Difamujícím trestem je potupné ostříhání za nedoložené zlehčování počestné ženy (§127 CH). V jednom z případů rozloučení manželství z důvodů uvedených v § 141 CH mohl manžel převést manželku mezi otrokyne, což z hlediska třídní diskriminace bylo pro ni nejkrajnějším difamujícím opatřením. Uznal-li soud za důvod k rozvodu hrubé chování manželovo, manželkou prokázané, manželka odejde s věnem k otci a čest manžela zůstane prakticky nedotčena — za své činy přijde jen o manželku a její věno (§ 142 CH). Po právní stránce byl tím případ uzavřen, ovšem otázka quid iuris nemusela být vždy zodpovězena v souladu s otázkou quid facti, poněvadž pro okolí byla tato žena osobou, která opustila rodinu a přes její soudně zjištěnou nevinu veřejné mínění mělo neuzavřenou možnost hledat stíny jejího charakteru.
12. Výkon spravedlnosti
Postavení soudce
Úkoly arbitra, jež v občině1 plnil její představený2, přešly na hlavu městského státu a později na vladaře země jako nejvyšší soudní instanci. Soudnictví první instance bylo nejprve v rukou chrámových kněží (šangú), kteří se snažili udržet si výkon soudní pravomoci3 i za III. dyn. urské, kde se v oboru jurisdikce již protlačoval prvek laický. V této době se v soudních protokolech, zv. ditilla (hlavně z Girsu-Lagaše), objeviije, byť zřídka, jako soudní orgán puhrum, „poradní shromáždění"4; někdy najdeme jako soudní sbor obyvatele určité občiny. Termín pro úředního soudce, di-ku5, nebyl ještě za
1 Srv. Klíma, ArOr 46, 1978, 23ns.
2 Ještě z §§ 23—24 CH lze usuzovat na reziduum někdejší soudní pravomoci představeného občiny; ukládala se mu povinnost provést narovnání s osobou přepadenou na území občiny, zůstal-li útočník orgány občiny nevypátrán, případně s pozůstalými, šlo-li o loupežnou vraždu.
3 Tak např. tzv. di-ku-é-dNanna, „soudci chrámu Nanny" (v Girsu-Lagaši); srv. Falkenstein, NSG I, 31.
4 Srv. týž, 1. c, 32.
302
III. dyn. urské rozšířen5. V soudních protokolech této doby se před jménem soudce (i několika soudců) uvádí jménem také maškim, „komisař"6, bez bližšího určení náplně jeho funkce. Jeho účast lze doložit hlavně při výslechu stran a stvrzovací přísaze; jemu také patřily soudní poplatky („dary"), o nich mluví i reformy Urukaginovy.
Laicizace soudů začala postupně již tři století před Chammurapim; postupovala velmi zvolna. Akkadské označení pro soudce, zpravidla v množném čísle, ve významu soudního sboru, bylo daiänu1; za Chammurapiho bylo teprve prosazováno. Laicizace soudnictví8 znamená tedy převedení jurisdikce na orgány vladařovy, nebo aspoň pod vlivem vladaře dosazené a jeho inspektory kontrolované. Na některých úsecích soudnictví si chrámoví soudci udrželi své místo i nadále (při provádění určitých důkazů, při brání do přísahy, při ordálech aj.). Chammurapi nerušil zařízení dlouhou tradicí zavedená, ale zapojil je do služeb své vládní politiky.
Na vrcholu soudní organizace stál sám vladař, jak tomu dává výraz titul Sar míšarim, „král spravedlnosti"9. Svou jurisdikční činnost vyjadřuje v závěru prologu (V, 16): ana šu-te-šu-ur ni-ši, „abych lid spravedlivě vedl". Označením svých rozhodnutí začíná epilog
1. c, 34—45;
5 Jejich přehled podle osobních jmen podává Falkenstein,
udává také, zda šlo o členy soudních sborů. 4 Tak podle Falkensteina, 1. c, 47 („Kommissär"); jejich jmenný seznam
srv. 1. c, 48—52.
7 K stbabylonskému soudnictví zejména v době Chammurapiho srv. Walther, Zum altbabylonischen Gerichtswesen, 1915, 9ns.; Cuq, Etudes, 340ns., upozorňuje na určitou analogii s antickým Římem, kde collegium pontifiků přicházelo za republiky o svou soudní pravomoc (3411); srv. Lautner, Die richterliche Entscheidung und die Streitbeendigung im altbabylonischen Prozessrechte, 1922, 6ns.
8 Srv. Klengel, Hammurapi, 144; Schmökel, Hammurabi, 49ns. — K vývoji a vztahu chrámové a světské jurisdikce srv. zejména Lautner, 1. c, 72 (s další literaturou); viz též Leemans, Symb. Van Oven, 1946, 36ns. (zejména pro dobu pochammurapovskou); týž, Symb. M. David II, 107ns. (zde zejména k soudcovskému úřadu vykonávanému přímo Chammurapim); Van Proosdij, Symb. Van Oven, 29ns.
9 Srv. Renger, WO 8, 1976, 228ns.; viz CH XXIVr 77: ěar mišarim, „král spravedlnosti''.
303
(XXIVrl): di-na-a-at mi-ža-^i-im, „nálezy spravedlnosti"10. V zastoupení panovníka vystupují' daiänu šarrim, „soudci královští"11. Kancelář vladaře po registraci případu převede spor na soudní sbor, který rozhodne závazně pro obě strany12.
Vladař byl vrcholnou instancí, na jeho rozhodnutí záleželo celé řízení13, měl právo stíhat zneužití moci úřední i soudcovské, braní úplatků, udělovat milost atp. Dvorní kancelář byla povolána i k vyšetřování tak zdánlivě všedního případu, jakým bylo zjištění pána uprchlého otroka (§18 CH). V takovém případě vyšetřujícím trestním orgánem byl úředník palácové správy. Je zahrnut v názvu kompetentní instituce — ekallum, „palác".14
Soudcové rozhodovali zpravidla ve sboru, odpovídajícímu moderním soudním senátům s kolegiátním uspořádáním. Mluví o něm § 5 CH: každý jeho člen, který se provinil zneužitím moci, byl z něho vyloučen s trvalou platností15.1 dále OH mluví pnemiskue o soudcích— daiänu (§§ 127, 168) nebo o purjrum (§ 202)16\  Vladař ve funkci
i" Srv. F. R. Kraus, Genava 8, 1960, 285; Klíma, CRAI 1972, 302ns., kde též k pojmu mišarum (zejm. 302"-6); tento pojem byl v král. nápisech, hymnech nebo modlitbách zpravidla doprovázen výrazem kittum .„právo" (s vj'znamem konkrétní, dynamické normy na rozdíl od statického smyslu pojmu mišarum); tak např. bůh Sin byl žádán, aby vydal din kitti u mišari, „rozhodnutí práva a spravedlnosti": srv. Ebeling, Akkad. Gebetsserie Handerhebung, 45; srv. též Seux, Hymnes et priores, 281, 354, aj. viz též B. S. Jackson, Amer. Journ. of Compar. Law XXIII/3, 1975, 496ns.
11 Srv. Lautner, 1. c, 68ns.
12 Srv. týž, 1. 6., 35ns.
13 Předvolání svědků, vyřizování incidenčních otázek, přerušení řízení, apod. provádí sám soud.
14 K němu zevrubně Walther, I.e., 45ns. (je psáno vždy É.GAL)
ls § 5 CH končí rozhodnutím, že takový soudce „nebude zasedat se soudci (itti daiäni) na soudě (ina dinim).
16 Waither, 1. c., 47, odmítá interpretaci ve smyslu „öffentlich"; jinak Finet, jenž převádí obrat ina pulyrim jako „publiquement" s poznámkou, že doslovný smysl je „devant un rassemblement" (srv. CH, s. 111); Szlechter, CH, s. 29 a 33 překládá „dans ľassemblée", jež vykládá jako „shromáždění občanů města (s odkazem na další literaturu, srv. s. 34«').
výhradního vykonavatele jurisdikce není zmíněn v žádném z předpisů CH, nýbrž pouze v čl. 48 ZE: podle tohoto předpisu rozhoduje pouze hrdelní případy17.
Organizace soudnictví
Ani o soudní organizaci nemají mezopotámske zákony předpisy, srovnatelné s novodobou jurisdikční normou. Veliký význam mělo i zde zvykové právo18; postupně panovník určoval úřední osoby, k jejichž úkolům patřila též jurisdikce19. V čele občinové samosprávy a soudního shromáždění (jako rěš dinim) zůstává rabidnum, „představený". V jeho rukou se slučovala jak správa, tak soudnictví. Právě rabidnum rozhodoval podle obyčejového práva; řada dokumentů o jurisdikci soudního shromáždění potvrzuje, byt nepřímo, jeho význačnou úlohu20. Byl zodpovědný za veřejný pořádek ve své občině, patřilo mu rozhodování o nabývaní a odstupu občinového majetku, o vyhoštění z občiny aj. V tom se opíral již i o psané právo. Ve výkonu své funkce měl rabidnum k ruce šibutum, „sbor starších"21, kteří bývají nazýváni také dlum22. Vedle nich se utvořily také soudní sbory kärum23, z nichž bývá uváděno kárům měst Sipparu, Raljabumu, Uruku a Kaniše.
» Soudci ve sboru (daiäni) jsou příslušní k rozhodování případů, kde zákonná
kompozice se pohybuje v rozmezí 40 šekelů — 1 mina. 18 Srv. např. Cuq, 1. c, 355. » Srv. týž, 1. c, 354.
20 Srv. např. Walther, 1. c, 49ns., s interpretací procesu z města Dilbatu ze stbabylonské doby, projednávaného před pudrům tohoto města; srv. nyní Klengel, Altorientalische Forschungen IV, 1976, 99ns.; všeobecně k rabidnum srv. zejména Stol, Studies in Old Babylonian History, 1976, 73ns., 85ns.
21 Srv. např. Walther, 1. c, 52ns.; zejména Klengel, Orient. 29, 1960, 357ns.
22 Tak i v §§ 23—24 CH: älum u rabiänum, „občina a představený".
23 Srv. Walther, 1. c, 70ns.: v tomto sboru zasedali vedle členů kärum, především obchodníků (jejich vedoucí se zval wahil tamkari), také členové městského soudu (älum). Ke kärum z periody Chammurapiho srv. Harris, JAOS, 88, 1968, 730 a 731« (kärum Sippar).
304
305
Významnými činiteli v soudnictví byli také märu bäbtim, „synové brány"24, tj. členové okrskového soudu, osoby, které znaly sociální a hospodářské poměry své čtvrti. Před babtum se projednávala řada sporů majetkových a manželských, zjišťovala se nebezpečná povaha zvířat nebo závadnost stavby (či. 54 ns. ZE, § 252 CH). Touto praxí získali märu bäbtim zkušenosti i pro právní posuzování25 projednávaných případů; na základě znalostí jejich faktické stránky dovedli předložený případ vyřídit správným zodpověděním otázky quid facti i quid iuris. K osobám, pověřeným výkonem soudnictví, patřil především šakkanakku26, „místodržící", který ve svém městě byl zástupcem vladaře a jehož kompetence se vlastně překrývala s kompetencí rabiänu způsobem dosud přesně neurčitelným. Dále k justici patřil šatammu21, vyšší správní orgán, hlavně v agendě služebních pozemků, a räbisum28, označovaný v protokolech ditilla jako maš-kim (bývá překládán „komisař). Šatammu a räbisu jsou uvedeni, vedle soudců, v jedné rozvodové při29; v jiném dokumentu byli oba členy šestičlenného soudního sboru (počet členů kolísal zpravidla od tří do osmi)30. Dále, ovšem pouze z Nippuru, byl ve funkci notáře znám bur-gul31 (jinde rytec pečetítek); všeobecně byl u soudu činný fapšar, „písař", zpravidla uváděný v protokolech vedle jmen svědků. Výkonným orgánem byl nägirum, „hlasatel" (srv. § 16 CH)32 a patrně
24 Srv. AHw 616a: „Torleute", Gerichtsdiener. " Srv. Walther, 65.
26 Srv. Krückmann, RLA I 445a.
27 Srv. Cuq, 1. c, 3543: „administrateur des approvisionnements du temple"; srv. AHw 1 199a: Verwalter, Verwaltungsdirektor; srv. Krückmann, RLA I 441, 449b.
« Srv. Falkenstein, NSG I, 47 a III 139; viz AHw 935a: „Sachwalter, Kommissär"; Krückmann, 1. c, 450b. « Srv. UAR 232; Cuq, 1. c, 355. '» Srv. Walther, 1. c, 7; Cuq, 1. c, 354.
" Srv. Krückmann, 1. c, 446a; v § 274 CH jako purkullum, „řemeslník, vyřezávající peöeti"; srv. k němu Finet, 1. c, 131 sub d): „tailleur de sceau"; býval pověřován též přezkoumáváním pravosti připojeného otisku pečeti.
32 Srv. Krückmann, 1. o., 449ns.
i rakbum^, „rychlý posel", „kurýr" (zejména v záležitostech vojenských). Vedením a opatrováním soudních protokolů byl pověřen mär gadubbi3i.
Řízení před soudem
Konkrétní předpisy o stbabylonském soudním řízení civilním a trestním nejsou ani v CH, ani u jeho předchůdců. Širší obraz procesní praxe podávají soudní protokoly a rozhodnutí35, ovšem, ani z nich se nelze dobrat uspokojivého objasnění všech problémů. Zákonné předpisy, jak víme, nerozlišují při sankcích, nakolik jde o náhradu škody a kde již začíná jejich trestní charakter — vyměření pokuty. Také ordál nebyl důkazním prostředkem pouze ve věcech trestních36, třebaže byl pro ně typický. V trestním řízení se nikdy nemluví o možnosti prominout pachateli trestný čin37 nebo způsobenou škodu. K trestnímu řízení mohlo dojít nejen z vůle (na návrh) stran, ale i z iniciativy veřejné moci, především tehdy, šlo-li o zákrok proti činu obecně nebezpečnému38, nikoliv proti bezpráví, způsobenému jednotlivci. Z §§ 9—13 CH lze usuzovat, že spor mohl být zahájen občanskou žalobou (vindikací), avšak rozhodnutí o nároku žalobce má již charakter trestněprávní, ústící dokonce v určení trestu na životě pro žalovanou stranu. Poškozený neměl v trestním řízení ani možnost, aby žádal o jeho zastavení, a tím přivodil zproštění viníka. V procesních trestně právních předpisech CH najdou se ještě rezidua
33 Srv. Kruckmann, 1. c, 451a, AHw 947b; srv. A. Salonen, Hippologica, 224ns.; týž, ArOr 17/2, 1949, 319.
34 Tj. már.bit tuppi, „odchovanec archivní školy"; viz AHw 134b.
35 Je příznačné, že RLA věnuje heslu Gerichtsprotokolle jen 2 1/2 sloupce (III, 209ns.), ovšem pouze chetitským.
34 Třebaže v CÚ je podrobena ordálu osoba nařčená z cizoložství a v CH manželka podezřelá z tohoto deliktu; srv. Cardascia, Festschr. Eilers, 1967, 20.
31 S jedinou, a to ještě podmíněnou výjimkou — prominutí trestu smrti partneru cizoložné ženy vladařem,  prominul-li manžel své manželce. 38 Srv. Falkenstein, 1. c, 59, 139ns.
někdejšího řízení před shromážděním občiny39, které připomínají ještě stadium,krevní msty. Některé z předpisů CH dovolují poškozené nebo ohrožené osobě, aby se obrátila proti pachateli (tak je tomu např. v autorizaci dané v § 2 CH osobě bezdůvodně nařčené z čaro-dějství), aby přejala majetek toho, kdo ji křivě nařkl. Podobné reziduum dokládá § 9 CH, který opravňuje majitele věci vzít si ztracenou věc od kupce zpět, ten má právo odškodnit se na tom, kdo mu ji prodal. Ještě příznačnější je § 25 CH: kdo byl dopaden za požáru při plenění, byl vhozen do hořícího objektu40. Na druhé straně manžel, ani když dopadl manželku in flagranti, nemohl ji potrestat sám; výkon trestu náležel soudním exekučním orgánům41.
Omezená představa o sumerském soudním řízení je dána nevelkým počtem pramenů42. Proces se zahajoval z podnětu strany, jež chtěla uplatnit před soudem svůj nárok. Uplatnění právního nároku v su-merských dokumentech43 se vyjadřovalo obratem inim—gar, „položit na někoho (něco) shora, někoho (něco) zažalovat". V akkadských textech se shledáváme s obraty baqäru pro uplatnění věcně právních nároků vindikaôních, nebo ragämu™ při žalobě na splnění obligačního závazku. Strana, která svůj obligační nárok chtěla soudně uplatnit, byla nucena se sama postarat, aby svého odpůrce dostala před soud: tato forma jakési personální exekuce se vyjadřovala termínemsa&ačw45, „uchopit" osobu povinnou k určitému plnění, které má být soudně
39 Srv. odkaz na archaické rozhodčí řízení a zcela odlišnou formu procesu před tribunály, jejichž přísedící byli dosazeni panovníkem: Korošec, Keilschriftrecht, 132ns.; Lautner, RV X, 328ns.
40 Patrně se tak stalo okamžitě, bez předběžného řízení (na způsob moderního stanného práva).
41 Tím méně, měl-li proti ní pouhé podezření nebo byly-li šířeny o její nevěře pouhé řeěi (§§.131, 132 CH).
42 Falkenstein, NSGI 59 mluví o „ůberknappe Fassung" textů ditilla; Edzard přináší v SR z doby před III. dyn. urskou charakteristické ukázky z nejstarší fáze sumerského soudnictví (ze 120 jím zpracovaných dokumentů je asi 1/6 procesněprávních).
43 Běžný výraz pro vedení procesu: di-dun; srv. Falkenstein, 1. c, 59.
44 K oběma pojmům a jejich aplikaci srv. Lautner, 1. c., 7ns.
45 K obeslání stran k soudu srv. Falkenstein, 1. c, 60.
308
vymáháno46. Praktická aplikace tohoto obratu je přímo v § 151 CH47. Pouze při „řízení v paláci" (před soudem panovníkovým)48 státní orgány zasáhly již při zahájení, tedy předvedením obžalovaného (obviněného).
Vraťme se však ještě k sumerskému procesu. Jeho jádro tkví v průvodním řízení — provedení důkazů, jednak výpovědí znalců, áb-ba— -ab-ba, „starších"49, jednak výslechem svědků50. Následovala přísaha stran předložení písemných dokumentů a případně výkon ordálu. Pvízení končilo vynesením (di-díb) rozsudku, jehož sumerské označení bylo di-díb-ba nebo inim-di-ku5-da51. Pravoplatnost sumerského rozsudku — na rozdíl od babylonského — mohla se stát předmětem nového soudního sporu52. Sumerské procesní dokumenty obsahují také klauzule o vzdání se nároků ve dvojí formulaci. Běžná spočívala v přísahou stvrzeném prohlášení stran, že se (v budoucnu) nevrátí zpět k předmětu sporu53; druhá byla symbolická, pouhé gesto54, vyjadřující zřeknutí se něčeho nebo někoho.
Babylonský proces lze rozdělit do tří dílů (§ 5 CH): první je tu označen jako dlnam danu, „provedení soudního (důkazního) řízení". Druhý jako purussäm paräsuss, tj. vydání soudního rozhodnutí; třetí jako hunukham ezěbu, tj. vyhotovení písemného dokumentu na tabulce s pečetí. Tímto okamžikem skončil rozhodovací úkol soudce, který své rozhodnutí oznámil stranám. Sotva si lze tedy představit,
46 Bývá srovnáváno s římskoprávním manus iniectio; viz Lautner, 1. c, 13, 19.
« Srv. CH LX> 43.
48 Srv. Korošec, Keilschriftrecht, 133 (s další literaturou).
49 Srv. Falkenstein, NSG I, 62,4"5.
50 V babylonském procesu byli soudci oprávněni poskytnout až 6měsí6ní lhůtu k přivedení svědků, kteří měli potvrdit, že jde o věc patřící někomu, kdo tvrdí, že se mu ztratila (§13 CH).
51 Srv. Falkenstein, 1. c, 76ns.
52 Srv. týž, 1. c, 77.
53 Užito slovesa gi4-gÍ4.
54 Tak Falkenstein, 1. c, 99; vyjádřeno slovesem túg-úr, „nechat třít oděv (o něco)".
55 K purussúm srv. AHw 882a.
309
jak soudí Finet56, že v písemném vyhotovení rozhodnutí o odklizení pře (kunukkam ezěbu) mohlo dojít k divergenci obsahu vnější a vnitřní tabulky, o nichž § 5 CH nemluví (hunuklcu samo o sobě neznamená tabulku v obálce). K provinění soudce dochází teprve až po vydání tuppu la ragämi51; soudce je tedy trestán buď za svou nedostatečnou kvalifikaci nebo za zneužití úřední moci (např. přijetím úplatku nespokojené strany).S7a
V občanskoprávních sporech, pokud nedošlo k jejich vyřízení dohodou (smírem) mezi spornými stranami, nemělo soudní rozhodnutí, ať již znělo na určité plnění nebo na provedení určitého důkazu, právní moci a nebylo exekučně vykonatelné58. Sumerská tradice přetrvávala i v babylonských uzavřených občanskoprávních rozepřích: na konci soudního protokolu se totiž skoro pravidelně vyskytuje — ještě před jmény svědků a datováním dokumentu — klauzule, jíž se jedna nebo obě procesní strany zavazují, že spor považují za vyřízený, že .podmínky soudu, s nimiž je spojeno ukončení sporu, přijímají jako závazné.
Tento procesní dokument, jímž se strany pod přísahou vzdávají nároku znovu z téže příčiny zahájit proti sobě spor, se nazývá tuppu59
56 Finet, 1. c, 46, připouští, že šlo o tabulku v obálce, takže soudce mohl zneužít svou moc, jak jsme již poznali, vyhotovením jiného rozhodnutí na obálku a jiného na vnitřní tabulku.
57 Jak vyplývá z § 5 CH, ř. 12ns.: wa-ar-ka-nu-um-ma di-in-šu i-te-ni, „a potom své rozhodnutí změní"; smysl se nezmění ani připuštěním „interpolace" tohoto předpisu (srv. Lautner, 1. c, 47), ať už důvod změny rozhodnutí tkví v okolnosti, že si soudce teprve později uvědomil svou věcnou chybu, nebo tomu bylo z pohnutek jiných.
""Zcela ojedinělou interpretaci § 5 uvádí Oppenheim (WZKM 40, 1933, 188): nedostatek soudcovy kvalifikace se mohl projevit těž opomenutím výkonu rozsudku.
58 Srv. Korošec, 1. c, 132; Cuq, 1. c, 381. Výraz kunukku, jak ukázal již Koschaker v PSBA 1913, 239ns., v KVGR 16, 1914, 438 a v RSt, 125, a Lautner, 1. c, 35 a 36109, neznamená rozsudek, nýbrž dokument, jímž se jedna procesní strana nebo obě podrobují podmínkám, které navrhl soudce pro uzavření sporného případu.
59 Někdy též kunukku (např. CT II 39, lis.); srv. U AR 262, Lautner, 1. c, 36.
310
la ragämi, „tabulka o vzdání se vedení sporu". Porušení této přísežné sankce je vázáno trestem na cti60 (potupné ostříhání), někdy i trestem tělesným. Jde o zákaz jakýchkoli změn, vyjádřený pojmem enu, který odpovídá pojmu lä täru babylonských smluv trhových a směnných61. Z toho sé právě vyvozuje i povinnost soudce po uzavření procesu vydáním této tuppu la ragämi neupouštět od vlastního výměru, aby naň nedopadly sankce § 5 CH.
Ordály
Mezi důkazními prostředky babylonského procesu, při nichž je pozoruhodné, že důkaz svědeckou výpovědí měl z formálně právního hlediska větší cenu62 než důkaz písemným dokumentem, patřil důkaz vodním ordálem („odebrat se k Řece"). Bylo to zjištění neviny obviněného způsobem, jehož výsledek v podstatě záležel na náhodě63 a mohl pro osobu, jež provedením tohoto důkazu byla povinována, znamenat i smrt64. Provádění tohoto důkazu je doloženo ve všech etapách vývoje klínopisné právní kultury mezopotámske", i okrajo-
60 Tyto tresty bývají označovány jako arnu a šěrtu; srv. Korošec, 1. c. 133, s další literaturou.
61 Srv. San Nicolô, Schlussklauseln, 19742, 50ns. s odkazem na Schorra, AR I, 25 s upozorněním, že výrazy täru a ragámu jsou osobitými obraty a neznamenají tautologii.
62 Svědectví dotvrzené přísahou, která měla důležitou funkci při procesu (především pro sakrální důsledky zneužití), nutně vedlo k daleko úzkostlivějšímu jeho praktikování než při podávání důkazu písemným dokumen. tem (tabulkou), kde mohlo dojít v textu k nesprávnostem, ať již z nedbalosti nebo z podvodného úmyslu písaře.
63 V jistém smyslu lze mluvit o sakrálním právu, tj. o vlivu mezopotámske hierarchie na výkon justice; omezováním tohoto vlivu ubývalo ordálů co do poôtu i do významu (srv. Klíma, RA 66, 1972, 44 a 446 s další literaturou).
64 Mohl vést ke stejným koncům jako trest smrti utopením; srv. Dossin, CRAI 1958, 392.
65 K asýrskemu ordálu srv. Cardascia, Festschr. Filers, 19ns.
311
vých oblastí, zejména Mari66, Nuzi67, Elamu68 a chetitské sféry69. Předmětem interpretací jsou i paralely mezi ordály mezopotámskymi a starozákonními70 a dalšími71.
Doklady provádění důkazu vodním ordálem lze najít již ve staro-sumerských dokumentech z doby před III. dyn. urskou72; tyto dokumenty ukazují na značné množství ordálů v řízení občanskoprávním (ve sporech adopčních, o rozdělení majetku, darování aj.)73. Současně skýtají mnohem hlubší představu o ordálech z doby nej-starší, než daleko skromnější dokumenty z dob pozdějších. Z frgtů CU pojednávají o vodním ordálu čl. 10 a 11: v prvním případě je interpretace pro fragmentárni stav tohoto článku velmi nejistá, může jít o uvalení ordálu na osobu obviněnou z čarodějství74 nebo z vraždy75; v čl. 11 CU je ordálem povinna očistit se z podezření z nevěry žena, proti níž bylo toto podezření vysloveno cizí osobou. Obdobné případy ordálu najdeme v §§ 2 a 132 CH: první ustanovení uvaluje vodní
«• Srv. Dossin, Symbolae Koschaker, 1939, 112ns.; týž, CRAI 1958, 387ns.
67 Driver—Miles, Assyrian Laws, 873~«; viz CAD H 254b: buršánu, „(1) the place of the fr.-ordeal, (2) ordeal (by water)"; AHw 359b: „Flussordal-stätte, Ordal".
68 Srv. Klíma, ArOr 39, 1971, 401ns. a v rozšířené formě s doplněnou literaturou BA 66, 1972, 39ns.
69 Srv. Korošec, Studi Volterra VI, 1969, 413ns.; Cardaseia, Festsehr. Eilers, 20 (ordál ovšem nepřichází v chetitských zákonech, nýbrž je zmiňován v literárních textech, srv. 1. c, 202).
70 Srv. Gamper, Gott als Richter in Mesopotamien und im Alten Testament, 1966, 62ns., 208.
71 Viz Montet, Revue archéologique 1960, Ins. (k ordálu sumerskému a che-titskému ve srovnání s předhelénským).
72 Srv. Edzard, SR, ě. 98 (s 2 doklady o ordálu) a č. 99 (se 17 protokoly o provedeném ordálu); srv. též Falkenstein, AfO 14, 1941—44, 33ns. Cardaseia, Festsehr. Eilers, 21, považuje ordál za nejzazší průvodní prostředek („la ressource ultimo en matiěre de preuve").
73 Srv. Klíma, RA 66, 44.
74 K problému 'a dosahu obvinění z čarodějnictví srv. Petschow, ZS 90, 1973, 18".
75 Obě alternativy jako potencielní jmenuje Finkelstein, JCS 22, 1969, 74; Cardaseia, 1. c, 20, se rozhoduje pro ordál osoby obviněné z čarodějství.
ordál na osobu nařčenou z čarodějství76, druhý je mladší obdobou čl. 11 GU.
Interpretace ordálové zkoušky soudci, kteří ji podle zákona nebo vlastního uvážení uložili, nebyla jasná. Praxe, dokumentovaná třemi texty z Mari, interpretovanými Dossinem77, i textem Nebukadneza-rovým78, ukazuje, že ordál prokáže vinu toho, kdo se v řece utopí, a nevinu nebo oprávnění toho, kdo z řeky vyplave. Zůstává nejasné79, zda zkouška vodním ordálem je jednostranná — zda může být uložena pouze jedné, tj. nařčené osobě (čl. 10, 11 CU, § 132 CH), nebo zda se jí mají podrobit obě osoby, vedoucí spor.
7« Finet, 1. c., 45, interpretuje tento předpis obrazně: „bůh Řeky rozetne definitivně případy nejasné, které jsou mu předloženy k rozhodnutí ordá-lovým řízením".
™ Viz shora p. 66.
i* Srv. W. G. Lambert, Iraq 27, 1965, Ins. 75 Srv. Cardaseia, 1. c, 25ns.
312
313