Pišete-lipwdétU nechtějte si tvořiti zvláštni způsob. Myslete velmi dobře a pište velmi dobře. Necht je vše živé, nechť je vše veliké, široké a mohutné ve vašem vypravováni Toť jediné tajemství, jak se zalíbiti svým čtenářům. Anafole France. SV. 8. DĚTSKÁ KNIHOVNA Red. K. VETTER, v I f.. MODRÝ PTÁK. BÁCHORKA O PĚTI DĚJSTVÍCH. A DESETI OBRAZECH. / NAPSAL MAURICE MAETERLINCK. SE SVOLE-NÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILA ML KALASOVÁ. S DŘEVORYTEM FR. BÍLKA. PK i 1921. NAKLADATEL >Filozofická fakulta Knihovna KDS. 602 00 BRNO PiŠeíe-li pro^děii, nechtějte si ivořitl zvláštní způsob. Myslete velmi dobře a pište velmi dobře. Necht je vše živé, nechť je vše veliké, široké a mohutné ve vašem vypravování Toť jediné tajemství, jak se zalíbili svým Čtenářům. Anaiole France. MODRÝ PTÁK. BÁCHORKA O PĚTI DĚJSTVÍCH, A DESETI OBRAZECH. , NAPSAL MAURICE MAETERLINCK. SE SVOLENÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILA MT KALASOVÁ. : S DŘEVORYTEM FR. BÍLKA. SV. 8. DĚTSKÁ KNIHOVNA Red. K. VETTER, v - V; - Iv •Jr--s: Vr. PK % 1921. NAKLADATEL Filozofická fakulta Knihovna KDS Arna Nováka 1 602 00 B R N O Plšete-li pwúětU nechtějte sí tvofiti zvláštní způsob. Myslete velmi dobře a pište velmi dobře. Nechť jé všť živé, nechť je vše veliké, široké a mohutné ve vašem vypravování Toť jediné tajemství, jak se zalibiti svým čtenářům. Anaiole France. SV. 8. DĚTSKÁ KNIHOVNA Red K. VETTER. v ■ \ t.- i.' ■ > I* i ľ MODRÝ PTÁK. BÁCHORKA O PĚTI DĚJSTVÍCH A DESETI OBRAZECH, v NAPSAL MAURICE MAETERLINCK. SE SVOLENÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILA M. KALASOVÁ. S DŘEVORYTEM FR. BÍLKA. 1921. NAKLADATEL Filozofická fakulta Knihovna KDS Ama Nováka \ 602 00 BRNO Pišete-lipwdétU nechtějte si tvořiti zvláštni způsob. Myslete velmi dobře a pište velmi dobře. Necht je vše živé, nechť je vše veliké, široké a mohutné ve vašem vypravováni Toť jediné tajemství, jak se zalíbiti svým čtenářům. Anafole France. SV. 8. DĚTSKÁ KNIHOVNA Red. K. VETTER, v I f.. MODRÝ PTÁK. BÁCHORKA O PĚTI DĚJSTVÍCH. A DESETI OBRAZECH. / NAPSAL MAURICE MAETERLINCK. SE SVOLE-NÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILA ML KALASOVÁ. S DŘEVORYTEM FR. BÍLKA. PK i 1921. NAKLADATEL >Filozofická fakulta Knihovna KDS. 602 00 BRNO PiŠeíe-li pro^děii, nechtějte si ivořitl zvláštní způsob. Myslete velmi dobře a pište velmi dobře. Necht je vše živé, nechť je vše veliké, široké a mohutné ve vašem vypravování Toť jediné tajemství, jak se zalíbili svým Čtenářům. Anaiole France. MODRÝ PTÁK. BÁCHORKA O PĚTI DĚJSTVÍCH, A DESETI OBRAZECH. , NAPSAL MAURICE MAETERLINCK. SE SVOLENÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILA MT KALASOVÁ. : S DŘEVORYTEM FR. BÍLKA. SV. 8. DĚTSKÁ KNIHOVNA Red. K. VETTER, v - V; - Iv •Jr--s: Vr. PK % 1921. NAKLADATEL Filozofická fakulta Knihovna KDS Arna Nováka 1 602 00 B R N O Plšete-li pwúětU nechtějte sí tvofiti zvláštní způsob. Myslete velmi dobře a pište velmi dobře. Nechť jé všť živé, nechť je vše veliké, široké a mohutné ve vašem vypravování Toť jediné tajemství, jak se zalibiti svým čtenářům. Anaiole France. SV. 8. DĚTSKÁ KNIHOVNA Red K. VETTER. v ■ \ t.- i.' ■ > I* i ľ MODRÝ PTÁK. BÁCHORKA O PĚTI DĚJSTVÍCH A DESETI OBRAZECH, v NAPSAL MAURICE MAETERLINCK. SE SVOLENÍM AUTOROVÝM PŘELOŽILA M. KALASOVÁ. S DŘEVORYTEM FR. BÍLKA. 1921. NAKLADATEL Filozofická fakulta Knihovna KDS Ama Nováka \ 602 00 BRNO í 1- OSOBY: Tyl.tyJ.> M y t y 1. Světlo. Čarodějnice B e r y 1 u n a. Sousedka Berlingotová. Otec Tyl. , • M a t k a T y 1 o v a. gv D ě d e Č e k T y L éť Babička O" yl o v á. " 7p M y t y 1. Světlo. Čarodějnice B e r y 1 u n a. Sousedka Berlingotová. Otec Tyl. , • M a t k a T y 1 o v a. gv D ě d e Č e k T y L éť Babička O" yl o v á. " 7p h'' Tyltyl. i Kdo isou ti Škaredí hoši? . 22 23 My tyl. ^ Je viděti také duši cukru?... Č a r o d ě i n i c e, (ihned zlostně), f o..se rozumí... Nemám ráda marných-otázek... Duše cukru není zajímavější duše 'pepře... Hle, dávám vám, co mám, abych vám byla nápomocnou při hledání Modrého Ptáka... Vím, že prsten, jenž činí neviditelným nebo" létací plášť, lépe by vám prospěly... Ale ztratila jsem klíč od skříně, kam jsem je uložila... Ah!'málem bych byla zapomněla... (Ukazuje na diamant.) Když jej držíš takhle, vidíš... jednou kolem jej otočíš, uvidíš' minulost,.. Ještě jednou kolem a uvidíš budoucnost... Je to podivné a účelné a nečiní to hluku... ;.\ ' . Tylťy 1. Tatínek mi ho vezme... Čarodějnice. Ten ho neuvidí; nikdo ho nemôže viděti, pokud je na tvé hlavě... Chceš to zkusiti? .. ^ (Posadí zelený klobouček Tyl tylovi na hlavu). ^ Nyní otoč diamantem... Jednou kolem a pak. *• (Sotva že, Tyltyl otočil diamantem, udá sejte všemi věcmi naMá a zázračná zmena. Stará Čarodějnice rázem še promění v krásnou kouzelnou princeznu; oblázky, z nichž,jsou stavěny zdi chýše se osvčtlí, modrají se jako šatky, zprůsvitní,. třpytí ses oslňují jako nejvzácnčiší drahé kameny.' .Chudobný nábytek ožije a zazáří;, stul z bílého dříví vypadá tak vážně, tak vznešeně jako stůl z mramoru, ciferník hodin zamžourá očima a ííbez- : ne se usmívá, co dvířka, za nimiž se kymácí kyvadlo, se pootevrou a Hodiny unikají, držíce se j za ruce a se zvonivým smíchem se dávají do taneš při zvucích rozkošné hudby. Pochopitelné zděšeni Tyltylovo, jenž vzkřikne, ukazuje na řlo-. - drny). ■ Tyltyl. Kdo jsou všecky ty, krásné paničky? — Čarodějnice. ^ , -Neboj se; to jsou hodiny tvého života,.jež jsou šťastny, že jsou na okamžik volny a vi-y ditelny.., Tyltyl A čím to, že stěny jsou tak: jasné? ... Což jsou z cukru nebo z drahých kamenů? ... Čarodějnice. ; Všecky kameny jsou stejné, všecky jsou drahokamy; ale člověk nevidí, leč některé : z nich... s (Co takto rozmlouvají, čarodění pokračuje a do-i plňuje se. Duse bochníku chleba v podobě mnichů l; v tricotech barvy chlebové kůry, zmotány a.po-. \ moučnčny, sev vykutálí z truhly na chleba a sko-t. tací kolem stolu, kde je dohoní Oheň, v žlutém a ; ruměnném tricotu, vyšlehnuvší z krbu a pronásledující jich, svíjeje se smíchem). " > h'' Tyltyl. i Kdo isou ti Škaredí hoši? . 24 Čarodějnice. Nic zlého; jsou ío duše Bochníku Chleba, užívající vlády pravdy, aby vyšly v. truhly, kde byly stěsnány... Tyltyl. A velký červený čert zle páchnoucí?.,. čarodějnice. Pst!... Nemluv tak nahlas, to je oheii... Ten není nic dobrého. (Za tohoto hovoru neustalo čarodění. Pes a Kocour, schoulení u paty skříně, zmizí v propadlišti a na místo jich vyjdou dvě osoby, jedna s maskou buldoka, druhá s hlavou kocoura. Ihned človíček s tváří buldoka — jemuž budeme nadále říkati Pes — se vrhne na Tyltyla a jme se jej prudce objímati ,a zahrnovati hlučným a bouřlivým laskáním, co druhý človíček s hlavou kocoura — jemuž budeme říkati prostě Kocour — si přičesává vlasy, mne si ruce a hladí kníry, dříve než přikročí k Mytyle). , Pes (vyje, skáče, všecko zpřekáceje. nesnesitelný^ Můj pánbičku!,.. Dobrýtro, dobrýtro, můj pánbičku!... Konečně možno promluvit! Měl jsem ti tolik co říci!... Co jsem se na-stekal a navrtěl ocasem!... Tys nechápal!... Ale teďl.Dobrýtro! dobrýtro!... Mám tě rád!... Mám tě rád!... Chceš, abych udělal něco úžasného?... Chceš, abych panáčkoval?,.. Chceš, abych chodil po rukou nebo tancoval na provázku?... 25 Tyltyl \K čarodějnici). Kdo je ten pán s psí hlavou? Čarodějnice. Ale což nevidíš?... To je duše Tylóova, iiž j'si osvobodil... .Kocour (přikročiv k Mytyle, podává jí obřadně ruku, pln * opatrnosti). Dobrý den. slečno... Jak jste sličná, dneš- ního rána... ľ Myt y 1. Dobrý den, pane... {k čarodějnici) Kdo ie to?... Čar o d ěj nice. Tot zfet-mé; jest to duše Tyletty, jež ti po dává ruku... Obejmi ji... Pes (zpřekáceje Kocoura). Já také!... Já obejmu t pánbička!... Já obejmu holčičku!... Já obejmu celý svět!... Hej!... To se pobavíme!... Já postraším Tylettu!.., Bú! bu! bú!... Kocour. Pane, já vás neznám... Čarodějnice . (pohrozí Psu proutkem). Ty,, ty bud! zticha; sice zapadneš opět v mlčení až do konce všech časů... (Mezitím čarodění pokračovalo: kolovrátek, ve svém koutě, jal se točiti závratně, spřádaje zářivé Dětská knihovoa t>. 3 ffl mm 24 Čarodějnice. Nic zlého; jsou ío duše Bochníku Chleba, užívající vlády pravdy, aby vyšly v. truhly, kde byly stěsnány... Tyltyl. A velký červený čert zle páchnoucí?.,. čarodějnice. Pst!... Nemluv tak nahlas, to je oheii... Ten není nic dobrého. (Za tohoto hovoru neustalo čarodění. Pes a Kocour, schoulení u paty skříně, zmizí v propadlišti a na místo jich vyjdou dvě osoby, jedna s maskou buldoka, druhá s hlavou kocoura. Ihned človíček s tváří buldoka — jemuž budeme nadále říkati Pes — se vrhne na Tyltyla a jme se jej prudce objímati ,a zahrnovati hlučným a bouřlivým laskáním, co druhý človíček s hlavou kocoura — jemuž budeme říkati prostě Kocour — si přičesává vlasy, mne si ruce a hladí kníry, dříve než přikročí k Mytyle). , Pes (vyje, skáče, všecko zpřekáceje. nesnesitelný^ Můj pánbičku!,.. Dobrýtro, dobrýtro, můj pánbičku!... Konečně možno promluvit! Měl jsem ti tolik co říci!... Co jsem se na-stekal a navrtěl ocasem!... Tys nechápal!... Ale teďl.Dobrýtro! dobrýtro!... Mám tě rád!... Mám tě rád!... Chceš, abych udělal něco úžasného?... Chceš, abych panáčkoval?,.. Chceš, abych chodil po rukou nebo tancoval na provázku?... 25 Tyltyl \K čarodějnici). Kdo je ten pán s psí hlavou? Čarodějnice. Ale což nevidíš?... To je duše Tylóova, iiž j'si osvobodil... .Kocour (přikročiv k Mytyle, podává jí obřadně ruku, pln * opatrnosti). Dobrý den. slečno... Jak jste sličná, dneš- ního rána... ľ Myt y 1. Dobrý den, pane... {k čarodějnici) Kdo ie to?... Čar o d ěj nice. Tot zfet-mé; jest to duše Tyletty, jež ti po dává ruku... Obejmi ji... Pes (zpřekáceje Kocoura). Já také!... Já obejmu t pánbička!... Já obejmu holčičku!... Já obejmu celý svět!... Hej!... To se pobavíme!... Já postraším Tylettu!.., Bú! bu! bú!... Kocour. Pane, já vás neznám... Čarodějnice . (pohrozí Psu proutkem). Ty,, ty bud! zticha; sice zapadneš opět v mlčení až do konce všech časů... (Mezitím čarodění pokračovalo: kolovrátek, ve svém koutě, jal se točiti závratně, spřádaje zářivé Dětská knihovoa t>. 3 ffl mm 26 svetelné paprsky, v druhém koutě, štoudey se dá do zpěvu, vřískavým hlasem a, proměnivši se v třpytný vodotrysk, zaplavuje výlevku proudy perel a smaragdů, z nichž se vynoří duše vody v podobě plačtivé dívky s rozpuštěnými vlasy, s níž se řine voda, jež bez odkladu se dá do zápasu s Ohnem). Tyl tyl. A ta zmoklá paní? .-.. Čarodějnice: Neboj se, to je Voda, jež vyšla z kohoutku... (Hrnek s mlékem se převrhne, spadne se stolu, rozlije se na podlaze a z rozlitého mléka se vznese bílá, stydlivá postava, jež se zdá všeho báti). - Tyl tyl. A ta paní v košili, jež se bojí?... - Čarodějnice. To je Mléko, jež rozbilo svůj hrnec... (Homole cukru, stojící u paty skříně, vzroste, zšíří a protrhne.papírový obal, z něhož se vynoří bytost nasládlá, sýatouškovitá, oděná plátěnou halenou, polou bílou, poiou modrou, jež, blaze se usmívajíc, přikročí k Mytyle): My tyl (znepokojena). Co chce?... Čarodějnice. Toť přece duše Cukru!... ' My tyl (utišena). , Jestli pak má cukrátka? ... I ;.\ . Čarodějnice, f : Má samá cukrátka v kapsách a každý jeho prst je cukrátko... s (Lampa spadne se stolu a sotva dopadne, plamen | se vznese a promění se v zářivou děvu nevídané krásy. Je oděna dlouhými průsvitnými závoji a Ľ: setrvá nehybná, jako u vytržení) U : Tyl tyl. ■ To je královna!..: : Mytyl. ' . \ ' To je Panna Maria!... ; ; čarodějnice.;, ř Nikoliv, mé dítky, to je duše Světla... (Mezitím kastroly se točí na paprscích jako „ká.- řčy", prádelník zotvírá své veřeje a jme se vyba- ívovati nádherné látky barvy měsíční a sluneční, k nímž se pojí neméně nádherné látky a; cáry splývající po rebríku s půdy..Než, tu slyšet! tři p' drsné údery na dvéře z pravá). I'--:: ■ ■ Tyltyl. V ■ ' v. 'L ■■ ' ■ 'í-- (poděšen). . ■ ' I; Tatínek!. On nás slyšel!..v ; | Čarodějnice. }:/. Otoč diamantem!.-.. S pravé na levou!.' ; |(Tyltyl otočí rychle diamantem.) Ne tak gíychle!... Můj Bože!... Už je pozdě!;.;. Tys jím zatočil .příliš prudce; Nebudou mí ti |kdy vrátiti se ná své místo, ••— to bude pěkné •nadělení;... ;: (Čarodějnice se stane opět starou babou, zdě .chýše pohasnou svůj lesk, Hodiny se vrací do hodin, kolovrátek se zastaví atd. Ale v chvatu a f-:■'■ ■ ■ \i-'r. ■ .", ' -3*. ... 26 svetelné paprsky, v druhém koutě, štoudey se dá do zpěvu, vřískavým hlasem a, proměnivši se v třpytný vodotrysk, zaplavuje výlevku proudy perel a smaragdů, z nichž se vynoří duše vody v podobě plačtivé dívky s rozpuštěnými vlasy, s níž se řine voda, jež bez odkladu se dá do zápasu s Ohnem). Tyl tyl. A ta zmoklá paní? .-.. Čarodějnice: Neboj se, to je Voda, jež vyšla z kohoutku... (Hrnek s mlékem se převrhne, spadne se stolu, rozlije se na podlaze a z rozlitého mléka se vznese bílá, stydlivá postava, jež se zdá všeho báti). - Tyl tyl. A ta paní v košili, jež se bojí?... - Čarodějnice. To je Mléko, jež rozbilo svůj hrnec... (Homole cukru, stojící u paty skříně, vzroste, zšíří a protrhne.papírový obal, z něhož se vynoří bytost nasládlá, sýatouškovitá, oděná plátěnou halenou, polou bílou, poiou modrou, jež, blaze se usmívajíc, přikročí k Mytyle): My tyl (znepokojena). Co chce?... Čarodějnice. Toť přece duše Cukru!... ' My tyl (utišena). , Jestli pak má cukrátka? ... I ;.\ . Čarodějnice, f : Má samá cukrátka v kapsách a každý jeho prst je cukrátko... s (Lampa spadne se stolu a sotva dopadne, plamen | se vznese a promění se v zářivou děvu nevídané krásy. Je oděna dlouhými průsvitnými závoji a Ľ: setrvá nehybná, jako u vytržení) U : Tyl tyl. ■ To je královna!..: : Mytyl. ' . \ ' To je Panna Maria!... ; ; čarodějnice.;, ř Nikoliv, mé dítky, to je duše Světla... (Mezitím kastroly se točí na paprscích jako „ká.- řčy", prádelník zotvírá své veřeje a jme se vyba- ívovati nádherné látky barvy měsíční a sluneční, k nímž se pojí neméně nádherné látky a; cáry splývající po rebríku s půdy..Než, tu slyšet! tři p' drsné údery na dvéře z pravá). I'--:: ■ ■ Tyltyl. V ■ ' v. 'L ■■ ' ■ 'í-- (poděšen). . ■ ' I; Tatínek!. On nás slyšel!..v ; | Čarodějnice. }:/. Otoč diamantem!.-.. S pravé na levou!.' ; |(Tyltyl otočí rychle diamantem.) Ne tak gíychle!... Můj Bože!... Už je pozdě!;.;. Tys jím zatočil .příliš prudce; Nebudou mí ti |kdy vrátiti se ná své místo, ••— to bude pěkné •nadělení;... ;: (Čarodějnice se stane opět starou babou, zdě .chýše pohasnou svůj lesk, Hodiny se vrací do hodin, kolovrátek se zastaví atd. Ale v chvatu a f-:■'■ ■ ■ \i-'r. ■ .", ' -3*. ... 2a za všeobecného zmatku, co Oheřl ztřeštěně běhá po světnici, hledaje krbu, jeden z Bochníku, nemoha nalézti místa v truhle na chleba, propukne v nářek, vyrážeje řev zděšení). Co sé děje? ... Chleba (všecek v slzách). Už není místa v truhle!.,. Čarodějnice - (se sklání nad truhlou), v Místa" dost! místa dost!'.'.. (Posunuje ostatní bochníky, zaujavší své původní místo.) Tak, rychle, srovnejte se.., (Zaklepáno opět na dveře). , Chleba (strachem zmatený, marně ise pokouší dostatí se; do truhly). Nejde to!... Budu sněden první!... Pes (obskakuje Tyltyla). t Můl pánbičku!... Já tu ještě jsem!... Mohu ještě mluviti... Mohu tě ještě objíma-ti!,.. Ještě! ještě! ještě!... Čarodějnice. Jakže, i ty?..; Tys tu ještě?.... Pes. Mám štěstí!... Nemohl jsem še navrátit y mlčení; bouda se zavřela příliš rychle... K o c o ur. Má též ... Co z. toho/bude? .. vJe to ne-, bezpečné? 29 Čarodějnice. Můj Bože, musím vám říci pravdu: : všichni, kdo budou doprovázeti tyto dvě děti, zemrou na konci cesty... Kocour. ';, A ti, kdo jich nebudou doprovázeti?... Č a r od ě j n i c e. * .-, Ti je přežijí o několik vteřin.... Kocour (ke Psu). -Pojď, vráfme se do boudy... Pes. Ne, ne!... Já nechci!... Já chci doprovázeti pánbička!... Já chci S ním stálé, roz-mlouvati!... Kocour. Hlupáku!... 'Zaklepáno znovu na dveře). Chleba (prolévaje horké slzy). Já nechci umřít na konci cesty!... Chci -• se vrátit do své truhly!... ti. ■ ■ Oheň" . ■ (jenž neustal závratně probíhati světnicí, vyrá-|; zeje sykot úzkosti). Tá nenalézám svého krbu!.. . . . Voda,- ■' ■ , (jež se marně pokouší o návrat do svého ko-ŕ houtku). •. ■ " ' Já nemohu již nazpět do svého kohoutkul 2a za všeobecného zmatku, co Ohefi ztřeštěně běhá po světnici, hledaje krbu, jeden z Bochníku, nemoha nalézti místa v truhle na chleba, propukne v nářek, vyrážeje řev zděšení). Co sé děje? ... Chleba (všecek v slzách). Už není místa v truhle!.,. Čarodějnice - (se sklání nad truhlou), v Místa" dost! místa dost!'.'.. (Posunuje ostatní bochníky, zaujavší své původní místo.) Tak, rychle, srovnejte se... (Zaklepáno opět na dveře). , Chleba (strachem zmatený, marně še pokouší dostatí se; do truhly). Nejde to!... Budu sněden první!... Pes (obskakuje Tyltyla). t Můl pánbičku!... Já tu ještě jsem!... Mohu ještě mluviti... Mohu tě ještě objima-ti!,.. Ještě! ještě! ještě!... Čarodějnice. Jakže, i ty?..; Tys tu ještě?.... Pes. Mám štěstí!.-.. Nemohl jsem še navrátit y mlčení; bouda se zavřela příliš rychle... K o c o ur. Má též ... Co z. toho/bude? .. vJe to nebezpečné? 29 Čarodějnice. Můj Bože, musím vám říci pravdu: : všichni, kdo budou doprovázeti tyto dvě děti, zemrou na konci cesty... Kocour. ';, A ti, kdo jich nebudou doprovázeti?... Č a r od ě j n i c e. * .-, Ti je přežijí o několik vteřin.... Kocour (ke Psu). -Pojď, vráfme se do boudy... Pes. Ne, ne!... Já nechci!... Já chci doprovázeti pánbička!... Já chci S ním stálé-roz-mlouvati!... Kocour. Hlupáku!... 'Zaklepáno znovu na dveře). Chleba (prolévaje horké slzy). Já nechci umřít na konci cesty!... Chci -• se vrátit do své truhly!... ti. ■ ■ .Oheň" . ■ (jenž neustal závratně probíhat! světnicí, yyrá-|; zeje sykot úzkosti). Tá nenalézám svého krbu!.. . . . Voda,- ■' ■ , (jež se marně pokouší o návrat do svého ko-ŕ houtku). •. ■ " ' Já nemohu již nazpět do svého kohoutku! 30 v . Cukr '(jenž se zmírá okolo svého papírového obalu). Já protrhl svůj papírový obal!.-;.' Mléko (sympaticky a stydlivě). Rozbili — — mi můj hrneček!... Čaro dě jíl ice. * Jsou to pitomei, můj Bože!... Jsou to pitomei a zbabělci!... Raději byste žili dála ve svých ošklivých truhlách, boudách, a kohoutkách, než. abyste doprovázeli tyto děti, jež jdou liledati ptáka?,.. Všichni (kromě Psa a Světla). Ano, ano! Ihned!.... Můj kohoutku!... Má truhlo 1... Můj krbe-!... Má boudo!... Čaroděj nic e (k Světlu, jež se dívá snivě na střepy své lampy), A ty, duše Světla, co tomu říkáš?... Světlo. Já půjdu s dětmi!.... Pes ■ . - (zavyje radostí). ■ ». .' Já též! iá též!... Čar oděj nice. To se hodí znamenitě. Ostatně jest příliš pozdě couvati; nemáte již jiné volby, půjdete všichni s námi... Ale ty, Ohni, népřibližui 31 se k nikomu, ty, Pse, neškádlt'kocoura a ty ,Vodo, drž se zpříma a nerozlévej se všudy. (Prudké údery na dveře v pravo). Tylty! (naslouchá). To je jistě tatínek!... Tentokráte vstal, slyším jeho kroky. Čarodějnice. Odejdeme oknem... Půjdete všichni ke mně, kde oblečeme slušně zvířata a živly... (K Chlebu.) Ty, Chlebe, vezmi klec, do které dáme modrého Ptáka... Budeš ji mít na starosti ... Rychle, rychle, nemeškejme. (Okno se náhle protáhne v dveře. Všichni vyjdou, načež okno vezme na se původní tvar a nevinné se zavře. Světnice opět potemněla; a obě postýlky jsou ponořeny v stínu. Dvéře v pravo se pootevrou a mezi veřejemi se objeví hlavy otce , a matky Tylových) Otec Tyl. . Nic to nebylo____To cvrček cvrká:,. Matka Tylova. Ty je vidíš? ... Otec/Tyl. Ovšem... Spí klidně... Matka Tylova. Slyším je dýchati... (Dveře se znovu zavrou); Opona. 30 v . Cukr '(jenž se zmírá okolo svého papírového obalu). Já protrhl svůj papírový obal!.-;.' Mléko (sympaticky a stydlivě). Rozbili — — mi můj hrneček!... Čaro dě jíl ice. * Jsou to pitomei, můj Bože!... Jsou to pitomei a zbabělci!... Raději byste žili dála ve svých ošklivých truhlách, boudách, a kohoutkách, než. abyste doprovázeli tyto děti, jež jdou liledati ptáka?,.. Všichni (kromě Psa a Světla). Ano, ano! Ihned!.... Můj kohoutku!... Má truhlo 1... Můj krbe-!... Má boudo!... Čaroděj nic e (k Světlu, jež se dívá snivě na střepy své lampy), A ty, duše Světla, co tomu říkáš?... Světlo. Já půjdu s dětmi!.... Pes ■ . - (zavyje radostí). ■ ». .' Já též! iá též!... Čar oděj nice. To se hodí znamenitě. Ostatně jest příliš pozdě couvati; nemáte již jiné volby, půjdete všichni s námi... Ale ty, Ohni, népřibližui 31 se k nikomu, ty, Pse, neškádlt'kocoura a ty ,Vodo, drž se zpříma a nerozlévej se všudy. (Prudké údery na dveře v pravo). Tylty! (naslouchá). To je jistě tatínek!... Tentokráte vstal, slyším jeho kroky. Čarodějnice. Odejdeme oknem... Půjdete všichni ke mně, kde oblečeme slušně zvířata a živly... (K Chlebu.) Ty, Chlebe, vezmi klec, do které dáme modrého Ptáka... Budeš ji mít na starosti ... Rychle, rychle, nemeškejme. (Okno se náhle protáhne v dveře. Všichni vyjdou, načež okno vezme na se původní tvar a nevinné se zavře. Světnice opět potemněla; a obě postýlky jsou ponořeny v stínu. Dvéře v pravo se pootevrou a mezi veřejemi se objeví hlavy otce , a matky Tylových) Otec Tyl. . Nic to nebylo____To cvrček cvrká:,. Matka Tylova. Ty je vidíš? ... Otec/Tyl. Ovšem... Spí klidně... Matka Tylova. Slyším je dýchati... (Dveře se znovu zavrou); Opona. 32 . DĚJSTVÍ DRUHÉ. Obraz druhý. U Čarodějnice. Nádherná síií v paláci Čarodějnice Berýluny. Bílé mramorové sloupy se zlatými a stříbrnými hlavicemi, schodiště, sloupoví,, balustrády atd. (Kocour, Cukr a Oheň vyjdou v pozadí, v pravo, nádherně odění. Vyjdou z komnaty, z níš se řinou světelné paprsky; jest to šatna Carodějčina. Kocour má klasický oblek kocoura v botách. Cukr polou bílý, polou bledě modrý hedvábný oblek a Oheň, s pestrým chocholem na hlavě, je oděn dlouhým temnorudým pláštěm se zlatou podšívkou. Přejdou celou síní a berou se do popředí, v , pravo, kde kocour je seskupí pod portikem).' Kocour. Tudy, znám každý kout tohoto paláce ... Čarodějnice Beryluna jej zdědila po Mpdrovousovi... Zatím co děti a Světlo dlí návštěvou u vnuěky Čarodějčiny, užijme poslední minuty svobody... Dal jsem vás sem za volatí, abych s vámi promluvil o postavení v jakém jsme se ocitli.Jsme vbehni přítomni?.... Cukr.. Hle, Pes, jenž přichází ze šatny Čarodějčiny ... O h e ň. U čerta, jak se to ustrojil?... Kocour. Navlékl si livrej jednoho z lokajů kočáru ' 33 I Popelčína... To se pro něho hodí... Má dusí lokajskou.., Ale skryjme se za sloupoví... Já mu nějak nedůvěřuji... Bylo by lépe, i kdyby neslyšel, co mám vám říci. Cukr. t/ To je marné... Vyčenichal nás... tile. Voda, jež vychází zároveň ze šatny... Bože! Ta je krásná!... (Pes-a Voda se přidruží k první skupině). Pes Hle! hle!... Jsme to krásní! Popatřte jen, ty krajky a ty výšivky!... Samé zlato, ryzí zlato!... ;V KoČOUr ík Vodě). ■ . To jsou šaty barvy času... Z „Oslí Kůže" ;. ... Zdá se mi, že je poznávám ... i ■ V o d a. Ano, ty se mně ještě tak nejlépe hodily Oheň (mezi zuby). Nemá deštníku... | Voda. \ Co pravíte?... Oheň. r Nic, nic. Voda. Myslila t jsem, že mluvíte o kterémsi 32 . DĚJSTVÍ DRUHÉ. Obraz druhý. U Čarodějnice. Nádherná síií v paláci Čarodějnice Berýluny. Bílé mramorové sloupy se zlatými a stříbrnými hlavicemi, schodiště, sloupoví,, balustrády atd. (Kocour, Cukr a Oheň vyjdou v pozadí, v pravo, nádherně odění. Vyjdou z komnaty, z níš se řinou světelné paprsky; jest to šatna Carodějčina. Kocour má klasický oblek kocoura v botách. Cukr polou bílý, polou bledě modrý hedvábný oblek a Oheň, s pestrým chocholem na hlavě, je oděn dlouhým temnorudým pláštěm se zlatou podšívkou. Přejdou celou síní a berou se do popředí, v , pravo, kde kocour je seskupí pod portikem).' Kocour. Tudy, znám každý kout tohoto paláce ... Čarodějnice Beryluna jej zdědila po Mpdrovousovi... Zatím co děti a Světlo dlí návštěvou u vnuěky Čarodějčiny, užijme poslední minuty svobody... Dal jsem vás sem za volatí, abych s vámi promluvil o postavení v jakém jsme se ocitli.Jsme vbehni přítomni?.... Cukr.. Hle, Pes, jenž přichází ze šatny Čarodějčiny ... O h e ň. U čerta, jak se to ustrojil?... Kocour. Navlékl si livrej jednoho z lokajů kočáru ' 33 I Popelčína... To se pro něho hodí... Má dusí lokajskou.., Ale skryjme se za sloupoví... Já mu nějak nedůvěřuji... Bylo by lépe, i kdyby neslyšel, co mám vám říci. Cukr. t/ To je marné... Vyčenichal nás... tile. Voda, jež vychází zároveň ze šatny... Bože! Ta je krásná!... (Pes-a Voda se přidruží k první skupině). Pes Hle! hle!... Jsme to krásní! Popatřte jen, ty krajky a ty výšivky!... Samé zlato, ryzí zlato!... ;V KoČOUr ík Vodě). ■ . To jsou šaty barvy času... Z „Oslí Kůže" ;. ... Zdá se mi, že je poznávám ... i ■ V o d a. Ano, ty se mně ještě tak nejlépe hodily Oheň (mezi zuby). Nemá deštníku... | Voda. \ Co pravíte?... Oheň. r Nic, nic. Voda. Myslila t jsem, že mluvíte o kterémsi 34 tlustém červeném nose, který jsem onehdy viděla... > Kocour. ^ Jen žádné hádky, máme cosi lepšího na práci... Čekáme již jen na Chleba. Kde jest? Pes. Nemohl být hotov s volbou svého úboru... Oheň. To není tak snadné, ,s takovou pitomou tváří a takovým břichem.... Pes. Konečně se rozhodl pro turecky kroj, ozdobený drahokamy, tureckou šavlí Kocour. ^ Jen žádné hádky, máme cosi lepšího na práci... Čekáme již jen na Chleba. Kde jest? Pes. Nemohl být hotov s volbou svého úboru... Oheň. To není tak snadné, ,s takovou pitomou tváří a takovým břichem.... Pes. Konečně se rozhodl pro turecký kroj, ozdobený drahokamy, tureckou šavlí Čarodějnice. (k Chlebu). . : " Rozepni svůj turecký kabátec a dej jmi %. skývu ze svého dobrého bříška... T (Chleba rozepne šat, napřáhne šavli a ihned uKrá- 41 iuje ze svého tlustého břicha dva krajíce, jež podává dětem). Cukr (přikročiv ^k dětem). Do velte, abych vám zároveň nabídl cukrátek... (Uíamuje jeden po druhém,, všech pět prstu u levé ruky a podává "je dětem). Mytyl • Co to dělá?... zlámal si všecky prsty Cukr (nabízeje). Okuste jich, jscu výtečná... Pravá sladová cukrátka... Mytyl . (ochutnává). Bože, to je dobré!- .. Máš jich mnoho? . . Cukr (skromně). Ba ze, kolik jich chci... Mytyl. Bolí tě to hodně, když je tak lámeš?... Cukr. Ani trochu... Naopak, je to tím lépe; hned zase vyrážejí a tak mám prsty vždy čisté a -nové,.. Čarodějnice, Alé, ale, dětičky, nejezte tolik cukrátek. Pamatujte, že co nevidět budete večeřet u dědečka a babičky.. - ĎĚtská knihovna S. 4 42 ' ' Tylívl. Jsou zde?... Čarodějnice. V tu chvíli je uvidíte... Tyltyl. ' Jak pak je uvidíme, když jsou mrtvi? ... Čarodějnice. Jak pak by, bylí mrtvi, když žiií ve vaší vzpomínce?... Lidé nevědí o tom tajemství, poněvadž vědí málo; kdežto ty, pomocí "Diamantu, ty uvidíš, že mrtví, jichž vzpomínáme, žijí tak šťastně, Jakoby ani nebyli mrtvi.'.. Tyltyl. Duše Světla půjde s námi?... Duse Světla. Nikoli; sluší se lépe, aby se to odbylo v, kruhu rodiny... Posečkám zde na blízku, abych se nezdála indiskrétni... Nepozvali mne... ' Tyltyl.' Kudy :se máme brati? ... Čarodějnice. Tamtudy... Jste na pomezí „%íše upomínky". Jakmile otočíš Diamantem, uzříš silný strom s nápisem, podle něhož poznáš, že jste u cíle... Ale nezapomeňte, že musíte se vrátit oba ve tři čtvrti na devět... To je nanejvýš důležité... Především buďte do-chvilni, neboť vše by bylo ztraceno, kdybyste se opozdili... Na brzkou shledanou... (Za- yoíá Kocoura, Psa, Světlo, atd.) Tudy... j A děti tamtudy. , t; (Vyjde v pravo; za ní Světlo, zvířata atd.; co děti \ f/. vyjdou v levo). Opona. . Obraz třetí. Ríše Upomínky. \ i Hustá mlha, z níž se vynoří po pravé straně, zcela I; v popředí, kmen silného dubu, na němž visí ta-■ bulka s nápisem. Mléčný, neurčitý, neproniknu-; I telný svit {£/■■ (Tyltyl a My tyl stojí u paty dubu). ■í£:V ' Tyltyl. I Ejhle strom!... j |.. My tyl. ■\ |; Je, na něm nápis!... /V' . Tyltyl. . ..] I; Nemohu ho přečisti.Počkej, vystoupím \ • na tento kořen... To už je to... Stojí zde i ;psáno: „Ríše Upomínky". 'Vf/- My tyl. 0 fr Tady začíná? ... W '. ■ .Tyltyl. 1 I Ano, je zde šíp___ I l-r. ^ My tyl. . , . ' . j I Tak, Kde tedy jsou dědeček a babička? ... \ÍV Tyltyl/'' j I Za mlhou... Uvidíme, 4* 42 ' ' Tylívl. Jsou zde?... Č a r o d ě i n í c e. V tu chvíli je uvidíte... Tyltyl. ' Jak pak je uvidíme, když jsou mrtvi? ... Čarodějnice. Jak pak by bylí mrtvi, když žijí ve vaší vzpomínce?... Lidé nevědí o tom tajemství, poněvadž vědí málo; kdežto ty, pomocí "Diamantu, ty uvidíš, že mrtví, jichž vzpomínáme, žijí tak šťastně, Jakoby ani nebyli mrtvi.'.. Tyltyl. Duše Světla půjde s námi?... Duse Světla. Nikoli; sluší se lépe, aby se to odbylo v, kruhu rodiny... Posečkám zde na blízku, abych se nezdála indiskrétni... Nepozvali mne... ' Tyitýl. Kudy :se máme brati? ... Čarodějnice. Tamtudy... Jste na pomezí „%íše upomínky". Jakmile otočíš Diamantem, uzříš silný strom s nápisem, podle něhož poznáš, že jste u cíle... Ale nezapomeňte, že musíte se vrátit oba ve tři čtvrti na devět... To je nanejvýš důležité... Především buďte do-chvilni, neboť vše by bylo ztraceno, kdybyste se opozdili... Na brzkou shledanou... (Za- volá Kocoura, Psa, Světlo, atd.) Tudy... j A děti tamtudy. , t; (Vyjde v pravo; za ní Světlo, zvířata atd.; co děti \ f/. vyjdou v levo). Opona. . Obraz třetí. Ríše Upomínky. \ i Hustá mlha, z níž se vynoří po pravé straně, zcela I; v popředí, kmen silného dubu, na němž visí ta-■ bulka s nápisem. Mléčný, neurčitý, neproniknu-; I telný svit. {£/■■ (Tyltyl a My tyl stojí u paty dubu). ■í£:V ' Tyltyl. I Ejhle strom!... j |.. My tyl. ■\ |; Je, na něm nápis!... /V' . Tyltyl. . ..] I; Nemohu ho přečisti... Počkej, vystoupím \ • na tento kořen... To už je to... Stojí zde i ;psáno: „Ríše Upomínky". 'Vf/- My tyl. 0 fr Tady začíná? ... W '. ■ .Tyltyl. , 1 I Ano* je zde šíp___ I l-r. - Myty 1. . , . ' . j I Tak, Kde tedy jsou dědeček a babička? ... \ÍV Tyltyl/'' j I Za mlhou... Uvidíme.,, 4* 42 TylrvL Jsou zde?... Čaro dělnic e. V tu chvíli je uvidíte... Tyltyl. 1 .Jak pak je uvidíme, když jsou mrtvi?... Čarodějnice. Jak pak by bylí mrtvi, když žijí ve vaší vzpomínce?... Lidé nevědí o tom tajemství, poněvadž vědí málo; kdežto ty, pomocí diamantu, ty uvidíš, že mrtví, jichž vzpomínáme, žijí tak Šťastně, jakoby ani nebyli mrtvi... Tyltyl. Duše Světla půjde s námi?... D u š e S v ě 11 a. -Nikoli; sluší se lépe, aby se to odbylo v, kruhu rodiny... Posečkám zde na blízku, abych se nezdála indiskrétni... Nepozvali mne... ' ■ Tyltyl. Kudy 'Sé máme bráti?.,.. Čarodejnice. Tamtudy... Jste na pomezí „Ríše upomínky". Jakmile otočíš Diamantem, uzříš silný strom s nápisem, podle něhož poznáš, že jste u cíle,,. Ale nezapomeňte, že musíte se vrátit oba ve tři čtvrti na devět... To je nanejvýš důležité... Především butfte do-chvilni, neboť vše by bylo ztraceno, kdybyste se opozdili... Na brzkou shledanou... (Za- ■ volá Kocoura, Psa, Světlo, atd.) Tudy.,. \ : A děti tamtudy. . \ (Vyjde v pravo; za ní Světlo, zvířata atd.; co děti ^ I vyjdou v levo). \ t Opona. Obraz třetí. H Ríše Upomínky. | • Hustá mlha, z níž se vynoří po pravé straně, zcela \ |Vv popředí, kmen silného dubu, na němž visí ta-i bulka s nápisem. Mléčný, neurčitý, neproniknu- " telný svit. ■ l- (Tyltyl a Mytyl stojí u paty dubu). ;p ' Tyltyl. ; f Ejhle strom!... ;| Mytyl. j fy Je na něm nápisl... JÍ.-- Tyltyl. , I Nemohu ho přečistí .. Počkej, vystoupím : | na tento kořen... To už je to... Stojí zde J psáno: „Ríše Upomínky". ■ | Mytyl. I Tady začíná? ... /| . Tyltyl. i | And* ie zde šíp ... ly\ - Mytyl. ; I Tak, Kde tedy jsou dědeček a babička? ... Tyltyl. j !í;' Za mlhou... Uvidíme ... 42 Tylrvj. Jsou zde?... Čaro d činíce. V tu chvíli je uvidíte... Tyltyl. 1 .Jak pak je uvidíme, když jsou mrtvi?... Čarodějnice. Jak pak by bylí mrtvi, když žijí ve vaší vzpomínce?... Lidé nevědí o tom tajemství, poněvadž vědí málo; kdežto ty, pomocí diamantu, ty uvidíš, že mrtví, jichž vzpomínáme, žijí tak Šťastně, jakoby ani nebyli mrtvi... Tyltyl. Duše Světla půjde s námi?... D u š e S v ě 11 a. -Nikoli; sluší se lépe, aby se to odbylo v, kruhu rodiny... Posečkám zde na blízku, abych se nezdála indiskrétni... Nepozvali mne... ' ■ Tyltyl. jKudy 'Sé máme bráti?.,.. 'Čarodějnice. Tamtudy... Jste na pomezí „Ríše upomínky". Jakmile otočíš Diamantem, uzříš silný strom s nápisem, podle něhož poznáš, že jste'u cíle,,. Ale nezapomeňte, že musíte se vrátit oba ve tři čtvrti na devět... To je nanejvýš důležité... Především buďte do-chvilni, neboť vše by bylo ztraceno, kdybyste se opozdili... Na brzkou shledanou... (Za- ■ volá Kocoura, Psa, Svetlo, atd.) Tudy.,. I ■ A děti tamtudy. . 5 (Vyjde v pravo; za ní Světlo, zvířata atd.; co děti í I vyjdou v levo). \ t Opona. Obraz třetí. H Ríše Upomínky. I • Hustá mlha, z níž se vynoří po pravé straně, zcela \ |Vv popředí, kmen silného dubu, na němž visí ta-i bulka s nápisem. Mléčný, neurčitý, neproniknu- " telný svit. ■ l- (Tyltyl a Mytyl stojí u paty dubu). ;p ' Tyltyl. ; f Ejhle strom!... ;| Mytyl. j fy Je na něm nápisl... JÍ.-- Tyltyl. , I Nemohu ho přečistí .. Počkej, vystoupím : | na tento kořen... To už je to... Stojí zde J psáno: „Ríše Upomínky". ■ | Mytyl. I Tady začíná? ... /| . Tyltyl. i | Ano. ie zde šíp .., 1- Mytyl. ; I Tak, Kde tedy jsou dědeček a babička? ... Tyltyl. j !í;' Za mlhou... Uvidíme ... My tyl. Já-nevidím praničeho... Nevidím již ani ivých nohou ni svých rukou... (Plačtivě), Mně je zima!... Já už nechci dále... Já chci domů... "Tyl tyl. No, neplač pořád, jako voda... Nestydíš se? ... Taková veliká holčička... Koukej, mlha už se zdvihá.... Uvidíme co v ní je... (Vskutku, mlha se dala do pohybu; ulevuje, zjas-ňuje se, rozprchává se, mizí. V brzku, ve světle čím dále průsvitnějším, zřítí pod klenbou zeleně smavou chaloupku porostlou íiponkovitými rostlinami. Okna a dvéře jsou otevřeny. Vidětí úly pod krytem, na úlech kořenáče s květinami, klep, v níž podřimuje kos atd. — U dveří lavička, na níž sedí. v hluboký spánek pohroužení, starý, venkovan a jeho žena, to jest dědeček á babička Tyltylovi). - Tyítyl ■■ (náhle jich poznávaje). To je dědeček a babička!... ■ My tyj. _ Ano!... Ano!... To jsou oni... To jsou. oni!... Tyltyl , '• (trochu nedůvěřivě). Pozor!.. .Nevíme ještě, jestli se hýbají .. - Zůstaňme za stromem... (Babička Tylova otevře oči, zdvihne hlavu, protáhne se, zavzdychne'si, dívá se na dědečka, jenž; ' . rovněž povlovně procitá ze spánku). = f i- Babička Tylova. ; Já mám tušení, že naši vnuci, kteří jsou ještě na 'živu* k. nám dnes přijdou návštěvou .... Dědeček Tyl, Jistě na nás vzpomínají, nebot se cítím tak nějak podivně a v nohách jakobych měl mravence.... Babička Tylova. .Myslím, že jsou již blizoučko, neboť slzy radosti mi tancují před očima... Dědeček Tyl, ' Ne, ne; jsou ještě daleko... Cítím se ještě sláb... Babička Tylova. Povídám ti, že jsou tu; jsem již při síle .., Tyltyl a Mytyl (se vyřítí ze skrytu za stromem). Tu jsme!... .Tu jsme!,.. Dědečku, ba* bičko!... To jsme my!... To jsme my!... Dědeček Tyl. Tu máš!... Vidíš?v... Co jsem povídal? ■v. .Já to věděl, že dnes přijdou.. .. . B a b i č k a T y 1 o v a. Tylťyle!... My tylo!... To's ty!.... To je ona!... Tor oni!... (Jme se běžeti jim v óstrety). Nemohu běžeti .. Mám stáíe to své lámání v kloubech' - , My tyl. Já nevidím praničeho... Nevidím již ani ivých nohou ni svých rukou... (Plačtivě), Mně je zima!... Já už nechci dále... Já chci domů... "Tyl tyl. No, neplač pořád, jako voda... Nestydíš se? ... Taková veliká holčička... Koukej, mlha už se zdvihá.,. Uvidíme co v ní je ... (Vskutku, mlha se dala do pohybu; ulevuje, zjas-ňuje se, rozprchává se, mizí. V brzku, ve světle čím dále průsvitnějším, zřítí pod klenbou zeleně smavou chaloupku porostlou íiponkovitými rostlinami. Okna a dvéře jsou otevřeny. Vidětí úly pod krytem, na úlech kořenáče s květinami, klep, v níž podřimuje kos atd. — U dveří lavička, na níž sedí. v hluboký spánek pohroužení, starý, venkovan a jeho žena, to jest dědeček á bahička Tyltylovi). - Tyítyl •• (náhle jich poznávaje). To je dědeček a babička!... ■ My tyj. _ Ano!... Ano!... To jsou oni... To isou oni!... Tyltyl , (trochu nedůvěřivě). Pozor!.. .Nevíme ještě, jestli se hýbají .. - Zůstaňme za stromem... (Babička Tylova otevře oči, zdvihne hlavu, protáhne se, zavzdychne si, dívá se na dědečka, jenž; ' . rovněž povlovně procitá ze spánku). = f i- Babička Tylova. ; Já mám tušení, že naši vnuci, kteří isou ještě na 'živu* k. nám dnes přijdou návštěvou ....' Dědeček Tyl, Jistě na nás vzpomínají, nebot se cítím tak nějak podivně a v nohách jakobych měl mravence.... Babička Tylova. .Myslím, že jsou již blizoučko, neboť slzy radosti mi tancují před očima... Dědeček Tyl, ' Ne, ne; jsou ještě daleko.,. Cítím se ještě sláb... Babička Tylova. Povídám ti, že jsou tu; jsem již při síle .., Tyltyl a Mytyl (se vyřítí ze skrytu za stromem). Tu jsme!... .Tu jsme!,.. Dědečku, ba* bičko!... To jsme myt... To jsme my!... Dědeček Tyl. Tu máš!... Vidíš?.,. Co jsem povídal? ■v. .Já to věděl, že dnes přijdou.. .. . B a b i č k a T y 1 o v a. Tylťyle!... My tylo!.., To's ty!... To je ona!... Tor oni!... (Jme se běžeti jim v óstrety). Nemohu běžeti .. Mám stále to své lámání v kloubech' - , 46 Dědeček (rovněž jim běží vstříc, belhaje). Já také ne... pro tu dřevěnou nohu, již stále nosím na místo té, již jsem si zlomil, spadnuv s vysokého dubu. ' (Prarodiče a děti se horoucně objímají). Babičk a Tylova. Jak's vyrostl a sesílil, můj Tyltyle!... Dědeček Ty (hladě Mytyl po vlasech). A Mytyl!... Podívejme se!... Ty krás-né vlásky, ty krásné oči!... A jak libě voní! ... B a b i č k a T y 1 o v a. Dejte se polibíti____ Pojďte ke mně na klín... Dědeček Ty 1. A já nic?... Babička Tylova. Ne, ne... Nejdříve já ... Jak pak se mají tatínek a maminka Tyloví?... . ; Tyltyl. Dobře se mají, babičko... Spali, když jsme odcházeli... Babička Tylova (se do nich zadívá a zahrnuje je polibky)i Můj Bože, jak jsou hezounké a pěkně u-myté!. . To maminka tě tak umyla?,.. A punčošky nemáš děravé? ... To já je druhdy í t: 1- i- I 47 spravovavaía.'... Proč k nám nepřicházíte častěji?... Máme z toho takovou radostí... Už je to mnoho měsíců, co na pás nevzpomínáte a co nikoho z vás nevidíme... , Tyltyl. My jsme nemohli, babičko; až dnes, dík Čarodějnici... Babička Tylova. My tu jsme stále a Čekáme, kdy kdo z živých k nám zavítá... Přicházejí tak zřídka kdy.,. Naposledy když jste tu byli, no, kdypak to bylo?... Bylo to o všech Svatých, když vyzváněl kostelní zvon,.. Tyltyl. O všech Svatých?... To jsme ani nevyšli toho dne, neboť jsme byli tuze nastuzeni., B a b i č k a T y I o v a. -Ne, ale myslili jste na nás... Tyltyl. Ano... Babička Ty lo v a. - Nuže, kdykoliv na nás myslíte, my procitáme a vidíme vás opět. Tyltyl. Jakže, dostačí, kdož... Babička Ty I o v a. Toť přece víš..,. Tyltyl Ale, ne, nevím,, 46 Dědeček (rovněž jim běží vstříc, belhaje). Já také ne... pro tu dřevěnou nohu, již stále nosím na místo té, již jsem si zlomil, spadnuv s vysokého dubu. ' (Prarodiče a děti se horoucně objímají). Babičk a Tylova. Jak's vyrostl a sesílil, můj Tyltyle!... Dědeček Ty (hladě Mytyl po vlasech). A My tyl!... Podívejme se!... Ty krás-né vlásky, ty krásné oči!... A jak libě voní! ... B a b i č k a T y 1 o v a. Dejte se polibíti____ Pojďte ke mně na klín... Dědeček Ty 1. A já nic?... Babička Tylova. Ne, ne... Nejdříve já ... Jak pak se mají tatínek a maminka Tyloví?... . ; Tyltyl. Dobře se mají, babičko... Spali, když jsme odcházeli... Babička Tylova (se do nich zadívá a zahrnuje je polibky)i Můj Bože, jak jsou hezounké a pěkně u-myté!. . To maminka tě tak umyla?,.. A punčošky nemáš děravé? ... To já je druhdy í t: 1- i- I 47 spravovavaía.'... Proč k nám nepřicházíte častěji?... Máme z toho takovou radostí... Už je to mnoho měsíců, co na pás nevzpomínáte a co nikoho z vás nevidíme... , Tyltyl. My isme nemohli, babičko; až dnes, dík Čarodějnici... Babička Tylova. My tu jsme stále a Čekáme, kdy kdo z živých k nám zavítá... Přicházejí tak zřídka kdy.,. Naposledy když jste tu byli, no, kdypak to bylo?... Bylo to o všech Svatých, když vyzváněl kostelní zvon... Tyltyl. O všech Svatých?... To jsme ani nevyšli toho dne, neboť jsme byli tuze nastuzeni., B a b i č k a T y I o v a. -' Ne, ale myslili jste na nás... Tyltyl. Ano... Babička Ty lo v a. - Nuže, kdykoliv na nás myslíte, my procitáme a vidíme vás opět. Tyltyl. Jakže, dostačí, kdož... Babička Ty I o v a. Toť přece víš... Tyltyl Ale, ne, nevím,, 48 '' Babická Tylova ' * (k "dědečku Tylovi). To je ku podivu, tam nahoře í.. Oni ještě nevědí... - Tedy se ničemu - nepřiučí? ... Dědeček Tyl; . Je to. jako za našich času... Ti Živí jsou tak hloupí, když mluví o Druhých... Tyltyl. . Vy spíte celý čas? Dědeček tyl. Ano, spíme dosti dohře, cekajíce až nás některá vzpomínka Živých probudí.".. Ah! je blaze spáti, když život u konce... Ale je také příjemno procitnouti čas od času... Tyltyl. ■ Tak vy nejste doopravdy mrtvi?... D ě d e c e k T y 1. Co díš? .,. Co to povídá? Á. Užívá slov, jimž my už nerozumíme... Či je to nějaké nové slovo, nějaký -nový vynález? ... Tyltyl. Slovo: „mrtvý*!?..'. v D ě d e č é k T y 1. Ano; to slovo to,bylo. ...'Co znamená? ... Tyltyl. To znamená, že už človek nežije... D ě d e č e k T y f. .. . . . Jsou to hlupáci, tam nahoře!■' -ť 49 ||/'-' , ■ ■ ' Tyltyl. • I Je zde hezky být? ; Dědeček Tyl. .. , \ f Ba je; ujde to, ujde to; a což kdyby se je-} ště modlili... Tyltyl. Tatínek mi řekl, že už-' není třeba se mo-' 'dliti... |v Dědeček Tyl. : I Ba je, ba je... Modliti se, to je vzpomív j nati ..v j| Babička Tylova. } I Ano, ano, všechno by bylo hezké, jen kdy-I lby ste k nám častěji přicházeli,,.' Pamatuješ, ) se, Tyltyle?... Posledně jsem ti upekla jabl-: kových koláčů... Tyx sers jich tolik našupal, až se 'ti udělalo špatně... It. -Tyltyl. ' . / .'' i I Ale já už nejedl jablkového koláče od loň- ] |ského roku... Nebylo jablek letos... Babička Tylova. 5| Nemluv hlouposti... Zde jest jich stále I 'dost... . \ - Tyltyl.-. f To není totéž.,', f . Babička Tylova. : Jakže? To že není totéž?.,. Všecko je : totéž, když je možno se polibiti... 48 '' Babická Tylova ' * (k "dědečku Tylovi). To je ku podivu, tam nahořeí.. Oni ještě nevědí... - Tedy se ničemu - nepřiučí? ... Dědeček Tyl . Je to. jako za našich časů... Ti Živí jsou tak hloupí, když mluví o Druhých... Tyltyl. . Vy spíte celý čas? Dědeček tyl. Ano, spíme dosti dohře, čekajíce až nás některá vzpomínka Živých probudí.".. Ah! je blaze spáti, když život u konce... Ale je také příjemno procitnouti čas od času... Tyltyl. ■ Tak vy nejste doopravdy mrtvi?... D ě d e c e k T y 1. Co díš? .,. Co to povídá? Á. Užívá slov, jimž my už nerozumíme... Či je tq nějaké nové slovo, nějaký -nový vynález? ... Tyltyl. Slovo: „mrtvý*!?..'. v D ě d e č é k T y 1. Ano; to slovo to,bylo. ...'Co znamená? ... Tyltyl. To znamená, že už člověk nežije.... D ě d e č e k T y I. .. . . . Jsou to hlupáci, tam nahoře!.-. ■' -ť 49 ||/'-' , ■ ■ ' Tyltyl. • I Je zde hezky být? ; Dědeček Tyl. .. , \ f Ba je; ujde to, ujde to; a což kdyby se je-} ště modlili... :■!■■ Tyltyl. Tatínek mi řekl, že už' není třeba se mo-' 'dliti... |v Dědeček Tyl. : I Ba je, ba je... Modliti se, to je vzpomív j nati..% j| Babička Tylova. } I Ano, ano, všechno by bylo hezké, jen kdy-I lby ste k nám častěji přicházeli,,.' Pamatuješ, ) se, Tyltyle?... Posledně jsem ti upekla jabl-: kových koláčů,.. Ty' se's jich tolik našupal, až se 'ti udělalo špatně... It. Ty 11 y 1. . / .'' i I Ale já už nejedl jablkového koláče od loň- ] |ského roku... Nebylo jablek letos... Babička Tylova. 5| Nemluv hlouposti... Zde jest jich stále I 'dost... . \ - Tyltyl.-. f To není totéž.,'. f . Babička Tylova. : Jakže? To že není totéž?.,. Všecko je : totéž, když je možno se polibiti•... 50 , TyltyJ (dívaje se brzy na dědečka, brzy na babičku). Ty se's nezměnil, dědečku, ani trochu, ani trochu... a babička také ani trochu se nezměnila ....Jen že jste krásnější... Dědeček Tyl. Inuí ujde to..-i My už nestarnem... Ale vy, rostete!'.... AH1 ano, vy ženete do výšky!... Hle, tam na dvéřích, je ještě vidět zna-i mení od minula-... To bylo v Všech Svátých ... Podívejme se, drž se zpříma.... (Tyl-; tyl se postaví ke dvéřím.) Čtyři palceU.J Tof úžasné!... (Mytyl rovněž se postaví ke dvéřím.) A Mytyl,. půlpáta!... Ha, ha! zlí sémě... To to bují! to to bují!... Tyltyl \ ; (rozhlíží se kolem u vytržení). Jak je tu vše při starém, jak je tu vše na: svém místě!... Ale oč je všecko krásnější!..: Ulehle, hodiny s velkou ručičkou, jíž jsem ulomil špičku... Dědeček Tyl. ; A ejhle polévková mísa, jíž jsi urazil ucha... j Tyltyl A hle díra ve dvéřích, již jsem vyvrtal, tenkrát, když jsem našel nebozezu... Dědeček Tyl. Ba! Ty se's toho natropil!... A hle, slk veři, na kterou jsi tak rád šplhal, když mne tul 51 nebylo... Je stále plna krásných červených sův..; Tyltyl. Jen že jsou mnohem krásnější Mytyl, A vida, starý kos!.'.. Zpíyá-li pak ještě? (Kos se vzbudí a dá se do jásavého zpěvu). Babička Tylova. Vidíš to... Sotva že se na něho vzpo-neme... Tyltyl. (zpozorovav s úžasem, že kos je úplně modrý). Ale vždyť je modrý!,,.. Ale tof je ten Modrý Pták, jehož mám přinésti Čarodějnici... A vy, byste neřekli, že jej zde máte! Ah! ten je modrý, modrý, modrý, jako kulička z modrého skla!.., (Prosebně.) Dědečku, babičko, dáte mi ho? ... Dědeček Tyl. . To se ví, to asi... Co říkáš, panímámo Tylova?... Babička Tylova: To se vij to se ví... K čemu pak je tu... Jen stále spí.., Není ho nikdy slyšet... . Tyltyl. Dám si jej do klece... Ale, kde je má klec? Ah! ovšem, zapomněl jsem ji za velkým stromem,.. (Běží k stromu, přinese klec a zavře de ní kosa.) Tedy opravdu, dáte mi ho, 50 , Tylty] (dívaje se brzy na dědečka, brzy na babičku). Ty se's nezměnil, dědečku, ani trochu, ani trochu... a babička také ani trochu se nezměnila ....Jen že jste krásnější... Dědeček Tyl. Inuí ujde to..-i My už nestarnem... Ale vy, rostete t.... AH1 ano, vy ženete do výšky!... Hle, tam na dvéřích, je ještě vidět zna-i mení od minula-... To bylo v Všech Svátých ... Podívejme se, drž se zpříma.... (Tyl-; tyl se postaví ke dvéřím.) Čtyři palceU.J Tof úžasné!... (Mytyl rovněž se postaví ke dvéřím.) A Mytyl,. půlpáta!... Ha, ha! zlí sémě... To to bují! to to bují!... Tyltyl \ ; (rozhlíží se kolem u vytržení). Jak je tu vše při starém, jak je tu vše na: svém místě!... Ale oč je všecko krásnější!..: Hlehle, hodiny s velkou ručičkou, jíž jsem ulomil špičku... Dědeček Tyl. ; A ejhle polévková mísa, jíž jsi urazil ucha... j Tyltyl A hle díra ve dvéřích, již jsem vyvrtal, tenkrát, když jsem našel nebozezu... Dědeček Tyl. Ba! Ty se's toho natropil!... A hle, shV vefí. na kterou jsi tak rád šplhal, když mne tul 51 nebylo... Je stále plna krásných červených sův..; Tyltyl. Jen že jsou mnohem krásnější Mytyl, A vida, starý kos!;.. Zplyá-li pak ještě? (Kos se vzbudí a dá se do jásavého zpěvu). Babička Tylova. Vidíš to... Sotva že se na něho vzpo-neme... Tyltyl. (zpozorovav s úžasem, že kos je úplně modrý). Ale vždyť je modrý!,,.. Ale tof je ten Modrý Pták, jehož mám přinésti Čarodějnici... A vy, byste neřekli, že jej zde máte! Ah! ten je modrý, modrý, modrý, jako kulička z modrého skla!.., (Prosebně.) Dědečku, babičko, dáte mi ho? ... Dědeček Tyl. . To se ví, to asi... Co říkáš, panímámo Tylova?... Babička Tylova: To se vij to se ví... K Čemu pak je tu... Jen stále spí.., Není ho nikdy slyšet... . Tyltyl. Dáni si jej do klece... Ale, kde je má klec? Ah! ovšem, zapomněl jsem ji za velkým stromem... (Běží k stromu, přinese klec a zavře de ní kosa.) Tedy opravdu, dáte mi ho, 52 . _ , do opravdý?. /.To búde Čarodějnice rád^"4 A což Sveííp!.... - Dědeček Tyl. To víš, já za tohé ptáka neručím.., Obávám se, že už sotva přivykne pohnutému životu tam nahoře a že se sem vrátí při první Příležitosti..- No, uvidíme... Nech jej tam prozatím a pojďme se podívati ke krávě... Tyltyl (spatřiv úly). A, rci, jak se daří včelám? ... Dědeček. Tyl. Dobře se jim daří... Už také nežijí, jak vy tam u vás říkáte; ale pracují stále... Tyltyl (přikročiv k úlům). Ah, ano!... To voní medem!... Oly jsou asi plné... Všecko kvítí je tak krásné!.., A moje malé sestřičky, co .zemřely, jsou zde "také?... ' . ' My tyl. A moji tři malí bratříčkové, které pohřbili, kde ti jsou?... (Za těch slov sedm malých dítek nestejné velikosti, jako pastýřská flétna, vyjde, jedno po druhém,, z chaloupky). Babická Tylova. Zde jsou, zde jsou!... Sotva se na ně vzpomene, sotva se o nich promluví, už je tú ta veselá.kopa!... - ■ - ; {Tyltyl a My tyl běží aetem v ústrety. Nastane : l- ■ . .53 ■\ t-. ■ ■ . } í ; - ■. ■ 't--. ;.. r. ■ . , . " ! I strkání, objímáni, tancování, víření, za radostných 5 r výkřiků). ' í r • Tyltyl. ; h I hle, Pierrot!... (Popadnou se za vlasy.) Ajl My se poperem, ,jako dříve... A Ro- Í í bert!.... Dobrý den, Jene!... Už nemáš ká-í Či?... Madlenko a Pirretko, Pavluško a Ri-Fv ketto!... - - ' ■ \ |v My tyl. ' \Í--' Oh! Riketto! Riketto!... Ona ještě leze í| po všech čtyřech!... j| Babička Tylova. I I Ba, ta už neroste... - ' Tyltyl. (spozorovav psíčka, jenž hafá kolem nich), i I , Toť Kiki, jemuž jsem ustřihl ocas s Pavluš-činýma nůžkama... Ani on se nezměnil.., I | . •. ' Dědeček Tyl, I I' ' . / (poučně) . í| - Ne, zde se nic nemění... 1 l: .Z: ' Tyltyl. r i f1" - A Pavluška má ještě tu bradavičku na i |:' nose? ... • - . ] I- Babička Tylova. ••• j | ' Má; nemůže se jí zbavit; není pomoci.. Tyltyl. i I O! jak dobře vypadají, jak jsou tlustí a zá |f . říci ť... Jaké mají hezounké tvářičky!... J< 31 vidět, že se jim dobře daří... 52 . _ , do opravdý?. /.To búde Čarodějnice rád^"4 A což Světíp!...- - Dědeček Tyl. To víš, já za toho ptáka neručím... Obávám se, že už sotva přivykne pohnutému životu tam nahoře a že se sem vrátí při první příležitosti..- No, uvidíme... Nech jej tam prozatím a pojďme se podívati ke krávě... Tyltyl (spatřiv úly). A, rci, jak se daří včelám? ... Dědeček. Tyl. Dobře se jim daří... Už také nežijí, jak vy tam u vás říkáte; ale pracují stále... Tyltyl (přikročiv k úlům). Ah, ano!... To voní medem!... Oly jsou asi plné... Všecko kvítí je tak krásné!... A moje malé sestřičky, co .zemřely, jsou zde "také?... ' . ' My tyl. A moji tři malí bratříčkové, které pohřbili, kde ti jsou? ... (Za těch slov sedm malých dítek nestejné velikosti, jako pastýřská flétna, vyjde, jedno po druhém,, z chaloupky). Babická Tylova. Zde jsou, zde jsou!... Sotva se na ně vzpomene, sotva se o nich promluví, už je tú ta veselá.kopa!... - ■ - ; {Tyltyl a Mytyl běží aôtem v ústrety. Nastane : l- ■ . .53 ■\ t-. ■ ■ . ! I strkání, objímáni, tancování, víření, za radostných 5 r výkřiků). ' í r • Tyltyl. ; h I hle, Pierrot!... (Popadnou se za vlasy.) Ajl My se poperem, ,jako dříve... A Ro- Í í bert!.... Dobrý den, Jene!... Už nemáš ká-ř Či?... Madlenko a Pirretko, Pavluško a Ri-Fv ketto!... - - ' ■ \ |v Mytyl. ' \Í--' Oh! Riketto! Riketto!... Ona ještě leze í| po všech čtyřech!... j| Babička Tylova. I I Ba, ta už neroste... - ' Tyltyl. (spozorovav psíčka, jenž hafá kolem nich), i I , Toť Kiki, jemuž jsem ustřihl ocas s Pavluš-činýma nůžkama... Ani on se nezměnil.., í | . •. ' Dědeček Tyl, 'I ' . (poučně) . í| - Ne, zde se nic nemění... 1 l: ' Tyltyl. r i f1" - A Pavluška má ještě tu bradavičku na i |:' nose? ... • - . ] I; Babička Tylova. ••• j | ' Má; nemůže se jí zbavit; není pomoci.. Tyltyl. i I O! jak dobře vypadají, jak jsou tlustí a zá |f . říci ť... Jaké mají hezounké tvářičky!... J< 31 vidět, že se jim dobře daří... 54 Babická Tylova, , Daří se jim daleko lépe od, těch dob, co nežijí... Není se zde čeho obávati, Člověk zde nestůně, nemá již starostí... (V chaloupce odbíjí hodiny osmou). Babička Tylova. _ (užaslá). Co to?... Dědeček Tyl. Na mou věru, nevím... To jsou asi hodiny.... Babička Týlo v a. - '"' Není možná.... Nebijí nikdy... Dědeček Tyl. Poněvadž my již nemyslíme na hodinu .., Myslil někdo na hodinu?... Tyltyl. Ano, to já!,.. Kolik je hodina... ' Dědeček.Tyl. Věru, ani nevím... Odvykl jsem tomu. ... Odbíjely osm úderů, to bude asi. Čemu tam nahoře říkají osm hodin... Tyltyl. Světlo mne očekává ve třičtvrtě na devět ... Je to k. vůli Čarodějnici . . i Je to velice důležité.,. Musím odejít... B a b i č k a T y 1 o v a. Přece neodejdete, nyní, před večeří!.... Zhurta, zhurta, strojme na stůl před doa 55 mem ... Mám právě výtečnou polévku se zelím a švestkový koláč... :(Vynesou stůl přede dvéře,..přinášejí talíře, mísy * atd.Všichni pomáhají). Tyltyl. Nešf, když mám Modrého Ptáka... A I |ak, kdy už jsem nejedí polévky se zelím!... Co jsem na cestách... Takového něco člověk v hostincích nedostane... Bab íck a Tylova. Tak!... Už.je hotovo... K večeři, děti.., |Máte-li na spěch, nemeškejme... ^(Rozžehnuta lampa a přinesena polévka. Prarodiče a děti zasednou za stôl k večeři, za šfoucha-Itú, štulců, výkřiků a radostnýclnvýbuchů smíchu). ' Tyltyl (jí hltavě). Ta je dobrá!,,. Bože, ta je dobrá!... Chci i ještě! ještě!... ; (Mává svou dřevěnou lžící a ťuká ií hlučně o talií). Dědeček Tyl. No, no, trochu klidu. V. Tys stále stejný Uezveda, ještě rozbiješ talíř... Tyltyl . ' (se vztyčí zpola na své židli). Já chci ještě, ještě trochu!.,, ■(Dosáhne a uchopí polévkovou mísu, jež se zvrhané, polévka se. vylije na stôl a stéká na klín ho-fc dovníků. Výkřiky a wřesk opařených). Babička Tylova. U: Tak vidíš!... Já to řekla... ■i I I 54 Babická Tylova, , Daří se jim daleko lépe od, těch dob, co nežijí... Není se zde čeho obávati, Člověk zde nestůně, nemá již starostí... (V chaloupce odbíjí hodiny osmou). Babička Tylova. _ (užaslá). Co to?... Dědeček Tyl. Na mou věru, nevím... To jsou asi hodiny.... Babička Týlo v a. - '"' Není možná.... Nebijí nikdy... Dědeček Tyl. Poněvadž my již nemyslíme na hodinu .., Myslil někdo na hodinu?... Tyltyl. Ano, to jáí,.. Kolik je hodina... ' Dědeček.Tyl. Věru, ani nevím... Odvykl jsem tomu. ... Odbíjely osm úderů, to bude asi. Čemu tam nahoře říkají osm hodin... Tyltyl. Světlo mne očekává ve třičtvrtě na devět ... Je to k. vůli Čarodějnici . . i Je to velice důležité.,. Musím odejít... B a b i č k a T y 1 o v a. Přece neodejdete, nyní, před .-večeří!.... Zhurta, zhurta, strojme na stůl před doa 55 mem ... Mám právě výtečnou polévku se zelím a švestkový koláč... :(Vynesou stůl přede dvéře, přinášejí talíře, mísy * atd.Všichni pomáhají). Tyltyl. Nešf, když mám Modrého Ptáka... A I |ak, kdy už jsem nejedí polévky se zelím!... Co jsem na cestách... Takového něco člo-•věk v hostincích nedostane... Bab íck a Tylova. Tak!... Už Je hotovo... K večeři, děti.., |Máte-li na spěch, nemeškejme... ^(Rozžehnuta lampa a přinesena polévka. Prarodiče a děti zasednou za stůl k večeři, za šťouchají, štulců, výkřiků a radostnýclnvýbuchů smíchu). ' Tyltyl (jí hltavě). Ta je dobrá!,.. Bože, ta je dobrá!... Chci Ještě! ještě!... ; (Mává svou dřevěnou lžící a ťuká jí hlučně o talií). Dědeček Tyl. No, no, trochu klidu. V. Tys stále stejný Inezveda,, ještě rozbiješ talíř ... Tyltyl . ' (se vztyčí zpola na své židli). Já chci ještě, ještě trochu!.,, ■(Dosáhne a uchopí polévkovou mísu, jež se zvrhané, polévka se. vylije na stůl a stéká na klín ho-^ dovníků. Výkřiky a ^vřesk opařených). Babička Tylova. U: Tak vidíš!... Já to řekla... ir. ■ - ' ■ ■i I I ■ 56 "Dědeček Tyl (zasadí Tyltylovi hlučnou íacku). Tu máš!... . Y\ Tyltyl' (na okamžik zaražen, načež přitiskne ruku k tvá< / H, s nadšením). ' Oh! tak; takových jsi rozdával; dokud JSL. byl na živu... Dědečku, ta je dobrá a ta mi I ulevila!... Musím ti dát hubičku!./. Dědeček Tyl. Dobře, dobře; takových můžeš mít, když tě to těší..... (Hodiny odbíjí pfij deváté). , Tyltyl (vyskočí). Půldeváté!... (Odhodí lžíci.) Mytylo, máme zrovnačas!.,. -■ _ ✓ . . . Babička Tylova. .No!... Ještě několik minut!,,.. VždyC neboří ... Vídáme se tak zřídka kdy... Tyltyl. Ne, není možno... Duše. světla je tak dobrotivá... A já jí to slíbil... Pojďme, Mytylo, pojďme!..." - Dědeček Tyl. ' Bože, jsou ti živí protivní s těmi svými řáležitostmi a rozčileními!.., Tyltyl (Uchopí klec, všecky dokola chvatně objímaje). S bohem. Dědečku;., S bohem, Babic- i. 57 ko.S bohem, bratři, sestřičky, Pierrote, Roberte, PavluškO, Ma-dlenko, Riketto a i ty, .' Kiki!... Cítím, že už zde nemůžeme déle zů-síati.,. Neplač, Babičko, přijdeme často .., B a b ičk a Ty 1 o v a. Přicházejte každý den!... Tyltyl. Ano, ano! přijdeme co možná často... Babička Tylova. Je to naše jediná radost a je to pravý boží hod, když vaše vzpomínka k nám zavítá... Dědeček Tyl. . Nemáme jiných vyražení... Tyltyl; ^ \ Rychle, rychle!... Mou klec!... Mého ptáka!... Dědeček Tyl. ' Tu máš... To víš, já za nic neručím; a ■ nemá-Ii tu pravou barvu... Tyltyl. S bohem! s bohem!J . Bratři a sestry Tylovi. S bohem, Tyltyle!.... S bohem, Mytylo! ... Pamatujte na sladová cukrátka!... Sbohem!... Přijďte zas!... Přijďte zas!... (Všichni mávají šátky, co Tyltyl a Mytyl pozvolná se vzdalují. Ale již ža posledních slov, mlha, jako na počátku, povlovně se šířila á zvuk hlasů slábnul, tak že ke konci výstupu vše zaniklo v Jiusté mlze a v okamžiku, kdy opona padá, viděti ien Tyltyl a a Mytyl u pod starým- dubem). DOtská knihovna 8 5 ■ 56 "Dědeček Tyl (zasadí Tyitylovi hlučnou íacku). Tu máš!... . Y\ Tyltyl' (na okamžik zaražen, načež přitiskne ruku k tvá / H, s nadšením). ' Oh! tak; takových jsi rozdával; dokud JSL. byl na živu... Dědečku, ta je dobrá a ta mi í ulevila!... Musím ti dát hubičku!./. Dědeček Tyl. Dobře, dobře; takových můžeš mít, když tě to těší..... (Hodiny odbíjí pfij deváté). , Tyltyl (vyskočí). Půldeváté!... (Odhodí lžíci.) Mytylo, máme zrovna čas!... -■ . ✓ . . Ba b i č k. a Tylova. .No!... Ještě několik minut!.,.. Vždy t ne-noří... Vídáme se tak zřídka kdy... Tyltyl. Ne, není možno... Duše. světla je tälc dobrotivá... A já jí to slíbil... Pojďme, Mytylo, pojďme!..." - Dědeček Tyl. ' Bože, jsou ti živí protivní s těmi svými řáležitostmi a rozčileními!... Tyltyl (Uchopí klec, všecky dokola chvatně objímaje). S bohem. Dědečku;., S bohem, Babic- i. 57 ko.S bohem, bratři, sestřičky, Pierrote, Roberte, Pavluškó, Ma-dlenko, Riketto a i ty, .' Kiki!... Cítím, že už zde nemůžeme déle zň-stati.,. Neplač, Babičko, přijdeme často .., B a b ičk a ^Ty 1 o v a. Přicházejte každý den!... Tyltyl. Ano, ano! přijdeme co možná často... Babička Tylova. Je to naše jediná radost a je to pravý boží hod, když vaše vzpomínka k nám zavítá... Dědeček Tyl. . Nemáme jiných vyražení... Tyltyl; ^ \ Rychle, rychle!... Mou klec!... Mého ptáka!... Dědeček Tyl/ Tu máš... To víš, já za nic neručím; a ■ nemá-Ii tu pravou barvu... Tyltyl. S bohem! s bohem!J . Bratři a' sestry Tylovi. S bohem, Tyltyle!.... S bohem, My tylo! ... Pamatujte na sladová cukrátka!... Sbohem!... Přijďte zas!... Přijďte zas!... (Všichni mávají šátky, co Tyltyl a Mytyl pozvolná se vzdalují. Ale již ža posledních slov, mlha, jako na počátku, povlovně se šířila á zvuk hlasů slábnul, tak že ke konci výstupu vše zaniklo v ^ husté mlze a v okamžiku, kdy opona padá, viděti ien Tyltyl a ä Mytyl u pod starým- diibem). DOtsk.1 knihovna S 5 58 Tyltyl. Tudy, Mytylo My tyl. Kde. ie Světlo?... Tyltyl. Já nevím... (Pohleděv na ptáka v kleci.) Ai! pták už není modrý!... Zčernal... Myty 1. , Dej mi ruku, bratříčku... Já se bojím a je mi zima... Opona. DÉJSTVÍ TŘETÍ. Obraz čtvrtý. Palác Noci. Prostorná a úchvatná dvorana vážné, přísné, kovové a hrobové nádhery, jež činí dojem řeckého nebo egyptského chrámu, jehož sloupy, římsy, dlažíce a ozdoby by byly z černého mramoru, ze zlata a ebenu. Dvorana jest tvaru lichoběžníku. Basaltové schodiště zaujímající téměř,' celou její ■šíři, Ji'dělí ve tři za sebou jdoucí plochy, postupně stoupající do pozadí. Po pravé a po levé straně, mezi sloupy, isou dvéře z temného kovu. V pozadí, monumentální kovové dveře. Neurčité světlo, jež se zdá vycházeti ze samého lesku mramoru « a ebenu, jediné osvětluje palác. , -(Při zdvihnutí opony Noc v podobě prastaré ženy zahalené v dlouhá Černá roucha, sedí na schodech druhé plošiny, mezi dvěma dětmi, z nichž ; : í: ■ •i i 0 P Í I ■í r I I 1 í IV ä ŕ: 1| I I k -o ■ f/' 59 jedno téměř nahé, jako'Amor, se usmív£ v hlubokém spánku, co druhé stojí, nehybno a zastřeno ; od oatv k hlavě. — Z pravé strany, v popředí, ;. " ■ vejde Kocour). Noc. ■ Kdo to tam?... 1 Kocour (sklesne zemdleně na mramorovém schodišti). To jsem já, matko Noci... Nemohu dále.., . . , Noc. Co je ti, mé dítě?... Tys bledý, vyhublý a'hle, zablácený až po kníry,., Ty's se zas potloukal v žlabech na střeše, v sněhu a dešti?.. Kocour, Ani řeči o žlabech!... Zde se jedná o naše tajemství!.'.. To je začátek konpe!... Podařilo se mi na okamžik uniknouti, abych vás varoval; ale obávám se, že nebude nic naplat... .. Noc. Co? ... Co se stalo? ... K o c o u r. , Povídal jsem vám již o malém Tyltyloyi, synu drevárovu a o zá.zračném Diamantu ... Nuže, přichází sem, aby si od vás vyžádal Modrého Ptáka... .Noc." - Ještě ho nemá ... 58 Tyltyl. Tudy, Mytylo... Mytyl. Kde. ie Světlo?... Tyltyl. Já nevím... (Pohleděv na ptáka v kleci.) Ai! pták už není modrý!... Zčernal... Mytyl. , Dej mi ruku, bratříčku... Já se bojím a je mi zima... Opona. DÉJSTVÍ TŘETÍ. Obraz čtvrtý. Palác Noci. Prostorná a úchvatná dvorana vážné, přísné, kovové'a hrobové nádhery, jež činí dojem řeckého nebo egyptského chrámu, jehož sloupy, římsy, dlažice a ozdoby by byly z černého mramoru, ze zlata a ebenu. Dvorana jest tvaru lichoběžníku. Basaltové schodiště zaujímající téměř,' celou její šíři, ji dělí ve tři za sebou jdoucí plochy, postupně stoupající do pozadí. Po pravé a po levé straně, mezi sloupy, isou dvéře z temného kovu. V pozadí, monumentální kovové dveře. Neurčité světlo, jež se zdá vycházeti ze samého lesku mramoru « a ebenu, jediné osvětluje palác. , -(Při zdvihnutí opony Noc v podobě prastaré ženy zahalené v dlouhá Černá roucha, sedí na schodech druhé plošiny, mezi dvěma dětmi, z nichž ; : í: ■ 'it 0 P Í I I I 1 í IV ä ŕ: 1| I k -o ■ í/' 59 jedno téměř nahé, jako'Amor, se usmívá v hlubokém spánku, co druhé sfojí, nehybno a zastřeno ; od Datv k hlavě. — 2 pravé strany, v popredí, ;. " ■ vejde Kocour). Noc. ■ Kdo to tam?... 1 Kocour (sklesne zemdleně na mramorovém schodišti). To jsem já, matko Noci... Nemohu dále.., . . , Noc. Co je ti, mé dítě?... Tys bledý, vyhublý a'hle, zablácený až po kníry... Ty's se zas potloukal v žlabech na střeše, v sněhu a dešti?.. Kocour, Ani řeči o žlabech!... Zde se jedná o naše tajemství!.'.. To je začátek konpe!... Podařilo se mi na okamžik uniknouti, abych vás varoval; ale obávám se, že nebude nic naplat... .. Noc. Co? ... Co se stalo? ... K o c o u r. , Povídal jsem vám již o malém Tyltyloyi, synu drevárovu a o zá.zračném Diamantu ... Nuže, přichází sem, aby si od vás vyžádal Modrého Ptáka... .Noc." - JeŠíe ho nemá ... 50 Kocour, Bude jej míti co nevidět, neučíníme-li nějaký zázrak... Věc se má takto: Duše Světla, která jej vede a která nás všecky zrazuje, neboť se přidala úplně na stranu Člověka, duše Světla se právě dozvěděla, že Modrý Pták, ten pravý, jediný, jenž jest schopen žiti na světle denním, se skrývá zde, mezi modrými ptáky snův, jež se živí měsíčnými svity a zmírají, sotvaže spatří slunce... Ona ví, že jest jí zakázáno překročiti prah vašeho paláce; ale posílá sem děti; a kdyžtě nemůžete zabrániti Člověku, aby zotevíral brány vašich tajemství, nevím věru, jak to vše skončí... Rozhodně, kdyby na.neštěstí lapili toho pravého Modrého Ptáka, nezbylo bv nám, než zmizeti... Noc. Můj Bože!... Můj Bože!... V jakých dobách to žijeme!... Nemám již ani chvilky spočinu .:. Nechápu již člověka od několika let... Kam to spěje?... Což potřebuje vě-děti všechno?... Třetinu mých tajemství již mi vyrval, všechny mé Hrůzy mají strach a netroufají si vyjiti, moje Strašidla se dávají na útěk a většina mých- Chorob je chu-rava... K o c o n r. Já vím, matko Noci^ já vím, časy jsou zlé a my jsme bezmála jediní, kdo zápasí I 1 3 1 iš- li proti Člověku.... Ale slyším je přicházeti Znám jen jeden prostředek: kdyžtě jsou to děti, třeba nahnati jim takového strachu, že si nebudou troufat otevřití zadní vrata, za nimiž se nacházejí ptáci Luny... Tajemství ostatních skrýší stačí, aby upoutala jejich po-< zornost nebo aby je zastrašila... Noc (nastavuje ucho ruchu z vencT). Co to slyším? . Jest jich více? .. K o co u r. To nevadí; to jsou naši přátelé: Chleba a Cukr; Voda stůně a Oheň nemohl přijití, poněvadž je přítfuzný Světla... Jediný Pes nes drží s námi; ale toho není možno se zbavit... (Z pravé strany v popředí vyjdou nesměle Tyltyl, Mytyl, Chleba, Cukr a Pes). Kocour ■ - (běží Tyltylovi v ústrety). Tudy, tudy, mladý pane.*, oznámil jsem 'fš příchocf Noci, která se těší na vaši návštěvu____Dlužno ji omluviti, je trochu chu- rava: oroto nemohla vám jiti v ústrety... ■; '■ Tyltyl . Dobrý den, paní Noci.... ' -Noc. -(uražena). Dobrý den?,,. Takového nic neznám,. v Mohl bys mi věru říci: _ dobrou noc, nebo aspoň: dobrý večer... Í P I li t f m1 1 i Si-:' ! l|i Ů ■ m) 50 Kocour, Bude jej míti co nevidět, neučíníme-li nějaký zázrak... Věc se má takto: Duše Světla, která jej vede a která, nás všecky zrazuje, neboť se přidala úplně na stranu Člověka, duše Světla se právě dozvěděla, že Modrý Pták, ten pravý, jediný, jenž jest schopen žiti na světle denním, se skrývá zde, mezi modrými ptáky snův, jež se živí měsíčnými svity a zmírají, sotvaže spatří slunce... Ona ví, že jest jí zakázáno překročiti prah vašeho paláce; ale posílá sem děti; a kdyžtě nemůžete zabrániti Člověku, aby zoteyíral brány vašich tajemství, nevím věru, jak to vše skončí... Rozhodně, kdyby na.neštěstí lapili toho pravého Modrého Ptáka, nezbylo bv nám, než zmizeti... Noc. Můj Bože!... Můj Bože!... V jakých dobách to žijeme!... Nemám již ani chvilky spočinu .:. Nechápu již člověka od několika let... Kam to spěje?... Což potřebuje vě-děti všechno?... Třetinu mých tajemství již mi vyrval, všechny mé Hrůzy mají strach a netroufají si vyjiti, moje Strašidla se dávají na útěk a většina mých- Chorob je chu-rava... K o c o n r. Já vím, matko Noci^ já vím, časy jsou zlé a my jsme bezmála jediní, kdo zápasí I 1 3 1 iš- li proti Člověku.... Ale slyším je přicházeti Znám jen jeden prostředek: kdyžtě jsou to děti, třeba nahnati jim takového strachu, že si nebudou troufat otevřití zadní vrata, za nimiž se nacházejí ptáci Luny... Tajemství ostatních skrýší stačí, aby upoutala jejich po-< zornost nebo aby je zastrašila... , Noc (nastavuje ucho ruchu z venčí). Co to slyším? . Jest jich více? .. K o co u r. To nevadí; to jsou naši přátelé: Chleba a Cukr; Voda stůně a Oheň nemohl přijití, poněvadž jé příbuzný Světla... Jediný Pes nes drží s námi; ale toho není možno se zbavit... (Z pravé strany v popředí vyjdou nesměle Tyltyl, Mytyl, Chleba, Cukr á Pes). Kocour ■ - (běží Tyltylovi v ústrety). Tudy, tudy, mladý pane.*, oznámil jsem 'fš příchocf Noci, která se těší na vaši návštěvu____Dlužno ji omluviti, je trochu chu- rava: proto nemohla vám jiti v ústrety... ■; '■ Tyltyl. . Dobrý den, paní Noci.... • , ' -Noc. -(uražena). Dobrý den?,,. Takového nic neznám,. v Mohl bys mi věru říci: _ dobrou noc, nebo aspoň: dobrý večer... Í P I li t f m1 1 i Si-:' ! l|i Ů ■ m) 62 . _ Tyltyl . ,{ (zkormoucen; -.\ Promiňte, paní.Já nevěděl.., (Ukazuje , i prstem na dvě dítky.) To jsou vaše pacholat- J í ka? ... — Jsou roztomilá... \y N.o c. , '} Ano, tohle je Spánek... * J\\ Tyltyl. ;1[ Čím to, že je tak tlustý? ... H, Noc,' Protože dobře spí... k - ' Tyltyl. " \f 'A druhé, jež se skrývá?.%. Proč si za- i } stírá tvář?... Což je nemocné?.;. Jak se ;J jmenuje? - ; \ , Noc. / ••; l To je sestra Spánková... Je lépe jí ne- i \' jmenóvati... • Tyltyl. ' : i Proč?... Noc. j \ Poněvadž jest to jméno, které se nerado j I slyší... Ale mluvme o ničem jiném... Právě ': ; . mi říkal Kocour, že sem přicházíte, abyste i .: hledali Modrého Ptáka?... Tyltyl. > Ano, paní, s vaším dovolením... Pově-, .;,< děla-byste mně, kde jest?,,. 63 Noc. Já o něm nic nevím, můj malý příteli... Vše, co mohu říci, jest; že ho zde není... Nikdy jsem ho neviděla... Tyltyl. . : Tak, tak... Duše Světla mně řekla, že je zde; a ta ví, co ří^á... Svěřila byste mně své klíče?... Noc. Ale, můj příteličku, chápeš,/ že nemohu" svěřiti své klíče prvnímu, kdo se namane... Mám v opatrování všechny taje Přírody, jsem za ně zodpovědná a jest mi naprosto zakázáno, abych je vydala komukoliv, zejména děcku.... Tyltyl. Nemáte práva odepříti jich Člověku, jenž jich žádá... já \to vím Noc. Kdo ti to řekl?:.. Tyltyl. Světlo... - Noc. " ■" Světlo!... a stále jen Světlo!.... Dů čeho se to plete?... Pes. Chceš, abych ji je vyrval násilně, můj pán-bičku?... Tyltyl. Mlč, bud zticha a chovej se slušně,.. 62 . _ Tyltyl . ,{ (zkormoucen; -.\ Promiňte, paní.Já nevěděl.., (Ukazuje . i prstem na dvě dítky.) To jsou vaše pacholat- J í ka? ... — Jsou roztomilá... \y No c. , '} Ano, tohle je Spánek... * J\\ Tyltyl. ;1[ Čím to, že je tak tlustý? ... H, Noc,' Protože dobře spí... k - ' Tyltyl. " \f 'A druhé, jež se skrývá?.%. Proč si za- i } stírá tvář?... Což je nemocné?.;. Jak se ;J jmenuje? - ; \ , Noc. / ••; l To je sestra Spánková... Je lépe jí ne- i \' jmenóvati... • Tyltyl. ' : i Proč?... Noc. j \ Poněvadž jest to jméno, které se nerado j I slyší... Ale mluvme o ničem jiném... Právě ': ; . mi říkal Kocour, že sem přicházíte, abyste i .: hledali Modrého Ptáka?... Tyltyl. > Ano, paní, s vaším dovolením... Pově-, .;,< děla-byste mně, kde jest?,,. 63 Noc. Já o něm nic nevím, můj malý příteli... Vše, co mohu říci, jest; že ho zde není... Nikdy jsem ho neviděla... Tyltyl.. : Tak, tak... ĎuŠe Světla mně řekla, že je zde; a ta ví, co říká... Svěřila byste mně své klíče?... Noc. Ale, můj příteličku, chápeš,/ že nemohu/ svěřiti své klíče prvnímu, kdo se namane... Mám v opatrování všechny taje Přírody, jsem za ně ^odpovědna a jest mi naprosto zakázáno, abych je vydala komukoliv, zejména děcku.... Tyltyl. Nemáte práva odepříti jich Člověku, jenž jich žádá... já \to vím Noc. Kdo ti to řekl?:.. Tyltyl. Světlo... - Noc. " ■" Světlo!... a stále jen Světlo!.... Dů čeho se to plete?... Pes. Chceš, abych jí je vyrval násilně, můj pán-bičku?... Tyltyl. Míč, bud zticha a chovej se slušně,.. 64 (k Noci) Tož, paní. račte mi dátí svých klíčů... Noc. Máš alespoň znamení? ... Kde jest? ... Tyltyl (sáhne na klobouk) Yizte, Diamant • - Noc (odevzdaná do nevyhnutelná). Konečně/. Zde máš klíč, jenž otevírá všecky dvéře síně... Tím hůře pro tebe, přihodí-li se ti nehoda... Já neručím za nic... - Chleba-(velmi znepokojen) Což je to nebezpečné?... Noc. Nebezpečné?... To jest, že ani já sama nevím, ják z toho vyváznu, až některé z těchto kovových dveří se otevrou nad propastí ... Jsou zde, kolkolem síně, v těchto okol- t nich slujích, všecka zla, všechny pohromy, všecky nemoce, všechny hrůzy, všechny úrazy, všechny taje krušící život od počátku světa... Stálo mne to námahu, než jsem jich tam uzavřela, s pomocí Osudu; a není tak snadné, to mi věřte, udržeti trochu pořádku mezi touto chasou neznající kázně... Je vidět co se přihazuje,, když některá z nich unikne a ukáže-se na zemi... I 65 . i Chleba. \ Mé vysoké stáří, má zkušenost a má od* f-danost činí ze mne přirozeného ochránce [těchto dvou dítek *r .protož dovolte, paní Noci, labych vám položil otázku... Noc. Prosím.... ' Chleba. f V případě nebezpečí, kudy se má [utéci?... i. Noc.-Není možno utéci. - í Tyltyl . . (vezma klíč, stoupá po prvních schodech). t Začněme zde... Co je za těmito kovo-; vými dveřmi?..... | ; NOC. Trvám, že jsou tam Strašidla.... Už je fF tomu dávno, co jsem jich neotevřela a co L Strašidla nevyšla.... • Tyltyl. : / (strkaje' klíč do dírky) i Já se podívám... (K Chlebu.). Máte klec '-pro Modrého Ptáka? ... * -Chleba, vcvakaje zuby). We snad, že bych se bál, ale;nemyslíte, že ŕ by bylo lépe, kdybychom neoíevírali a podí-§ vali se klíční dírkou?,.. 64 (k Noci) Tož, paní. račte mi dátí svých klíčů... Noc. Máš alespoň znamení? ... Kde jest? ... .Tyltyl (sáhne na klobouk) Yizte, Diamant • - Noc (odevzdaná do nevyhnutelná). Konečně.).. Zde máš klíč, jenž otevírá všecky dvéře síně... Tím hůře pro tebe, přihodí-li se ti nehoda,,. Já neručím za nic... - Chleba-Ivelmi znepokojen) Což je to nebezpečné?... Noc. Nebezpečné?... To jest, že ani já sama nevím, ják z toho vyváznu, až některé z těchto kovových dveří se otevrou nad propastí ... Jsou1 zde, kolkolem síně, v těchto okol- t nich slujích, všecka zla, všechny pohromy, všecky nemoce, všechny hrůzy, všechny úrazy, všechny taje krušící život od počátku světa... Stálo mne to námahu, než jsem jich tam uzavřela, s pomocí Osudu; a není tak snadné, to mi věřte, udržeti trochu pořádku mezi touto chasou neznající kázně,.. Je vidět co se přihazuje,, když některá z nich unikne a ukáže-se na zemi... I 65 . i Chleba. \ Mé vysoké stáří, má zkušenost a má od* ;-'danost činí ze mne přirozeného ochránce [těchto dvou dítek *r .protož dovolte, paní Noci, bbych yám položil otázku... Noc. Prosím.... ' Chleba. f V případě nebezpečí, kudy se má [utéci?... i. Noc.-Není možno utéci. - í Tyltyl . . (vezma klíč, stoupá po prvních schodech). t Začněme zde... Co je za těmito kovo-; vými dveřmi?.... | ; NOC. Trvám, že jsou tam Strašidla.... Už je fF tomu dávno, co jsem jich neotevřela a co L Strašidla nevyšla.... • Tyltyl. : / (strkaje' klíč do dírky) i Já se podívám... (K Chlebu.). Máte klec '-pro Modrého Ptáka? ... * -Chleba, vcvakaje zuby). Ne snad, že bych se bál, ale;nemyslíte, že ŕ by bylo lépe, kdybychom neoíevírali a podí-§ vali se klíční dírkou?,.. i i; fifí Tyltyl , m-Neptám se vás p radu... -; My ty 1 ■ . j (dá se náhle do pláče). 1 Já se bojím!... Kde je Cukr?... Já chci domu!... , . Cukr . j (ochotně, uctivě). .. . ' 1 Zde jsem, slečno, zde... Neplačte, hned sj uříznu prst a, nabídnu vám cukrátka... Tyltyl. Udělejme tomu konec totočí klíčem a opatrně pootevře dveře. Ihned se vyhrne pět nebo šest Strašidel různých a podiv-; mých tvarů, která se rozběhnou na všechny strany. Mytyl vzkřikne zděšením). ■' ■ ) Noc. v' _ ' 1 Rychle! rychle!.,. Zavři dveře!... Uteklá by všechna a my bychom jich už nedostali. . Nudí se tam od těch dob, co Člověk jich nebere již vážně.,, (Zahání Strašidla metlou, spletenou z -hadů, nazpět ke dveřím jeskyne.il Pomozte mil... Tudy!... Tudy!.. Tyltyl. (ke Psu). Pomoz jí, Tylo, běž!,.. Pes. (skákaje a štěkaje). Hned! hned! hned!... • ' ; Tyltyl. -A kam se podél Chleba?.'.. li: I : I- 67 Chleba ■ ■■' ' (v pozadí síně). Zde... Stojím, u- dveří, abych jim zabránil vyjiti... (Zatím co jedno Strašidlo zamíří v tu stranu, Chleba dá se na útěk, s řevem zděšení). NOC : (k třem strašidlům, které uchopila za krk). v Tudy půjdete!... (K Tyltylovi.) Pootevři zase trochu dveře... {Strká Strašidla do jeskyně.) Tam si pěkně buďte... (Pes přižene ještě dvě Strašidla.) A ještě tahle... Rychle, odkliďte se!... Však víte, že nevyjdete zase až o Všech Svatých... (Uzavře opět dveře.) Tyltyl (běží k jiným dveřím). Co je za těmihle?... ■ / ' NOC " K čemu to?,.. Už jsem tť řekla, Modrý Pták nikdy tudy nešel... Ostatně, jak sám chceš... Otevři si je, když tě to těší... To jsou Nemoce____ ■■' . Tyltyl' -:' (s klíčem v zámku). .Jest třeba se miti na pozoru při otevírání? ... , - . Noc. Ne, není čeho se báti... Jsou pěkně zticha, chuděrky.., Nejsou šťastny.,. Člověk, od nějaké dobý, tolik na ně útočí.. .Zejména i i; fifí TyHyl , m-Neptám se vás p radu... -; My ty 1 ■ . j (dá se nähle do pláče). 1 Já se bojím!... Kde je Cukr?... Já chci domu!... , . Cukr . j (ochotní, uctivě). .. . ' 1 Zde jsem, slečno, zde... Neplačte, hned sj uříznu prst a, nabídnu vám cukrátka... Tyl tyl. Udělejme tomu konec.. j ■ totočí klíčem a opatrně pootevře dveře. Ihned se vyhrne pět nebo šest Strašidel různých a podiv-; mých tvarů, která se rozběhnou na všechny strany. Mytyl vzkřikne zděšením). ■' ■ ) Noc. v' _ ' 1 Rychle! rychle!.,. Zavři dveře!... Uteklá by všechna a my bychom jich už nedostali. . Nudí se tam od těch dob, co Člověk jich nebere již vážně... (Zahání Strašidla metlou, spletenou z -hadů, nazpět ke dveřím jeskyne.il Pomozte mi!:,.. Tudy!... Tudy!.. Tyltyl. (ke Psu). Pomoz jí, Tylo, běž!,.. Pes. (skákaje a štěkaje). Hned! hned! hned!... • ' ; Tyltyl, -A kam se podél Chleba?.'.. li: I : 67 Chleba ■ ■■' ' (v pozadí síně). Zde... Stojím, u- dveří, abych jim zabránil vyjiti... (Zatím co jedno Strašidlo zamíří v tu stranu* Chleba dá se na útěk, s řevem zděšení). NOC : (k třem strašidlům, které uchopila za krk). v Tudy půjdete!... (K Tyltyloví.) Pootevři zase trochu dveře... (Strká Strašidla do jeskyně.) Tam si pěkně buďte... (Pes přižene ještě dvě Strašidla.) A ještě tahle... Rychle, odkliďte se!... Však víte, že nevyjdete zase až o Všech Svatých... (Uzavře opět dveře.) Tyltyl (běží k jiným dveřím). Co je za těmihle?... ■ / ' NOC. " K čemu to?,.. Už jsem tť řekla, Modrý Pták nikdy tudy nešel... Ostatně, jak sám chceš... Otevři si je, když tě to těší... To jsou Nemoce____ '■" . Tyltyl' -: ■■■■■■ ' (s klíčem v zámku). .Jest třeba se miti na pozoru při otevírání? ... , - . Noc. Ne, není čeho se báti... Jsou pěkně zticha, chuděrky.., Nejsou šťastny... Člověk, od nějaké dobý. tolik na ně útočí.. .Zejména 68 co byly odkryty ty mikroby!... Otevři, uvidíš...' .■ ■ ~ (Tyltyl otevře dvéře dokořán. Nic se neobjevuje;. Tyltyl. Nevycházejí?... Noc. Však jsem ti to řekla, téměř,všecky jsou choré a velmi sklíčené... Lékaři nejsou k nim laskaví.... Vejdi na okamžik, uvidíš... 'Tyltyl yejde. do jeskyně a ihned zase vyjde). Tyltyl. Modrého: Ptáka tam není... Vypadají hodně nemocné, ty vaše Nemoce... Ani hlavy nepozdvihly... (Jedna malá. Nemoc v trepkách, županu a nočním čepci, Tinikrre z jeskyně a dá se.do hopkování po síni.) Vida!... Jedna malinká unikla!... Co je to zač?... Noc. To nic není, to je ta nejmenšf, íé to Rý« ma... Jedna z těch, které jsou nejméně pronásledovány a jímž se daří nejlépe... (Volajte na Rýmu.) Pojď sem, maličká... Je ještě příliš brzo; musíš počkat, až přijde zima... (Rýma kýchajíc, kašlajíc a otírajíc si nos, se vrátí -do, jeskyně, již. Tyltyl uzavře).. Tyltyl (jde k jiným dveřím).' Pndívejme se semhle... Co tu je ..... Noc. Měi, se na pozoru... To jsou Války... 69 Jsou hroznejší a mocnější, naz kdy jindy.. Bůh yí,. co by se přihodilo,, kdyby některá ž nich unikla... Na štěstí jsou hodně tučný a nehybný... Ale buďme všichni pohotově, abychom přitlačili dveře, co ty rychle nahlédneš do vnitř (Tyltyl velice opatrně pootevře dveře, jen tolik, co by mohl přiložiti oko. Hned se opře, volaje). Tyltyl. ■: Rychle! rychle!... Tlačte!,.. Shlédly mne!... Hrnou se všecky!... Otevírají dveře!... Noc. Na pomoc všichni!... Tlačte pevně!... Co vy, Chlebe, co děláte?... Tlačte všichni!... Ty mají sílu!... Ach! konečně!... Povoluií... -Byl čas!... Videľs? ... Tyltyl. Viděl, videí!... Jsou ohromné, děsné!.,. Myslím, ty že nemají Modrého Ptáka.... . Noc. Ty dojista ho nemají... Hned by jej pohltily .....Nuže, máš toho dost?... Vidíš přece, že je to marné... < • Tyltyl. _ Musím viděti vše... Duše Světla to řekla... Noc' Duše Světla tó řekla... To se snadno řekne, když se má strach a zůstane se doma.:. 68 co byly odkryty ty mikroby!... Otevři, uvidíš...' .■ ■ ~ (Tyltyl otevře dvéře dokořán. Nic se neobjevuje;. Tyltyl. Nevycházejí?... Noc. Však jsem ti to řekla, téměř,všecky jsou choré a velmi sklíčené... Lékaři nejsou k nim laskaví.... Vejdi na okamžik, uvidíš... (Tyltyl yejde. do jeskyně a ihned zase vyjde). Tyltyl. Modrého: Ptáka tam není... Vypadají hodně nemocné, ty vaše Nemoce... Ani hlavy nepozdvihly... (Jedna malá. Nemoc v trepkách, županu a nočním čepci, unikne z jeskyně a dá se.do hopkování po síni.) Vida!... Jedna malinká unikla!... Co je to zač?... Noc. To nic není, to je ta nejmenšf, jé to Rý« ma... Jedna z těch, které jsou nejméně pronásledovány a jímž se daří nejlépe... (Volajíc na Rýmu.) Pojď sem, maličká... Je ještě příliš brzo; musíš počkat, až přijde zima... (Rýma kýchajíc, kašlajíc a otírajíc si nos, se vrátí do-, jeskyně, již Tyltyl uzavře).. Tyltyl (jde k jiným dveřím).' Podívejme se semhle... Co tu je..... Noc. Měi, se na pozoru... To jsou Války... 69 Jsou hroznejší a mocnější, naz kdy jindy.. Bůh yí,. co by se přihodilo,, kdyby některá ž nich unikla... Na štěstí jsou hodně tučný a nehybný,.. Ale buďme všichni pohotově, abychom přitlačili dveře, co ty rychle nahlédneš do vnitř (Tyltyl velice opatrně pootevře dveře, jen tolik, co by mohl přiložiti oko. Hned se opře, volaje). Tyltyl. ■: Rychle! rychle!... Tlačte!,.. Shlédly mne!... Hrnou se všecky!... Otevírají dveře!... Noc. Na pomoc všichni!... Tlačte pevně!... Co vy, Chlebe, co děláte?... Tlačte všichni!... Ty mají sílu!... Ach! konečně!... Povolují... -Byl čas!... Videľs? ... Tyltyl. Viděl, videí!... Jsou ohromné, děsné!.,. Myslím, ty že nemají Modrého Ptáka.... . Noc. Ty dojista ho nemají... Hned by jej pohltily .....Nuže, máš toho dost?... Vidíš přece, že je to marné... < • Tyltyl. _ Musím viděti vše... Duše Světla to řekla... Noc' Duše Světla to řekla... To se snadno řekne, když se má strach a zůstane se doma.:. 70 Tyltyl. Pojďme k následujícím!... Co je zde?..,* Noc. Zde skrývám Temnoty a Hrôzy.; Tyltyl. ' • Možno otevřít?... ■ . ■ Noc. Ovšem... Ty jsou dosti .klidné; to:jé jako' nemoce... - Tyltyl. (pootevírá dv4?e s jakousi nedůvěrou a nahlédne do vnitř). Není jich tam?... , . - Noc (rovněž nahlédne do vnitř). , El, Temnoty, co děláte?... Vyjděte přece na okamžik, to vám poslouží, to vás osvěží... A vy Hrůzy... Není se čeho báti... (Několik Temnot a několik Hrůz, v podobě zastřených žen, ony do černých, tyto dó zelenavých závojů zahalené, se, odváží bojácně několik kroků pres práh jeskyně, ale na pokyn Tyltylův chvatně se vrací). Zůstaňte přece... Je to dítě, to vám neubliž ží... (K Tyltylovi.) Nesmírně'zbázlivěly; vyjma ty velké, jež vidíš v hloubi,, Tyltyl (nazíraje do hloubi jeskyně), Oh! ty jsou strašidelné!... . Noc. Jsou spoutané... Ty jsou ty jediné, které '71 | |e nebojí člověka... Ale zavři raději dveře, lby se nerozdráždily... , Tyltyl . (jde k vedlejším dveřím). Tyhle jsou temnější... Có je H Aíí :am?... ■ NOC. Za těmito jsou různé Taje... Trváš-li na fom, můžeš je též otevřití.,. Ale nevstupuj... Buď opatrný a pak, buďme hotovi zavříti eře, jako jsme učinili u Válek... Ty i t y 1 -I (pootevíraje dvéře s největší obezřelostí, prostrčí bojácně hlavu mezerou), * Oh! Jaký chlad!... Oči mně pálí!.,. Zajeté rychle!... Rychle! Derou se ven!... jj|(Noc, Pes, Kocour a* Cukr se opírají o dvéře). J)h! Co jsem spatřil!. \ 1 P " ' NOC . ; Co!... Tyltyl. ■-; ,;■ |: Nevím, bylo to děsné!..; Seděli tam I všichni jako příšery bez očí. ..Který to byl obr, který mne chtěl uchvátit? ... .Noc. To je nepochybně Mlčení; má na stráži tyto dveře... Zdá se, že to bylo hrozné?... Jsi všecek bled a všecek třesoucí... , Tyltyl. Ano, nebyl bych .uvěřil.. t Jajkživ .jsem ne-|viděí... A ruce-mám Ledové... ■' ? 70 Tyltyl. Pojďme k následujícím!... Co je zde?..,* Noc. Zde skrývám Temnoty a Hrôzy.: Tyltyl. ' -Možno otevřít?... ■ . ■ Noc. Ovšem... Ty jsou dosti .klidné; to:jé jako' nemočé... - Tyltyl. (pootevírá dv4?e s jakousi nedůvěrou a nahlédne do vnitř). Není jich tam?... , . - Noc (rovněž nahlédne do vnitř). , El, Temnoty, co děláte?... Vyjděte přece na okamžik, to vám poslouží, to vás osvěží... A vy Hrůzy... Není se čeho báti... (Několik Temnot a několik řírůz, v podobě zastřených žen, ony do černých, tyto dó zelenavých závojů zahalené, se, odváží bojácně několik kroku pres práh jeskyně, ale na pokyn Tyltylův chvatně se vrací). Zůstaňte přece... Je to dítě, to vám neubliž ží... (K Tyltylovi.) Nesmírně'zbázlivěly; vyjma ty velké, jež vidíš v hloubi,, Tyltyl (nazíraje do hloubi jeskyně), Oh! ty jsou strašidelné!... . Noc. Jsou spoutané... Ty jsou ty jediné, které '71 | |e nebojí člověka... Ale zavři raději dveře, lby se ncrozdráždily... , Tyltyl . (jde k vedlejším dveřím). Tyhle jsou temnější... Co je H Aíí :am?... ■ NOC, .''■.:,-'- Za těmito jsou různé Taje... Trváš-li na fotn, můžeš je též otevřití,.,. Ale nevstupuj... Buď opatrný a pak, buďme hotovi zavříti eře, jako jsme učinili u Válek... Ty i ty 1 -I ípootevíraje dvéře s největší obezřelostí, prostrčí bojácně hlavu mezerou), * Oh! Jaký chlad!... Oči mně pálí!.,. Zajeté rychle!... Rychle! Derou se ven!... jj|(Noc, Pes, Kocour a* Cukr se opírají o dvéře). J)h! Co jsem spatřil!. \ 1 P "' ' ' NOC . ; Co!... Tyltyl. ■-; ,;■ N Nevím, bylo to děsné!..; Seděli tam I všichni jako příšery bez očí.. .Který to byl obr, který mne chtěl uchvátit? ... .Noc. To ie nepochybně Mlčení; má na stráži tyto dveře... Zdá se, že to bylo hrozné?... Jsi všecek bled a všecek třesoucí... , Tyltyl. Ano, nebyl bych .uvěřil.. t Jajkživ .jsem ne-|viděí... A ruce-mám Ledové... ■' ? Noc. . Nadejde cos horšího co nevidět, budeš-íi pokračovali... . Tyltyí (jde k následujícím dveřím). \ tyhle?... Jsou též tak děsné?... Noc, . „ We; je tam ode všeho trochu... Dávárňl tam Hvězdy bez zaměstnání, své osobní vůně, některé Syity, které mně náležejí, jako: bludičky, světlušky, svatojánské mušky; vězníme tam také Rosu, Slavičí Zpěv, a j.. Tyltyl/ . . , Právě, Hvězdy. Slavičí Zpěv... Tady to; bude... Noc. | Otevři tedy, chceš-Ii; to vše není nic zlého;.. (Tyltyl otevře dvéře dokořán. Ihned se. vyhrnou z vězení Hvězdy v podobě krásných mladých dí* vek, zahálených v různobarevné svity, rozběhnou] se po síni a tvoří na schodech a kolem sloupů půvabné kruhy, stopené v kterýsi zářivý polostín.i vůně Noci, téměř neviditelně, Bludičky, Svatojanské mušky, průsvitná Rosa se k nim přidruží, co Zpěv Slavičí řinoucí se proudem z jeskyně, zaplaví noční palác) My tyl (okouzlena, tleská rukama). - - Qh! těch krásných paní!... Tyltyl A jak-krásně tancují!... 73 Myty*' A voní!... Tyltyl. A zpívají!... Mytyl. Kdo jsou ty, jichž téměř neviděti? ... Noc. To jsou vůně mého stínu.. Tyltyl. A ty, tam, jako z předeného skla?... , N o c. To jest Rosa lesů a luhu ,.. Ale dost již.... Nevěděly by kdy přestat... Čert, aby je sehnal, když se jednou dají do reje... (Zatleská.) Huš, huš, hvězdy!... Není čas k tanci... Nebe je zataženo, táhnou mraky.,. Dost již, zpátky všichni, sic na vás pošlu paprsek slu? neční... (Hvězdy, vůně atd. se dají na útěk, derou se o. překot do jeskyně, již za nimi zavrou. Současně zaniká zpěv Slavíků). , Tyltyl. (ide ks dveřím v pozadí}, Hle, velké střední dveře... Noc, (vážně). Těch neotvírej... Tyltyl. Proč?... Nóc. Poněvadž je to zakázáno... Dčtská knihovna S. '5 Noc. . Nadejde cos horšího co nevidět, budeš-l pokračovali... . Tyltyí (jde k následujícím dveřím). A tyhle?... Jsou též tak děsné?... Noc, . „ We; je tam ode všeho trochu... Dávám! tam Hvězdy bez zaměstnání, své ospbní vůně, některé Syity, které mně náležejí, jako: bludičky, světlušky, svatojanské mušky; vězníme tam také Rosu, Slavičí Zpěv, a j.. Tyltyl/ . . , Právě, Hvězdy. Slavičí Zpěv... Tady to; bude... Noc . | Otevři tedy, chceš-Ii; to vše není nic zlého... (Tyltyl otevře dvéře dokořán. Ihned se. vyhrnou z vězení Hvězdy v podobě krásných mladých dí* vek, zahalených v různobarevné svity, rozběhnou] $e po síni a tvoří na schodech a kolem sloupů půvabné kruhy, stopené v kterýsi zářivý polostín.i vůně Noci, téměř neviditelně, Bludičky, Svatojanské mušky, průsvitná Rosa se k nim přidruží, co Zpěv Slavičí řinoucí se proudem z jeskyně, za-Dlaví noční palác) My tyl (okouzlena, tleská rukama). - - 0.h! těch krásných paní!... Tyltyl A jak-krásně tancují!... 73 Myty*' A voní!... Tyltyl. A zpívají!... Mytyl. Kdo jsou ty, jichž téměř neviděti? ... Noc. To jsou vůně mého stínu.. Tyltyl. A ty, tam, jako z předeného skla?... , N o c. To jest Rosa lesů a luhu ... Ale dost již.... Nevěděly by kdy přestat... Čert, aby je sehnal, když se jednou dají do reje... (Zatleská.) Huš, huš, hvězdy!... Není čas k tanci... Nebe je zataženo, táhnou mraky.,. Dost již, zpátky všichni, sic na vás pošlu paprsek'slu? neční... (Hvězdy, vůně atd. se daií na útěk, derou se o. překot do jeskyně, již za nimi zavrou. Současně zaniká zpěv Slavíků). , Tyltyl. (ide ks dveřím v pozadí}, Hle, velké střední dveře... Noc, (vážně). Těch neotvírej... Tyltyl. Proč?... Nóc. Poněvadž je to zakázáno... Dčtská knihovna S. '5 Ty.ityl. Tedy tam se skrývá Modrý Pták... Duše Světla mně to .řekla... Noc, (mateřsky). Poslyš, mé dítě!... Byla jsem laskavá a ochotna,.. Učinila jsem pro tebe, co jsem neučinila pro nikoho ... vydala jsem ti všech--na svá tajemství... Mám. tě ráda, mám soucit s tvým mládím as tvou nerovností a mluvím k tobě .jako matka... Poslyš mne a věř mi, mé dítě, upusť od toho, nechod dále, nepokoušej Osudu, neotvírej těchto dvéří.. '; Tylťyl (zviklán). Ale proč?... Noc. Poněvadž nechci, abys zahynul... Poněvadž nikdo z těch, slyšíš, nikdo z těch, kdo jich pootevřeli, byť jen co by prošel vlásek, se nevrátil živ na světlo denní... Poněvadž vše, co lze. si. představiti nejstrašnějšího,' všecky hrůzy a všecky děsy, o nichž se mluví na zemi, nejsou ničím u porovnání, s nejne-vinnější z těch, jež zachvacují člověka, sotva-že oko jeho se dotklo prvních hrozeb propasti, jíž nikdo nemá odvahy pojmenovati... Tak že, setrváš-li vzdor všemu na svém, dotkneš-íi se těchto dveří, bych tě žádala, abys počkal, až sc ukryji v své věži bez, i- 1 '1 ;• 1 i í .■oken... Nyní jest na tobě, abys rozhodl, abys uvážil... (Mytýl, plačíc, dá se do zděšeného křiku a snaží 'se odvléci Tyltyla). Chleba (jektaje zuby). Nečiňte toho, míij mladý pane!... (Padne na kolena.) Smilujte se nad. námi!..:. Na kolenou vás prosím... Vidíte přece, že Noc má pravdu. Kocour. Jest to život náš všech, jejž. dáváte v šanr Ty 1 ty i. Musím je otevřít... M y t y I : (dupajíc nohama, za vzlykotu).. - Já nechci!... Já nechci!... Tyltyl. Nechť Cukr a Chleba vezmou My tylu za ruku a uchrání se s ní... Já otevru,.. No c. . ■ ' . .,■ Zachraň se, kdo můžeš!... Rychle!... Jest čas!... (Dá se na útěk). Chleba (utíká ztřeštěné;. Počkejte , alespoň, až budeme na konci sine!... Ty.ityl. Tedy tam se skrývá Modrý Pták... Duše Světla mně to .řekla... Noc, (mateřsky). Poslyš, mé dítě!... Byla jsem laskavá a ochotna,.. Učinila jsem pro tebe, co jsem neučinila pro nikoho ... vydala jsem ti všech--na svá tajemství... Mám. tě ráda, mám soucit s tvým mládím as tvou nerovností a mluvím k tobě-jako matka... Poslyš mne a věř mi, mé dítě, upusť od toho, nechod dále, nepokoušej Osudu, neotvírej těchto dvéří.. '; Tylťyl (zviklán). Ale proč?... Noc. Poněvadž nechci, abys zahynul... Poněvadž nikdo z těch, slyšíš, nikdo z těch, kdo jich pootevřeli, byť jen co by prošel vlásek, se nevrátil živ na světlo denní... Poněvadž vše, co lze. si. představit! nejstrašnějšího,' všecky hrůzy a všecky děsy, o nichž se mluví na zemi, nejsou ničím u porovnání, s nejne-vinnější z těch, jež zachvacují člověka, sotva-že oko jeho se dotklo prvních hrozeb propasti, jíž nikdo nemá odvahy pojmenovati... Tak že, setrváš-li vzdor všemu na svém, dotkneš-íi se těchto dveří, bych tě žádala, abys počkal, až sc ukryii v své věži bez, i- 1 '1 ;• 1 i í ■oken... Nyní jest na tobě, abys rozhody abys uvážil... (Mytýl, plačíc, dá se do zděšeného křiku a snaží 'se odvléci Tyltyla). Chleba (jektaje zuby). Nečiňte toho, můj mladý pane!... (Padne na kolena.) Smilujte se nad. námi!..:. Na kolenou vás prosím... Vidíte přece, že Noc má pravdu. Kocour. Jest to život náš všech, jejž. dáváte v šanr Ty 1 ty i. Musím je otevřít... M y t y i : (dupajíc nohama, za vzlykotu).. - Já nechci!... Já nechci!... Tyltyl. Nechť Cukr a Chleba vezmou My tylu za ruku a uchrání se s ní... Já otevru, >. No c. . ■ ' . .,■ Zachraň se, kdo můžeš!... Rychle!... Jest Časl... (Dá se na útěk). Chleba (utíká ztřeštěné;. Počkejte , alespoň, až budeme na konci sine!... 7« g Kocour (rovněž na útěku). t Počkejte! počkejte!, ' ■ (Skryjí se za sloupy na druhém konci síně. Tyltyl zůstane sám s Psem blíže hlavních dveří). Pes (supaje a štkaje, s potlačeným zděšením). Já zůstanu!... Já zůstanu!... Nemám strachu... Já zůstanu!... Zůstanu a svého pámbička... Já zůstanu!... Já zůstanu!... Tyltyl (hladí Psa). , Dobře, Tylo, dobře!,... Polaskej pme.... Jsme dva ... Nyní se střežme!... (•Vsune klíč do dírky. Výkřik zděšeni zavzní z druhého konce síně kam se utekli uprchlíci. Sotva že klíč se dotkl dveří, široké a vysoké veřeje se středem otevrou, odsunou se po obou stranách a zmizí po levé a po pravé v silných zdech; objeví se náhle neskutečná, nekonečná, nevýslovná, na, výsost neočekávaná- zahrada snu a nočního světla, kde, mezi hvězdami a oběžnicemi, ozařujíce vše, čeho se tknou, neustále poletujíce s drahokamu na drahokam, s měsíčního paprsku na měsíčnÝ paprsek, krouží bez ustání a harmonicky pohádkoví modří ptáci až k pomezím obzoru, tak bez-pocetní, že zdají se dechem, blankytným vzduchem, samou-podstatou čarovné zahrady. — Tyltyl, oslněn, zaražen, stojí v světle zahrady). Oh!... Nebesa!... (Obrácen k uprchlým.) Rychle!... Tam jsou!... To jsou oni! to jsou oni! to jsou oni!.Máme je konečně! Na tisíce modrých ptáků! Na miliony! 4 v 7? ■"... Na miliardy!... Až příliš mnoho!.... Pojď, Mytyío!... Pojď, Tylo!.,. Pojďte ^všichni!... Pomozte mi!.... (Vrhne ,se mezi ptáky.) Chytám je plnými hrstmi!... Nejsou plaší..." Nebojí se nás ...' Tudy! tudy!.... (Mytyl a ostatní přikvapí. Vejdou všichni do oslňující zahrady, kromě Noci a Kocoura.) Vidíte!... Jest jich přespříliš!... Přicházejí do mých rukou!... Hleďte, lokají, měsíčné svity!... Mytylo, kde jsi? ... Není ani vidět, pro samá. modrá křidélka, pro samá padající peříčka!... Týlô! nelapej jich!... Neubližuj jim!... chytej je zlehounka!.... Mytyl ' (zahrnuta modrým ptactvem). Chytila jsem jich již sedm!.... Ach! jak tlukou křidélky!... Nemohu jich udržeti. .• Tyltyl. Já také ne!... Mám jich přespříliš!... Odlétají!... A zase přilétají,,. I Tylo jich -má!;.. Oni nás unesou!... odnesou nás do nebe!... Pojď, vyjděme tudy!... Duše Světla nás očekává!... Ta bude mít radost! ... Tudy, tudy!... (Vyjdou ze zahrady, ruce plny ptáků tlukoucích křidélky a projdouce celou síní za mávání blankytných křídel, odejdou v pravo, kudy vešli: za nimi odchází Chleba a Cukr, kteří nechytili žádných ptáků. — Zůstavše sami, Noc a Kocour jdou do zadu a nahlížejí úzkostlivě do zahrady). 7€ g Kocour (rovněž na útěku). t Počkejte! počkejte!, ' ■ (Skryjí se za sloupy na druhém konci síně. Tyítyl zůstane sám s Psem blíže hlavních dveří). Pes (supaje a štkaje, s potlačeným zděšením). Já zůstanu!... Já zůstanu!... Nemám strachu... Já zůstanu!... Zůstanu a svého pámbička... Já zůstanu!... Já zůstanu!... Tyltyl (hladí Psa). , Dobře, Tylo, dobře!,... Polaskej june... Jsme dva ... Nyní se střežme!... (•Vsune klíč do dírky. Výkřik zděšení zavzní z druhého konce síně kam se utekli uprchlíci. Sotva že klíč se dotkl dveří, široké a vysoké veřeje se středem otevrou, odsunou se po obou stranách a zmizí po levé a po pravé v silných zdech; objeví se náhle neskutečná, nekonečná, nevýslovná, na, výsost neočekávaná- zahrada snu a nočního světla, kde, mezi hvězdami a oběžnicemi, ozařujíce vše, čeho se tknou, neustále poletujíce s drahokamu na drahokam, s měsíčního paprsku na měsíčnÝ paprsek, krouží bez ustání a harmonicky pohádkoví modří ptáci až k pomezím obzoru, tak bez-poČetní, že zdají se dechem, blankytným vzduchem, samou> podstatou čarovné zahrady. — Tyltyl, oslněn, zaražen, stojí v světle zahrady). Oh!... Nebesa!... (Obrácen k uprchlým.) Rychle!... Tam jsou!... To jsou oni! to jsou oni! ,to jsou oni!.. .Máme je konečně! Na tisíce modrých ptáku! Na miliony! 4 v 7? ■"... F Na miliardy!... Až příliš mnoho!.... Pojd, Mytyío!... Pojď, Tylo!.,. PojcTte ^všichni!... Pomozte mi!.... (Vrhne ,se mezi ptáky.) Chytám je plnými hrstmi!... Nejsou plaší..." Nebojí se nás ...' Tudy! tudy!.... (Mytyl a ostatní přikvapí. Vejdou všichni do oslňující zahrady, kromě Noci a Kocoura.) Vidíte!... Jest jich přespříliš!... Přicházejí do mých rukou!... Hleďte, lokají, měsíčné svity!... Mytylo, kde jsi? .'.. Není ani vidět, pro samá. modrá křidélka, pro samá padající peříčka!... Týlô! nelapej jich!... Neubližuj jim!... chytej je zlehounka!.... Mytyl ' (zahrnuta modrým ptactvem). Chytila jsem jich již sedm!.... Ach! jak tlukou křidélky!... Nemohu jich udržeti. .• Tyltyl. Já také ne!... Mám jich přespříliš!... Odlétají!... A zase přilétají,,. I Tylo jich -má!;.. Oni nás unesou!... odnesou nás do nebe!... Pojd, vyjděme tudy!... Duše Světla nás očekává!... Ta bude mít radost! ... Tudy, tudy!... (Vyjdou ze zahrady, ruce plny ptáků tlukoucích křidélky a projdouce celou síní za mávání blankytných křídel, odejdou v pravo, kudy vešli: za nimi odchází Chleba a Cukr, kteří nechytili žádných ptáků. — Zůstavše sami, Noc a Kocour jdou do zadu a nahlížejí úzkostlivě do zahrady). Noc. Nemají ho? K o co u r. 1 Ne... Vidím jej tamhle na paprscích luny ; ... Nemohli ho dosáhnóuti, vznášel se příliš ■ vysoko... (Opona spadne. V zápětí, sotva spadla, vystoupí : před oponou souča,sně z levé strany Duše Světla. ! z pravé Tyltyl, 'Mytyl a Pes, zahrnuti nachytanými ptáky. Avšak tito zdají se již bezživotní, s hl-a'-vou svislou a schlíplými křidélky; nejsou v dlaních než pouhé mrtvé schránky). Duše Světla. Nuže, chytili jste ho? : Tyltyl. ' Ano, ano I . , . Kolik jsme jich chtěli! . jest jich na tisíce! . . . Hle, tu jsou . . . Vidíš ^je? . . . (Popatřiv na ptáky, jež podává Duši Světla a zpozorovav, že jsou mrtvi:) Aj! . . . Už nežijí! ... Co jim kdo udělal? , . . Tvoji též, Mytylo? ... , A Tylovi též. (Zahodí zlostně ptačí mrtvoly.) Ahí-Tot příliš ošklivé!. . . . Kdo je usmrtil? . . . Jsem strašně nešťasten! . . . (.Skryje hlavu do loktů a zdá se lomcován vzly- kotem). Duše S v ě 11 a. (sevře jej mateřsky v náruč). Neplač, mé dítě . . . Nechytilš toho, jenž . jest schopen žíti na denním světle . . .Odletěl jinam . . . Na jdeme, ho zase . . . 1 £ 4 fe I Pes. . . ' (prohlížeje mrtvé ptáky). Možno je sníst? ... (Všichni odejdou v levo). Obraz pátý. Les. (Les.—.Noc. —r Svítí měsíc. — Staré stromy r tížných druhů; zejména: dub, buk, jilm, topol, jedle, cypřiš, lípa, kaštan a j.) (Veide Kocour) ' Kocour, (zdraví stromy kolémkol). Buďte zdrávi, sttwmové! Ševeľ listí. Buď zdráv! ... Kocour. Dnes nastal velký den! ... Náš nepřítel právě osvobodil vaše síly a sebe vydal v šanc . . . Jest to Tyltyl; syn dřevorubcův, Jenž-vám .tolik ubližoval . , . Hledá modrého Ptáka, jejž skrýváte před člověkem od počátku světa a jenž jediný, zná vaše tajemství .. . (Ševel listí.) Co pravíte? . . . Ach! to topol mluví , . . Ano, chová diamant, mající moc uvolniti na okamžik naše duchy; může nás donutiti, abychom vydali modrého Ptáka a od té chvíle budeme rozhodně vydáni člověku na milost a nemilost . , . (Še= vel v listí.) Kdo to mluví? . . . Aj, toí dub . .... Jak se daří? .... (Ševel v duho- Noc. Nemají ho? K o co u r. 1 Ne... Vidím jej tamhle na paprscích luny ; ... Nemohli ho dosáhnóuti, vznášel se příliš ■ vysoko... (Opona spadne. V zápětí, sotva spadla, vystoupí : před oponou souča,sně z levé strany Duše Světla, ! z pravé Tyltyl, 'Mytyl a Pes, zahrnuti nachytanými ptáky. Avšak tito zdají se již rjezživotní, s hl-a'-vou svislou a schlíplými křidélky; nejsou v dlaních než pouhé mrtvé schránky). Duše Světla. Nuže, chytili jste ho? : Tyltyl. ' Ano, ano I . . . Kolik jsme jich chtěli! . jest jich na tisíce! . . . Hle, tu jsou . . . Vidíš ^je? . . . (Popatřiv na ptáky, jež podává Duši Světla a zpozorovav, že jsou mrtvi:) Aj! . . . Už nežijí! ... Co jim kdo udělal? , . . Tvoji též, Mytylo? ... , A Tylovi též. (Zahodí zlostně ptačí mrtvoly.) Ah! Toť příliš ošklivé!. . . . Kdo je usmrtil? . . . Jsem strašně nešťasten! . . . (.Skryje hlavu do loktů a zdá se lomcován vzly- kotem). Duše S v ě 11 a. (sevře jej mateřsky v náruč). Neplač, mé dítě . . . Nechytila toho, jenž . jest schopen žíti na denním světle . . .Odletěl jinam . . . Najdeme;ho .'zase . . . 1 £ 4 fe I Pes. . . ' (prohlížeje mrtvé ptáky). Možno je sníst? ... (Všichni odejdou v levo). Obraz pátý. Les. (Les,—.Noc. —r Svítí měsíc. — Staré stromy r tížných druhů; zejména: dub, buk, jilm, topol, jedle, cypřiš, lípa, kaštan a -j.) (Vejde Kocour) ' Kocour, (zdraví stromy kolémkol). Buďte zdrávi, sttwmové! Ševeľ Mstí. Buď zdráv! ... Kocour. Dnes nastal velký den! ... Náš nepřítel právě osvobodil vaše síly a sebe vydal v šanc . . . Jest to Tyltyl; syn dřevorubcův, Jenž-vám .tolik ubližoval . , . Hledá modrého Ptáka, jejž skrýváte před člověkem od počátku světa a jenž jediný, zná vaše tajemství .. . (Ševel listí.) Co pravíte? . . . Ach! to topol mluví , . . Ano, chová diamant, mající moc uvolniti na okamžik naše duchy; může nás donutiti, abychom vydali modrého Ptáka a od té chvíle budeme rozhodně vydáni člověku na milost a nemilost . , . (Še= vel v listí.) Kdo to mluví? . . . Aj, toí dub . .... Jak se daří? .... (Ševel v duho- 8í> vem listí.) 'Stále vás trápí rýma?.., Lekoříce vás už neléěí? . .'. Stále >o loupání v údech? . . . Věřte mi, to máte z toho mechu; příliš si do něho balíte nohy . . . Modrý Pták dlí stále u vás? . . . (Ševel v dubovém listí.) Co pravíte? . . . Ano, nesmíme meškati, -třeba využiti chvíle, třeba aby zmizel ... . (Ševel v listí.) Co libo? . . .Ano,, je se svou malou sestřičkou; třeba aby i ona ; sešla se světa... (Ševel v listí.) Ano, Pes ie doprovází; není možno ho vzdáliti . . (Ševel v listí.) Co pravíte? .... Podplatit jej? .' . Nemožno,. . . Pokusil jsem se o vše .... (Ševel mezi listím.) Ach! To's ty, Jedle? . . . Ano, připrav čtyři prkna ... Ano, je tu ještě. Oheň, Cukr, Voda, Chleba ... Ti jsou všichni při nás, kromě ' Chleba, který je dosti nejistý ... Jediné, Duše Světla je při Člověku; ale ta sem nepřijde . . . Namluvil jsem dětem, že mají ' uprchnout skrytě, zatím co ona spí . . . Příležitost jest příznivá .... (Ševel v listí.) ; Aj! toť hlas Buku! . . .Ano, máte pravdu;/ třeba oznámiti to zvířatům . . l. Má Králík svůj buben? . . . Je zde? . . . Dobře; nechť zabubnuje na poplach, bez odkladu . .'. file, zde jsou! . (Slyšeti vzdalovat! se víření bubnu Králíkova. — Vejdou Tyltyl, Mytyl a Pes). Tyltvl Jest to zde? . . . 81 Kocour. (uctivý, sladký, pln horlivosti, chvátá dětem v ústrety). Ach! Tu jste, mladý pane! ... Jak znamenitě vypadáte a jak jste dnes večer he-, zounký ... Předešel jsem vás, abych oznámil váš příchod . . . Vše se daří. Tentokráte hc chytneme, Modrého Ptáka, jsem si toho jist . . Právě jsem vyslal Králíka, aby sbubno-val přední zvířata kraje . ... Již je slyším v houští . . . Jsou trochu nesmělá a netroufají si přiblížit! se... (řllasy riizných zvířat: krav, prasat, koňů, oslů atd. — Tiše k Tyltyíovi, veda jej stranou.) Proč iste přivedli s sebou Psa? . : . Přece jsem vám to řekl, je znepřátelen s celým světem, i se stromy . ■. ; Obávám se velmi, aby jeho nenáviděná přítomnost vše ' nepokazila ... - Tyltyl. , Nemohl jsem se ho zbaviti ... (k Psu, hroze mu.) Půjdeš-li pak odtud, ošklivé zvíře! ... v- Pes. Kdo? . . . Já? . . . Proč? ... Co jsem učinil? ... v ' ' Tyltyl. Pravím ti, abys se klidil odtud! . . Nepotřebujeme tebe, zcela prostě . . Nudíš nás už! ... ' ■■ .'■ Pes. Ani nemuknu . . Půjdu ž povzdálečí . . . 8í> vem listí.) 'Stále vás trápí rýma?.., Lekoříce vás už neléěí? . .'. Stále >o loupání v údech? , .. . Věřte mi, to máte z toho mechu; příliš si do něho balíte nohy . . . Modrý Pták dlí stále u vás? . . . (Ševel v dubovém listí.) Co pravíte? . . . Ano, nesmíme meškati, -třeba využiti chvíle, třeba aby zmizel ... . (Ševei v listí.) Co libo? . . .Ano,, je se svou malou sestřičkou; třeba aby i ona ; sešla se světa... (Ševel v listí.) Ano, Pes ie doprovází; není možno ho vzdáliti . . (Ševel v listí.) Co pravíte? .... Podplatit jej? .' . Nemožno,. . . Pokusil jsem se o vše .... (Ševel mezi listím.) Ach! To's ty, Jedle? . . . Ano, připrav čtyři prkna ... Ano, je tu ještě. Oheň, Cukr, Voda, Chleba ... Ti jsou všichni při nás, kromě ' Chleba, který je dosti nejistý ... Jediné, Duše Světla je při Člověku; ale ta sem nepřijde . . . Namluvil jsem dětem, že mají ' uprchnout skrytě, zatím co ona spí . . . Příležitost jest příznivá .... (Ševel v listí.) ; Aj! toť hlas Buku! . . .Ano, máte pravdu;/ třeba oznámiti to zvířatům . . l. Má Králík svůj buben? . . . Je zde? . . . Dobře; nech f zabubnuje na poplach, bez odkladu . .'. file, zde jsou! . (Slyšeti vzdalovat! se víření bubnu Králíkova. — Vejdou Tyltyl, Mytyl a Pes). Tyltvl Jest to zde? . . . 81 Kocour. (uctivý, sladký, pln horlivosti, chvátá dětem v ústrety). Ach! Tu jste, mladý pane! ... Jak znamenitě vypadáte a jak jste dnes večer he- , zounký ... Předešel jsem vás, abych oznámil váš příchod . . . Vše se daří. Tentokráte hc chytneme, Modrého Ptáka, jsem si toho jist . . Právě jsem vyslal Králíka, aby sbubno-val přední zvířata kraje . ... Již je slyším v houští . . . Jsou trochu nesmělá a netroufají si přiblížili se... (řllasy různých zvířat: krav, prasat, koňů, oslů atd. — Tiše k Tyltyíovi, veda jej stranou.) Proč jste přivedli s sebou Psa? . : . Přece jsem vám to řekl, je znepřátelen s celým světem, i se stromy , ■. ; Obávám se velmi, aby jeho nenáviděná přítomnost vše ' nepokazila ... - Tyltyl. , Nemohl jsem se ho zbaviti ... (k Psu, hroze mu.) Půjdeš-li pak odtud, ošklivé zvíře! ... v- Pes. Kdo? . . . Já? . . . Proč? ... Co jsem učinil? ... v ■;'■■. ' ' Tyltyl. Pravím ti, abys se klidil odtud! . . Nepotřebujeme tebe, zcela prostě . . Nudíš nás už! ... ' " .'■ Pes. Ani nemuknu . . Půjdu ž povzdálečí . . . «4 Kdo jsou? , , ; (K Lípě, která přichází: předouc klidně na vřeteně.) Znáš je, kmotro Lípo? ... . ' Lípa. Nepamatuji se, že bych je byla viděla . . . Topol. -Znáš je, jistě, znáš je! . . . Ty znáš všecky Lidi, stále se procházíš mimo jejich domy Lípa. (prohlížejíc děti). Inu ne, ujišťuji vás ... Neznám jich . ; . Jsou ještě příliš mladí . . . Znám dobře jeři milence; kteří mne navštěvují při měsíčku; nebo sousedy, kteří si připíjí pivo v mém stínu .. . Kaštan, (strojený, nasazuje si sklíčko). Co je to zač? ... Nějací chudí venkov vané? .... i Topol., Oj! vy, pane Kaštane, od těch dob, co se procházíte jen po ulicích velkých měst ... ' Vrba. (v dře vacích, skuhrajíc). Můj Bože, můj Bože! /. . Zas mi poře-zají hlavu a lokty,, aby z nich nadělali otýpek .... Topol. ■ Ticho! . . ..Ejhle dub, jenž vyšel ze svého ■n 85 paláce! , . ... Vypadá choře dnes večer . . . Neshledáváte; že stárne?... Jak je asi stár? . . .Jedle tvrdí, že jest mu Čtyři tisíce let; ale jsem jist, že přehání . . . Pozor, Poví vám oč jde ... (Dub zvolna se blíží. Je báječně stár, ověnčen jme-íím a oděn dlouhou zelenou řízou, vroubenou mechem a lišejníkem. Jest slepý; má bílý, vlající vous. Jednou rukou se opírá o sukovitou hůl,-druhou o mladý dub, sloužící mu za průvodce. Modrý Pták mu sedí na rameni. Když se přiblíží, nastane pohyb mezi stromy; sestupují do řad, uctivě se ukiánějíce). Tyl tyl. Modrého Ptáka! Tudy! . . . Sem s Stromové. On rychle! má Rychle! ním! Ticho! Smekněte, Kbcou r. (k Tyltylovi). to je Dub! . . Dub. (k Tyltylovi). Kdo jsi? Tyl tyl. Tyltyl, pane . . . Kdypak si budu moci vzíti Modrého Ptáka? ... [ < • Dub. . Tvltyl, svn dřevorubcův? ... Tyltyl. \ Ano, pane .. < . '. ■ ; «4 Kdo jsou? , , ; (K Lípě, která přichází: předouc klidně na vřeteně.) Znáš je, kmotro Lípo? ... . ' Lípa. Nepamatuji se, že bych je byla viděla . . . Topol. -Znáš je, jistě, znáš je! . . . Ty znáš všecky Lidi, stále se procházíš mimo jejich domy Lípa. (prohlížejíc děti). Inu ne, ujišťuji vás ... Neznám jich . ; . Jsou ještě příliš mladí . . . Znám dobře jen milence; kteří mne navštěvují při měsíčku; nebo sousedy, kteří si připíjí pivo v mém stínu .. . Kaštan, (strojený, nasazuje si sklíčko). Co je to zač? ... Nějací chudí venkov vané? .... i Topol., Oj! vy, pane Kaštane, od těch dob, co se procházíte jen po ulicích velkých měst ... ' Vrba. (v dře vacích, skuhrajíc). Můj Bože, můj Bože! /. . Zas mi poře-zají hlavu a lokty,, aby z nich nadělali otýpek .... Topol. ■ Ticho! . . ..Ejhle dub, jenž vyšel ze svého ■n 85 paláce! , .... Vypadá choře dnes večer . . . Neshledáváte; že stárne?... Jak je asi stár? . . .Jedle tvrdí, že jest mu Čtyři tisíce let; ale jsem jist, že přehání . ... Pozor, boví vám oč jde ... (Dub zvolna se blíží. Je báječně stár, ověnčen jme-!ím a oděn dlouhou zelenou řízou, vroubenou mechem a lišejníkem. Jest slepý; má bílý, vlající vous. Jednou rukou se opírá o sukovitou hůl.-druhou o mladý dub, sloužící mu za průvodce. Modrý Pták mu sedí na rameni. Když se přiblíží, nastane pohyb mezi stromy; sestupují do řad, uctivě se ukiánějíce). Tyl tyl Modrého Ptáka! Tudy! . . . Sem s Stromové. On rychle! má Rychle! ním! Ticho! Smekněte, Kbcou r. (k Tyltylovi). to je Dub! . . Dub. (k Tyltylovi). Kdo jsi? .... Tyl tyl. Tyltyl, pane . . . Kdypak si budu moci vzíti Modrého Ptáka? ... [ < • Dub. . Tvltyl, svn dřevorubcův? ... Tyltyl. \ Ano, pane .. < . '. ■ ; . Dub.' ; Tvůj otec nám udělal mnoho zlého . . . Jedině v mé rodině porubal šest set mých synů, čtyři sta sedmdesát pět strýců a tet, dvanáct set bratranců a sestřenic, tři sta osmdesát snach a dvanáct tisíc vnuků . .. Tyityl. • ■. . ■ Nevím, pane . ; . Neučinil toho schválně ..." ■ D u b. Co zde chceš a proč jsi propustil naše duše z jejich příbytků? ... Tyityl. . Pane, promiňte, že jsem vás vyrušil... Kocour mi řekl, že nám povíte, kde se nalézá Modrý Pták ... D u b. Ano, vím, ty hledáš Modrého Ptáka, to jest velikého tajemství věcí či štěstí, aby Lidé mohli tím více' zkrusiti naše otroctví.. . Tyl tyl. ^ To ne, pane; jest to pro vnučku čarodějnice Beryluny, která těžce stůně..-. , Dub. ; (velí mu ticho; . Dosti ! . . . Neslyším zvířat ... Kde isou? ... To vše se jich týká stejně jako nás . - .Netřeba, abychom my stromové vzali na sebe všechnu zodpovědnost tak vážných opatření , , . Toho dne. kdy Lidé zvědí, že jsme -i u. li 87 učinili co učiníme, nastanou ukrutné odvet> . . . Třeba tudíž, aby náš souhlas byl jednomyslný, aby jím bylo i naše mlčení . . . . - , Jedle. (přehlížejíc nad všechny ostatní stromy). Zvířata přicházejí ... Jdou za králíkem . . . . Ejhle, duše Koně, Býka, Vola, Krávy, • Vlka, Berana, Vepře, Kohouta, Kozy, Osla a ; Medvěda ... ' :' . ' (Zvířata přicházejí, jedno po. druhém, jak jeNJedle jmenuje, a usedají mezi stromy, kromě Kozy, která bloudí sem a tam a Vepře, jenž rýpe kořeny). Dub. ■ 'Jsou všichni přítomní? . . . -/ '■ Králík. Slepice nemohla opustit svých vajec, Zajíc někde běhá, Jelen má bolení parohu, Li- ; šák stůně — zde jest lékařské vysvědčení — ílusá nechápala a Krocan se dopálil - . . Dub. Tyto nepřítomnosti jsou politování hodné . . .Nicméně, jest nás dostatečný počet . Vy víte, bratři, oč se jedná. Toto děcko, dík kterémusi talismanu uloupenému mocnostem Země, se může zmocniti, našeho Mo-. vdrého Ptáka a vyrvati nám takto tajemství, jež chováme od počátku života , . . Nuže, > známe s dostatek .Člověka, abychom neměli žádných pochybností o osudu, jaký nám chystá. stane-Ii se majetníkem tohoto tajemství. . Dub.' ; Tvůj otec nám udělal mnoho zlého . . . Jedině v mé rodině porubal šest set mých synů, čtyři sta sedmdesát pět strýců a tet, dvanáct set bratranců a sestřenic, tři sta -'osmdesát snach a dvanáct tisíc vnuků . Tyltyl. • ■. . ■ Nevím, pane . ; . Neučinil toho schválně ..." ■ D u b. Co zde chceš a proč jsi propustil naše tuše z jejich příbytků? ... T y i t y L . Pane, promiňte, že jsem vás vyrušil... Kocour mi řekl, že nám povíte, kde se nalézá Modrý Pták ... D u b. Ano, vím, ty hledáš Modrého Ptáka, to jest velikého tajemství věcí či štěstí, aby Lidé mohli tím více' zkrusiti naše otroctví.. . Tyl tyl. ^ To ne, pane; jest to pro vnučku čarodějnice Beryluny, která těžce stůně..-. , Dub. ; (velí rnu ticho; . Dosti ! . . . Neslyším zvířat ... Kde isou? ... To vše se jich týká stejně jako nás . - .Netřeba, abychom my stromové vzali na sebe všechnu zodpovědnost tak vážných opatření , , . Toho dne. kdy Lidé zvědí, že jsme -i u. li 87 učinili co učiníme, nastanou ukrutné odvet> . . . Třeba tudíž, aby náš souhlas byl jednomyslný, aby jím bylo i naše mlčení . . . . - , Jedle. (přehlížejíc nad všechny ostatní stromy). Zvířata přicházejí ... Jdou za králíkem . . . . Ejhle, duše Koně, Býka, Vola, Krávy, • Vlka, Berana, Vepře, Kohouta, Kozy, Osla a ; Medvěda ... ' :' . ' (Zvířata přicházejí, jedno po. druhém, jak jeNJedle jmenuje, a usedají mezi stromy, kromě Kozy, která bloudí sem a tam a Vepře, jenž rýpe kořeny). Dub. ■ 'Jsou všichni přítomní? . . . -/ '■ Králík. Slepice nemohla opustit svých vajec, Zajíc někde běhá, Jelen má bolení parohu, Li- ; šák stůně — zde jest lékařské vysvědčení---ílusá nechápala a Krocan se dopálil . . . Dub. Tyto nepřítomnosti jsou politování hodné , . .Nicméně, jest nás dostatečný počet . Vy víte, bratři, oč se jedná. Toto děcko, dík kterémusi talismanu uloupenému mocnostem Země, se může zmocniti, našeho Mo-. vdrého Ptáka a vyrvati nám takto tajemství, jež chováme od počátku života ... Nuže, > známe s dostatek .Člověka, abychom neměli žádných pochybností o osudu, jaký nám chystá. stane-Ii se majetníkem tohoto tajemství. ítfí Proto myslím, že všeliké kolísání by bylo stejně hloiípé jako trestuhodné ; .Hodina js vážná, nutno aby děcko zmizelo, než' budě pozdě ... Tyltyl. Co povídá? ... Pes. (se plíží kolem Dubu, ceně Špičáky). VideTs mé špičáky, starý mrzáku? ... Buk. (rozhorlen). On uráží Duba! Dub. To je Pes! . . ľ ^Vyžeňte ho! Nesmíme trpeti zrádce mezi sebou! ... Kocour, (tiše k Tyltylovi). ; Vzdalte Psa . . . Jest to nedorozumění Ponechte ho mně, Já, to spravím , . Ale vzdalte jej co nejrychleji ... Tyltyl. (k Psu). Klid se odtud! .... Pes., Dovol, abych roztrhal mechové bačkory tomu starému podagristovi . . . To bude smíchu! ... Tyltyl. Budeš zticha! ... A kliď se! . . Klid se. ošklivé zvíře V. . . 1 'i S9 Pe,s. ' Dobře, dobře, odejdu ... Vrátím se až mne budeš potřebovat ..■.<■ ' Kocour. (tiše k Tyltylovi), Bylo'by radno spoutati ho, nebo vyvede hlouposti; Stromy se dopálí a všecko to špat? ně skončí . V . . ■■ ■ Tyltyl. ., Jak to učinit? . . . Založil jsem někam jeho provázek , . . Kocour. Vida, právě přichází Brečtan s pevným! .pouty - \ Pes. (vrče)., " , Já se vrátím, já se vrátím!... Podagristo chrchlavýl... Hromado starých mrzačili, hromado: starých kořenů!.., Kocour je všeho původcem!,.. Tohle mu odplatím!... Co tam máš-co šeptat i, Jidáši,-Tigře; Zrádče!.., Haf! Haf! Haf! ... Kocour. Vidíte, uráží každého... Tyltyl, Opravdu, je nesnesitelný a není slyšeti vlastního slova... Pane Brečtane, nechtěl: byste ho spoutati?.,. B řečťan (blíži se bázlivě k Psu). Nekouše?... i Dětská knihovna 8. '7 km těm m ■VÍM K í li m llfl i|f m* ; >f;|| .":i!ŕ&,t m si? líp; llll ítfí Proto myslím, že všeliké kolísání by bylo stejně hloiípé jako trestuhodné ; .Hodina js vážná, nutno aby děcko zmizelo, než' budě pozdě ... Tyltyl. Co povídá? ... Pes. (se plíží kolem Dubu, ceně Špičáky). VidéTs mé špičáky, starý mrzáku? ... Buk. (rozhorlen). On uráží Duba! Dub. To je Pes! . . ľ ^Vyžeňte ho! Nesmíme trpSti zrádce mezi sebou! ... Kocour, (tiše k Tyltylovi). ; Vzdalte Psa . . . Jest to nedorozumění Ponechte ho mně, já to spravím , . Ale vzdalte jej co nejrychleji ... Tyltyl. (k Psu). Klid se odtud! .... Pes., Dovol, abych roztrhal mechové bačkory tomu starému podagristovi . . . To bude smíchu! ... Tyltyl. Budeš zticha! ... A kliď se! . . Klid se. ošklivé zvíře V. . . 1 'i S9 Pes. ' Dobře, dobře, odejdu ... Vrátím se až mne budeš potřebovat ..■.<■ ' Kocour. ,, (tiše k Tyltylovi), Bylo'by radno spoutati ho, nebo vyvede hlouposti; Stromy se dopálí a všecko to špat? ně skončí . V . . ■■ ■ Tyltyl. ., Jak to učinit? .. . Založil jsem někam jeho provázek , . . Kocour. Vida, právě přichází Brečtan s pevným! .pouty - \ Pes. (vrče)., " , Já se vrátím, já se vrátím!... Podagřisto chrchlavýí... Hromado starýeh mrzačili, hromado: starých kořenů!.., Kocour je všeho původcem!,.. Tohle mu odplatím!... Čo tam máš-co šeptat i, Jidáši, Tigře, Zrádče!.., Haf! Haf! Haf! ... Kocour. Vidíte, uráží každého... Tyltyl, Opravdu, je nesnesitelný a není slyšeti vlastního slova... Pane Brečtane, nechtěl: byste ho spoutati?... B řečťan (blíží se bázlivě k Psu). Nekouše?.,, i Dětská knihovna 8. '7 km těm m ■VÍM K í li m llfl i|f Bil1 m* ; >f;|| ?i!!f I .-:i!f&,t m si? líp; iil 90 . ■ Pes. , Naopak! naopak!... Poceluje tě! Pr-ekej, uvidíš!... Přibliž se, přibliž se, hromado starých motouzů!... Tyltyl (hrozí mu holí). Tylo!... Pes. (se plazí k nohám Tyltylovým, máváie ocasem). Co mám dělat, můj pánbíčku?... Tyltyl. Lehnout!.., Poslechni Brečtana!... Dej se spoutat, nebo... Pes.' •• (vrčí mezi zub v. co iej Bfečfän spbutává). Motouze? ... Šibeniční provaze!... Smečko na telata!... Můj pánbíčku, popatř!... On mi zpřeláme pracky!... On mne rdou-síf Ol . t t 4 Tyltyl. Tim hůř... Ty'stomu chtěl!... Mlč; bud zticha, jsi nesnesitelný!... Pes. Nechť, ty nemáš pravdu... Mají zlé úmysly... Můj pánbíčku... střež se!... On mně ucpává tlamu!,.. Nemohu již mluvit!... • B ř e Č f a n ' (svázav Psa jako balík). Kam jej mám odnésti?\.- Dal jsem mu špejl do tlamy... že ani nemuká... m Dub. Přivažte jej pevně, tamhle za mým pněm. K mému velkému kořenu... Později uvidíme, ce s ním... (Brečtan s pomocí Topola odnášejí Psa za peň Dubu.) Hotovo... Tak, nyní, shostivse se tohoto nepohodlného svědka' a odpadlíka, uvažujme dle své spravedlnosti a své pravdy... Jsem hluboce a trapně dojat,-netajím se vám tím... Jest to poprvé co jest nám dáno souditi člověka a dáti mu ucítit naši moc... Myslím, že po všem, čím, se na nás provinil, po ukrutných nespravedlnostech, jichž jsme zakusili není nejmenší pochybnosti i o orteli, jaký jej očekává... Všichni.stromoví a všechna zví-Vi ř a t a. Ne! Ne! Ne!... Není pochybnosti!... Na šibenici s ním!... Ať zhyne!... Je příliš, j ínespravedliv!... Příliš nás zneužíval!... Pří-] liš dlouho to trvá!... Zabme jej!,.. Pohlťme : jej!.,. Hned! Ihned!... 1ľ ' ' . Tyltyl. , i\- (ke Kocouru). ' \ ■'] / Co mají? ..; Nejsou spokojeni?____ •'- j t' Kocour. j[ Neznepokojujte se... Jsou trochu mrzutí ' nad tím, že se Jaro opozdilo... Ponechte to J mně "já to srovnám . Dub, Tato jednomyslnost byla nevyhnutelná..* 90 . ■ Pes. , Naopak! naopak!... Poceluje tě! Pr-ekej, uvidíš!... Přibliž se, přibliž se, hromado starých motouzů!... Tyl ty! (hrozí mu holí). Tylo!... Pes. (se plazí k nohám Tyltylovým, máváie ocasem). Co mám dělat, môj pánbíčku?... Tyltyl. Lehnout!.., Poslechni Brečtana!... Dej se spoutat, nebo... Pes.' •• (vrčí mezi zub v. co iej Bfečfän spbutává). Motouze? ... Šibeniční provaze!... Smečko na telata!... Můj pánbíčku, popatř!... On mi zpřeláme pracky!... On mne rdou-síf Ol . t t 4 Tyltyl. Tiľn hůř... Ty'stomu chtěl!.,. Mlč; bud zticha, jsi nesnesitelný!... Pes. Nechť, ty nemáš pravdu... Mají zlé úmysly... Můj pánbíčku... střež se!... On mně ucpává tlamu!,.. Nemohu již mluvit!... • B ř e Č f a n ' (svázav Psa jako balík). Kam jej mám odnésti?\.. Dal jsem mu špejl do tlamy... že ani nemuká... m Dub. Přivažte jej pevně, támhle za mým pněm. K mému velkému kořenu... Později uvidíme, ce s ním... (Brečtan s pomocí Topola odnášejí Psa za peň Dubu.) Hotovo.., Tak, nyní, shostivse se tohoto nepohodlného svědka' a odpadlíka, uvažujme dle své spravedlnosti a své pravdy... Jsem hluboce a trapně dojat-netajím se vám tím... Jest to poprvé co jest nám dáno souditi člověka a dáti mu ucítit naši moc... Myslím, že po všem, čím, se na nás provinil, po ukrutných nespravedlnostech, jichž jsme zakusili není nejmenší pochybnosti i o orteli, jaký jej očekává... Všichni.stromoví a všechna zví-Vi ř a t a. Ne! Ne! Ne!... Není pochybnosti!... Na šibenici s ním!... Ať zhyne!... Je příliš, j ínespravedliv!... Příliš nás zneužíval!... Pří-] liš dlouho to trvá!... Zabme jej!,.. Pohlťme : jej!.,. Hned! Ihned!... 1ľ ' ' . Tyltyl , i\- (ke Kocouru). ' \ ■'] j Co mají? ..; Nejsou spokojeni?____ •'- j t' Kocour. j[ Neznepokojujte se... Jsou trochu mrzutí ' nad tím, že se Jaro opozdilo... Ponechte to J mně "já to srovnám . Dub, Tato jednomyslnost byla nevyhnutelná..* .. Kam s ťímvf Když má Mo- Jde nyní o to, abychom se shodli pro uvaro- Jj| vání odvet, jaký způsob trestů bude nejvhpd nější, nejpohodinější, nejrychleji odbytý a nej-bezpečrtější; takový který zanechá nejméně | obžalobných stop, až Lidé naleznou obou dětských tělíček v lese... T y Hýl, Co to všechno znamená? míří? ... Mám toho už dost.. drého Ptáka, ať mi ho dá... Býk (se blíží). Nejvhodnější a nejbezpečnější jest řádně J trknutí rohama do srdeční jamky... Márn se i rozběhnout?... Dub. Kdo to mluví?... Kocour. Býk. Kráva. Udělal by lépe, kdyby mlčel... Já se do| toho nepletu... Mám spásti všechnu trávu; tamhle dole na louce, při měsíčku... Mámí práce dost. Vůl Já také. Ostatně souhlasím se vším pře-; dem... Buk. Já posloužím svou nejvyšší větví, aby na ťil byli oběšeni... Břečťan. / A já smyčkou ... ~ Jedlé. A já čtyřmi prkny na rakvičku... Cv - v ypns. A já povolením k dočasnéimi odpočinku. Vrba. Nej jednodušší, by bylo, utopiti je v některé z mýcli řek... Postarám se o to... Lípa. (smířlivě). v No,v no.. .Což pak je třeba dojiti k takovým koncům? Jso*u ještě tak mladí!... Mohli bychom prostě učinit je neškodnými, uvěznivše je do ohrazeného místa, o nějž bych se postarala, obklopivši je kolem dokola... S>. ' ' Dub. Kdo tak mluví?.... Zdá se mi, že poznávám medový hlas Lípy.,. !; - . Jed le. > Vskutku... . , " . ■ ' Dub. - jv; Jest vždy také mezi námi odpadlík, jako mezi zvířaty?... Až dosud bylo nám Žele t i pouze odpadnutí ovocných stromů; aíe těch jnepočítáme mezi" skutečné ^stromy . ,ep.r (koulí drobnýma, hltavýma. očima). Já myslím, že především třeba séžratrtu maličkou... Ta bude asi křehoučká!... i 94 Tyltyl Co praví tamhle ten?... Počkej trochu, kterýsi druh ... Kocour. Nevím, co mají; ale může to špatně dopadnout Dub. Ticho!... Jde o to, abychom věděli, kdo z nás bude míti čest, aby zasadil první ránu, kdo zažene z našich vrcholků nej větší nebezpečí, jaké nám kdy hrozilo od narození. Člověka... . : Jedle. Vám, našemu králi a praotci náleží tato' česť... . ' * Dub. 'I To Jedle mluví?... Žel! Jsem příliš'stár ľ Jsem slepý, chorý a moje' zdřevěnělé údy už mi neslouží... Nikoliv, vám, sestro, vez-dy zelená, vezdy přímá, vám, která jste zře-i la zrození většiny těchto stromů, vám přísluší, na místě mne, sláva vznešeného činu o-svobození... Jedle. v; Vzdávám vám díky, ctihodný otče../; Avšak, ježto budu mít čest, pochovati své o-běti, obávala bych se, že vzbudím žárlivosti svých druhů; a myslím, že po vás nejstarší äfj nejhodnější, mající nejsilnější kyj, je Buk... . - ' . ,\ Buk, Víte, že jsem červotočivý a že můj kyj není nijak bezpečný... Ale Jilm a Cypřiše, ty mají mohutné zbraně... ■?> J i 1 rn. Kéž tomu tak; ale já se sotva držím na nohou... Dnes v noci vyvrtl mi krtek palec u nohy... C y při š e. Mileráda jsem ochotna... Ale ježto jako má dobrá sestra Jedlé budu míti ne-li privilej jich pochovati,'tož aspoň výhodu plakati nad jejich hrobem... Bylo by nespravedlivo hromadění ____Požádejte Topola... Topol. Mne?... Co vás ťo'napadá? Vždyť mé dřevo je křehčí než tílko dítěte... A pak, nevím^ co mi je,., tetelím se horečkou ... Po-patřte na mé listí!.., Nachladil jsem -se asi dnes ráno při slunce východu... Dub. (nanejvýš rozhorlen). Vy máte strach před Člověkem!... I tyto děti osamělé a nemající zbraně vám vnukají hrůzu tajemnou, která vezdy činila z nás otroky, jimiž.jsme... Nuže, nikoliv! Dosti! ...Když tomu tak, když nadešla svrchovaná hodina, půjdu sám, chromý, třesoucí se, slepý stařec, proti dědičnému nepříteli... Kde jest?... > (Tápaje holí, bere se k Tyltylovi). 96 TyHyl ' . v v (vytáhne z kapsy nuž). To se mnou si: začíná ten starý chlap, s tou silnou holí? (Všichni ostatní stromově vzkřiknou zděšením, pTi pohledu na nůž, vloží se mezi ni a zadržuji Dub). Stromové. "Ňůž!... Chraňte se !.;. Nůž. Dub (vzpíraje se). . /.Nechte mne!.... Co .-mi potom!... Ňůž nebo, sekyra!... Kdo mne zdržuje? ... Tak? Vy všichni?. Vy všichni chcete, abych! (Odhodí, hůl.) Budiž!... Hanba vám!.;. Nechť vás osvobodí zvířata!.,, B ý k. Tak jest... Q to se postarám ... Jedním trknutfm... Vůl a Kráva (drží jej za ocas). ■ Co je ti do toho?..Nech hloupostí... To je zlá věc!... To špatně skončí... My pod-lehnem... Nech toho. /. To je věcí divokých šelem... Býk. ' .. Ne, ne! ■.. To je má věc!.-. .Počkejte!..... Tak mne přece držte, než se stane ríestěstí!'.. Tyltyl .. ..: (k Mytyle, která pronikavě křičí). Neboj se!... Stůj za mnou ..„ Mám nůž .'. K o L o u "t; • To je mazaný kluk!... Tyltyl .Tedý opravdu,. na mne mají namířeno? . ..Osel... - |v ; Ovšem, panečku, to trvalo, než, se's dovtípil! ... Vepř |:: Můžeš se pomodlit, jdi,, je to tvá poslední |; hodinka „ A neskrývej toho děvčátka... I Chci se na ni popásti očima. Ji sním prvT E''ní.w... '■, • v-"-' Tyltyl. Co jsem vám udělal?... Bera n. Pranic, panečku.. .."Snědls" mi bratříčka; I dvě sestřičky, tři strýce, tetu, dědečka, ba-| bičku,.. Počkej, no počkej, až budeš povalí-.leň, ucítíš mé zuby. * - Osel. v ] A má kopyta!... . . " Kůň. - ■ , Uvidíte, co; uvidíte!... Mám no raději, 1 kousnout nebo kopnout?. (Kráčí vznešeně |-.k Tyltyiovi, jenž mu -čelí, tase nůž.'Náhle kůň, I'.zděšen, se obrátí zády a vezme do zaječích.) IrAh! To neplatí!... To není spravedlivě!..'. I,.Já nehraji... On se "brání! ...^ ; '■ 93 Kohout ("nemoha zatajiti svůj podiv). Jen co je pravda, ten hoch se nebojí ničeho !... VepF fk Medvědu a Vlku). Vypadneme na ně všichni najednou... Já vám pomohu od zadu... Skolíme je a rozdělíme se pak o tu maličkou Vlk. Zadrž jej z předu, já ho napadnu od zadu. (Obejde Tyltyla, jehož napadne'od zadu a potom poválí). Tyltyl. Jidáši... (Povstane na jedno koleno, mávaje nožem a kryje všemožně svou sestřičku, která vyráží úzkostlivé výkřiky. Vidouce jej poražena, všechna zvířata a všichni stromové se přiženou, hledíce mu zasadit! ránu, Tyltyl zoufale volá o pomoc.) Pomoc! Pomoc!... Tylo! Tylo... Kde je Kocour?... Tylo!.., Tyletto!... Tyletto!... Pomozte! Pomožte f Kocour (pokrytecky, stranou).. Já nemohu... Právě jsem si vyvrtnul pa-zour... Tyltyl (odrážeje tány a bráně se vší mocí). Pomoc!..,, Tylo! Tylo!.. .Nemohu již .. 99 Jest jich příliš mnoho!.,. Medvěd! Prase! Vík! Osel! Jedle! Buk!... Tylo! Tylo! Tyto! (Pes vyskočí ze zadu dubového pně, vleka za se^ bou zpřetrhaná pouta a přeskakuje stromy a zvířata, se vrhne na stranu Tyltyla, jejž 'zuřivě brání). Pes (útočí na ně, kousaje). ' filé! hle! můj pánbíčku!.., Neboj se! Jen do toho!... Já mám dobrou mordu!...'. Tu máš medvěde, jednu do tvého tlustého zadku!... Kdo si ještě přeje nějakou?,.. Tahle je pro tebe, Vepři a tahle patří tobě, Talachu a Býku do ocasu! Vida! roztrhl jsem Buku spodky a Dubu spodničku!... Jedle práskla do bot!... Nešf! je mi horko!... . "Tyltyl. , : (sklíčen). Cypřiše mi zasadila ránu Pes. mne udeřila! Přerazila Nemohu již!.-do hlavy... Ouvej! Vrba mně pazour. Tyltyl. . Vracejí se k útoku! Všichni pospolu!... Tentokráte jest to vlk... Pes. Počkej, já mu dám... Vík. Hlupáku!... Náš bratře! utopili tvá mláďata... Jeho rodiče "Ti 41 100 ,. Pes. Dobře učinili!'Tím lépe!... "To že se ti podobala... Všichni stromové a všechna zvířata. Odpadlíku!... Hlupáku ... Zrádče! Ťul-pase! Pošetilče... Jidáši!... Nech ho! Jde o život! Přidej se k nám! Pes. (opojen oddaností a horoučností). Ne, ne!...' Sám proti všem!Ne! ne! Věren bohům! dobrým! velkým!... (K Tyltylovi:) Chraň se, hle Medvěd!... Střež se Býka!... Skočím mu na hrdlo... Ouvé!... Ten mne IppnuM.. Osel mi vyrazil dva zuby ... , ' Tyltyl. Nemohu již, Tylo.,. Ouvé!... Jilm mne udeřil... 'Pohleď, ruka mně krvác í... To byl Vlk nebo Vepř... , Pes. Počkej, pánbíčku... Dovol, abych tě pó-celoval... Tak, řádné líznutí ti uleví... .Drž se za mnou... Netroufají se přiblížit... Přece!,., Vracejí se .... Teď je to vážné!..". Nedejme se!... Tyltyl. (hodí sebou na .zemi). ■ Ne, nemohu již!... ■■ 101 •Pes, 1 • Někdo se blíží!... Slyším, větřím!... Tyltyl. Kde?... Kdo?.., Pes. Tam! Tam!,.. Jest to Duše Světla!... Nalezla nás!... Jsme zachráněni, můj malý králi!... Polib mne!... Zachráněni!... Pohleď!... Mají se na pozoru!... Vzdalují se! ... Mají strach!... Tyltyl. Světlo!.., Světlo!..-. Pospěšte! ... Oni se .vzbouřili!... Všichni jsou proti nám!... ŕVeide Světlo; jak se blíží, ranní červánky vycházejí nad lesem, jenž se jasní). D u š e S v ě tj a. Co tb? ... Co se děje? ... Neblahý! Co* jsi nevěděl?... Otoč Diamantem! vrátí se v Mlčení a Tmu, a ty již neuzříš jejich smýšlení... (Tyltyl otočí Diamantem. — Ihned duše všech stromů pádí nazpět do svých pM, jež se za nimi zavrou. Duše zvířat rovněž zmizí, a zříti v dáli tise se pasti Krávu a Berana atd. — Les nabude opět nevšímavého vzezření. Tyltyl, pln úžasu, hle-dí kolem sebe). : -v Tyltyl.' -Kde jsou? ... Co to měli? ... Třeštili?, ;. ■ . ' - , Duše Světla. :,. : Ach ne, jsou vždy tací; ale člověk to neví, Mí j jí" . ? K 1 ■ >m !'í' '•1 102 poněvadž toho nevidí... Dobře jsem ti fukla, je nebezpečno jich vzbouzeti, když mne tu není.,. , ■ - ■ ' Tyityl. Nešť; nebýti Psa a nemíti nože... Jakživ bych nebyl myslil, že jsou tak zlí... Pes. Nebolí tě to příliš, můj pánbičku? Tyityl. Není to tak zlé.,. My tyly se ani netkli... Ale ty, môj dobrý Tylo?... Máš hubu plneu krve a pracku máš zlomenou?... Pes. To nestojí za řeč... Zítra bude zas dozore...ŕ Ale šlo to do ťtihaí... Kocour (vyjde z houštin,'kulhaje). To si myslím!... Vůl mne trkn.ut do;břicha... Není to vidět, ale bolí to... A Dub mne přerazil pazour. Pes. To bych rád věděl, který... My tyl ' (hladí kocoura). Má ubohá Tyletto, opravdu?,... Kde pak jsi byl?... Já tě ani nespatřila Kocour (pokrytecky). - Matičko! Já byl hned zraněn; jak jsem se vrhl na ošklivého Vepře, který tě chtěl sníst ...tu mi Dub vlepil takovou ránu, Že mne omráčil Pes (ke Kocouru, mezi zuby). Víš. s tebou si ještě promluvím... Ty se něčeho dočkáš... ■Kocour (plačtivě, k Mytyle). Matičko, on mne uráží... On mně chce u-blížit... My tyl (k Psu). : . Necháš ho na pokoji, ty škaredé zvíře... (Všichni odejdou). Opona. ' DĚJSTVÍ ČTVRTÉ. / Obraz šestý. ' Před oponou, ■Vyjdou Tyityl, Myty], Duše Světla, Pes, Kocour, Chleba, Oheň, Cukr, Voda a Mléko. D u še S v ě t í a. Dává-mi vzkazovat čarodějnice Beryiuna, že Modrý Pták je nepochybně zde... Tyityl. - . Kde? :.. D u še Světí a. 1 Zde, na hřbitově za touto zdí r., Zdá se, že jeden z mrtvých jej skrývá v svém hrobě 104 105 .... Jen kdybychom věděli který ... Bude třeba učiríti prohlídku.,. Tyltyl. Prohlídku?......Jak to?... 'D u še Světla. To je zcela jednoduché: o půlnoci, aby-' chom jich příliš nevyrušovali, otočíš Diamantem.. Uzříme je vstávati ze země; nebo uhlídáme na dne hrobů ty, kdo nevstanou..., • Tyltyl. " \ . Nebudou se horšiti? ... D u še S v ě 11 a. Nikoliv, nebudou míti o tom, ani tuchy i.. Nemají to rádi, když jsou vyrušováni; ale kdyžtě mají doiista Ve zvyku vycházeti o půl noci, nebude jim to překážeti.... Tyltyl. Proč Cukr, Chleba a Mléko jsou tak bledí a proč ani nem ukájí? ... ' ■' . Mléko. . ' 1 ■ (vrávorajíc). Cítím, že budu ■ zvraceti... Duše Světla. Nevšímej si toho.. ^Oni se bojí mrtvých Oheň. Já, já-se jich nebojím... Mám ve zvyku je spalovati.. .Svého času jsem jsem je spaloval všecky; to bylo zábavnější než dnes... • Tyltyl. ; A proč Týlô se třese? ... Což i on se bojí?. Pes ' tcvakaie xwoy). Já? ... Já se netřesu!... Já se nikdy nebojím; ale kdybys ty odešel, odešel bych ta- , ke... Tyltyl, • A Kocour neříká nic? ... ■■ Kocour (tajemně). Já vím, co to je... Tyltyl Tv půjdeš s>námi?... Duše Světla. Ne; bude lépe, zůstanu-li s Věcmi a Zvířaty u brány hřbitova... Tato by měla příliš velký strach, a ony, obávám se, by se ne-\ chovaly slušně,.. Zejména Oheň by chtěl páliti všecky mrtvé jako druhdy a to už se nedělá. Zůstavím tě samotného s My tylou... Tyltyl. A Ťylô nesmí zůstit s námi?... Pes. Ano, ano, já zůstanu, já neopustím svěno pánbíčka!... : Duše Světla. To, je nemožné ... Rozkaz čaroďějčin je přesný; .ostatně není čeho se báti... Ďčtsfcá knihovna «. 8 '4 106 107 Pes. . ; Dobře, dobře, tím hůře... Budou-li zlí, můi pánbíčku, potřebuješ jen učiniti takhle (zahvízdá) a uvidíš... Dopadne to jako v lese. Haf! haf! haf!... Duše Světla.' Tedy; s bohem, moje drahé děti... Nebudu daleko... (Líbá děti.) Kdo mne miluje ,a koho miluji, mne nalezne vždy,.. (K Věcem a Zvířatům:) Vy jděte t"dv... (Odejde s Věcmi a Zvířaty. Děti zůstanou samotný uprostřed jeviště. Opona se rozhrne před sedmým obrazem). Obraz sedmý. Hřbitov. jest noc. Svítí měsíc. Venkovský hřbitov. Četné hroby, rovy porostlé drnem," dřevěné kříže, náhrobní-desky atd. (Tyltyl a Mytyl stojí u náhrobku). M y tyl Já se bojím... Tyltyl Já. já se nikdy nebojím.:. Myty!. Mrtví, ti jsou zlí, vid5? ,t Tyltyl' Aje ne, když už nežijí ■ m I 1 >M .m ■M Mytyl. ' Viděrs už někdy nějakého? ... Tyltyl. Viděl, jednou, za onoho času, když jsem I? .byl ještě zcela mlád ... |- ■ Mytyl. Jak to vypadá, rci? ... i; Tyltyl. ; Je to celé bílé, tuze Klidné a tuze studené :a nemluví to . . . t '. ' Mytyl. . .'' I Uvidíme je, vid? ... I TyltyL | To se ví, když to Duše Světla slíbila . . . ' < Mytyl. Kde vlastně jsou n. mrtví? ... Tyltyl. . Zde, pod drnem nebo pod těmi těžkými kameny.... - i Mytyl. To jsou tam celý rok? ... Tyltyl. ?■■ Ovšem. My tyk * ■'' :: (ukazujíc na náhrobní desky). I To jsou dvéře k jejich příbytkům? Tyltyl " Ano. II- lit r' ■m y, i n ;í •V :$| ■m 108 J 09 ' My tyl. . Ješt-Ii pak vycházejí, když je hezky? ;■. Tyityl. Nemohou vyjiti než v noci . . . Mytyl.. '.' Proč? Tyltyl. Proto, že jsou v košili . . . . . ■ Mytyl ' Vycházejí také, když prší? Tyityl . \ Když prší, zůstanou doma . . . ■Mytyl ■ Je to u nich hezké, rci?.. . ■ Tyltyl. Je prý to velmi těsné . My ty l Mají takémaíé děti?'... Tyltyl ; To se ví, mají všecky ty co umírají . a My ty 1/ ' : m cim se živi? ... Tyltyl Jedí kořínky ... Mytyl ; Jest-íi pak je uvidíme? ... .':■■' Tyltyl , m To se ví, vidí se všecko, když se oíočíj Diamantem ... . Mytyl A co .řeknou? ... Tyltyi. Neřeknou nic, když nemluví . ,. _ ■ 1 Mytyl'' Proč nemluví? ... T y '• t y I. Protože nemají čeho říci i . . Mytyl. Proč nemají čeho říci? . . i.. . Tyltyl Ty mně nudíš ... .■ ; ■ ' . ■ {Mlceníl 'Mytyl .'■ ' Kdy otočíš tím Diamantem? ■ . . . . Tyityl. • "\ , Přece víš,, že Duše Světla řekla, abyciiom •vyčkali půlnoci, poněvadž jich méně výru-isíme . 'Mytyl Proč. jich méně -.vyrašíme? ... Tyltyl; Poněvadž jest to hodina,- Kdy' vycházejí, f aby se prošli ... Mytyl. Neníještě půlnoc? . Tyltyl. Vidíš na kostelní hodiny?. , . : iv-J 119 My tyl. . Ano, vidím dokonce i malou ručičku . TyltyU Tak tedy! Odbíjí půlnoc . . . Slyš!. Právě! . . . Slyšíš? ... (Slyšeti odbíjeti dvanáct úderů půlnoci). Mytyl, Já chci pryč odtud! ... TyítyL Ted nemůžeš . . . Otočím Diamantem . M y tyl. Ne, ne! . . . Nečiň toho! .» . Chci odejity . . : Já se tolik bojím, bratříčku! . . . Já se tolik bojím, bratříčku! ... Já se strašně bojím! ... Tyityl. Ale vždyť to nic není My tyl. , Já nechci vidět mrtvých . .v Já jich nechci vidět! . . . . . I Tyityl, • ' | Dobře, neuvidíš jich, zamkneš oči . . . M y * y 1. I (chytí se Tyltyla za šaty). ; Tyltyle, já nemohu! . , . Ne, to je ne možné! . . . Oni vstanou ze země! ... Tyityl. 4v Nechvěj se tak . . . Vstanou jen na chvil-; ku . .'. JV1 ti, y t v t. také chvěješ! lil . . Budou ast Ale ty se strašidelní! ... Tyityl. Jest čas, hodina míjí . . . (Tyityl otočí Diamantem. Nastane děsná minutá mlčení a ztrnulosti; načež pozvolna, kříže se zakolísají, hroby se zotevíraft náhrobní desky se riadzdvihají.) My ty 1. (tulí se k Tyltylovi). Vstávají... Zde jsou!...; (Tu ze všech zejících hrobů jme se pučeti kvítí, zprvu nuzné a slabé jako vodní pára; pak bílé a panenské a hustší, čím dále vyšší, hojnější a Čarovnější, jež poznenáhlu, neodolatelně zaplaví vše a promění hřbitov v kterousi pohádkovou a svatební zahradu, nad níž y zápětí jmou se vycházeti ranní červánky. Rosa se třpytí, květy se rozvíjí, vánek ševelí o listí, včely bzučí, ptáci procitají a zaplavují vzduch prvními, opojnými chvalozpěvy si unci a životu. Tyityl a My tyl, užaslí, Oslněni, držíce se za ruku, učiní několik kroků mezi květy, hledajíce stopy hrobfi). Myty L (hledaje v drnu). Kde jsou mrtví? ... tyityl. (hledaje rovněž). Není mrtvých ... Opona- 112 Obraz osmý. Před oponou, představující krásná oblaka (Vejdou: Tyltyl, Mytyl, Světlo, Pes, Kocour, Chleba, Oheň, Cukr a Mléko.) r Světlo. Myslím, že tentokráte máme Modrého Ptáka. Měla jsem na to pamatovali hned při první výpravě... Teprve dnes ráno* když jsem sbírala své síly v Červáncích, mne to napadlo,, jako paprsek z nebe... Jsme u vchodu začarovaných zahrad, kde se nalézají, pod dozorem Osudu, všechny Radosti, všechna Štěstí Lidí... Tyltyl. Je jich mnoho? Dostanemp něiaké? Jsou malinké? ' Světlo. Jsou mezi nimi malé a velké, hrubé a jemné, některé překrásné, a některé méně příjemné ... Ale ty nejsprostší byly nedávno vypuzeny ze zahrad a utekly se k Neštěstím. Neboť dlužno'podotknoúti, že Neštěstí obývají sousední jeskyni, jež je ve spojení se zahradou Štěstí, od níž je oddělena jen jakousi párou neb; tenkou clonou, již vítr vanoucí z výšin Spravedlnosti nebo. z hlubin Věčnosti každou chvíli nadzdvihuje... Nyní běží o to, abychom se zorganisovali a učinili některá opatření. Štěstí jsou namnoze povahy velmi dobré, přes to jsou mezi nimi taková, Jež Jsou xl3 pebezpečnější a zrádnější než ta největší Ne-fitěstí , ' . , Chleba. |; Já mám nápad! Jsou-li tak nebezpečná a ířádná, nebylo by lépe, kdybychom všichni \ počkali u dveří, abychom byli hotovi přisko-|iti dětem ku pomoci, kdyby se musily dáti na Itěk?... Pes. |To ne! To ne!... Já půjdu všudy se svými jánbíčky... Kdo se bojí, at zůstane za dveř-§ii!... nepotřebujeme (Hledě na Chleba ) zba-iělců ani (Hledě na Kocoura) zrádců... Oheň. i- Já, já jdu s sebou!... Zdá se, že je to legrační! ... Tam se stále tančí. ■ Chleba. -Jí se tam také?... 4 Voda. (sténajíc.) m Nepoznala jsem nikdy nejmensího' Štěstí f fc..Chci ho konečně uvidět!..^ Světlo. ' Mlčte! Nikdo si nežádá vaší rady.'. . Hle, Iqí čem jsem se usnesla: Pes, Chleba a Cukr pidou s dětmi. Voda tam nevkročí, proto že Ejé .příliš studená, ani Oheň, jenž je příHs prudký. Mléku bych radila, aby zůstalo,'u líjveří, proto že je příliš citlivé, Kocour, ten u-Idělá, co sám bude chtít... ^ 1 If w ..-"iíí- >í . li m ni m > fíí'd ■y/.k't 114 115 ■Pes.' Ten má strach!... Kocour. Navštívím, mimo jda, některá NeŠtěstíl staré přátele, bydlící v sousedství Štěstí.d ■Tyl tyl < 1 A ty, Světlo, ty nepůjdeš? Světlo. Nemohu vejiti takto k Štěstím; většinÉf mne jich nesnese... Ale mám s sebou hust závoj, jímž se zahaíuji, když navštěvuji šfasti né lidi... (Rozestře dlouhý závoj, do něhož se pečlivě zahalí.') Ani jediný paprsek mé dusej jich nemá polekati, neboť jest mnoho takol vých. Štěstí, která mají strach a jež nejsoíl šťastna... říle, takto, ani ta nejméně sličná] ani ta nejhrubší nebudou míti čeho se báti. Opona se otevře nad devátým obrazem. Obraz devátý. Když se opona otevře, jest zřítí v popředí zah;ad| jakousi síň s rozsáhlými mramorovými slbupyjl na než jsou zavěšeny zastírajíce celé pozadí, těž-: ké purpurové clony, připevněné zlatými §ííůrami.£ Architektura připomínající nejrozkošnější .a nej--nádhernější dobu benátské a vlámské Renaissance, Veronesea a Rubense. Guirlandy, rohy hojnosti, oblouky, vásy, sochy, všudy hojnost pozlacení. Uprostřed stojí massivní a pohádkový, stůl i] jaspisu a "zlaceného stříbra, přeplněný svícny* křišťály, zlatými a stříbrnými mísami a báječný-f mi pokrmy. Koíem stolu jedí, pijí, vřískají, zpívají.' pohybují se a povalují nebo usínají mezi jídly a zázračným ovocem, zpřekácenými konvicemi a džbány Nejhrubší štěstí země. Jsou ohromná, neuvěřitelně otylá a rudá, oděná sametem a zlatohlavem, ozdobená perlemi a drahokamy. Krásné otrokyne přinášejí stále nádherné pokrmy a pěnivé nápoje. Hude sprostá, veselá a vulgární hudba, v níž převládají dechové nástroje. Těžké rudé světlo zaplavuje scénu. (Tyltyl, My tyl. Pes, Chíéba a Cukr, zprvu notně zastrašeni, se tlačí v popředí kolem Světla. Kocour se ubírá, beze slova, do pozadí v pravo, nadzvedne temnou clonu a zmizí.) Tyltyl. Kdo jsou ti ohromní páni, kteří se veselí a jedí tolik dobrých věcí? Světlo. To jsou nejhrubší Štěstí země, ta, jež lze viděti prostým okem. Je možno, ba pťavdě podobno, že Modrý Pták na okamžik mezi ně zabloudil. Proto, neotáčej ještě Diamantem. Prozkoumáme nejprve tuto část síně. Tyltyl. Lze se přiblížíti? Světlo. Ovšem. Nejsou zlá třeba že jsou sprostá a obyčejně dosti nezpůsobná Tyltyl. Ty mají ale koláčů!... Pes. A zvěřiny! a jaternic! a skopových kýtek a telecích-ledvinek!... Není na světě nad te~ lecí ledvinu! .\ . 116 Chleba. Krom vyrážkového chleba! Mají tam znamenité bochníky.,. Úžasné! Úžasné! Větší než já! . Cukr. Prosím, prosím za odpuštění... Dovolte, dovolte.. Nerad bych někoho urazil, ale nes zapomínejte Cukrovinek, jež jsou slávou této tabule a jichž nádhera a přepych přesahuje, abych tak řekl, vše co jest v této síni a snad ; všudy jinde... Tyltyl. , Vypadají spokojeně a šťastně!... A vřískají! A smějí sel.a zpívají!... Myslím, že nás spatřila.... (Vskutku, asi .tucet nejhrubších Štěstí ".vstalo oa stolu a ubírají se namáhavě, podpírajíce si břich, ke skupině dětí.) - Světlo.' Neboj se ničeho, jsou velmi laskavá... Nepochybně tě pozvou k tabuli... Nepřijímej ničeho, nepřijímej ničeho, abys nezapomněl svého poslání... Tyltyl.. Jakže? ani'jediného ■■ koláčku? Vypadají tak pěkně posypané cukrem,, mazané povidly a polévané smetanou... . '. - Světlo. Jsou nebezpečné a ochromily by tvou vůli. Třeba obětovati něco povinnosti, Již .117 plníme. Odepři, slušně, ale rozhodně. Zde jsou... * Hrubá Štěstí. Dobrý den, Tyltyle!.. . Tyltyl '/ ' -Udiven) Tak vy mne znáte?... Kdo jste?.V. Hrubé Štěstí. Jsem nejhrubší Štěstí, Štěstí býti bohat, a . přicházím- jménem svých bratří, abych vás a vaši družinu pozval, byste poctili svou přítomností naše hody nemající konce. Octnete se v středu všeho, co je néjlepšího ze skutečných a hrubých Štěstí této země. Dovojte, abych vám představil nejpřednější z nich-Můj zeť, Štěstí být majitelem, s hruškovitým břichem. Hle, Štěstí uspokojené ctižádostí, s tváří půvabně nafouknutou.,(Štěstí uspokojené ctižádostí se přížnivecky ukloní.) Ejhle Štěstí, piti, když není žízně a Štěstí jisti, když není hladu; jsou blíženci a mají křivé nohy. {U-klánějí se kýmajíce se.) Ejhle Štěstí nic nevěděli, hluché jako pařez a Štěstí nic nechápati, slepé jako krtek. Ejhle Štěstí.nic nedělat a Štěstí spáti víc než třeba, která mají ruce jako. střídku a oči jako rosol. Konečně, ejhle Tupý Smích,:jenž je rozeklán od ucha k uchu a jemuž nic neodolá. (Tupý Smích zdraví svije se smíchem.) Si 1 4 118 , , .. Tyltyi (ukazuje prstem na opodál stojící Štěstí). A tamhle to, jež si netroufá se přiblížiti a obrací se k nám zády? Hrubé Štěstí. Nenalehejte, je trochu ostýchavé a nemůže se okázati dětem... (Uchopiv Tyltyla za ruce.) Ale již pojďte! Hody začínají!... Jsou dvanácté od východu slunce. Čekají jen na vás ... Slyšíte hodovníky, jak vás volají? ... Nemohu vám všechna představiti, jsou příliš četná... (Podávaje rámě oběma dětem.) Dovolte, abych vás uvedl na čestná místa. Tyltyl. Děkuji pěkně, pane Hrubé Štěstí"Lituji opravdu... Nemohu v této chvíli... Máme na spěch, hledáme Modrého Ptáka. Vy byste nevěděl náhodou, kde se skrývá? H r u b é Š t ě s t í. Modrý Pták?./. Posečkejte... Ano, ano, pamatuji se... Říkali mi o něm kdysi... Je to, tuším, pták, který není k jídlu... Jisto jest, že nikdy nepřišel na naši tabuli... To znamená, že není ve velké vážnosti... Ale nenamáhejte ■ se zbytečně, máme tu tolik jiných věcí, o mnoho lepších... Až nahlédnete do našeho života, uvidíte, co všecko děláme... - Tyltyl. Co děláte? il& Hrubé S t ě s t í. ' Zabýváme se stálé nic neděláním... Ne-ijámé ani chvilky spočinu ... Nutno jíst, iiitno pít, nutno spát. To je na výsost ůmor-lé... Tyltyl. Je to zábavné?... Hrubé Štěstí. Ale ovšem... Musí to bý t, není- nic jiného světě... - Své 11 o. Myslíte? .. H rub é Š t e s t í. ^ (ukazuje prstem na Světlo, tiše k Tyltylovi). Kdo je ta prostořeká, mladá osoba? ... .a celého předešlého hovoru; jiná; skupina Hru-tvch Štéstír druhého řádu, obkiopila Psa, Cukr a ' Ihleba a přilákala je k hodům. Tyltyl fe náhle ipatří, jak zasedají za stůl, s ostatními hodovníky jí, pijí a ztřeštěně si počínali), Tyltyl. Pohleďte jen, Světlo!... Jsou za stolem! Světlo. Zavolej je, ne-li, špatně to ^skončí!... Tyltyl. Týlo!... Tylo«... Sem pojd!.., Sem fpojď ihned, slyšíš? .. A vy tam dole, Cukre Chlebe, kdo váni dovolil, abyste ode mne odešli?... Co tam děláte, bez dovolení?... C h 1 e b a (s plnými ústy). Nemohj bys s námi niluviti. zdvořileji? . 120 ■ Tylťyl. ' , Jakže? Chĺeba si dovoluje mně tykat t M I: Co tě to napadá? ... A ty, TylÔ!... Takhle Í poslouchá?... Sem pojcľ! Sem pojď! na lena, na kolena K .. Ihned!... » Pes* . (polohlasne). , Když-jsem jednou u plné mísy, nejsem tu pró nikoho a neslyším nie. Cukr. -(slaďounce). Promiňte, ale nemůžeme 'opustiti, taktuj aniž bychom je urazili, tak vlídných hostil telu... Hrubé Štěstí. Vidíte!..: Dávají vám príklad... Pojďte cekají na vás . ,. Nepřijímámežádného ods mítnutí... Donutíme vás! i.. Hrubá Štěstí! pomozte mi!... Poženeme je násilně k< stolu, nechť jsou šťastni-proti své vůli!. (Všechna Hrubá Štěstí, s radostnými výkřiky l poskoky uchopí zdráhající se děti, co Tupý Smíčf uchvátí-Světlo kolem pasu). "' .Světlo. ' Otoč Diamantem, je čas!' (Tyityl učiní jak mu veleno. Ihned scéna se ozáří nevýslovně čistým,, božsky naružovělým,. soulad! ným a lehkým jasem, Těžkopádné ozdoby popřel dí. těžké rudé záclony se odepnou a zmizí, odhal Hvše'báječný a sladký sad, mírného klidu a vesel losti, jakousi prostoru zeleně souladných perspekl ti v. kde nádhěrř bujného a zářivého, přehojného) 121 a přece ukázněného listí, kde panenské opojení květů a svěží jarost se všech stran plynoucích, řinóucích se a tryskajících vod, se zdají odnášeti až k pomezím obzoru .samu představu blaženosti. Tabule s kvasem se propadne, beze stopy. Samety, zlatohlavy, věnce Hrubých Štěstí, za jasného dechu zaplavivšího scénu, se vzedmou, roztrhají a smrští zároveň s veselými maskami k nohám omámených hodovníků. Tito splasknou, ' jako prasklé měchýře, pohlížejí na sebe, mhourajíce očima pod neznámými paprsky zraňujícími je a vidouce sé nakonec tak, jak v pravdě jsou, totiž nahé. ohyzdné, schlíplé a žalostné, dají se hanbou a děsem do řevu, z něhož lze zřetelně rozeznat! výkřiky tupého Smíchu, přehlušující ostatní. Jedk né Štěstí nic nechápati zňsfane naprosto klidné; co jeho druzi zoufale se zmítají, hledí uniknouti. skryti se v koutech, o nichž se domnívají, že jsou stmělejší. Ale není již žádného stínu v oslněném sadu. Proto většina jich, nemajíce jiné rady, se. rozhodnou podlézti hrozivou clonu; uzavírající po pravé straně v koutě otvor k jeskyni Neštěstí. Pokaždé když některé z nich za všeobecného zděšení nadzvedne cíp clony, slyšeti z hloubi jeskyně bouři nadávek, prokletí a zatracení. Pes, Chleba a Cukr, sklíčeni, se přidají opět k dětem a velmi rozpačití, skrývají se za nimi). .Tyityl. (Dívaje se na útěk Hrubých Štěstí). Bože, ta jsou ohyzdná!... Kam jdou? Světlo. - Věru^ myslím, že ztratila hlavu,... Berou útočiště k. Neštěstím kde,' toho se Obávám; si je konečně podrží. - Dětská knihovna 8. 3 122 x Tyltyl (ohlížeje se užasle kolem sebe). Oh! té krásné zahrady! té krásné zahrady! Kde to jsme?... Světlo. Nehnuli jsme se s místa, to oči tvoje změnily obzor ... Vidíme nyní pravdu věcí a u-zříme duši oněch. Štěstí, jež snesou jas Diamantu. Tyltyl. Jak je všecko krásné!. Jak je krásně! ... Člověku připadá, že je u prostřed léta! ... Aj, zdá se, že někdo se blíží a ubírá se k nám... (Vskutku, zahrady se plní andělskými postavami^ jež se zdají procitaíi z dlouhého spánku a soulad-ně míjí. mezi stromy. Jsou oděny skvoucími rouchy, jemných a sladkých odstínu: růžového nádechu, vodního odlesku, blankytu úsvitu, stinný rosy, a pod.) Sve'ílo. říle, některá laskavá a zvědavá Štěstí se blíží, ta nás poučí... Tyltyl. Ty je znáš?... Světlo. Ovšem, znám je všecka; bývám u nich často, aniž vědí, kdo jsem... .Tyltyl. To je jich! To je jích!... Přicházejí se všech stran!... 123 Světlo. Bývalo jich mnohem více. Hrubá Štěstí je i poškodila. Tyltyl. Nešf, zbývá jich hojnost... Světlo. s Uvidíš jich ještě více, jen co záře Diaman-I tu se/rozlije zahradami... Vyškytá se na Iv světě mnohem četnějších Štěstí než si my- I slíme; ale většinou Lidé jich nepozorují---- Tyltyl. ' ' Hle, drobounká Štěstíčka, jež přicházejí, | jděme jim v ústrety... , Světlo. 1 To je zoytečné; ta, jež se nás týkají, I půjdou tudy mimo. Nemáme kdy, abychom | poznali všechna ostatní... I (Houf drobných Štěstí, skotačících a hlasitě se i smějících, přikvapí z hloubi zeleně a tancuje ko-&■/. ' lem dětí). Tyityl. Jak jsou hezounká, hezounká!.Odkud přicházejí, kdo jsou?... Světlo, -To jsou Štěstí dětí : Tyltyl. Lze s nimi promluvili?... Světlo. To je zbytečné. Zpívají, tancují, směn se, pale nemluví ještě...- 15 iV ■lil ■'1 t K4 Tyltyl . (nemoha se dóčkati, aby promluvil). Dobrý den 'Dobrý den!.., Oh! To tlusté, tamhle, jež se směje!... Jaké mají hezké tvářičky, jaké mají hezké šatičky!... Jsou tu 'všecka bohatá?... • ' Světlo. , - Nikoliv, zde, jako všudy, jest o ninoho více chudých než bohatých... Tyltyl. Kde jsou ta chudá?...-Světlo, Nelze jich rozeznati... Štěstí "dítěte je vždy oděuo tím nejkrásnějším, co je na zemi a na nebi.. . Tyltyl (nemoha setrvati na místě). Chtěl bych si s nimi skočit... Světlo. Nemožno, nemáme kdy ... vidím, že nemají Modrého Ptáka... Ostatně mají na kvap, vidíš, již přešla... Nesmí rovněž mařitičas, dětství jě krátké... (Jiný houf Štěstí, o něco větších než předešlá, při- x kvapí do zahrady a volajíce ze všech sil: „Zde jsou! Zde jsou! Vidí nás! Vidí nás!", tančí kolem dětí veselou íarandolu; po tanci, to, jež se zdá hlavou drobného davu, přikročí k Tyltylovi, podávajíc mu. ruku). . . , Štěstí. Dobrý den, Tyltyie!,.'. ' / ■■'i f l.i5 Tyltyl. Zase jeden, který mne zná.. (K Světlu.) Začínají mne všudy znáti... Kdo jsi?... Štěstí. , Ty mne nepoznáváš?. ,♦ Sázím se. it nepoznáváš žádného z těch, jak tu jsou? ... Tyltyl (rozpačitě). Ba ne ..,. Nevím... nepamatuji se, že bych vás kdy byl viděl... Štěstí. ." Slyšíte, já to věděí'!,.-. Nikdy- nás nevi-, děl!... (Všechna ostatní Štěstí propuknou v smích). Ty můj milý Tyltylku! neznáš nás!... Jsme stále kolem tebe!... Jíme, pijem, procitáme, dýšeme, žijem's tebou! . • ' ' - Tyltyl. , ■ Ano, ano, skutečně, já už vím, pamatují se -... Ale' rád bych věděl, jak vám říkají... • Štěstí. —- Už vidím, že nevíš nic. Jsem hlavou Štěstí tvého domova; a všechna ostatní jsou Štěstí jež tam sídlí. ; .. ' " Tyltyl. Tedy u nás doma jsou všelikerá Štěstí? ..". (Všechna Štěstí propuknou v smích), štěstí. ■Slyšíte ho! Jsou-li tam! Ale ty malý nešťastnice, tvuj domov je jich pln,,div že nevyrazí dvere a okna!,.. Smejeme se, 126 zpíváme, veselíme se až se stěny otřásají, až se střechy nadzdvihaií; ale vše je marné, ty .nic neslyšíš, ty nic nevidíš . . , Doufám, že budoucně budeš trochu moudřejší . . . Prozatím stiskneš ruku nejpřednějším z nich . . , \ž se vrátíš domů, poznáš je1 snadněji . . . A pak, na sklonu kteréhosi krásného dne, dovedeš je povzbudit! úsměvem, vzdáti jim dík laskavým slovem, neboť, věru, činí co mohou, aby ti usnadnila a zlahodnila život... Tož, nejprve já, tvůj sluha Štěstí být zdráv . . . Nejsem nejslíčnější, ale nejvážněji ší. Poznáš mne? . . . Tohle, je Štěstí být na zdravém vzduchu, jež je bezmála průsvitné., řile, Štěstí milovat své rodiče, jež je oděno šedě a je vždycky trochu smutné, proto že se ho nikdy nevšímají . . . řile, Štěstí modrého nebe, jež je přirozeně oděno-modře a Štěstí lesa, jež, to se rozumí, má zelené šaty; u-vidíš je pokaždé, kdykoliv vyhlédneš z okna . . . Ejhle pak Štěstí slunných hodin, zdobené démanty a Štěstí Jara, smaragdově zelené ■ ' Tyltyl , / A to jste i ve všední dny tak krásná? Světlo. Ovšem, každý den je neděle, ve všech domovech, když člověk otevře oči... A pak, když nadejde večer, ejhle Štěstí západů slunce, krásnější všech králů-na světě; a po něm ■ 4 í 127 přijde Štěstí vycházejících hvězd, pozlacené, jako nějaký bůh ze'starých časů... Pak, když je nečas, ejhle Štěstí' deště, pokryté períemi a Štěstí ohně v krbu, jež skýtá zmrzlým rukám svůj krásný purpurový plášť . . . A nemluvím o nejlepším všech, ježto je takřka bratrem Velkých čirých Radostí, jež v brzku uhlídáš: jest to Štěstí nevinných myšlenek, nejjasnější všech . . . - A pak, hle... Věru, jest jich přespříliš . . . Nebralo by to konce; a nyní vás. musím oznámitt Velkým Radostem, jež jsou tam dole, poblíže nebeských bran a neví ještě, že jste přišli . . . vyšlu k nim Štěstí běhati bos rosou, které je nejhbitejší . . . (k Štěstí toho jména:) Běž! . . . (V. tom okamžiku, kterýsi diblík v černém trikotu, do všech šťouchaje a dělaje povyk, přikvapí k Tyl tylo vi, jejž po třeštěně obskakuje, dávaje mu šmipky, pohlavky a kopance). Tyltyl. .Polekán a rozhorlen). Kdo je ten divoch? . v / x Štěstí. Inu! To je Štěstí být nesnesitelný, jež u-niklo z jeskyně Neštěstí. Neví, kam by ho zavřeli. Uprchne odevšad, a sama Neštěstí ho nechtějí již trpěti mezi sebou ... (Diblík dáíe škádlí Tyltyla, jenž marně se brání; pak, náhle, chechtaje se, zmizí, jak přišel). Tyltyl Co je s ním? Je trochu notrhlý? 128 Světlo. Nevím. Zdá se mí, žes také takový, když nejsi při rozumu. Avšak, měli bychom se optati po Modrém Ptáku. Možná, že hlas va Štěstí tvého domova ví, kde je . . . Tyltyl. Kde je? ... Štěstí. On neví, kde je Modrý Pták! ... (Všechna Štěstí domova-propukají v smích). Tyltyl, Ne, nevím . . . To není k smíchu '._. . , štěstí. Jdižiž, nehněvej se ... a pak, buďme vážni;.. Neví to, co chcete, není směšnější než většina lidí . . , Než, ejhle! Štěstí běhati bos roson vás ohlásilo Velkým Radostem, jež při-cházejí ... 1 (Vskutku* vysoké a andělské postavy, v zářivých řízách, povlovně se blíží). Tyltyl. v Ty jsou krásné! ,\ . Proč se nesmějí? . . . Nejsou šfastny? ... Světlo. Není to, kdy se člověk směje, kdy je hejšťastnejší . . . Tyltyl. - Kdo jsou? ... Štěstí. To jsou Velké Radosti % ■3 12Ô Tyltyl Víš, jak jim říkají? ... ŠtiěstíJ Ovšem,-hráváme-si často s nimi ... tile,, nejprve před ostatními, Radost být spraved-liy, jež se usměje^ kdykoliv .některá nespra-vedlnosťje napravena ... Jsem příliš mlády neviděl, jsem jí ještě se usmáti. Za ní je Radosť být dobrý; ta je nejsťastnějšL ale nej-smutnější; a chybují, že jí bráni jiti k Neštěstím, jež by ráda utěšila. V pravo, "to je Radost vykonané práce a vedle ni, Radost mysliti. Pak přichází Radost chápati, jež stáje hledá svého bratra, Štěstí nic nechápat. Y ■ * Tyltyl. .. Ale toho já,viděl, jejího bratra! . . . Odebral se k Neštěstím s ostatními Hrubými Štěstími ... Štěstí. To jsem věděl! .. 4 Sešel s dobré cestyf špatné obcování jej naprosto pokazilo; . ;Nemluv o něm š jeho, sestrou . . . Chtěla by se za-ním vydatí a pozbyli bychom jedné z nejkrásnějších Radostí . . . Hle, dále, mezi největšími, Radosť vidět, co je krásné, jež co den připojuje několik paprsků k světlu zde vládnoucímu • Tyltyl, A tam, v dáli, v dáli, v zlatých obíácícH, ta, již stěží vidím, vy stoupí m-li na špičky? .., ť í ' í t,: r: 1 . 4 h ■ : 130 Štěstí. To je.Velká Radost milovat... Ale.marně se namáháš, jsi příliš malý, abys ji uviděl celou ... . ' ■ "" Tyityl. A tam dole,, až dole, ty, jež jsou zastřeny a nepřicházejí? > Štěstí. To jsou ty, jichž lidé ještě neznají.... Tyltyl. Co je s ostatními? Proč se rozestupují? .. Štěstí.. Aby učinily, místo nové Radosti, jež se Mží, snad té hejčistší již zde mánie ... T y 11 y 1. Která je to?...' ■ ' ■ Š t ě s t í. Ty ji ještě nepoznávaš? Otevři přece obě oči až ke dnu své duše! . , . Spatřila tě í Spatřila tě! , . . Kvapí, otevírajíc ti náruč vstříc! .....Je to Radost nemající sobě rovnu, Mateřské lásky! ... ■(Všechny Radosti, shluknuvší se se všech strap, aby ji uvítaly, se rozestupují v tichosti před Radostí mateřské lásky). Mater ská Láska. Tyltyleí a ty; Mytylo! . . . Jakže, to jste vy, s vámi se zde shledávám!.. . Toho jsem se nenadála! . . . Byla jsem doma samotinká, a tu vy oba vystoupíte až do nebes, kde v 13i Radosti září duše všech matek! . . . Ale především vás chci políbit, na stokrát zulíbat ... . Sem, do mé náruče, oba dva! Není nic na světě co dává tolik štěstí!... Tyltyle, ty se , nesměješ? . . . Ani ty, Mytylo? . i . Nepoznáváte lásky své mamičky? . . . Zadívejte se na mne přece, nejsou to moje.oči, moje rety, moje náruč? '"' Tyltyl Ale ano, poznávám Tě . . . Jen že jsem nevěděl . . .Podobáš se mamince . . . ale jsi o tolik krásnější ■..'-.■ Maťe řská Láska. Patrně; já, já už nestárnu ... a každý den. jenž míjí, mi přidává síly, mládí, štěstí . . , Každý tvůj úsměv mně uleví o rok ... Doma se to tak nevidí, -ale zde viděti všechno, a v pravdě ... Tyltyl (udiven, hledě na ni a stále ji líbaje). 'A tyhle krásné šaty, z čeho pak jsou? . .'. Z hedvábí, ze stříbra, nebo z perel? Mater ská L á s k a. Nikoliv, to jsou pocely, pohledy, laskání.., Každé políbení, jež dáváme, připojuje paprsek luny nebo slunce Tyltyl. To je podivné; jakživ bych nebyl uvěřil, žes tak bohatá . . . Kdes je skrývala? . . Byly ve skříní k níž má tatínek klíč? . . - i i,r V 4 11 i i "t ■ '32 M a í e f s ká L á s k a. Ne, ne,.nosím je státe, ale/nevidět! jich, proto že člověk nic nevidí, když jsou oči zamčeny . . . Všecky matky jsou bohatý, když milují své číítky ... . Není chudých matek, není šeredných, není starých.Jejich láska je vždy nejkrásnější všech' Radostí . . . Zdají-li se smutný, stačí políbení, jež dostávají, nebo dávají, aby všechny jejich slzy se proměnily v hvězdy na dně jejich očí! - Tyl tyl (paíre na ni s podivem). - Ba věru, tvoje oči jsouv plny hvězd . A jsou to opravdu tvoje oči, ale jsou o tolik krásnější! . . . A je to i tvá ruka, se svým malým prsténkem ; . -.- Je na ni i spálenina, jež jsi si udělala kteréhosi večera, rozžeha-jíc lamrju . . .'Ale je o tolik bělejší a,je tak jemná! . . . Člověku připadá, že tam vidí pro-tékati světlo ... Ta nepracuje, jako ta doma? " M a t e ř ská L á s k a. Ba pracuje, je to táž; což jsi neviděl,-jak všecka zbělá a, prozáří .se světlem, když té laská? Tyltyl Podivno, mamičko, i tvůj hlas je to; jen-že mluvíš o tolik lépe, než doma . M a t e ř s ká L á s k a. Doma máme příliš mnoho práce a nemáme kdy . . Ale čeho neříkáme, přece to sly- l. 133 šíme . . ..A nyní, kdyzs mne viděl, poznáš mne, v mých rozedraných šatech, až se o-, pět vrátíš do chaloupky? ... Tyltyl. Já se nechci vrátit. . . Kde jsi ty, chci být i já, tak dloulío, jak tu budeš ... ' ■ . . . ■ -M-a t e ř s ká L á sk a. Ale vždyť je to totéž, tam dole jest to kde jsem, tam dole isme . . ... Přišel jsi sem, jen abys si toho uvědomil a abys konečně věděl jak mne viděti, vida mne tam .dole . . . chápeš to, můj Tyltyle? Domníváš se být y nebi, ale nebe je všudy a my se líbáme . . . Není dvé matek, a nemáš jiné . . . Každé dítě má jén jedinou á jest to vždy táž a vždy ta nejkrásnější; ale třeba ji znát, a u* měť na ni hledět ... Ale jak ses sem, dostal a jaks nalezl cestu, jíž hledali Lidé od dob, co obývají tuto zemi? . . v Tyltyl.-(ukazuje na Světlo, jež odstoupilo, ze,skromnosti, stranou). - Ona mne vedla . Mateřská Láska. Kdo ie to? Tyltyl Duše Světla. M a t e ř s ká Láska. 'Nikdy jsem jí nevidělaŘíkali mi, Že prý vás má ráda a že je tak dobrá , . .Proč1 ^e skrývá? . . . Neodhaluje nikdy své tváře? 4 ŕ'l fíi 4 4L ■ >i * . Tyltyl. Ba ano, ale ona se bojí, že Štěstí by se bálo, kdyby vidělo příliš jasně ... Mateřská Láska. Tož tedy neví, že čekáme jen na ní? (Svolávajíc všecky ostatní Velké Radosti.) Pojďte f Pojďte! Mé sestry! Rychle pojďte! Konečně k nám přišlo Světlo! (Záchvěv mezi Velkými Radostmi, jež se sbíhají • za volání: „Světlo je zde! Světlo! Světlo!"). Rad os ť chápati (odstrčí všecky ostatní, aby políbila Světlo). Vy jste Světlo a my to nevěděly! . . .A tolik, tolik let vás očekáváme! Poznáváte mne? . . . Toť Radost, chápati, jež vás tak dlouho hledala , . . Jsme velmi šťastny, ale nevidíme za meze nás samých ... Radost býtspravedlivi (líbajíc Světlo). Poznáváte mne? .... Tot Radost být spra-vedliv, jež vás tolik vzývala! . . . Jsme velmi šťastny, ale nevidíme za meze svých stínů ... Radost v i děti co je krásné ■ (líbajíc Světlo). -Poznáváte mne? ... .Toť radosť viděti, co jest krásné, jež vás tolik milovala! .... Jsme velmi šťastny, ale nevidíme za meze svých snů ... Radosť chápati. v Tož, sestro^ nedejte nám déle čeká ti ... Jsme dosti silný, jsme dosti čišty . . . Od- , - 135 I- straňte ty záyoie. zastírající nám ještě, po-l slední pravdy'a poslední štěstí... Vizte, mé |yšecky sestry padají na kolena před vámi . .. |Jste naší královnou a naší odměnou . . . Světlo (sevřevši pevněji závoje). Mé sestry, mé krásné sestry, jsem po-lslušná svého Pána ..-. Hodina nenadešia, sriad I odbije a já se vrátím, zbavena bázní a zbarvena stínů , . . Sbohem, povstaňte, polibme |íse, jako sestry nalezené, očekávajíce den, jenž -■v brzku vzejde! ... Mater ská Láska (líbajíc Světlo). Byla jste dobrá k mým ubohým dětem... Světlo. Budu vždy dobrou k těm, kdo se milu- Ji lo Rado sl c h ápati, * " (Přikročivši k Světlu). Poslední políbení nechť dáno na mé če- :1 * v •* + — (Dlouze se líbají; když se odtrhnou a zdvihnou hlavu, viděti slzy v jejich očích). Tyltyl (udiven). Proč pláčete?.... (Hledě na ostatní Radosti.) Jakže! Vy také pláčete? ... Proč mají všechny plné oči slzí?- . . ' .Světlo. Ticho, mé dítě ... Opona. DĚJSTVÍ PÁTÉ. Obraz desátý. ■ y ' Království budoucnosti. Nesmírné síně Blankytného Paláce, kde čekají dítky, mající se narodit! — Nekonečné řady safírových sloupů, opírajících tyrkysové, klenby. Vše, \ od světla a "lazurových dlaždic, až do mizícího po-.-f zadí, kde se ztrácí poslední oblouky, vše jest zde | modré, neskutečné, syté, pohádkově modré. Je- ^ dine hlavice a podnože sloupů, svorníky klenby, \ některé stolice, některá okrouhlá sedadla jsou z.| bílého mramoru nebo úbělu. — Vpravo, mezi siou-J py, veliké opalínové brány. . Tyto brány, jež ke/| ke konci výstupu Čas'zotvírá do kořán, vedou na | přítomný život a nábřeží Zory. Všudy souladně ;| plní síň davy blankytně oděných dětí. — Jedny si ;| hrají, druhé se procházejí, jiné hovoří nebo sní; ••; mnohé spí; mnohé též pracují, mezí sloupy na bu-l doucích vynálezech a jejich nástroje, jejich náčiní:^ ; jež sestavují, i kvítí a ovoce a rostliny, jež oše- \ ř trují nebo sbírají, vše jest téže nadpozemské a zá-řivé modře jako celé ovzduší Paláce. — Mezi dět- j |, mi přecházejí sem a tam některé osoby vysokej % postavy, oděné bledším a průsvitnějším blanky-tem, svrchované a mlčenlivé krásy, které.se zdají; j |, býti andělí. (S levé strany, iákoby< potají, plížíce se mezi siou-dv do popředí,, veidou Tyltyl, Mytyl a Duše Svě- | 137 tla. Jejich příchod .vzbudí pohyb mezi modrými dětmi, jež v brzku přichvátají se všech stran a; seskupují se kolem nezvyklých návštěvníků, zvědavě, si je'prohlížejíce) Mytyl. Kde je Cukr, Kocour a dobrý Chleba? ... DušeSvětla. Nesmí sem vkročiti; poznali by budoucnost a neposlouchali by již . , . - Tyltyl. A Pes? ... DušeSvětla. Ani pro něho není dobře, aby věděl, co ho očekává během staletí ... Uzavřela jsem je do podzemního chrámu ... , # Tyltyl. Kde to jsme? - DušeSvětla. 1 Jsme v Království Budoucna/ v středu dětí ještě nenarozených. Ježto Diamant nám umožňuje, abychom jasně viděli v této obla-. sti, jíž lidé nepostřeřmjí, nalezneme zde nepochybně Modrého Ptáka... v: Tyltyl. Dojista bude ;pták modrý, když jest zde vše modré . . . (Dívaje se kolem sebe.) Bože, jak je to vše krásné ... Duše Světla. Pohled na děti, jež ,se sbíhají.,. . . d&tská knihovna 8. jq J 38 Tyltyl. r Což se hněvají? D ú s e S v ě 11 a. Ani pomyslení ... . Vidíš přece,'že se u* smívají, jen že jsou udiveny ... Modré děti. (sbíhajíce se četněji a četněji). Živé děti! - . . Pojďte se podiva ti na živé. děti! ... Tyltyl. Proč nám říkají „Živé dětť'? D u š e S v ět 1 a. Protože ony ještě nežijí ... Tyltyl. Co% tedy dělají? . . .. Jf Duše'Svetla. Cekají na hodinu svého zrození... • ■ Tyltyl. Na hodinu svého zrození? ... DušeSvětla-Ano; odtud přicházejí všechny děti, které, se rodí na vaší zemi. Každé čeká na svůj den .. .Když Otcové a Matky si přejí dítěte, otevřou se velké brány, jež tamo vidíš, vpravo; a maličcí, sestupují . . ^ Tyltyl. To je jich! To je jich! . . DušeSvětla. Jest jich ještě mnohem více . ..-. Není jích '18 1 139 všech viděti . Představ si, co jich třeba až do konce světa . . .Nikdo by jich nespo-: čítal . . . Tyltyl. ' . A ty velké modré osoby, co je to zač?... , DušeSvětla. lo se dobře neví . . .Má se za to, že jsou to strážkyne ... Že prý přicházejí za "lidmi • na zemi . . . Ale není dovoleno se jich otá- zatť, , . Tyltyl. DušeSvětla. ■ Poněvadž jest to tajemství země . , . Tyltyl. ■% A na ty druhé, ty malé, možno promíuvi-ti? , . . x Duše Světla, Ovšem, třeba se seznámiti . .". Hled. tamhle je jedno zvědavější ostatních . . . Přikroč ; k němu, promluv na ně , ? Tyltyl. - . A' co mu mám říci? . . . DušeSvětla.^ Co chceš. mluv.s ním, íako s -malým kamarádem . Tyltyl. Smí se mu podati ruka? 10* 1 140 í Duše Světla. Patrně, neublíží ti . . . Nebudľ přece tak strojený . . . Nechám vás raději samotný, budete se cítit volněji.. .Ostatně mám promlu-' viti s Velkou Modrou osobou ... . Tyltyl. (se priblíži k Modrému Děcku a podává mu ruku). . Dobrý den! ... (Dotkne se prstem modrého roucha dítěte/. * Co je to? Modré Dítě. (Dotkne se vážně prstem klobouku Tyltylova), A to? . . . ý . Tyltyl. To? ... To je můj klobouk . ..- iy nemáš klobouku? ... é M o d ré' D í t ě. , Ne; k čemu je to? ... Tyltyl. S tím se dává dobrého dne ... A pak to/slou-ží když íe ^ima ... Dítě. . Co je to když je zima? ... Tyltyl Když se takhle tetelíš:' brrr l brrr: .... . Když si dýcháš do rukou a hýbeš pažema takhle ... (Pohvb paží). \' ' Dítě. . ■ Je zima na zemi? ... 'i ť 3 "4 141 Tyltyl. Ovšem, někdy, v zimě, když není ohně. Dítě. Proč ho . není? . . . Tyltyl Proto, že je to drahé a třeba peněz k nakoupení dříví Dít ě. Peněz? Co je to? Tyltyl. To s čím se platí ... Dítě. Aj!... Tyltyl Jedni je mají a druzí jich nemají ... ^ Dítě. Proč? . . . VJ ■ ■ Tyltyl. , % Proto, že nejsou bohatí . . . Jsi bohat? , . , Kolik je ti let? . Dítě. Já se brzy narodím . . . Narodím se za dvanáct let ... Je to milé se narodit? . . . 'Tyltyl 'Oh ano! . . .'Je to zajímavé . . . D í tě. Jak s to udělal? Tyltyl. Já už se nepamatuji ... . Je tomu tak dáv-no! . . . Dítě, Ze prý je země tak krásná a Lidé na ni! . . . ' ' ' ' ' Tyityl. Ba, ujde to - . . Jsou tam ptáci, koláče, hračky . . . Někteří mají všeho; ale ti, kdo jich nemají mohou se dívati na druhé ... Dítě. Že prý maminky čekají u brány . . . Ty isou hodny, viď? Tyityl Oh ano! ... Ty jsou ze všeho, co tam je nejlepší! . . . Babičky také; ale ty příliš brzo umírají - . , Dítě. Umírají? - . . Co je to? ' - Tyl ty 1. - Odejdou kteréhosi večera a nevrátí se již . Dítě Proč? .... Tyityl. Což.to kdo ví? . ... Možná, že isou smutný ... ■ Dítě. Tvoje také odešla? ... Tyityl. Moje babička? ... ■:'ií '(':' I Dítě. Tvá maminka nebo babička, což já to vím? ... , T y 11 y 1. Ale to není totéž! ... Babičky odcházejí nejprve; už to je dosť smutné . . . Moje babička byla tolik hodná ... Dítě. v Co dělají tvoje oči? . . . "Roněií perle? . . . Tyityl. . Ale ne; to nejsou perle?.. Dítě.- Co je to tedy? Tyityl. I nic; to jen všechno to modro mne tak oslňuje ... Dítě. Jak se tomu říká? . . . — Tyityl Cemu? ... Dítě. Tomu, co ti' padá s očí . . . ^ Tyityl. To nic není, jen trochu vody ... Dítě. Ta se rine s očí? Tyityl. : . Ano, někdy, když se pláče . . . /Ditě. Co je to pláč? . . . ■ ■ L 44 Tyityl.' Já ani neplakal; to je z toho modra,.. a kdybych byl plakal, bylo by to jedno "... Dítě. , Pláče se často? . . . v Tyityl. - ' Malí hoši ne, ale malé holčičky:.. Tady* se nepláče? ... Dítě. ■ Ne, nevím .... . Tyityl. Ty se tomu naučíš . . . Co je to s čím si hraješ, ta velká mpdrá křídla? ... Dítě. To? . . . To patří k vynálezu, jejž učiním na zemi . - . Tyityl. ' Jakému vynálezu? . . . Tys něčeho vynalezl? , * . Dítě. . . ' Ale ovšem, ty to nevíš? ... Až budu na Zemi, musím vynalézti tu Věc která obšťastňuje. ... Tyityl. Je dobrá k jídru? ... Dělá hluk? ... Dítě. Ne, není ji ani slyšeti .... Ty.lt y 1, To je škoda I i: 145 Dít ■:.4 t-. ■ -ísF- Pracuji na ni každého dne ... Je skoro hotova . . . Chceš ji vidět? Tyityl, ' Zajisté .-. . Kde ji máš? , . . Dítě. Tamhle, je ji vidět odtud, mezi dvěma sloupy . . . Jiné Mordré Dítě. (Přikročí k Tyltylovi a tahá iej za rukáv). Chceš viděti můj? ' ' > Tyityl. ' Ovšem, co je to? ... -.1 - Druh/é dítě.. ' ' • Třicet tři prostředky ku prodloužení života . ., Tamhle v modrých lahvičkách Třetí Dítě! -(Vykročivši z davu). Já nesu světlo, jehož nikdo nezná . (Prozáří se celé nadobyčejným jasem.) To je podivné viď? ... Čtvrté dítě..-(Tahaj c, Tyltyla za ruku). Pojď se ppdívati na můj'stroj létací vzduchem jako'pták bez křídel... Páté Dítě. .' ' - : Ne,, ne; dříve se podívej na můj, jenž odkrývá poklady skrývající se na měsíci ... (Modré děti se shluknou kolem Tyltyla a Mytyly, volajíce: Ne, ne. podívej se na můj!... Můj je 14b krásnější!... Mňj je úžasný'... Můj je celý z cukru!... Ten jeho není nic zvláštního!... Vzal mi mou myšlenku!... atd. atd. — Za tohoto zmateného volání vedou deti k modrým dílnám a tam každý vynálezce uvádí do pohvbu svůj ideální stí oj. Nastane vření blankytných kol, kruhů, létacích strojů, ozubených'kladkostrojů, kladek, řemenů, podivných a ještě nepojmenovaných věcí, obklopených modrými párami neskutečna. Množství bizzarních a tajemných nástrojů se vymršťuje do vzduchu a vznáší se pod klenbami, nebo se plazí u paty sloupu, zatím co děti rozkládají listy a mapy, listují v knihách, odhalují blankytné sochy, přinášejí ohromné květy a obrovské ovoce, jež zdají se utvořeny ze safírů a tyrkysů). Jedno malé modré Dítě. (Schýlené pod tíhou ohromných azurových/chudobek). , Pohleďte na mé květiny! ... Tyltyl. Co jest to? . . . Yěch neznám ... Modré Dítě. To jsou chudobky . Tyltyl. Není možná! . . . Jsou velká jako kola , .. Modré Dítě. A jak voní!____1. Tyltyl. (čichaje k nimj. Báječně! . Modré Dítě. . Takové budou, až ,iá budu na Zem! . . . 1 1 i ■ -:f. ■i ■! ■i A -T I Tyltyl Kdy to. bude? ... Modré Dítě. Za padesát'tři roky, čtyři měsíce a devět dnů ... (Blíží se dvě děti nesoucí neuvěřitelně velký hrozen, zavěšený na tyči, jehož zrnka jsou větší hrušek). ... 7 Jedno.dítě nesoucí hro z en* Co říkáš k mému ovoci? Tyltyl. Hrozen hrušek! Dítě. ,. . Nikoliv, toť je hrozen! ... Budou všecky takové, až mně bude třicet let . . . Vynalezl jsem prostředek . . . Jiné D í tě. (pod tíhou modrých jablek, velkých jako melouny). A já! . .. Vizte má jablka!! ... Tyltyl. ' . Vždyť jsou to melouny! ... Dítě. Nikoliv . . . To jsou má jablka a jsou to ta méně krásná . . . Všecka budou taková až budu na živu . . . Vynalezl jsem soustavu . . . J i n é D í t č. (vezoucí ná modrém kolečku modré melouny'vět-- ". . Ší tykve). A mé melounky? ... i íki i' ji*. i , Tyltyl. Vždyť jsou to tykve! .... D í t ě s m el o u ň y. Až já přijdu na zemi, melouny budou o-hromné... Budu zahradníkem krále tří O-běžnic ..." ' > Tyltyl. U Krále tří Oběžnic? Dítě s melo uny. . , Bude to velký kráC který po dobu třiceti pěti let bude šfasttiS vládnouti Zemi, ; .Martu, a Měsíci ..- . . Možno jej viděti odtud ... , Tyltyl. Kde? ... Dítě s m e 1 o u n y. Tamhle, to pachole, jež dříme u paty 'sloupu ... . . * ^ Tyltyl. V levo? r. D í tě;srn e i o u n y. 1 , Ne, v právo... V levo, to jest ten, jenž přinese ryzí radost na zemi Tyltyl. ' Jak? ' .-. ■ Dítě. • ' '(pozdravivší,první Tyltyla). Myšlenkami, jichž člověk ještě neměl . . . ■I m ř: 1 ■■m. 149 Tyltyl. A ten malý, tlustý, s prstem v nose, co ten vykoná? Dítě. Musí vynalézti oheň ku zahřívám Žerně, až slunce nohasne Tyltyl. V ~ ' A ony dvě děti, jež se drží za ruce a lí-oaií se stále? Jsou to sourozenci? . . , " - Dítě. '■■ ■ \ , Nikoliv, tý jsbu směšné ... To jsou milenci ... ' ■ Tyltyl -Co je to? . . . Dítě. '= ■ Já nevím . . - To Čas jim tak říká, pro posměch . . . Koukají si celý den. do očí, ' jíbatf se a dávají si vsbohem ... Tyltyl. Proč . . ' Dítě. Zdá se, že nebudou moci odejiti pospolu . . . Tyltyl. A ten maličký, celý růžový, jenž vypadá tak vážně a cucá si palec, kdo jé to? . . -.; Dítě. . Zdá se, že, má zahladiti nespravedlnost r.a ' zemi ..." 150 Aj? Tyltyl. Dítě. To je prý strašná práce ... Tyltyl. ■ A ten malý zrzavý, jenž chodí, iakoby nevidel. Což je slepý? ... Dítě. Ještě ne, ale oslepne ; . . , Všimni si ho doh* ře; zdá se, že má překonati Smrt ... Tyltyl. Co je to? ... Dítě. Já dobře nevím, ale je prý to něco velikého .... Tyltyl. ť ukazuje na dav dětí spících u paty sloupů, vti?' schodech, sedadlech atd.). A všechny ty .spící',děti — co jich spí! — . ty nečiní ničeho? Dítě. Ty na něco myslí ... Tyltyl. Na co? ... •D í tě. Neví to ještě; ale mají přinésti něco na Zemi; jest zakázáno odejiti s prázdnýma rukama ... . - . Tyltyl. Kdo toho zakazuje? ... 1 1 ■J íl I ■íf í. 151 Dítě: Čas, jenž stojí u brány . . . Uvidíš až otevře ... Je velmi protivný ... Jedno Dítě. (přikvapí ze zadní síně, prodravši se množstvím). Dobrý den, Tyltyle! ... Tyltyl. Vida! . . . Jak to, že zná mé jméno? . . . , Dítě (přikvapivší. -objímá vroucně Tyítvfa a Mytylul Dobrý den! . . . Jak se daří? ... . Dej mi hubičku, Tyltyle ä ty též, Mytylo . . .Není divu, že znám tvé jméno, když budu tvým bratříčkem . . . Právě mi řekli, Že's tady . . . Byl jsem na druhém konci síně, zaměstnán balením svých ideí ... — Řekni mamince, že jsem hotov ... 1 Tyltyl. Jakže? ... Ty se chystáš k nám? Ditě. Ovšem, budoucího roku, o květnou neděli . . . Netrap mne příliš až budu malinký . . .Jsem rád, že jsem vás políbil napřed . . . Řekni tatínkovi, aby spravil kolébku , .'. — Je u vás hezky? ... Tyltyl. Mení to špatné ... A maminka, ta je hod-vná! ... D í t ě. . A jídlo? 152 Ty í ty 1. Přijde,, na to . . . Mékdý míváme koláče, viď, Mytylo? Mytyl. O Nový Rok a Čtrnáctého Července'. . . To jich maminka napeče! ... Tyltyl. - .m '...Co to máš v tom uzlíku?... Neseš nám něco? ... Dítě. (vejmi statečně). Nesu třir nemoce: spálu, záduchu a spalničky ... - " * , Tyltyl. Nic víc než to! ... A co budeš dělat po-' . tom? . . . • D í tě. Potom? .'. . odejdu ... / .. T y lt y í., To bude stát za to, že přijdeš! . .. , D í t ě. Což máme volbu? (V tom okamžiku se vznáší a šíří kterési táhlé;. i mccné a křišťálové chvění, jež zdá se vycházeli ze sloupů a opálových bran, na něž se řine jasnější světlo). '# • Tyltyl. ' ; , Co jest to? Dítě. To je čas! . . . Zotevírá brány! . . . (V zápětí nastane ohromné proudění v davu mod- i 1 *53 rých dětf. Většina jich opouští stroje a. práce, .mnozí spáči se probouzejí, .ty i ony obracejí .zraky k opálovým branám a blíží se k nirn). \ ■ Duše Světla. , (přikročí k Tyltylovi) Hleďme se skryti za sloupy . ... čas nás nesmí < spatřit!! ... ■ .. i Tyltyl. Odkud přichází ten šum. Dítě. To Zora vychází?. . . Nadešla hodina, kdy děti, mající se dnes narodíti, sestupují na Zemi .. . Tyltyl. Jak sestoupí? . . . Vedou tam schody? . . . Dítě. Uvidíš . . . čas odsunuje závory Tyltyl. , Co je to, Čas? ... ' . 1 - ' Dítě. ■ . ■ To je starý člověk, jenž svolává ty, kdo odcházejí Tyltyl. / Je zlý? Dítě. Není, ale ničeho nechápe . , . Marné prosby těch, kdo nejsou na řadě, zamítá všech, kdo by rádi odešli ... Tyltyl. Což jsou šťastni, že mohou odejít?.... Dětská knihovna 8. n 154 Dít g. Není spokojen, kdo zůstane; ale je smuten, kdo odchází . . .lile! hle! ... Již otevírá! ... (Velké opálové brány pozvolna se otáčejí na stě-žejích svých. Slyšetí, jako vzdálenou hudbu, ruchy Země. Červená a zelená zář. vnikne do smě a Čas, vysoký stařec s vlající bradou, vyzbrojen svou kosou a důtky, se objeví na prahu, zatím cb lze postřehnoutí cípy bílých a zlacených plachet ^orábu, zakotveného u kteréhosi břehu, jež tvoří růžově červánky Zoře). - Čas. (na prahu). Jsou hotovi ti, jichž hodina odbila? Modr é Děti. (prodírajíce se davem, se ábíhají ze všech stran). Zde jsme! . .. Zde jsme! . . . Zde jsme C as. , (hlasem nevrlým k dětem, beroucím se radou k odchodu). Jedno pó druhém!... Hlásí se jich mnohem více než jich třeba!... (Zahání jedno dítě.) Nejsi na řadě!... Zpátky, až zítra!... Ani'ty, zpátky a vrat se. za deset let... Ťřw nácíý pastevec?... Chybělo jich jen dvanáct; není jich již třeba, tytarn jsou časy Theocritovy a Vergiíiovy.., Ještě lékaři? Jest jich přespříliš!... stěžují si do toho již na zemi... Kde jsou inženýři? ... Hledá se poctivý člověk, jediný, jako zvláštní: úkaz . 1 3 '4 155 Kde je poctivý člověk?... To's ty? . . . (Dítě přitaká.) Ty mi vypadáš pěkně uboze!... Hej, vy ostatní, ne tak zhurta, ne tak zhurta!... A ty, co neseš?... Nic? s rukama prázdnýma?... To neprojdeš... Připrav něco, nějaký zločin, chceš-hYnebo pořádnou nemoc, mně je to jedno... ale něčeho je třeba... (Zočiv Děcko, jež druzí strkají kil předu a jež se vzpírá ze všech sil.) A co ty, co je s tebou?.. . Víš, že hodina odbila... Žádá se hrdina, jenž by zápasil proti Nespravedlnosti, to's ty; nutno odejít. .Modré Děti. Nechce se mu, pane... Cas. ' ' Jakže?... Nechce?... Kde myslí, že je, ten malý zmetek?... Žádných stížností, na to není času ... • Dítě * . (jež strkají). Ne, ne!... Já, nechci!..-. Raději se nechci narodit!... Raději chci zůstati zde!... čas. Kam pak se neděje!... Hodina udeřila, je čas!... Vzhůru! rychle, ku předu L.. • Jedno Dítě (dere se ku předu), Oh! pusťte mne!... Půjdu za něho!v.. Moje rodiče jsou prý tak staří a očekávají mne tak ode dávna!... 156 Čas. ; ■ Ani muk o tom... Hodina je. hodina a čas je čas... Nebralo by to konce, kdyby vám Člověk dal sluchu... Ten chce, onen se zdráhá, tomu je to brzy, onomu pozdě... (Zapuzuje děti, zahrnuvší práh.) Ne tak blízko, děti... Zpátky, zvědavci !■.-..- Ty co neodcházejí, nemají venku co činit... Nyní máte na kvap; až na vás dojde; budete se bát a vzpírat... Hle, tamhle ti čtyři, se tetelí jako listí... (K dítěti, jež, majíc překročíti prah, náhle se vrací.).— Nu, co?... Co je s tebou?... v ^ '■; Dítě. Já zapomněl krabici, v níž jsou dva zločiny, jež mi jest spáchati... Jiné dítě. A já hrníček obsahující ideu ku osvícení davů... Tře ti dítě..; Já zapomněl roub mé nejkrásnější hrušky! . . . • ■ čas.:. Rychle si pro ně běžte!.. .Zbývá nám již. jen šest set dvanáct vteřin... Koráb Zoře již mává plachtami na znamení, že čeká..; Přijdete pozdě a nezrodíte se již... Vzhůru, rychle, na loď!... (Zachytí děcko, jež mu chtělo proklouznout mezi koleny, aby se dostalo na hráz.) Ty tam nesmíš, co tě napadá •4 157 ... Již po třetí se chceš narodit dříve, než na tebe dojde řada... Ať se mi to již neopakuje, sice budeš věčně čekati u mé sestry Věčnosti; a to víš, tam to není zábavné... Tož tedy, jsme-li pak hotovi?... Každý na svém místě?... (Přehlíží, děti shromážděné na hrázi nebo vystoupivší na loď,) Chybí ještě jedno... Marně se skrývá, vidím je v davu ... Mne nikdo neošálí../Jdi, caparte, jemuž říkají Milenec, dej s bohem své milé... (Obě děti, jimž říkají Milenci, vroucně se objímajíce, zsmalé. zoufalstvím,, se blíží k času a-padají ■ mu k nohám). První Dítě. Pane čase, nechte mne odejiti, s nímí.... -Druhé Dítě. Pane čase, nechte mne zde s ní!... Čas. Nemožno!., .Zbývají nám již jen tři sta devadesát čtyři vteřiny...x . ■ . " -První Dítě. Raději se nechci naroditi! Čas. Není volby.... První Dítě (prosebně). Pane Čase, přijdu příliš pozdě!... První Dítě.-Nebudu tam již, až ona sestoupí!;... 158 První Dítě. Neuzřím ho již!... Druhé Dítě, Budeme samotni na světě!... Čas. Do toho všeho mně nic není... Přimluvte se u Života... já, jen pojím, dělím, jak mně bylo veleno . > . (Uchopiv jedno děcko.) Pojd!... ' Druhé Dítě (se Vzpírajíc). Ne, ne, ne!... Ona též!... První Dítě (chytajíc se za šaty druhého dítěte). Nechte ho!... Nechte ho!..'. Čas. Vždyť-mu není zemřít, jest mu žiti!... (Odvádí Dítě.) Pojď!... První Dítě (vztahuje vášnivě rámě za děckem, jež Čas odvádí). Dej mi znamení!... Jediné znamení!... Rci mi, jak tě nalézíi!... Druhé Dítě. Budu tě vždycky milovati!... v. První Ditě. Budu ta nejsmutnejší!... Ty mne po- znáš! (Pádne a zůstane Iežeti ha zemi). 159 Čas. Udělali byste lépe, kdybyste doufali. A nyní, hotovo(Dívá se na sutky.) Nezbývá nám než šedesát tři vteřiny.... (Poslední a prudký pohyb mezi dětmi odcházejícími a zůstávajícími. — Nastane chvatné loučení: s bohem, Petře!... s bohem, Jeneí... Máš vše, čeho třeba? ... Oznam svou myšlenku!... Máš novou sloučeninu? ... — Mluv o mých melounech!.. — Nezapomněls ničeho?... — Hled, abys mne pcznal!... — Já tě zase uhlídám!... — Neztrať svých ideí!... — Neskláněj se příliš nad Prostorem! ... — Dej mi o sobě zprávy!... — To prý je nemožné!... — Ano, ano, jen ~ se pokus!... — Hled* mi říci, je-li to krásné!... — Přijdu ti naproti!... Já se narodím na trůně!... atd. atd.). Čas (mávaje klíči a kosou). Dosti! Dosti!... Kotva je zdvižena!... (Plachty korábu mijí mimo a zmizí. Slyšeti volání Dětí na korábu: „Země!... Země!.'.. Vidím jí!... Je krásná!... Je jasná!... Je veliká!..*'1 Po té jakoby vycházel z propasti, zavzní nesouměrnč , vzdálený zpěv jásání a očekávání), Tyltyl (k Duši Světla). Co to?.... To nejsou Ony, které zpívají... To zdaií> se jiné hlasy.!. D u š e S v ě 11 a. ■ Tak jest, to. jest zpěv Matek jdoucích jim v ústrety... (Mezitím Čas uzavírá opálové brány. Obrátiv ses aby naposledy pohleděl do síně, spat;\ náhle Tyl-' tyla, Myty'lu a Duši Světla). m- ff 11 í' jh.'í ■ M ||r sílí. IPf Mu 160 Č a s ■ - (překvapen a zuřiv). Co je to? ... Co zde děláte? ... Kdo jste? ... Proč nejste modří? .... Kudy jste vešli?... (Blíží se, hroze jim kosou). Duše Světí a (k Tyltyiovi). Neodpovídej!... Mám Modrého. Ptáka! ...Je skryt pod mým pláštěm... Otoč,Diamantem, ztratí naši stopu... (Všichni tři se ztratí po levé straně, mezi sloupy v popředí) Opona. 5 DĚJSTVÍ ŠESTÉ. Obraz jedenáctý. Loučení. Jeviště přestavuje zeď s malými dveřmi; — Je úsvit. ÍVejďou: Tyltyl, Mytyl, Duše Světla, Chleba, Cukr, Oheň a Mléko). Duše Světla. Nikdy bvs neuhodnul, kde. to jsme, Tyltyl. To se ví, že ne, proto že nevím... Duše Světla. Nepoznáváš této zdí a těchto dvířek?... -1 1 i 161 Tyltyl. ' > ■ To ie červená zeď a zelená dvířka Duše Světla. A ničeho ti to, nepřipomíná? ... Tyltyl. / To mi připomíná, že nás Čas vyhodil ze dveří.... ,' Duš e S větl a. Jak je člověk divný, když sní... Nepoznává své vlastní ruky .... Tyltyl. Kdo že sní?_____ Naposledy já? .,. . D u š e S v ě tí a. Možná že já.. .'■ Což to vime? ... Abys věděl, zeď ta obkličuje dům, který jsi nejednou viděl od těch dob, cos na světě... 'Tyltyl. Dům. který jsem nejednou viděl?... Duše Světla. Ovšem, ty malý spáči!,.. Jest to dům, který jsme opustili kteréhosi večera, je tomu zrovna dnes rok.... Tyltyl. Zrovna rok?... Tak cbí... Duše Světla. ; Opravdu"... Neotevírej tak oči jako dvé safírových hlubin... Tot ona, zlatá chaloupka rodičů .... 162 Tyltyl. (přikročiv k dvířkám). Myslím... vskutku... < mně se zdá ... Tahle dvířka---- Poznávám háček . Jsou tam?... Jsme u maminky?.,. Chci hned k níí... Chci ji hned políbit,.. Duše Světla. -Posečkej... Spí hluboce, nesmíme jich zburcovati tak náhle... Ostatně dvéře se neotevrou, až odbije hodina... Tyltyl. ' - Která hodina?... Jest nám dlouho če-kati? Duše Svetla. Žel, nikoliv!... několik ubohých vteřin ... • Tyltyl.. Ty nejsi šťastna, že se vracíš? ... Co je ti, Duše Světla?____Ty's bledá, vypadáš cho- í ♦ • • Duše Světi Nic mi není, mé dítě. . . Jsem trochu smutná, proto že vás opustím... Tyltyl Ty nás opustíš?..... Duše Světla. Musí to být... Nemám zde již nic co Činit, rok uplynul. Čarodějnice přijde a; bude od tebe žádati Modrého Ptáka ... 163 Tyltyl. Ale vždyť já ho nemám, Modrého Ptáka i .... Ten z Upomínky celý zčernal, ten z Budoucnosti celý zčervenal, ti z Noci pomřeli a toho z Lesa jsem nelapil... Je to mou vinou, když mění barvu, když zemřou nebo u-prchnou?,.. Bude se Čarodějnice hněvat a co řekne? Duše Světla. 1 Učinili jsme co jsme mohli... Třěba-v u= věřiti, že není žádného Modrého Ptáka; nebo že změní barvu, když je dán do klece ... Tyltyl, Kde je klec?... >• ' Chleba. Zde, pane ... Byla svěřena mé péči za této 'dlouhé cesty; dnes^ kdy mé poslání jest u konce, vám ji vracím, netknutou a zamčenou, tak jak jsem ji dostal... (Jako řečník, jenž se ujímá slova.) Nyní, ve jménu všech, nechť jest mi dovoleno připojiti několik slov____ Oheň. On má slovo!... Voda, Ticho!... Chleba. Zlomyslná přerušení opovržení hodného nepřítele, závistivého soupeře... (Povýše- 164 ným hlasem.) nezabraní, abych nekonal svou povinnost až do konce... Tedy ve jménu všech... , . 4 ■ . ' . Oheň. Nik©lik v mém... Já mám svůj jazyk! Chleba.;1 ... Tedy ve jménu všech a se zatajeným, avšak upřímným a hlubokým pohnutím se loučím s těmito dvěma vyvolenými dětmi, jichž vznešené poslání se nekončí dnešním dnem. Dávaje jim sbohem pln zármutku a se vší láskou, již vzájemná úcta Tyityl. Jakže?.. Ty nám dáváš sbohem ť ■Ty nás tedy také opouštíš? Chleba. 2eí! nutnost káže... opouštím vás, ovšem; avšak odloučeni bude jen zdánlivé, neuslyšíte již mého hlasu. Oheň, To nebude neštěstí!... . .. ■ Voda. Ticho!... Chleba. ; (velmi důstojně). - To mne neuráží...Pravil jsem tedy: neuslyšíte mne již, neuzříte mne již v této mé oduševnělé podobě... Oči vaše se uzavrou neviditelnému životu věcí; ale já zde bučů 165 stále, v truhle, na prkně, na stole, vedle polévky, já, jenž jsem — to mohu směle říci — nejvěrnějším spoíustoiovníkem a nejstarším přítelem člověka.- , , O h e ň. FaŔ, a já? ... Duše Svetla. Dosti, minuty míjejí, co nevidět odbije hodina,! která nás opět uvrhne V mlčení..,. Pospěšte si polibiti děti... Oheň., (překotně). , Já'nejdříve, nejdříve já! . . . (Objímá prudce děti.) Sbohem, Tyltyle a Mytýlo!.v Sbohem mé zlaté děti.... Vzpomeňte si na mne, budete-li kdy 'někoho■„ potřebovati, aby někde zapálil oheň..". M y t y I. . Ouvé! Ouvé! ...On mne pálí!... Ouvé! Tyityl. Ouvé! ouvé!... On mně sžehnul nos! ; -Duše Světla. ' „ Dosti, .Ohni,, mírněte trochu své zanícení Nemáte co činit s, kamny... > '..■.',../. ■■ Voda', -Blbec!.... , Ch 1 e b a. Nevychovanec!... 166 Voda. (prikročivší k dětem). Já vás pojmu v náruč, aniž vám ublížim^ něžňonnce, mé dítky,.. .Onen. Pozor, smáčí vás!... Voda. Já jsem milující a sladká; jsem dobrá k lidem... Oheň. A utopenci?. ■'■ Voda. ' '. Milujte Studánky, 'naslouchejte Potůčkům .... Budu vždy přítomna... Oheň. ■ . Ona všechno zaplavila... Voda.' Až usednete, za večera, u pramenu — iest jích zde několik v lese — snažte se po- chopiti, co se snaží říci____Nemohu dále... Slzy mne dusí a brání-mi mluviti... Oheň. Nezdá se!... . - Voda. Vzpomeňte si na mne, až uvidíte láhev... Shledáte mne i ve džbánu,-v kropící konvi, v studni a v kohoutku... Cukr. (přirozeně svatouškově a nasládle). Zbyde-H madého místečka ve vaší vzpo- 1 167 -.í 1 •:3 1 ■í í i ■í í 1 mé povaze a skrápají na mince, pamatujte na to, že občas moje přítomnost vám byla sladkou... Nemohu vám říci více... Slzy jsou proti velmi mně škodí, když mně nohy... Chleba. Jezovita!____ Oheň. (ječivě). , Cukrátko! bonbon! cukrkandl!.. Tyltyl. Kam jen se poděly Tyleta a Tylo?... Co fe s nimi? (V tom okamžiku -slyšeti pronikavý, vřeskot Kocoura). Mytyl. (polekána), Tyletä si naříká! .., Někdo, jí ubližuje!.... (Vběhne Kocour, zježený, pocuchaný, s šatem ro-zedraným a tiskna kapesník k tváři, jakoby měl bolení zubů. Vříská rozlícené;1 jemu v patách Pes, zahrnující jej štulci a kopanci); Pes. (bije Kocoura). Tu máš!... Máš toho dost?'... Chceš ještě?... Tu máš! tu máš! tu máš!,.. Duše Světla, Tyltyla: My ty í. (vrhnou se mezi ně). Tylo!... Blázníš? .,.. Tohle!.. Lehneš! ., Přestaneš!... Kdo to kdy viděl!... Počkej! počkej!... (Rozeženou je). ' DušeSvětla. Co je to? ... Co se stalo? ... m Kocour. ■' W- (plačtivě a stíraje sí slzy). | §■:■, To on... Vynadal mně, nasypal mne hre- 11 bíků do polévky, tahal mne za ocas, kopal || mne a já nic neudělal, pranic, pranic! { |; Pes. ' í l (opičí se po něm), ■ 11 ' Pranic! Pranic!... (Polohlasně strouhaje ;| mu mrkvičku.) Nechť, dostals, dostals, dobře 'j I ti tak, a dostaneš ještě!.... . i f- Mytyl. . . ■] | Má ubohá Tyletto, ukaž, kde tě co bolí j j;: ... Já se také rozpláču ... | DušeSvětla. f (ke Psu, přísně). . ,; f. Vaše chování je tím nehodnější, že jste zvolil k této smutné podívané okamžik, již [ sám o sobě dosti trapný, kdy jest nám se f oz- %_\ loučiti s těmito ubohými dětmi... . ■ .■ / ' ■ Pes. 4" (náhle vystřízlivěv). Se rozloučiti s těmito ubohými děí- | mi?... • ■-.'[■> r DušeSvětla. / f ; Ano, hodina, již znáte, odbije... My se na- h, vrátíme v mlčení.,:. Nebudeme moci již s nimi mluviíi... Pes. (dá se do zoufalého štěkotu a vrhna se na děti, zahrnuje je prudkým a vášnivým laskáním). Ne! ne!... Já nechci!... Já nechci!,. Já budu stále mluviti!... Ty mně nyní budeš rozuměti, viď/ môj malý bože?... Tak, tak, tak!.,, a povíme si všechno, všechno... 7A já budu moudrý... A naučím se číst a psát a hrát dommó!... A budu vždy velice čistotný... A už nikdy ničeho neukradnu v kuchyni ... Chceš, abych učinil něco úžasného? ■».. Chceš, abych obejmul kocoura? ..." Mytyl. (ke Kocourovi). A ty, Kočičko? .., ty nám nemáš nic co , říci?... Kocour, (strojeně, záhadně). Mám vás rád oba dva, jak toho zasluhujete ... DušeSvětla. A nyní, když i já, mé dítky, vám dávám poslední políbení.,. ' Tyltyl a Mytyl., (držíce se za šaty Duše Světla). Ne, ne, ne, Duše Světla!.., Zůstaň zde s námi!.... Tatínek nic neřekne ... Povíme mamince jaiss byla hodná... Duše Světla. Žel! nelze.... Tyto dvéře jsou před námi zavřeny a musím vás opustit____ Cčtská knihovna S. p . 170 Tyltyl Kam oůjdeš, tak samotná?.,. . . : Duše Světla/ ; . V Nepříliš daleko, mé dítky; tam; do říše Mlčení věcí Tyltyl. ; Ne, ne; já nechci... Půjdeme s tebou... Řeknu mamince... Duše Světlá. Neplačte, moji miláčkové... Nemám hlasu, jako Voda; mám jen svůj jas, jehož člověk neslyší..... Ale bdím nad člověkem až do posledního dne .,. Vzpomeňte si, že jsem to já, která k vám mluvím v každém luny svitu, jenž se line, v každé hvězdě, jež se usmívá, v každé zoři, jež vychází, v každé lampě, jež se rozsvěcuje, v každé dobré a jasné myšlence vaší duše... (Za zdí odbijí osm hodnu) Slyšte!.... Hodina odbijí! S bohem!... Dvéře se otvírají... Vejděte, vejděte, vejděte!.;. (Vstrčí děti do otvoru malých dvířek, pootevřevších a zavřevších se za nimi. — Chleba setře si skrytou slzu, Cukr, Voda v slzách atd. dávají se na útěk a zmizí po pravé a po levé straně v kulisách. Vytí psa za jevištěm. Jeviště zůstane chvíli prázdné, po té opona, představu<'*cí zéď s dvířka-mi. se středem otevře a objeví se poslední obraz). . Obraz dvanáctý. . P r o b u z e n í. Táž. světnice jako v I. dějství, ale vše: stěny, ovzduší, připadá neuvěřitelně pohádkově svěžejší, smávější, šťastnější. — Denní světlo vniká vesele' všemi průlinami zavřených okenic. . (V pravo, v pozadí světnice, Tyltyl a My tyl ve. svých dvou postýlkách, v hlubokém spánku. — Kocour, Pes: a Věci jsou na témž místě jako v prvém dějství, před příchodem Čarodějnice.,— Vejde matka Tylová). Matka Tylová (hlasem . vesele vadivým). Vzhůru, hej, vzhůru! malí lenoši!.... Nestydíte se?.,. Osmá již odbila, slunce stojí už nad lesem!... Můj Boze! ty spí! ty spí!... (Schyluje se nad dětmi a líbá je.) Vyspaly se do růžová... Tyltyl voní levandulí a Mytyl konvalinkami... (Znova je líbajíc.) Je to něco rozmilého, takové děti!— Nemohou přece spáti až do poledne...- Nesmíme z nich udělati lenochy... A pak, slyšela jsem, že to neslouží ku zdraví... (Vyburcuje lehounce Tyltyla.) — Vzhůru, vzhůru, Tyltyle... Tyltyl . (procitaje). • Co? ... Světlo!.., Kde ie? Ne, ne, neodcházej Matka Tylová. Světlo? ... ovšem že ■ už je světlo.... Je 10* 174 175 Matka Tylová. Co to povídáš?... Tys jistě nemocen, nebo ještě spíš... (Rýpne ho lehounce.) Vzhůru, procitni přeceí... Tak co, už je lépe?.... Tyltyl. Ale, maminko, věř mi... Tys to, která je* ště spíš... Matka Tylová. Co že? já že spím?... Já už jsem vzhůru od šestí hodin... uklidila jsem a rozžala oheň... Tyltyl. Zeptej se Mytyíy, je-li' to pravda*.. Ah! M v ti měli dobrodružství!... Matka Tylová. Co že, Mytyíy?... Co pak?... Tyltyl. • Una byla se mnou... Uviděli jsme dědečka a babičku.., - Matka Tylová (víc a více zmatena). Dědečka a babičku?... Tyltyl. Ano, v Ríši Upomínky... Bylo to na naší cestě.. .Jsou mrtví, ale daří se jim. dobře.,. Babička nám upekla švestkový koláč.,.. A pak malé bratříčky. Robíka, Jeníka, jeho ká-cu, Madlenku a Pierrettku, Pavíušku a Ri-kettktí Mytyl.. Riketta, ta chodí po všech čtyřech... Tyltyl. A Pavluška má pořád ještě brada vičku na nose... Matka Tylová, Vy jste našli klíč od skříně, kde taťinek má uschovanou láhev kořalky? ... " Tyltyl. Tatínek má uschovanou láhev koral-' ky? ... . M a t k a T y 1 o v á. Udělej pár kroků přede mnou, at vidím, můžeš-li stati na nohou,.. (Tyltyl poslechne.) Ne, to není to... Můj Bože! co je jim?... Přijdu o ně, jako jsem přišla o ty druhé!____ (Náhle zděšena, volá.) Tatínku Tyle! Tatínku Tyle!... Pohleďte! Děti vám stůňou!... (Vejde otec Tyl, zcela kliden, še sekyrou v ruce). Otec Tyl. Co to? Tyltyl a My ty I (běží radostně obejmouti tatínka). Vida, tatínek!... To je tatínek!... Dobré jitro, tatínku!... Pracoval jsi hodně minulého roku?... ' Otec Tyl. Tak co?... Co je s nimi?... Nevypadají špatně, mají dobrou barvu... 176 177 í m m m1 m m Matka Ty'1 ov'á (plačíc). ' Tomu nelze věřit.., Bude to jako s těmi druhými.,. Vypadaly také dobře, až do kón-, ce; a pak nám. je pán Bůh vzal... Já nevím, co jim je..". Uložila jsem je, zcela klidně, včera večer; a, dnes ráno, když procitly, je s nimi žle... Nevědí už co říkají; povídají cosi o cestě... Viděly Duši Světla, dědečka, babičku, kteří jsou mrtví, ale daří sé jim dobře... Tyltyl. • Ale dědoušek má pořád tu dřevenou no-? iiu ... ' My tyl. ' A babička lámání v kloubech Matka Tylová. Slyšíš?... Skoč pro doktora!... Otec Tyl.; ; I ne, i ne... Ještě neumřely... Počkejme, uvidíme... (Zaklepáno na dveře chaty.) Volno! (Vejde Sousedka, drobná stařenka, podobná^, čarodějnici z prvního dějství, opírající se o hůl). Sousedka. Dej pán Bůh dobrýtro a šťastné a veselé svátky! ' ' Tyltyl/ To je Čarodějnice Beryluna i Sousedka. Přišla jsem si pro trochu ohne, abych si uvařila sváteční polévku... Je dnes hezký Čerstvo... Dobrýtro, děti, dobře jste se vyspaly?... ' ' Tyltyl. Paní Čarodějnice Beryluno, já nenašel Modrého Ptáka.,. Sousedka. Co povídá?... Matka Tylová. Ani -.mi q tom nemluvte, sousedko. Nevědí už, co říkají... Jsou takové, có se probudily ... Asi něco nedobrého snědly... Sousedka. Tak co, Tyltyle, ty nepoznáváš panímámu Berlingovou, sousedku Berlingovou?... Tyltyl. Poznávám, paní... vy jste Čarodějnice Beryluna... Nehněváte se?... Sousedka. Bery.. jakže? > Tyltyl. Beryluna. Sousedka.' Berlingová, chceš říci Berlingová .. ■; < Tyťtyl. Beryluna, Berlingová jak chcete" oaní./, Ale Mytyl to ví... 'i 178 ř Maíka Tylová To ie to nejhorsí, že také Myty!.., Otec Ty!. ] E, co!.,. To přejde; já jim trochu naplácám ... Sou s e d k a.' _ . . Nechte toho, nestojí to za to... Já to znám; není to než trocha blouznění,,Spaly asi v svitu měsíčném... Má vnučka, kterä těžce stůně, to mívá často... Matka Tylová. Že si vzpomínám, jak se daří vaší vnučce? Sousedka. Tak tak,.. Nemůže . na nohy... Lékař říká, že jsou to nervy... Ale já dobře vím, co by ji uzdravilo.,. Žádala ho ode. mne zase dnes ráno, k Ježíšku; vzala si to do hlavy... * Matka Tylová. Ano, já vím, je to stále Tyltylův pták... Tak co, Tyltyle, nedáš jí ho konečně, malé chuděrce?... - ; Tyltyl. Co, maminko?... Matka Tylo vá. - - V Svého ptáka.,, K čemu pak jej máš... Ani se ho nevšimneš... Ona po něm touhou zmírá už tak dávno... i 79 Tyltyl. Vida, to íe pravda, můj. pták,.. Kde jer* ...Ah! Hlehie, klec!... Mytylo, vidíš klec? ... To je ta, co nosil Chleba... Ano, ano; je to ta samá; ale už jé -v ní jen jeden pták... To on toho druhého asi snědl?... Vida, vida! ...Vždyť je modrý!... Vždyť je to má hrdlička!... jen že je o mnoho modřejší než když jsem odešel... Ale toť je Modrý Pták, kterého jsme hledali!... My šli tak daleko a on byl zde!... Ah! to je báječné!... Mytylo, vidíš ptáka?.,. Co by tomu řekla Duše . Světla!... Sundám klec... (Vystoupí na židli a sejmuv se zdi klec, podává ji sousedce.) Tu máte, paní Berlingová... Není ještě zcela modrý; až časem, uvidíte... Ale do~ neste jej rychlé své vnučce... S o u s e d k a. Ne?... Opravdu?... Ty mi jej dáš, tak z ničeho nic a za* nic?... Bože! ta bude šťastna! (Líbá Tyltyla.) Musím tě políbit... A už jdu!... Už jdu!... Tyltyl. Ano, ano; jděte rycruV... Jsou takoví, kteří,mění barvu... Sousedka. Přijdu vám povědít, co řekla... (Odejde). 180 : Tyltyl (rozhlížeje se dlouze kolem sebe). Tatínku, maminko; čoJste to učinili s naším domem?... Je týž, äle je o mnoho krásnější !... Otec Tyl. Jakže, je krásnější? Tyltyl. Ovšem, vše je nově malováno, vše je obnoveno, všechno se leskne, všechno je čisťounké ... To nebylo takové, minulého roku... - . r Otec Tyl. Minulého roku?. Tyltyl (popojde k oknu). A les, na který vidíme!... Ten je vysoký, ten jě báječný!... Člověku připadá jako nový!... Jak je tu člověku blaze!. (Otevře truhlu na chleba.) Kde je Chleba?,Vida, jak jsou pěkně zticha... A pak, ejhle, Tylo!.., Dobrý den, Tylo, Tylo!... Ah! Ty .. Pamatuješ v lese?... Mytyl. ■ . ■ Ona mne poznává, ale už ses řádně rval! A Tyletta ... nemluví____ ' • - ' Tyltyl. Pane Chlebe... (Sáhne si na čelo.) Aj, můj Diamant je ten tam! Kdo mně vzal můj-želený klobouček?...'E, ne.šť! Já ho už ne- 181 potřebuji... — Ah! Ohefi!. Ten je dobrý!: ,.. Prská smíchy, aby idopálil Vodu ... (Běží k štoudvi.) — A Voda?... Dobrý den. Vodo!... Co praví?... Hovoří stále^ ale já jí už tak dobře nerozumím. - . • t ■ < Myty l. . ' Nevidím Cukru... - Tyltyl... Bože! Jak jsem šťasten, šťasten, šťasten! ... Mytyl. Já též, já též!. Matka Tylová." Co je jim, že se. tak točí dokola? ... \ Otec Tyl. , Nech jich, neznepokojuj se... Hrají si na šťastné..: ■ ;- ? - Tyltyl. Já, já měl ze všech nejradši Duši Světla ...Kde je její lampa? — Možno ji rozsvítit? ... (Rozhlížeje se kolem sebe.)' Bože! Tak je ,to tu všecko krásné a jak jsem tu rád!.... . (Zaklepáno na dveře). . Matka Tylová. Jen dále!... 1 (Vejde Sousedka, vedouc za ruku malé děvčátko, plavokrásné a čarokrásne, nesoucí v náruči Tvl-tylovu hrdličku). . . ■ So us e d k a. Tak vidíte, jaký zázrak!... 182 183 Matka Ty lov á. Není možná!... Ona chodí? ... ' Sousedka. . Chodí!.., To jest; běhá, tančí, lítá!... Spatřivši ptáka vyskočila, takhle, jedním skokem k oknu, aby viděla při světle, je-li to opravdu hrdlička Tyltylova... A pak frnkí ...na ulici, jako anděl.i. Sotva jsem jí mohla postačit... Tyltyl (přikročiv, užaslý). O h! Jak je podobna Duši Světla!... Mytyl. Je o mnoho menší... Tyltyl. Ovšem... Ale ona vyroste... Sousedka. Co povídají? .., Ještě to není v pořádku?... ■ Matka Tylová. Už se daří lépe, přestává to... Až se nasnídají, nebude jim nic... Sousedka, (strkajíc malé děvčátko Tyltylovi do náruče). Tak jdi, má děvečko, poděkuj se T-yltvlo-vi... (Tyltyl, náhle nesmělý, couvne). Matka Tylová, Nuže, Tyltyle, co je ti?... Ty se toho děvčátka bojíš? .,, Jdi, polib ji'... Dej po- řádnou hubičku... Lepší... ty, takový odvážný hoch!... Ještě jednu!... Ale, co pak je to $ tebou?... Vypadáš jakoby ti bylo do -pláče... (Tyltyl, políbiv děvčátko dosti nešikoviiě, zůstane okamžik před ním stati a obě dětí se na sebe dívají beze slova; po té Tyltyl, hladě, holčičku'po hlavě). Tyltyl. Je-li pak dost modrý? ..-. Děvčátko. Ba je, jsem tak ráda... Tylty í. Já viděl modřejší... Ale ty zcela mos dré, to víš, to je marné, těch nelapíš. Děvčátko. To nic nedělá, je hezounký,. Tyltyl. Zda-li pak jedl?..;- Děvčátko. Ještě ne... Co jí? ... - Tyltyl. Ode všeho, zrní, chleba, kukuřici, cvrčky ... ■■■ . ■ Děvčátko. ,-, Jak to jf, rcí?... ■ Tyltyl. Zobákem, uvidíš, ukáži ti to... (Jme se brati ptáka z rukou děvčátka; děvčátko se přirozeně vzpírá a hrdlička, použivší jejich nesnází, se vymkne a uletí). m • " Děvčátko - (Zoufale vzkřikne). Maminko!... Uletěl!... : (Propukne v pláč). Tylíyl. Jo nic nedělá.,. Neplač ... Já ho zase chytím... (Popojde v.popředí jeviště, obrácen k obecenstvu.) Najde-li ho někdo, vrátil by nám ho?... Je nám ho třeba, abychom byli šťastni později... Opona. 185 KOSTÝMY. ' Tyl tyl: kostým Palečka z-pohádek Perraulto-vých: Červené kalhotky, krátký bledě modrý kabátek, bílé punčochy, střevíce nebo botky z plavé kůže. ■Mytyl: kostým Gretheí nebo červené karkulky. S v ětl o: Roucho barvy měsíčné, t. j. bledě zlaté se stříbřitými odlesky, třpytivé průhledné látky, tvořící paprsky atd. Slohu novořeckého nebo anglořeckého, po způsobu Waltera Cra-nea, nebo více neb méně z doby Empiru. — Vysoký živůtek, obnažená rámě atd. — Účes: čelenku nebo lehkou korunku. Čarodějnice Beryluna. Sousedka Berlingtonova klasický kostým chudých žen z- ^hádek. Pro-měnu Čarodějnice v princeznu, v prvém dějství, možno vyňechati. Otec Tyí, matka Tylov.a, dědeček Tyl, babička Tylova: legendární oděv dřevorubců a sedláků v německých pohádkách Grimmových. Bratři a sestry Ty 1 tylovi: yarianty oděvu Palečkova. 'Čas: klasicky kostým Času: široký černý nebo temnomodrý plášť, bílý, vlající vous, kosu, sutky. Noc: řasnaté černé roucho.,tajemně poseté hvěz-■ dami, s temně rudými odlesky. Závoje, Temné máky atd. Dceruška sousedčina: plavě a zářivé vlasy, dlouhý bílý šat. Pes: červený kabátek, bílé spodky, lakýrký, cylindr; kostým, připomínající poněkud oděv Johna Bulla. . Dětská knihovna 8 ' 13 186 Kocour: kostým Kocoura v botách: pudrovanou paruku, třírohý klobouk, blankytný kabátek', .kord v pochvě atd. ' " Třeba dbáti toho, aby zvířecí charakter těchto dvou hlav byl jen diskrétně naznačen. Chleba: nádherný kostým pasy. Široké roucho z karmazínového hedvábí nebo sametu, zlatem vyšívané. Objemný turban. Šavli. Ohromný břich, tvář rudou a nadmíru buclatou. Cukr; hedvábný šat, po způsobu toho jaký nosí eunuchové; poiou bílý, polonmotlrý, aby připomínal obal homole cukru, Účes-dozorců ha-remtí. ■ • , O h e ň: červené tricot, ruměnný plášf, meňavých odlesků, zlatem podšitý. Chochol z pestrobarevných plamenu. Vod a: Šat barvy času z pohádky „Oslí kůže", t. j. modravý nebo zelenavý s průsvitnými odlesky, vvpadající jako řinoucí se průhledné látky, rovněž slohu novořeckého nebo anslo-feckčho, ale širší a více vlající. Ve vlasech květiny a vodní řasy nebo" třtiny. Zvířata: národní nebo selské kroje. Stromy: oděvy odstínů zelenavých nebo barvy . pně stromův. Listy nebo haluze k rozpoznání. Mateřská láska: šat podobný onomu Světla: měkké a takřka průsvitné závoje řecké sochy, na výsost bílé. Perel a drahokamu ío-' lik, kolik je libo. jen aby nerušily čistý a prostý soulad celku. . Velké Radosti: zářivé řízy jemných a sladkých odstínů. Štěstí domova: oděvy různých barev,' nebo. libo-li selské kroje, pastýřů, dřevorubců, a p., avšak idealisované a tlumočené pohádkově. 187 Hrubé'štěstí: Před proměnou: široké, a těžké pláště z rudého a žlutého zlatohlavu, ohromné šperky a pod. — Po oroměně: kávově nebo čokoládové hnědé trikoty, připamatující panáky z kůže. \ 186 Kocour: kostým Kocoura v botách: pudrovanou paruku, třírohý klobouk, blankytný kabátek', .kord v pochvě áíd. ' " Třeba dbáti toho, aby zvířecí charakter těchto dvou hlav byl jen diskrétně naznačen. Chleba: nádherný kostým pasy. Široké roucho z karmazínového hedvábí nebo sametu, zlatem vyšívané. Objemný turban. Šavli. Ohromný břich, tvář rudou a nadmíru buclatou. Cukr; hedvábný šat, po způsobu toho jaký nosí 'eunuchové; poiou bílý, polou _modrý, aby připomínal obal homole cukru. Účes dozorců ha-remtí. ■ • , O h e ň: červené tricot, ruměnný plášf, meňavých odlesků, zlatem podšitý. Chochol z pestrobarevných plamenu. Vod a: Šat barvy času z pohádky „Oslí kůže", t. j. modravý nebo zelenavý s průsvitnými odlesky, vvpadající jako řinoucí se průhledné látky, rovněž slohu novořeckého nebo anslo-řeckčho, ale širší a více vlající. Ye vlasech květiny a vodní rasy nebo" íříiny. Zvířata: národní nebo selské kroje. Stromy: oděvy odstínů zelenavých nebo barvy . pně stromův. Listy nebo haluze k rozpoznání. Mateřská láska: šat podobný' onomu Světla: měkké a takřka průsvitné závoje řecké sochy, na výsost bílé. Perel a drahokamu ío-' lik, kolik je libo. jen aby nerušily čistý a prostý soulad celku. . Velké Radosti: zářivé řízy jemných a sladkých odstínů. Štěstí domova: oděvy různých barev,' nebo. libo-li selské kroje, pastýřů, dřevorubců, a p., avšak idealisované a tlumočené pohádkově. 187 Hrubé'štěsťf: Před proměnou: široké, a těžké pláště z rudého a žlutého zlatohlavu, ohromné šperky a pod. — Po oroměně: kávově nebo čokoládové hnědé trikoty, připamatující panáky z kůže. \