci se usazují a Don Juan začíná. Někteří zno-^ vu. někteří poprvé, sledují Moliérovu hru v úpravě J. Grossmana. Jedni porovnávají s dřívější inscenaci, druzí se plně soustředí jen na toto živé divadlo. Kdxž Don Juan skončil, mnozí diváci ještě setrvali. V bufetu či u bílých stolků na krásném nádvoří divadla diskutovali. Vyslechla jsem stejně pestrou tříšť názorů, na isneenaci, jako před jejím začátkem. Přijďte se na Dona Juana do Divadla Na zábradlí podívat vy. A posoudíte sami.
,K\-
K NOVÉ INSCENACI JANA GROSSMANA"     *V*c*i, c ^^.«^.4
Jakže se máme dívat podle rady všemi mastmi mazaného bystrého Sga-narella na jeho pána, neodolatelného dona Juana? Siyšte: „Jako na největšího ohavníka, jakého kdy nosila země, jako na pominutce, psa, ďábla, Turka a kacíře, který nevěří ani v nebe, ani ve svaté, ani v Boha, ani v žádnou nadpřirozenou moc. Žije ten svůj život jako opravdové hovádko, epikurejec a pravý Sardanapal. Přede všemi výtkami, co mu je možno činit, si zacpává uši a všechno to, v co věříme my, pokládá za dokonalé hlouposti." Sganarell to vykládá nechápavému sluhovi doni EiviVy nabízejícímu sňatek Juana se svou paní a snaží se mu vysvětlit, že don Juan by kvůli své vášni udělal ještě vfc, že by se oženil nejen s ní, ale i s ním, jejím sluhou,-s jejím psem nebo s jejím kocourem, jen aby získal, oč usiluje. „Kdybych měl podobiznu toho výtečníka
vykreslit dokonale, to by bylo, holenku, potřebí jiných tahů štětce! Ale ono stačí i to, aby bylo jisté, že ho,rozhněvaný Pánbůh jednoho krásného dne zničí, že by mi bylo lépe ve službách ďáblových než ve službách jeho, a poněvadž mi ukazuje tolik strašných věcí, že bych si přál, aby byl radši už ten tam." Všechno js tedy řečeno, včetně neblahých konců, hned v prvním výstupu. O čem se pak má hrát celý dlouhý večer? Inu, právě o tomhle. O neodvratném osudovém údělu náruživce na neodvratném scestí.
Věru nebyl by to Moliére, aby mu překáželo, že všechno víme předem, ostatně sám se o to zavčas přičinil. A nebyl by to Jan Grossman v pražském Divadle na Zábradlí, aby mu to vadilo, naopak spíš ho to vyzýva a provokuje. „Umění, orientované společensky aktivně, může sehrát důležitou
roli," napsal svého času. „Ne ilustrací toho či onoho poznatku, ne reprodukcí praktického návodu, ale diagnosou. Řeší problematiku tím, že ji analyzuje, obnažuje a demonstruje tak, aby nutnost řešení vyprovokovalo: neboť řešeni není ve formulce a receptu, ale v neustálém hledání řešení." A toho hledání se můžeme spolu s režisérem a celým souborem sami aktivně zúčastnit, můžeme na něm brát v hledišti svůj přiměřený díl a věřte, není malý. Nová inscenace otevírá doširoka prostor pro naše vlastní otázky a odpovědi, pro naše nejniternější interpretace. Nabízím spolu s divadlem hned trojí klíč z předního francouzského exist-encialisty Alberta Camuse. V protikladu ke Sganarellově obžalobě: „Don Juan si zvolil, nechce být ničím. Jde mu o jediné: jasně vidět." V protikladu k pojetí trestu: „Považoval by za správné,
kdyby byl potrestán. Taková jsou pravidla hry. A Juanova Šlechetnost se projevuje právě v tom, že tato pravidla hry přijal. Ví ale, že má pravdu a že nemůže jít o trest. Osud není trest." Tragika pak nespočívá v konci, ten může být třeba i vysvobozením. Spočívá v průběhu: „Nevěřit hlubokému. smyslu věcí je absurdnímu Člověku vlastní. Don Juan nemyslí na to, aby ženy sbíral. Potřebuje mnoho žen a jimi •; vyčerpává své životní možnosti." Až po ;' práh záhuby.                                            ;■
To všechno můžete, po libosti pro-;' mýšlet, tomu všemu se můžete snažit; přijít na kloub při zhlédnutí nového na-. studování Molierova „Dona Juana" na ; scéně Divadla na Zábradlí. Ale nebojte ■ 1 se, nečeká tu na vás žádný mudriantský'. suchopár. Ani v nejmenším. Už samo ■ jméno režiséra Grossmana slibuje ryzí ■ divadelnost tělem i duší, případné filo-; zoíování je čistě vaše záležitost. Tady f před vámi se odehrává všechno v su-;; gestivní jevištní akci, v expresívním í dramatickém náporu na váš zrak'. i_ sluch. Vynalézavá scénografie Ivo | Zídka vás staví tváří v tvář jakési bizar- : ní věžovité stavbě, která v nejdolnějšřm i nizounkém podlaží slouží co chvíli jako j fantasmagorická prolézačka, již je zdo-' lat.i takovému Leoši Suchařípovi v roli. Juanova stařičkého otce dona Luise. Sám titulní hrdina Jana Novotného-upoutá už svou - kamennou tváří falešného hráče, chirurga či výzkumníka .života, který jde neúhybně za svým : předurčením. Přemíra odlidštěné stylizace poněkud ubírá na autenticite doně : Elvíře Marie Málkové. Spolehlivě si i vedou mladičká všestranná Zuzana Sti- ' vínová v postává naivně temperamentní Kláry stejně jako třeba ostřílený Vlastimil Bedrna v postavě prosto-; myslné lichvárského Neděly. Ovšem nad všechny se pne objevné náročný výkon Ondřeje Pavelky v hybném partu Sganarella, který s Novotného donem Juanem tvoří vskutku originální a ne- , opakovatelnou dvojici. Prízračné ' představení okořefiuje tvořivé použití ' hudby Carla Orffa a účinná pohybová : spolupráce Zdenky Kratochvílové ; a Karla Basáka. A vyznění závěru? Dejte se překvapit. Zatím vás počastujú . ještě jednou paradoxní představou ' Alberta Camuse, ať máte o čem pře- , mýšlet: „Ale především věřím, že komtur toho večera nepřišel, a když minula , půlnoc, pocítil ten bezbožník hroznou [ hořkost těch, kdo mají pravdu." Pravda : jeviště a pravda života, byť každá jinak ] cítěná a jinak vnímaná, ve svých vrcho- : lech jedno jsou.
MIROSLAV KHUN
?sr*___
10
DIVADLO
U).^&
•O*
100. INSCENACE DIVADLA NA ZÁBRADLÍ O          •      *    •*      •       /
návrat
Jan Novotný (Don Juan), Marie Málková (Elvira) a Ondřej Pavelka tSganarell) v jubilejní sté inscenaci Divadla Na Zábradlí -Jan Grossman režíroval svou adaptaci Moliěrovy hry DON JUAN.
Jan Grossman se v Divadle Na zábradlí vrací potřetí k jednomu ze svých témat. Jeho první DON JUAN (Hradec Králové 1982) se stal mezníkem v českém divadelním myšlení. Režisér se tehdy dobral takového výkladu, záhady Juanova zániku, který se rovná jasnozřivému objevu... Komtur, kamenný host, děsivá kývající socha, ledová ruka, peklo - nic z toho na grossmanovské scéně nespatříme. Ono peklo, to je člověk sám.
Marie Boková
Před deseti lety byl Juan pronikavou analýzou tehdejší doby a lidí, hněvivým protestem proti tomu, v čem žijeme. Inscenace, jíž se vrátil Grossman před čtyřmi "roky (květen 1989) po více než'dvaceti Setech Na zábradlí, zostřeně reflektovala blížící se morální kolaps společnosti a zoufalou nezbytnost změny. Dnešní Don Juan (premiéra 27.5.92) je vážným, do sebe obráceným zamyšlením o smyslu života a smrti. Pro někoho to nebude možná tak dráždivé a vzrušující jako před revolucí, kdy monolog o pokrytectví - myšlenkový
vrchol düa - byl pokaždé aplaudován jako skrytá výzva k činu. (Hradečtí strážci ideové čistoty v roce 1982 zase ujišťovali sami sebe, že je Grossmanova sžíravá kritika zajisté adresována církvi?!)
Dnes je tento monolog v podání Jana Novotného chladným, skeptickým, podivně vyrovnaným odhalováním „privilegované neřesti", nezúčastněným popisem mechanismu jejího fungování ve společnosti. Smutek; chlad, hořkost, pocit téměř bezvýchodnosti - až se člověk mimoděk ptá, odkud ten mladý herec na prahu tvůrčí zralosti bere sílu a prostředky k artikulaci tak intimní výpovědi. Věřím, že ta nenápadná, introvertní síla je výsledkem podivuhodného vzájemného souznění mezi režisérem a hercem. (Snad nebude pro čtenáře a diváky nezajímavé, že Novotný začínal po absolutoriu DÁMU u Grossmana v Chebu, šel za ním do Hradce a později do Libně. Dnes je členem nového ansámblu Divadla Na zábradlí.)
Jan Grossman vyšel z Moliěrovy hry, ovšem jeho originální autorský přepis lze de facto označit, jak upozornila Jana Patočková ve sborníku O divadle, za nové
dílo. Juanovo libertinství obohatil myšlením a slovníkem nejen století následujícího (inspirován i dílem markýze de Sade), ale zkoumá juanovský fenomén až do dnešních dnů. Ovšem zároveň jakoby nezávisle na čase...
Pokusit se charakterizovat- na malé ploše impozantní koncepci Dona Juana a herecké výkony - to je až nezdvořilé vůči vynaložené práci, ale není zbytí. Připomeňme tedy alespoň ve zkratce skvělou scénu Ivo Zídka, která je znepokojivým obrazem rozvráceného svéta, a provokující kostýmy Ireny Greifové (Juan je téměř asketický v Černém, parvenu Sganareli v zářivé žluté košili, okázalí aristokrati v rudém, věřitel v záplavě krajek). I toto výtvarné vidění má kořeny v původním Grossmanově .projektu, zejména centrální objekt hrobky a složitě vrstvený terén (schody, šikmý, římsy, uličky, průlezy). Výraznou pohybovou spoluprací v tomto obtížném prostoru přispěli Karel Basák a Zdenka Kratochvílová. Hudbu režisér zvolil doslova šokující - Orffovy údery z Carmina burana přicházejí vždy na čas, člověk není nikdy
připraven. (Ani ten v hledišti, ani ti na jevišti.) O to je děs - a účinek - silnější. Vrcholem v tomto smyslu je rafinovaně předčasné finále: Juanova a Sganarellova příprava na souboj s hořícími pochodněmi a dýkami - hlediště ani nedýchá. Režisér dokáže zjednat prostor filozoficky náročné pasáži takovouto strhující podívanou, která má nadto závažný smysl.
O hercích: Don Juan (Jan Novotný) je chvílemi jakoby nepřítomný, naslouchá čemusi uvnitř, nikdy si nejsme jisti, co opravdu vidí a slyší. Je hodně zvláštní, už trochu odjinud. Je to Člověk, který ví... Jeho sluha Sganareli (Ondřej Pavelka) je tou horší částí svého pána, tvoří spolu jednu bytost předurčenou k zániku, na němž Sganareli ostatně pilně spolupracuje. Jeho ducha-morné tirády jsou zábavné i odpudivé, jeho konce (Jaký bude můj plat?) zdrcující. Elvira (Marie Málková) je uhranutá vidinou pomsty (Boj se hněvu uražené ženy!). Chladně krásná, latentné nebezpečná, ornamentální a nesnesitelná je výmluvným argumentem pro Juanův vztah k ženám. Elvířini bratři (Jan Přeučil a Miloš Mejziík) formálně nadřazující čest nad život, jsou
foto: Jaroslav Kratochvíl
grotestkním prikladám záměny skutečného smyslu za odlišný rituál. Stejně groteskní a nestvůrný je i Don Louis, Juanův otec (Leoš Suchařípa), věřitel pan Neděla (Vlastimil Bedrna), záhadný žebrající Chudák [Vladimír Marek) i natvrdlý Efvířin sluha Gusman (Petr Pospíchal). Zvláštní postavení v celku inscenace má „pastorela" v 2. obrazu - venkovské trio Filípek (Jan Hru-Šínský), Klárka (Zuzana Stivfnová) a Markéta (Eva Salzmannová) se střetne s Juanem a Sganarellem. Scéně dominuje kouzelně bezbranný Filípek. Je to chvilkové projasnění zachmuřené tváře nadcházejícího dramatu. Ale ani tato idylka (Juan úspěšně svádí obě dívky najednou, Filípek vehementně, leč marně protestuje.) není bez kazu, i sem proniká ironická disharmonie. Grossmanův Don Juan je ponorná řeka v čase našeho života. Bylo by škoda nesetkat se s ní. A jako se krásný Rado-kův Don Giovanni navrací z pekla ve finále Mozartovy opery ve Stavovském, usměje se na nás a odchází věčně mladý, nesmrtelný do ulic - tak se vrací přemýšlivý (pravda, bez úsměvu), oduševnělý a zneklidňující DON JUAN 92...
we.v/,fl,.z, im^&r^ 3/ MTOcP
► fórum kultury
Divadlo
Jean-Baptiste Poquelin, řečený/ 1/iólíěreJ postavu'dona Juana nevytvořil, převzaTjTód Tirsade Moliny a ten od autorů ještě starších. Mýtus sevillského svůdce však na světových jevištích nejčastěji ožívá v Moliěrově transkripci. Zvolila ji i dramaturgie Divadla Na zábradlí, když v zimě roku 1989 uvítala návrat režiséra Jana Grošsmarta.
Vznikla tedy inscenace o níž pěli ódy kritici a jejíž reprízy byly beznadějně wprOjjtentL
.až,do té poslední. Ano, Grossmanů^^P mohl hrát dlouho před vyprodaným
>me~m, ieč většina herců v něm pjjsjazexjýcj; po změnách veder * souboru odejít. Inlcehaoě"
Iräšcehace tak reTa"pfedčasné. K zármutku mnohých. Nyní se ji renovovaný ansámbl Zábradlí rozhodl oživit. Většina rolí je nově obsazena, pojetí, kostýmy i výprava ovšem zůstaly stejné. Stává se, že úspěšná představení, hraná léta, postupně obměňují představitele jednotlivých rolí: pokusit se však vdechnout nový žrvot představení jednou už staženému a navíc tak proslavenému, to je pokus bezprecedentní, odvážný, předem vzbuzující zvědavost i jisté rozpaky. Siuší se ovšem podotknout, že hned první uvedení nového nastudování Dona Juana přesvědčilo diváky o tom, že nejde o žádný trucpodnik, urputnou snahu dokázat, že se dá hrát i bez hvězd, jež druhdy v Grossmanově Moliěrovi excelovaly.
Nelehkou úlohu převzít titulní roli po excelentním Bartoškovi dostal Jan Novotný. Jeho Juan je snad méně jiskřivý, trochu omrzelý a lehce blazeovaný svůdce: i typově méně efektní než předchůdce, vlastně nám nejde' na rozum, proč na něho všechny žensk&ťák letí. A přece mu to postupně uvěříme, stejně jako jeho niterní nevířovjakýkoli ideál, v cokoli vznešeného. Novotného (a Grossmanův!) Juan chápe svět jako frašku, hranou pro vlastní pobavení —jenže sejí ani moc vlastně nebaví. Je to velký výkon a siíné herectví.
Pevným bodem, kolem nějž se otáčejí žernovy představení, je ovšem Sganarell, jak ho ztělesňuje Ondřej Pavelka, který zůstal z původního obsazení. Už v něm byl skvělý a nyní je ještě lepší. Jako by s odstupem jeho výkon dozrál k dokonalosti. Zto, jež Juan z nudy či hravosti vyvolává, Sganarell živí svou nechutí a neschopnosti vzepřít se — jaké to téma pro naši dobu!
Pozoruhodný výkon podává Zuzana Stiví-nová v roli trochu^ animální Kláry, potěší směšné naivní Filip v podání Jana Hrušínské-ho, karikaturou měšťáka par excellence je Vlastimil Bedma v roli Neděly. Jisté rozpaky vyvolává Jan PřeuČil v roli Carlose, pochybnosti i Louis, jak jej ztělesnil Leoš Suchařípa. Zřejmým omylem je obsazení Marie Makové do role Elvíry; Jana Preissová je v této úloze nezapomenutelná. Juan tedy znovu ožil: k radosti vnímavých diváků...
-   ěk Snímek JAROSLAV KREJČÍ
LD Z KULTURY
Ve vskutku mimořádné efektních, u nřkterých postav navíc vtipných kostýmech (kombinace Gerne, Červené a bflé) Ireny Greifové ■ na jednoduché, leč působivé symbolické scéne Ivo Zídka se odehrává Moliěrův Don Juan v Divadle Na zábradlí. S použitím překladu Jar. Konečného scénář napsal Jan Grossman, který drama rovnSž nastudoval, a to výrazně zajímavým zpftsobem.
DON JUAN NA ZÁBRADLÍ
Grossmanflv Don Juan je totiž vlastne jakousi současnou metaforou. Nevtíravou, ale Citelnou, což je nejen sympatické, potřebné, ale i nečekané. Navíc inscenace svým pojetím (včetně hudby Carla Orffa a jiných zvukových efektů) i hereckými výkony dokáže diváka udržet celé představeni v naprosté pozornosti. Juan a Sganarell Jsou stěžejní" postavy; vytvářejí Je vynikafí-cím způsobem Jan Novotný s Ondřejem Pa-.
m.MD^.&.we. <>~c -49  dk fh
RECENZE
Don Juan
fp-jéžte^druhou dime^zíVjeho^zloínení vfi beb^;ofifcžajén nýbrž/*jaKsi'<~samozřejmé,   je1-přěsvSdéen,' tie může ^všechno,- co  se* mu' zamane,,co h,o napadne;-není to ani v nejmenším   Šlechtická   noblesní   nadřazenost^ ale jen vědomí vlastní moci, přízemní pýcha a cynismus. Věří jen tomu, že dvě a' dvě jsou čtyř;! a čtyři a Čtyři je osm, ono-v vrhuje a zesměšňuje Žebráka i prozřetelnost,   .   .    v '        rľ; „ ;     " -
Zatímco Ondřej Pavelka, vyčerpaný,' zbě dovaný nejen rozmary svého pána, ale pře devSím svým svedomím. Moc dobře ví, žť to či ono není v pořádku, má k CínĎu Juana výhrady, ale nic proti tomu neudělá jede v tom zkrátka s ním. Ze strachu či naděje na vlastní prospěch? Pavelkova stu die této i-postavy je strhující.
Z ostatních aktérů musí-zaujmout M.Mál ková (Elvira), E. Salzmarmová-(Markéta) i Jan PřeuČU (Carlos). Jan (Hruäínský pře kvapí v roličce přitroublého venkovského jelimánka Filipa, také. kreace Vlád. Marka je, „víc "než pozoruhodná. v
J. Don Juan, patří bezesporu-k, postavám které nás nejen > provázejí, po, staletí. Daj' seJv nich,stále nalézat lidské charakterj i souvislostí. Divadlo Na_ zábradlí nám nabízí jednu z možných analýz, která nán má' co říci právě dnes.
JANA  KÜHNELOVÄ
Obnovená premiéra i$ggríígS^Vťi ^^^^l^^eme/a valný úspěch ifěskalo se, rozdávaly se květiny, usmhalo se, ale v divadle byl cítit chlad
Asi je to tím, Že obsazení hry špatně korespondovalo s dobou Málokdo si dokáže najit postasu, do které by se personifikoval Ideje se vykřikují mezi divadelní steny, ale lze těžko vnímat jejich nadčasovost a hloubky. Podiváte-h se ale do původního textu, zjistíte, Že tam hloubka a nadčasovost je. Kde se tady stala chyba'7
V režii (Jiří Grossman) a v hereckém obsazeni.
Don Juan (Jiří Novotný) je človek unavený. Je unavený vnějškově. NetuSíme v něm hlubiny vážní, úzkostí, odhodlání a intelektu. Je to bezvýrazný člověk, který bystericky reaguje na dávné skutky, které divák nikdy neviděl a může si je jen domýšlet.
Sluha v podání Ondřeje Pavelky byl daleko dynamičtější. On už cítil. Zdůrazňoval to sice dost formalistický, ale přece jen upoutával diváka a vedl ho celou hrou.
Dona Elvira (Marie Málková) se »tvářila«. Těžko jinak formulq-vat herectví založené na-zvedání
Don Juan a pokus o jasné vidění
JAN GROSSMAN, jeden z našich nejvýznamnějších režisérů poválečné éry, se^ftggggg
mmmmnoyu xm ke
svému stále ještě asi nedopove-zenému tématu -           —«»
Jeh<_________________   ^
Nová inscenace je celistvou kompozicí pohybových mimoslovních akcí, přísné konstrukce aranžmá, významu vzniklých spojením slova, gesta i hudby; všechny složky míří k jedinému cíli, k myšlence, kterou je nesnesitelně nutné vyslovit: svět je Špatný, vládnou v něm pokrytci a hlupáci - po* krytcům patří svět, neboť jej ovládají spřažení do svých mafií, a hlupákům možná ještě víc, neboř jsou šťastní se svými jednoduchými principy a ubohými cíli, aniž si kladou
otázky po smyslu toho vSeho.^
Svět je podroben neniilosrdne". analýze, jí jsou podřízeny iobra-' zy jednotlivých postav. Bohužeh i jasná a bezchybná režijní kon-i čepce ztrácf-svou sílu, když-ten,i kdo má být jejím hlavnfmnosi-f, tělem, nedá své postavě tbufiui) rozkoš analyzovat, odhalovat'a< vidět jasně. Don Juan Jana Nq^ votnéno je bezrozměrný; beztva>j rý. Místo skeptické filozofie, za*' níž vře láva touhy - touhy pokořovat dobro vinné svou slabostí - je tu odehrán pouze psychologický rozpad. Ten může' být příčinou, nebo naopak dô sledkem Juanova životního po stoje. Nemůže však být vsun, co' tato postava přináší. Nemůže dát smysl příběhu. Neopravňuje Juana být tragickou postavou. Nebojuje totiž o nic a jeho konec
není porážkou, je jen, další z věcí, které dokazují špatnost tohoto světa. Zde však dostává pokus r o analýzu povážlivou trhlinu: může svět jasně viděť-ten, kdo o něj.už vlastně nemá zájem? Filozofická skepse je aktivní, psychologický rozpad předváděný Novotným pasivní.
Ondřej Pavelka podává ve Sganarellovi téměř dokonalý výkon. Má tvar, poslání, téma. Ví o své postavě, vf o světě, který zosobňuje. On je tím člověkem, který v sobě dojemně stupidně chová škatulku s principy dobra, zlu však přihlíží, děsí se ho a zbožňuje ho. Svět, který .je špatný, se skládá z lidí jako on. V tom, že se mu nakonec nedostane odměny ani trestu je . nejen ironie, stanovisko světa k | průměrným, je v tom i tragický
paradox. Co však nedokážecelé hře dát, je humor. Kromě Pavelky zasluhuje plné uznaní jedině dokonalá Marie Málková, jejíž projev zejména v prvním výstupu Elvíry je úchvatný: každý pohyb, gesto, intonace, všechno i'je promyšlené i procítěné, vše 1 míří k jedinému cíli a bezezbyt-, ku slouží inscenaci.
Chybějící humor pak marně vnášejí místo Sganarella jiní: k trapnosti šaižfrujícf Jan HrušYn-ský, přihrouble se za přihroub-lostí koptící Zuzana Stivínová, beztvarý Vlastimil Bedrna Či zcela co do smyslu ztracený Juanův otec Leoše SucharYpy.
Na zábradlí tedy čeká na diváka intelektuální sdělení, které ztrácí na síle a působnosti slabostí těch, kdo by mu měUpiobíjet cestu.
VACLAV BERÁNEK
■/»  *■»  «9^1
VNIOV1NVP
"BABJd m jXq ejupiu oj Aq ez 'eínoeuzeu seup ^upuuj^uuioiopu isop tepz ejupiu m
-iBoodz as Ai|03fOv -EUABjdseu jueu eupouzoj 'lepfa fpouzoj uetussaig uep eipBAip laipei os ejepj od 'ejseo eueujtuz ez 'os epz 'ufop eu b eu 'ejpEAip nso rxnpeisujn. ujoai npjef -ojd oujupoAnd ejpod uMuieupjog luejsou -JV s niods Haut uepi 'ajjoíx Bjesop e ejqen anod Auiood lutjzeji euBAoqtis eu aijo))ov ,
■B|[6MBub6s b Buenf — äabjs -od jupansn eu- jsouJozod^ioje^eA efrtnueo -uo>f — qopeueosui upAu;f a oitel euqopod — ejepf-'juepeA nuijufizej nAoueujsso.19 Aj -jp uijSAepajd 'nopzoj mojujbujiuiuí eoeueosui
B|8UZ0p UOBABISOd UaUJBJSO /\    "AÍUJ019A8
9)poiAn]od uittefyd uiAaiiubdz Xipjjq oas iBZBujs si eupeus ijeí "lujueuzod oja ejsef e 'eiOAS otou.01 uiepBj uiAjpejAj>(oo* oqaueoju *eouBAj5 nifOfod mj^Aapay npcei BAOi&!|oyy oqeptXAqoeu Aqo|ód jsiep; ajapieu uiasAo efnuzej^AZ /oopjý e^susz jBA/qop bqsa -od BiBisneu^zs oujajapi 'eopnAs ogautatet -opoau tsouieitsoifoau rwußopeg epaj)sod paigod juwd eu 3*1 eois uenp uoo ouap ra -uuXqen ou9)(saoií^uis az — ruoqnos oueu -seonos 8UISJ9A o)|BÍ einejso — jesud jipejq -ez Bu Ai&w 'Aujoaon uer ©JOJ tuABm low -BtspsJd Mou yzA9jd au|0)!dou.ood lesruu lotz -od noAooiFx -uuom ooiuau euoejn>(s ipAiop] bu 'b>)Pí^ ba| Buaos b BA0f|ai9 Auaq Áujäj -so)) Á[B)snz AuezBsqoejd AABjsod auuossa Á|Aq uottoi qa?U8Ui a notupag luanutn -se)A s ei^naicj bubt b (enaieueßs ipj a ha -ouz) muöABd ofsupuo oueujoq^A bu zy
ooí a přivírání očí. Elvira se upřímně řečeno tvářila ale pořád stejně.
Otec Dona Juana (LeoS Suchařípa) patřil ke světlejším ■stránkám představení, pravda.ale je, ře jeho mluvený projev občas u diváka v>volá\aí obavu, zda ie správně podle textu a zda bude vůbec dokončen
V Donu Juanovi Na zábradlí se hodně křičí, plazi se pod dřevěnou konstrukcí, malo se vypovídá a obrazně se Sermuie s pochodněmi
O přestávce pár diváků urputně hledalo smysl.
»Don Juan, to je jako komunista,« řekl nékdo. »Pořád mu to procházelo, měnil kabát « »Ale nakonec na to přece jenom dojel. A ten sluha to jsme my,« řekl druhý divák. »Poslušně jsme poslouchali, brali prebendu a dojeli jsme na to s ním « »Ne,« oponoval třetí divák. »Nedojeli jsme na to Don Juan přece umřel Jeho sluba ho přežil1« To je fakt. V programu hry je dvaadvacet výroků o Donu Juanovi Nejvíc se mi líbil: Dvě a dvě jsou čtyři, čtyři ä čtyři je osm... , Ano. To si lze z divadla odnést. Anna Herrová
1<f. 9?<f-
'iwifgoiiBguijJtf* uieuenp uieuoa uiAfgapaid s «139 a luoq -nos oqaupzaAiijugtsndzoj 9M&yo| 9uab|s ojeta rouesBz {tujféf eu 'ajsoo aaopiomjoS Hess öAfpiadsai *Aaoubuissojo jsou -ABJds uvpjAAA OQsu iHiqXipodz JHpJA)Od euenf euoa ouauBAOUJApzAA ejofuiajd eueAOuqo eiuoui {n|«uw}\ uhuzhjobu a uioiBod jiBH 'juasnoifOd) npaiqez vnyi -peAjo eoeueošuf Btsepaid'eAp ;eu oja
l|p&iq$Z BU aipEAlO A 33l|0|| OQ
visa) vAONvwssoao
OTQWABCl
N30VH xawyNVd noi
^nuopoA» Apeieu ajqpa ejouwuflsip e ejozoju bj( -juqapnijjuBisod^AseAeuoJiAAezHuQdAD -s|Aez ozeSfo e 9PBJed)tH a QOjseui oqouiu od leutes azBJfop nojsou uoýuepaid uid) -ood ledo iiezourz jjir «í 'lfnqAu.30defj
■«as uoizued nouBAzeu ni|ejAoqas ujoiuuieiei jpsA -odÄA noutd TDjsep 'nuisffetouetspce >t)uutod eu Bjipoit es Aq e|8A))s — AÍe| jed pajd ejsud -eu ez epo)j§ upeui eiu eisruqo ez 'es epz yesid jupejsod jbaopojo Mo^ejoh |buo'W
|Á9Q /|OJJS
lupepjBz iqopqo op )jm eui |ijbja b „auijoiu -o^s" cujeno izns nim. oujejBjSBid z jjezouiz jjip tes/A |iz tuesf ?f e^^l M&L rvjsnoH a

^P)3w  jXvtU^
^K/l~-
PRAŽSKA INFORMAČNÍ SLUŽBA
odbor výstřižkové služby
Praha 2-VyäehracI,    K rotundo 8/82 - tel, 29 73 76
VÝSTŘIŽEK Z ČASOPISU
Lidová demokracie, Praha
-fcVi. to
-ZP_jin.e_
SEZÓNY
Po pflöze at přítiS 'dlouhé $ě nyní vrátil 'do pražského Divadla Ha sábradlt Te&sér, fehot tvorba
tra patné wc pitu* uiuwip ^c <m<« •"—« — *- —-------—
tttjraznS ptoJUovdJa bélou Jednu etapu existence této scény, A návrat Jana grossmana * inscenaci
Móltšro&tľ Dona Juana as rázem stal události' divadelní Prahy,                  •
Pc6 Groasmanovu koncepcí ? interpretací toho» tuaee na' fcoiikrötn! fcaracSfl «kel, ktett ía'áto kon-, klasického díla je Dfíznacná spoftmt áohavosti s náa* trastuja so «loveiö, «by odhalil* a umocnila dal« Časovostí, ktepÄ whä a« k vrcholkům vSSnottl, Ju§t významy toho, co £» n&a fcdSluje. Ostro kontúrovanú itóvaM-téma- J» «de totfí povýôenti tna-=«ma?<ex»!«e^ postavy- jaoit flttvar kostíméta», gestem « pwsluí»ý»n ciôiní, kteréíprovokuje diváka avou otevrenosíí^mnol stylem. ííraäka, <tVOtsk4 hr» tíd.}, aby vjívMaty ne hovřstevnatos«, a neuchoptteinastt,r Grossmanova' * im pozadí, ala^pwwtor pto Juana s«-SganareUem, ktea seehace. nie nedopovidá, je systémem^ otázek a map? se od, nich výrazne" odlíäujl. K» íc*n» I. Zídka, Jíž hosti' nfipQvSdi, 'liter's reflektují samu podstatu }ím dwrrtnuie fa&ést polorozpadlé mauzoleum s proléaaC-skéao «?«, Bylo by jednoduchá vidSt ve společností kami, vstupuje Juan I. 8arío§ky„ Jako osinlvS osob-ofeklópujrci Juana jea směsné karikatury; tady '$ nost,, taís, Jak ei Juana predstavujem*. Je to vsak vS»k každý zfiroveS určitým typem přesně ohranieej Jen maska nudy a skepse, která postupná 'přerůstá .aýjfo sveú* osobní mottvaef/íuäii'tuto. společnost přel v 20ufaistiřl nicoty. Juanův monolog * závěru hry ne-sahujef^an svou vyluiSn'osit a sHqíí ^osobnosti, sal« ní v BarjOäkovö ,ínt«rpretací jBn lapinoii aktualizací, itaké'-ťoíustálým hladem po1 poznáni, Ům nekonSícfnř ale protrpSnou jtkugenostl člověka, který neúčtuje přóceseipiKria jehož konct je — co,\vlastně? TváM pouze se společností,'ale také «Srn. »--sefcoiv Bar-žen/'kterí^e-střídají-ve stále stejném, rituálu láskyá toäköv výkon v tľtqiní .roli je překvapiv« neafektní, ,stSlé 3t,&jíié';hry, souboje, fráze, konvence. Proto Jua$ vnltifnS soustředěný a při v£l zdanlivé jednoduchosti ipofad zkotiší „něco nového, nap'íná^kH prasknuti spof bohatý ve významech a.nuarieích. Nent to Juan, kte-lleCerfská zvyklosti a zákonitosti, experimentuje 3 "lidi rý by •okouzloval, o to j» visfc hlubíí, skutečnější * ml, \iity, idejemi. len js-dlné se -zä$ ježte nepo?nanťř tím nám bližší.             ->
la yymykajíGS .se väomtf — ne-ogívla komtutova sochai     „           „-,,..,    ^   „     „     .    „ , ^    ,
lale to ,neco mímO' nas, co «Se přesahuje. Komtur ^ Sganarell, ]akr ho hraje, O. rPavelka, tvoří jeho dru-v.této Inscenací nepřijde V Juan vädomS piljme-ptai Wjtt* ^aI^ svědectví o; podoba- lidsk& existence.
víÍDa spolelosü; ve které 2ije. Jeho osud se napinfl ^ «» ««•»? kumpSn, ale přl2e?ini praktik a rea-!nekŽmřeln«hodno Sganarellovou rukou, ale okamHI *«ta, který tuto polohu postupní stračí, aby' nako-Ikegí kdy ztráfH-sítin sebe.                                               nftr' ***           7.tSI«sn&iím  výkřiku  marného lidského
Grossmanova precizní myšlenková afiaiýea dSv6 základ' neťspíylne fungující scénické struktuře, v$ které inéní nfc nahodilého. Režisěr staví jednotlivé sl-
neo se stal ztělesněním výkřiku marného lidského bytí osamělého v nekonečnu. Pavelka dává této postavo urCttý intelektuální nadhled, sarkastický vtip 1 tichou v agresi. Čímž zajímaví doplhuje výkon par-toSkíiv. Jmenovat pouze tyto1 dva interprety je ovsem nespravedíivS vůči J. PreiesovS jako Elvire, z. 8yd-žovsfco EKtáře), F. -říusfikovl (Chudák), O. Vlachovi (Ned6la) a vgem daĽíím. Inscenacs Dona Juatia Na zábradlí totig kromě Jiného vynUbä-takÔ koacentro-I vanou hereckou' prací a celkovou-kultivovaností, se f.ktQro.it se,na našich jevßifch,easto, nesetkáváme,., Jan , Grossman se vrátil Na zábradlí s mistrovským díteňii
IANA PATERQv/
t^f^-w /~\v*JÜ-M^=S
<ĎhJZ
PRAŽSKÁ' INFORMAÖNt služba
VÝSTŘIŽKOVÁ SLU2BA
Praha 2-VySehrad, K rotundo 8/32 - tel.  2973 78
výstřižek z Časopisu
Svobodné slovo, Praha
? i. vii. nm
ŕ, &
SEZÖNA 'Divadla Na zábradlí byla hlou&gji, mí si zatím dľvadelníci připouS-t&jí, pbzrfamenána odchodem Evalda ^chorma, o&obnostf, podílející sb na tom, %b CMtohomí^oiiboí udržel dlouhé roky, kontiniiitu své Činnosti. Není díva, 2e Don Juan Jana Grossmana sa-pro mnohé z dítáků stal-mímodôk vzpomínkou na tohoto umělce, když jsme Schormova poslttání premiéru jíž» nemohli vidSt.
Jan    Grossman    nepřistupoval k Moiíěrově hře poprvé ■ {inscenoval    úspeSnS Juana v Divadle Vítězného února*  v    Hradci   Králové] a textový podklad, k Inscenaci  měl   dokonale připraven   Píesto se v Inscenaci objevil  nový přistup, k tématu,  Gross-manova 'anaifza   jde na 'dřeň a prostředky zvolené režisérem  jsou^ přitom   ski omne,   Jednoduché,   nicméně1 • optimální   Program'k inscenací ►pttpna^H dramaturg     divadla     Karel     Steigérwald    'a v   krátlťýcľľ Citátech   dokumentoval, myšlenkové   směrování   tvorců   i  vz,tah  k   tématu.                     "                    '           "    ' Väechny   citace   se   doplňují   a   rváíí  na sebe,   jednou z podstatných je například „Don Juan si zvolil, nechce být ničím. Ide i   /n«   o   Jediné:  Jasně  vidět"   Clťát   Alberta l/Camuse vypovídá,   jakou cestou  se. insce-fnátořt vydali
Opustili zcela první plán ieitu, situace se sice musí odehrát, ale je Jím vymezeno místo právě nutných situací, potlačena Je komediálnost dialogu a krátkých vstupů,    vše   se   koncentruje    k   postave
Juana iL Sganai;ella. vJak Je představují Jiří Vařtoa a Ondřej Pavelka. Bartoškův líia/vseínudí ne přebytkeip ..podnětů, v podobě* p rám Snujících se 2&nsKých tváří, nudí se 'ísvým prohlédnutím mechanismu •„vlastní bxfcstence. jG bystrý analytik, .vidí o* iíékojfk tahů* dopředu. Kontrastně k n&-Biu,,, '^aííejkuiv. Sganarell se k pos-tojůra sivého "pána'"dostává bolestnou pragmatic-kouv'ceatou. Herec rozhýbává postavu, detailně Tfjrokres.luJe Jeho pochybností, strach i - proměnlivě' reakce, Je tak protipólem cíleného Ju^uh^imodelem člověka be2 hlubšího1 Mítfaltó rozměru, s Je'dnoduchou reakcfíjpróňiěňujícího se podle situace. "- Inscenace,i -výkon, Jiřího Bartošky se kbhcemrují lie klíčovému monologu" o pokrytectví a přetvářce Ten Bartoáka podává s|tě2kým' akcentem' na významy přě-sahujfcf intenzívně  klasický text.
Na iÉscenací se dále podíleli výtvarníci Ivo!Zídek a Irena Greifová, hru přelomil' Jaroslav Konečný»
Grossmanůiv výklad Je hořký a přísný, Inscenace, nepotěší dlwáka ploše komediálního^' 'divadelního' názoru;, ale^.toho? kdo se ches dívat,na novo nazřené klasické téma. Jisté Je,' ä£e se Grossman a tvůrci Divadlá Na zábradlí óspéšně pokusili postavit 'k problému Interpretace textu Juana nově. „Ale, především věřím, že "Kom-íuFr toho veůera nepřišel a kdyS minuta p&lnoc, pocítiť ten bezbožník hroznou hořkost těch, kdo mají pravdu." Další Ca-, musůvk výrok' má' opět silnou vazbu k ir scenael i jejímu aktuálnímu společensf mu   přesahu.                      Martin   HRABftK
■    ÍT-ía£;;kÄ I-NFOlít-íACJilí SUIÄHA Pf Bhü ž-vy^i-.ií.-ad, K- roiiiiidS 8/82.- tai.   23 7J 7a
• vys>riítzm z časopisu
ze ůne
X-Z 55 i?H
- 2.    n   «90
POZNÁMKA K JEDNÉ INSCENACI
-   ŕ
Don Juan
zábradlí
v podání Divadla Na patřtf   minulou   sezo'nií,
Wed 17 listopadem 1989 reagovalo hledišté v tuto chvíli smíchem (nesouhlasím b míněním J. Folia v Lidových novinách, kde tvrdí, že tento smích snižuje umelecké dílo na úroveň agitky). Existovala totiž podvé-'. doma potřeba diváka vysmát se tém, ' kdo bez jakékoliv tolerance rozhodují o člověku Nepatřím k těm, kdo by se smáli nahlas, nicméně v tomto ; smíchu jsem slyšel louhu po pospolitosti, která pří nejlepší vůli neexistovala   Demonstrovala se zde za-
—.*™<, yauH ^utuuiuu s+ezonu,_Ěi kladní a velmic nepříjemná zbraň a dosud patří,Jnezi urněleclté Crčfio-,. J omezovaných ípřoti omezovatelům: ly, tóeré'mužeme'na'iesVérn-'jeyÉti <^ vysntěch. Není jedince, jenž by se vidět Napsalo^ již^C; něm mrjohé^f ho ffetfái:
ovgém dnes'b^ch se* na^něj „cKřěL^ó- 11 Nyní' se divák v těchto místech divatzhledtsk°a'jiste^io"^poIe^enskŕ- í zdaleka tolik nesměje Spíšeme cítit ho barometru, kterým bezesporu je^ lve vzduchu'"obava, aby nezvítězila _ Koncepce režiséra 'táni;Gross-, fI předkládaná jňoralka. Jtesuíže'dřive manna přesně konvenovala s1 do- j mohíá;půspSírJiianova slévali jako bou svého vzniku ^Věřím^toniu, že^Jnávod, j*a£ vegetoval v nefungující dvě a dvě jsou^ctyři,« očkuje *ňŮ& ^ společností, "íines ďaleko více útočí íikrat Don Juan, avšak z podání Jiří- 4na' švěďQlrrí Každého z přítomných, ho Bartošky jasně plyne/že-Ts trmto; ^fnebotheni nikdo, kdo by ni minu-' jednoduchým příkladem sc'daji^^llém staVfl neměl svůj podíl, proč to lat jieuvéřjtejné machinace Když^lneříct, i1 viny. Juanův, monolog se neplatí an) něco tak tnviatn'fhrt i-«aí «t,.*. * -l-.í      .           •   --
onologu o pokrytectví^ kde je provedena dokonalá analýza' toho, jak se musí jedinec chovat^ aby se dostal na místa nejvyšší.
}V^° lnov"é> představeni   Stejně Jdobréjako'to předchozí, které navíc Ipravě nytíi.prověřuje čas. í                        MARTIN NEZVAJf/

'e«íř?*«8
■á?lHicilSř.Io
%Ě

lil
(0
« E 2. o

Hl«.ř
■"■«S'-S'oS

S S ^£i M ■f E '& ® ©'s c
SÍ&ífsi-iľ.lJi
«5:2 S ä--S
Mil* 6
.© m w o a c
t—  C  i  Q.        (rt
>..t-S QH=-    S* «-a) ■£ 2: ^
íitlla|s;iiS,8
zsBü
B* if silt
m
HIS!
| i S E"
«J8 11e
|s
■?= >
««^
p o. o '  -; -f -J.
.©SHE 5. i-S •p
Hli fifiíílffíl
9> % č •§ 2
im
IU*


■«So«!«
l:i|aí
>o) i; w —
—   —  O   > Ä T3  © flí.- iž   3  m-------
1!
iiliílí
Éllfí
05 o S
o. s .is e
c ;= C -ž ■>< 9 *9 -^ c 2rú jo
S'S
© g-
«•© c^: to o E £ ©
1!
Nž-5-oe£2^i^
E-lo-gŽ si »äB
x:.m
o
© cŠ
ta.z
c-a
»Q) « C'>
N  O
3&
O TJ W o
ž g
c w
=1
> -ô
5-§
i Jí c 5 =
«SlISflE.iS
asří|tsfř8
P'xžč^sS ©E =
íl
Q. (O
SS-Ssilsaíss
— .3 N rw
re O
D. C 3 ' -> N<
s-S'
Hl     p
c n
§ S1
•O. O Q.
3""a k;
(T> O *-• a Q. O 2. »    <
o< 2 'tí
w S'
S    »v J»
« N -í <-!< OJ   C6
s; o-1
D. 3    '
S"'« 's:'
a p; a < w' »* S. i: *
2* <   O   S" G-
-o » a..o o mv ao ; i«
B   OÍ-.íl.O"
2í8.D.ŕ».g-«-
íu. :   t» g. S:
1^8 S1 s-r
S o S m » o
jj*1  7"    C    *■»   f3
<s S-cĺ'o í" „ S*-,o.*a p
o
ß    (T
ig"
ä as
3Í a.
!^ tí*
K-3
■??'£: S o*
t:; ís.
Q.
e-. 3
S °
3. N<
<' -i O
S*»
°- .o
í?
BI .
■5! <
!§■■
O  (P.
N
- s*1* « Ö-: cr
BS-\
o, r*
VQ,. Q.
-rt. <'■ o"
•1     Q,
Si « «í
T3 «í
<
m»
<K
o
o- cr n» n*
až-

"ľ1 SL o o* »;: »> 6)
N S ™3 »* 5 l_ rt P*     ™ K.7
3  (í o «S.
CM
ri _V
S o a
£T ° °
c g *
S3* S
r-J BS   ta O   < 'O-
a. -r
■3   t= 3. v«
3-
a. í»>
í-r. ""
«■< ,■ >^<
ŕ!
o 5
tr>   "   .   .
_^ < ív
s« »■
ro< a
ft'S H íň   -:   c
ř^     *-**     *—-
3'3 ^ < s; -i
.ŕrr g 3    I
"" Q.
3 "O
§.3
o <:
POi
^Q
«-« 3
< p <:
w
CTJ
D n.  »        O
3   3   o   3   m
°   »< _   ("   IS ^<>-     Q o   4
■a la S S
'S v>  u;. --* W >-i £j >,-.
* ' o »
a115 3
■ s; W 3 >
.■» o
M
O
O en U)
' ° 3