ROMEO
THE TEMPEST
W I L L I A M
S H A K E S P E A R E
BOUŘE
N A K L A D A T E L S T V Í R O M E O
P Ř E D M L U V A
B
ouře je vrcholným dílem posledního období Shakespearovy tvorby
a řadí se k takzvaným romancím. Současně je to podle řady kritiků
i poslední samostatná Shakespearova hra, neboť dvě další, možná
Král Jindřich VIII. a s největší pravděpodobností Dva vznešení příbuzní,
vznikly ve spolupráci s Johnem Fletcherem. Můžeme-li na pozadí
Shakespearových her na osudech zvolna stárnoucích hrdinů (od Romea
přes Hamleta k Learovi a Prosperovi) odhadovat příběh dramatikova života,
pak od počátečního hledání a zrání přes období renesanční víry v lidské
schopnosti, fázi narůstajících pochybností a bolestné skepse dospívá
stárnoucí autor ke zmoudření a smíření se světem.
Peripetie Shakespearova myšlenkového a uměleckého vývoje jsou
v podivuhodném souladu s událostmi v jeho zemi. Po zlatém alžbětinském
věku přes neklidné období související se změnou dynastie nastává s příchodem
krále Jakuba I. krátké období klidu a míru. Shakespeare, který
v předcházejících dramatech Timon Athénský a Coriolanus zobrazil svět
i člověka v těch nejtemnějších barvách a intuitivně naznačil příchod
společenských zvratů a občanské války, se na sklonku své tvůrčí dráhy vrací
od bídy rozvráceného světa do bezpečí lidského nitra, do říše snů a fantazie.
Proměna jeho poetiky souvisí do jisté míry i se změnou vkusu diváků
a inscenačních možností. Shakespearova herecká společnost se v roce 1603
dostává pod přímou patronaci krále Jakuba I. „Služebníci krále“ sice nadále
vystupují v otevřené poloaréně Globe (Svět) v „zábavní čtvrti“ na jižním
břehu Temže, ale stále častěji hrají i v uzavřených prostorách divadla
Blackfriars (U Černých bratří, od roku 1608), královského paláce i jinde
převážně pro vybrané aristokratické publikum, které si žádá efektnějšího
scénického provedení nových kusů s bohatším využíváním hudby a tance.
Hrou, která vyhovovala vkusu náročného publika, je právě Bouře. Toto
drama je zároveň poslední, které Shakespeare píše jako člen herecké
družiny, neboť se za krátký čas po jeho napsání (na přelomu let 1610 –
1 6 1 1 )
stěhuje natrvalo z Londýna do rodného Stratfordu nad Avonou, kde v roce
1616 umírá.
Bouře na rozdíl od většiny Shakespearových her nemá zřejmě žádný
přímý pramen. Přesto se do ní promítá řada vlivů, jak literárních, tak
5
Přeložil Jiří Josek
Translation, Preface, and Commentary © Jiří Josek, 2005
ISBN 80-86573-08-7
Tato kniha vychází za finanční podpory
Ministerstva kultury České republiky
a jako součást výzkumného záměru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
„Základy moderního světa v zrcadle literatury a filozofie“ (MSM 0021620824).
Bouře je tajemná hra, která sestává spíše ze sledu působivých
obrazů a situací než z motivovaného jednání podepřeného přesnou psychologií
postav. Mnoho tak zůstává pouze naznačeno, nedořečeno, a je na
čtenáři a divákovi, aby sám hledal souvislosti a významy ukryté v podloží.
Hra, v níž autor dociluje vrcholů básnického výrazu, tak přerůstá
v celistvou, úchvatnou metaforu, v symbolické zpodobení světa, v alegorii,
o jejíž povaze se dohadují celé generace kritiků. Někteří vidí ve hře příběh
o pádu člověka či vykoupení lidské duše ve smyslu křesťanského mysticismu,
za jednotlivými postavami hry nacházejí jedni konkrétní osoby tehdejšího
Londýna, druzí různé abstraktní principy. Velice lákavý je výklad,
který na místo Prospera staví samotného Williama Shakespeara, autora,
jenž se touto hrou loučí s dramatickou tvorbou. K takové interpretaci
vybízí jak výlučné postavení protagonisty, tak možné ztotožnění čarodějné
moci „bílého mága“ s mocí umělce, který rovněž dokáže „stvořit zázraky“,
ale podstatu člověka nezmění.
Ať už je výklad jakýkoli, je zřejmé, že v logice vývoje Shakespearovy
tvorby má Bouře své místo. Od ambice „nastavit světu zrcadlo“ a v procesu
sebepoznání svět prostřednictvím umění třeba i změnit, přes ponor do
nitra člověka a odkrytí jeho slabostí, směřuje autorova tvorba k obrazu světa,
který je už ze své podstaty záhadný a nepochopitelný. V konečné fázi
pak člověk a svět splývají v přirozené jednotě a věčném řádu přírody.
Takový přístup vede na jedné straně k úlevnému nadhledu nad marnostmi
lidského života, na druhé straně ukazuje život sám jako zázračnou a nádhernou
marnost. Umění, které bylo pro Shakespeara vždy odrazem světa,
je z tohoto pohledu kvintesencí této marnosti. Po tomto poznání jako by
autor opravdu už neměl co dodat.
Všechno pomine
jak tahle naše bezvýznamná hříčka
a nezůstane nic. Jsme z téže látky,
z jaké se tkají sny, a chvilka žití
je ostrov v moři spánku.
JIŘÍ JOSEK
76
mimoliterárních. Toto dílo může být přímou reakcí na ztroskotání a zázračnou
záchranu anglické lodi Sea-Adventure (Mořské dobrodružství) v roce
1609 na Bermudách při cestě do první trvalé anglické osady ve Virginii
v Novém světě: událost byla popsána přímými účastníky, z nichž některé
snad Shakespeare i osobně znal. Další inspiraci pak mohl čerpat
z dobových literárních a dramatických ohlasů na zámořské plavby, například
z italské commedia dell’arte, v níž se objevovaly příběhy o ztroskotancích
a jejich osudech, o opilých námořnících a jejich setkáních s domorodci,
o divém muži i kouzelníkovi na pustém ostrově. Zdá se, že dramatik ve hře
i nepřímo cituje z eseje „O kanibalech“ Michela de Montaigne. Uvedené
okolnosti se podílely na vzniku hry, která je tematicky vystavěna na kontrastech
přírody a civilizace, přirozenosti a zvrácenosti, skutečnosti a snu.
Taneční a písňová intermezza z ní pak dělají hru výpravnou a obřadní.
Existují písemné doklady o tom, že se Bouře hrála 1. 11. 1611 na
královském dvoře před králem Jakubem I. a v letech 1612 a 1613 provázela
zásnuby a sňatek královy dcery Alžběty s kurfiřtem Friedrichem Falckým.
O výjimečném věhlasu tohoto díla svědčí i skutečnost, že stojí na prvním
místě v kánonu Shakespearových her, který vyšel v tzv. foliovém vydání
v roce 1623.
Bouře je mimořádná především tím, jak je napsaná. Po předešlých
romancích, v nichž se spletitý děj rozvíjí v časoprostoru mnoha let a mil,
se zde Shakespeare vrací ke klasickým jednotám místa, času a děje. Kromě
úvodní scény na potápějící se lodi se jednoduchý příběh odehrává na
pustém ostrově v průběhu čtyř hodin. Postavy, dojemně křehké i hrubě
komické, bloudící ve skupinkách po ostrově, jsou ve svém jednání řízeny
vládcem ostrova Prosperem, vyhnaným milánským vévodou, učencem,
který si osvojil kouzla bílé magie a jemuž „šťastná hvězda“ seslala možnost
pomstít se za křivdu svým nepřátelům a v další generaci obnovit ztracený
soulad. S pomocí vzdušného ducha Ariela a jeho druhů dokáže rozpoutat
přírodní živly, zinscenovat ztroskotání lodě, poblouznit trosečníky
přízraky a ochromit jejich vůli. Není ale všemocný. Do lidských srdcí jeho
magická moc nesahá. Ve šťastném závěru hry Prospero volí místo pomsty
smír a odpuštění, a přestože se mu podaří napravit stav věcí lidských (jeho
dcera Miranda a králův syn Ferdinand se do sebe zamilují a budou se brát;
on sám získává zpět své vévodství), sílu zla zlomit nedokáže. Kalibán,
původní obyvatel ostrova, barbar zvířecího vzezření, který se chtěl uchvatiteli
Prosperovi vzepřít, svůj směšný boj sice pokorně vzdává, ale dva
praví a mnohem nebezpečnější padouši z řad Prosperových blízkých zůstanou
nepotrestáni. Jejich zatvrzelé mlčení beze stopy kajícnosti je výmluvně
zlověstné.
THE TEMPEST BOUŘE
O S O B Y
ALONSO, neapolský král
SEBASTIAN, jeho bratr
PROSPERO, pravý milánský vévoda
ANTONIO, jeho bratr, uchvatitel milánského vévodství
FERDINAND, syn neapolského krále
GONZALO, starý poctivý radní
ADRIAN
FRANCISCO
KALIBÁN, divoch a otrok nehezkého zjevu
TRINKULO, šašek
STEFANO, opilý číšník
KAPITÁN
DŮSTOJNÍK
MIRANDA, Prosperova dcera
ARIEL, vzdušný duch
IRIS
CERES
JUNO
Námořníci, víly, ženci, další duchové.
Dějiště: loď na moři, později pustý ostrov.
D R A M A T I S P E R S O N A E
ALONSO, King of Naples
SEBASTIAN, his brother
PROSPERO, the right Duke of Milan
ANTONIO, his brother, the usurping Duke of Milan
FERDINAND, son of the King of Naples
GONZALO, an honest old counsellor
ADRIAN
FRANCISCO
CALIBAN, a savage and deformed slave
TRINCULO, a jester
STEPHANO, a drunken butler
MASTER OF A SHIP
BOATSWAIN
MIRANDA, daughter of Prospero
ARIEL, an airy spirit
IRIS
CERES
JUNO,
Mariners, nymphs, reapers, other spirits.
Scene: A ship at the sea; an uninhibited island.
} spirits duchové}
} }lords šlechtici
J E D N Á N Í I .
SCÉNA 1.
NA LODI NA ROZBOUŘENÉM MOŘI.
Hromy a blesky.
Vystoupí Kapitán a Důstojník.
KAPITÁN Důstojníku!
DŮSTOJNÍK Co je, kapitáne? Tady jsem!
KAPITÁN To jsem rád! Poruč mužstvu, ať sebou hejbnou,
nebo nás to hodí na břeh. Pohyb! Pohyb!
Odejde.
Vystoupí námořníci.
DŮSTOJNÍK No tak, chlapi! Makáme! Makáme! Stáhněte 5
košovou plachtu. Počkejte, až kapitán pískne.
Klidně si foukej jako ďas, ale až na volným moři!
Vystoupí král Alonso, Sebastian, Antonio, Ferdinand, Gonzalo a další.
ALONSO Pane důstojníku, děláte něco? Kde je kapitán?
Copak tomu tady nikdo nevelí?
DŮSTOJNÍK Prosím vás, zalezte dovnitř. 10
ANTONIO Kde je kapitán?
DŮSTOJNÍK Neslyšíte ho? Zůstaňte v kajutě a nepleťte se tu, nebo
naděláte víc škody než ta vichřice.
GONZALO Jenom klid, pane.
DŮSTOJNÍK Já se uklidním, až se moře uklidní. Vypadněte odtud!15
Vichru je fuk, jestli odfoukne krále nebo někoho
jinýho. Dovnitř a mlčet! Tady překážíte.
GONZALO Já jen, abyste si uvědomil, koho máte na palubě.
DŮSTOJNÍK Nikoho, koho bych měl radši než sebe. Vy jste pan
radní, tak tu bouři zakažte, ukažte těm rozběsněnejm20
živlům svou moc, vyjednejte s nima smír, a já už se
lana ani nedotknu. Ale jestli to neumíte, poděkujte
pánubohu, že vás nechal na světě tak dlouho, a jděte
se do kajuty připravit na poslední hodinku, protože
12 13
A C T I .
SCENE 1.
ON A SHIP AT SEA.
A tempestuous noise of thunder and lightning heard.
Enter a Ship-Master and a Boatswain.
MASTER Boatswain!
BOATSWAIN Here, master. What cheer?
MASTER Good, speak to the mariners. Fall to’t, yarely,
or we run ourselves aground. Bestir, bestir.
Exit.
Enter Mariners.
BOATSWAIN Heigh, my hearts! Cheerly, cheerly, my hearts! Yare,5
yare! Take in the topsail. Tend to the master’s whistle.
Blow, till thou burst thy wind, if room enough!
Enter Alonso, Sebastian, Antonio, Ferdinand, Gonzalo, and others.
ALONSO Good boatswain, have care. Where’s the master?
Play the men.
BOATSWAIN I pray now, keep below. 10
ANTONIO Where is the master, boatswain?
BOATSWAIN Do you not hear him? You mar our labour.
Keep your cabins: you do assist the storm.
GONZALO Nay, good, be patient.
BOATSWAIN When the sea is. Hence! What cares these roarers 15
for the name of king? To cabin: silence! Trouble
us not.
GONZALO Good, yet remember whom thou hast aboard.
BOATSWAIN None that I more love than myself. You are
a counsellor; if you can command these elements to20
silence, and work the peace of the present, we will
not hand a rope more; use your authority: if you
cannot, give thanks you have lived so long, and
make yourself ready in your cabin for the mischance
k tý se nejspíš schyluje. Opřete se do toho, chlapi. 25
A vy, zmizte odtud!
Odejde.
GONZALO Ten rabiát mě naplňuje nadějí. Vyrostl pro šibenici,
a tak se, doufám, neutopí. Spravedlivý osude,
dej, ať visí, protože naše budoucnost visí spíš
na jeho oprátce než na jeho laně. 30
Jestli se nenarodil pro šibenici, je s námi
amen.
Odejdou.
Vystoupí Důstojník.
DŮSTOJNÍK Stáhněte čnělku! Rychle! Níž! Níž! Držte ji na
hlavní plachtě.
Za scénou křik.
Proč musí tak ječet? Nadělají víc kraválu než 35
ta bouřka a naše povely.
Vystoupí Sebastian, Antonio a Gonzalo.
Zase vy? Co tu chcete? Mám tý práce nechat?
Chcete jít ke dnu?
SEBASTIAN K čertu s tebou za ty žvásty, ty psisko drzý,
škodolibý! 40
DŮSTOJNÍK A kdo to za mě udělá? Vy?
ANTONIO Ať visíš, ty zmetku uřvanej! Nemáš o nic menší strach,
že se utopíš, než my.
GONZALO Jak jsem řekl, ten se neutopí, ani kdyby loď byla
křehká jako skořápka a děravá jako vysloužilá 45
děvka.
DŮSTOJNÍK Všechny plachty dolů, kosatku i hlavní! Otočte ji
proti vlnám. Od břehu!
Vystoupí zmáčení námořníci.
NÁMOŘNÍCI Je konec! Můžem se jen modlit! Konec!
DŮSTOJNÍK Takže se naposledy napijem? 50
GONZALO Jdem za králem a princem. Modlí se.
Jsme na tom všichni stejně.
SEBASTIAN Zatraceně!
ANTONIO Svěřili jsme svůj život ožralům.
Kéž by se ten
uřvaný darebák
utopil ve svém chlastu!
14 15
of the hour, if it so hap. Cheerly, good hearts! 25
Out of our way, I say.
Exit.
GONZALO I have great comfort from this fellow: methinks he
hath no drowning mark upon him; his complexion is
perfect gallows. Stand fast, good Fate, to his hanging:
make the rope of his destiny our cable, for our own30
doth little advantage. If he be not born to be hanged,
our case is miserable.
Exeunt.
Enter Boatswain.
BOATSWAIN Down with the topmast! Yare! Lower, lower! Bring her
to try with main-course.
A cry within.
A plague upon this howling! They are louder than 35
the weather or our office.
Enter Sebastian, Antonio, and Gonzalo.
Yet again! What do you here? Shall we give o’er and
drown? Have you a mind to sink?
SEBASTIAN A pox o’ your throat, you bawling, blasphemous,
incharitable dog! 40
BOATSWAIN Work you then.
ANTONIO Hang, cur! Hang, you whoreson, insolent noisemaker!
We are less afraid to be drowned than thou art.
GONZALO I’ll warrant him for drowning, though the ship
were no stronger than a nutshell and as leaky 45
as an unstanched wench.
BOATSWAIN Lay her a-hold, a-hold! Set her two courses off to sea
again; lay her off.
Enter Mariners wet.
MARINERS All lost! To prayers, to prayers! All lost!
BOATSWAIN What, must our mouths be cold? 50
GONZALO The king and prince at prayers! Let’s assist them,
For our case is as theirs.
SEBASTIAN I’m out of patience.
ANTONIO We are merely cheated of our lives by drunkards:
This wide-chapp’d rascal — would thou mightst lie
drowning
The washing of ten tides!
I/1 I/1
GONZALO Bude viset, 55
i když se moře proti tomu bouří
a otevírá chřtán, aby ho spolklo.
Zoufalé hlasy za scénou:
HLASY „Smiluj se, Bože!“ – „Loď už puká!“ – „Sbohem,“
má ženo, děti, moji nejdražší!“ – „Loučím se, bratře.“
– „Loď se rozpadá!“ 60
ANTONIO Jdem ke dnu a král s námi.
SEBASTIAN Pojďme mu říct sbohem.
Odejdou Antonio a Sebastian.
GONZALO Celé moře bych teď vyměnil za ždibec suché země,
a třeba i s kopřivou a lopuchem. Ať se děje
vůle boží, ale jak rád bych teď umřel s nohama 65
v suchu.
Odejdou.
SCÉNA 2.
OSTROV. PŘED PROSPEROVOU CHÝŠÍ.
Vystoupí Prospero a Miranda.
MIRANDA Tatínku, jestli vaše umění
tu bouři rozpoutalo, utište ji.
Z nebe se lije oheň, který by
zem spálil na troud, ale vzduté moře
hasí ten požár. Jak já trpěla 5
s těmi, jež viděla jsem trpět. V tak
nádherném plavidle museli být
vznešení, vzácní lidé. Teď jsou mrtvi.
Nářek těch chudáků mi srdce rval.
Já mít tu moc, otevřela bych zem, 10
aby v ní moře utonulo dřív,
než stačilo spolknout tu dobrou loď
s nákladem dobrých duší.
PROSPERO Upokoj se
a neboj. Nemusíš je litovat.
Nic se jim nestalo.
MIRANDA Ta hrůza!
PROSPERO Nic jim není. 15
Co dělám, dělám jenom pro tebe,
16
I/1,2I/1,2
17
GONZALO He’ll be hang’d yet, 55
Though every drop of water swear against it
And gape at widest to glut him.
A confused noise within:
VOICES ‘Mercy on us!’ — ‘We split, we split!’ — ‘Farewell,
my wife and children!’ —
‘Farewell, brother!’ — ‘We split, we split, we split!’ 60
ANTONIO Let’s all sink with the king.
SEBASTIAN Let’s take leave of him.
Exeunt Antonio and Sebastian.
GONZALO Now would I give a thousand furlongs of sea for an
acre of barren ground, long heath, brown furze, any
thing. The wills above be done! But I would fain die65
a dry death.
Exeunt.
SCENE 2.
THE ISLAND. BEFORE PROSPERO’S CELL
Enter Prospero and Miranda.
MIRANDA If by your art, my dearest father, you have
Put the wild waters in this roar, allay them.
The sky, it seems, would pour down stinking pitch,
But that the sea, mounting to the welkin’s cheek,
Dashes the fire out. O, I have suffered 5
With those that I saw suffer: a brave vessel,
Who had, no doubt, some noble creature in her,
Dash’d all to pieces. O, the cry did knock
Against my very heart. Poor souls, they perish’d.
Had I been any god of power, I would 10
Have sunk the sea within the earth or ere
It should the good ship so have swallow’d and
The fraughting souls within her.
PROSPERO Be collected:
No more amazement: tell your piteous heart
There’s no harm done.
MIRANDA O, woe the day!
PROSPERO No harm. 15
I have done nothing but in care of thee,
pro tebe, moje drahá dceruško.
Ty ani nevíš, kdo jsi, nevíš nic
o mně. Netušíš, že jsem mnohem víc
než pouhý Prospero, pán bídné chýše 20
a tvůj ubohý otec.
MIRANDA Nikdy mě
nenapadlo nic jiného.
PROSPERO Je čas
ti oči otevřít. Pomoz mi svléct
můj čarodějný plášť. – Tak, tady lež,
(Odkládá plášť)
mé kouzlo. – Setři slzy a buď klidná. 25
Ten hrozný obraz ztroskotání, jenž
vyvolal v tobě zděšení a soucit,
jsem stvořil já dík svému umění
a zařídil to tak, že nikomu
z těch, které slyšela jsi naříkat 30
a viděla se topit, nezkřivil
se ani vlásek na hlavě.
Teď seď
a já ti řeknu víc.
MIRANDA Kolikrát už
jste začal vyprávět, kdo jsem, a vždy 35
jste zmlkl, řekl: „Později,“ a mně
zbyla jen zvědavost.
PROSPERO Ta chvíle přišla
a vyžaduje, abys pozorně
mi naslouchala. Nepředpokládám,
že by sis vybavila něco z dob, 40
než jsme sem přišli. Byly ti tři roky.
Nebo snad ano?
MIRANDA Něco určitě.
PROSPERO A co? Nějaký dům či osobu?
Řekni mi všechno, co ti zůstalo
v paměti na tu dobu.
MIRANDA Je to dávno 45
a připadá mi to spíš jako sen
než vzpomínka. Nestaraly se o mě
nějaké ženy? Čtyři nebo pět?
PROSPERO Ano, Mirando. Ještě víc. Jak to,
že si to pamatuješ? Co se ti 50
18
I/2I/2
19
Of thee, my dear one, thee, my daughter, who
Art ignorant of what thou art, nought knowing
Of whence I am, nor that I am more better
Than Prospero, master of a full poor cell, 20
And thy no greater father.
MIRANDA More to know
Did never meddle with my thoughts.
PROSPERO ’Tis time
I should inform thee farther. Lend thy hand,
And pluck my magic garment from me. – So:
(Lays down his mantle)
Lie there, my art. – Wipe thou thine eyes; have comfort.
The direful spectacle of the wreck, which touch’d
The very virtue of compassion in thee,
I have with such provision in mine art
So safely ordered that there is no soul —
No, not so much perdition as an hair 30
Betid to any creature in the vessel
Which thou heard’st cry, which thou saw’st sink.
Sit down;
For thou must now know farther.
MIRANDA You have often
Begun to tell me what I am, but stopp’d 35
And left me to a bootless inquisition,
Concluding ‘Stay: not yet.’
PROSPERO The hour’s now come;
The very minute bids thee ope thine ear;
Obey and be attentive. Canst thou remember
A time before we came unto this cell? 40
I do not think thou canst, for then thou wast not
Out three years old.
MIRANDA Certainly, sir, I can.
PROSPERO By what? By any other house or person?
Of any thing the image tell me that
Hath kept with thy remembrance.
MIRANDA ’Tis far off 45
And rather like a dream than an assurance
That my remembrance warrants. Had I not
Four or five women once that tended me?
PROSPERO Thou hadst, and more, Miranda. But how is it
That this lives in thy mind? What seest thou else 50
dál vynořuje z černé jámy času?
Když vybavíš si dobu, než jsme přišli,
pak snad i to, jak jsme sem přišli.
MIRANDA Ne.
PROSPERO Je to už dvanáct let, Mirando, dvanáct.
Tvůj otec byl milánským vévodou, 55
byl mocný vládce.
MIRANDA Vy nejste můj otec?
PROSPERO Tvá matka byla vzorem poctivosti
a tvrdila, že jsi má dcera. Tvůj
otec byl vévoda a po něm máš
i ty šlechtickou krev.
MIRANDA Ach, nebesa! 60
Co zlého nás zahnalo sem? Anebo
to bylo dobré?
PROSPERO Obojí, mé dítě.
Zlé bylo, že nás vyhnali, a dobré,
že jsme sem šťastně přišli.
MIRANDA Musel jste
mít se mnou tolik trápení! A na to 65
si vůbec nevzpomínám! Co bylo dál?
PROSPERO Antonio, můj bratr a tvůj strýc –
Slyšíš to? Bratr. Jak může být bratr
takový mizera! Já ho měl rád
nade vše na světě a svěřil jsem 70
mu vládu nad Milánem, největším
italským státem, jehož vévoda
Prospero jako vladař požíval
obrovskou úctu a co učenec
vynikal nade všemi. Kvůli vědě 75
jsem bratrovi přepustil moc a sám
se vrhl do studia tajemných
a tajných nauk. Když tvůj zrádný strýc –
Posloucháš mě?
MIRANDA Poslouchám. Pozorně.
PROSPERO Když naučil se tomu vyhovět, 80
jiného odmítnout, ty povýšit
a tamty zničit, předělal mé lidi
ke svému obrazu anebo je
vyměnil za jiné. Měl pod palcem
úřad i úředníky. Hrál to na ně 85
20
I/2I/2
21
In the dark backward and abysm of time?
If thou remember’st aught ere thou camest here,
How thou camest here thou mayst.
MIRANDA But that I do not.
PROSPERO Twelve year since, Miranda, twelve year since,
Thy father was the Duke of Milan and 55
A prince of power.
MIRANDA Sir, are not you my father?
PROSPERO Thy mother was a piece of virtue, and
She said thou wast my daughter; and thy father
Was Duke of Milan; and thou his only heir
And princess no worse issued.
MIRANDA O the heavens! 60
What foul play had we, that we came from thence?
Or blessed was’t we did?
PROSPERO Both, both, my girl:
By foul play, as thou say’st, were we heaved thence,
But blessedly holp hither.
MIRANDA O, my heart bleeds
To think o’ the teen that I have turn’d you to, 65
Which is from my remembrance! Please you, farther.
PROSPERO My brother and thy uncle, call’d Antonio —
I pray thee, mark me — that a brother should
Be so perfidious! — he whom next thyself
Of all the world I loved and to him put 70
The manage of my state; as at that time
Through all the signories it was the first
And Prospero the prime duke, being so reputed
In dignity, and for the liberal arts
Without a parallel; those being all my study, 75
The government I cast upon my brother
And to my state grew stranger, being transported
And rapt in secret studies. Thy false uncle —
Dost thou attend me?
MIRANDA Sir, most heedfully.
PROSPERO Being once perfected how to grant suits, 80
How to deny them, who to advance and who
To trash for over-topping, new created
The creatures that were mine, I say, or changed ‘em,
Or else new form’d ‘em; having both the key
Of officer and office, set all hearts i’ the state 85
tak, že mu oni hráli do noty.
Jak břečťan ovinul vévodský kmen
a vysával ho. Ty mě neposloucháš.
MIRANDA Poslouchám.
PROSPERO Poslouchej mě. Prosím tě.
Zanedbával jsem vnější svět a zcela 90
se pohroužil do zušlechťování
vlastního ducha, což mé okolí
moc nechápalo a v mém bratrovi
to probudilo jeho horší já.
Jako když příliš dobra může zkazit dítě, 95
má důvěra v něj v něm zrodila zradu.
Zradu tím větší, čím víc jsem mu věřil,
a já mu věřil bezmezně. Když jsem
ho takhle povýšil a on si bral
víc, než co jsem mu dával, najednou 100
jak člověk, co si plete dojmy s pojmy
a trpí ztrátou paměti, si začal
namlouvat, že to on je vévoda,
a přestože byl pouhý zástupce,
honosil se vnějšími projevy 105
moci a vlády. Jeho ctižádost –
Slyšíš, co říkám?
MIRANDA I hluchý by to slyšel.
PROSPERO A protože se do hry na vévodu
vžil tak, že zapomněl, kdo je, chtěl se
stát tím, kým nebyl. Já byl podle něho 110
ubožák, snílek, který může vládnout
leda své knihovně. A tak se spojil –
hladový po moci – s Neapolí,
jejímuž králi kromě tučné renty
přislíbil spoluvládu. Doposud 115
nepokořené vévodství tak padlo
do moci cizákům.
MIRANDA Ach, nebesa!
PROSPERO Poslouchej jejich plán a pak mi řekni,
jestli tak jedná bratr.
MIRANDA O babičce
smýšlím jen v dobrém, ale dobré ženy 120
mohou mít špatné syny.
PROSPERO Poslouchej.
22
I/2I/2
23
To what tune pleased his ear; that now he was
The ivy which had hid my princely trunk,
And suck’d my verdure out on’t. Thou attend’st not.
MIRANDA O, good sir, I do.
PROSPERO I pray thee, mark me.
I, thus neglecting worldly ends, all dedicated 90
To closeness and the bettering of my mind
With that which, but by being so retired,
O’er-prized all popular rate, in my false brother
Awaked an evil nature; and my trust,
Like a good parent, did beget of him 95
A falsehood in its contrary as great
As my trust was; which had indeed no limit,
A confidence sans bound. He being thus lorded,
Not only with what my revenue yielded,
But what my power might else exact, like one 100
Who having into truth, by telling of it,
Made such a sinner of his memory,
To credit his own lie, he did believe
He was indeed the duke; out o’ the substitution
And executing the outward face of royalty, 105
With all prerogative: hence his ambition growing —
Dost thou hear?
MIRANDA Your tale, sir, would cure deafness.
PROSPERO To have no screen between this part he play’d
And him he play’d it for, he needs will be
Absolute Milan. Me, poor man, my library 110
Was dukedom large enough: of temporal royalties
He thinks me now incapable; confederates —
So dry he was for sway — wi’ the King of Naples
To give him annual tribute, do him homage,
Subject his coronet to his crown and bend 115
The dukedom yet unbow’d — alas, poor Milan! —
To most ignoble stooping.
MIRANDA O the heavens!
PROSPERO Mark his condition and the event; then tell me
If this might be a brother.
MIRANDA I should sin
To think but nobly of my grandmother: 120
Good wombs have borne bad sons.
PROSPERO Now the condition.
Král Neapole byl můj nepřítel
a bratrovi šel ve všem na ruku.
A tak za příslib vazalství a daň,
o jejíž výši nevím, souhlasil, 125
že budu ihned vyhnán z Milána
i se svou dcerou a mé vévodství
připadne bratrovi. S tím úmyslem
k nám vyslal tajně vojsko a můj bratr,
jak dohodnuto, přesně o půlnoci 130
otevřel bránu města, z něhož mě
a tebe, plačící, v naprosté tmě
odvlekli jejich spřeženci.
MIRANDA Ach, bože!
Už sice nevím, co se se mnou dělo,
ale když si tu hrůzu uvědomím, 135
mám opět v očích slzy.
PROSPERO Poslouchej,
abych tě mohl vyprávěním přenést
až k současnosti. Pouze ona dá
tomu příběhu smysl.
MIRANDA A proč nás
hned nezabili?
PROSPERO Správná otázka. 140
A dost se nabízí. Netroufli si.
Lidé mě měli rádi a ti lotři
se báli krve, proto krutý čin
vykreslit chtěli v příznivější barvě.
Zkrátka nás posadili do člunu, 145
vyvezli na moře a přesadili
na shnilý vrak bez ráhen, bez plachet,
bez kormidla či stěžně, na loď, z níž
i krysy utekly. Mohli jsme řvát
jen na moře a moře řvalo na nás, 150
do větru sténat, a vítr z lítosti
nad námi sténal stejně.
MIRANDA Musela
jsem vám být na obtíž!
PROSPERO Andílku můj,
jen tys mě držela při životě.
Když v zoufalství jsem moře zaléval 155
slanými slzami, usmála ses,
jako by nebesa ti dala sílu,
24
I/2I/2
25
The King of Naples, being an enemy
To me inveterate, hearkens my brother’s suit;
Which was, that he, in lieu o’ the premises
Of homage and I know not how much tribute, 125
Should presently extirpate me and mine
Out of the dukedom and confer fair Milan
With all the honours on my brother: whereon,
A treacherous army levied, one midnight
Fated to the purpose did Antonio open 130
The gates of Milan, and, i’ the dead of darkness,
The ministers for the purpose hurried thence
Me and thy crying self.
MIRANDA Alack, for pity!
I, not remembering how I cried out then,
Will cry it o’er again: it is a hint 135
That wrings mine eyes to’t.
PROSPERO Hear a little further
And then I’ll bring thee to the present business
Which now’s upon’s; without the which this story
Were most impertinent.
MIRANDA Wherefore did they not
That hour destroy us?
PROSPERO Well demanded, wench: 140
My tale provokes that question. Dear, they durst not,
So dear the love my people bore me, nor set
A mark so bloody on the business, but
With colours fairer painted their foul ends.
In few, they hurried us aboard a bark, 145
Bore us some leagues to sea; where they prepared
A rotten carcass of a boat, not rigg’d,
Nor tackle, sail, nor mast; the very rats
Instinctively had quit it: there they hoist us,
To cry to the sea that roar’d to us, to sigh 150
To the winds whose pity, sighing back again,
Did us but loving wrong.
MIRANDA Alack, what trouble
Was I then to you!
PROSPERO O, a cherubin
Thou wast that did preserve me. Thou didst smile,
Infused with a fortitude from heaven, 155
When I have deck’d the sea with drops full salt,
Under my burthen groan’d; which raised in me
a já měl kuráž překonat i to
nejhorší.
MIRANDA Jak jsme se dostali na břeh?
PROSPERO Dík svaté prozřetelnosti. 160
Měli jsme něco jídla, pitnou vodu,
co obstaral Gonzalo z Neapole,
dobrý muž, který nás měl na starost.
Tak šlechetný, že dal nám s sebou vše,
co bylo třeba, šaty, prádlo, roucha 165
a další věci, co tu máme. Navíc,
protože věděl, jak miluji knihy,
z mé knihovny vzal svazky, které si
cením nad vévodství.
MIRANDA Kéž bych ho mohla
tak někdy potkat!
PROSPERO Stoupnu si. Ty seď. (Bere si plášť) 170
A slyš o konci mořské kalvárie.
Připluli jsme na tento ostrov, kde
jsem poskytl ti lepší vzdělání,
než dostane se princeznám, jež mají
čas k marnění a horší učitele. 175
MIRANDA Bůh vám to zaplať. Ale, tatínku,
pořád mi není jasné, proč jste musel
rozpoutat mořskou bouři.
PROSPERO Prozatím
věz pouze to, že shodou okolností
mi Štěstěna, jež je teď na mé straně, 180
přihnala k ostrovu mé nepřátele.
Můj osud nyní zcela závisí
na postavení hvězd, které mi přejí,
a buď té šance využiji, nebo
jsem navždy ztracen. Už se na nic neptej. 185
Jsi ospalá, oči ti klíží spánek,
poddáváš se mu. Musíš spát. Už spíš.
Miranda usne.
Přijď, služebníku, já jsem připraven.
Objev se, Arieli, ke mně přijď.
Vystoupí Ariel.
ARIEL Zdravím vás, pane, vzácný mistře, zdar! 190
Čeho si žádáte? Poručte jen,
a vzduchem, vodou, ohněm proletí,
26
I/2I/2
27
An undergoing stomach, to bear up
Against what should ensue.
MIRANDA How came we ashore?
PROSPERO By Providence divine. 160
Some food we had and some fresh water that
A noble Neapolitan, Gonzalo,
Out of his charity, being then appointed
Master of this design, did give us, with
Rich garments, linens, stuffs and necessaries, 165
Which since have steaded much; so, of his gentleness,
Knowing I loved my books, he furnish’d me
From mine own library with volumes that
I prize above my dukedom.
MIRANDA Would I might
But ever see that man!
PROSPERO Now I arise: (Resumes his mantle) 170
Sit still, and hear the last of our sea-sorrow.
Here in this island we arrived; and here
Have I, thy schoolmaster, made thee more profit
Than other princesses can that have more time
For vainer hours and tutors not so careful. 175
MIRANDA Heavens thank you for’t! And now, I pray you, sir,
For still ’tis beating in my mind, your reason
For raising this sea-storm?
PROSPERO Know thus far forth.
By accident most strange, bountiful Fortune,
Now my dear lady, hath mine enemies 180
Brought to this shore; and by my prescience
I find my zenith doth depend upon
A most auspicious star, whose influence
If now I court not but omit, my fortunes
Will ever after droop. Here cease more questions: 185
Thou art inclined to sleep; ’tis a good dulness,
And give it way: I know thou canst not choose.
Miranda sleeps.
Come away, servant, come. I am ready now.
Approach, my Ariel, come.
Enter Ariel.
ARIEL All hail, great master! Grave sir, hail! I come 190
To answer thy best pleasure; be’t to fly,
To swim, to dive into the fire, to ride
i mrak si osedlá váš Ariel
a jeho pomocníci.
PROSPERO Sehrál jsi
tu bouři, duchu, jak jsem přikázal? 195
ARIEL Přesně, jak jste si přál!
Skočil jsem na královskou loď a vzplál
na přídi, na zádi, vprostřed a hned
v kajutách zjevoval se v plamenech,
rozčtvrtil se a hořel tu a tam, 200
na špici stěžně, v podpalubí, pak
se v jeden oheň slil. Jak boží blesk,
jemuž jde v patách hrozný hrom, jsem jim
do očí šlehal. Pod tím praskotem
ohně a síry jako by se chvěl 205
i mocný Neptun, až se vody mlely
a třásl trojzubec.
PROSPERO Můj chrabrý duchu!
Byl někdo z lidí tak odvážný, že si
zachoval chladnou hlavu?
ARIEL Ani jeden.
Byli jak pominutí, předváděli 210
hru na zoufalce. Kromě posádky
se všichni vrhli do zpěněných vln.
Loď hořela. Králův syn Ferdinand
s vlasy zježenými jak hřebíky
vyskočil první. Křičel: „Všichni čerti 215
utekli z pekla sem.“
PROSPERO Dobře! Jak byl
daleko od břehu?
ARIEL Byl blizoučko.
PROSPERO Nikomu se nic nestalo?
ARIEL Ne, nic.
Jsou bez poskvrnky, dokonce i šaty
mají jak vyprané. Jak kázal jste, 220
rozehnal jsem je sem tam po ostrově
ve skupinkách. Králova syna zvlášť.
Teď sedí jak uzlíček neštěstí
v odlehlém koutě ostrova a vzdychá,
až z toho houstne vzduch.
PROSPERO A kde je loď? 225
Co posádka a zbytek flotily?
Co s nimi je?
28
I/2I/2
29
On the curl’d clouds, to thy strong bidding task
Ariel and all his quality.
PROSPERO Hast thou, spirit,
Perform’d to point the tempest that I bade thee? 195
ARIEL To every article.
I boarded the king’s ship; now on the beak,
Now in the waist, the deck, in every cabin,
I flamed amazement: sometime I’d divide,
And burn in many places; on the topmast, 200
The yards and bowsprit, would I flame distinctly,
Then meet and join. Jove’s lightnings, the precursors
O’ the dreadful thunder-claps, more momentary
And sight-outrunning were not; the fire and cracks
Of sulphurous roaring the most mighty Neptune 205
Seem to besiege and make his bold waves tremble,
Yea, his dread trident shake.
PROSPERO My brave spirit!
Who was so firm, so constant, that this coil
Would not infect his reason?
ARIEL Not a soul
But felt a fever of the mad and play’d 210
Some tricks of desperation. All but mariners
Plunged in the foaming brine and quit the vessel,
Then all afire with me: the king’s son, Ferdinand,
With hair up-staring — then like reeds, not hair —
Was the first man that leap’d; cried, ‘Hell is empty 215
And all the devils are here.’
PROSPERO Why that’s my spirit!
But was not this nigh shore?
ARIEL Close by, my master.
PROSPERO But are they, Ariel, safe?
ARIEL Not a hair perish’d;
On their sustaining garments not a blemish,
But fresher than before: and, as thou badest me, 220
In troops I have dispersed them ’bout the isle.
The king’s son have I landed by himself;
Whom I left cooling of the air with sighs
In an odd angle of the isle and sitting,
His arms in this sad knot.
PROSPERO Of the king’s ship 225
The mariners say how thou hast disposed
And all the rest o’ the fleet.
ARIEL Královská loď teď kotví
v bezpečné zátoce, kam donesl
jsem z bouřných Bermud o půlnoci, jak
přikázal jste, čarovnou rosu spánku. 230
Tam námořníci v podpalubí spí,
utrmácení, kouzlem zmožení,
a pokud jde o zbytek flotily,
po moři bouří rozmetané, zas
se všichni našli a teď směřují 235
Thyrénským mořem do Neapole.
Jsou přesvědčení, že králova loď
i s králem klesla ke dnu.
PROSPERO Arieli,
úkol jsi splnil, další dostaneš.
Kolik je hodin?
ARIEL Poledne už bylo. 240
PROSPERO Jsou nejmíň dvě. Odteď až do šesti
musíme spolu leccos vykonat.
ARIEL Co ještě? Pořád po mně něco chcete
a zapomínáte, co jste mi slíbil
a nedal mi to.
PROSPERO Ale! Ty se vzpouzíš? 245
Co jsem ti, duchu, nedal?
ARIEL Svobodu.
PROSPERO Už teď? Na to je čas. Dost o tom!
ARIEL Prosím.
Sloužím vám věrně, vždycky udělám
bez odmlouvání všechno, co a jak
mi poručíte. Za to jste mi slíbil 250
odpustit celý rok.
PROSPERO Zapomněl jsi,
z jakých muk jsem tě vysvobodil?
ARIEL Ne.
PROSPERO Zapomněl jsi, a už tě nebaví
se pro mě brodit v bahnu hlubiny
či osedlat si ostrý severák 255
nebo se přehrabávat v útrobách
až na kost zmrzlé země?
ARIEL Ne, to ne!
PROSPERO Lžeš, uličníku. Zapomněl jsi na zlou
čarodějnici Sykorax, tu babu
30
I/2I/2
31
ARIEL Safely in harbour
Is the king’s ship; in the deep nook, where once
Thou call’dst me up at midnight to fetch dew
From the still-vex’d Bermoothes, there she’s hid: 230
The mariners all under hatches stow’d;
Who, with a charm join’d to their suffer’d labour,
I have left asleep; and for the rest o’ the fleet
Which I dispersed, they all have met again
And are upon the Mediterranean flote, 235
Bound sadly home for Naples,
Supposing that they saw the king’s ship wreck’d
And his great person perish.
PROSPERO Ariel, thy charge
Exactly is perform’d: but there’s more work.
What is the time o’ the day?
ARIEL Past the mid season. 240
PROSPERO At least two glasses. The time ’twixt six and now
Must by us both be spent most preciously.
ARIEL Is there more toil? Since thou dost give me pains,
Let me remember thee what thou hast promised,
Which is not yet perform’d me.
PROSPERO How now? Moody? 245
What is’t thou canst demand?
ARIEL My liberty.
PROSPERO Before the time be out? No more!
ARIEL I prithee,
Remember I have done thee worthy service;
Told thee no lies, made thee no mistakings, served
Without or grudge or grumblings: thou didst promise
To bate me a full year.
PROSPERO Dost thou forget
From what a torment I did free thee?
ARIEL No.
PROSPERO Thou dost, and think’st it much to tread the ooze
Of the salt deep,
To run upon the sharp wind of the north, 255
To do me business in the veins o’ the earth
When it is baked with frost.
ARIEL I do not, sir.
PROSPERO Thou liest, malignant thing! Hast thou forgot
The foul witch Sycorax, who with age and envy
ohnutou k zemi starobou a zlobou? 260
ARIEL Ne, pane.
PROSPERO Ano. Kde se narodila?
ARIEL V Alžíru.
PROSPERO Že by? Jednou měsíčně
ti musím připomenout, co jsi zač.
Z Alžíru tuhle čarodějnici
Sykorax vyhnali za neslýchaně 265
škodolibé a odpudivé kejkle.
Sám víš, že by ji snad i zabili,
kdyby nebyla, víš co. Ano?
ARIEL Ano.
PROSPERO Posadili tu běhnu s outěžkem 270
na loď a vysadili zde. Ty, můj
otrok, jak říkáš, sloužils tehdy jí.
Ale že jsi byl příliš jemný duch
a odmítal jsi plnit její zlé,
odporné příkazy, tak ona tě 275
s pomocí svých mocnějších rarachů
ve vzteku zaklela a vsadila
do puklé sosny, v jejímž kmeni jsi
byl uvězněný celých dvanáct let
a hrozně při tom trpěl. Zemřela 280
a tys tu trčel, skučel, klepal se,
jak mlýnek na potoce. Na ostrově
nebylo tehdy lidské stvoření,
když nepočítám toho prašivce,
co ho tu vrhla.
ARIEL Aha! Kalibána! 285
PROSPERO Jistě že Kalibána, kterého
teď zaměstnávám. Takže vzpomínáš,
jak moc jsi trpěl? Při tvém skučení
začali vlci výt a medvědům
pukala srdce. K těmto mukám tě 290
navěky odsoudila Sykorax
a její kletbu mohlo zlomit jen
mé umění. Já slyšel tě a z té
sosny tě vysvobodil.
ARIEL Díky, mistře.
PROSPERO Jen ještě cekni, a rozčísnu dub, 295
vrazím tě mezi suky a tam si
skuč dalších dvanáct zim.
32
I/2I/2
33
Was grown into a hoop? Hast thou forgot her? 260
ARIEL No, sir.
PROSPERO Thou hast. Where was she born? Speak; tell me.
ARIEL Sir, in Argier.
PROSPERO O, was she so? I must
Once in a month recount what thou hast been,
Which thou forget’st. This damn’d witch Sycorax,
For mischiefs manifold and sorceries terrible 265
To enter human hearing, from Argier,
Thou know’st, was banish’d: for one thing she did
They would not take her life. Is not this true?
ARIEL Ay, sir.
PROSPERO This blue-eyed hag was hither brought with child 270
And here was left by the sailors. Thou, my slave,
As thou report’st thyself, wast then her servant;
And, for thou wast a spirit too delicate
To act her earthy and abhorr’d commands,
Refusing her grand hests, she did confine thee, 275
By help of her more potent ministers
And in her most unmitigable rage,
Into a cloven pine; within which rift
Imprison’d thou didst painfully remain
A dozen years; within which space she died 280
And left thee there; where thou didst vent thy groans
As fast as mill-wheels strike. Then was this island —
Save for the son that she did litter here,
A freckled whelp hag-born — not honour’d with
A human shape.
ARIEL Yes, Caliban her son. 285
PROSPERO Dull thing, I say so; he, that Caliban
Whom now I keep in service. Thou best know’st
What torment I did find thee in; thy groans
Did make wolves howl and penetrate the breasts
Of ever angry bears: it was a torment 290
To lay upon the damn’d, which Sycorax
Could not again undo: it was mine art,
When I arrived and heard thee, that made gape
The pine and let thee out.
ARIEL I thank thee, master.
PROSPERO If thou more murmur’st, I will rend an oak 295
And peg thee in his knotty entrails till
Thou hast howl’d away twelve winters.
ARIEL Odpusťte, mistře,
už budu poslouchat a plnit své
duchařské povinnosti.
PROSPERO Udělej to,
a za dva dny jsi volný.
ARIEL Vzácný pane! 300
Tak co mám dělat? Honem! Co mám dělat?
PROSPERO Proměň se v mořskou vílu, kterou vidí
jen oči mé a tvé.
Ostatním zůstaň neviditelný.
Teď jdi, vem na sebe tu podobu 305
a vrať se zpátky! Jdi už! Maž!
A snaž se! Snaž!
Odejde Ariel.
Probuď se, srdíčko! Dobře jsi spala.
Vzbuď se!
MIRANDA Váš příběh byl tak podivný,
že mě až omámil.
PROSPERO Prober se. Pojď. 310
Navštívíme otroka Kalibána.
Moc vlídný nebude.
MIRANDA Je ošklivý
a já ho nemám ráda.
PROSPERO Bohužel
ho potřebujeme. Dělá nám oheň,
obstará dříví, leccos zastane. 315
Hodí se nám. Tak haló, Kalibáne!
Ozvi se, hlíno.
KALIBÁN (Za scénou) Dříví máte dost.
PROSPERO Vylez, povídám. Mám pro tebe práci.
Ven! Honem, želvo! Jak mám dlouho čekat? 320
Vystoupí Ariel v podobě mořské víly.
Sluší ti to, líbezný Arieli,
Něco ti pošeptám.
ARIEL Udělám to.
Odejde.
PROSPERO Ty lumpe, otroku, fakane matky,
kterou obskočil čert! Povídám, vylez!
Vystoupí Kalibán.
34
I/2I/2
35
ARIEL Pardon, master;
I will be correspondent to command
And do my spiriting gently.
PROSPERO Do so, and after two days
I will discharge thee.
ARIEL That’s my noble master! 300
What shall I do? Say what; what shall I do?
PROSPERO Go make thyself like a nymph o’ the sea:
Be subject to
No sight but thine and mine, invisible
To every eyeball else. Go take this shape 305
And hither come in’t: go, hence
With diligence!
Exit Ariel.
Awake, dear heart, awake! Thou hast slept well;
Awake!
MIRANDA The strangeness of your story put
Heaviness in me.
PROSPERO Shake it off. Come on; 310
We’ll visit Caliban my slave, who never
Yields us kind answer.
MIRANDA ’Tis a villain, sir,
I do not love to look on.
PROSPERO But, as ’tis,
We cannot miss him: he does make our fire,
Fetch in our wood and serves in offices 315
That profit us. What, ho! Slave! Caliban!
Thou earth, thou! Speak.
CALIBAN (Within) There’s wood enough within.
PROSPERO Come forth, I say! There’s other business for thee:
Come, thou tortoise! When? 320
Enter Ariel like a water-nymph.
Fine apparition! My quaint Ariel,
Hark in thine ear.
ARIEL My lord it shall be done.
Exit.
PROSPERO Thou poisonous slave, got by the devil himself
Upon thy wicked dam, come forth!
Enter Caliban.
KALIBÁN Kéž jedovatá rosa jako ta, 325
již moje máti vraní perutí
stírala z vraních ok, vás pokropí,
že naskáčou vám vředy morové.
PROSPERO Za tohle tebe v noci budou brát
křeče a v boku bude tě tak píchat, 330
že ztratíš dech, raraši na tobě
se budou učit štípat, proštípou
tě jako řešeto žihadly stokrát
žahavějšími, než má včela.
KALIBÁN Teď obědvám.
Na tomhle ostrově jsem doma já, 335
a vy jste mi ho vzal. Když přišel jste,
jak uctivě jste si mě
předcházel,
učil mě dělat pití z bobulí,
pojmenovávat velké světlo denní
i noční světýlka. Měl jsem vás rád 340
a ukázal vám vše, co ostrov skýtá,
studánky, solnou sluj, úrodné stráně.
Kéž jsem teď za to proklet! A kéž vás
netopýři, brouci a ropuchy
mé matky požerou. Býval jsem král, 345
a teď jsem váš jediný poddaný.
Dal jste mi chlívek ve skále a vzal si
celý můj ostrov.
PROSPERO Lháři! Na tebe
platí jen bič, ne vlídnost! Přijal jsem tě,
ty špinavče, za svého, žil jsi u mě 350
až do chvíle, kdys málem znásilnil
mou dceru.
KALIBÁN Ohó! Škoda, že jste mi
v tom zabránil! Býval bych s ní svůj ostrov
zalidnil Kalibány.
MIRANDA Mizero,
jsi tak prolezlý zlem, že k tobě nic 355
dobrého nepronikne! Z lítosti,
jaký jsi divoch, jsem tě učila
mluvit a dělat spoustu dalších věcí.
Tys jenom ze sebe vyrážel skřeky
jak tupé zvíře, já ti pomohla 360
dát zvukům smysl. Ale i když ses
36
I/2I/2
37
CALIBAN As wicked dew as e’er my mother brush’d 325
With raven’s feather from unwholesome fen
Drop on you both! A south-west blow on ye
And blister you all o’er!
PROSPERO For this, be sure, to-night thou shalt have cramps,
Side-stitches that shall pen thy breath up; urchins 330
Shall, for that vast of night that they may work,
All exercise on thee; thou shalt be pinch’d
As thick as honeycomb, each pinch more stinging
Than bees that made ’em.
CALIBAN I must eat my dinner.
This island’s mine, by Sycorax my mother, 335
Which thou takest from me. When thou camest first,
Thou strokedst me and madest much of me, wouldst
give me
Water with berries in’t, and teach me how
To name the bigger light, and how the less,
That burn by day and night: and then I loved thee 340
And show’d thee all the qualities o’ the isle,
The fresh springs, brine-pits, barren place and fertile:
Cursed be I that did so! All the charms
Of Sycorax, toads, beetles, bats, light on you!
For I am all the subjects that you have, 345
Which first was mine own king: and here you sty me
In this hard rock, whiles you do keep from me
The rest o’ the island.
PROSPERO Thou most lying slave,
Whom stripes may move, not kindness! I have used thee,
Filth as thou art, with human care, and lodged thee 350
In mine own cell, till thou didst seek to violate
The honour of my child.
CALIBAN O ho, O ho! Would’t had been done!
Thou didst prevent me; I had peopled else
This isle with Calibans.
MIRANDA Abhorred slave,
Which any print of goodness wilt not take, 355
Being capable of all ill! I pitied thee,
Took pains to make thee speak, taught thee each hour
One thing or other: when thou didst not, savage,
Know thine own meaning, but wouldst gabble like
A thing most brutish, I endow’d thy purposes 360
With words that made them known. But thy vile race,
dost naučil,
tvůj zvrhlý původ v tobě
zas získal vrch; a proto po zásluze
jsi uvězněný v téhle jeskyni,
přestože zasloužil bys horší trest. 365
KALIBÁN Řeč jste mě naučili. Dobrá je mi
jen k nadávání. Aby vás mor vzal
za vaše učení!
PROSPERO Ty neřáde,
jdi pro dříví. Syp! Honem, pak si přijď
pro další práci. Ty se ošíváš? 370
Budeš-li liknavě či neochotně
plnit má přání, pustím do tvých kostí
křeče a kostižer, že budeš řvát,
až zvěř se bude třást.
KALIBÁN Jen to ne, prosím.
(Stranou) Musím ho poslechnout. Je mocný tak, 375
že by i bůh mé matky Setebos
se před ním sklonil.
PROSPERO Lotře, upaluj!
Odejde Kalibán.
Vystoupí Ariel, neviditelný, hraje a zpívá, za ním jde Ferdinand.
ARIEL (Zpívá) Vstoupíš na písečnou pláž,
tam dívce ruku dáš,
a ledva ji políbíš, 380
vlnobití utišíš.
A když začneš tančit s ní,
mořské víly zapějí
píseň vám!
ZVUKY Uá uá uá! 385
ARIEL Ozve se i štěkot psí!
ZVUKY Uá uá uá!
ARIEL Poslouchej, jak za svítání
zní kohoutí kokrhání.
ZVUKY Kykyryký! Uá uá uá! 390
FERDINAND Odkud ta hudba jde? Ze země? Z nebe?
Už utichla. To jistě nějaký
ostrovní bůh jí vládne. Oplakával
jsem na břehu smrt královského otce,
když jakoby z vod hudba vystoupila 395
38
I/2I/2
39
Though thou didst learn, had that in’t which
good natures
Could not abide to be with; therefore wast thou
Deservedly confined into this rock,
Who hadst deserved more than a prison. 365
CALIBAN You taught me language; and my profit on’t
Is, I know how to curse. The red plague rid you
For learning me your language!
PROSPERO Hag-seed, hence!
Fetch us in fuel; and be quick, thou’rt best,
To answer other business. Shrug’st thou, malice? 370
If thou neglect’st or dost unwillingly
What I command, I’ll rack thee with old cramps,
Fill all thy bones with aches, make thee roar
That beasts shall tremble at thy din.
CALIBAN No, pray thee.
(Aside) I must obey: his art is of such power, 375
It would control my dam’s god, Setebos,
and make a vassal of him.
PROSPERO So, slave; hence!
Exit Caliban.
Enter Ariel, invisible, playing and singing; Ferdinand following.
ARIEL (Sings) Come unto these yellow sands,
And then take hands:
Courtsied when you have and kiss’d 380
The wild waves whist,
Foot it featly here and there;
And sweet sprites bear
The burthen. Hark, hark!
BURTHEN Bow-wow. 385
ARIEL The watch-dogs bark!
BURTHEN Bow-wow.
ARIEL Hark, hark! I hear
The strain of strutting chanticleer.
BURTHEN Cry, Cock-a-diddle-dow. 390
FERDINAND Where should this music be? I’ the air or the earth?
It sounds no more: and sure, it waits upon
Some god o’ the island. Sitting on a bank,
Weeping again the king my father’s wreck,
This music crept by me upon the waters, 395
a krásnou melodií tišila
hukot vln i můj žal. Vydal jsem se
za ní a došel sem. A teď je pryč.
Ne, zas se ozývá.
ARIEL (Zpívá) Pod hladinou tvůj otec dlí, 400
z kostí jeho jsou korály
a z jeho očí zářivých
pouze dvě perly zůstaly.
Všechno, co moře pohltí,
se změní ve šperky z perleti. 405
Už mořské víly na zvony –
ZVUKY Bim bam! Bim bam!
ARIEL Slyšíš? – mu hrana vyzvání.
FERDINAND Píseň je o mém utonulém otci.
To není lidský hlas, ani ta hudba 410
není z tohoto světa. Teď jde shora.
PROSPERO Zvedni oponu řas a řekni mi,
co vidíš.
MIRANDA Co je to? Nějaký duch?
Rozhlíží se. Ach, tatínku, to je
něco tak nádherného. Je to duch? 415
PROSPERO Ne. Spí to, jí to, má to stejné smysly
jako my dva. Ten mladík je z té lodi,
co ztroskotala. Kdyby na kráse
mu neubíral smutek, mohla bys
říct, že je pohledný. Ztratil své druhy 420
a teď je hledá.
MIRANDA Mně připadá jak
nebeské stvoření. Na zemi jsem
nic krásnějšího neviděla.
PROSPERO (Stranou) Vše
jde podle plánu. Duchu, za dva dny
jsi volný.
FERDINAND To je jistě bohyně, 425
s ní přichází ta hudba! – Smím se zeptat,
zda pobýváte tady na ostrově,
a pokud ano, poraďte mi, prosím,
jak se tu vyznat. Ale na to hlavní
se zeptám naposled. Ach, zázraku, 430
jste dívka, nebo ne?
MIRANDA Já nejsem zázrak.
40
I/2I/2
41
Allaying both their fury and my passion
With its sweet air: thence I have follow’d it,
Or it hath drawn me rather. But ’tis gone.
No, it begins again.
ARIEL (Sings) Full fathom five thy father lies; 400
Of his bones are coral made;
Those are pearls that were his eyes:
Nothing of him that doth fade
But doth suffer a sea-change
Into something rich and strange. 405
Sea-nymphs hourly ring his knell.
BURTHEN Ding-dong.
ARIEL Hark! Now I hear them — Ding-dong, bell.
FERDINAND The ditty does remember my drown’d father.
This is no mortal business, nor no sound 410
That the earth owes. I hear it now above me.
PROSPERO The fringed curtains of thine eye advance
And say what thou seest yond.
MIRANDA What is’t? A spirit?
Lord, how it looks about! Believe me, sir,
It carries a brave form. But ’tis a spirit. 415
PROSPERO No, wench; it eats and sleeps and hath such senses
As we have, such. This gallant which thou seest
Was in the wreck; and, but he’s something stain’d
With grief that’s beauty’s canker, thou mightst call him
A goodly person: he hath lost his fellows 420
And strays about to find ’em.
MIRANDA I might call him
A thing divine, for nothing natural
I ever saw so noble.
PROSPERO (Aside) It goes on, I see,
As my soul prompts it. Spirit, fine spirit! I’ll free thee
Within two days for this.
FERDINAND Most sure, the goddess 425
On whom these airs attend! – Vouchsafe my prayer
May know if you remain upon this island;
And that you will some good instruction give
How I may bear me here: my prime request,
Which I do last pronounce, is, O you wonder! 430
If you be maid or no?
MIRANDA No wonder, sir;
Však dívka jistě.
FERDINAND Mluví! Jazykem
mé země, v níž bych nejvyšší byl já,
kdybych se vrátil domů.
PROSPERO Nejvyšší?
Měl by tě slyšet neapolský král. 435
FERDINAND Žasl by jako já, že slyší vás
o králi mluvit. Král mě slyší, pane,
a proto pláču. Králem Neapole
jsem já. A pláču od chvíle, kdy jsem
krále a otce viděl ztroskotat.
MIRANDA Ta hrůza! 440
FERDINAND A s ním i další pány; milánského
vévodu s jeho synem.
PROSPERO (Stranou) Milánský
vévoda s dcerou by to popřeli,
být na to vhodný čas. Na první pohled
si padli do očí. Můj Arieli, 445
za to tě osvobodím. (K Ferdinandovi) Ty, pojď sem.
Mám obavy, že jste se, pane, spletl.
MIRANDA Otče, proč mluvíte tak přísně? Tohle
je třetí muž, kterého vidím, první,
po kterém toužím. Mějte slitování 450
a přejte mi ho, otče!
FERDINAND Jste-li panna
a dosud nezadaná, udělám z vás
královnu Neapole.
PROSPERO Mlč. Pojď sem.
(Stranou)
Šílí po sobě, ale musím jim
to trochu ztížit. Lehká kořist se 455
dost lehko zneváží.
(K Ferdinandovi) Poroučím ti,
přistup ke mně a poslyš obvinění.
Pod ukradeným jménem vloudil ses
na ostrov jako špeh, abys mě zde
připravil o moc.
FERDINAND Jako že jsem muž, to ne! 460
MIRANDA V tak krásném chrámu není místo pro zlo.
Kdyby zlý duch sídlil v tak skvostném domě,
dobro by toužilo žít s ním.
42
I/2I/2
43
But certainly a maid.
FERDINAND My language! Heavens!
I am the best of them that speak this speech,
Were I but where ’tis spoken.
PROSPERO How? The best?
What wert thou, if the King of Naples heard thee? 435
FERDINAND A single thing, as I am now, that wonders
To hear thee speak of Naples. He does hear me;
And that he does I weep: myself am Naples,
Who with mine eyes, never since at ebb, beheld
The king my father wreck’d.
MIRANDA Alack, for mercy! 440
FERDINAND Yes, faith, and all his lords; the Duke of Milan
And his brave son being twain.
PROSPERO (Aside) The Duke of Milan
And his more braver daughter could control thee,
If now ’twere fit to do’t. At the first sight
They have changed eyes. Delicate Ariel, 445
I’ll set thee free for this. (To Ferdinand) A word, good sir;
I fear you have done yourself some wrong: a word.
MIRANDA Why speaks my father so ungently? This
Is the third man that e’er I saw, the first
That e’er I sigh’d for: pity move my father 450
To be inclined my way!
FERDINAND O, if a virgin,
And your affection not gone forth, I’ll make you
The queen of Naples.
PROSPERO Soft, sir! One word more.
(Aside)
They are both in either’s powers; but this swift business
I must uneasy make, lest too light winning 455
Make the prize light.
(To Ferdinand) One word more; I charge thee
That thou attend me: thou dost here usurp
The name thou owest not; and hast put thyself
Upon this island as a spy, to win it
From me, the lord on’t.
FERDINAND No, as I am a man. 460
MIRANDA There’s nothing ill can dwell in such a temple:
If the ill spirit have so fair a house,
Good things will strive to dwell with’t.
PROSPERO Pojď sem.
– A ty s ním nemluv. Je to zrádce. – Pojď!
Svážu tě do kozelce, dám ti pít 465
jen slanou vodu, k jídlu budeš mít
jen škeble, misku, v které trůnil žalud,
a seschlé kořínky. Pojď za mnou!
FERDINAND Ne!
Abych vás poslechl, to byste musel
mít větší sílu.
Tasí meč, ale je očarován a nemůže se hnout.
MIRANDA Otče, prosím vás, 470
nebuďte k němu krutý. Je tak milý.
A nebojí se vás.
PROSPERO Cože? Ty mě
chceš poučovat? – Zastrč meč, ty zrádce!
Stejně jen hrozíš!
Udeřit máš strach.
Hryže tě špatné svědomí. Tak do mě! 475
Mně stačí tahle hůlka, abych ti
vyrazil z ruky meč.
MIRANDA Prosím vás, otče.
PROSPERO Nevěš se na mě! Pusť!
MIRANDA Slitování,
já za něj ručím.
PROSPERO Mlč! Už ani muk!
Nebo jsem s tebou skončil. Jakže? Chceš 480
se přimlouvat za toho vetřelce? Pš!
Myslíš, že nejsou hezčí na světě?
Srovnáváš ho jen s Kalibánem, hloupá!
Vedle ostatních je on Kalibán
a oni andělé.
MIRANDA Pak budu skromná 485
a nebudu chtít nikdy milovat
hezčího muže.
PROSPERO Ale. (K Ferdinandovi) Podvol se!
Máš v sobě síly zas jak mimino,
svaly ti ochably.
FERDINAND To tedy ano.
Cítím se jako ve snu. Přišel jsem 490
o otce, přátele, jsem zesláblý,
ten muž mi poroučí a hrozí mi,
44
I/2I/2
45
PROSPERO Follow me.
– Speak not you for him; he’s a traitor. – Come;
I’ll manacle thy neck and feet together: 465
Sea-water shalt thou drink; thy food shall be
The fresh-brook muscles, wither’d roots and husks
Wherein the acorn cradled. Follow.
FERDINAND No;
I will resist such entertainment till
Mine enemy has more power.
Draws, and is charmed from moving.
MIRANDA O dear father, 470
Make not too rash a trial of him, for
He’s gentle and not fearful.
PROSPERO What? I say,
My foot my tutor? Put thy sword up, traitor;
Who makest a show but darest not strike,
thy conscience
Is so possess’d with guilt: come from thy ward, 475
For I can here disarm thee with this stick
And make thy weapon drop.
MIRANDA Beseech you, father.
PROSPERO Hence! Hang not on my garments.
MIRANDA Sir, have pity;
I’ll be his surety.
PROSPERO Silence! One word more
Shall make me chide thee, if not hate thee. What! 480
An advocate for an imposter! Hush!
Thou think’st there is no more such shapes as he,
Having seen but him and Caliban: foolish wench!
To the most of men this is a Caliban
And they to him are angels.
MIRANDA My affections 485
Are then most humble; I have no ambition
To see a goodlier man.
PROSPERO Come on; obey:
Thy nerves are in their infancy again
And have no vigour in them.
FERDINAND So they are;
My spirits, as in a dream, are all bound up. 490
My father’s loss, the weakness which I feel,
The wreck of all my friends, nor this man’s threats,
ale já budu šťastný ve vězení,
budu-li z něho moci jednou za den
spatřit tu dívku. Nikde na světě 495
pak nebudu se cítit volný tak
jak v tomhle vězení.
PROSPERO (Stranou) Chytil se.
(K Ferdinandovi) Pojď!
Chválím tě, Arieli!
(K Ferdinandovi) Alou. Jdem!
(K Arielovi) Teď poslouchej, co dál.
MIRANDA (K Ferdinandovi) Nemějte strach,
můj tatínek je mnohem laskavější, 500
než by se zdálo podle řeči. Nevím,
co do něj vjelo.
PROSPERO (K Arielovi) Budeš svobodný
a volný jako vítr, splníš-li
můj příkaz.
ARIEL Splním vám ho do puntíku.
PROSPERO Tak pojď. – A ty mi za něj neoroduj. 505
Odejdou.
46
I/2I/2
47
To whom I am subdued, are but light to me,
Might I but through my prison once a day
Behold this maid: all corners else o’ the earth 495
Let liberty make use of; space enough
Have I in such a prison.
PROSPERO (Aside) It works.
(To Ferdinand) Come on.
Thou hast done well, fine Ariel!
(To Ferdinand) Follow me.
(To Ariel) Hark what thou else shalt do me.
MIRANDA (To Ferdinand) Be of comfort;
My father’s of a better nature, sir, 500
Than he appears by speech: this is unwonted
Which now came from him.
PROSPERO (To Ariel) Thou shalt be free
As mountain winds: but then exactly do
All points of my command.
ARIEL To the syllable.
PROSPERO Come, follow. – Speak not for him. 505
Exeunt.
J E D N Á N Í I I .
SCÉNA 1.
NA JINÉ ČÁSTI OSTROVA.
Vystoupí král Alonso, Sebastian, Antonio, Gonzalo, Adrian,
Francisco a další.
GONZALO Už netrapte se, Veličenstvo, máte
jako my všichni důvod k radosti,
že nás víc přežilo než naopak.
Takové neštěstí je běžná věc,
sužuje denně ženy námořníků 5
či loďaře. Ale tak zázračně
jak my se zachrání pár z milionů.
A proto moudře zkuste vyvážit
zármutek úlevou.
ALONSO Prosím tě, mlč.
SEBASTIAN (Stranou k Antoniovi) Nedá se utěšit ani za nic. 10
ANTONIO (Stranou k Sebastianovi) Spíš utěšitel se nedá a ještě mu přidá.
SEBASTIAN (Stranou k Antoniovi) Bude tak dlouho natahovat strunu
jeho trpělivosti, až strunka praskne.
GONZALO Pane –
SEBASTIAN (Stranou k Antoniovi) Už mu zase kroutí kolíkem. 15
GONZALO Kdyby si každý takhle bral každý žal,
pak by byl –
SEBASTIAN Debil.
GONZALO Pak by nebyl! Správně! Srdce by mu puklo.
Vyjádřil jste se trefněji, než bych do vás řek. 20
SEBASTIAN O vás bych já řekl něco ještě trefnějšího.
GONZALO A proto, Veličenstvo –
ANTONIO (Stranou k Sebastianovi) On tu hubu nezavře!
ALONSO Prosím tě, zmlkni.
GONZALO Vždyť nic neříkám, já jen – 25
SEBASTIAN (Stranou k Antoniovi) On jen mele dál.
48 49
A C T I I .
SCENE 1.
ANOTHER PART OF THE ISLAND.
Enter Alonso, Sebastian, Antonio, Gonzalo, Adrian, Francisco,
and others.
GONZALO Beseech you, sir, be merry; you have cause,
So have we all, of joy; for our escape
Is much beyond our loss. Our hint of woe
Is common; every day some sailor’s wife,
The masters of some merchant and the merchant 5
Have just our theme of woe; but for the miracle,
I mean our preservation, few in millions
Can speak like us: then wisely, good sir, weigh
Our sorrow with our comfort.
ALONSO Prithee, peace.
SEBASTIAN (Aside to Antonio) He receives comfort like cold porridge. 10
ANTONIO (Aside to Sebastian) The visitor will not give him o’er so.
SEBASTIAN (Aside to Antonio) Look, he’s winding up the watch of his
wit; by and by it will strike.
GONZALO Sir —
SEBASTIAN (Aside to Antonio) One: tell. 15
GONZALO When every grief is entertain’d that’s offer’d,
Comes to the entertainer —
SEBASTIAN A dollar.
GONZALO Dolour comes to him, indeed: you
have spoken truer than you purposed. 20
SEBASTIAN You have taken it wiselier than I meant you should.
GONZALO Therefore, my lord —
ANTONIO (Aside to Sebastian) Fie, what a spendthrift is he of his tongue!
ALONSO I prithee, spare.
GONZALO Well, I have done: but yet — 25
SEBASTIAN (Aside to Antonio) He will be talking.
ANTONIO (Stranou k Sebastianovi) Kdo z těch dvou otevře zobák
dřív? Vsaďme se.
SEBASTIAN Ten starej krákora.
ANTONIO To mladý pískle. 30
SEBASTIAN Platí. O co hrajem?
ANTONIO O tři chechtáky.
SEBASTIAN Platí!
ADRIAN Ačkoli se ten ostrov zdá zcela pustý –
ANTONIO Cha! Cha! Cha! 35
SEBASTIAN Zaplatil sis sám.
ADRIAN – neobyvatelný a takřka nedostupný –
SEBASTIAN – přec –
ADRIAN – přec –
ANTONIO Praví pan pitomec. 40
ADRIAN – přec tu člověk věru nachází cos libého
a krásného.
ANTONIO Co tu našel? Jakou Věru?
SEBASTIAN Co zlíbe ho a skásne ho.
ADRIAN Je zde omamný vzduch, cítím tu mléko a strdí. 45
SEBASTIAN Já cítím ohavný puch.
ANTONIO Máš pravdu, něco tu smrdí.
GONZALO K životu se tu vše přímo nenasytně dere.
ANTONIO Ale nasytit se tu není čím.
SEBASTIAN A to mě hněte. 50
GONZALO Jak bujná a šťavnatá je zde tráva zelená!
ANTONIO Bujně zválená.
SEBASTIAN Škumpou otrávená.
ANTONIO Všeho si všimne.
SEBASTIAN Ale nic nevidí. 55
GONZALO Nicméně tou ze všeho největší záhadou
je skutečnost –
SEBASTIAN A největší samozřejmostí je sen –
GONZALO – že naše šaty, mořskou vodou nasáklé,
jsou přesto čistoskvoucí a nažehlené, 60
a jakoby spíš novými barvami zářící než
solí poničené.
50
II/1II/1
51
ANTONIO (Aside to Sebastian) Which, of he or Adrian, for a good
wager, first begins to crow?
SEBASTIAN The old cock.
ANTONIO The cockerel. 30
SEBASTIAN Done. The wager?
ANTONIO A laughter.
SEBASTIAN A match!
ADRIAN Though this island seem to be desert —
ANTONIO Ha, ha, ha! 35
SEBASTIAN So, you’re paid.
ADRIAN Uninhabitable and almost inaccessible —
SEBASTIAN Yet —
ADRIAN Yet —
ANTONIO He could not miss’t. 40
ADRIAN It must needs be of subtle, tender and delicate
temperance.
ANTONIO Temperance was a delicate wench.
SEBASTIAN Ay, and a subtle; as he most learnedly delivered.
ADRIAN The air breathes upon us here most sweetly. 45
SEBASTIAN As if it had lungs, and rotten ones.
ANTONIO Or as ’twere perfumed by a fen.
GONZALO Here is everything advantageous to life.
ANTONIO True; save means to live.
SEBASTIAN Of that there’s none, or little. 50
GONZALO How lush and lusty the grass looks! How green!
ANTONIO The ground indeed is tawny.
SEBASTIAN With an eye of green in’t.
ANTONIO He misses not much.
SEBASTIAN No; he doth but mistake the truth totally. 55
GONZALO But the rarity of it is — which is indeed almost
beyond credit —
SEBASTIAN As many vouched rarities are.
GONZALO That our garments, being, as they were, drenched
in the sea, hold notwithstanding their freshness and 60
glosses, being rather new-dyed than stained with
salt water.
ANTONIO Lže si do kapsy, takže minimálně kapsy má samou
špínu.
SEBASTIAN Ne ne. On říká čistou lež. 65
GONZALO Naše oblečení je stejně bez poskvrnky, jako když
jsme si je oblékli v Africe na svatbu královy dcery
Klaribel s králem Tunisu.
SEBASTIAN To byla báječná svatba a hlavně tu cestu zpátky
jsme si báječně užili. 70
ADRIAN Tak velkolepý svatební průvod Tunis nepamatuje.
GONZALO Leda snad když se královna vdova Dido sezdala
s Aeneem.
ANTONIO Ale jdi do! Vdova Dido! Ta že se sesdala? Na to
se mi nezdála. 75
SEBASTIAN Sezdala! A s enónem!
Co bys tomu řek?
ADRIAN Královna Dido, říkáte? Ale pokud se nepletu,
Dido byla královnou Kartága, a ne Tunisu, že?
GONZALO Tunis, pane, bývalo Kartágo. 80
ADRIAN Opravdu?
GONZALO Vždyť vám to říkám, Kartágo.
SEBASTIAN Stačí říct, a jeho zázračné slovo vyčaruje domy
i stromy.
ANTONIO Co nemožného ještě dokáže? 85
SEBASTIAN Celý tenhle ostrov si strčí do kapsy a dá ho doma
synáčkovi na památku.
ANTONIO A cestou bude sypat jadýrka a z každého z nich
vyroste nový ostrov.
GONZALO Já – 90
ANTONIO Už ho dlouho nebylo slyšet.
GONZALO – my si říkáme, Veličenstvo, jaké je to podivné, že naše
šaty jsou stejně čisté a pěkné jako v Africe na svatbě
vaší dcery Klaribel, ze které je nyní královna Tunisu.
ADRIAN Ta nejvznešenější, jakou tam kdy měli. 95
SEBASTIAN A co Dido? Nezapomínejte na Dido.
ANTONIO Ach, Dido! Dido! Dido!
GONZALO Což není, Veličenstvo, můj kabátec stejně
elegantní jako dřív? Svým způsobem? 100
52
II/1II/1
53
ANTONIO If but one of his pockets could speak, would it not
say he lies?
SEBASTIAN Ay, or very falsely pocket up his report 65
GONZALO Methinks our garments are now as fresh as when we
put them on first in Afric, at the marriage of
the king’s fair daughter Claribel to the King of Tunis.
SEBASTIAN ’Twas a sweet marriage, and we prosper well in our
return. 70
ADRIAN Tunis was never graced before with such a paragon to
their queen.
GONZALO Not since widow Dido’s time.
ANTONIO Widow! A pox o’ that! How came that widow in?
Widow Dido! 75
SEBASTIAN What if he had said ‘widower Aeneas’ too?
Good Lord, how you take it!
ADRIAN ‘Widow Dido’ said you? You make me study of that:
she was of Carthage, not of Tunis.
GONZALO This Tunis, sir, was Carthage. 80
ADRIAN Carthage?
GONZALO I assure you, Carthage.
SEBASTIAN His word is more than the miraculous harp; he hath
raised the wall and houses too.
ANTONIO What impossible matter will he make easy next? 85
SEBASTIAN I think he will carry this island home in his pocket
and give it his son for an apple.
ANTONIO And, sowing the kernels of it in the sea, bring
forth more islands.
GONZALO Ay. 90
ANTONIO Why, in good time.
GONZALO Sir, we were talking that our garments seem now
as fresh as when we were at Tunis at the marriage
of your daughter, who is now queen.
ADRIAN And the rarest that e’er came there. 95
SEBASTIAN Bate, I beseech you, widow Dido.
ANTONIO O, widow Dido! Ay, widow Dido.
GONZALO Is not, sir, my doublet as fresh as the first day
I wore it? I mean, in a sort. 100
ANTONIO Svým způsobem jistě.
GONZALO Když jsem ho měl na svatbě vaší dcerky?
ALONSO Bolí mě z tebe uši. Nemám chuť
tě poslouchat. Neměl jsem Klaribel
vyvdat do Tunisu. Kvůli té svatbě 105
jsem přišel o syna a ztratil dceru.
Je od Itálie tak daleko,
že už ji neuvidím. A ten, kdo
měl zdědit Neapol a Milán, slouží
teď rybám za potravu.
FRANCISCO Snad to přežil. 110
Viděl jsem ho, jak buší do vln, kterým
se vyhoup na hřbet. Kopal pod sebe,
a voda mu šla z cesty. Nastavil
hruď vzduté záplavě, uprostřed níž
se jeho hlava hrdě tyčila, 115
a mocnými údery paží se
dral k souši, která jemu v ústrety
se pod ním zvedala. Jsem přesvědčen,
že živý doplul na břeh.
ALONSO Zahynul.
SEBASTIAN Můžeš si za to ale, bratře, sám. 120
Evropa byla pro tvou dceru málo,
raději jsi ji poslal do Afriky,
kde je jak ve vyhnanství, a ty právem
teď pro ni naříkáš.
ALONSO Prosím tě, mlč.
SEBASTIAN Všichni jsme ti klečeli u nohou 125
a za ni prosili. V ní svářily
se odpor k němu s poslušností k tobě.
Tys zvítězil.
Tvůj syn je navždy ztracen,
obávám se, a Milán s Neapolí
má v tuto chvíli více vdov, než kolik 130
se vrátí mužů k jejich útěše.
A to tvou vinou!
ALONSO Pykám za ni nejvíc.
GONZALO Vážený pane Sebastiane,
říkáte pravdu, ale nevhodně
v nevhodný čas. Jitříte rány, jež 135
je třeba něžně ošetřit.
54
II/1II/1
55
ANTONIO That sort was well fished for.
GONZALO When I wore it at your daughter’s marriage?
ALONSO You cram these words into mine ears against
The stomach of my sense. Would I had never
Married my daughter there! For, coming thence, 105
My son is lost and, in my rate, she too,
Who is so far from Italy removed
I ne’er again shall see her. O thou mine heir
Of Naples and of Milan, what strange fish
Hath made his meal on thee?
FRANCISCO Sir, he may live: 110
I saw him beat the surges under him,
And ride upon their backs; he trod the water,
Whose enmity he flung aside, and breasted
The surge most swoln that met him; his bold head
’Bove the contentious waves he kept, and oar’d 115
Himself with his good arms in lusty stroke
To the shore, that o’er his wave-worn basis bow’d,
As stooping to relieve him: I not doubt
He came alive to land.
ALONSO No, no, he’s gone.
SEBASTIAN Sir, you may thank yourself for this great loss, 120
That would not bless our Europe with your daughter,
But rather lose her to an African;
Where she at least is banish’d from your eye,
Who hath cause to wet the grief on’t.
ALONSO Prithee, peace.
SEBASTIAN You were kneel’d to and importuned otherwise 125
By all of us, and the fair soul herself
Weigh’d between loathness and obedience, at
Which end o’ the beam should bow.
We have lost your son,
I fear, for ever: Milan and Naples have
More widows in them of this business’ making 130
Than we bring men to comfort them:
The fault’s your own.
ALONSO So is the dear’st o’ the loss.
GONZALO My lord Sebastian,
The truth you speak doth lack some gentleness
And time to speak it in: you rub the sore, 135
When you should bring the plaster.
SEBASTIAN To jistě.
ANTONIO Pan dochtor promluvil.
GONZALO Tím věčným popichováním tu jen
kalíte vodu.
SEBASTIAN Vodu?
ANTONIO Té mám po krk.
GONZALO Kdybych měl já osídlit tuto půdu – 140
ANTONIO Koho má ošidit?
SEBASTIAN Někoho až na půdu.
GONZALO – a byl zde králem, víte, co bych dělal?
SEBASTIAN Všechno proto, aby se nepodělal.
GONZALO Všechno úplně naopak, než se
obvykle dělá. Zakázal bych obchod, 145
úřady, školy, aby nebyly
rozdíly mezi bohatstvím a bídou.
Zrušil bych dědictví a vlastnictví,
zneplatnil smlouvy, meze rozoral.
Železo, víno, olej, obilí 150
bych zavrhl, nikdo by nepracoval,
ba ani ženy, a každý by byl
svým vlastním pánem –
SEBASTIAN . A on jejich král.
ANTONIO Ten jeho stát na konci zapomněl,
z čeho byl počat. 155
GONZALO Všichni by užívali plodů země
svorně a bez námahy. Zakázal bych
nože a pušky, jakékoli stroje,
a tvrdě trestal zrádce. Příroda
by živila můj lid, který by žil 160
v bratrské lásce.
SEBASTIAN A v manželské ne?
ANTONIO Žili by na hromádce jako děvky a pasáci.
GONZALO Nastolil bych tak dokonalou vládu,
že započal bych nový zlatý věk.
SEBASTIAN Ať žije Gonzalo, náš nový král! 165
ANTONIO Dejte mu korunu!
GONZALO Vnímáte mě?
ALONSO Prosím tě, dost už. Mluvíš o ničem.
56 57
SEBASTIAN Very well.
ANTONIO And most chirurgeonly.
GONZALO It is foul weather in us all, good sir,
When you are cloudy.
SEBASTIAN Foul weather?
ANTONIO Very foul.
GONZALO Had I plantation of this isle, my lord — 140
ANTONIO He’ld sow’t with nettle-seed.
SEBASTIAN Or docks, or mallows.
GONZALO And were the king on’t, what would I do?
SEBASTIAN ’Scape being drunk for want of wine.
GONZALO I’ the commonwealth I would by contraries
Execute all things; for no kind of traffic 145
Would I admit; no name of magistrate;
Letters should not be known; riches, poverty,
And use of service, none; contract, succession,
Bourn, bound of land, tilth, vineyard, none;
No use of metal, corn, or wine, or oil; 150
No occupation; all men idle, all;
And women too, but innocent and pure;
No sovereignty —
SEBASTIAN Yet he would be king on’t.
ANTONIO The latter end of his commonwealth forgets the
beginning. 155
GONZALO All things in common nature should produce
Without sweat or endeavour: treason, felony,
Sword, pike, knife, gun, or need of any engine,
Would I not have; but nature should bring forth,
Of its own kind, all foison, all abundance, 160
To feed my innocent people.
SEBASTIAN No marrying ’mong his subjects?
ANTONIO None, man; all idle: whores and knaves.
GONZALO I would with such perfection govern, sir,
To excel the golden age.
SEBASTIAN ’Save his majesty! 165
ANTONIO Long live Gonzalo!
GONZALO And — do you mark me, sir?
ALONSO Prithee, no more: thou dost talk nothing to me.
II/1 II/1
GONZALO Souhlasím, Veličenstvo. Ale já chtěl jen inspirovat ty
dva pány, kteří jsou natolik rozjívení, že se dokážou
smát každé nicotnosti. 170
ANTONIO My se nesmáli každé nicotnosti, ale vám.
GONZALO Ale protože já jsem proti vám úplné nic, smějete se
ničemu.
ANTONIO To jste nám to teda dal!
SEBASTIAN To jste nám to teda nandal. 175
GONZALO Vy jste kabrňáci! Vy prostě nenecháte kámen na
kameni. I Měsíc byste strhli z nebe, protože vám
připadá příliš obyčejný.
Vystoupí Ariel. Je neviditelný, s ním přichází vznešená hudba.
SEBASTIAN Leda bychom vám ho pověsili na nos jako lampion.
ANTONIO To je jen v žertu, pane, nezlobte se. 180
GONZALO Taková ubohost mi náladu nezkazí. Nad vašimi
posměšky mohu jen zívat. Nudí mě tak,
až se mi chce spát.
ANTONIO Spěte. Povíme vám před spaním pohádku.
Všichni usnou kromě Alonsa, Sebastiana a Antonia.
ALONSO Co je to? Všichni spí? Tak najednou? 185
Kéž bych i já moh spát a zapomenout.
Jde na mě spánek.
SEBASTIAN Nebraň se mu, bratře.
Obvykle se trpícím vyhýbá,
však přijde-li, přináší útěchu
a osvěžení.
ANTONIO My dva budeme 190
nad vámi, Veličenstvo, bdít a chránit
váš klid a bezpečí.
ALONSO Děkuji. Hlava mi padá.
Král Alonso usne.
Odejde Ariel.
SEBASTIAN Co je to najednou všechny tak zmohlo?
ANTONIO To bude zdejším vzduchem.
SEBASTIAN Ale proč
se oči neklíží i nám? Mně se 195
spát nechce.
ANTONIO Ani mně. Jsem čilý.
58 59
GONZALO I do well believe your highness; and did it to minister
occasion to these gentlemen, who are of such sensible and
nimble lungs that they always use to laugh at nothing. 170
ANTONIO ’Twas you we laughed at.
GONZALO Who in this kind of merry fooling am nothing to you:
so you may continue and laugh at nothing still.
ANTONIO What a blow was there given!
SEBASTIAN An it had not fallen flat-long. 175
GONZALO You are gentlemen of brave metal; you would lift
the moon out of her sphere, if she would continue
in it five weeks without changing.
Enter Ariel, invisible, playing solemn music.
SEBASTIAN We would so, and then go a bat-fowling.
ANTONIO Nay, good my lord, be not angry. 180
GONZALO No, I warrant you; I will not adventure
my discretion so weakly. Will you laugh
me asleep, for I am very heavy?
ANTONIO Go sleep, and hear us.
All sleep except Alonso, Sebastian, and Antonio.
ALONSO What, all so soon asleep! I wish mine eyes 185
Would, with themselves, shut up my thoughts: I find
They are inclined to do so.
SEBASTIAN Please you, sir,
Do not omit the heavy offer of it:
It seldom visits sorrow; when it doth,
It is a comforter.
ANTONIO We two, my lord, 190
Will guard your person while you take your rest,
And watch your safety.
ALONSO Thank you. Wondrous heavy.
Alonso sleeps.
Exit Ariel.
SEBASTIAN What a strange drowsiness possesses them!
ANTONIO It is the quality o’ the climate.
SEBASTIAN Why
Doth it not then our eyelids sink? I find not 195
Myself disposed to sleep.
ANTONIO Nor I; my spirits are nimble.
II/1 II/1
Usnuli všichni jako na povel.
Padli jak podťatí. Sebastiane,
teď mohl bys… Víš, co bys mohl? – Ne! –
A přece ano, čtu ti ve tváři, 200
čím bys chtěl být. Máš k tomu příležitost.
Najednou jako bych tě přímo viděl
s korunou na hlavě.
SEBASTIAN To se ti zdá!
ANTONIO Neslyšíš mě, že mluvím?
SEBASTIAN Ze spaní.
Zdá se ti to a mluvíš ze spaní. 205
Co jsi to říkal? Je to podivné,
že můžeš spát s očima dokořán
a přitom stát, mluvit a hýbat se.
V nejhlubším spánku.
ANTONIO Sebastiane,
prospíš své štěstí. To je lepší umřít 210
než bdít a oči před ním zavírat.
SEBASTIAN Ty chrápeš!
Tvé chrápání má nesmyslný smysl.
ANTONIO Mluvím tak vážně jako nikdy. Vážně
mě vyslechni, a budeš váženější,
než jsi.
SEBASTIAN Oč budu váženější? O libru? 215
ANTONIO O korunu.
SEBASTIAN S tou váhou zaváhal jsem
už při porodu. Bratr přišel dřív.
ANTONIO Ó,
čím víc si z toho děláš legraci,
tím víc to chceš! Čím víc to zlehčuješ,
tím tíž to půjde. Ano, váhavci 220
až příliš často padnou ke dnu, když v nich
převáží vůli strach.
SEBASTIAN Poslouchám tě.
V očích ti vidím, že se v tobě rodí
nějaká myšlenka a dere se
dost ztěžka na svět.
ANTONIO Tedy, přestože 225
ten zapomnětlivý pán, na nějž svět
zapomene dřív, než on půjde pod zem,
60
II/1II/1
61
They fell together all, as by consent;
They dropp’d, as by a thunder-stroke. What might,
Worthy Sebastian? O, what might? — No more! —
And yet me thinks I see it in thy face, 200
What thou shouldst be: the occasion speaks thee, and
My strong imagination sees a crown
Dropping upon thy head.
SEBASTIAN What, art thou waking?
ANTONIO Do you not hear me speak?
SEBASTIAN I do; and surely
It is a sleepy language and thou speak’st 205
Out of thy sleep. What is it thou didst say?
This is a strange repose, to be asleep
With eyes wide open; standing, speaking, moving,
And yet so fast asleep.
ANTONIO Noble Sebastian,
Thou let’st thy fortune sleep — die, rather; wink’st 210
Whiles thou art waking.
SEBASTIAN Thou dost snore distinctly;
There’s meaning in thy snores.
ANTONIO I am more serious than my custom: you
Must be so too, if heed me; which to do
Trebles thee o’er.
SEBASTIAN Well, I am standing water. 215
ANTONIO I’ll teach you how to flow.
SEBASTIAN Do so: to ebb
Hereditary sloth instructs me.
ANTONIO O,
If you but knew how you the purpose cherish
Whiles thus you mock it! How, in stripping it,
You more invest it! Ebbing men, indeed, 220
Most often do so near the bottom run
By their own fear or sloth.
SEBASTIAN Prithee, say on:
The setting of thine eye and cheek proclaim
A matter from thee, and a birth indeed
Which throes thee much to yield.
ANTONIO Thus, sir: 225
Although this lord of weak remembrance, this,
Who shall be of as little memory
téměř dokázal králi namluvit –
a na mluvení, na to on je expert –,
že princ Ferdinand žije, aby princ 230
přežil, je stejně nemožné jak to,
že tenhle spí a plave.
SEBASTIAN Naději,
že přežil, nemám.
ANTONIO Ty naději máš!
Obrovskou naději! Jeden ji ztratí
a druhý získá, než se naděje. 235
Kdo touží po cti, musel by být slepý,
kdyby to neviděl. Souhlasíš se mnou,
že princ je mrtev?
SEBASTIAN Ano.
ANTONIO Teď mi řekni,
kdo zdědí trůn?
SEBASTIAN Princezna Klaribel.
ANTONIO Tuniská královna? Ta, která žije 240
na druhém konci světa, kam jí zpráva
z Neapole nedojde dříve, než
miminu na bradě vyraší vousy?
Ta, kvůli níž se všichni utopili,
až na pár, které osud zachránil 245
a z minulosti tak učinil prolog
nové hry, v které hlavní roli budeš
hrát ty, s mou pomocí.
SEBASTIAN O čem to mluvíš?
Bratrova dcera žije v Tunisu
a zdědí Neapol. Je pravda, že 250
ty země dělí jistý prostor.
ANTONIO Propast,
co křičí: „Klaribelo, Neapol
jsi opustila. Zůstaň v Tunisu!“
Sebastiane, vzbuď se! Kdyby ti,
co spí tu, byli mrtví, vypadali 255
by stejně. Neapoli může vládnout
i někdo jiný než ten spáč a s ním
i někdo lepší než ten užvaněný,
pitomý Gonzalo. Myslím, že já
bych uměl stejně žvanit. Kdybys byl 260
stejného mínění, pak tenhle spánek
62
II/1II/1
63
When he is earth’d, hath here almost persuade —
For he’s a spirit of persuasion, only
Professes to persuade — the king his son’s alive, 230
’Tis as impossible that he’s undrown’d
And he that sleeps here swims.
SEBASTIAN I have no hope
That he’s undrown’d.
ANTONIO O, out of that ‘no hope’
What great hope have you! No hope that way is
Another way so high a hope that even 235
Ambition cannot pierce a wink beyond,
But doubt discovery there. Will you grant with me
That Ferdinand is drown’d?
SEBASTIAN He’s gone.
ANTONIO Then, tell me,
Who’s the next heir of Naples?
SEBASTIAN Claribel.
ANTONIO She that is queen of Tunis; she that dwells 240
Ten leagues beyond man’s life; she that from Naples
Can have no note, unless the sun were post —
The man i’ the moon’s too slow — till new-born chins
Be rough and razorable; she that — from whom?
We all were sea-swallow’d, though some cast again, 245
And by that destiny to perform an act
Whereof what’s past is prologue, what to come
In yours and my discharge.
SEBASTIAN What stuff is this! How say you?
’Tis true, my brother’s daughter’s queen of Tunis;
So is she heir of Naples; ’twixt which regions 250
There is some space.
ANTONIO A space whose every cubit
Seems to cry out, ‘How shall that Claribel
Measure us back to Naples? Keep in Tunis,
And let Sebastian wake.’ Say, this were death
That now hath seized them; why, they were no worse
Than now they are. There be that can rule Naples
As well as he that sleeps; lords that can prate
As amply and unnecessarily
As this Gonzalo; I myself could make
A chough of as deep chat. O, that you bore 260
The mind that I do! What a sleep were this
by bylo tvoje probuzení! Chápeš?
SEBASTIAN Myslím, že ano.
ANTONIO A jak se ti líbí
ta představa?
SEBASTIAN Vzpomínám si, že ty
ses zbavil bratra Prospera.
ANTONIO No a? 265
Podívej, jak mi sluší jeho šaty.
Více než jemu. Jeho sluhové
mi byli rovni. Teď mě poslouchají.
SEBASTIAN A co tvé svědomí?
ANTONIO A to mám kde? Kdyby mě bolelo 270
na patě, dám si trepky. Ale mě
nic v srdci nehryže. Za Milán snes bych
i dvacet svědomí. Než by mě hryzlo,
já bych mu hodil kost! Zde je tvůj bratr.
Kdyby byl mrtvý, jak se nyní zdá, 275
oč by byl lepší než zem, na níž leží?
Stačí mi kus ochotné oceli,
a už se neprobudí, zatímco
ty můžeš zavřít oči navěky
starému panu Rozumbradovi, 280
aby nám nestál v cestě. Ostatní
nám budou zobat z ruky. Věrni své
zásadě: kam vítr, tam plášť, budou
dělat, co řeknem.
SEBASTIAN Drahý příteli,
vezmu si z tebe příklad, jak ty Milán 285
já získám Neapol. Tas meč a jednou
ranou se vykup z poddanství a já,
tvůj král, tě budu milovat.
ANTONIO Tas taky,
a současně s mou rukou ať ta tvá
padne na Gonzala.
SEBASTIAN Něco ti řeknu. 290
Povídají si stranou.
Vystoupí Ariel, neviditelný.
ARIEL Můj pán předvídal nebezpečí, které
ti hrozí, příteli, a poslal mě
zachránit s těmi pány jeho plány.
64
II/1II/1
65
For your advancement! Do you understand me?
SEBASTIAN Methinks I do.
ANTONIO And how does your content
Tender your own good fortune?
SEBASTIAN I remember
You did supplant your brother Prospero.
ANTONIO True: 265
And look how well my garments sit upon me;
Much feater than before: my brother’s servants
Were then my fellows; now they are my men.
SEBASTIAN But, for your conscience?
ANTONIO Ay, sir; where lies that? If ’twere a kibe, 270
’Twould put me to my slipper: but I feel not
This deity in my bosom: twenty consciences,
That stand ’twixt me and Milan, candied be they
And melt ere they molest! Here lies your brother,
No better than the earth he lies upon, 275
If he were that which now he’s like, that’s dead;
Whom I, with this obedient steel, three inches of it,
Can lay to bed for ever; whiles you, doing thus,
To the perpetual wink for aye might put
This ancient morsel, this Sir Prudence, who 280
Should not upbraid our course. For all the rest,
They’ll take suggestion as a cat laps milk;
They’ll tell the clock to any business that
We say befits the hour.
SEBASTIAN Thy case, dear friend,
Shall be my precedent; as thou got’st Milan, 285
I’ll come by Naples. Draw thy sword: one stroke
Shall free thee from the tribute which thou payest;
And I the king shall love thee.
ANTONIO Draw together;
And when I rear my hand, do you the like,
To fall it on Gonzalo.
SEBASTIAN O, but one word. 290
They talk apart.
Enter Ariel, invisible
ARIEL My master through his art foresees the danger
That you, his friend, are in; and sends me forth —
For else his project dies — to keep them living.
Zpívá Gonzalovi do ucha.
Ležíš si tu, tvrdě spíš,
chrápeš, tudíž neslyšíš, 295
že ti zkáza hrozí.
Jestli jsi rád na světě,
kéž má píseň vzbudí tě
dřív, než přijdou vrazi.
ANTONIO Teď! Oba zároveň!
GONZALO Andělé dobří, 300
chraňte krále!
Ostatní se probudí.
ALONSO Co je? Vstávejte všichni! Co ty meče?
A proč se díváte tak zle?
GONZALO Co je?
SEBASTIAN Hlídali jsme váš spánek, když tu náhle,
teď před chvílí, se ozval hrozný řev 305
býka či lva. Slyšeli jste to taky?
Málem jsem ohluch.
ALONSO Já nic neslyšel.
ANTONIO Obra by ten řev vyděsil! I zem
se otřásala! Bylo to jak řev
tisíců lvů.
ALONSO Slyšels to, Gonzalo? 310
GONZALO Na mou čest, Veličenstvo, slyšel jsem
nějaké broukání. Vzbudilo mě,
já vykřik, vzbudil vás a pak jsem viděl
tyhle dva s meči. Něco tady znělo,
to ano. Měli bychom to tu kolem 315
prozkoumat, nebo zmizet. Taste taky!
ALONSO Jdem odtud pryč a třeba ještě najdem
Ferdinanda.
GONZALO Kéž nebe chrání ho
před divou zvěří.
ALONSO Ano. Pojďme tedy.
ARIEL Pánovi jdu říct, co jsem udělal. 320
Běž, králi, běž! Tvůj syn je opodál.
Odejdou.
66
II/1II/1
67
Sings in Gonzago’s ear.
While you here do snoring lie,
Open-eyed conspiracy 295
His time doth take.
If of life you keep a care,
Shake off slumber, and beware:
Awake, awake!
ANTONIO Then let us both be sudden.
GONZALO Now, good angels 300
Preserve the king.
The others wake.
ALONSO Why, how now? Ho, awake! Why are you drawn?
Wherefore this ghastly looking?
GONZALO What’s the matter?
SEBASTIAN Whiles we stood here securing your repose,
Even now, we heard a hollow burst of bellowing 305
Like bulls, or rather lions: did’t not wake you?
It struck mine ear most terribly.
ALONSO I heard nothing.
ANTONIO O, ’twas a din to fright a monster’s ear,
To make an earthquake! Sure, it was the roar
Of a whole herd of lions.
ALONSO Heard you this, Gonzalo? 310
GONZALO Upon mine honour, sir, I heard a humming,
And that a strange one too, which did awake me:
I shaked you, sir, and cried: as mine eyes open’d,
I saw their weapons drawn: there was a noise,
That’s verily. ’Tis best we stand upon our guard, 315
Or that we quit this place; let’s draw our weapons.
ALONSO Lead off this ground; and let’s make further search
For my poor son.
GONZALO Heavens keep him from these beasts!
For he is, sure, i’ the island.
ALONSO Lead away.
ARIEL Prospero my lord shall know what I have done: 320
So, king, go safely on to seek thy son.
Exeunt.
SCÉNA 2.
JINDE NA OSTROVĚ.
Vystoupí Kalibán s nákladem dřeva.
Ozve se hromování.
KALIBÁN Veškeré jedy, které slunce saje
z mokřin a bažin, ať se Prosperovi
do těla vrazí! Musel jsem to říct,
i když mě slyší jeho duchové.
Ale ti nezačnou mě štípat, strašit, 5
nezatáhnou mě do bláta či tmy
dřív, než on poručí. Pak ovšem stačí
málo a už jdou po mně. Někdy přijdou
v podobě opic, kření se a vřeští,
dokonce mě i kousnou, pak jsou z nich 10
ježci, co připletou se do cesty,
že na ně bosou nohou šlápnu, jindy
jsem celý opletený zmijemi.
Syčí mi do uší až k zešílení.
Vystoupí Trinkulo.
Pozor!
To bude jeden z jeho duchů, co mě 15
jde mučit, že se s dřevem příliš loudám.
Lehnu si tady, snad mě přehlídne.
TRINKULO Není tu ani křovíčka, ani lesíčka, kde by se člověk
schoval před nečasem, a už se to vaří k další bouři.
Už ji slyším bublat v povětří. Tady jeden černý mrak, 20
tamhle další černý mrak. Jako plná bečka, z který
začne co nevidět chlejstat. Kdyby to mělo řachat
jako minule, nemám kam zalízt. Ono totiž když
to na takovýho mraka přijde, musí to chca nechca
pustit. Co je to tady? Člověk, nebo ryba? Mrtvola, 25
nebo živáček? Ryba, páchne to jako ryba; už hodně
dlouho a silně páchnoucí ryba; jako ne zrovna
nejčerstvější slaneček. Podivná ryba! Vzít ji do Anglie,
kde jsem už jednou byl, nechal bych ji vymalovat na
plakát a ukazoval na jarmarku čumilům za těžký 30
prachy. Tam by ze mě tahle obluda udělala pána.
Ta země udělá pána z každý obludy. Chromýmu
žebrákovi nepřispějou na živobytí ani findu, ale
aby vokukovali mrtvýho Indiána, za to zaplatí
majlant. Ta ryba má nohy! A ty ploutve jsou jako35
68
II/2II/2
69
SCENE 2.
ANOTHER PART OF THE ISLAND.
Enter Caliban with a burden of wood.
A noise of thunder heard.
CALIBAN All the infections that the sun sucks up
From bogs, fens, flats, on Prosper fall and make him
By inch-meal a disease! His spirits hear me
And yet I needs must curse. But they’ll nor pinch,
Fright me with urchin-shows, pitch me i’ the mire, 5
Nor lead me, like a firebrand, in the dark
Out of my way, unless he bid ’em.; but
For every trifle are they set upon me;
Sometime like apes that mow and chatter at me
And after bite me, then like hedgehogs which 10
Lie tumbling in my barefoot way and mount
Their pricks at my footfall; sometime am I
All wound with adders who with cloven tongues
Do hiss me into madness.
Enter Trinculo.
Lo, now, lo!
Here comes a spirit of his, and to torment me 15
For bringing wood in slowly. I’ll fall flat;
Perchance he will not mind me.
TRINCULO Here’s neither bush nor shrub, to bear off any
weather at all, and another storm brewing; I hear
it sing i’ the wind: yond same black cloud, yond 20
huge one, looks like a foul bombard that would shed
his liquor. If it should thunder as it did before,
I know not where to hide my head: yond same
cloud cannot choose but fall by pailfuls.
What have we here? A man or a fish? Dead or alive? 25
A fish: he smells like a fish; a very ancient
and fish-like smell; a kind of not of the newest
Poor-John. A strange fish! Were I in England now,
as once I was, and had but this fish painted,
not a holiday fool there but would give a piece of30
silver: there would this monster make a man;
any strange beast there makes a man: when
they will not give a doit to relieve a lame
beggar, they will lazy out ten to see a dead Indian.
Legged like a man and his fins like arms! 35
ruce. Panenko skákavá! Teď abych odvolal svůj
původní názor. To není ryba, ale domorodec,
do kterýho zřejmě bacil blesk.
Hrom.
A už to zase bije! Vlezu mu pod kabát. Jinej
přístřešek tady kolem stejně není. Bída člověku 40
občas vnutí roztodivný souložníky.
Tu nejhorší činu přečkám tady.
Vystoupí Stefano s lahví v ruce a zpívá si.
STEFANO Horší než utonout v moři
je na suchu žízní se mořit –
Tohle se na funusu kamaráda zpívat nehodí. 45
Tak ať žijem! (Napije se)
(Zpívá) Kapitán, plavčík, kormidelník
s celou naší posádkou
se za všema ženskejma otáčejí,
ale nikdo ne za Katkou. 50
I když v celým přístavu
má nejhezčí tvář i postavu,
může se stavět na hlavu,
nestačí na jiný děvčata,
když je
tak hubatá! 55
Ani tahle se nehodí. Tak ať žijem! (Napije se)
KALIBÁN Au, nemuč mě!
STEFANO Co to bylo? Co je to za čerta ošklivýho?
Anebo je to ňáký indiánský strašidlo?
Přece jsem neunikl utopení jenom proto, 60
abych se bál tvejch čtyř haksen? Jak se říká:
„Kdo umí pevně na čtyřech nohou stát, nikdy se
ničeho nemusí bát.“ Stefano jen tak před něčím
na zadek nepadne.
KALIBÁN Duch mě mučí! Ouvej! 65
STEFANO Je to nějaká ostrovní příšera se čtyřma nohama
a zřejmě má zimnici. Kde se kruci naučila
naši řeč? Dám jí trochu na povzbuzení,
to nemůže uškodit. A jestli se mou zásluhou
zvetí a já si ji ochočím, vezmu ji s sebou 70
do Neapole. Takovým prezentem by totiž nepohrd
ani císař pán.
70
II/2II/2
71
Warm o’ my troth! I do now let loose my opinion;
hold it no longer: this is no fish, but an islander, that
hath lately suffered by a thunderbolt.
Thunder.
Alas, the storm is come again! My best way is to creep
under his gaberdine; there is no other shelter hereabouts:
misery acquaints a man with strange bed-fellows.
I will here shroud till the dregs of the storm be past.
Enter Stephano, singing: a bottle in his hand.
STEPHANO I shall no more to sea, to sea,
Here shall I die ashore —
This is a very scurvy tune to sing at a man’s 45
funeral: well, here’s my comfort. (Drinks)
(Sings) The master, the swabber, the boatswain and I,
The gunner and his mate
Loved Mall, Meg and Marian and Margery,
But none of us cared for Kate; 50
For she had a tongue with a tang,
Would cry to a sailor, Go hang!
She loved not the savour of tar nor of pitch,
Yet a tailor might scratch her where’er
she did itch:
Then to sea, boys, and let her go hang! 55
This is a scurvy tune too: but here’s my comfort. (Drinks)
CALIBAN Do not torment me: Oh!
STEPHANO What’s the matter? Have we devils here? Do you put
tricks upon’s with savages and men of Ind, ha? I
have not scaped drowning to be afeard now of your 60
four legs; for it hath been said, As proper a man as
ever went on four legs cannot make him give ground;
and it shall be said so again while Stephano
breathes at’s nostrils.
CALIBAN The spirit torments me; Oh! 65
STEPHANO This is some monster of the isle with four legs,
who hath got, as I take it, an ague.
Where the devil should he learn our language?
I will give him some relief, if it be but for that.
If I can recover him and keep him tame and 70
get to Naples with him, he’s a present for
any emperor that ever trod on neat’s leather.
KALIBÁN Prosím, už dost.
Já si s tím dřívím pospíším.
STEFANO Má asi záchvat, takže nic kór chytrýho neříká. 75
Dám jí napít. Jestli ještě nikdy neokusila vína, vyskočí
na všechny čtyři na to šup. Klidně jí dám, co se do ní
vejde, protože až si ji vykurýruju a ochočím, pak ji
prodám a vydělám na ní balík.
KALIBÁN Zatím mě týráš jen tak zlehka, ale já vím, 80
že bude hůř. Cítím, jak už se na to třeseš.
Prospero tě na dálku ovládá.
STEFANO Ale jdi, ty brepto. Otevři klapajznu. Tohle ti
teprve rozváže jazyk. Otevři tlamu, třasořitko,
tohle s tebou pořádně zalomcuje, to ti povídám. 85
Netušíš, jak ti to udělá dobře. Otevři tu držku ještě
jednou. Tumáš!
TRINKULO Ten hlas znám. Patří – Ne! Ten se přece utopil!
Jsem ve spárech ďábelských! Pomoc!
STEFANO Čtyři nohy a dva hlasy! Příšerná příšera! 90
Přední hubou mluví jako kamarád, ze zadní huby
jí lezou ošklivý a divný řeči. I kdyby na to měla
padnout celá flaška, já ji z tý třesavky vyléčím.
Tak jedem. Dost už! Něco necháme i pro druhou
tlamičku. 95
TRINKULO Stefano!
STEFANO Druhá tlama na mě volá? Slitování!
To není příšera, ale ďábel. Svěcenou vodu nemám.
Honem pryč!
TRINKULO Stefano! Jestli seš Stefano, tak si na mě šáhni. 100
Neboj se mě. Já jsem přece Trinkulo, tvůj dobrej
kamarád Trinkulo.
STEFANO Jestli seš Trinkulo, tak se ukaž. Vytáhnu tě za tyhle
kratší nohy, protože jestli něco z tohodle jsou
Trinkulovy nohy, pak jedině ty kratší. Hele no jo, 105
je to Trinkulo! A jak ses mohl spářit s touhle
nestvůrou? Co tě to vyprdlo na svět? Rodí to Trinkuly?
TRINKULO Myslel jsem, že do něho bacil blesk.
Ty ses neutopil, Stefano? Já aspoň doufám, že ses
neutopil. Už se to přehnalo? Schoval jsem se 110
pod plášť tý mrtvoly, páč jsem se bál bouřky.
Ty žiješ, Stefano? Stefano, dva Napolitánci se
zachránili!
72
II/2II/2
73
CALIBAN Do not torment me, prithee;
I’ll bring my wood home faster.
STEPHANO He’s in his fit now and does not talk after the wisest.75
He shall taste of my bottle: if he have never drunk wine
afore, it will go near to remove his fit. If I can recover him
and keep him tame, I will not take too much for him;
he shall pay for him that hath him, and that soundly.
CALIBAN Thou dost me yet but little hurt; thou wilt anon,80
I know it by thy trembling: now Prosper works upon
thee.
STEPHANO Come on your ways; open your mouth; here is that
which will give language to you, cat: open your mouth;
this will shake your shaking, I can tell you, and that85
soundly: you cannot tell who’s your friend: open your
chaps again.
TRINCULO I should know that voice: it should be — but he is
drowned; and these are devils. O defend me!
STEPHANO Four legs and two voices! A most delicate monster! 90
His forward voice now is to speak well of his friend;
his backward voice is to utter foul speeches and to
detract. If all the wine in my bottle will recover him,
I will help his ague. Come. Amen! I will pour some
in thy other mouth. 95
TRINCULO Stephano!
STEPHANO Doth thy other mouth call me? Mercy, mercy!
This is a devil, and no monster: I will leave him;
I have no long spoon.
TRINCULO Stephano! If thou beest Stephano, touch me and 100
speak to me: for I am Trinculo — be not afeard —
thy good friend Trinculo.
STEPHANO If thou beest Trinculo, come forth: I’ll pull thee
by the lesser legs: if any be Trinculo’s legs, these are
they. Thou art very Trinculo indeed! How camest 105
thou to be the siege of this moon-calf? Can he vent
Trinculos?
TRINCULO I took him to be killed with a thunder-stroke.
But art thou not drowned, Stephano? I hope now
thou art not drowned. Is the storm overblown? 110
I hid me under the dead moon-calf’s gaberdine
for fear of the storm. And art thou living, Stephano?
O Stephano, two Neapolitans ’scaped!
STEFANO Prosím tě, moc se mnou netoč, už tak mám žaludek
jako na vodě. 115
KALIBÁN (Stranou)
Nejsou-li duchové, jsou nádherní.
Ten krásný bůh mi podal božský nápoj.
Pokleknu před ním.
STEFANO Jak ses zachránil? Jak ses dostal na břeh? Při týhle
flašce mi řekni, jak ses dostal až sem. Víš, jak já? 120
Na sudu vína, co hodili námořníci přes palubu.
Při týhle flanděře, kterou jsem těmahle rukama
vydlabal z kůry, jen co jsem přistál na břehu.
KALIBÁN Já při tvé flanděře se navždy stávám
tvým poddaným, protože tento nápoj 125
je darem nebeským.
STEFANO Tak povídej! Jak ses zachránil?
TRINKULO Doplaval jsem, kamaráde, na břeh. Jako kachna.
Ať se propadnu, jestli neumím plavat jako kachna.
STEFANO Polib tuhle svátost. Plaveš jako kachna, ale piješ jako130
duha.
TRINKULO Ach, Stefano, zbylo ještě něco?
STEFANO Celej sud, kamaráde. Mám ho schovanej ve sklípku,
v jedný jeskyni na pobřeží. Tak co, ty tele, ještě se
klepeš? 135
KALIBÁN Jistě jste sestoupili z nebe.
STEFANO Ne, spadli jsme z Měsíce. Svýho času jsem tam dělal
ponocnýho.
KALIBÁN Ano, já tě tam vídal. Slečna mi tě ukazovala, i tvého
psa a tvou lucernu. 140
STEFANO To mi odpřisáhni a polib tuhle svátost: A já ti
přísahám, že ji naplním novým požehnáním.
TRINKULO Krutíbrko, to je ale tupej netvor. A já se ho tak
bál! Praštěnej netvor! Prej ponocnej na Měsíci!
Důvěřivej netvor! Hů! Máš dobrej splávek, 145
netvore, to jo!
KALIBÁN Ukážu ti ta nejžírnější místa.
Budu ti nohy líbat. Prosím tě,
staň se mým bohem.
TRINKULO Krutíbrko, ke všemu ještě záludnej netvor ochlasta!150
Když mu bůh usne, uzme mu flašku.
74
II/2II/2
75
STEPHANO Prithee, do not turn me about; my stomach is not
constant. 115
CALIBAN (Aside)
These be fine things, an if they be not sprites.
That’s a brave god and bears celestial liquor.
I will kneel to him.
STEPHANO How didst thou ’scape? How camest thou hither?
Swear by this bottle how thou camest hither. 120
I escaped upon a butt of sack which the sailors heaved
o’erboard, by this bottle; which I made of the bark of
a tree with mine own hands since I was cast ashore.
CALIBAN I’ll swear upon that bottle
to be thy true subject; 125
for the liquor is not earthly.
STEPHANO Here; swear then how thou escapedst.
TRINCULO Swum ashore. man, like a duck: I can swim like a duck,
I’ll be sworn.
STEPHANO Here, kiss the book. Though thou canst swim like 130
a duck, thou art made like a goose.
TRINCULO O Stephano, hast any more of this?
STEPHANO The whole butt, man: my cellar is in a rock by the
sea-side where my wine is hid. How now, moon-calf!
How does thine ague? 135
CALIBAN Hast thou not dropp’d from heaven?
STEPHANO Out o’ the moon, I do assure thee: I was the man i’ the
moon when time was.
CALIBAN I have seen thee in her and I do adore thee: My
mistress show’d me thee and thy dog and thy bush. 140
STEPHANO Come, swear to that; kiss the book: I will furnish it
anon with new contents swear.
TRINCULO By this good light, this is a very shallow monster!
I afeard of him! A very weak monster!
The man i’ the moon! A most poor credulous 145
monster! Well drawn, monster, in good sooth!
CALIBAN I’ll show thee every fertile inch o’ th’ island;
And I will kiss thy foot: I prithee,
be my god.
TRINCULO By this light, a most perfidious and drunken 150
monster! When ’s god’s asleep, he’ll rob his bottle.
KALIBÁN Zlíbám ti nohy. Jsem tvůj poddaný.
STEFANO Na kolena a odpřisáhni to.
TRINKULO Já snad umřu smíchy. Psovsky oddanej netvor.
Zatracenej netvor. Skoro mám chuť ho 155
zmlátit –
STEFANO Líbat!
TRINKULO Chudák netvor! Je dočista namol.
Obludnej netvor.
KALIBÁN Studánky ukážu ti, natrhám 160
borůvky, ryby nachytám a dřeva
nanosím fůry! Mor na tyrana!
Setřesu jeho okovy, však tobě,
zázračný muži, budu věrně sloužit.
TRINKULO Nanejvýš směšnej netvor, když v ubohým opilci 165
vidí zázrak!
KALIBÁN Pojď, zavedu tě k vonné jabloni,
vyhrabu nehty z hlíny buráky,
sojčí hnízdo ti ukážu a dám ti
opičku na hraní. Budu ti louskat 170
lískové oříšky a občas ti
přinesu želví vejce. Půjdeš se mnou?
STEFANO Prosím tě, pojďme a už radši mlč. Trinkulo, jelikož se
král s celou svou družinou utopil, tohle všecko jsme
zdědili. Tumáš, nes mi tu flašku. Drahej Trinkulo, 175
neboj, však my ji zase naplníme.
KALIBÁN (Opilecky zpívá)
Adié, můj pane, adié!
TRINKULO Uřvanej netvor, ožralej netvor!
KALIBÁN (Zpívá) Už nebudu ti chodit na ryby
a dříví nosit, 180
louku kosit,
prádlo prát, umývat nádobí.
Bán, bán, Ka-kalibán,
poroučí mu nový pán.
Svoboda! Svoboděnka! Svoboda! Svoboděnka! 185
Sláva!
STEFANO Báječnej netvor! Jdem za ním!
Odejdou.
76
II/2II/2
77
CALIBAN I’ll kiss thy foot; I’ll swear myself thy subject.
STEPHANO Come on then; down, and swear.
TRINCULO I shall laugh myself to death at this puppy-headed
monster. A most scurvy monster! I could find 155
in my heart to beat him —
STEPHANO Come, kiss.
TRINCULO But that the poor monster’s in drink:
an abominable monster!
CALIBAN I’ll show thee the best springs; I’ll pluck thee berries;
I’ll fish for thee and get thee wood enough.
A plague upon the tyrant that I serve!
I’ll bear him no more sticks, but follow thee,
Thou wondrous man.
TRINCULO A most ridiculous monster, 165
to make a wonder of a poor drunkard!
CALIBAN I prithee, let me bring thee where crabs grow;
And I with my long nails will dig thee pignuts;
Show thee a jay’s nest and instruct thee how
To snare the nimble marmoset; I’ll bring thee 170
To clustering filberts and sometimes I’ll get thee
Young scamels from the rock. Wilt thou go with me?
STEPHANO I prithee now, lead the way without any more talking.
Trinculo, the king and all our company else being
drowned, we will inherit here: here; bear my bottle:175
fellow Trinculo, we’ll fill him by and by again.
CALIBAN (Sings drunkenly)
Farewell master; farewell, farewell!
TRINCULO A howling monster: a drunken monster!
CALIBAN (Sings) No more dams I’ll make for fish
Nor fetch in firing 180
At requiring;
Nor scrape trencher, nor wash dish
‘Ban, ‘Ban, Cacaliban
Has a new master: get a new man.
Freedom, hey-day! Hey-day, freedom! Freedom, 185
hey-day, freedom!
STEPHANO O brave monster! Lead the way.
Exeunt.
J E D N Á N Í I I I .
SCÉNA 1.
PŘED PROSPEROVOU CHÝŠÍ.
Vystoupí Ferdinand nesoucí poleno.
FERDINAND Tělesná námaha je bolestivá,
a přece někdy těší. Ponížení
lze snášet s noblesou a z mnohé bídy
se rodí bohatství. Ta práce je
těžká a odporná, ale má paní, 5
ta, které sloužím, mrtvé oživuje
a z dřiny dělá slast. Vlídnosti je v ní
desetkrát víc, než v jejím otci je
zlé zavilosti. Dal mi za úkol
nanosit tisíc polen na hromadu. 10
Má láska, když mě vidí pracovat,
naříká, že se pro mě nehodí
tak bídné zaměstnání. Její slova
mi dávají na křivdu zapomenout
a práce pak jde snadno.
Vystoupí Miranda a Prospero, nezpozorován v pozadí.
MIRANDA Prosím vás, 15
nehoňte se tak. Kdyby radši blesk
sežehl klády, které nosíte.
Shoďte je, prosím. Ať se v ohni škvíří
za to, že vás tak unavily. Otec
teď leží v knihách. Odpočiňte si. 20
Tři hodiny se neobjeví.
FERDINAND Drahá,
do slunka západu se nezastavím
a dodělám, co musím.
MIRANDA Sedněte si,
vezmu to chvíli za vás, dejte mi
to polínko.
FERDINAND Ne, vzácná slečno, ne. 25
Radši se ztrhám, než abych se dal
78 79
A C T I I I .
SCENE 1.
BEFORE PROSPERO’S CELL.
Enter Ferdinand bearing a log.
FERDINAND There be some sports are painful, and their labour
Delight in them sets off: some kinds of baseness
Are nobly undergone and most poor matters
Point to rich ends. This my mean task
Would be as heavy to me as odious, but 5
The mistress which I serve quickens what’s dead
And makes my labours pleasures. O, she is
Ten times more gentle than her father’s crabbed,
And he’s composed of harshness. I must remove
Some thousands of these logs and pile them up, 10
Upon a sore injunction: my sweet mistress
Weeps when she sees me work, and says, such baseness
Had never like executor. I forget:
But these sweet thoughts do even refresh my labours,
Most busy lest, when I do it.
Enter Miranda and Prospero at a distance, unseen.
MIRANDA Alas, now, pray you, 15
Work not so hard: I would the lightning had
Burnt up those logs that you are enjoin’d to pile!
Pray, set it down and rest you: when this burns,
’Twill weep for having wearied you. My father
Is hard at study; pray now, rest yourself; 20
He’s safe for these three hours.
FERDINAND O most dear mistress,
The sun will set before I shall discharge
What I must strive to do.
MIRANDA If you’ll sit down,
I’ll bear your logs the while: pray, give me that;
I’ll carry it to the pile.
FERDINAND No, precious creature; 25
I had rather crack my sinews, break my back,
zahanbit tím, že vy se hmoždíte
a já jen sedím.
MIRANDA Dokážu to stejně
dobře jak vy. A možná ještě líp,
protože zatímco mě práce těší, 30
vám se dost protiví.
PROSPERO Beruško, jsi v tom,
zdá se, až po uši.
MIRANDA Jste unavený.
FERDINAND Ne, slečno, kde jste vy, tam pro mě noc
se mění v jitro. Řekněte mi, prosím,
jen abych věděl, ke komu se modlit, 35
své jméno.
MIRANDA Miranda. – Ach, tatínku,
porušila jsem slib.
FERDINAND Má Mirando!
Jste dokonalost sama! Vzácnější
ženy na světě není! Viděl jsem
už mnoho krásných dam, mnohokrát můj 40
dychtivý sluch se nechal opájet
líbeznou hudbou jejich slov a mnohou
pro mnohou ctnost jsem obdivoval, žádnou
však takhle z celé duše. V každé z nich
nějaký drobný nedostatek zkalil 45
zdánlivou ryzost. Ale vy jste tak
čistá a nedostižná! Ve vás se
spojilo z žen to nejlepší.
MIRANDA Já neznám
nijakou ženu. Žádnou ženskou tvář
kromě své v zrcadle jsem neviděla. 50
A z těch, které lze mužem zvát, znám jen
vás, příteli, a svého otce. Nevím,
co je to lidská krása, ale vím,
při vší své nevinnosti, že bych si
životem nepřála jít s nikým jiným 55
než s vámi a že nedokážu si
představit hezčí tvář než vaši. Ztrácím
čas tlacháním a zapomínám dbát
příkazů svého otce.
FERDINAND Mirando,
jsem princ a, obávám se, teď i král. 60
80
III/1III/1
81
Than you should such dishonour undergo,
While I sit lazy by.
MIRANDA It would become me
As well as it does you: and I should do it
With much more ease; for my good will is to it, 30
And yours it is against.
PROSPERO Poor worm, thou art infected!
This visitation shows it.
MIRANDA You look wearily.
FERDINAND No, noble mistress; ’tis fresh morning with me
When you are by at night. I do beseech you —
Chiefly that I might set it in my prayers — 35
What is your name?
MIRANDA Miranda. — O my father,
I have broke your hest to say so!
FERDINAND Admired Miranda!
Indeed the top of admiration! Worth
What’s dearest to the world! Full many a lady
I have eyed with best regard and many a time 40
The harmony of their tongues hath into bondage
Brought my too diligent ear: for several virtues
Have I liked several women; never any
With so full soul, but some defect in her
Did quarrel with the noblest grace she owed 45
And put it to the foil: but you, O you,
So perfect and so peerless, are created
Of every creature’s best!
MIRANDA I do not know
One of my sex; no woman’s face remember,
Save, from my glass, mine own; nor have I seen 50
More that I may call men than you, good friend,
And my dear father: how features are abroad,
I am skilless of; but, by my modesty,
The jewel in my dower, I would not wish
Any companion in the world but you, 55
Nor can imagination form a shape,
Besides yourself, to like of. But I prattle
Something too wildly and my father’s precepts
I therein do forget.
FERDINAND I am in my condition
A prince, Miranda; I do think, a king; 60
Tu otročinu s dřevem snášel bych
asi tak ochotně jak masařku,
která mi sedí na rtu. Víte, proč ji snáším?
Jak jsem vás uviděl, mé srdce se
dalo do vašich služeb a já navždy 65
už patřím pouze vám. Jen kvůli vám
je ze mě nosič dřeva.
MIRANDA Miluješ mě?
FERDINAND Nebesa, země, dosvědčte má slova
a završte mé vřelé vyznání
příznivou odezvou! Jestliže lžu, 70
ať veškeré mé štěstí navždy zmizí.
Nade vše na světě tě miluji
a ctím, má lásko.
MIRANDA Proč já blázen pláču,
když jsem tak šťastná.
PROSPERO Krásné splynutí
dvou ryzích srdcí! Kéž jim nebe přeje 75
štěstí do příštích dnů!
FERDINAND Proč naříkáš?
MIRANDA Protože nejsem hodna nabídnout,
co bych tak ráda dala, ani mít,
bez čeho žít mi nelze. Ne, to lžu.
Čím víc to v sobě dusím, tím víc to 80
chce ze mě ven. Pryč, hloupé okolky!
Řeknu to bezelstně a bez obalu!
Budu tvou ženou, jestli si mě vezmeš,
a jestli ne, budu tvá služka. Jako
ženu mě můžeš odmítnout, však sloužit 85
ti budu, ať chceš nebo ne.
FERDINAND Má paní jsi.
A já před tebou klekám.
MIRANDA Vezmeš si mě?
FERDINAND Ano. Toužím po tobě, jako zajatec
touží po svobodě. Zde je má ruka.
MIRANDA Zde má a s ní i moje srdce. Sbohem. 90
Za půl hodiny přijdu.
FERDINAND Na shledanou!
Odejdou Ferdinand a Miranda, každý jinam.
PROSPERO Tak zničehonic šťastný, jak jsou oni,
82
III/1III/1
83
I would, not so! — and would no more endure
This wooden slavery than to suffer
The flesh-fly blow my mouth. Hear my soul speak:
The very instant that I saw you, did
My heart fly to your service; there resides, 65
To make me slave to it; and for your sake
Am I this patient log-man.
MIRANDA Do you love me?
FERDINAND O heaven, O earth, bear witness to this sound
And crown what I profess with kind event
If I speak true! If hollowly, invert 70
What best is boded me to mischief! I
Beyond all limit of what else i’ the world
Do love, prize, honour you.
MIRANDA I am a fool
To weep at what I am glad of.
PROSPERO Fair encounter
Of two most rare affections! Heavens rain grace 75
On that which breeds between ’em!
FERDINAND Wherefore weep you?
MIRANDA At mine unworthiness that dare not offer
What I desire to give, and much less take
What I shall die to want. But this is trifling;
And all the more it seeks to hide itself, 80
The bigger bulk it shows. Hence, bashful cunning!
And prompt me, plain and holy innocence!
I am your wife, it you will marry me;
If not, I’ll die your maid: to be your fellow
You may deny me; but I’ll be your servant, 85
Whether you will or no.
FERDINAND My mistress, dearest;
And I thus humble ever.
MIRANDA My husband, then?
FERDINAND Ay, with a heart as willing
As bondage e’er of freedom: here’s my hand.
MIRANDA And mine, with my heart in’t; and now farewell 90
Till half an hour hence.
FERDINAND A thousand thousand!
Exeunt Ferdinand and Miranda severally.
PROSPERO So glad of this as they I cannot be,
být nemohu, a přece je to pro mě
vrcholem štěstí. Vrátím se k své knize.
Vždyť do večeře toho budu muset 95
ještě dost udělat.
Odejde.
SCÉNA 2.
JINDE NA OSTROVĚ.
Vystoupí Kalibán, Stefano a Trinkulo.
STEFANO Už mlč! Až bude soudek pryč, budem pít vodu, ale do
tý doby ani kapku. A proto gloglogloglogloglogloria!
Moje podřízená příšero, pij na moje zdraví.
TRINKULO Zřízenej podřízenej! Kde jsme se to ocitli! Říkali, že
jich na tomhle ostrově žije pět a půl. My jsme tři, 5
a jestli ty dva a půl jsou na tom intelektuálně jako my,
pak je to s naším ostrovním státem na pováženou.
STEFANO Co jsem ti poručil, služební příšero? Pij! Oči máš
navrch hlavy.
TRINKULO A kde by je asi měl mít? Navrch zadku? To by 10
nebyla příšera, ale zrůda!
STEFANO Můj příšernej zřízenec se utopil v chlastu,
zatímco já se neutopil v moři. Plaval jsem cik cák,
cik cák třiapadesáte mil, než jsem se vynořil
na suchu. A protože, potvoro, na mě nemáš, 15
budeš můj poskok.
TRINKULO Vždyť se ti ani nepostaví, a ty chceš, aby ti skákal?
STEFANO Monsieur netvore, že se mi postavíš?
TRINKULO Ani se ti nehne. Lehne jak pes se svěšeným vocasem
a neřekne ani bé. 20
STEFANO Řekni bé, tele, aspoň jedinkrát v životě dokaž, že seš
správný tele.
KALIBÁN Dovol, abych ti botu olízal.
Zde tomu sloužit nebudu. Je sketa.
TRINKULO Lžeš, netvore. Já bych si trouf zmlátit i policajta. 25
Copak může, ty leklá rybo, být sketa ten, kdo
ztrestal tolik vína jako dneska já? A takovou příšernou
lež mám poslouchat od toho, kdo je napůl ryba
a napůl rak?
84
III/1,2III/1,2
85
Who are surprised withal; but my rejoicing
At nothing can be more. I’ll to my book,
For yet ere supper-time must I perform 95
Much business appertaining.
Exit.
SCENE 2.
ANOTHER PART OF THE ISLAND.
Enter Caliban, Stephano, and Trinculo.
STEPHANO Tell not me; when the butt is out, we will drink
water; not a drop before: therefore bear up, and
board ’em. Servant-monster, drink to me.
TRINCULO Servant-monster! The folly of this island!
They say there’s but five upon this isle: 5
we are three of them; if th’ other two
be brained like us, the state totters.
STEPHANO Drink, servant-monster, when I bid thee: thy eyes
are almost set in thy head.
TRINCULO Where should they be set else? He were a brave 10
monster indeed, if they were set in his tail.
STEPHANO My man-monster hath drown’d his tongue in sack:
for my part, the sea cannot drown me; I swam, ere
I could recover the shore, five and thirty leagues off
and on. By this light, thou shalt be my lieutenant, 15
monster, or my standard.
TRINCULO Your lieutenant, if you list; he’s no standard.
STEPHANO We’ll not run, Monsieur Monster.
TRINCULO Nor go neither; but you’ll lie like dogs and yet say
nothing neither. 20
STEPHANO Moon-calf, speak once in thy life, if thou beest
a good moon-calf.
CALIBAN How does thy honour? Let me lick thy shoe.
I’ll not serve him; he’s not valiant.
TRINCULO Thou liest, most ignorant monster: I am in case to 25
justle a constable. Why, thou deboshed fish thou,
was there ever man a coward that hath drunk so much
sack as I to-day? Wilt thou tell a monstrous lie,
being but half a fish and half a monster?
KALIBÁN Hle, jak mě uráží. Ztrestej ho, milostpane. 30
TRINKULO Prej „milostpane“! Jak může bejt netvor
tak blbej!
KALIBÁN A zase! Uštípej ho k smrti, prosím!
STEFANO Trinkulo, dávej si pozor na jazyk! Nebo tě nazvu
vzbouřencem a pověsím tě na první strom. 35
Ten ubohej tvor je můj poddanej a já nedovolím,
aby ho někdo ponižoval.
KALIBÁN Dík, milostpane. Mohl bych vám tedy
zopakovat svou prosbu?
STEFANO Tak jo. Klekni si sem a mluv. Já budu stát 40
a Trinkulo taky.
Vystoupí Ariel, neviditelný.
KALIBÁN Jak už jsem říkal, sloužím tyranovi,
který mi tenhle ostrov ukradl
pomocí čar a kouzel.
ARIEL Lžeš. 45
KALIBÁN Ty lžeš, ty kašpare, ty opičáku!
Kéž by tě můj mocný pán zneškodnil!
Já nelžu!
STEFANO Trinkulo, jestli ho budeš přerušovat, přísahám při týhle
ruce, že ti s ní hrábnu do zubů a něco mi v ní zůstane.
TRINKULO Vždyť mlčím.
STEFANO Tak mlč a už toho nech. Dál.
KALIBÁN Jak říkám, ostrov patřil mně a on
mě o něj kouzly připravil. Ó, mocný,
pomsti se za mě. Vím, žes odvážný, 55
na rozdíl od tohohle –
STEFANO To určitě.
KALIBÁN Staneš se pánem ostrova a já tvým sluhou.
STEFANO A jak to mám udělat? Dovedeš mě za tím
dotyčným? 60
KALIBÁN Ó, ano, pane. Bude spát a ty
mu můžeš vrazit hřebík do hlavy.
ARIEL Lžeš, to není možné.
KALIBÁN Strakatý hadře! Sešívaný tupče!
Prosím vás, pane, dejte mu pár facek 65
a vemte mu tu flašku. Ať si pije
jen slanou vodu. Jemu neukážu
86
III/2III/2
87
CALIBAN Lo, how he mocks me! Wilt thou let him, my lord? 30
TRINCULO ‘Lord’ quoth he! That a monster should be such
a natural!
CALIBAN Lo, lo, again! Bite him to death, I prithee.
STEPHANO Trinculo, keep a good tongue in your head:
if you prove a mutineer — the next tree! 35
The poor monster’s my subject and he shall not
suffer indignity.
CALIBAN I thank my noble lord. Wilt thou be pleased to
hearken once again to the suit I made to thee?
STEPHANO Marry, will I. Kneel and repeat it; I will stand, and so40
shall Trinculo.
Enter Ariel, invisible.
CALIBAN As I told thee before, I am subject to a tyrant,
a sorcerer, that by his cunning hath cheated me
of the island.
ARIEL Thou liest. 45
CALIBAN Thou liest, thou jesting monkey, thou!
I would my valiant master would destroy thee!
I do not lie.
STEPHANO Trinculo, if you trouble him any more in’s tale, by
this hand, I will supplant some of your teeth. 50
TRINCULO Why, I said nothing.
STEPHANO Mum, then, and no more. Proceed.
CALIBAN I say, by sorcery he got this isle;
From me he got it. If thy greatness will
Revenge it on him — for I know thou darest, 55
But this thing dare not —
STEPHANO That’s most certain.
CALIBAN Thou shalt be lord of it and I’ll serve thee.
STEPHANO How now shall this be compassed?
Canst thou bring me to the party? 60
CALIBAN Yea, yea, my lord: I’ll yield him thee asleep,
Where thou mayst knock a nail into his head.
ARIEL Thou liest; thou canst not.
CALIBAN What a pied ninny’s this! Thou scurvy patch!
I do beseech thy greatness, give him blows 65
And take his bottle from him: when that’s gone
He shall drink nought but brine; for I’ll not show him
průzračné studánky. Tomuhle? Nikdy!
STEFANO Trinkulo, nekoleduj si, nepřerušuj pana netvora,
nebo touhle rukou pošlu svou trpělivost za dveře 70
a z tebe udělám fašírku.
TRINKULO A co jsem řek? Já nic neřek. Radši půjdu o kus dál.
STEFANO Neříkal jsi snad, že lže?
ARIEL Ty lžeš.
STEFANO Já? Tumáš! 75
Bije Trinkula.
A jestli se ti to líbí, klidně mi zase řekni, že lžu.
TRINKULO Já jsem neřek, že lžeš. Zbláznil ses? Nebo posloucháš
kolenem? Zatracený víno! K tomuhle vede
chlast. Jdi se vycpat i se svým netvorem a dej
ty pracky pryč! 80
KALIBÁN Cha! Cha! Cha!
STEFANO Ty mluv dál. – A ty jdi o kus dál.
KALIBÁN Ztřískej ho pořádně a zakrátko
si do něj taky praštím.
STEFANO Ty odstup! – A ty pokračuj! 85
KALIBÁN Jak povídám, vždy odpoledne si
dá šlofíčka. A to ho můžeš zabít.
Nejdřív mu vezmi knihy, pak ho zab,
rozbij mu lebku, vem ho palicí
nebo ho podřízni. Ne dřív, než mu 90
vezmeš ty knihy. Bez nich není nic.
Ubožák je jak já a žádný duch
ho neposlouchá. Duchové ho též
nenávidí. Spal ale jen ty knihy.
Má hezké věci do domácnosti, 95
jak tomu říká. Až bude mít dům,
chce je tam dát. Ze všeho nejkrásnější
je ovšem jeho dcera, o které
sám řekl, že je skvost. Já ženy neznám,
jen Sykorax, svou mámu, ale tahle 100
převyšuje mou mámu jako nebe
nejhlubší propast.
STEFANO Vážně? Tak je hezká?
KALIBÁN Tvou postel ozdobí a tobě zplodí
nádherné potomky.
88
III/2III/2
89
Where the quick freshes are.
STEPHANO Trinculo, run into no further danger: interrupt the
monster one word further, and, by this hand, I’ll turn70
my mercy out o’ doors and make a stock-fish of thee.
TRINCULO Why, what did I? I did nothing. I’ll go farther off.
STEPHANO Didst thou not say he lied?
ARIEL Thou liest.
STEPHANO Do I so? Take thou that. 75
Beats Trinculo.
As you like this, give me the lie another time.
TRINCULO I did not give the lie. Out o’ your wits and hearing too?
A pox o’ your bottle! This can sack and drinking do.
A murrain on your monster, and the devil take your
fingers! 80
CALIBAN Ha, ha, ha!
STEPHANO Now, forward with your tale. – Prithee, stand farther off.
CALIBAN Beat him enough: after a little time
I’ll beat him too.
STEPHANO Stand farther. – Come, proceed. 85
CALIBAN Why, as I told thee, ’tis a custom with him,
I’ th’ afternoon to sleep: there thou mayst brain him,
Having first seized his books, or with a log
Batter his skull, or paunch him with a stake,
Or cut his wezand with thy knife. Remember 90
First to possess his books; for without them
He’s but a sot, as I am, nor hath not
One spirit to command: they all do hate him
As rootedly as I. Burn but his books.
He has brave utensils — for so he calls them — 95
Which when he has a house, he’ll deck withal
And that most deeply to consider is
The beauty of his daughter; he himself
Calls her a nonpareil: I never saw a woman,
But only Sycorax my dam and she; 100
But she as far surpasseth Sycorax
As great’st does least.
STEPHANO Is it so brave a lass?
CALIBAN Ay, lord; she will become thy bed, I warrant.
And bring thee forth brave brood.
STEFANO Já ho zabiju, z jeho dcery udělám královnu 105
a ze sebe krále. Ať žijou Jejich Veličenstva!
Z Trinkula a z tebe udělám ministry. Líbí se ti můj
plán, Trinkulo?
TRINKULO Moc.
STEFANO Plácnem si na to. Teď mě mrzí, že jsem tě zmlátil.110
Příště si dávej pozor na jazyk.
KALIBÁN Co nevidět už bude tvrdě spát.
Zničíš ho tedy?
STEFANO Zničím. Čestné slovo.
ARIEL To musím jít pánovi říct.
KALIBÁN Já mám takovou radost! Jsem tak šťastný! 115
Buďme veselí a zazpívejme si
tu píseň, kterou jsi mě naučil.
STEFANO Jak si přeješ, obludo, pro tebe všecko.
Tak, Trinkulo, jdem na to.
(Zpívá) Zmlátíme je, zesměšníme, 120
pak to spolu roztočíme!
Čím hůř, tím líp!
KALIBÁN Takhle to není.
Ariel hraje melodii na píšťalu a bubínek.
STEFANO Co to tu hraje?
TRINKULO To je ta naše písnička, ale hraje ji nějakej 125
neskutečnej hudebník.
STEFANO Jestli jsi člověk, ukaž se nám v lidské podobě, jestli jsi
ďábel, tak jdi k čertu.
TRINKULO Ó, odpusť mi moje viny!
STEFANO Kde nic není, ani smrt nebere! Huš! Huš! Slitování! 130
KALIBÁN Ty se bojíš?
STEFANO Ne, ne, netvore. Nebojím.
KALIBÁN Neměj strach. Tenhle ostrov oplývá
hlasy a zvuky, které oblaží
a neublíží. Někdy u uší 135
mi bzučí, drnčí tisíc nástrojů,
jindy po dlouhém spánku procitnu,
a zas mě uspí tichý zpěv. V tom spánku
pak vidím, jak se nebe otevře
plničké pokladů. Já po nich sáhnu, 140
však vzbudím se a zase toužím spát.
90
III/2III/2
91
STEPHANO Monster, I will kill this man: his daughter and 105
I will be king and queen — save our graces! —
and Trinculo and thyself shall be viceroys.
Dost thou like the plot, Trinculo?
TRINCULO Excellent.
STEPHANO Give me thy hand: I am sorry I beat thee; but, while110
thou livest, keep a good tongue in thy head.
CALIBAN Within this half hour will he be asleep:
Wilt thou destroy him then?
STEPHANO Ay, on mine honour.
ARIEL This will I tell my master.
CALIBAN Thou makest me merry; I am full of pleasure: 115
Let us be jocund: will you troll the catch
You taught me but while-ere?
STEPHANO At thy request, monster, I will do reason, any
reason. Come on, Trinculo, let us sing.
(Sings) Flout ’em and scout ’em. 120
And scout ’em and flout ’em.
Thought is free.
CALIBAN That’s not the tune.
Ariel plays the tune on a tabor and pipe.
STEPHANO What is this same?
TRINCULO This is the tune of our catch, played by the picture 125
of Nobody.
STEPHANO If thou beest a man, show thyself in thy likeness:
if thou beest a devil, take’t as thou list.
TRINCULO O, forgive me my sins!
STEPHANO He that dies pays all debts: I defy thee. Mercy upon us!
CALIBAN Art thou afeard?
STEPHANO No, monster, not I.
CALIBAN Be not afeard; the isle is full of noises,
Sounds and sweet airs, that give delight and hurt not.
Sometimes a thousand twangling instruments 135
Will hum about mine ears, and sometime voices
That, if I then had waked after long sleep,
Will make me sleep again: and then, in dreaming,
The clouds methought would open and show riches
Ready to drop upon me that, when I waked, 140
I cried to dream again.
STEFANO Takový království se mi líbí, když tu budu mít takovou
muziku, a ještě gratis.
KALIBÁN Kdy hodláš zničit Prospera?
STEFANO Co nevidět. Já vím, co mám dělat. 145
TRINKULO Hudba jde pryč. Jdem za ní.
Uděláme to později.
STEFANO Jdi, netvore, my půjdem za tebou. Chci poznat toho
bubeníka. Ten do toho umí řezat.
TRINKULO Tak mazej. Až po tobě, Stefano. 150
Odejdou.
SCÉNA 3.
JINDE NA OSTROVĚ.
Vystoupí král Alonso, Sebastian, Antonio, Gonzalo, Adrian,
Francisco a další.
GONZALO Taková štrapác, já už nemůžu.
Všecko mě bolí. Tahle cesta je
jak bludiště, kroutí se sem tam.
Musím si odpočinout.
ALONSO Starý brachu,
nezazlívám ti to. Sám už mám dost. 5
Tělo i duch jsou v koncích. Posaď se.
Vzdávám to. Už se nechci nechat šálit
marnými nadějemi. Utopil se
a už ho nenajdeme. Moře se
vysmívá naší snaze. Je s ním amen. 10
ANTONIO (Stranou k Sebastianovi)
Je výborné, že ztrácí naději.
Ty se drž svého cíle. Jedna prohra
nás nezastaví.
SEBASTIAN (Stranou k Antoniovi) Příště už to jistě
dovedem do konce.
ANTONIO (Stranou k Sebastianovi) Ještě dnes v noci.
Jsou utrmácení a nebudou 15
ochotni ani schopni starat se
o vlastní bezpečí.
SEBASTIAN (Stranou k Antoniovi) Ještě dnes v noci.
92 93
STEPHANO This will prove a brave kingdom to me, where I shall
have my music for nothing.
CALIBAN When Prospero is destroyed.
STEPHANO That shall be by and by: I remember the story. 145
TRINCULO The sound is going away; let’s follow it, and
after do our work.
STEPHANO Lead, monster; we’ll follow. I would I could see
this taborer; he lays it on.
TRINCULO Wilt come? I’ll follow, Stephano. 150
Exeunt.
SCENE 3.
ANOTHER PART OF THE ISLAND.
Enter Alonso, Sebastian, Antonio, Gonzalo, Adrian, Francisco,
and others.
GONZALO By’r lakin, I can go no further, sir;
My old bones ache: here’s a maze trod indeed
Through forth-rights and meanders! By your patience,
I needs must rest me.
ALONSO Old lord, I cannot blame thee,
Who am myself attach’d with weariness, 5
To the dulling of my spirits: sit down, and rest.
Even here I will put off my hope and keep it
No longer for my flatterer: he is drown’d
Whom thus we stray to find, and the sea mocks
Our frustrate search on land. Well, let him go. 10
ANTONIO (Aside to Sebastian)
I am right glad that he’s so out of hope.
Do not, for one repulse, forego the purpose
That you resolved to effect.
SEBASTIAN (Aside to Antonio) The next advantage
Will we take throughly.
ANTONIO (Aside to Sebastian) Let it be to-night;
For, now they are oppress’d with travel, they 15
Will not, nor cannot, use such vigilance
As when they are fresh.
SEBASTIAN (Aside to Antonio) I say, to-night: no more.
III/2,3 III/2,3
Ozve se vážná, vznešená hudba.
ALONSO Co to tu hraje? Ticho! Slyšíte?
GONZALO Nádherná hudba!
Vystoupí Prospero, nahoře, neviditelný.
Vystoupí několik přízraků, kteří přinášejí stůl s občerstvením.
Tančí oslavně kolem stolu a zvou k němu Krále a ostatní.
Poté zmizí.
ALONSO Chraňte nás všichni svatí! Co to bylo? 20
SEBASTIAN Tyátr na ostrově. Teď už věřím
i na jednorožce a na to, že je
v Arábii pták Fénix, který shoří
a vstane z popela.
ANTONIO Já taky. Pro mě
od téhle chvíle každý nesmysl 25
může být pravda. Mořeplavci nelžou,
jak si ti tupci doma myslí.
GONZALO Kdybych
měl tohle v Neapoli vyprávět,
copak mi uvěří? Že viděl jsem
ostrovany – určitě byli zdejší –, 30
co sice vypadali děsivě,
chovali se však důstojně a mile,
jak mezi lidmi zřídka zažiješ,
nebo spíš nikdy.
PROSPERO (Stranou) Příteli, tos řekl
velice dobře. Mezi tvými lidmi 35
vidím pár zmijí.
ALONSO Nepřestávám žasnout.
Ty tváře, gesta, zvuky! Jejich řeči
jsem nerozuměl, ale mluvili k nám
určitě přátelsky.
PROSPERO (Stranou) Nechval dne před večerem.
FRANCISCO A zmizeli tak náhle.
SEBASTIAN Naštěstí 40
tu jídlo nechali.
A já mám hlad.
Ráčíte, Veličenstvo, ochutnat?
ALONSO Ne, ne.
GONZALO Nemějte strach. Když my dva byli kluci,
napadlo by nás, že v horách žijí lidé
94 95
Solemn and strange music.
ALONSO What harmony is this? My good friends, hark!
GONZALO Marvellous sweet music!
Enter Prospero, above, invisible.
Enter several strange Shapes, bringing in a banquet; they dance
about it with gentle actions of salutation; and, inviting the King
and the others to eat, they depart.
ALONSO Give us kind keepers, heavens! What were these? 20
SEBASTIAN A living drollery. Now I will believe
That there are unicorns, that in Arabia
There is one tree, the phoenix’ throne, one phoenix
At this hour reigning there.
ANTONIO I’ll believe both;
And what does else want credit, come to me, 25
And I’ll be sworn ’tis true: travellers ne’er did lie,
Though fools at home condemn ’em.
GONZALO If in Naples
I should report this now, would they believe me?
If I should say, I saw such islanders —
For, certes, these are people of the island — 30
Who, though they are of monstrous shape, yet, note,
Their manners are more gentle-kind than of
Our human generation you shall find
Many, nay, almost any.
PROSPERO (Aside) Honest lord,
Thou hast said well; for some of you there present 35
Are worse than devils.
ALONSO I cannot too much muse
Such shapes, such gesture and such sound, expressing,
Although they want the use of tongue, a kind
Of excellent dumb discourse.
PROSPERO (Aside) Praise in departing.
ALONSO They vanish’d strangely.
SEBASTIAN No matter, since 40
They have left their viands behind;
for we have stomachs.
Will’t please you taste of what is here?
ALONSO Not I.
GONZALO Faith, sir, you need not fear. When we were boys,
Who would believe that there were mountaineers
III/3 III/3
s ušima jako plachty, s volaty 45
pod krkem? Nebo že jsou lidé, kterým
uprostřed těla roste hlava? Dnes
vám každý druhý mořeplavec tenhle
div dosvědčí.
ALONSO Tak pojíme, i kdyby
to mělo být dnes naposled. Vše, co 50
za něco stálo, je už stejně pryč.
Vévodo, bratře, pojďte taky jíst.
Hrom a blesk.
Vystoupí Ariel v podobě harpyje. Zamává křídly nad stolem
a jídlo záhadně zmizí.
ARIEL Vás tři za vaše hříchy Štěstěna,
která má dohled nad pozemským světem,
smetla do nenasytných útrob moře 55
a vyvrhla na neobydlený ostrov,
protože vy jste toho nehodni,
žít mezi lidmi. Oblouznil jsem vás
odvahou zoufalců, kteří se hrnou
vstříc vlastní zkáze.
Král Alonso, Sebastian a další tasí meče.
Hlupáci. Váš osud 60
mám v ruce já a moji duchové.
Váš meč není nic víc než pouhý kov
a spíše zraní vichr, přetne proud
přílivů, odlivů, než byste jím
zkřivili pírko na mé helmě. Mí 65
druzi jsou stejně nezranitelní.
Vám navíc meče v rukou velmi ztěžkly,
neuzvednete je. Teď poslouchejte,
co jsem vám přišel říct. Vy tři jste kdysi
z Milána vyhostili Prospera 70
a nechali ho spolu s nevinným
děťátkem moři napospas. A moře
vás potrestalo. Pozdě, ale přece.
Živly i divá zvěř se vzbouřily
a vtrhly na vás. Tvůj syn, Alonso, 75
jim první padl za oběť. Vás budou
pomalu zabíjet, krok za krokem,
což horší je než náhlá smrt, a nic
na této pusté výspě před jejich
hněvem vás nezachrání, leda byste 80
96
III/3III/3
97
Dew-lapp’d like bulls, whose throats had hanging at ’em.
Wallets of flesh? Or that there were such men
Whose heads stood in their breasts? Which now we find
Each putter-out of five for one will bring us
Good warrant of.
ALONSO I will stand to and feed,
Although my last: no matter, since I feel 50
The best is past. Brother, my lord the duke,
Stand to and do as we.
Thunder and lightning.
Enter Ariel, like a harpy; claps his wings upon the table; and,
with a quaint device, the banquet vanishes.
ARIEL You are three men of sin, whom Destiny,
That hath to instrument this lower world
And what is in’t, the never-surfeited sea 55
Hath caused to belch up you; and on this island
Where man doth not inhabit; you ’mongst men
Being most unfit to live. I have made you mad;
And even with such-like valour men hang and drown
Their proper selves.
Alonso, Sebastian and others draw their swords.
You fools! I and my fellows 60
Are ministers of Fate: the elements,
Of whom your swords are temper’d, may as well
Wound the loud winds, or with bemock’d-at stabs
Kill the still-closing waters, as diminish
One dowle that’s in my plume: my fellow-ministers 65
Are like invulnerable. If you could hurt,
Your swords are now too massy for your strengths
And will not be uplifted. But remember —
For that’s my business to you — that you three
From Milan did supplant good Prospero; 70
Exposed unto the sea, which hath requit it,
Him and his innocent child: for which foul deed
The powers, delaying, not forgetting, have
Incensed the seas and shores, yea, all the creatures,
Against your peace. Thee of thy son, Alonso, 75
They have bereft; and do pronounce by me:
Lingering perdition, worse than any death
Can be at once, shall step by step attend
You and your ways; whose wraths to guard you from —
Which here, in this most desolate isle, else falls 80
upřímně želeli svých podlých činů
a nadobro se zřekli nepravostí.
Zahřmí a Ariel zmizí. Za zvuků tiché hudby vystoupí opět přízraky,
tančí a za potupných pošklebků a gest odnášejí tabuli.
PROSPERO Dobře jsi, Arieli, pojednal
tu harpyji. Bylo to procítěné.
Na moje pokyny jsi nezapomněl, 85
co jsi měl říct, jsi řekl. I ti tví
pomocníčci se činili a byli
dost přesvědčiví. Kouzla působí,
takže mí nepřátelé jsou teď celí
tumpachoví a mám je ve své moci. 90
Nechám je v tomto stavu a sám půjdu
za Ferdinandem, jenž prý utonul,
a za jeho, a též mou, nejdražší.
Odejde nahoře.
GONZALO Ve jménu všeho, co je svaté, pane,
proč stojíte jak solný sloup?
ALONSO Ta hrůza! 95
Jako by vlny o tom mluvily
a vítr o tom zpíval, ba i hrom
nejhlubším tónem varhan zaduněl:
„Prospero“ ze dna mého svědomí.
Proto můj syn teď v bahně hlubin spí 100
až mimo dosah olovnic a já
se propadám tím kalem k němu.
Odejde.
SEBASTIAN Pluky
takových posekám raz dva.
ANTONIO Já taky.
Odejdou Sebastian a Antonio.
GONZALO Ti tři jsou bez sebe. Vina jak jed
je léta v nitru drásala, a teď 105
se z toho hroutí. Prosím pěkně, vy
rychlejší nežli já, utíkejte
za nimi, mohli by si ublížit.
Zabraňte jim v tom.
ADRIAN Pojďte, prosím vás.
Odejdou.
98
III/3III/3
99
Upon your heads — is nothing but heart-sorrow
And a clear life ensuing.
He vanishes in thunder; then, to soft music enter the Shapes again,
and dance, with mocks and mows, and carrying out the table.
PROSPERO Bravely the figure of this harpy hast thou
Perform’d, my Ariel; a grace it had, devouring:
Of my instruction hast thou nothing bated 85
In what thou hadst to say: so, with good life
And observation strange, my meaner ministers
Their several kinds have done. My high charms work
And these mine enemies are all knit up
In their distractions; they now are in my power; 90
And in these fits I leave them, while I visit
Young Ferdinand, whom they suppose is drown’d,
And his and mine loved darling.
Exit above.
GONZALO I’ the name of something holy, sir, why stand you
In this strange stare?
ALONSO O, it is monstrous, monstrous: 95
Methought the billows spoke and told me of it;
The winds did sing it to me, and the thunder,
That deep and dreadful organ-pipe, pronounced
The name of Prosper: it did bass my trespass.
Therefore my son i’ the ooze is bedded, and 100
I’ll seek him deeper than e’er plummet sounded
And with him there lie mudded.
Exit.
SEBASTIAN But one fiend at a time,
I’ll fight their legions o’er.
ANTONIO I’ll be thy second.
Exeunt Sebastian and Antonio.
GONZALO All three of them are desperate: their great guilt,
Like poison given to work a great time after, 105
Now ’gins to bite the spirits. I do beseech you
That are of suppler joints, follow them swiftly
And hinder them from what this ecstasy
May now provoke them to.
ADRIAN Follow, I pray you.
Exeunt.
J E D N Á N Í I V .
SCÉNA 1.
PŘED PROSPEROVOU CHÝŠÍ.
Vystoupí Prospero, Ferdinand a Miranda.
PROSPERO Byl jsem na tebe příliš přísný, ale
odškodním se ti tím, že s ní ti dávám
třetinu svého života a důvod,
proč vůbec žiju. Tedy ještě jednou:
Tady ji máš. Všechna ta trápení 5
byla jen zkouškou tvojí lásky. Tys
v ní skvěle obstál. Před oltářem nebe
ti dávám vzácný dar. Ach, Ferdinande,
směješ se, myslíš, že ji přechvaluji?
Sám poznáš, že i ta největší chvála 10
za ní jen pokulhává.
FERDINAND Věřím vám.
Nikdy jsem o tom nepochyboval.
PROSPERO Pak přijmi můj dar jako odměnu,
kterou si právem zasloužíš. Však jestli
ji zbavíš vínku panenství, dřív než 15
se zadost učiní všem povinnostem
a dovolí to právoplatný obřad,
pak nebe ať se na vás rozhněvá
a nepřeje vám v ničem. Ať váš svazek
je záštiplný, nudný, jalový, 20
a vaše lože obestírá zmar
vzájemné nenávisti. Takže vyčkej,
až zazvoní svatební zvony.
FERDINAND Chci žít
v klidu, mít hodně dětí, dlouhý život
a milovanou ženu. Proto žádná 25
příležitost a žádné pokušení
mě nezviklá, abych dal napospas
chtíči svou čest a přišel o radost,
jež korunuje slavnostní den svatby,
kdy budu trpět, jak se slunce loudá 30
100 101
A C T I V .
SCENE 1.
BEFORE PROSPERO’S CELL
Enter Prospero, Ferdinand, and Miranda.
PROSPERO If I have too austerely punish’d you,
Your compensation makes amends, for I
Have given you here a third of mine own life,
Or that for which I live; who once again
I tender to thy hand: all thy vexations 5
Were but my trials of thy love and thou
Hast strangely stood the test here, afore Heaven,
I ratify this my rich gift. O Ferdinand,
Do not smile at me that I boast her off,
For thou shalt find she will outstrip all praise 10
And make it halt behind her.
FERDINAND I do believe it
Against an oracle.
PROSPERO Then, as my gift and thine own acquisition
Worthily purchased take my daughter: but
If thou dost break her virgin-knot before 15
All sanctimonious ceremonies may
With full and holy rite be minister’d,
No sweet aspersion shall the heavens let fall
To make this contract grow: but barren hate,
Sour-eyed disdain and discord shall bestrew 20
The union of your bed with weeds so loathly
That you shall hate it both: therefore take heed,
As Hymen’s lamps shall light you.
FERDINAND As I hope
For quiet days, fair issue and long life,
With such love as ’tis now, the murkiest den, 25
The most opportune place, the strong’st suggestion
Our worser genius can, shall never melt
Mine honour into lust, to take away
The edge of that day’s celebration
When I shall think: or Phoebus’ steeds are founder’d,
a noc si dává načas.
PROSPERO Tos řek hezky.
Seďte a povídejte si. Je tvoje.
Arieli! Můj pilný služebníčku!
Vystoupí Ariel.
ARIEL Co přejete si, mistře? Tady jsem.
PROSPERO Ty i tví přátelé jste odvedli 35
výbornou práci. Musím ti teď dát
další úkol. Tu bandu rarachů,
nad kterou jsem ti svěřil moc, sem přiveď,
aby nám něco předvedli. Chtěl bych
těm dvěma mladým lidem ukázat 40
pár triků ze své dílny. Slíbil jsem to
a čekají to ode mě.
ARIEL Teď hned?
PROSPERO Ano, okamžitě.
ARIEL Než byste řekl raz a dva,
nebo mi začal nadávat, 45
přijde jich celá sestava
a budou hrát a tancovat.
Máte mě, vzácný pane, rád?
PROSPERO Velice, drahý Arieli. Počkej,
dokud tě nezavolám.
ARIEL Rozumím. 50
Odejde.
PROSPERO Pamatuj, co jsi slíbil. Drž svou vášeň
na uzdě. V rozpálené krvi shoří
přísahy jako vích. Tak ovládej se,
nebo je s láskou konec!
FERDINAND Přísahám,
že její panenská čistota je 55
jak sníh, jenž zchladí moje touhy.
PROSPERO Dobře.
Pojď, Arieli! Přiveď radši více
než méně duchů. Zjevte se a spusťte.
Vy ani muk! Dívejte se a mlčte!
Tichá hudba.
Vystoupí Iris.
IRIS Bohyně Ceres, opatrovnice 60
úrody žita, ovsa, pšenice,
102
IV/1IV/1
103
Or Night kept chain’d below.
PROSPERO Fairly spoke.
Sit then and talk with her; she is thine own.
What, Ariel! My industrious servant, Ariel!
Enter Ariel.
ARIEL What would my potent master? Here I am.
PROSPERO Thou and thy meaner fellows your last service 35
Did worthily perform; and I must use you
In such another trick. Go bring the rabble,
O’er whom I give thee power, here to this place:
Incite them to quick motion; for I must
Bestow upon the eyes of this young couple 40
Some vanity of mine art: it is my promise,
And they expect it from me.
ARIEL Presently?
PROSPERO Ay, with a twink.
ARIEL Before you can say ‘come’ and ‘go,’
And breathe twice and cry ‘so, so,’ 45
Each one, tripping on his toe,
Will be here with mop and mow.
Do you love me, master? No?
PROSPERO Dearly my delicate Ariel. Do not approach
Till thou dost hear me call.
ARIEL Well, I conceive. 50
Exit.
PROSPERO Look thou be true; do not give dalliance
Too much the rein: the strongest oaths are straw
To the fire i’ the blood: be more abstemious,
Or else, good night your vow!
FERDINAND I warrant you sir;
The white cold virgin snow upon my heart 55
Abates the ardour of my liver.
PROSPERO Well.
Now come, my Ariel! Bring a corollary,
Rather than want a spirit: appear and pertly!
No tongue! All eyes! Be silent.
Soft music.
Enter Iris.
IRIS Ceres, most bounteous lady, thy rich leas 60
Of wheat, rye, barley, vetches, oats and pease;
na stráních tvých se v létě pasou ovce,
tvé louky dají na zimu dost píce,
břehy tvých říček jarní vláhu sají,
z níž vyrůstá koberec květů v máji, 65
aby si víly mohly
věnce vít.
Do lesů tvých se může uchýlit
nešťastný milenec. Ty, která máš
úrodné vinice i pustou pláž,
ať nyní jsi, kde jsi, vyslechni mě. 70
Posílá mě nejvyšší bohyně
Juno a žádá, abys okamžitě
se objevila tady na pažitě.
Už slyším její pávy. Blíží se.
Juno se snáší dolů.
Pojď! Paní nedochvilnost nesnese. 75
Vystoupí Ceres.
CERES Zdar, Irido, bohyně duhy, která
jsi služkou choti boha Jupitera,
ty, která z křídel střásáš krůpěje
hojivé vláhy, pod níž okřeje
každý můj květ, ty, která obloukem 80
spojíš úhor i zahradu a zem
ozdobíš diadémem, k čemu chce
mě tvoje paní tady na louce?
IRIS Chce svazek pravé lásky zpečetit,
snoubencům požehnat, vše oslavit 85
a štědré dary dát.
CERES Nebeská duho,
má v družině i Venuši a toho
slepého Amora, co moji dceru
Proserpinu dal Plutovi? Já věru
se zařekla, že ji a toho chlapce 90
už nechci vidět.
IRIS Těch obav tě lehce
já můžu zbavit. Viděla jsem ji
i toho kluka, jak se vracejí
povětřím na Kypr. Chtěli i tady
na ty dva mladé zkoušet svoje spády. 95
Však marně. Ti dva zařekli se, že
až po svatbě ulehnou na lože.
Martova milenka se vrací domů.
104
IV/1IV/1
105
Thy turfy mountains, where live nibbling sheep,
And flat meads thatch’d with stover, them to keep;
Thy banks with pioned and twilled brims,
Which spongy April at thy hest betrims, 65
To make cold nymphs chaste crowns;
and thy broom-groves,
Whose shadow the dismissed bachelor loves,
Being lass-lorn: thy pole-clipt vineyard;
And thy sea-marge, sterile and rocky-hard,
Where thou thyself dost air — the queen o’ the sky, 70
Whose watery arch and messenger am I,
Bids thee leave these, and with her sovereign grace,
Here on this grass-plot, in this very place,
To come and sport: her peacocks fly amain.
Juno descends.
Approach, rich Ceres, her to entertain. 75
Enter Ceres.
CERES Hail, many-colour’d messenger, that ne’er
Dost disobey the wife of Jupiter;
Who with thy saffron wings upon my flowers
Diffusest honey-drops, refreshing showers,
And with each end of thy blue bow dost crown 80
My bosky acres and my unshrubb’d down,
Rich scarf to my proud earth; why hath thy queen
Summon’d me hither, to this short-grass’d green?
IRIS A contract of true love to celebrate;
And some donation freely to estate 85
On the blest lovers.
CERES Tell me, heavenly bow,
If Venus or her son, as thou dost know,
Do now attend the queen? Since they did plot
The means that dusky Dis my daughter got,
Her and her blind boy’s scandal’d company 90
I have forsworn.
IRIS Of her society
Be not afraid: I met her deity
Cutting the clouds towards Paphos and her son
Dove-drawn with her. Here thought they to have done
Some wanton charm upon this man and maid, 95
Whose vows are, that no bed-right shall be paid
Till Hymen’s torch be lighted: but vain;
Mars’s hot minion is returned again;
A její syn se vzteká. Odteď chce
prý střílet už jedině na vrabce 100
a sekat dobrotu.
IRIS Juno jde k nám.
Tu božskou chůzi dobře poznávám.
Vystoupí Juno.
JUNO Jak se má moje drahá sestra? Pojďme
a s přáním štěstí spolu doprovoďme
ten mladý pár. Ať vzkvétá jejich rod. 105
(Zpívá) Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
bohatství a úcta světa
kéž vás žitím provázejí,
vám já, Juno, vřele přeji.
CERES (Zpívá) Ať jsou sýpky plné zrní, 110
rodí se dost krav a koní,
réva skvělé víno nese,
strom pod plody prohýbá se,
ať se vrátí jarní dni
sotva pár dní po sklizni! 115
Ať nemáte nikdy hlad,
to vám přišla Ceres přát.
FERDINAND Tak vznešené a krásné výjevy
jsem dosud neviděl. Mohu se zeptat,
tohle jsou duchové?
PROSPERO Duchové, které 120
přivedlo na svět z lůna fantazie
mé umění.
FERDINAND Zde chci žít navěky.
Čarovný tchán a žena zázračná,
tohle místo je ráj.
Juno a Ceres si šeptají a posílají Iridu pryč s úkolem.
PROSPERO Teď ticho, chlapče!
Juno a Ceres něco chystají. 125
Tiše. Když nebudeme mlčet, mohlo
by se to kouzlo ztratit.
IRIS Najády, víly potoků a řek,
jimž skráně zdobí z trávy věneček,
vystupte z vírů vod a pojďte sem. 130
Juno vás chce pověřit úkolem.
Budeme, cudné víly, na pažitě
tančit k oslavě lásky. Přijďte hbitě.
106
IV/1IV/1
107
Her waspish-headed son has broke his arrows,
Swears he will shoot no more but play with sparrows100
And be a boy right out.
IRIS Highest queen of state,
Great Juno, comes; I know her by her gait.
Enter Juno.
JUNO How does my bounteous sister? Go with me
To bless this twain, that they may prosperous be
And honour’d in their issue. 105
(Sings) Honour, riches, marriage-blessing,
Long continuance, and increasing,
Hourly joys be still upon you!
Juno sings her blessings upon you.
CERES (Sings) Earth’s increase, foison plenty, 110
Barns and garners never empty,
Vines and clustering bunches growing,
Plants with goodly burthen bowing;
Spring come to you at the farthest
In the very end of harvest! 115
Scarcity and want shall shun you;
Ceres’ blessing so is on you.
FERDINAND This is a most majestic vision, and
Harmoniously charmingly. May I be bold
To think these spirits?
PROSPERO Spirits, which by mine art 120
I have from their confines call’d to enact
My present fancies.
FERDINAND Let me live here ever;
So rare a wonder’d father and a wife
Makes this place Paradise.
Juno and Ceres whisper, and send Iris on employment.
PROSPERO Sweet, now, silence!
Juno and Ceres whisper seriously; 125
There’s something else to do: hush, and be mute,
Or else our spell is marr’d.
IRIS You nymphs, call’d Naiads, of the windring brooks,
With your sedged crowns and ever-harmless looks,
Leave your crisp channels and on this green land 130
Answer your summons; Juno does command:
Come, temperate nymphs, and help to celebrate
A contract of true love; be not too late.
Vystoupí víly.
Ženci zmožení žárem srpnovým,
vystupte z brázd a prosti únavy 135
si pojďte skočit. Klobouk do čela,
chopte se dívek a hned zvesela
se dejte do tance.
Vystoupí ženci patřičně ustrojení. Dají se do velebného tance
s vílami. Ještě než tanec skončí, Prospero sebou náhle trhne
a křikne na ně. Ozve se vyděšený, zoufalý nářek a všichni se
zmateně rozutečou.
PROSPERO (Stranou) Málem jsem zapomněl, že Kalibán,
to zvíře, a ten jeho párek lotrů 140
mi usilují o život. Čas jejich
úkladu už se blíží.
(K duchům) Dost! To stačí!
FERDINAND Co je s tvým otcem? Zdá se, že ho cosi
strašlivě trápí.
MIRANDA Dodneška jsem ho
neviděla se takhle rozčílit. 145
PROSPERO Vypadáš celý vyděšený, synku.
Copak tě polekalo? Rozvesel se.
Představení je u konce. Ti herci,
jak jsem ti říkal, byli duchové,
a teď se rozplynuli ve vzduchu. 150
Stejně jako to zdání stvořené
z ničeho zmizí nebetyčné věže,
paláce, chrámy, ba i celý svět
a všechno na něm. Všechno pomine
jak tahle naše bezvýznamná hříčka 155
a nezůstane nic. Jsme z téže látky,
z jaké se tkají sny, a chvilka žití
je ostrov v moři spánku. Odpusť mi
mou slabost, příteli. Jsem unavený.
Mám starosti. Nevšímejte si toho. 160
Prosím vás, jděte do mé chatrče
a odpočiňte si. Já se jdu projít,
abych utišil burácení v hlavě.
FERDINAND
a MIRANDA Přejem vám klid a mír.
Odejdou.
PROSPERO Myslím si tě a jsi. Dík. Kde jsi, Arieli? 165
108
IV/1IV/1
109
Enter certain Nymphs.
You sunburnt sicklemen, of August weary,
Come hither from the furrow and be merry: 135
Make holiday; your rye-straw hats put on
And these fresh nymphs encounter every one
In country footing.
Enter certain Reapers, properly habited: they join with the Nymphs
in a graceful dance; towards the end whereof Prospero starts suddenly,
and speaks; after which, to a strange, hollow, and confused noise,
they heavily vanish.
PROSPERO (Aside) I had forgot that foul conspiracy
Of the beast Caliban and his confederates 140
Against my life: the minute of their plot
Is almost come.
(To the Spirits) Well done! Avoid; no more!
FERDINAND This is strange: your father’s in some passion
That works him strongly.
MIRANDA Never till this day
Saw I him touch’d with anger so distemper’d. 145
PROSPERO You do look, my son, in a moved sort,
As if you were dismay’d: be cheerful, sir.
Our revels now are ended. These our actors,
As I foretold you, were all spirits and
Are melted into air, into thin air: 150
And, like the baseless fabric of this vision,
The cloud-capp’d towers, the gorgeous palaces,
The solemn temples, the great globe itself,
Ye all which it inherit, shall dissolve
And, like this insubstantial pageant faded, 155
Leave not a rack behind. We are such stuff
As dreams are made on, and our little life
Is rounded with a sleep. Sir, I am vex’d;
Bear with my weakness; my, brain is troubled:
Be not disturb’d with my infirmity: 160
If you be pleased, retire into my cell
And there repose: a turn or two I’ll walk,
To still my beating mind.
FERDINAND
and MIRANDA We wish your peace.
Exeunt.
PROSPERO Come with a thought. I thank thee, Ariel: come. 165
Vystoupí Ariel.
ARIEL Jdu s vaší myšlenkou. Co chcete?
PROSPERO Duchu,
připravme se. Kalibán brzy přijde.
ARIEL Ano, můj veliteli. Když jsem vám tu
předváděl Ceres, chtěl jsem vám to říct.
Bál jsem se ale, že vás rozhněvám. 170
PROSPERO Zopakuj mi, jaks opustil ty lumpy.
ARIEL Říkal jsem vám, že pitím rozpálené
k odvaze tak, že fackovali vzduch,
že ovívá jim tvář, zem kopali,
že líbá jejich paty, ale plánu 175
se nevzdávali. Zabubnoval jsem,
a oni ušima jak hříbata
zastříhali, obočí zvedli, nosem
zaňafali, jak je to kouzlo chytlo.
A jako telata se dali vést 180
trnitým křovím, hložím, bodláčím,
které jim rvalo kůži. Nechal jsem je
v špinavém močále u vaší chýše.
Cachtají se tam až po bradu v bahně,
co páchne víc než jejich nohy.
PROSPERO Skvěle’s, 185
to, ptáčku, zařídil. Teď z chýše přines
tretky a cetky, rozházej je kolem,
ať na ně nachytáme zloděje.
ARIEL Už jdu.
Odejde.
PROSPERO Je ďábel. Jeho přirozenost je
být proti přírodě. Mé úsilí 190
ho polidštit bylo jen zmar a marnost.
Jak stářím jeho tělo oškliví,
i jeho duch se bortí. Potrápím je,
až budou skučet.
Vystoupí Ariel s nákladem blýskavého šatstva.
Rozvěs to tu kolem. 195
Prospero a Ariel zůstávají neviditelní.
Vystoupí Kalibán, Stefano a Trinkulo, celí zmáčení.
KALIBÁN Prosím vás, jděte tiše. Ať ten slepý
krtek vás neuslyší. Tady bydlí.
110
IV/1IV/1
111
Enter Ariel.
ARIEL Thy thoughts I cleave to. What’s thy pleasure?
PROSPERO Spirit,
We must prepare to meet with Caliban.
ARIEL Ay, my commander. When I presented Ceres,
I thought to have told thee of it, but I fear’d
Lest I might anger thee. 170
PROSPERO Say again, where didst thou leave these varlets?
ARIEL I told you, sir, they were red-hot with drinking;
So fun of valour that they smote the air
For breathing in their faces; beat the ground
For kissing of their feet; yet always bending 175
Towards their project. Then I beat my tabor;
At which, like unback’d colts, they prick’d their ears,
Advanced their eyelids, lifted up their noses
As they smelt music: so I charm’d their ears
That calf-like they my lowing follow’d through 180
Tooth’d briers, sharp furzes, pricking goss and thorns,
Which entered their frail shins: at last I left them
I’ the filthy-mantled pool beyond your cell,
There dancing up to the chins, that the foul lake
O’erstunk their feet.
PROSPERO This was well done, my bird. 185
Thy shape invisible retain thou still:
The trumpery in my house, go bring it hither,
For stale to catch these thieves.
ARIEL I go, I go.
Exit.
PROSPERO A devil, a born devil, on whose nature
Nurture can never stick; on whom my pains, 190
Humanely taken, all, all lost, quite lost;
And as with age his body uglier grows,
So his mind cankers. I will plague them all,
Even to roaring.
Enter Ariel, loaden with glistering apparel.
Come, hang them on this line. 195
Prospero and Ariel remain invisible.
Enter Caliban, Stephano, and Trinculo, all wet.
CALIBAN Pray you, tread softly, that the blind mole may not
Hear a foot fall: we now are near his cell.
STEFANO Netvore, ta tvoje víla, co podle tebe byla neškodná víla,
si z nás udělala nehoráznou srandu.
TRINKULO Netvore, já páchnu koňskýma chcankama, což mi, 200
jak se říká, nejde pod nos.
STEFANO Mně taky ne. Slyšíš mě, příšero? Ale jestli já se na tebe
rozzlobím –
TRINKULO Pak to s tebou příšerně dopadne.
KALIBÁN Vážený pane, důvěřujte mi. 205
Trpělivost, a poznáte, že zisk
zastíní trampoty. Však mluvte tiše.
Tady je mrtvo jako o půlnoci.
TRINKULO No jo, ale utopit flašku v močůvce!
STEFANO To není jenom hanebnost a hanba, ale hlavně210
nenahraditelná ztráta.
TRINKULO Horší než bejt takhle zcákanej. Jenže podle pana
netvora byla ta potvora neškodná víla.
STEFANO Já se vrátím a tu flašku vylovím, i kdybych se měl
do tý žumpy vrhnout po hlavě. 215
KALIBÁN Prosím tě, králi, mlč. Podívej se.
Tady je vchod. Potichu vstup a tam
spáchej ten krutý čin. Pak tenhle ostrov
navěky bude tvůj a Kalibán,
tvůj služebník, ti bude lízat paty. 220
STEFANO Na to si plácnem. Jdou na mě krvelačný myšlenky.
TRINKULO Ó, králi Stefano! Milostpane! Váženej Stefano!
Koukni na ten nádhernej vohoz!
KALIBÁN Nech to být, blázne. To je pouhá veteš!
TRINKULO Ty netvore! Nám budeš povídat, jak vypadá veteš? 225
Ó, králi Stefano!
STEFANO Sundej ten kabát, Trinkulo, povídám!
Ten kabát je můj!
TRINKULO Jak račte, Veličenstvo.
KALIBÁN Ať utopí se v lejnech, tatrman! 230
Kořit se těmhle šuntům! Nech to být
a dřív spáchej tu vraždu. Jestli se
vzbudí, tak vyzdobí nás po těle
od hlavy k patě boláky a strupy.
STEFANO Netvore, drž hubu. Madam Sosno, co to na vás 235
visí? Košile? Košile je bližší než kajda, takže nebude
112
IV/1IV/1
113
STEPHANO Monster, your fairy, which you say is a harmless fairy,
has done little better than played the Jack with us.
TRINCULO Monster, I do smell all horse-piss; at 200
which my nose is in great indignation.
STEPHANO So is mine. Do you hear, monster? If I should take
a displeasure against you, look you —
TRINCULO Thou wert but a lost monster.
CALIBAN Good my lord, give me thy favour still. 205
Be patient, for the prize I’ll bring thee to
Shall hoodwink this mischance: therefore speak softly.
All’s hush’d as midnight yet.
TRINCULO Ay, but to lose our bottles in the pool –
STEPHANO There is not only disgrace and dishonour in that, 210
monster, but an infinite loss.
TRINCULO That’s more to me than my wetting: yet this is your
harmless fairy, monster.
STEPHANO I will fetch off my bottle, though I be o’er ears
for my labour. 215
CALIBAN Prithee, my king, be quiet. Seest thou here,
This is the mouth o’ the cell: no noise, and enter.
Do that good mischief which may make this island
Thine own for ever, and I, thy Caliban,
For aye thy foot-licker. 220
STEPHANO Give me thy hand. I do begin to have bloody thoughts.
TRINCULO O king Stephano! O peer! O worthy Stephano! Look
what a wardrobe here is for thee!
CALIBAN Let it alone, thou fool; it is but trash.
TRINCULO O, ho, monster! We know what belongs to 225
a frippery. O king Stephano!
STEPHANO Put off that gown, Trinculo; by this hand, I’ll have
that gown.
TRINCULO Thy grace shall have it.
CALIBAN The dropsy drown this fool! What do you mean 230
To dote thus on such luggage? Let’s alone
And do the murder first: if he awake,
From toe to crown he’ll fill our skins with pinches,
Make us strange stuff.
STEPHANO Be you quiet, monster. Mistress line, is not this 235
my jerkin? Now is the jerkin under the line: now,
viset na sosně, ale na mně. A tuhle kajdu pověsíme na
ni za ni.
TRINKULO Vidím, že Vaše Veličenstvo krade i věší systematicky.
STEFANO Díky ti za důvtipný postřeh. Tenhle kus oděvu máš 240
ode mě za odměnu. Dokud já budu v týhle zemi
králem, žádná moudrost neunikne odměně. Krást
a věšet systematicky, to bude moje krédo. Tady máš
další dáreček.
TRINKULO Netvore, neflákej se a čapni ten zbytek, 245
ať můžem padat.
KALIBÁN V tom prsty nemám, ztrácíme jen čas,
a on z nás za tu krádež udělá
husy či opičáky s nízkým čelem.
STEFANO Netvore, neflákej se a pomoz nám to odnýst 250
k našemu soudku s vínem, nebo tě vyhostím
ze svýho království. Tumáš a nes to!
TRINKULO Tohle taky.
STEFANO Ano, a tohle.
Za scénou se ozvou hlasy.
Vystoupí různí duchové v podobě psů a začnou trojici prohánět po
scéně. Vystoupí Prospero a Ariel a psy povzbuzují.
PROSPERO Chyť ho, Horale, chyť ho! 255
ARIEL Topasi, do něj, Topasi!
PROSPERO Tryzno! Tady je! Tyrane, za ním! Vem si ho!
Kalibán, Stefano a Trinkulo jsou vyštváni ze scény.
Rarachům poruč, ať jim do kloubů
bolení vrazí, šlachy ať jim zkrátí,
křečí je potrápí a na kůži 260
jim fleky nadělá.
ARIEL Hele, už ječí!
PROSPERO Pořádně ať je proženou. Teď mám
všechny své nepřátele ve své moci.
Brzy má práce bude u konce
a ty se dočkáš sladké svobody. 265
Teď ale pojď. Ještě mi chvíli služ.
Odejdou.
114
IV/1IV/1
115
jerkin, you are like to lose your hair and prove a bald
jerkin.
TRINCULO Do, do: we steal by line and level, an’t like your grace.
STEPHANO I thank thee for that jest; here’s a garment for’t: 240
wit shall not go unrewarded while I am king
of this country. ‘Steal by line and level’ is
an excellent pass of pate; there’s another
garment for’t.
TRINCULO Monster, come, put some lime upon your fingers, 245
and away with the rest.
CALIBAN I will have none on’t: we shall lose our time,
And all be turn’d to barnacles, or to apes
With foreheads villanous low.
STEPHANO Monster, lay-to your fingers: help to bear this 250
away where my hogshead of wine is, or
I’ll turn you out of my kingdom. Go to, carry this.
TRINCULO And this.
STEPHANO Ay, and this.
A noise of hunters heard.
Enter divers Spirits, in shape of dogs and hounds, and hunt them
about, Prospero and Ariel setting them on.
PROSPERO Hey, Mountain, hey! 255
ARIEL Silver! There it goes, Silver!
PROSPERO Fury, Fury! There, Tyrant, there! Hark! Hark!
Caliban, Stephano, and Trinculo, are driven out.
Go charge my goblins that they grind their joints
With dry convulsions, shorten up their sinews
With aged cramps, and more pinch-spotted make them
Than pard or cat o’ mountain.
ARIEL Hark, they roar!
PROSPERO Let them be hunted soundly. At this hour
Lie at my mercy all mine enemies:
Shortly shall all my labours end, and thou
Shalt have the air at freedom: for a little 265
Follow, and do me service.
Exeunt.
J E D N Á N Í V .
SCÉNA 1.
PŘED PROSPEROVOU CHÝŠÍ.
Vystoupí Prospero ve svém kouzelném plášti a Ariel.
PROSPERO Můj úkol brzy skončí. Vládnu dál
svou mocí, duchové mi slouží, čas
zbavený tíhy pádí vpřed. Kolik je?
ARIEL Už brzy bude šest, a to jste řekl,
že práci bude konec.
PROSPERO To jsem řekl, 5
když spustil jsem tu bouři. Pověz, duchu,
co dělá král a družina?
ARIEL Jsou všichni
vašimi vězni, jak jste poručil,
spoutáni mocí kouzel v lesíku
za vaší chýší. Nemohou se hnout, 10
dokud je nevysvobodíte. Král
se svým a vaším bratrem, všichni tři,
šílí a ostatní je litují.
Největší účast s nimi má ten pán,
kterému říkáte pan Gonzalo. 15
Slzy mu crčí z vousů jako voda
z okapu. Kdybyste je viděl, mistře,
jak zbědovaní jsou po vašich kouzlech,
zželelo by se vám jich.
PROSPERO Myslíš, duchu?
ARIEL Mně jo, kdybych byl člověk.
PROSPERO Mně snad ne? 20
Myslíš, že ty, který jsi nic než vzduch,
jsi schopen cítit s jejich trápením
víc nežli já, který jsem jejich krev
a prožívám vše stejně jako oni?
I když mi strašně ublížili, jsem 25
rozumem schopen potlačit svou zlost
a odpustit jim. Ctnost a šlechetnost
116 117
A C T V .
SCENE 1.
BEFORE PROSPERO’S CELL.
Enter Prospero in his magic robes, and Ariel.
PROSPERO Now does my project gather to a head:
My charms crack not; my spirits obey; and time
Goes upright with his carriage. How’s the day?
ARIEL On the sixth hour; at which time, my lord,
You said our work should cease.
PROSPERO I did say so, 5
When first I raised the tempest. Say, my spirit,
How fares the king and’s followers?
ARIEL Confined together
In the same fashion as you gave in charge,
Just as you left them; all prisoners, sir,
In the line-grove which weather-fends your cell; 10
They cannot budge till your release. The king,
His brother and yours, abide all three distracted
And the remainder mourning over them,
Brimful of sorrow and dismay; but chiefly
Him that you term’d, sir, ‘The good old lord Gonzalo;’
His tears run down his beard, like winter’s drops
From eaves of reeds. Your charm so strongly works ’em.
That if you now beheld them, your affections
Would become tender.
PROSPERO Dost thou think so, spirit?
ARIEL Mine would, sir, were I human.
PROSPERO And mine shall. 20
Hast thou, which art but air, a touch, a feeling
Of their afflictions, and shall not myself,
One of their kind, that relish all as sharply,
Passion as they, be kindlier moved than thou art?
Though with their high wrongs I am struck to the quick,
Yet with my nobler reason ’gainst my fury
Do I take part: the rarer action is
je víc než msta. Když budou litovat
toho, co spáchali, dál proti nim
svou pomstu nepoženu. Osvoboď je. 30
Svá kouzla ruším, smysly vracím jim,
ať jsou zas jako dřív.
ARIEL Jdu pro ně, pane.
Odejde.
PROSPERO Elfové z kopců, potoků a lesů
i vy, co ženete se za odlivem
písečnou pláží beze stop a zpět 35
prcháte, když vám Neptun vody vrací!
Víly, tančící pod měsícem v trávě,
jež zkysne tak, že ovce se jí netknou!
Vy, kteří noční houby stražíte!
Vy všichni, kteří v čase klekání 40
ožíváte! Já s vaší pomocí
jsem slunce zaclonil a zvedl vítr.
Rozpoutal válku živlů mezi mořem
a oblohou. Do rachotících hromů
jsem oheň vdechl. Diovi vzal blesk 45
a rozťal jeho dub. Horou jsem třásl
a z kořenů jsem vytrhával cedry
i pinie. Na můj pokyn se hroby
otvíraly a mrtví vyšli na svět.
To dokázalo moje umění. 50
Teď se však světských kouzel odříkám
a vzývám božskou hudbu, aby všem,
kteří ji slyší, naladila smysly,
jak já si budu přát. Pak zlomím hůlku
a hluboko pod zem ji zakopu 55
a svoji knihu pohřbím v bezedných
hlubinách moře.
Vznešená hudba.
Vystoupí Ariel, za ním pomateně gestikulující Alonso, jehož
doprovází Gonzalo; za nimi přicházejí šílení Sebastian
a Antonio, které doprovázejí Adrian a Francisco. Všichni
vstoupí do kruhu, který udělal Prospero, a tam zůstávají
očarováni stát. Prospero je pozoruje a promluví:
Vznešená hudba kéž tě ukonejší
a dá řád rozháraným představám,
jež bez užitku spalují tvůj mozek! 60
Stůjte. Jste v moci mého kouzla.
118
V/1V/1
119
In virtue than in vengeance: they being penitent,
The sole drift of my purpose doth extend
Not a frown further. Go release them, Ariel: 30
My charms I’ll break, their senses I’ll restore,
And they shall be themselves.
ARIEL I’ll fetch them, sir.
Exit.
PROSPERO Ye elves of hills, brooks, standing lakes and groves,
And ye that on the sands with printless foot
Do chase the ebbing Neptune and do fly him 35
When he comes back; you demi-puppets that
By moonshine do the green sour ringlets make,
Whereof the ewe not bites, and you whose pastime
Is to make midnight mushrooms, that rejoice
To hear the solemn curfew; by whose aid, 40
Weak masters though ye be, I have bedimm’d
The noontide sun, call’d forth the mutinous winds,
And ’twixt the green sea and the azured vault
Set roaring war: to the dread rattling thunder
Have I given fire and rifted Jove’s stout oak 45
With his own bolt; the strong-based promontory
Have I made shake and by the spurs pluck’d up
The pine and cedar; graves at my command
Have waked their sleepers, oped, and let ’em forth
By my so potent art. But this rough magic 50
I here abjure, and, when I have required
Some heavenly music, which even now I do,
To work mine end upon their senses that
This airy charm is for, I’ll break my staff,
Bury it certain fathoms in the earth, 55
And deeper than did ever plummet sound
I’ll drown my book.
Solemn music.
Enter Ariel before: then Alonso, with a frantic gesture,
attended by Gonzalo; Sebastian and Antonio in like manner,
attended by Adrian and Francisco. They all enter the circle
which Prospero had made, and there stand charmed; which
Prospero, observing, speaks:
A solemn air and the best comforter
To an unsettled fancy cure thy brains,
Now useless, boil’d within thy skull! There stand, 60
For you are spell-stopp’d.
Gonzalo, vzácný, svatý člověče,
mé oči s tvými soucítí a též
už roní slzy. – Kouzlo rozplývá se
a jako jitřní světlo, které trhá 65
záclonu noci, jejich probuzené
smysly už pronikají černotou,
jež halila jim mozek. – Gonzalo,
můj zachránce i věrný sloužící
svých pánů! Za pomoc tě obdaruji 70
slovem i skutkem. – Krutě, Alonso,
jsi ublížil mně i mé dcerušce.
Tvůj bratr ti v tom pomáhal. – To tě
tak hryže, Sebastiane. – Má krev,
můj bratr, jehož ctižádostivost 75
přebila svědomí, chtěl dokonce
se Sebastianem i zabít krále.
Proto to tolik bolí. Odpouštím ti,
i když jsi zrůda. – Jejich vědomí
se vrací jako příliv a už brzy 80
zalije břehy rozumu, jež nyní
pokrývá kal a bláto. Vidí mě,
však žádný z nich mě dosud nepoznává.
Přines mi, Arieli, kord a klobouk.
Plášť odložím a ukážu se jim 85
takový, jak mě znali v Miláně.
Pospěš si, duchu, brzy budeš volný.
Ariel zpívá a pomáhá Prosperovi s převlekem.
ARIEL S včelkou z květů šťávu sát,
petrklíče otvírat,
se sovou si zahoukat, 90
s netopýrem tmou se hnát,
to vše dělám rád, rád, rád.
Konečně budu mít od všeho klid.
Pod květy jabloní budu si žít.
PROSPERO Budeš mi scházet, drahý Arieli! 95
Ale měj si svou svobodu. Tak, tak.
Neviditelný, jak jsi, pospíchej
teď na královskou loď, kde v podpalubí
spí námořníci. Vzbuď jen kapitána
a důstojníka a co nejrychleji 100
je oba přiveď sem. O to tě prosím.
ARIEL Vzduchu se nalokám, jak poletím,
120
V/1V/1
121
Holy Gonzalo, honourable man,
Mine eyes, even sociable to the show of thine,
Fall fellowly drops. – The charm dissolves apace,
And as the morning steals upon the night, 65
Melting the darkness, so their rising senses
Begin to chase the ignorant fumes that mantle
Their clearer reason. – O good Gonzalo,
My true preserver, and a loyal sir
To him you follow’st! I will pay thy graces 70
Home both in word and deed. – Most cruelly
Didst thou, Alonso, use me and my daughter:
Thy brother was a furtherer in the act. –
Thou art pinch’d fort now, Sebastian. – Flesh and blood,
You, brother mine, that entertain’d ambition, 75
Expell’d remorse and nature; who, with Sebastian,
Whose inward pinches therefore are most strong,
Would here have kill’d your king. I do forgive thee,
Unnatural though thou art. – Their understanding
Begins to swell, and the approaching tide 80
Will shortly fill the reasonable shore
That now lies foul and muddy. Not one of them
That yet looks on me, or would know me. Ariel,
Fetch me the hat and rapier in my cell:
I will discase me, and myself present 85
As I was sometime Milan. Quickly, spirit;
Thou shalt ere long be free.
Ariel sings and helps to attire him.
ARIEL Where the bee sucks, there suck I,
In a cowslip’s bell I lie;
There I couch when owls do cry. 90
On the bat’s back I do fly
After summer merrily.
Merrily, merrily shall I live now
Under the blossom that hangs on the bough.
PROSPERO Why, that’s my dainty Ariel! I shall miss thee, 95
But yet thou shalt have freedom: so, so, so.
To the king’s ship, invisible as thou art:
There shalt thou find the mariners asleep
Under the hatches; the master and the boatswain
Being awake, enforce them to this place, 100
And presently, I prithee.
ARIEL I drink the air before me, and return
a budu zpět po druhém loknutí.
Odejde.
GONZALO Muka a trápení, děs, úžas, hrůza
jsou všude kolem. Nebe, vyveď nás 105
z té strašné země!
PROSPERO Pohleď na mě, králi.
Jsem Prospero, milánský vévoda,
jemuž jsi ublížil. Jsem živ a zdráv.
Obejmu tě, abych tě přesvědčil,
a řeknu tobě i tvé družině: 110
Vřele vás vítám.
ALONSO Jsi to ty, anebo
mě straší čarodějná vidina,
jichž je tu všude plno? Cítím puls,
v žilách ti proudí krev. Ledva tě vidím,
hned se mi v hlavě rozjasňuje, pryč je 115
má pomatenost a já toužím vědět –
jestli to není sen –, kde ses tu vzal?
Tvé vévodství ti vracím. Prosím tě
o odpuštění křivd. Však, Prospero,
ty žiješ? Tady?
PROSPERO Dřív mi dovolte, 120
příteli, obejmout vás, jehož čest
je nezměrná.
GONZALO Teď vážně nevím. Je to,
anebo není?
PROSPERO Jste dál pod vlivem
ostrovních divů, že se zdráháte
uvěřit skutečnosti. Vítejte! 125
(Stranou k Sebastianovi a Antoniovi)
Pro vás dva bych dokázal vyčarovat
na tváři krále zlostný škleb, kdybych
ohlásil vaše zrádné záměry.
Prozatím mlčím.
SEBASTIAN (Stranou) Ďábel je to.
PROSPERO Ne.
Vám, pane, jehož nazvat bratrem nelze, 130
pokud bych nechtěl pošpinit svá ústa,
odpouštím vaše svinstvo, všechna svinstva,
a žádám nazpět svoje vévodství,
které mi stejně musíš vrátit.
122
V/1V/1
123
Or ere your pulse twice beat.
Exit.
GONZALO All torment, trouble, wonder and amazement
Inhabits here: some heavenly power guide us 105
Out of this fearful country!
PROSPERO Behold, sir king,
The wronged Duke of Milan, Prospero:
For more assurance that a living prince
Does now speak to thee, I embrace thy body;
And to thee and thy company I bid 110
A hearty welcome.
ALONSO Whether thou best he or no,
Or some enchanted trifle to abuse me,
As late I have been, I not know: thy pulse
Beats as of flesh and blood; and, since I saw thee,
The affliction of my mind amends, with which, 115
I fear, a madness held me: this must crave,
An if this be at all, a most strange story.
Thy dukedom I resign and do entreat
Thou pardon me my wrongs. But how should Prospero
Be living and be here?
PROSPERO First, noble friend, 120
Let me embrace thine age, whose honour cannot
Be measured or confined.
GONZALO Whether this be
Or be not, I’ll not swear.
PROSPERO You do yet taste
Some subtleties o’ the isle, that will not let you
Believe things certain. Welcome, my friends all! 125
(Aside to Sebastian and Antonio)
But you, my brace of lords, were I so minded,
I here could pluck his highness’ frown upon you
And justify you traitors: at this time
I will tell no tales.
SEBASTIAN (Aside) The devil speaks in him.
PROSPERO No.
For you, most wicked sir, whom to call brother 130
Would even infect my mouth, I do forgive
Thy rankest fault; all of them; and require
My dukedom of thee, which perforce, I know,
Thou must restore.
ALONSO Pokud
jsi Prospero, tak pověz, jaks to přežil? 135
A jaks nás našel zde, kde naše loď
před třemi hodinami ztroskotala
a kde jsem já – bolí mě o tom mluvit –
přišel o svého syna.
PROSPERO Cítím s vámi.
ALONSO Tu ztrátu mi nic nenahradí. Čas 140
ji nezahojí.
PROSPERO Musíte ji nést
trpělivě a věřit v prozřetelnost.
I já utrpěl stejnou ztrátu, s níž
jsem smířený.
ALONSO Vy? Jakou stejnou ztrátu?
PROSPERO Stejně velkou a stejně nedávnou. 145
Na rozdíl od vás já mám při své ztrátě
míň útěchy než vy, protože jsem
ztratil svou dceru.
ALONSO Dceru? Nebesa!
Kéž by tak byli spolu v Neapoli
co král a královna! A já teď ležel 150
v bahnitém loži na dně oceánu
namísto syna. Kdy jste dceru ztratil?
PROSPERO V poslední bouři. Páni, jak se zdá,
tu zkameněli s ústy dokořán,
jak jim to celé nejde na rozum. 155
Svým očím nevěří a lidské řeči
nerozumí. Ať už vám ale sedí
na mozku cokoli, buďte si jisti,
že já jsem Prospero, ten Prospero,
jehož jste vyhostili z Milána 160
a který připlul na ostrov, kde jste
vy ztroskotali, a zde vládne. Dost už o tom.
To byla by moc dlouhá historie
a ne historka k jídlu ani řeč
příhodná k přivítání. Pane, vstupte. 165
Ta chýše je můj dvůr, sloužících mám
jen pár, dvořany žádné. Vstupte dál,
a že jste mi vy vrátil vévodství,
já vás též hezky podaruji. Či spíš
udělám zázrak, jenž vás potěší, 170
jako mě těší, že mám zpět svůj stav.
124
V/1V/1
125
ALONSO If thou be’st Prospero,
Give us particulars of thy preservation; 135
How thou hast met us here, who three hours since
Were wreck’d upon this shore; where I have lost —
How sharp the point of this remembrance is! —
My dear son Ferdinand.
PROSPERO I am woe for’t, sir.
ALONSO Irreparable is the loss, and patience 140
Says it is past her cure.
PROSPERO I rather think
You have not sought her help, of whose soft grace
For the like loss I have her sovereign aid
And rest myself content.
ALONSO You the like loss!
PROSPERO As great to me as late; and, supportable 145
To make the dear loss, have I means much weaker
Than you may call to comfort you, for I
Have lost my daughter.
ALONSO A daughter?
O heavens, that they were living both in Naples,
The king and queen there! That they were, I wish 150
Myself were mudded in that oozy bed
Where my son lies. When did you lose your daughter?
PROSPERO In this last tempest. I perceive these lords
At this encounter do so much admire
That they devour their reason and scarce think 155
Their eyes do offices of truth, their words
Are natural breath: but, howsoe’er you have
Been justled from your senses, know for certain
That I am Prospero and that very duke
Which was thrust forth of Milan, who most strangely
Upon this shore, where you were wreck’d, was landed,
To be the lord on’t. No more yet of this;
For ’tis a chronicle of day by day,
Not a relation for a breakfast nor
Befitting this first meeting. Welcome, sir; 165
This cell’s my court: here have I few attendants
And subjects none abroad: pray you, look in.
My dukedom since you have given me again,
I will requite you with as good a thing;
At least bring forth a wonder, to content ye 170
As much as me my dukedom.
V tu chvíli Prospero odhalí Ferdinanda a Mirandu, kteří hrají šachy.
MIRANDA Ty podvádíš.
FERDINAND Já? Nikdy, nejdražší.
Za celý svět bych tebe nepodved.
MIRANDA I kdybys mě obehrál o království,
řeknu, žes vyhrál čestně.
ALONSO Jestli je 175
tohle jen další přelud ostrova,
pak ztratím syna dvakrát.
SEBASTIAN Je to zázrak!
FERDINAND Prokleté moře bylo milosrdné.
Své kletby beru zpět.
Poklekne.
ALONSO Kéž požehnání
šťastného otce provází tě navždy. 180
Vstaň. Pověz, jak ses dostal na břeh?
MIRANDA Zázrak!
Co je tu kolem přenádherných tvorů!
Lidé jsou úžasní a jejich svět je
krásný a nový!
PROSPERO Nový pro tebe.
ALONSO Kdo je ta dívka, s kterou jsi hrál šachy? 185
Nemůžeš ji znát než tři hodiny.
Je to snad bohyně? To ona nás
odloučila a zase spojila?
FERDINAND Je
z masa a krve a je moje. Dík
prozřetelnosti. Zvolil jsem si ji 190
bez vůle otce. Myslel jsem, že už ho nemám.
Je dcerou milánského vévody,
o němž jsem slyšel, ale nikdy ho
neviděl, dokud jsem se díky němu
podruhé nenarodil, a on se 195
díky ní stal mým druhým otcem.
ALONSO A já jejím.
Jak podivně to zní, když musím já
své dítě prosit o odpuštění!
PROSPERO Dost, pane.
Netrapme mysl vzpomínkami na to,
co už je pryč.
126
V/1V/1
127
Here Prospero discovers Ferdinand and Miranda, playing at chess.
MIRANDA Sweet lord, you play me false.
FERDINAND No, my dear’st love,
I would not for the world.
MIRANDA Yes, for a score of kingdoms you should wrangle,
And I would call it, fair play.
ALONSO If this prove 175
A vision of the island, one dear son
Shall I twice lose.
SEBASTIAN A most high miracle!
FERDINAND Though the seas threaten, they are merciful;
I have cursed them without cause.
Kneels.
ALONSO Now all the blessings
Of a glad father compass thee about! 180
Arise, and say how thou camest here.
MIRANDA O, wonder!
How many goodly creatures are there here!
How beauteous mankind is! O brave new world,
That has such people in’t!
PROSPERO ’Tis new to thee.
ALONSO What is this maid with whom thou wast at play? 185
Your eld’st acquaintance cannot be three hours:
Is she the goddess that hath sever’d us,
And brought us thus together?
FERDINAND Sir, she is mortal;
But by immortal Providence she’s mine:
I chose her when I could not ask my father 190
For his advice, nor thought I had one. She
Is daughter to this famous Duke of Milan,
Of whom so often I have heard renown,
But never saw before; of whom I have
Received a second life; and second father 195
This lady makes him to me.
ALONSO I am hers:
But, O, how oddly will it sound that I
Must ask my child forgiveness!
PROSPERO There, sir, stop:
Let us not burthen our remembrance with
A heaviness that’s gone.
GONZALO Pláču a nejsem schopen 200
slova. Ach, nebesa, shlédněte dolů,
a svatě korunujte tento pár!
Neboť jen díky vaší pomoci
jsme se tu našli.
ALONSO Amen, Gonzalo!
GONZALO Byl vládce Milána vyvržen z města, 205
aby se jeho rod stal královským?
Radujme se a zlatým písmem pišme
o nebývale šťastné plavbě, při níž
Klaribel našla muže v Tunisu
a její bratr Ferdinand tam, kde se 210
ztratil, našel svou ženu. Prospero
na ostrově našel své vévodství
a my ostatní našli sami sebe.
ALONSO (K Ferdinandovi a Mirandě) Podejte mi ruce.
A tomu, kdo vám štěstí nepřeje, 215
ať zlostí pukne srdce!
GONZALO Správně! Správně!
Vystoupí Ariel s Kapitánem a Důstojníkem, kteří ho užasle následují.
Ach, Veličenstvo, hleďte, jdou sem další.
Přísahal jsem, že dokud budou stát
šibenice, tenhle se neutopí.
Tak co, ty hubo? Na vodě máš splávek, 220
na suchu ztrácíš hlas? Mluv, co se stalo?
DŮSTOJNÍK Hlavně se stalo, že jsme našli krále,
zdravého, s družinou. Pak stalo se,
že loď, před třemi hodinami vejpůl,
je netknutá, s plachtami, stožárem, 225
jak když jsme vypluli.
ARIEL (Stranou k Prosperovi) To jsem
zařídil já.
PROSPERO (Stranou k Arielovi) Jsi šikula!
ALONSO To není samo sebou. Je to všechno
čím dál tím tajemnější. Jaks nás našel?
DŮSTOJNÍK To vám rád řeknu, i když nevím, jestli 230
to nebyl sen. Tvrdě jsme spali dole
v podpalubí – kdo nás tam shodil, nevím –,
když ozvaly se strašidelné zvuky,
ryk, jekot, štěkot, řinkot řetězů
a všelijaký rachot. Prostě hrůza! 235
128
V/1V/1
129
GONZALO I have inly wept, 200
Or should have spoke ere this. Look down, you gods,
And on this couple drop a blessed crown!
For it is you that have chalk’d forth the way
Which brought us hither.
ALONSO I say, Amen, Gonzalo!
GONZALO Was Milan thrust from Milan, that his issue 205
Should become kings of Naples? O, rejoice
Beyond a common joy, and set it down
With gold on lasting pillars: In one voyage
Did Claribel her husband find at Tunis,
And Ferdinand, her brother, found a wife 210
Where he himself was lost, Prospero his dukedom
In a poor isle and all of us ourselves
When no man was his own.
ALONSO (To Ferdinand and Miranda) Give me your hands:
Let grief and sorrow still embrace his heart 215
That doth not wish you joy!
GONZALO Be it so! Amen!
Enter Ariel, with the Master and Boatswain amazedly following.
O, look, sir, look, sir! Here is more of us:
I prophesied, if a gallows were on land,
This fellow could not drown. Now, blasphemy,
That swear’st grace o’erboard, not an oath on shore? 220
Hast thou no mouth by land? What is the news?
BOATSWAIN The best news is, that we have safely found
Our king and company; the next, our ship —
Which, but three glasses since, we gave out split —
Is tight and yare and bravely rigg’d as when 225
We first put out to sea.
ARIEL (Aside to Prospero) Sir, all this service
Have I done since I went.
PROSPERO (Aside to Ariel) My tricksy spirit!
ALONSO These are not natural events; they strengthen
From strange to stranger. Say, how came you hither?
BOATSWAIN If I did think, sir, I were well awake, 230
I’d strive to tell you. We were dead of sleep,
And — how we know not — all clapp’d under hatches;
Where but even now with strange and several noises
Of roaring, shrieking, howling, jingling chains,
And more diversity of sounds, all horrible, 235
Vzbudilo nás to, vyhrnem se ven
a tam vidíme v plné parádě
královskou loď. Kapitán začal křepčit
radostí. Když tu náhle jako ve snu
nás dva jako by něco popadlo 240
a přivleklo až sem.
ARIEL (Stranou k Prosperovi) Tak co vy na to?
PROSPERO (Stranou k Arielovi) Dobře se činíš. Brzy budeš volný.
ALONSO Jsme jako v bludišti, kam dosud člověk
nevkročil. Myslím, že si s námi hrají
nadzemské síly. Kéž by nějaký 245
anděl nám osvětlil, oč jde.
PROSPERO Můj pane,
nebádejte nad těmi podivnostmi
a netrapte se tím. Ve volné chvilce,
jež přijde brzy, vám vše vysvětlím
a poznáte, že všechno, co se stalo, 250
má svoje důvody. Tak hlavu vzhůru.
Všechno je, jak má být.
(Stranou k Arielovi) Arieli,
osvoboď Kalibána a ty dva
od mého kouzla.
Odejde Ariel.
Tak co, pane, jak je?
Myslím, že vám z té vaší družiny 255
chybějí dva, na něž jste zapomněli.
Vystoupí Ariel a žene před sebou Kalibána, Stefana
a Trinkula vystrojené v ukradených šatech.
STEFANO Každej se stará o druhý, ale žádnej nedovolí,
aby se člověk postaral sám o sebe. Takovej
už je osud. Odvahu, potvornej netvore, odvahu!
TRINKULO Jestli těm čumilům v hlavě můžu věřit, 260
pak něco vidím.
KALIBÁN Co je tu kolem přenádherných duchů!
Můj pán je velký pán! A já se bojím,
že mi teď natluče.
SEBASTIAN Cha! Cha!
Co je to zač? Vidíš to, Antonio? 265
Dá se to koupit?
ANTONIO Tohle bude ryba!
A zdá se, že má sama nakoupíno.
130 131
We were awaked; straightway, at liberty;
Where we, in all her trim, freshly beheld
Our royal, good and gallant ship, our master
Capering to eye her: on a trice, so please you,
Even in a dream, were we divided from them 240
And were brought moping hither.
ARIEL (Aside to Prospero) Was’t well done?
PROSPERO (Aside to Ariel) Bravely, my diligence. Thou shalt be free.
ALONSO This is as strange a maze as e’er men trod
And there is in this business more than nature
Was ever conduct of: some oracle 245
Must rectify our knowledge.
PROSPERO Sir, my liege,
Do not infest your mind with beating on
The strangeness of this business; at pick’d leisure
Which shall be shortly, single I’ll resolve you,
Which to you shall seem probable, of every 250
These happen’d accidents; till when, be cheerful
And think of each thing well.
(Aside to Ariel) Come hither, spirit:
Set Caliban and his companions free;
Untie the spell.
Exit Ariel.
How fares my gracious sir?
There are yet missing of your company 255
Some few odd lads that you remember not.
Enter Ariel, driving in Caliban, Stephano, and Trinculo
in their stolen apparel.
STEPHANO Every man shift for all the rest, and let no man
take care for himself; for all is but fortune. Coragio,
bully-monster, coragio!
TRINCULO If these be true spies which I wear in my head, 260
here’s a goodly sight.
CALIBAN O Setebos, these be brave spirits indeed!
How fine my master is! I am afraid
He will chastise me.
SEBASTIAN Ha, ha!
What things are these, my lord Antonio? 265
Will money buy ’em?
ANTONIO Very like; one of them
Is a plain fish, and, no doubt, marketable.
V/1 V/1
PROSPERO Tihle dva páni patří k vám, i když
jim nepatří, co mají. Tenhle zjev
je synem čarodějnice tak mocné, 270
že ovládala Měsíc, diktovala
moři, zda bude příliv nebo odliv.
Ti tři mě okradli. A tenhle parchant
zkřížený s ďáblem spunktoval ty dva,
že společně mě zamordují. Tyhle 275
dva znáte. A já zase dobře znám
tu temnou věc.
KALIBÁN Nechá mě uštípat.
ALONSO Není to Stefano, můj nalévač?
SEBASTIAN Nalitý nalévač. Kde sehnal víno?
ALONSO I Trinkulo se motá. Jaký mok 280
je mohl takhle rozparádit? – Kdy a kde
ses takhle zdělal? Vždyť jsi jako dělo!
TRINKULO Zdělal jsem se, co jsme se neviděli, tady všude,
a protože jsem tak odporně zdělanej, už mě ani
moucha nepodělá. 285
SEBASTIAN Co ty, Stefano!
STEFANO Nesahat! Já nejsem Stefano, já jsem čuně.
PROSPERO A to jsi chtěl být králem ostrova?
STEFANO Býval bych byl královský čuně.
ALONSO A co je tohle za prazvláštní věc? 290
Ukazuje na Kalibána.
PROSPERO Má stejně odpudivé chování
jak odpudivý vzhled. Jdi do mé chýše.
A tyhle vezmi s sebou. Jestli chceš
mé odpuštění, hezky to tam ukliď.
KALIBÁN To udělám a všechno, abyste 295
byl se mnou spokojený. Že já osel
jsem opilce měl za boha a klaněl
se pitomci!
PROSPERO No tak už jdi!
ALONSO Jděte a vraťte vše, kde jste to našli.
SEBASTIAN Nebo spíš ukradli. 300
Odejdou Kalibán, Stefano a Trinkulo.
PROSPERO Rád bych vás, Veličenstvo, se všemi
teď pozval k sobě, kde si do rána
132
V/1V/1
133
PROSPERO Mark but the badges of these men, my lords,
Then say if they be true. This mis-shapen knave,
His mother was a witch, and one so strong 270
That could control the moon, make flows and ebbs,
And deal in her command without her power.
These three have robb’d me; and this demi-devil —
For he’s a bastard one — had plotted with them
To take my life. Two of these fellows you 275
Must know and own; this thing of darkness I
Acknowledge mine.
CALIBAN I shall be pinch’d to death.
ALONSO Is not this Stephano, my drunken butler?
SEBASTIAN He is drunk now: where had he wine?
ALONSO And Trinculo is reeling ripe: where should they 280
Find this grand liquor that hath gilded ’em?
How camest thou in this pickle?
TRINCULO I have been in such a pickle since I saw you last that,
I fear me, will never out of my bones: I shall not fear
fly-blowing. 285
SEBASTIAN Why, how now, Stephano!
STEPHANO O, touch me not; I am not Stephano, but a cramp.
PROSPERO You’ld be king o’ the isle, sirrah?
STEPHANO I should have been a sore one then.
ALONSO This is a strange thing as e’er I look’d on. 290
Pointing to Caliban.
PROSPERO He is as disproportion’d in his manners
As in his shape. Go, sirrah, to my cell;
Take with you your companions; as you look
To have my pardon, trim it handsomely.
CALIBAN Ay, that I will; and I’ll be wise hereafter 295
And seek for grace. What a thrice-double ass
Was I, to take this drunkard for a god
And worship this dull fool!
PROSPERO Go to; away!
ALONSO Hence, and bestow your luggage where you found it.
SEBASTIAN Or stole it, rather. 300
Exeunt Caliban, Stephano, and Trinculo.
PROSPERO Sir, I invite your highness and your train
To my poor cell, where you shall take your rest
můžete odpočinout. K ukrácení
večera, budete-li chtít, vám můžu
vyprávět příběh svého života 305
a všechno, co jsem zažil, když jsem přišel
na tento ostrov. Ráno půjdeme
k lodi a vyrazíme na Neapol,
kde doufám uvidím, jak naši dva
drahouškové si řeknou svoje ano. 310
Pak do Milána, kde každá má třetí
myšlenka bude patřit hrobu.
ALONSO Toužím
si poslechnout tvůj příběh. Určitě
to bude úžasné.
PROSPERO Řeknu vám všechno.
Slibuji klidné moře, dobrý vítr 315
a rychlou plavbu, takže doženeme
královskou flotilu.
(Stranou k Arielovi) Arieli,
to bude tvůj poslední úkol. Běž
a pak buď volný. Sbohem! – Pojďte dál.
Odejdou.
134
V/1V/1
135
For this one night; which, part of it, I’ll waste
With such discourse as, I not doubt, shall make it
Go quick away; the story of my life 305
And the particular accidents gone by
Since I came to this isle: and in the morn
I’ll bring you to your ship and so to Naples,
Where I have hope to see the nuptial
Of these our dear-beloved solemnized; 310
And thence retire me to my Milan, where
Every third thought shall be my grave.
ALONSO I long
To hear the story of your life, which must
Take the ear strangely.
PROSPERO I’ll deliver all;
And promise you calm seas, auspicious gales 315
And sail so expeditious that shall catch
Your royal fleet far off.
(Aside to Ariel) My Ariel, chick,
That is thy charge: then to the elements
Be free, and fare thou well! – Please you, draw near.
Exeunt.
E P I L O G
PROSPERO Všechna kouzla jsem opustil,
jen chabé zbytky vlastních sil
mi nyní slouží. Na vás je,
zda já na pustém ostrově,
na němž mě držíte svou mocí, 5
zůstanu, nebo budu moci
jet s nimi zpět do Neapole
a ujmout se vévodské role.
Mou svobodu vy v rukou máte,
a když mi pěkně zatleskáte, 10
pak zadujete do plachet
a já dospěju k cíli hned,
jímž bylo potěšit vás. Nyní
bez duchů, kouzel, bez umění
bych mohl dopadnout dost zle. 15
Proto vás prosím zdvořile,
při slitování, které mění
špatný čin v dobro odpuštění,
zkuste i ke mně vlídní být
a dovolte mi odejít. 20
136 137
E P I L O G U E
PROSPERO Now my charms are all o’erthrown,
And what strength I have’s mine own,
Which is most faint: now, ’tis true,
I must be here confined by you,
Or sent to Naples. Let me not, 5
Since I have my dukedom got
And pardon’d the deceiver, dwell
In this bare island by your spell;
But release me from my bands
With the help of your good hands: 10
Gentle breath of yours my sails
Must fill, or else my project fails,
Which was to please. Now I want
Spirits to enforce, art to enchant,
And my ending is despair, 15
Unless I be relieved by prayer,
Which pierces so that it assaults
Mercy itself and frees all faults.
As you from crimes would pardon'd be,
Let your indulgence set me free. 20
139138
112. confederates: makes alliance. 113. dry: thirsty. 118. condition: compact;
event: outcome. 124. lieu... premises: return for the pledge. 126. presently
extirpate: immediately remove. 132. ministers: agents. 135. hint: occasion.
136. wrings: (1) constrains; (2) extracts moisture from. 139. impertinent:
irrelevant. 144. With... ends: i.e. undertook to accomplish the same end by less
violent means. 145. In few: in short. 152. Did... wrong: i.e. only added to our
discomfort. 156. deck’d: (1) adorned; (2) covered. 158. undergoing stomach:
courage to endure. 166. steaded: been of use; gentleness: character proper to one
of high birth and cultivation. 173. more profit: profit more. 184. omit: ignore.
186. good dulness: timely sleepiness. 188. Come away: come here. 194. quality:
(1) skill; (2) cohorts, minor spirits under him. 197. beak: prow. 201. distinctly: in
separate places. 208. coil: uproar. 214. up-staring: standing on end.
219. sustaining garments: garments that bore them up in the water. 225. in...
knot: i.e. crossed thus (Ariel illustrates with a gesture). Crossed arms indicated
melancholy. 228. nook: inlet, small bay. 230. still-vex’d Bermoothes: always
stormy Bermuda islands. 232. their suffer’d labour: the labour they have endured.
235. flote: sea. 240. mid season: noon. 241. glasses: hourglasses. 243. pains:
duties, chores. 244. remember: remind. 251. bate: remit. 253. ooze: mud at seabottom.
256. veins: underground streams. 257. baked: hardened. 259. envy:
malice. 262. Argier: Algiers. 270. blue-eyed: with dark circles around the eyes.
275. hests: commands. 282. mill-wheels: i.e. the clappers on mill-wheels. 296. his:
its. 298. correspondent: obedient. 299. do... gently: perform my tasks as a spirit
ungrudgingly. 310. Heaviness: drowsiness. 314. miss: do without. 320. When:
a common expression of impatience. 321. quaint: clever, ingenious. 324. wicked:
harmful. 327. south-west: southwest wind, thought to bring pestilence.
330. urchins: hedgehogs; here, goblins in the shape of hedgehogs. 331. for... work:
during that long and desolate period of darkness during which they are permitted
to perform their mischief. It was thought that malignant spirits lost their power
with the coming of day. 349. stripes: lashes. 350. human: humane. 361. race:
nature. 368. learning: teaching. 369. thou’rt best: you had better. 372. old: i.e.
such as old people have. 381. whist: being hushed. 382. featly: nimbly.
383. bear… burthen: i.e. the bass undersong. 409. ditty: words of the song;
remember: commemorate. 411. owes: owns. 412. advance: raise. 418. something
stain’d: somewhat disfigured. 419. canker: worm that eats blossoms. 429. prime:
first, most important. 431. maid: i.e. a human maiden, not a goddess. 433. best:
first in rank. 436. single: solitary (because he thinks that he and the King are one
and the same), but he probably has in mind also the senses ‘deserted’ and
‘helpless’. 437. Naples: King of Naples. 439. at ebb: dry (a part of the continued
sea-imagery in the play). 442. his brave son: Not mentioned elsewhere in the play.
443. control: refute. 445. changed eyes: exchanged loving looks.
469. entertainment: treatment. 473. foot: i.e. subordinate (Miranda). 475. ward:
position of defence. 484. To: in comparison with. 485. affections: inclinations.
488. nerves: sinews. 499. do me: do for me.
G L O S S A R Y
I/1
3. yarely: smartly, nimbly. 6. Tend: attend. 7. if room enough: so long as we
have sea-room, i.e. space in which to manoeuvre without going aground. 9. Play:
ply, urge on. 15. roarers: (1) turbulent waves; (2) rowdies. 20. councellor: member
of the King’s council. 27. methinks... gallows: Alluding to the proverb ‘He that is
born to be hanged need fear no drowning’. 28. complexion: appearance (as
reflecting his temperament). 30. make... advantage: make the rope that will hang
him our anchor chain, since our actual one now does us little good. 33. Bring...
main-course: keep her close to the wind by means of the mainsail. 36. office:
duties. 37. give o’er: give up. 44. warrant him for: guarantee him against.
47. a-hold: a-hull, close to the wind; Set... sea: i.e. set her mainsail and foresail so
as to get her out to sea. 53. merely: utterly. 54. wide-chapp’d: wide-jawed. 55. ten
tides: Pirates were hanged on shore and left until three tides had washed over them.
57. gape... him: open its mouth to the widest to gulp him down. 64. heath... furze:
heather... gorse (plants that grow in poor soil). 65. fain: gladly.
I/2
1. art: magic. 4. welkin’s: sky’s; cheek: (1) face; (2) side of a grate. 6. brave:
splendid. 11. or ere: before. 13. fraughting: forming the cargo; collected:
composed. 14. amazement: terror; piteous: pitying. 19. more better: of higher
rank (common Elizabethan double comparative). 20. full: very. 21. no greater: i.e.
of no loftier position than is implied by his ‘full poor cell’. 22. meddle with:
mingle with, enter. 27. virtue: essence. 28. provision: foresight. 29. soul –: The
sentence changes its course in what follows, but the sense is plain. 30. perdition:
loss. 31. Betid: happened. 36. bootless inquisition: useless inquiry. 42. Out: fully.
57. piece: masterpiece; virtue: chastity. 60. no worse issued: no less noble in birth.
64. blessedly holp: providentially helped. 65. teen: sorrow, trouble; turn’d you to:
reminded you of. 66. from: out of. 72. signories: city states. 73. prime: chief, first
in rank. 80. perfected: expert in. 82. trash for over-topping: restrain from
becoming too powerful. 83. or: either. 84. key: (1) key to office; (2) tuning key.
88. verdure: vigour, vitality; on’t: of it. 91. closeness: seclusion. 93. O’er-prized
...rate: had greater worth than any vulgar evaluation would place upon it. 98. sans:
without; lorded: i.e. established in a position of power. 101. into: unto, against
(into truth modifies sinner). 103. To: as to. 104. out: as a result. 108. no... for: i.e.
no separation between acting as Duke and being Duke. 110. Absolute Milan:
actual Duke of Milan. 111. temporal royalties: practical administration.
253. Measure us: i.e. travel over the cubits. 254. wake: i.e. awake to fortune.
259. make... chat: train a jackdaw to speak as wisely as he. Jackdaws were taught to
speak. 263. content: inclination. 264. Tender: regard. 267. feater: more gracefully.
270. kibe: chilblain. 271. put me to: make me wear. 282. suggestion: evil
prompting. 283. tell ...to: i.e. agree that the time sorts with. 296. time: opportunity.
304. securing: guarding.
II/2
3. By inch-meal: inch by inch. 6. like a firebrand: in the shape of a will-o’-thewisp.
9. mow: make faces. 13. wound: twined about. 17. mind: notice. 18. bear off:
ward off. 22. his: its. 28. Poor-John: cheap dried fish. 33. doit: coin of trifling
value. 36. o’ my troth: by my faith. 39. gaberdine: cloak. 42. dregs: lees. 59. Ind:
India. 61. As… legs: Stephano adapts a proverbial expression by substituting four
for two. Proper = handsome. 69. for that: i:e. because he knows our language.
70. recover: restore. 72. neat’s leather: cowhide. 79. hath: gets. 80. thou wilt anon:
i.e. you will hurt me more very soon. 87. chaps: jaws. 90. delicate: ingenious.
99. long spoon: Alluding to the proverb: ‘He must have a long spoon that will eat
with the devil’. 106. siege: excrement; moon-calf: monstrosity, creature born
misshapen because of lunar influence; vent: emit. 116. an if: if. 121. butt of sack:
barrel of Spanish wine. 130. kiss tbe book: Trinculo has taken his oath on the
bottle, not on the customary Bible. Stephano means: ‘Take a drink’. 138. when
time was: once upon a time. 140. dog... bush: The man in the moon was placed
there in punishment for gathering firewood on Sunday. 146. Well drawn:
that’s a good long draught you’ve taken; sooth: truth. 167. crabs: crab apples.
168. pignuts: peanuts. 172. scamels: Meaning unknown, but apparently either
shellfish or rock-inhabiting birds. Some editors emend to sea-mel.f, i.e. sea-mews.
182. trencher: trenchers, wooden plates.
III/1
1. are painful: that are labourious; their... off: their labouriousness increases our
pleasure in them or our pleasure in them offsets their laboriousness. 2. baseness:
menial activity. 6. quickens: brings to life. 11. sore injunction: harsh command.
13. like: such, i.e. such a noble. 15. Most... it: when I am working hardest. 19. weep:
i.e. exude resin. 32. visitation: (1) visit; (2) attack of plague (carrying on the medical
figure in infected). 37. hest: command; Admired Miranda. A pun, since Miranda =
admired, i.e. wondered at. 40. best regard: highest approval. 42. several: particular.
45. owed: owned. 46. foil: (1) contrast; (2) defeat. 52. abroad: elsewhere.
53. skilless: ignorant. 59. condition: rank. 63. blow: defile. 69. kind event:
favourable outcome. 70. hollowly: insincerely. 71. boded: destined. 79. want: be
without. 81. cunning: coyness. 91. thousand: i.e. thousand farewells.
III/2
1. out: empty. 2. bear... ’em: stand firm and attack. Stephano uses naval jargon
141140
II/1
3. hint: occasion. 9. with: against. 10. porridge: broth. There is an underlying
pun on peace and pease. i.e. peas, a common ingredient of porridge. 11. visitor:
minister who visit, the sick and bereaved, comforter. 15. Tell: count.
17. entertainer: sufferer. Sebastian puns on the sense ‘innkeeper’. 18. dollar:
a continental coin. 19. Dolour: sorrow. 29. old cock: i.e. Gonzalo. 30. cockerel:
i.e. Adrian. 32. laughter: a laugh (perhaps with pun on the sense ‘sitting on eggs’,
consistent with the poultry imagery). 34. desert: uninhabited. 35. Ha, ha, ha:
Antonio wins the bet, since Adrian spoke first. The winner was entitled to laugh.
40. miss’t: (1) escape saying ‘yet’; (2) avoid the island. 42. temperance: climate.
Antonio puns on the word as a girl’s name. 52. tawny: parched tan or yellow.
53. eye: spot. 65. pocket up: conceal. 74. Widow!: Antonio’s vigorous reaction has
been variously explained. Dido was indeed a widow, and Aeneas a widower, when
they met, and perhaps Antonio is laughing at what he considers Gonzalo’s prudery
in referring to her as widow rather than as Aeneas’ mistress. Widow could also be
used of a wife separated from or deserted by her husband, and Antonio may be
laughing at Gonzalo for prudish evasion of the fact that the deserted Dido was not
Aeneas’ wife. 80. This... Carthage: Tunis and Carthage were separate cities, though
not far apart. 83. miraculous harp: the legendary harp of Amphion, which raised
the walls of Thebes, Gonzalo’s error has created a whole new city. 88. kernels:
seeds. 90. Ay: Probably a reassertion of the identity of the two cities, Antonio
responds with a sarcastic expression of approbation. 96. Bate: except. 100. in
a sort: comparatively. 103. You... sense: The image is of someone being fed against
his will; stomach = appetite. 106. rate: opinion. 117. his wave-worn basis: its
foundation hollowed by the action of the sea. 121. That: you who. 132. dear’st:
most heartfelt. 137. chirurgeonly: like a surgeon. 140. plantation: colonization,
but the following speakers take up the word in the sense ‘planting’. 144. contraries:
the opposite of what is customary. 145. traffic: business, trade. 147. Letters:
learning, literacy. 148. service: servanthood, serving of some by others;
succession: inheritance, hereditary privilege. 149. Bourn: boundary, i.e. division of
land among individual owners; tilth: tillage. 150. corn: grain. 160. foison: plenty.
168. minister occasion: give opportunity. 169. sensible and nimble: sensitive and
lively. 175. An: if; flat-long: with the sword blade flat, not on edge. 179. a batfowling:
bird-hunting with sticks (bats) at night. 184. hear us: i.e. listen to our
laughter. 188. omit... offer: neglect the opportunity sleepiness provides.
210. wink’st: keep your eyes shut. 215. Trebles thee o’er: triples your fortune;
standing water: i.e. indecisive, going neither forward nor back. 217. Hereditary
sloth: natural laziness. 218. cherish: enrich. 220. invest: dress up. 223. setting:
fixed look. 225. throes: causes labour pains. 229. only... persuade: has no function
except to persuade. 236. wink: glimpse. 237. doubt discovery there: is uncertain of
seeing clearly even there. 241 Ten... life: thirty miles farther than
a lifetime’s journey. 242. note: news; post: messenger. 245. cast: (1) cast up; (2) cast
as actors. 248. discharge: performance. 251. cubit: measure of about 20 inches.
otherwise. 16. sanctimonious: sacred, holy. 18. aspersion: i.e. blessing; literally,
sprinkling, as of rain that promotes fertility and growth. 19. grow: be fruitful (as
contrasted with barren). 21. weeds: Instead of the flowers with which the marriage
bed was customarily strewn. 23. As... you: i.e. as you desire happiness in your
marriage. The symbolic torch of Hymen, god of marriage, was supposed to promise
happiness if it burned with a clear flame, the opposite if it smoked. 26. suggestion:
temptation. 27. Our... can: our bad angel is capable of. 30. or... founder’d: either
the sun-god’s horses have gone lame (because the day is so long). 37. trick:
ingenious device (technical term in pageantry); rabble: troop of inferior spirits.
42. Presently: immediately. 43. with a twink: in a twinkling. 47. mop and mow:
gesture and grimace. 50. conceive: understand. 56. liver: Supposed seat of the
passions. 57. corollary: extra. 58. want: lack. 60. Ceres: goddess of agriculture; leas:
meadows, cultivated land. 63. stover: hay for winter use. 64. pioned and twilled:
undercut by the stream and retained by interwoven branches. 66. cold: chaste;
broom: a kind of shrub bearing yellow flowers. 67. dismissed bachelor: rejected
suitor. 68. pole-clipt: poll-clipped, i.e, with top growth pruned back. 70. queen...
sky: Juno. 74. peacocks: Juno’s sacred birds, which drew her chariot; amain:
swiftly. 75. entertain: receive. 81. bosky: wooded; down: upland. 85. estate:
bestow. 89. Dis: Pluto, ruler of the underworld (hence dusky), who carried off
Ceres’ daughter Proserpine to be his queen. 90. scandal’d: scandalous. 93. Paphos:
place in Cyprus sacred to Venus. 94. Dove-drawn: Venus’ chariot was drawn by her
sacred doves; done... charm: cast some unchaste spell. 98. hot minion: lustful
mistress. Venus and Mars were lovers. 99. waspish-headed: peevish. 100. sparrows:
Like doves, sacred to Venus. Sparrows were proverbially lecherous. 101. right out:
outright; Highest... state: most majestic queen. 102. gait: i.e. regal bearing.
108. still: always. 110. foison plenty: plentiful abundance. 115. In... harvest: i.e.
without intervening winter. 119. charmingly: magically. 123. wonder’d: (1) to be
wondered at; (2) able to perform wonders; (3) possessed of that wonder.
128. windring: winding and wandering (apparently a coinage of Shakespeare.s).
129. ever-harmless: ever-innocent. 130. crisp: rippling. 132. temperate: chaste.
138. footing: dance. 142. Avoid: be gone. 144. works: agitates. 146. moved sort:
troubled state. 148. revels: festivity, entertainment. 151. baseless fabric: structure
without physical foundation. 154. which it inherit: who occupy it.
155. insubstantial: without material substance. 156. rack: wisp of cloud. 157. on:
of. 158. rounded: surrounded. 165. with: at the summons of. 168. presented:
represented, took the part of (?). 175. bending... project: pursuing their purpose.
177. unback’d: never ridden, unbroken. 178. Advanced: raised. 179. As: as if.
181. goss: gorse. 183. filthy-mantled: covered with dirty scum. 187. trumpery:
showy finery. 188. stale: bait. 193. cankers: becomes malignant. 195. line: lime
tree, linden. 196. mole: Thought to have sensitive hearing. 199. Jack: (1) knave;
(2) jack-o’-lantern, i.e. wi1l-o’-the-wisp. 207. hoodwink: make you blind to.
226. frippery: secondhand-clothes shop. 230. drown: suffocate. 231. luggage:
encumbering trash. 236. jerkin: a kind of jacket; under the line: With pun on the
143142
as an encouragement to drink. 4. folly of: low level of intellect on. 9. set: sunk out
of sight. Trinculo puns on the sense ‘placed’. 16. standard: standard-bearer. 17. no
standard: i.e. unable to stand. 18. run: i.e. run from the enemy. 19. go: walk; lie:
(1) lie down; (2) tell lies; (3) excrete (with a backward glance at run in the sense
‘urinate’ and perhaps at standard in the sense ‘conduit’). 25. case: fit condition;
deboshed: debauched. 32. natural: idiot. The point is that a monster is by
definition ‘unnatural’. 40. Marry: indeed (originally the name of the Virgin Mary
used as an oath). 56. this thing: i.e. Trinculo. 64. pied... patch: foolish... fool (from
the multicoloured garb of the professional fool). 68. quick freshes: fresh-water
springs. 71. stock-fish: dried cod, so stiff it had to be beaten before cooking.
79. murrain: a disease of cattle. 89. paunch: stab in the belly. 90. wezand:
windpipe. 92. sot: fool. 95. utensils: furnishings. 96. withal: with. 116. troll the
catch: sing the round. 117. but while-ere: a short time ago. 120. Flout: deride;
scout: jeer at. 125. picture of Nobody: traditional image of a man with legs but no
torso; but Trinculo means an invisible agency. 128. take’t... list: do as you please
(a challenge). 133. noises: musical sounds. 135. twangling: An invented word.
III/3.
1. By’r lakin: by our Ladykin, i.e. the Virgin Mary. 3. forth-rights: straight paths.
5. attach’d: seized. 12. for: because of. 14. throughly: thoroughly. 20. kind
keepers: guardian angels. 21. living drollery: puppet show with live actors.
25. want credit: lack credence. 30. certes: certainly. 36. muse: wonder at. 39. Praise
in departing: i.e. don’t judge until you see the conclusion (proverbial).
41. stomachs: appetites. 45. Dew-lapp’d: with pouch... of skin hanging from the
neck. 48. Each... one: Travellers deposited a sum of money at home to be repaid
fivefold if they returned, forfeited if they did not. 49. stand to: take the risk.
51. best: i.e. best part of life. 54. to: for. 59. such-like valour: i.e. the valour of
madness, very different from true courage. 60. proper: own. 62. whom: which.
64. still-closing: always closing as soon as parted. 65. dowle: small feather. 66. like:
similarly. 71. requit it: repaid the act (by casting you up here). 77. perdition: ruin.
81. is... sorrow: there is no means except repentance. 85. bated: omitted. 86. life:
realism. 87. observation strange: exceptional care; meaner: i.e. inferior to Ariel.
88. several kinds: individual parts. 89. knit... distractions: entangled in their
madness. 94. why... stare: Gonzalo has not heard Ariel’s speech. 108. ecstasy: fit
of madness.
IV/1
3. a third... life: Various explanations have been put forward: for example, that
the other two parts have been his dukedom and his books, or his late wife and his
personal interests; or that Miranda represents his future, the other two parts being
his past and his present; or that he has spent a third of his life on
Miranda’s education. 7. strangely: wonderfully well. 9. boast her off: i.e. praise her
so highly. 11. halt: limp. 12. Against an oracle: even if an oracle should declare
Who are profane enough to make heavenly grace forsake the ship. 224. glasses: i.e.
hours; gave out: reported. 225. yare: shipshape. 227. tricksy: ingenious, adroit.
228. strengthen... stranger: increase in strangeness. 231. of sleep: asleep. 236. at
liberty: i.e. no longer under hatches. 239. on: in. 241. moping: in a daze.
245. conduct: conductor. 246. liege: sovereign. 247. infest: annoy. 248. pick’d: i.e.
convenient. 249. single: by myself (without an oracle). 250. probable: satisfactory.
251. accidents: occurrences. 256. odd: unaccounted for. 257. Every... rest:
Stephano drunkenly inverts the proverbial ‘Every man for himself’. 258. Coragio:
courage (Italian). 260. true spies: reliable observers (eyes). 263. fine: splendidly
dressed (in his ducal robes). 268. badges: insignia for servants, indicating what
master they served. Stephano and Trinculo are of course dressed in stolen
garments. 269. true: honest. 272. her command: i.e. the moon’s authority; without
her power: beyond the moon’s influence. 281. gilded ‘em: flushed their faces
(a common connection between blood and gold). Possibly grand liquor contains
an alchemical allusion to the long-sought elixir that could transform base
substances to gold. 282. pickle: predicament. 283. pickle: preservative (the horse
urine of the pool being equivalent to vinegar). 285. fly-blowing: infestation by
maggots (to which unpickled meat would be subject). 288. sirrah: form of address
to an inferior. 289. sore: (1) harsh; (2) pain-wracked. 303. waste: use up. 314. Take:
enchant; deliver: report. 316. sail: voyage. 319. draw near: i.e. enter the cell.
Epilogue
9. bands: bonds. 10. hands: i.e. applause. The noise of clapping would break
the charm. 11. Gentle breath: a favourable breeze (produced by hands clapping);
19. crimes: sins
145144
sense ‘south of the equator’. The joke involves the popular idea that travellers to
tropical countries lost their hair through fevers, or from scurvy resulting from lack
of fresh food on the long voyage. 239. Do, do: an expression of approval,
equivalent to ‘bravo’; by... level: with plumb-line and carpenter’s level, i.e. with
professional skill (continuing the puns on line); an’t like: if it please. 243. pass:
thrust (a fencing term); pate: i.e. wit. 245. lime: sticky substance; thieves were
jokingly said to have lime on their fingers. 248. barnacles: a kind of geese
traditionally supposed to develop from the shellfish so named. 248. villainous:
wretchedly. 252. Go to: expression of exhortation or reproof, equivalent to ‘Come,
come!’. 259. dry convulsions: Precisely what sort of painful seizure is meant here
is uncertain. 260. aged: such as old people have. 261. pard: leopard; cat o’
mountain: catamount, wildcat.
V/1
3. Goes... carriage: walks upright under what he is carrying (because his burden
of coming events has been greatly lightened). 4. On: approaching. 10. weatherfends:
serves as windbreak for. 11. your release: i.e. their release by you. 17. eaves
of reeds: thatched roofs. 18. affections: inclinations, bent of mind. 21. touch:
Synonymous feeling. 23. relish: experience; all: quite. 24. kindlier: (1) more
sympathetically; (2) more naturally (as ‘one of their kind’). 27. take part: side; rarer:
finer, nobler. 36. demi-puppets: quasi-puppets, i.e. creatures of small size. 37. green
sour ringlets: so-called ‘fairy rings’ in grass, actually caused by mushrooms.
45. rifted: split. 47. spurs: roots. 50. rough: i.e. capable of producing the violent
effects just described (?). 51. required: requested. 53. their senses that: the senses
of those whom. 58. and: i.e. which is. 63. sociable: sympathetic; show:
appearance. 64. Fall: let fall. 67. ignorant fumes: fumes that make them
uncomprehending. 70. pay... Home: reward your favours fully. 81. reasonable
shore: shore of reason, i.e. minds. 85. discase me: take off my magician’s robe.
96. so, so, so: Probably an expression of approval as Ariel finishes attiring him.
112. enchanted trifle: trick of magic; abuse: deceive. 116. This... story: this
demands, if it is really taking place, an extraordinary explanation. 121. thine age:
i.e. thy reverend self; cannot... confined: i.e. is immeasurable and boundless.
124. subtleties: illusions, with play (as taste suggests) on the word as applied to
fancy confections representing actual objects or allegorical figures. 128. justify:
prove. 142. of... grace: by whose mercy. 145. late: recent. 146. dear: deeply felt.
150. That: provided that. 154. admire: marvel. 155. devour their reason:
Presumably referring to the open-mouthed astonishment in which their rational
powers are lost. 156. do... truth: function accurately. 160. of: from. 167. abroad:
i.e. elsewhere on the island. 174. Yes... wrangle: i.e. certainly you should do so for
the world; in fact, for less than the world – for twenty kingdoms you ought to do
your utmost against me. 186. eld’st: longest possible. 212. all... own: we all found
ourselves when every man was deluded. 214. still: ever; his heart That: the heart
of anyone who. 219. blasphemy: blasphemous fellow. 220. That... o’erboard:
16. odfoukne krále: Hned od začátku je nastolen kontrast mezi všemocnou přírodou
a omezenou mocí člověka. Působením přírodních živlů se najednou převrátí
i společenská hierarchie a námořník poroučí vrchnosti.
50. naposledy napijem: Originál doslova říká: „Zůstanou naše ústa studená?“
Někteří komentátoři interpretují větu ve smyslu: „Zemřeme?“ Jiní ji chápou jako
výzvu k napití. Podle dochovaných vzpomínek účastníka výpravy byla v době
ztroskotání lodě Sea-Adventure (Mořské dobrodružství) většina námořníků namol.
65. vůle boží: V originále stojí „wills above“ (vůle nad námi). V originále se
postavy dovolávají buď nebes či prozřetelnosti nebo se jako v antických dobách
obracejí k bohům. Ve hře se nevyskytuje slovo God (Bůh). I ustálené rčení „God
save his majesty“ (II/1/165) se v textu zkracuje na „’Save his majesty“. Je to s největší
pravděpodobností ovlivněno cenzurním zákonem z roku 1606, který zakazoval,
aby se na divadle užívaly výrazy spojené s křesťanskou věroukou. Je otázkou,
zda překlad musí respektovat dobový cenzurní zásah, nebo smí v rozporu s originálem
použít náboženské výrazy podle situace. (Některá kritická vydání originálu
dokonce slovo God doplňují.) Vzhledem k mytickému charakteru hry, v níž Prospero
sám vystupuje a jedná jako bůh (cenzurní zákaz tu tedy není v příkrém rozporu
s duchem hry), zachovává překlad v zásadě postupy originálu a slovo Bůh
(I/2/176) a boží použije pouze výjimečně v ustálených spojeních.
I/2
1. umění: Slovo „art“ je zde v původním smyslu: „dovednost“, který je přítomný
i v českém ekvivalentu (od slova „uměti“), ale působí zde i druhý význam.
28. jsem stvořil já: První z mnoha překvapení a zázraků, které hra obsahuje. To,
co se jevilo jako zdrcující katastrofa, bylo pouhé zdání, jehož strůjcem je protagonista
hry Prospero.
46. jako sen: Téma snu prostupuje celou hrou a stává se nakonec tématem stěžejním.
V mnoha hrách staví dramatik do protikladu zdání a skutečnost. V této hře
zdání a skutečnost splývají.
54. dvanáct let: Protože na ostrov přišli, když byly Mirandě tři roky (viz 41), je
jí teď patnáct.
58. jsi má dcera: Překvapivé odhalování identity v podání suverénního manipulátora
Prospera má i své humorné polohy.
67. a tvůj strýc – : V Prosperově vyprávění je odhalena obšírná prehistorie příběhu.
Přerývaná řeč, nedopovězené věty a nabádání dcery, aby pozorně naslouchala,
není jen prostředek, jak udržet při dlouhém monologu pozornost Mirandy
i diváků, ale autor tak formálně akcentuje dramatičnost Prosperova prožitku.
76. přepustil moc: Jiným příběhem starého muže, který z rozmaru „přepustí
moc“ a probudí tím „horší já“ (viz 94) v jiných, kteří ho pak zradí, je Král Lear.
78. tajných nauk: Prospero je učenec a vládne tzv. „bílou magií“, která na rozdíl
od „černé magie“ pomáhá dobru.
108. hry na vévodu: Jako často v podobných případech používá i zde Shakespeare
metaforu divadla.
147146
P O Z N Á M K Y
TEXT A DOBA VZNIKU HRY
Hra vznikla s největší pravděpodobností nedlouho poté, co byly v roce 1610 publikovány
dvě zprávy o ztroskotání a zázračné záchraně anglické admirálské lodi v souostroví
Bermud. Třetí svědectví přímého účastníka výpravy Williama Stracheyho
vyšlo až po Shakespearově smrti v roce 1625. Usuzuje se, že Shakespeare Stracheyho
či jiné členy výpravy osobně znal a mohl se o ztroskotání doslechnout přímo od
nich. Zdá se, že Bouře vyšla tiskem až v prvním foliovém vydání v roce 1623, kde
byla zařazena jako první v oddílu komedií. Text je mimořádně kvalitní. Byl zřejmě
vysázen podle opisu, který pořídil písař divadelní společnosti „Služebníci královi“
Ralph Crane. Vydavatelé text rozčlenili do jednání a scén. Hra se vyznačuje nebývalým
množstvím scénických poznámek, které snad napsal přímo autor, podle některých
komentátorů proto, aby tak sdělil inscenátorům své představy o jevištní realizaci,
neboť už nebyl členem herecké společnosti a psal hru ve Stratfordu. Jiný názor
naopak tvrdí, že se Shakespeare uvedení Bouře zúčastnil jako herec, ne-li dokonce
v roli Prospera.
VLASTNÍ JMÉNA
Prospero (latinsky Prosperus) znamená „šťastný“, „přinášející zdar“. Postava
s tímto jménem se vyskytuje ve hře Bena Jonsona Každý podle své letory (1598), ve
které Shakespeare sám jako herec (a snad právě v této postavě) vystupoval. Posiluje
se tak teorie, podle které Prospero je v Bouři Shakespearovo alter ego.
Miranda znamená „zázračná“.
Jméno Kalibán vzniklo zřejmě jako přesmyčka slova „kanibal“, které kromě
„lidojeda“ etymologickým vývojem od výrazu „Carib“ označovalo obecně i obyvatele
karibské oblasti.
Ariel je biblické vlastní jméno označující město Jeruzalém (Izajáš 29:1-2), kromě
toho slovo „aríel“ představuje oltářní ohniště. Z italštiny je pak nejblíž slovu „aria“,
tedy „vzduch“ a „nápěv“. Protože je to, jak stojí psáno v seznamu osob, „vzdušný
duch“, který se ve hře proměňuje v oheň a tu a tam i zazpívá, většina uvedených
významů toho jména tuto postavu charakterizují.
I/1
6. košovou plachtu: Hra začíná nebývale realistickým popisem situace na lodi
uprostřed bouře a jejím ztroskotáním. Autor namísto básnického jazyka používá
odborné termíny, nadávky, cynické vtipy.
12. Neslyšíte ho?: Mimo scénu dává kapitán píšťalkou povely námořníkům.
cestování (History of Travaile, 1577), odkud si vypůjčil nejspíš i jména Alonso, Sebastian,
Antonio, Ferdinand a Gonzalo.
380. políbíš: Píseň popisuje obřadný dvorský tanec, ve kterém uchopení za ruce
a polibek měly své místo.
400. Pod hladinou: Originál uvádí přesně „pět sáhů pod hladinou“, tedy
v hloubce zhruba dvou metrů.
422. nebeské stvoření: Miranda, která opustila Milán ve třech letech, viděla
v životě dosud pouze dva muže: svého otce a Kalibána. Pohledný mladík na ni
tedy mohl zapůsobit.
440. Ta hrůza!: Miranda ví, že žádnému trosečníkovi se nic nestalo. Navíc ví, jak
to bylo s milánským vévodou. Její slova tedy postrádají logiku, ale protože se na
první pohled zamiluje, vše ostatní jde stranou.
442. s jeho synem: O synovi Antonia, uchvatitele milánského vévodství, ve hře
není žádná další zmínka. Autor zřejmě nakonec ustoupil od záměru tuto paralelní
postavu do hry uvést, ale replika v textu zůstala.
První jednání začalo jako prolog realistickou bouří a zčásti uvedlo do děje členy
královské družiny. V druhé scéně pak odhalilo, že ztroskotání lodě zinscenoval Prospero,
osvětlilo prehistorii celého příběhu a exponovalo obyvatele ostrova. Přineslo
setkání Ferdinanda a Mirandy, kteří se do sebe zamilovali. Manipulátor Prospero,
který setkání obou mladých lidí naplánoval, hraje naoko přísného
a nepřejícího otce, aby překážkami mladou lásku upevnil. Miranda, v jejímž zájmu
vše dělá, se poprvé v životě svému otci vzepře.
II/1
9. Prosím tě, mlč: Král Alonso celou scénou prochází v mrákotném stavu člověka
postiženého ztrátou syna, který kromě svého zoufalství není schopen ani
ochoten vnímat nic jiného.
11. ještě mu přidá: Sarkastické poznámky dvou záporných postav, Sebastiana
a Antonia, jsou postaveny na obhroublých slovních hříčkách založených často na
homofonii slov (dollar = tolar – dolour = smutek). Překlad je nahrazuje funkčními
a stylistickými ekvivalenty.
46. cítím ohavný puch: Přestože Sebastian a Antonio především ironizují bukolické
vytržení jiných dvořanů, jejich poznámky dotvářejí neurčitou tajuplnost ostrova,
který je v replikách různých postav vykreslen sice realisticky, ale pokaždé
jinak, podle toho, jak ho která postava v tu chvíli vnímá.
72. Dido... s Aeneem: Dido, vdova po Sychaeovi, zakladatelka Kartága, ke kterému
doplul po pádu Tróje řecký rek Aeneas. Dido se do něho zamilovala, ale on
si ji nevzal a ona se zabila.
80. Tunis... bývalo Kartágo: Jde o dvě různá města, která ležela blízko sebe.
Chybu komentuje Sebastian: „Stačí říct, a... slovo vyčaruje domy...“ (83).
145. Zakázal bych: V Gonzalově řeči Shakespeare bohatě čerpá z Montaigneova
eseje „O kanibalech“ z překladu Johna Floria (1603). Postava loajálního dvořana,
ale dobrého člověka Gonzala má řadu komických rysů.
149148
127. se svou dcerou: V originále je pouze přivlastňovací zájmeno „můj“. Překlad
konkretizuje podle smyslu.
153. na obtíž: Zde i dříve se Miranda projevuje jako citlivá, čistá duše plná empatie
s jinými.
165. roucha: Gonzalova štědrost vysvětluje skutečnost, proč mají vyhnanci na
ostrově takovou hojnost kostýmů a jiných propriet.
183. na postavení hvězd: Přes zázračné dovednosti, které Prospero má, zůstává
postavou lidskou, závislou na přízni a nepřízni osudu.
189. Arieli: Ariel je duch, který na sebe bere mnoho podob. Se svými pomocníky
vykonává příkazy „mistra“ Prospera. Ten ho kdysi vysvobodil ze zajetí a Ariel
mu za to musí po určitý čas sloužit. I když vykonává pánovy příkazy s chutí, ze všeho
nejvíc touží po tom, aby po uplynutí lhůty získal svobodu (viz 246). V alegorickém
výkladu hry, v němž Prospero je tvůrcem, je možno Ariela chápat jako
nástroj tvorby, imaginaci, umění samo.
202. boží blesk: V originále stoji „Jupiterův blesk“. Jupiter je staroitalský bůh jasného
nebe a vesmíru, vládce hromů a blesků.
206. Neptun: Antický bůh, vládce moře. Jeho symbolickým odznakem bylo trojzubé
žezlo.
229. z bouřných Bermud: Přestože ztroskotání ve hře proběhlo ve Středozemním
moři někde na půl cesty mezi Tunisem a Milánem, popis ostrova a jeho obyvatel
s atmosférou tajemnosti spíše odpovídá pověstem a zprávám o Bermudském
souostroví v Atlantiku, připomenutém ve hře touto jedinou zmínkou.
241. Jsou nejmíň dvě. Odteď až do šesti: Čas ve hře je takto přesně vymezen.
V době mezi druhou a šestou hodinou odpoledne se na londýnském jižním břehu
Temže hrálo divadlo. Jednoty místa a času, skutečnosti a divadla jsou tak výrazně
aktualizovány.
259. Sykorax: Jméno je, zdá se, složeno z řeckého „sys“ (sova) a „korax“ (havran).
Sykorax byla čarodějnice provozující „černou magii“.
316. Hodí se nám: Prospero není jednoznačně kladná postava, ale má i řadu
negativních rysů. Je despota, manipulátor a vůči domorodému Kalibánovi se projevuje
utilitárně jako ryzí kolonizátor.
323. fakane matky, / kterou obskočil čert: Na podkladě tohoto verše mnozí
komentátoři považují Kalibána za nadpřirozenou bytost a staví „hlínu“ Kalibána
do protikladu ke vzdušnému Arielovi. Spíše jde ale o hyperbolu, nadávku, protože
jinak Kalibán vykazuje všechny rysy porobeného člověčenství.
328. Kéž jedovatá rosa: Kalibána, kterého bílí přistěhovalci Prospero a Miranda
naučili mluvit, nechává Shakespeare vyjadřovat se pravidelným veršem.
339. velké světlo: Zde jde o biblickou citaci (Geneze 1:16)
351. málem znásilnil / mou dceru: Je pozoruhodné, jak v počátcích kolonizace
dokázal Shakespeare ve zkratce charakterizovat vztahy kolonizátorů a domorodců.
Přátelský a vstřícný vztah mezi původním obyvatelem a kolonizátorem vezme
rázem za své, pokud by se měly obě kultury asimilovat.
376. Setebos: Jméno bůžka zřejmě převzal autor z knihy Roberta Edena Dějiny
skupinek trosečníků rozvíjí kolizi příběhu. Antonio a Sebastian se odhodlávají
zabít krále. Ariel ale probudí Gonzala a překazí jim to. Kalibán se pod vlivem
„čarovného moku“ stává oddaným sluhou Stefana, z jehož rukou očekává vysvobození.
Všechny postavy mají mysl nějakým způsobem omámenou či rozjitřenou:
zoufalstvím, údivem nad novým prostředím či novými setkáními, čarovnou hudbou
anebo alkoholem.
III/1
7. z dřiny dělá slast: Láska Ferdinanda a Mirandy má vedle výrazných lyrických
prvků i řadu prvků komediálních. Jako by se autor díval na mladou a bezelstnou
lásku s vlídným, ale poněkud ironickým odstupem.
94. své knize: Prospera vybavil Gonzalo na cestu knihami (I/1/167). Prospero
sám ale mluví zejména o jedné knize, která je spojena s jeho úkolem. Tu chce
nakonec pohřbít „v hlubinách moře“ (V/1/57) a s ní i svou magickou moc. Interpretujeme-li
Prospera jako autorskou, či dokonce autobiografickou postavu, pak
tou knihou může být čarodějnický breviář a současně hra, kterou píše a která právě
probíhá na scéně, nebo i celé jeho dílo, jež tímto završuje.
III/2
62. hřebík do hlavy: Další biblická citace, kterou autor vkládá do úst Kalibánovi
(Soudců 4:21).
64. strakatý... sešívaný: Trinkulo je královský šašek a má tedy odpovídající
kostým. Ve dvojici komických postav je Trinkulo ten hloupější.
88. knihy: Kalibán nerozlišuje mezi Prosperovou čarodějnickou knihou a ostatními
knihami. Pro něho jsou nebezpečné všechny. Vzdělanost kolonizátorů se tu
paradoxně ukazuje jako největší hrozba domorodým národům.
96. jak tomu říká: Kalibán používá slov, která se naučil, i když mnohé z toho,
co označují, sám nikdy neviděl.
99. Já ženy neznám: Další paralelní shoda Kalibána a Mirandy (srov. III/1/51).
117. píseň: V originále je výraz „catch“, který označuje tzv. kánon, píseň, v níž
jednotlivé hlasy nastupují postupně jeden za druhým, podobně jako v písni „Červená
se line záře“.
126. neskutečnej hudebník: Omamná, magická síly hudby je schopná roznítit
lásku (I/2/378), burcovat ze spánku (II/1/294) i svést na scestí (III/2/146). V originále
ji podle Trinkula „hraje obraz Nikoho“ (picture of Nobody), což, jak někteří
komentátoři uvádějí, může být konkrétní narážka na populární dobový obrázek
„pana Nikoho“, tvora, který má jen ruce a nohy a žádné tělo (= no body).
III/3
3. bludiště: Další obraz ostrovní krajiny, která je současně reálná i nereálná,
vystihuje psychický stav postav, které v ní bloudí.
21. Tyátr: V originálu je doslova: „oživlé loutky“. Označení má ale pejorativní
vyznění.
151150
164. zlatý věk: Období, kdy podle starých Řeků lidstvo žilo v míru a harmonii
bez nemocí a neduhů stáří.
201. Máš k tomu příležitost: Jako v mnoha Shakespearových hrách, i zde
dochází k mísení komického a tragického. Dramatická situace vzdáleně připomíná
naléhání Lady Macbeth na manžela (I/7/48).
241. na druhém konci světa: Pravděpodobně zde nejde o Shakespearův zeměpisný
omyl. Antonio při přesvědčování Sebastiana prostě výrazně přehání. V dvojici
dvorských padouchů (paralelních s dvojicí plebejských padouchů Trinkulem
a Stefanem) je Sebastian tím chytřejším a nápaditějším.
254. vzbuď se: Téma snu se objevuje v nových polohách a variacích, které se
navzájem konfrontují: spánek trosečníků – sen o získání moci (205), který může
být naplněn pouze procitnutím z mrákot nečinnosti.
II/2
19. další bouři: Tak jak se postava od postavy proměňuje vnímání přírodní scenérie
ostrova, podobně individualizovaně zde probíhají přírodní děje. V tuto chvíli
jako by bouře propukala pouze nad touto skupinkou postav.
28. do Anglie: Do řady her, které se odehrávají v různých částech světa, zařazuje
Shakespeare občasné špílce na adresu své země.
30. ukazoval na jarmarku čumilům: Trinkulo naráží na praktiky, které od konce
16. století provozovali Angličané s Indiány z Nového světa.
34. mrtvýho Indiána: Bylo pravidlem, že Indiáni podobné zacházení dlouho
nepřežili. Shakespeare zjevně nepatřil k těm, kteří by podobné „atrakce“ měli rádi.
62. na dvou nohou: Zde jde o parafrázi přísloví, které zhruba zní: „Správný
muž, který stojí na dvou nohách, neuteče.“
68. naši řeč: Na řadě míst vytváří Shakespeare paralelu mezi Kalibánem a Mirandou.
Ferdinand podobně žasl, že Miranda mluví jeho jazykem (I/2/432).
84. rozváže jazyk: V originále Stefano oslovuje Kalibána slovem „cat“ (kočka).
Replika je totiž parafrází anglického rčení „Good ale will make a cat speak.“ (Dobré
pivo naučí i kočku mluvit.).
98. svěcenou vodu: V originále je „long spoon“ (dlouhá lžička). Jde o další narážku
na dobové přísloví, které říká: „Kdo s ďáblem jídá, dlouhou lžičku musí mít.“
106. kreaturou: V originále je „moon-calf“, doslova „měsíční tele“. Podle dobové
pověry Měsíc způsoboval deformaci plodů, takže se rodily zrůdy a obludy.
109. doufám: Jinak by totiž Trinkulo viděl Stefanova ducha.
116. jsou nádherní: Kalibán při pohledu na nově příchozí opět používá téměř
stejných slov jako Miranda. Čtenáři ani divákovi ovšem neunikne ironie této paralely
daná rozdílností zbožňovaných idolů.
138. ponocnýho: Existuje řada variant legendy o muži na Měsíci, který má psa,
otep chrastí a lucernu. Shakespeare legendu připomíná např. ve hře Sen noci sva-
tojánské.
160. Studánky ukážu: Kalibán se rozhodl zříct starého pána a sloužit novému.
Druhé jednání dokončuje expozici členů královské družiny a paralelně u dvou
tera, bohyně plodnosti a ochránkyně manželství a mateřství. Výstup je ve stylu
výpravné stuartovské dvorské maškarády (masky) a je do hry vložen jako „hra ve
hře“. Sestává z dialogu bohyň, písně a tance, který je násilně přerušen Prosperem
(IV/1/142). Stylisticky se odlišuje rýmovanými dvojveršími, mírně archaizovanou
dikcí a občasnými výpadky ze stylistické roviny, které celé scéně dodávají mírně
ironický ráz.
74. Blíží se: Protože Juno vstupuje na scénu o dost později, mohla tato poznámka
buď znamenat pokyn herci, aby se šel připravit na výstup, nebo se v tu chvíli
začalo křeslo s bohyní pomalu a efektně snášet na scénu.
89. Proserpinu: Proserpina byla dcera bohyně Ceres. Překlad doplňuje tuto
informaci, neboť v originále stojí pouze: „Zařídili (Venuše a Amor), aby Pluto
dostal moji dceru.“ Amor postřelil Proserpinu šípem lásky a ona se vzdala bohu
podsvětí Plutovi.
122. mé umění: Další výrok, který ztotožňuje mága Prospera s autorem. Vždyť
co jiného jsou postavy divadelní hry než duchové, které z lůna fantazie přivede na
svět umění autora?
142. Dost!: Prospero, který, jak se zdá, vymyslel a s pomocí Ariela a jeho druhů
předvedl tuto „zásnubní masku“ k poctě a poučení Ferdinanda a Mirandy, ji náhle
uprostřed tance přeruší. Něco ho „strašlivě trápí“ a je rozčilený. Může být důvodem
směšný úklad Kalibána a opilých sluhů? To sotva. Spíš si zde náhle s hrůzou uvědomí,
že přes veškerou svou snahu a veškeré své umění nedokáže vymýtit z lidí zlobu
a nenávist.
148. Představení je u konce: V tomto pozoruhodném monologu je Shakespearem
tak často užívaná metafora divadla jako obrazu života posunuta ještě dále.
Nejenže divadlo je zdáním skutečnosti, ale skutečnost sama je vlastně zdání, sen.
Monolog můžeme vnímat na několika rovinách: jako komentář ke konkrétnímu
výstupu masek, jako obecnou úvahu o pomíjivosti a marnosti umění a života i jako
osobní vyznání autorovo, který své dílo i své působení na tomto světě nahlíží jako
přechodnou, efemerní záležitost.
165. Myslím si tě a jsi. Dík.: Zdá, že zde Prospero ztotožňuje Ariela se svou
magií, se svými tvůrčími schopnostmi, které na zavolání přijdou. A za to mu děkuje.
Někteří komentátoři se domnívají, že poděkování je určeno Mirandě a Ferdinandovi.
Ti jsou ale už pryč a navíc poděkování je v jednotném čísle.
235. Madam Sosno: V originále je „Mistress line“. Komentátoři se spíše shodují
v názoru, že „line“ je zde varianta pro „lime-tree“ (citrusovník) než prádelní šňůra.
Další rozvíjení slovní hříčky v originále je postaveno na víceznačnosti slova „line“
(šňůra, rovník, vlasová čára): košile je „pod šňůrou“ (pod rovníkem) a bude zbavena
vlasu, jako plavci, kteří se vždy při překonání rovníku nechávají ostříhat dohola.
Čtvrté jednání je nejvýpravnější z celé hry a je naplněno kontrasty. Příběh lásky
Ferdinanda a Mirandy se zde završuje souhlasem Prosperovým, po kterém přichází
obřadná a mírně parodizovaná zásnubní „maska“ duchů. V Prosperově monologu se
celý příběh relativizuje a podtrhne se postava protagonisty jako strůjce děje. V kontrastu
k této filozoficky hluboké a básnicky nejpůsobivější pasáži následuje pak bur-
153152
22. jednorožce; 45. s ušima jako plachty; 47. uprostřed těla roste hlava:
Podobné ohlasy na svědectví cestovatelů, kteří popisují setkání s bizarními a exotickými
tvory, se najdou i v jiných Shakespearových hrách, např. v Othellovi
(I/3/142–144).
48. mořeplavec: V originále se říká zhruba toto: „každý, kdo dá jeden ku pěti“.
Při zámořských plavbách se mořeplavci jistili vkladem finanční částky, která se jim
při úspěšné výpravě pětinásobně vrátila.
53. Vás tři: Ariel se objeví v dalším převtělení do podoby harpyje (démonické
postavy z antické mytologie, která je napůl žena, napůl pták), ale spatří ho pouze
ti tři, kteří se proti Prosperovi provinili, tedy Sebastian, Antonio a Alonso.
83. pojednal: V Shakespearově době ještě na divadle neexistovala vyhraněná
funkce režiséra. Prosperovy pokyny nicméně funkci režiséra do značné míry při-
pomínají.
103. posekám: Ariel „oblouznil“ trojici „odvahou zoufalců, kteří se hrnou vstříc
vlastní zkáze“, ale zatímco Alonso se hroutí ve výčitkách svědomí, Antonia a Sebastiana
jejich zavilost neopouští.
104. Vina jak jed: Gonzalova postava osciluje mezi laskavostí, loajalitou a žvanivou
směšností, jak si toho žádá momentální dramatická situace. V této replice se
odkrývá jako člověk, který si pamatuje a uvědomuje hloubku spáchané křivdy.
Ve třetím jednání se vyhrotí všechny zápletky hry, která tak vstoupí do fáze
krize. Miranda a Ferdinad si dají své slovo, stále podroušenější Trinkulo a Stefano
se odhodlají splnit Kalibánovu prosbu a odstranit Prospera, Prospero prostřednictvím
Ariela a jeho pomocníkům odhalí trojici „hříšníků“ důvod tajuplných jevů
na ostrově.
IV/1
3. třetinu svého života: Komentátoři se různí ve výkladu. Podle některých Prospero
dělil svou pozornost mezi Milán, studia tajných věd a Mirandu, jiní mají za
to, že Prospero počítá Mirandu jako třetinu rodiny, do níž patří on sám a jeho
zesnulá paní. Možný je ale i výklad, podle něhož třetinu svého dosavadního života
věnoval Prospero péči o svou dceru. V této souvislosti je zajímavé, že Shakespearovi
mohlo být v době, kdy Bouři psal, něco přes pětačtyřicet let.
23. svatební zvony: V originále Prospero vyzývá Ferdinanda, aby vyčkal, až
„zasvítí Hymenova pochodeň“. Hymén je antický bůh sňatku. Pro alžbětinské publikum
to byl symbol srozumitelnější než dnes, proto překlad volí symbol známější
současnému českému diváku a čtenáři.
59. ani muk!: Mezi angličtinou a češtinou existují jisté rozdíly ve vnímání abstraktních
a konkrétních výrazů. Anglická abstrakta mohou častěji vyjadřovat konkrétní
jev či skutečnost než v češtině, zde naopak konkrétní výraz „tongue“ nabývá
obecnějšího významu (srov. Hamlet II/2/587: „murder... have no tongue...“
„vražda... je němá“).
60. Bohyně Ceres: Předvádí ji sám Ariel (viz IV/1/169). Ceres je antická bohyně
úrody, Iris bohyně duhy a poselkyně bohů, Juno, manželka vládce bohů Jupi-
hu. Jde ale o „falešný závěr“, vždyť Antonio ani Sebastian „sami sebe nenašli“.
239. jako ve snu / nás dva jako by něco popadlo: Jak se zdá, zázrakům není
konec. Sen jako princip celé hry se týká všech postav.
249. vše vysvětlím: Prospero dál zůstává svrchovanou autoritou, ale převahu už
mu nedávají ani tak čáry, ale jeho schopnost vše vysvětlit a dát tomu smysl.
262. přenádherných duchů: Paralela Mirandy a Kalibána je zde završena téměř
shodným výkřikem údivu.
297. klaněl / se pitomci: Kalibánovo prozření je zároveň komické i tragické. Kalibán
vzdává svůj boj, když nahlíží, s kým se vzhledem ke své neznalosti spojil.
311. každá má třetí / myšlenka bude patřit hrobu: V těchto slovech mnozí
komentátoři spatřují Shakespearovo rozloučení s tvorbou.
EPILOG
1. Všechna kouzla jsem opustil: Prospero osvobodil Ariela a s ním ztratil své
magické schopnosti, zřekl se svého umění. Stojí teď před diváky jako obyčejný člověk
a kouzlo divadla teď spočívá doslova v jejich rukou. Pouze když mu zatleskají,
a naplní tak konvenci skutečného závěry hry, bude se on moci vzdálit. Ale namísto
toho, aby, jak to v alžbětinských hrách obvykle bývá, herec odhodil masku a vrátil
se do života, Prospero bude dál ve své roli pokračovat jako vévoda v Neapoli,
nebo jako kdokoli jiný kdekoli jinde. Sen, umění a skutečnost tu v pozoruhodně
zcizujícím závěru splývají v jedno. Stejně jako se Prospero slitoval nad těmi, kteří
mu ukřivnili, slitování a odpuštění žádá po naplnění svého úkolu i sám autor.
155154
leskní, rozjívená a přisprostlá „antimaska“ sluhů, zakončená štvanicí. Na konci čtvrtého
jednání je Prospero svrchovaným vládcem ostrova, jeho plán s Mirandou a Ferdinandem
je naplněn a nepřátelé jsou zcela v jeho moci. Hra je ve fázi peripetie a vše
je připraveno pro konečné rozuzlení.
V/1
4. bude šest: Viz poznámka k I/2/241.
27. odpustit jim: Pomsty, kterou hodlal Prospero na svých nepřátelích vykonat
a ke které je vše přichystáno, se ve jménu lidskosti (20) zříká, protože „ctnost a šlechetnost
je víc než msta“ (27).
38. zkysne: Kruhy kyselé trávy, které podle pověry vznikají po tanci víl, bývají ve
skutečnosti způsobeny podhoubím některých hub.
39. houby stražíte: Podle jiné pověsti důvodem, proč nikdy nikdo nevidí vyrůst
houbu, je to, že houby o půlnoci straží duchové.
51. světských kouzel: Výraz originálu „rough magic“ (hrubá magie) zahrnuje
kouzla ovládající hmotné skutečnosti a přírodní síly, jejichž manipulací může mág
Prospero ovlivňovat chování a vědomí lidí, ale jejich duchovní podstatu nezmění.
Nástroji této magie mu byla hůlka a kniha. (Viz poz. k III/1/94)
76. svědomí: Originál zde operuje s výrazy „remorse“ (výčitky svědomí) a „nature“
(přirozenost). Vzhledem k menší sémantické hustotě češtiny oproti angličtině, která
má v průměru slovo o slabiku kratší, musí překladatel v intenci autora vybírat mezi
významy, slučovat je, redukovat nebo kondenzovat.
79. zrůda: V originále je slovo „unnatural“ (nepřirozený, neslučitelný s řádem přírody
a člověka). Téma přirozenosti a nepřirozenosti patří k jednomu z hlavních témat
této hry. Shakespeare ukazuje, že nelidská „zrůda“ a „netvor“ Kalibán se může chovat
„přirozeněji“ a lidštěji než civilizovaný kolonizátor.
118. Prosím tě / o odpuštění křivd: Nalomený a napravený Alonso bez váhání
lituje svých pochybení a vrací Prosperovi jeho vévodství.
129. Prozatím mlčím: Antonio a Sebastian, jak je zřejmé, „nelitují toho, co spáchali“
(29) a odpuštění si tedy nezaslouží. Přesto se i v jejich případě Prospero nad
mstu povznese, neprozradí jejich vražedné úmysly králi (128) a odpouští bratrovi
„všechna svinstva“ (132). Antoniovo zarputilé mlčení ovšem naznačuje, že ne každé
zlo je schopno nápravy.
148. ztratil svou dceru: Ve světle všech tajemných čar a nástrah, kterými Prospero
trosečníky stíhal, se jeví jeho poslední léčka, kterou na Alonsa nastražil, až dojemně
neohrabaná. Z mága Prospera se stává obyčejný člověk, na kterého doléhá samota
stáří.
182. přenádherných tvorů: Ani šťastné rozuzlení není prosto humoru a ironie.
Divák moc dobře ví, že mezi těmi „přenádhernými tvory“ jsou i pěkní lumpové.
184. krásný a nový: Hořce ironické vyznění Mirandina bezelstného nadšení z lidí
dalo podnět Aldousi Huxleymu, aby touto citací z Shakespeara nazval svůj antiutopický
román Krásný nový svět (Brave New World, 1932).
213. my ostatní našli sami sebe: Gonzalo završuje aristokratickou rovinu příbě-
O B S A H
Předmluva.............................................................................................5
The Tempest..........................................................................8
Bouře .....................................................................................9
Glossary ........................................................................................... 138
Poznámky.........................................................................................146
Ediční poznámka ........................................................................ 156
E D I Č N Í P O Z N Á M K A
Originál hry je vytištěn a překlad byl pořízen podle následujících vydání:
Shakespeare, William: The Tempest (The First Web Folio Edition of Shakespeare’s
Works)
Shakespeare, William: The Tempest (The Riverside Shakespeare, 1974)
Shakespeare, William: The Tempest (The Arden Shakespeare, Routledge, 1994)
Shakespeare, William: The Tempest (New Penguin Shakespeare, 1988)
Shakespeare, William: The Tempest (New Swan Shakespeare, 1984)
S ohledem na čtenáře a pro jeho snadnější orientaci v textu jsme podle uvedených
vydání doplnili údaje o místu děje a scénické poznámky; vycházeli jsme z nich též
při sestavení anglického glosáře a částečně z nich čerpali i pro závěrečné poznámky.
DALŠÍ LITERATURA
Bejblík, Alois: Shakespearův svět (Mladá fronta, Praha 1979)
Kot, Jan: Prospero’s Staff (In Shakespeare Our Contemporary, Routledge, London 1994)
Lukeš, Milan: Mezi karnevalem a snem (In Mezi karnevalem a snem, Shakespearovské
souvislosti, Divadelní ústav, Praha 2004)
Shakespeare, William: Bouře (In Komedie I, Odeon, Praha 1988), přeložil, úvod
a poznámky napsal Alois Bejblík
Schmidt, Alexander: Shakespeare Lexicon and Quotation Dictionary (Dover Publication,
Inc, New York 1971)
Stříbrný, Zdeněk: Dějiny anglické literatury I (Academia, Praha 1987)
Slovník antické kultury (Svoboda, Praha 1974)
Dvojjazyčná edice děl světové klasické literatury
A. S. PUŠKIN: EVŽEN ONĚGIN
Překlad Milana Dvořáka byl oceněn mimořádnou tvůrčí odměnou
za vynikající překlad vydaný v roce 1999.
Edice světového literatury
GRIGORIJ KANOVIČ: KŮZLE ZA DVA GROŠE
Překlad Jany Mertinové byl oceněn mimořádnou tvůrčí odměnou
za vynikající překlad vydaný v roce 2001.
Připravujeme:
GEORGE ELIOT: MIDDLEMARCH
Edice české literatury
JIŘÍ REICHL: CESTA NAPŘÍČ MĚSTEM
JAN A. VACULÍK: (RE)KAPITULACE
Objednávky, připomínky a návrhy posílejte na adresu:
Nakladatelství Romeo,
Pod Bání 21, 180 00 Praha 8
tel/fax: 283840193
e-mail: jirijosek@volny.cz
www.jirijosek.com
ROMEONAK LADATE LSTVÍ RO M E O
Dvojjazyčná edice her Williama Shakespeara
HAMLET
Překlad Jiřího Joska byl oceněn Cenou Josefa Jungmanna
za nejlepší překlad vydaný v roce 1999.
MNOHO POVYKU PRO NIC
ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
ROMEO A JULIE
KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ
JULIUS CAESAR
KRÁL JINDŘICH VIII.
TROILUS A KRESSIDA
VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
OTHELLO
CORIOLANUS
BOUŘE
Připravujeme:
MACBETH
ANTONIUS A KLEOPATRA
DVA KAVALÍŘI Z VERONY
Z anglického originálu The Tempest přeložil,
poznámkami opatřil a předmluvu napsal Jiří Josek.
Obálku navrhl Aleš Krejča.
Grafická úprava a sazba Jaroslav Hrabě.
Redakce Jana Mertinová.
Vydalo nakladatelství Romeo, Pod Bání 21, 180 00, Praha 8,
jako svou 19. publikaci.
Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s.r.o.
Vydání první, Praha 2005.
www.jirijosek.com
WILLIAM
SHAKESPEARE
W
illiam
Shakespeare
T
H
ET
EM
PEST
BOUŘE