... nikoliv pro vzájemnou nenávist, ale pro vzájemnou lásku jsme %de... SOFOKLRS, ANTIOONA ABY SILNÝ NEŠKODIL SLABÉMU / NEJSTARŠI ZÁKONY LIDSKÝCH DĚJIN ZLATÝ VĚK Předchozí kapitola patřila světu bohu a démonů Mezop0tamský člověk si učinil bohy bytostmi sobě podobnými ale nadanými nad > 2enou mocí a nesmrtelností. Očekával od nich splněni svých přáni pomoc v boji proti zlu. Tato víra vedla i pozemské vladaře, aby SvétIm lidu byli tím, co hledal v bozích: aby byli mocní a vlivní, ale i blahovolní aby stíhali - tak jako bozi - křivdu a bezpráví. Proto se představovali jako záštita chudých proti bohatým, slabých proti silným, jako mstitelé utlačovaných proti pokořovatelům. Ovšem, svou ochranu nepřislibovali každému. Společnost, pro niž vydávali zákony, byla třídní: pouze plno_ právní občané se mohli těšit ochraně panovníka. A přece tato společnost v literárních dílech ještě z počátku II. tis př. n. 1. (XII. kap.) vzpomíná na doby, kdy svět vypadal docela jinak! Je ostatně dobře známo, jak o dvě tisíciletí později vylíčil „zlatý věk" římský básník Ovídius: „Zlatý vzešel nejprve věk, kdy zákona soudce člověk byl prost a od sebe sám ctil věrnost a právo. Nebylo trestu ani strachu, a hrozivá slova se nečtla, vyrytá v kov, a prosící dav se nemusel báti soudcových úst: ač neměli obhájce, bezpečni byli..."1) Obdobně zachytil zlatý věk neznámý sumerský básník. Na rozdíl od Ovidia prozrazuje vnitřní a snad i materiální závislost na světě bohů: „Za dávných časů nebylo na svete hadů, nebylo štírů, nebylo hyen, nebylo lvů, nebylo divokých psů, nebylo vlků, na světe nebylo strachu, nebylo hrů-^y, člověk nepřátel neměl.. ."2> Poté básník opěvuje nadbytek pozemských potřeb a bezpečí obyvatel, kteří všichni „jedním dechem bohu Enlilu vzdávali chválu". Jako pán živých tvorů je tu ještě vladař boží, nikoliv pozemský panovník. Tím vystoupil autor aspoň ze své stavovské anonymity - ukázal se důstojným písařem Enlilova chrámu v Nippuru. Ještě více se odhalil dalšími verši, v nichž svádí „konec zlatého věku" a počátek svárů i válek na konkurenčního boha Enkiho. Jinak bible: podle ní pád věže babylónské, a tím i zánik blahobytu, zavinil člověk, který se chtěl vyrovnat Hospodinu a vzbudil tak jeho hněv. „Zlatý věk" už nešlo vzkřísit. Bylo zapotřebí, aby pořádek byl zajištěn novým způsobem. V 1. pol. III. tis. se objevují první hliněné 198 tabulky (I; kap.), Píedevším se soupisy nářadí, náčiní, dobytčat < obilí, s výkazy přijmu a vydaní, se seznamy zaměstnaná' °VCI' ieiich přídělů, s evidencí obětí, darů apod. Vladař chrání < [U mít pořádek ve vztazích hospodářských, obchodný J^T T stejně jako v poměrech osobních a bezpečnostních. 3) sPra™ch, PRVNÍ SMLOUVY Psalo se okolo r. 2500 a sumerský písař vtlačoval svým rákosovým pisátkem do hlíny text právního jednání, především kupní smlouvy o nemovitostech. Takové tabulky jsou jakýmisi zjednodušenými pravzory novodobých pozemkových knih. Dejme promluvit jedné z nich*), představené přední stranou (formátu 10 X 9,4 cm) na připojeném obrázku. Písmo je archaické, neladné, sotva se vyklubavší z obrázkových znaků. Odpovídá mu i těžkopádný, leckdy ne zcela jasný styl. Překládáme jej s výhradami, které však nenarušují jeho celkový smysl: I1 17 Y2 miny ??iědi'1 ^ důvodu koupě domu* o výměře 11/4 saru;* 320 min mědi5 %a další příslušenství^ v domě II1 25 y2 miny mědi2 a 1 gur sezamu* ^ důvodu přidaných potravin, 4 / mina vlny, 5 kus látky, 6 4/24 še chlebového kvásku, 7 40 zákusků, 8 5 dávek koláčů, 9 5 dávek ryb, 10 / sil oleje III 1 patří Ninasuovi 2 a Ilovi 3 prodavatelňm. 4 1Jrottfai flbyvnt'li Uniku, I siny ii Htídtibky, Umocnil jim nJmtt k humnl dn jejího Uniku, á: I Uuoi'i do ju/m I .iirsy. k. vládci ůmuh do jeho Ihultibiry" /,rin« n pěla těžkou krizí. I )ln;ttl otroctví hluboce narušovalo rodinné v/tahy i domácí hospodářství, ľ'nirmcuovo řešení bylo radikálni: vy-íl moraloiunii zastavil vymáhání dluhu n dani. Tím pomohl velí kru... miifi/Ktvf zadluženého plnoprávne!h» obyvatelstva;byl to zarovm akt \t !><> piozloivo'.n. neboť s pomocí tohoto obyvatelstva musel počítat pfO pflp.ul ohromeni svého panství nepřítelem. Snad chtél vyjít vstříc i lurnefským , dříve (j. van Dijk, Z \ ľ 21 [551, s. 272, B. Sollbiígil f. R. Kuppcr, LAfO 3, s. 68s. 1 M. I „,,|,ri, \m Rcvur 7'.. Iulofmatiouszeitschľiľt tur die Uni yrrsitát imd I .onjrfillltttlt,'l 8. 12). 1 u tí »umi ,;Uw>vě f im vrhují u ) .....I liiinietcim (M. I aiuhert - O. t\»urrt»y, Af O ' !,!mÍ /v'/rm lffll(fl)fJá 1 iflMfféí«jj '■»'•« 1" (tl- oivoImwo.i tul dluiutUo ©te . »rr A PiJfcfflltffJri, ,,N( 1111......I«lu- (»rtU hluufktunW*, OS, Ut *H, 201 URUKAGINA A JEHO REFORMY" Prvním dosud známým vladařem, který mluví o sobě jako tvůr práva, byl Urukagina, samozvaný král Lagaše ve 24. stol. (IV. J^J? Neznáme přímé znění jeho zákonů - zachovaly se však zprávy na 3 něnvch kuželích a oválné desce o řadě jeho „reformních" opatření Hlásá se v nich odstranění křivd, špatností a přehmatů, nakupených od dřívějška. Proto bývá Urukagina pokládán za prvního sociálního te formátora"5>. Ponechme mu zatím tento titul, narušený ovšem Ente menou, a podívejme se, co říká jeho dílo. Uspořádání díla je pevné: úvod, výčet vlastních „reforem" a závěr Písařské Školy (XI. kap.) měly již svou tradici: zřejmě to nebylo poprvé kdy vladařova „kancelář" dodala nějakému „státnímu aktu" patřičnou reprezentativní a propagační formu. Nejprve se v díle zdůrazňuje, že vladař je oddán bohům, že je mocný, aby mohl stavět chrámy, paláce kanály a opevnění. Proto se nejdříve mluví o stavbě chrámu bohu Ningirsuovi, patronu Lagaše, chrámu bohyně Baby, o stavbě kanálů a hradeb. Obdobný výpočet nebude napříště chybět v žádném z prologů zákonodárných děl, jen jména bohů, paláců, kanálů a staveb budou jiná. Také vlastní část díla je záměrně komponována do působivých protikladů : Nejprve se obrací do minulosti, předvádí dosavadní zlořády a zmatky. Předchůdci bezostyšně zneužívali svou moc. Místodržící, ensio-vé, si vybírali nej lepší chrámové pozemky a dobytek pro sebe, rozdělovali si úrodu apod. Jejich tvrdosti nejtíživěji doléhaly na lodníky, rybáře, zemědělce a pastýře, nucené odvádět dávky jejich všudypřítomným do-hlížitelům. Také se vypočítávají přehnané poplatky za rozvody a pohřby, požadované kněžími. To vše zůstávalo bez nápravy. Urukagina se chtěl představit jako vladař, jehož hlavní poslání je náprava křivd a nepořádků. Proto odvolává dohlížitele a výběrčí dávek u lodníků, rybářů, zemědělců a pastýřů, vrací chrámům zabrané nemovitosti, snižuje poplatky za pohřbívání a rozvody, stíhá krádež i nevěru apod. Nesmíme ovšem Urukaginu idealizovat: všechna jeho „reformní" opatření byla nutná, aby si udržel trůn. Jako uzurpátor nutně potřeboval mít stoupence jak v řadách hierarchie, tak i obyvatelstva, s nímž počítal pro případ válečného ohrožení země. Reformy měly mu dodat zdání legality. Čím sebevědoměji vystupuje, tím více slabosti ukazuje ve svém postavení. Nápadné je to zvláště v závěru díla: Urukagina zde prohlašuje, že poddané zbavil Uchvy, podvodů, loupeží, vražd a bídy. Poněvadi zatím neznáme přímý text jeho reforem, zůstává otázkou, nakohk sledovaly opravdu nápravu zlořádů, nebo zda sloužily jen propagačním podobně jako o půldruhé tisíciletí později předložil MW*, * ^'ľo o^uvu s Hospodinem, také UrukagU ojj 2 T dáÄ^ k°nČÍ dYěm? PříSHbKy: "f bych°m Íe a**™ sociálními kdyby byly ^eSOT7 ™™l°Y*táT^ M jen PWtávnľm obLnům. Oě v meh šlo ? Umkagma především slibuje, ze nevydá vdovy i sirotky na pospas boháčům a ze slabé nenechá utlačovat silnými Pokud víme, je to - po záblesku Entemeny - první rozvedené vyjádření kové zásady, která se potom táhla jako červená nit v mezopotam-\'ch zákonodárných dílech. Sankce na její porušení nebyla nikdy vyslovena, trestem mělo být prokletí bohy - a to bylo tehdy trestem nei větším. Dále Urukagina poskytl „svobodu" lagašskému obyvatelstvu. Tak se . v _ ne konkrétně - vykládal sumerský výraz ama(r) gi4 (doslovně * krátce nechat se vrátit"); opakují jej pozdější vladaři při nástupu na " • patrně se tím sledovala úleva od hospodářských břemen, zejména ^dlužního otroctví. Nakolik se Urukaginovi podařilo „reformy" probit 7ůstává otázkou - již pro krátkost jeho vlády. Zda vítěz nad ním, Sizaaeri z Ummy (IV. kap.), dal zákony své rovněž krátkodobé říši, Lugalzag Akkadského vzniká pak semitská r se, T^oXÍ£on^ zatím nemáme dokladů. Jeho více než stoletá být ovsem sotva řízena bez pevné ruky a bez zákonu. URNAMMU A JEHO ZÁKONY Bohatší dokumentace začíná III. dynastií urskou. Její zakladatel, Urnammu, byl také zákonodárcem, dokonce nejstarším dosud známým.6) Velmi poškozená tabulka s textem jeho zákonů není originálem, ale kopií, pořízenou až na předělu 19. a 18. stol. př. n. 1. Nebyla objevena v Uru, nýbrž v Nippuru, proslulé „zásobárně" sumerských tabulek. Leč i tato tabulka potvrdila, že si osud dovede někdy zahrát s rukopisy velmi dokonale : byla objevena v Nippuru ještě v době tureckého panství v Iraku, před třičtvrtěstoletím, dostala se do Muzea starého Východu v Istanbul kde ležela v depozitáři do , 1952. Zde ji podruhéf^^™^ inventarizaci konzervátor F. R. Kraus, postřehl její zvlá tm vy^ ^ a uvědomil sumerologa S. N. ^^J^^S^^^ do studia tabulky s inventárním číslem Ni ^ ^ dosud nej. že nepodnikl cestu přes oceán nadarmo, neboť pozn , 203 M w zákony lidských dějin. Třebaže tabulka byla řOži0ffiena sta^i! známé zftk gkozena až k nesrozumitelnosti, naSel «2 ptdr^ul: vl^ .akony; soudil, * měla i doslov. V předmluvy ichytil na slovech : Tehdy Ur*****, ^datnj bojovník, král místa Uru, král S umru i Akkudu nastolil z boba N"mam* sŕr^fe mésía> a k Přimému pHkaqt boha Utuä v %emi skutečnou spravedlnost, vymjtil pořady, násilí a wáry." Tu nebylo již pochyb: ve vzletném úvodu se představuje sám zákonodárce, který dále prohlašuje: „Sirotek nebyl vydán na pospas boháU, vdova nebyla vydána na pospas f,m nému, človfk Jednoho šekelu* nebyl vydán na pospas tlovtku Jedné miny\H Dochovalo se 31 zákonů. Jejich technická formulace svědčí o delší cestě zkušeností, které si nastřádali jejich redaktoři. Měli nepochybně své předchůdce a je pouze otázkou času a štěstí archeologů, kdy prvenství Urnammuových zákonů padne. Takový je již osud starověkých památek tohoto druhu: podobně jako kustod pařížského Louvrů sňal ze stély Chammurapiho etiketu, označující její zákony za nejstarší, a postoupil ji svému kolegovi do Istanbulu, tak patrně ji postoupí také on: kdy a kam, zatím nevíme. Ze zákonů je srozumitelná sotva polovina, a přece i toto torzo prozrazuje pozoruhodné společenské a právní vztahy a dává příležitost k srovnání s jejich pozdější úpravou. Hned první neporušený Článek - pořadím patrně čtvrtý - je dokladem o značné erudici tvůrců zákona; týká se sumerské obdoby biblického příběhu o Putifarově ženě: „Jestliže manželka flákala svými vnadami jiného mufy, takfy s ní souložil, mandel svou manželku usmrtí, avšak soud onoho mufy %J>rosH" Ze sumerské právní praxe nemáme řešení takového případu doloženo, z bible víme, jak delikátní a fatální bylo postaveni „svedeného" muže. Urnammu nestíhal*) cizoložství ani znásilnění cizí manželky. Trestal pouze znásilnění cizí otrokyne, pokud byla pannou, peněžitým trestem ve výši 5 šekelů stříbra; trest byl poměrně nbský, poněvadž Čin byl posuzován jako pouhé poškození cizího majetku. Dobrá pověst ženy ležela Urnammuovi na srdci: manželku nařčenou z cizoložství podrobil vodnímu ordálu (či. 11): „Jestliže bůh Řeky ukázal, fy je be% viny, vyplatí Un. kdo ji nařkl* 201* ke/á stříbra" ) pokud známo z dochovaných zákonů ťí0iinfnu chránil uke vážného uchazeče o ncvCstu «, , ^ * rro m ob,evila „lep* partie", odrnitnutv crhľ ľ, U'p0né bn dvojnásobkem, Urnammu určil též náhnH u ^ ^wjl rozvedené manželce. §lo-li o ieií nfm< U manžd ' ' . >: bn. jinak pouze i , miny stříbra. *** Khr£ svědectví bvlo stíháno na majetku. V iinrm j ■ - , po2en*u ^SS S! .Bbo nir.. -e pachivr nechal pozemek zpustnout; za ka*H* * . o 9 hl obili. 2 ; Urnammu ,ako odmenu za přivedeni uprchlého otroka nebo otrokyne. Pozornost vwolaly předpisy o úmyslném poškozeni zdraví. Cham-murapi stejně jako Mojžíš, použil zde zásady odvety „oko za oko, zub za zub£í. Mnohem starší Urnammu zdá se být pokrokovější - uložil >fcuia za zlomení ruky peněžitý trest 1 miny stříbra (tj. hodnota tří orroků). Za useknutí nosu 2/3 miny, za zlomenou nohu */6 miny apod. Kořen rohoto dvojího hodnocení tkvěl přímo v charakteru společnosti, pro niž byly ty které zákony určeny. Urnammu počítal s pevně usazeným městským obyvatelstvem, kde jednotlivec měl hodnotu podle své pracovní síly - proto také náhrada za zlomenou ruku je nejvyšší - a měl prostředky, z nichž mohl peněžitý trest zaplatit. Chammurapiho zásada odvetr obrážela značné dozvuky kočovné nebo polokočovné společnosti a tím i občinného hospodaření - jednotlivec neměl vždy z čeho by platil; proto škůdce, považovaný za neschopného dát peněžitou náhrada, pykal odvetou. ZÁKONY LIPIT-IŠTARA Z ISINU Řada sumerských i akkadských panovníků dala o sobě napsat že svedli spravedlnost," že se tedy starali o odstraněni soaatoichjlo-Mdú a právní nejistoty, ale též o vydávání zákonů. P° zule spjata s Nidnušou z Deru (1. poL 20. stol Pr n. si (z téže doby)') a jeho synem Lipit-Ištarem ( 934-^ h ^ zavedení právního řádu v zemi; pouze od Lipit-i^ ^_ o sumerskV! překlad dosud neobjevené akkadske v • byl originál tohoto „Zákoníku" vyryt do kamenne ste y. lstarovy zákony byly objeveny v Nippuru americkými arche. , již před 75 roky a vydány po první světové válce, aniž se 2Qala osoba zákonodárce. Prolog byl totiž nalezen samostatně, uložen v pařiž, ském Louvrů a považován za hymnus na Lipit-Istara. Teprve po druhé světové válce objevil S. N. Kramer ve Filadelfii fragmenty, o nichž se přesvědčil, že patří k fragmentům již dříve známým a že tzv. hymnus na Lipit-Ištara je jejich prologem. Před čtvrt stoletím vydal Kramerův spolupracovník F. R. Steele9> všechna známá ustanovení z Lipit-Ištarova díla; ukázalo se, Že je to sotva třetina původní díla, které mělo na 1200 řádků. Patřil k němu prolog, s nímž se dochovalo na 40 zákonů, a zlomky epilogu. Společnost Lipit-Ištarovy doby byla národnostně i třídně obdobná společnosti doby Chammurapiho; byli v ní Sumerové i Akkadové, plnoprávní i otroci; Lipit-Ištar nemluví o muškénech, třebaže v jeho době existovali.10) V prologu zdůraznil Lipit-Ištar své poslání reformátora: „Tehdy jsem z vlastního podnětu synům a dcerám Nippuru, synům a dcerám Uru, synům a dcerám Isinu, synům a dcerám Sumeru i Akkadu, na jejich^ šíji lpělo otroctví, dal pocítit osvobození jako jejich úděl" „Byljsem povolán Enlilem..., abych opraní odradil zjo a násilí." Vroucněji žehná a krutěji hrozí ve svém epilogu: „Kdo se proti ustanovením stély nedopustí zjého činu, kdo nepoškodí mé dílo, kdo můj nápis nevyhladí, nenapíše na ni (stélu) své jméno, nech f zůstane na dlouhé časy obdařen klidným pivotem... Avšak kdo poškodí mé dílo..., poruší podstavec mě stély, vyhladí její nápis, napíše tam své jméno, nebo kdo Z obav před touto kletbou nastrčí někoho jiného, atje to král nebo velekněz- • nechi nemá dědice, nechi Utu, soudce nebes i země... obrátí jeho města v trosky, zyiklá základy jeho říše, jejího krále, at je jím kdokoliv, nechi Ninurta, slavný hrdina, syn boha Enlila,jej smete7" Ze zákonů Lipit-Ištarových proniká třídní charakter v mnoha směrech: jestliže např. pánovi utekl otrok a prokázalo se, že se u někoho zdržoval po celý měsíc, pak tato osoba musela dát jeho pánovi dalšího otroka nebo zaplatit 15 šekelů stříbra (čl. 17—18). Otrok mohl být pánovi užitečným jednak svou pracovní hodnotou, jednak tím, že mohl být dán místo svého pána jeho věřiteli do dlužního otroctví. Splnil-li otrok obojí úkol, dával mu zákonodárce naději na propuštění z otroctví. Zevrubně bylo Lipit-Ištarem upraveno postavení dětí plnoprávné osoby a otrokyne; stejný případ řešil později též Chammurapi. Srovnejme oba zákonodárce - ukáže se nám směr, jímž šel právní vývoj: 206 jjPlT-IŠTAR se někdo ocenil s plnoprávnou '$0OH, M m Porodila d^fi a fyŕo děti Zastaly naiivu, a otrokyne také svému lfoU porodila deti, otec dá svobodu otrokyni a jejím dětem; děti otrokyne u nebudou dělit s dětmi jejich pána o jeho majetek (11 30)". jt-silice jeho první manželka zemřela a on si vzal Zý %enu svou otrokyni, déti první manželky jsou jeho dědici; děti, které porodila otrokyne svému pánovi, budou se dělit o jeho majetek jeho vlastními dětmi (cl. 31)." CííAMM!JKAPj 'Jestlify někomu hfo dila děti a taTju é0man^Por„ k dělemU7j! ľ jeho manfelky ■ Lt ľ, ' * Asu Mrokyné se rov deh rovnoměrněo otcňv „fa"!% robený syn manfelky si JJ, ^ svůj díl (§m}«y^hmamm< „Avtek jestli^ otec za svého neřekl k dětem, M mu ^ otrokyne, Jstemeděď,poté,kdyiotec zemře, nedělí se děti otrokyne s ätmi manželky o otcův majetek; otrokyni a jejím dětem bude dána svoboda a děti manželky se nebudou domáhat dětí otrokyne pro jejich otroctví (§ 171)." Lipit-Ištar zná zásadně manželství monogamní. Druhou - vedlejší -ženu připouštěl jen při oslepnutí manželky nebo při jejím postižení těžkou chorobou, patrně paralýzou. Podle čl. 33 sice měla nárok na další bydlení u manžela a na jeho alimentaci, manžel si však mohl vzít druhou ženu, k níž měl rovněž alimentační závazky. Také manželčina neplodnost byla důvodem, aby si manžel opatřil ,děvče z ulice* k zplození potomstva; porodila-li mu děti, měl povinnost, aby jí obstaral oděv, obilí a olej. Nesměla však bydlet s jeho manželkou. Také Lipit-Ištar chránil snoubence, který svému budoucímu tchánu již přinesl obvěnění; zrušil-li tchán zásnuby proto, že se vyskytla „lepší partie", vrátil obvěnění dvojnásobkem a nesměl provdat dceru za nového nápadníka, kvůli němuž zrušil zásnuby (čl. 34). Otcovský majetek přecházel na syny, oblíbenému synu mohl dát otec navíc ještě dar; dcery dědily jen tehdy, byly-li klášterními ^žkami. Lipit-Ištar upravil také poměry v zemědělství. Kd° seJ pachtýř nemovitosti a udržoval ji 3 roky, získal k ^^^^ l měl náležitě obdělávat propachtovanou pudu^ jma* ^' £ sM0VCDll nedbanou půdu nahradit vlastním pozemkem, náhrada za poranění cizím dobytčetem: vyraženi oica vinou ceny dobytčete Lodní doprava po'řekách a kanálech dosáhla )iz ínačného rozvoje. U Lipit-Ištara najdeme zárodek plavebního řádu: „ lestliie si někdo najal lod a byla mu vymetena její plavební dráha, on vsak "tuto dráhu změnil a ^avinil tak poškození lodi, tento ělověk, který si najal lod, musí tuto lod nahradit (ěl. 9)". Trestní právo Lipit-Ištarovo známe jen v torzu. Smrtí se trestal, kdo se vloupal do domu vyražením dveří nebo probouráním zdi - byl zahrabán před tímto místem. Za krádež v cizí zahradě se platilo 10 šekelů stříbra; za pokácení stromu 30 šekelů. Za neprokázané nařčení panny z pohlavního styku byl určen majetkový trest ve výši 10 šekelů stříbra. Lipit-Ištar vyhlásil také mzdové a cenové tarify, patrně byly uvedeny hned na začátku, který je velmi poškozen; v či. 4 najdeme ještě tarif na nájem vozu s vozkou a přípřeží; nájemné se platilo v zrní, vždy na 1 den. Zákonodárce označil své dílo za zemský „zákoník" pro Sumer a Akkad; jeho platnost však sotva překročila oblast Nippuru a Isinu. O jeho použití v denní praxi zatím mnoho nevíme. Dílo Lipit-Ištarovo zůstává ovšem dokladem o právní tvorbě v pisárskych školách, jejichž tradice měla nepochybný vliv na tvorbu zákonů Chammurapiho. ZÁKONY Z EŠNUNNY Prvními akkadsky psanými zákony nebyly zákony Chammurapiho. Předcházely jim předpisy z Ešnunny, jimž se ještě před 20 roky říkalo zákony Bilalamovy.11) Stalo se tak omylem jejich prvního vydavatele, amerického asyriologa A. Gôtzeho. Zákonodárcem byl nejspíše Daduša, vladař v Ešnunně na poč. 18. stol. př. n. 1.12> - jsou tedy jen o málo starší než zákony Chammurapiho. Zachovaly se ve dvou téměř shodných exemplářích, objevených iráckým archeologem Taha Baqirem v Tell Abú Charmal po 2. světové válce. Na tomto místě stálo kdysi město Šaduppum, patřící k ešnunnské říši, vyvrácené Chammurapim.13> Na rozdíl od předchozích nemají zákony z Ešnunny ani prolog, ani epilog. Začínají špatně zachovanou datovací formulí, proto trvají dohady o jejich přesném stáří. Zatím také není znám jejich originál. Rozdíly v textech obou exemplářů dávají tušit, že byly opisovány z různých starších předloh, i4) Vedle plnoprávných občanů upravuje se v nich postavení otroků Í muškénů. Projevuje se v nich výrazně rozvoj výrobních vztahů, řemesla i obchodu. Začínají cenovými a mzdovými tarify: Ceny jsou určeny im způsobem, lnicí z:i jednotkovou cenu vc stříbře neho v obilí q kap )• Zákony pamatovaly i na určení nájemného za vůz nebo 7.1 Y u níž se řídilo její „tonáží". Určují i denní mzdu žence a jiných ll^me?dných pracovníků. Také úrokové míry byly již pevnč stanoveny ^fvrdě^byl trestán věřitel, který si vzal od někoho bez důvodu do zástavy otrokyni; jestliže vlastník otrokyne odpřisáhl, že nic nedluží, h la mu nejen vrácena otrokyne, ale zaplacena také mzda za práci, kterou otrokyne svému pánu po dobu bezdůvodného zadržování udělala; jestliže u samozvaného věřitele zemřela, musel nahradit 2 otrokyne (čl. 22, 23). Ověr nesměl být poskytnut ani synovi, pokud ještě patřil do rodinného společenství, ani otrokovi (čl. 16). Od otroků nesměl obchodník koupit ani stříbro, ani obilí nebo vlnu, olej apod. (čl. 15). Chránila se důvěra: majitel skladiště ručil za uložené věci; ručení byl zbaven, pokud prokázal, že uložené věci se ztratily spolu s jeho majetkem pro neodvratnou událost (č. 36, 37). Také majitel trkavého býka nebo kousavého psa byl odpovědným za náhradu škody jimi způsobenou; rozlišovalo se, byl-li zvířetem smrtelně zraněn plnoprávný člověk nebo otrok: náhrada byla 40 nebo jen 15 šekelů stříbra (čl. 53—55). Vlastník vadné stavby, kterou nedal ani po úředním vyzvání opravit, byl souzen královským soudem, který zpravidla vynášel rozsudky smrti (č. 58). Otrokům bylo zakázáno opustit město bez souhlasu pána (čl. 51). Kupec otroka nebo otrokyne, který neznal jméno jejich prodavače, byl trestán jako zloděj (čl. 40). Kdo připravil cizí otrokyni o panenství, zaplatil jejímu pánu částku vyšší, než byla její prodejní cena. Znásilnění ostatních otrokyň, podobně jako zranění, zabití nebo ukradení otroka, se trestalo jako zničení nebo poškození cizí věci (čl. 49). Rodina v Ešnunně byla uzavřeným celkem: její příslušníci byli závislí na otci nebo matce a vázáni na společné hospodařeni. Chtěl-li jeden z bratří prodat svůj podíl, byl povinen jej přenechat druhému brattu za polovinu částky nabídnuté cizím kupcem (čl. 38). Kdo prodal 2 nouze svůj dům, měl právo retraktu, tj. kupec při opětném prodeji musel mu jej nabídnout ke zpětné koupi (čl. 39). Jen smluvně uzavřené manželství bylo chráněno (čl. 37): Jestliže se někdo o^ení s dcerou někoho be^ dožádání jejího otce mho matky a nepřichystá jejímu otci nebo matce hostinu a neuzavře manželskou smlouvu, i kdyby nevěsta prodlela cely rok v jeho domě, nestane se jeho manželkou." Také v Ešnunně se chránil snoubenec - toto ustanovení čteme už potřetí, našli bychom je ostatně i ve vyprávění Tisíce a jedné noci - ořed vypočítavosti budoucího tchána, který našel pro dceru výhodní- ženicha (čl. 25). Trestalo se jen manželčino cizoložství: Byla-li dopadena „in fla » i \ \ i byla potrestána smrtí (čl. 28). - O rozvodu zákony z Ešnunny neml Znají však jiné konce manželství: 1. zajeti nebo únos manžela fo^1, řilo-li se mu uniknout, musela se manželka vrátit, i když se zatím vdala a měla s novým mužem dítě, čl. 29); 2. manželova emigrace nT°~ vovaná jako opovržení k zemi a vladaři (v tomto případě ztratil °^ Trestní právo v Ešnunně neznalo ani krevní mstu, ani odvetu ^ tělesná poškozeni byly stanoveny majetkové tresty. Trest smrti byl výi* mečný: na manželku dopadenou při cizoložství, na únos a znásilněni zasnoubené panny (č. 26) a na krádež spáchanou v noci na majetku rauš kéna (č. 12, 13). Jako zloděj mohl být potrestán i vysoký funkcionář který našel otroka nebo dobytče uniklé z králova paláce a do 30 dnů je paláci nevrátil (čl. 50). Zákony z Ešnunny upravují jen některé úseky právních a hospodářských vztahů. Představují nejspíše opis části většího právního díla, které sloužilo patrně potřebě dvorních a soudních úředníků. Proto jsou bez prologu, epilogu i obvyklých vládních proklamací. CHAMMURAPIHO ZÁKONY — VRCHOL MEZOPOTÁMSKE PRAVOTVORBY Jako antické Řecko mělo svou slavnou éru Periklovu a klasický Řím prožil zlatou dobu Augustovu, tak také Babylón prošel svým vrcholným obdobím za Chammurapiho. Byl to, jak již víme (IV. kap.), nejproslu-lejší vladař na mezopotamském trůně. Vytvořil říši a udržoval ji tuhou centralizací a unifikací: dal jí jediné centrum - Babylón, jedinou úřední řeč - akkadštinu, jediné náboženství - říšského boha Marduka. Chammurapi ovšem nespoléhal jen na Marduka, hlavní tmel říše viděl ve výkonné a zákonodárné moci; jeho dílo nemělo svým rozsahem a významem obdoby ještě po více než další dvě tisíciletí. I když jeho zákony přišly o gloriolu prvenství, sotva kdy ztratí primát díla nejzávaž-nějšího a nej většího, ba i nejtěžšího- bazaltová stéla, do níž byly vytesány, váží několik metrických centů. Urukagina chtěl reformovat jen lagašský stát, Urnammu vystupoval jako zmocněnec boha Nannara pro město Ur, Lipit-Ištar byl v zastoupení isinské bohyně již vladařem Sumeru a Akkadu - Chammurapi se představuje jako panovník čtyř světových stran a všech „černohlavých". jii před nálezem slavné stély byl,, ^ ^kaoo v opisech 2AsSurbanipalovy ^> «*kolih ( h,^ l>řckViipllo místo ,crttio nalezu: našla se Z v ebm,fc Od Ä 0li velkého rivala Babylóme, kde ji v hknibce 11 ^ Sl"*h. ;Uopole dámských králů objevil v zimě r 1902 „ m P°d ho př £ ™«*na jako válcf^ chystal vrýt na její spodní část nápis, prot0 ji'dal ! u 2* ^ * text více než třiceti zákonů (obr. XVI.). Stéla bi 'Čími *n,čl1 vlastně zachráněna - na původním místě by byla , °V/Cm ^^kafo iako ostatní památky a stavby z doby Chammurapihonn*!!* Dílo je uvedeno prologem, uzavřeno epiWem I>)' ..paragrafu', jak je vyčíslil první editor st&v ™mi >e 282 P. V. Scheii") PubHkace díla s přepisem a prekladľm * za necelý půlrok po objevu způsobem vskutku mistrova dosud základním pramenem asyriologické Hteratury NoW způsobily objevy dalších kamenných úlomků z jmych stéltoLľ^Í rovněž v Suzach. Jejich vydavatel, francouzský asyriolog Jean Nouar rol, soudí, že Sutruknachchunte odvlekl do Suz nejméně tři sľélv z nichž ovšem jen jedna se zachovala celá.17) Chammurapiho zákony byly vystaveny v chrámech velkých babylónských měst. Vladař si přál nej širší publicitu svého díla; ovšem při veliké negramotnosti nebylo to snadné. Proto Chammurapi říká - u vědomí této zábrany - ve svém epilogu: „ Ten, komu bylo ukřivděno, kdo se dostal do sporu, necht přijde k mé sob krále spravedlnosti, necht si dá přeHst stélu s mým nápisem, necht vyslechne má vzácná slova, necht má stéla mu objasní jeho případ, necht wá$i j rozhodnutí!" Stéla ovšem nemá ustanovení o trhové smlouvě, testamentu, dědické posloupnosti dcer, manželských překážkách, zavodňování aj. Není v ní zmínky ani o prosté vraždě nebo otcovražde, ale trestá se vztažení ruky s vnem na otce i úkladná a loupežná vražda; netrestá se žhářství, ale plenění při požáru; nemá ustanovení o prosté krádeži, stíhá však vloupaní do domu. Jen letmo se dotýká soudní organizace ■.procesu,^ema řádky o cWch, poplatcích a jejich vymáháni Bylo by ^<££ kvalifikovat dílo Chammurapiho jako zákoník VýtM ko ^ rapiho", užívaný jeho prvními vydavatelia ^ venčni,") pod nímž se nemyslí na úplnost díla, ale na právních případů. ^ co nejsebevědoměji, Chammurapi, byť výzva jeho epilogu zneia nemohl dosáhnout vyčerpávající úplnost, svého díla. Jeho rcdaktofi nedokázali muknout ze jha ustálených právních ohycqú a ncvi(áél. ukc nutnost, abv je písemně zachytili.«•> Dali vtesat zpravidla jCn onv předpisy, jimiž In Iv obyčeje reformovány, nebo takové, pro než neby|0 v dosavadních obyčejích řešení vůbec. Jejich práce byla kasuistická, řešili konkrétní právní případy, tak jak to zná ještě anglické common law. Každé ustanovení začíná podmiňovací větou (tedy spojkou iumma m jestliže), v níž je vylíčena skutková podstata (viz přední deskv vazby); v závětí jsou určeny právní důsledky se sankcí. Taková metoda vylučuje abstraktní formulaci, takže v zákonech nenajdeme definici nebo výklad běžných právních pojmu, jako např. vlastnictví, koupe, půjčky, krádeže, zpronevěry, vraždy, ublížení na tele aj. Abstraktně uspořádané dílo bylo by tehdy sotva komu srozumitelně. Nedostatek abstrakce nemůžeme přičítat tvůrcům k tíži, ani jim vytýkat nedostatek odborné kvalifikace. Byli do té míry zběhlí v právní praxi, si vytvořili svou pracovní metodu, při níž vycházeli z opravdových itřeb hospodářského života a společenských poměrů. Proto se jejich dilo vyznačuje nepopiratelným rysem pokrokovosti ve srovnání s předchozí společenskou formaci. Ovšem, nebyli neodvislými odborníky, kteří by rozhodovali jen podle svých znalosti: bylí především příslušníky své třídy, zastupovali a hájili její zájmy; byli také podřízeni svému pánovi, orientálnímu despotovi, a proto plně na ně dopadalo: ,,čl chleba jíš, toho píseň zpívej 1" Zabývat se systémem, vytvořeným těmito redaktory, patří již do odborné studie. Pro jeho charakteristiku stačí poukaz na dvě nestejně velké části zákonodárného díla: První (§§ 1—41) je v podstatě souborem předpisů veřejného práva; začíná několika ustanoveními z procesu, pokračuje stiháním krádeže věcí z paláce nebo chrámů a uzavírá se předpisv správními, určenými pro osoby, jimž vladař svěřil pozemky za výkon služeb, a pro osoby vojenské. Druhá,daleko obsažnější část (§§ 42—282), upravuje vlastnictví, rodinu, posloupnost, tělesnou nedotknutelnost a některé hrdelní zločiny, jimiž se zasahovalo do práv jednotlivce, jako cizoložství nebo usmrcení způsobené nedbalostí stavitele. 20> Mnohem těžší hlavu působí asyriologům jiný problém, vyvolávající mezi nimi rozpory, jež si svou břitkostí nezadají s našimi někdejšími boji o pravost Rukopisů. Jde o otázku: co je vlastně Chammurapiho dílo? Pro historika uméni je odpověd snadná (X. kap.). Právní historik si nad ním láme hlavu. Orientální filologové jej přesvědčuji, že jde o pouhou literární památku, sice jednu z největších a nejvybroušenějších,*1* Úl nic víc. Právní historikové chtějí reputaci díla zachránit tím, že je kvalifikují aapon jako sbírku soudních rozhodnuti, vydaných pro praxi 212 le ovšem otázkou, zda a jak bylo toto dílo v noznačna odpověd mni není Známe jen ^S^*"**- Jed-hodnutí, v nichž se ríka, ze jsou v souhlase s vvri á SOudní rOž stélu blíže nejmenují, natož aby citovala její p4L°f n Stély"; to* originál Chammurapiho stély paragrafy neznal * -né> jak víme> P. V. Scheila. Z praxe známe řadu dokladů z ni h^k" dílem teprve aplikace Chammurapiho zákonů22) je 2řejmá. Ovš nevyslovená, těch, kde na takovou aplikaci soudit nelze. ^ 111110116111 více je Ať máme již před sebou památku literární nebo dli « vždy si zaslouží našeho obdivu. Její redaktoři neb ti' nodárné- nální, přejali formální rozdělení díla': v proW ^S? T ^ oň& jako zástupce bohů; nepovažovali za vhodné Ľ přisoudí/i Mardukovi, prvorozená Eovu, moc nad všemi lidmi, povýšili jej nad božské Igigi, když ohlásili jeho vznešené jméno Babylónu a povýšili jej ve všech končinách světa, když mu vybudovali věčné království s pevně %ak°tvenými %á^a(b Ja^° wbesa a %emě, tehdy Anum a Enlil pro %ajištění blahobytu lidí zdolali mne mým jménem Chammurapi, jako vladaře pokorného, bohabojného, abych spravedlnosti dal zaWÍt na %emi, abych zničil\losyny a ničemy, abych zabránil mocným utiskovat slabého, abych vzešeljako bůh Slunce nad černohlavým lidem a zemi září rozjasnil Dále mluví Chammurapi již o svých činech, vypočítává, co učinil pro svou zemi, města a lid: jsou to skutečně resgestae, jaké nám později zanechali např. římští císařové. Chammurapi v mistrovském obalu uvádí také své nemilosrdné zásahy proti nepřátelům a rebelům: nepřizná, ze vyvrátil město Mari ze základů, ale vyjádří se sídliště na Eufratu na pokyn boha Dagana, svého stvořitele a ušetrúhd z Man a Tuttulu". Připisuje si význačná epiteta: „veliký drak lapánínepřáteli„nezkrotný ^«^-*»^* útočník", „umlčitel vzbouřenců" apod. Prolom Přechází téměř plynule k ústřední, zákonodárné části; Jrapi sGe představuje se všemi svými tituly: potomek Sumulďela, mocný dědic Sínmuballita, z váného rodu krá/0v steh králsilný, slunce Babylónu Jeidáváv^chá^áh nad Sumerem i Akka dem 'král, jenž si zjednává poslušnost čtyř stran světa, oblíbenec Ištařin,jSeffJÍ já. Když nme Marduk pověřil, abych ukázal lidem spravedlnost, abych ^ dal vedení, vložil jsem právo a spravedlnost do úst yme. Tehdy...« (nynj, následují jednotlivé zákony). První zákony nestíhají - jak by se očekávalo - urážku panovníka nebo vlastizradu, vzpouru atd. Redaktoři dobře znali své „pappenheimské", jejich sklon k sudičství, udávání a křivopřísežnictví. Proto na začátku najdeme přísné tresty na kverulanty a denuncianty: „Jestliže někdo obvinil někoho z vraždy, avšak neprokázal to, ten, kdo jej obvinil, bude potrestán smrtí Také se chrání soukromé vlastnictví plnoprávného občana: „Jestliže kupec nepřivedl toho, kdo mu věc prodal, nebo svědky, před nimiž ji koupil, kdežto vlastník ztracené věci přivede svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, kupec bude jako zloděj potrestán smrtí (§ 10)." Smrtí se stíhal únos dítěte plnoprávného občana (§ 14) a zadržování cizího otroka (§ 19); naopak, přivedení uprchlého otroka jeho pánovi se odměňovalo „nálezným" ve výši 2 šekelů stříbra (tj. asi desetiny hodnoty otroka). Vloupání do domu se trestalo na místě: pachatel byl před probouraným otvorem pověšen (§ 21). f Přežívání původní občiny se odráží ještě v předpisech o loupeži (§§ 22, 23): „Jestliže se někdo dopustil loupeže a byl dopaden, bude potrestán smrtí; jestliže lupič nebyl dopaden, oloupený ohlásí pod přísahou vše, oě byl oloupen, a občina s představeným, na jejímž áKPmí Va loupež spáchána, nahradí mu vše, oč byl oloupen" Nebyl-li vypátrán loupežný vrah, občina zaplatí pozůstalým po oběti 1 minu stříbra, taková byla tedy hodnota člověka, ovšem plnoprávného. Vladař měl zvláštní zájem na udržení obranyschopnosti země a dal mu výraz v šestnácti zákonech (§§ 26—41), o nichž byla již řeč (VIL kap.). V těchto zákonech bylo upraveno i hospodaření pozemky vojenských osob. Proto další předpisy (§§ 42—65) upravují pacht zemědělské půdy, opatřování hospodářského úvěru, udržování kanálů, zřizování štěpnic, zejména datlových. Strom byl v zemi, na stavební dřevo chudé, přísně chráněn: „Jestliže někdo bez solení vlastníka pokácel v jeho zahradě strom, zaplatí % miny stříbra (§ 59)." Předpisy z vyhlazené části stély (§§ 66-100) lze z velké části rekonstruovat podle nalezených tabulkových fragmentů; pro odlišení jsou 214 L hoAldo řeky; nechá-li pán manželky svou manželku naživu taí> íí pachatel potrestán smrtí: „Jflj nekdo facpal rcihkem m ^ 2uu. " vy'P<>151 " Mlm kM' ^ Jofade"' b"de Potres'át> "»rtl; tato ^ viny (§ 130)." Byla-li manželka v pouhém podezření z cizoložství tu se rozlišovalo, zdali ji podezříval pouze manžel nebo jí předhazovalo špatné chování její sousedstvo: „Jestliže manželku nařkl její manžel, ona však nebyla přistižena, že spala s ci^ím mužem, odpřisáhne při bohu a vráti se do svého domu (§ 131)." „Jestliže na něčí manželku ukazovali prstem holi cizímu rnu^i, ona vlak s ci^ím mužem nebyla přistižena, %e u něho spala, ponoří se kvůli svému mu%i do řeky (§ 132)." Zde měl ji usvědčit vodní ordál. Manželství mohlo být rozvedeno pro manželčinu neplodnost, pokud ovšem nebyla nevyléčitelně nemocná: „Jestliže si někdo v%al manželku a jí se ^mocnila %houbná horečka, on si pak chtěl vsýtjinou manželku, může šiji v%ít, ale svou manželku nevypudí; bude bydlet v domě, který jí postaví; pokud bude na žjvu, bude jí poskytovat výživu (§ 148)." Rozvod byl tu vázán na zajištění nemocné ženy jejím manželem. Také manželka mohla žádat o rozvod: „Jestliže manželka pojala odpor k svému manželovi a řekla mu ,Nebudeš mne objímať, bude její náležitost prešetrená před jejím*) soudem; dbala-li na svou čest a byla-li bet^ chyby, avšak opouštěl-li její manžel domov a velmi ji urážel, bude tato žena be% viny; ve^me si své věno a odejde do domu svého otce (§ 142)." Ovšem běda manželce nehodné : „Jestliže nedbala o svou čest a opouštěla domov, promrhávala rodinný majetek, urážela svého manžela, tato žena bude hojena do vody (§ 143)." Ještě horší konec čekal manželku, která se manžela zbavila úkladnou vraždou: „Jestliže manželka dala usmrtit svého manžela kvůli jinému muž}, bude tato žena nabodena na kůl (§ 153)." Na krvesmilstvo dopadal trest, který byl patrně pozůstatkem z dob prvobytné pospolitosti: „Jestliže se někdo vyspal se svou dcerou, bude tento člověk vyloučen z občiny (§ 154)." Posloupnost byla upravena jen u oblíbeného syna: „Jestliže někdo daroval svému synovi, v němž se jeho oku %alíbilo, pole, %ahradu nebo dům, vyhotovil pro něj tabulku opatřenou pečetí, poté odejde otec %a osudem, když se pak bratři dělí, ve%me si dar, který mu otec dal, a nadto si rozdělí majetek otcovského domu rovným dílem (§ 165)". Platné vydědění syna se řídilo tímto před- syna provinění, jež vede k vydědění, otec svého syna nevy dědí. - Jestliže se dopustil vůh otci těžkého provinění, jež vede k vydědění, otec mu pro první případ odpustí; do-pustil-li se těžkého provinění podruhé, otec může svého syna vydědit'(§§168,169). *) doslova „před její bránou", tj. před soudem příslušného okrsku (čtvrti) Nový sňatek vdovy byl vázán na soudní schválení- , , 0 děti jsou nedospěle, se rozhodla vejít do domu jiného m * "J^ vdov« Masu soudu; bude-li chtít vejít do domu jiného muže „Y ^" fy . ..•//.- jxí.&tíhn mm&oI* ~ . ■ "vs soudcové »*tii . . > "—y"' "J" «oi»ti jiného Lete" soudu; huie'b éM "ej,t do ^"jiného mufe lajete jejího dřívějšího manila a svlří majetek soupis jtL pozWi"" »">»¥» ' tít° **i také Jim dajľvZoŤfŤ'', *««fc o majetek a vychovají nedospělé déti; nemohou LĽl ulhJestliíe PastJř>J*>n«Í byl svěřen brav nebo skot k pastvě, byl nepoctivý, změnil znaiku majitele a prodal dobytie, bude usvědčen a nahradí majiteli desetinásobek toho, co odcizil z bravu nebo shotu (§ 265)." - „Jestliže se v ohradě projevil ,dotek boha* nebo dobytče usmrtil lev, pastýř se očistí přísahou a škodu v ohradě ponese majitel ohrady (§ 266)." „Jestliže pastýř zavinil nedbalostí, že v ohradě vznikl svrab, sám ponese škodu z* svrabu, který nechal vzniknout v ohradě, nahradí brav i skot jejich majiteli (§ 267)." laké Chammurapi uvádí tarify - pro služby a mzdy: „Jestliže si někdo najal dobytče k vyšlapáváni obilí, je zfi ně nájemné 20 ka obilí denně (§ 268)". -„Jestliže si někdo najal nádeníka, dá mu od počátku roku do 5. měsíce derme 6 zrnek stříbra, od 6. měsíce do konce roku dá mudenniSzmek stříbra (§ 273)." „Jestliže si nikdo najal lod plující po proudu, nájemné z* 1 den jsou 3 ZT* stříbra (J 275)." Potlcdnl zákony mluví o otrocích: „Jestliže nikdo koupil otroka otrokyni a od koupi neuplynul celý misie a otroka přepadla padoumice, kupec jej vráti prodateli a vezme si junty, které oplatil (§ 278)." - „Jestliže otrok řekl svému pánovi tNejsi mým pánem* Jeho pán jej usvidiL *e k jeho otrokem, š utne mu ucho (§ 282)." Na zákony navazuje bezprostředné epilog, z něhož vyjímáme někter charaktenitické pasáže: /V<í přikuj Samoto, nejvyššiho soudce nebes i m ymi ZaZdř/I Na podnít Marduka, mého H9cht m&3 Právm ... nmjde nikoho kdo by Je » Ké( m^^^e ^ £ .. Jestliže kterýkoliv člověk nebude dbát mých sl sloup, a bude přebrat mé kletby, nebude se báľiČu?" mPsal »* svůi právní řád, který Jsem vytvořil, potlačí mé výra*^,^*^ Jí hladí moje Jméno, aby vepsal své vlastní, . nech/v n- Wé dilo> vy-jeni ohlásil mou vládu, odejme mu lesk jeho krl!-: Amm> otec bohň prokleje jeho osudí J kralova^ \lomi jeho ^ Nech/ Enlil, pán určující osudy, ... pěnití proti něm a odpor, které mu přivodí zánik v jeho sídle, necht muT^Ť^ Vlp0ur" léta hladomoru, temnotu bez světelného svitu smrtelnou */? hátké *9> Vlnetonjmi ústy vyhlásí vyvrácení jeho města, odvlečení hh' n"*'***** Z trůnu, vymýcení jeho jména i památky v zemi r m^en{ Chammurapi dává jednomu bohu po druhém pronášet těžké kletby a na konec vyzyva všechny^bohy společně: ^.nechť proklejí zhoubnouleZu takového človeka, jeho potomstvo, jeho Hd a vyškol" Staroorientální člověk se děsil kleteb bohů, dopadaly na něj účinněji než pohrůžky pozemskými tresty. Chammurapiho redaktoři byli dobrými psychology, proto na závěr díla, který je vedle začátku vždy nej vyhledávanější částí, položili nej drastičtější výstrahy. I po této stránce byli mistry svého oboru. POZDĚJŠÍ BABYLÓNSKÉ ZÁKONY Ani počtem, ani významem nebyly po Chammurapim vydány předpisy, které by se i jen přibližně rovnaly jeho dílu. V Babylónii se objevily zbytky větší pravotvorné památky teprve v novobabylónské době. Jde o 15—16 předpisů na nevelké tabulce, uložené ve Státních muzeích v Berlíně. 25) Nemají ani prolog, ani epilog a upravují pacht, chov dobytka, náhradu škod z nedbalého zavodňování, přímé zastoupení, ručeni za právní vady prodávané otrokyne; několik předpisů ^ vtahuje k manželství a posloupnosti. Patrně *> o^^£ díla (spíše než o úsek přímého textu zákoníku), které sloužil p soudních a dvorských kanceláří. r^mmurapim - s drob- Jiní vladaři vystačovalise) _ ostatně )iz pred ^^[^ním™: nými nařízeními pro konkrétní přípa y . jaHalM) Za vlády Peršanů a říkalo se jim míhrum nebo někdy tez smaa Seleukovců byla v Babylónii vydávána nařízeni, zvaná 219 ASÝRSKI1 ZÁKONODÁRNÁ PAMAIK* hl Z/ Ncistarší známé i d* 0 tří fofRM nty ^0 dl. P* n- 1. po^ zejí » „divokých vykopávek" .taíoasyrské kupecké osady v KaniSi (lll. kap.). Na/Vvámc je itaroMytlkýnii „zákony ; obsahu,! pfcdpi|y ô ioudní orgaoíÄičí tĚto oíudy *op*ocUú< Více o asýrskom právním llTOt* říkají slřrdoasyrské „zákony" na 14 ttbulMch (o/načených písmeny A O),'0' nejspíše z doby Tígkt pilesara 1 (1115 1077).:"> Objevil je před první světovou válkou německý archeolog W. Andrac v ASSuru, u brány boha Šamase, kd. zasedal městský soud. Tyto tabulky sloužily patrně členům soudního tribunálu. Kcjro/sihlejší je tabulka „A", jež v 59 článcích jednala o právu zeny a trestních činech spáchaných na ní a od ní. Proto bývá zvána „Právním zrcadlem usyrskjch fen". Několik ukázek: „Jestliže vdaná fena Ha méstem, někdo ji zádrži a řekl ji JSI ech mne, abych se s tebou vyspaV, jestlify fyna nesouhlasí a úporné se bráni, ale on ji ^násilni a vyspí se s ní, a f byl přistižen při linu, mdkw proti nému dosvědčili, fy se s onou fynou vyspal, tento človék bude potrestán smrti, fyna je bez vinJ (ČL 12)" ~ >Jes^Že vdaná íena vJíla Ze ^ého obydli a Ha k nikomu do jeho obydlí, jestlify se on s ní vyspal a věděl, fy je vdaná, tento muž *tat0 tena budou potrestáni smrtí (čl. 13)." „Jestlify se někdo vyspal s vdanou fynou, bud v krčmě nebo na ulici, a věděl, fy je vdaná, bude s tímto smilníkem nalofyno tak, jak manfyl rozhodne nalofyt se svou manfylkou; jestlify s ní spal, ani% věděl, fy je vdaná, je bez P^J> manfyl přičte vinu své man-fylce a nalofy s ní podle své vůle (čl. 14)." Tabulka „B" je zachována ve 20 článcích, upravujících např. rozdělení otcovské nemovitosti mezi syny, z nichž nej starší dostal dvojitý díl (čl. 1), nebo ochranu nemovitostí před zásahem třetí osoby (čl. 13), aj.»> Vedle středoasyrských „zákonů" se dochovaly sbírky instrukcí pro poměry v paláci a harému, výstižně charakterizující poměry, které tam vládly ve 14.—12. stol. př. n. 1. Mezi nimi je např. zajímavý předpis, nedovolující, aby přímí svědci oznámili vladaři úmrtí jeho nejbližšiho příbuzného; takové oznámení vyžadovalo protokolární akt, vyhrazený jen kancléři paláce. Z asýrskych zákonů ani jeden neukládal péči o vdovy, sirotky nebe chudáky vladaři nebo některému veřejnému orgánu, snad i to bylo vliverr drsné povahy Asyřanů (VII. kap.). V moři starosti o vlastní trůn a bez pecnost země nezbyl patrně asýrskym despotům na takové věci čas. Konečně i tam, kde příkaz charity „aby silný neškodil slabému" se 220 dostal na kov nebo hlínu nemohl jej vydali. Byl postaven pod sankci &Uoen ^tskou sankci těch kHn cen ponecháno hlouhce nábcÄ pflkaZ se mnohokrát oayval v dalších tL^tT, P°ddan^ T"<"° tovani človeka člověkem nabral na boÍ ^ vykofis- nodarcum nelze 0dU2nat prvenství v iľľ ľ' Me20Pot™ským 2áko-propagandy. >en° vyslovení, byť s cílem vlastní