ENKI A NINGHURSAG
Když zemi čistou jste si rozdělili, bozi, Dilmun byl krajinou čistou, když zemi neposkvrněnou, místa jste si rozdělili, byla země Dilmun krajinou čistou. 5  Země Dilmun je čistá, země Dilmun je jasná, země Dilmun je jasná, země Dilmun je zářící. Tehdy ještě, když na Dilmunu ulehl sám, i pro Enkiho, jenž se tam potom se ženou svou miloval, byl Dilmun místem jasným, místem zářícím, io  Tehdy j eště, když na Dilmunu ulehl sám,
i pro Enkiho, jenž později tam se ženou svou ležel, byl Dilmun místem jasným, místem zářícím.
Na Dilmunu vrána nekrákorala,
kohout nekokrhal, 15 lev nezabíjel,
vlk nerdousil beránka.
Divoký pes nevěděl o chytání j ehňat,
vepř neznal, co je požírat obilí.
Slad, který vdova na střeše usušila, ao pták z výšin nebe nevyzobával. ~
Holubička hlavu svou (k zrnkům) neskláněla.
Kdo oči měl choré, neříkal >> mám oči choré«,
kdo hlavu měl bolavou, neříkal »bolí mě hlava«,
stařeny dilmunské neříkaly »jsmě stařeny«, a5  starci neříkali »jsme starci«.
Dívka se nekoupala, ve městě voda čistá neprýgtila.
Kdo tehdy řeku překročil, již neřekl nic,
kněz pohřební kolem něho neobcházel,
žádný zpěvák nezpíval. 30  Na okraji města nářek slyšet nebylo.
Tu Ninsikilla otci svému Enkimu praví:
„Město, jež jsi založil, město, jež jsi založil,
Dilmun, město, jež jsi založil,
(1 řádek fragmentárni) 35 nemá žádné řeky.
Na Dilmunu, jejž jsi založil,
sladká voda neteče,
statky a pole úrodné nejsou!"
(2 řádky zničeny) 41  Otec Enki dceři své Ninsikille odpovídá:
„Nechť bůh slunce Utu, jenž na nebi stojí,
ze svého sídla;se podívá, po délce své rozhlédne se!
(1 řádek fragmentárni) 45  Z úst, jež vodu ze země vysávají, ať vodu sladkou ti
ze země přinesou
nechť z tvého napajedla velkého voda vytéká!
Město tvé ať vodu hojnosti pije,
nechť vodu hojnosti z něho pije,
ať studny vody hořké ve vodu sladkou se změní. 1        49 a Nechť brázdy na polích nadbytek zrna ti dají, i 50 ať město tvé přístavem, sýpkou země se stane!
f Ať Dilmun přístavem, sýpkou země se stane!"
í
í Pak Utu, bůh slunce na nebi žhnoucím,
í ze svého sídla se podíval, po délce své rozhlédl se.
. Z místa boha měsíce Nannara,
55  z úst, jež vodu sladkou ze země vysávají, ! vodu sladkou jí ze země přinesl.
Z jejího velkého napajedla voda vytéká. I Město její vodu hojnosti z něho pije, ■ *
Dilmun vodu hojnosti z něho pije. 60  Studny vody hořké se ve vody sladké proměnily, " brázdy na polích nadbytek zrna jí přinesly,
město její sě přístavem, sýpkou země stalo, j Dilmun se přístavem, sýpkou země stal.
I Nyní je Utu mocný, opravdu, stalo se tak!
102
103
65  Ten, jenž sám moudrý je, před Nintu, země matkou,
Enki moudrý před Nintu, země matkou,
svým mužským údem hráze kanálů plnil,
svým mužským údem rákosy svlažoval,
svým mužským údem rákosy do listoví oblékal. 70 Potom pravil: „Nikdo ať do rákosiště nevkročí!"
Enki potom pravil: „Nikdo ať do rákosiště nevkročí!"
Při životě Ana přísahal.
(a řádky fragmentárni) 75  Sémě své vložil jí do lůna.
Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
Den jeden byl pro ni měsícem jedním,
dny dva měsíci dvěma,
dny tři měsíci třemi, 80 dny čtyři měsíci čtyřmi,
dnů pět měsíci pěti,
dnů šest měsíci šesti,
dnů sedm měsíci sedmi,
dnů osm měsíci osmi, 85 dnů devět měsíci devíti, měsíci mateřství. :
Nintu, matka země, (tak hladce) jak nejlepší olej,
(tak hladce) jak teče nejlepší olej,
Ninmu porodila.
Bohyně Ninmu ke břehu vyšla. 90  Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží se,
svému poslu Isimudoví praví:
„Tu mladou a krásnou dívku snad políbit nemám?
Krásnou Ninmu snad políbit nemám?"
Posel Isimud mu odpoví: 95  „Tu mladou a krásnou dívku nelíbej,
nelíbej Ninmu krásnou!
Pro svého vládce zvednu vítr silný, zvednu vítr silný!" (Bůh) sám potom do člunu vstoupil, podruhé k břehu s ním přirazil. 100  Objal ji, políbil,
Enki sémě své vložil jí do lůna.
Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
104,
Den jeden byl pro ni měsícem jedním,
dny dva měsíci dvěma, 105  dnů devět měsíci devíti, měsíci mateřství.
(Tak hladce) jak olej, jak nejlepší olej,
Ninmu (tak hladce), jak vytéká nejlepší knížecí olej,
Ninkurru porodila.
Bohyně Ninkurra ke břehu vyšla, no Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží se,
svému poslu Isimudovi praví:
„Tu mladou a krásnou dívku snad políbit nemám?
Krásnou Ninkurru snad políbit nemám?"
Posel Isimud mu odpoví: 115 „Tu mladou a krásnou dívku nelíbej,
nelíbej Ninkurru krásnou!
Pro vládce svého'vítr silný zvednu, vítr silný zvednu!"
(Bůh) sám potom do člunu vstoupil,
potřetí k břehu s ním přirazil. 120 Objal ji^ políbil,
Enki své sémě jí do lůna vložil.
Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
Den jeden byl pro ni měsícem jedním,
dnů devět měsíci devíti, měsíci mateřství. 125  (Tak hladce) jak nejlepší olej,
Ninkurra (tak hladce), jak vytéká nejlepší knížecí olej,
Uttu krasavici porodila.
Bohyně Nintu krásné Uttu říká: „Chci radu ti dát, mou radu přijmi, 130 chci slovo ti povědět, za své je vezmi! Někdo se v rákosišti dívá, rozhlíží, Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží, oči mu svítí!
(asi 10 řádku fragmentárních)
144 Uttu, krasavice, rozkaž mu.. . (3 řádky fragmentárni) okurky přines...
i°5
155
J 60
165
170
175
180
■I"
jablka přines. .. hrozny přines.. . V dome nechť se chopí mé šňůry, nechť Enki se:chopí šňůry mál"
Podruhé vodou vše plnil, strouhy vodou plnil, kanály vodou plnil, místa pustá vodou plnil. Zahradník, jenž jen prach znal, teď raduje se, Enkiho objímá:
„Kdo jsi ty .. . (že zahrada se zelená)?" Enki zahradníkovi odpovídá: (1 řádek zničený) „Přines mi okurky... přines mi j äblka... přines mi hrozny.. Přinesl mu okurky.,. přinesl mu jablka... přinesl mu hrozny, do klína mu je vložil. Enki zbledl, žezla svého sc chopil, Enki k bohyni Uttu zamířil. „. .. v domě j ej ím ? O tevři!" „Kdo je to? Kdo jsi?"
„Já jsem to, zahradník,: chci okurky, j äblka a hrozny
ti dát, jak se to patří!" Uttu sc radovala, otevřela dveře domu svčho. Enki teď Uttu krasavici (objímá), okurky jí dává. .. jablka jí dává. .. hrozny jí dává. ..
Uttu krasavice se před ním sklání, ruku mu nabízí.
Enki s Uttu teď společně radují sc.
Vzal si její ňadra, v klínují spočinul,
(vzal si) její hýždě, všude ji hladil.
Vzal si její ňadra, v klínují spočinul,
on, mladík, s ní miloval sc.
Enki semeno své jí do lůna vložil. ■,:
106
185 Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě. Uttu krasavice...
Ninchursag však vyňala sémě z jejího klína:
vyrostl strom,
vyrostl medovník, igo vyrostlo býlí,
vyrostla vodnice,
vyrostl trnitý keř,
vyrostla kapara,
vyrostl... 195 vyrostla kasie.
Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží,
poslu svému Isimudovi praví:
„Všem rostlinám v rákosišti určit, chci osud,
řekni mi, co je to za dřevo, co je to?" 200 Isimud, posel jeho, mu odpovídá:
„Pane můj, to dřevo je strom."
I vytrhne jej pro něho a Enki ho sní. ■  „Pane můj, to medovník je."
I vytrhne jej pro něho a Enki ho sní. 205  „Pane můj, to býlí je."
I vytrhne je pro něho a Enki je sní.
„Pane můj, toto je vodnice."
I vytrhne ji pro něho a Enki ji sní.
„Pane můj, toto je trnitý keř." 210  I vytrhne jej po něho a Enki ho sní.
„Pane můj, toto je kapara."
I vytrhne ji pro něho a Enki ji sní.
„Pane můj, toto je.. ."
I vytrhne to pro něho a Enki to sní. 215  „Pane můj, toto je kasie."
I vytrhne ji pro něho a Enki ji sní.
Enki tak osud všem rostlinám určil, zcela je poznal.
Proto proklela Ninchursag Enkiho jméno:
„Až do jeho smrtí očima života na něho nepohlédnu
220 Anunnakové seděli v prachu.
107
Tu k Enlilovi liška mluví:
„Když Ninchursag před tebe přivedu, jaká bude má
odměna?"
Enlil lišce odpovídá: „Když přede mne přivedeš Ninchursag, 225  v městě svém stromy a pole pro tebe vzdělám,
tvé jméno bude velebeno!"
(24 řádku fragmentárních)
250 Nincliursag klínem svým na Enkim spočinula.
„Bratře můj. co bolí tě?"
„Má hlava mne bolí!"
„Boha Abu jsem ti porodila."
„Bratře můj, co tě bolí?" 255  „Má Čelist mne bolí!" :
„Boha Nintulu jsem ti porodila."
„Bratře můj, co tě bolí?" — „Mé zuby mne bolí!"
„Bohyni Ninsutu jsem ti porodila." ^
„Bratře niůj, co tě bolí?" — „Má ústa mne bolí!" 260  „Bohyni Ninkasi jsem ti porodila."
„Můj bratře, co tě bolí?" — „Má šíje mne bolí!"
„Bohyni Nazijsem ti porodila."
„Bratře můj. co tě bolí?" — „Mé rameno mne bolí!"
„Bohyni Azimua jsem ti porodila." 265  „Můj bratře, co tě bolí?" — „Mé žebro mne bolí!"
„Bohyni Ninti jsem ti porodila."
„Můj bratře, co tě bolí?" — „Mé břicho mne bolí!"
„Boha Enšaga jsem ti porodila."
„Pro ty (bohy) malé, jež zrodila jsem, je určen osud: 270  Nechť Abu je pánem rostlin
a Nintula vládcem Maganu!
Ninsutu ať si Ninazua vezme
a Ninkasi ať je ta. jež přání plní! : Nazi nechť si Nin dar a vezme, 275 Azimua nechť si Kingišzida vezme!
Ninti nechť měsíců je vládkyní
a Enšag pánem na Dilmunu!"
Ó otče Enki, tobě budiž sláva!
108
ENKI A NINMAGH
Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly, za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno, v oněch letech, kdy osudy byly určeny, kdy Anunnakové byli zrozeni 5  a bohyně do manželství vzaty byly, mezi nebe a zemi se rozdělily.
Když bohyně otěhotněly a rodily — tehdy pro jídlo a pití své bozi ještě pracovali. Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi nosili košíky, 10 při hloubení kanálů v Gharalu hlínu sypali. ,
Tu seběhli sc bozi, zrno drtili a na svůj život si stěžovali.
Tehdy nejmoudřejší, jenž: velká božstva zplodil, Enki v hlubině moře, kde voda kolotá, v místě, jež bůh
žádný nespatří, na posteli své IežeLzc spánku se neprobral. 15 Bozi naříkají, stěžují si: „On nám způsobil žal!" Ke spícímu, k ležícímu do ložnice nevstupují.
Nammu, první z matek, jež velká božstva zrodila, nářek bohů synu svému přednesla: „Ty ležíš, ty opravdu spíš? 20 Ty odpočíváš? Proč nevstaneš?
Bozi, jež stvořil jsi, jedni do druhých bijí!
Můj synu, ze svého lože se zvední, k moudrosti své
zručnost přípoj! Opatři bohům náhradu, aby své košíky odhodit
mohli!"
Enki na přání matky své Nammu z lože vstal.
109
25  Bůh, kníže svatý, v zamyšlení do stehen se bije,
vědoucí, moudrý, rozvážný, jenž vše moudré a dobré |
zná, stvořitel, jenž dokáže všechno, !
Sigensigduovi vzejít dal. j
Enki po svém boku ho postavil, přemýšlí o něm. i Když Enki, jediný stvořitel tvaru, se do jeho nitra
pozorně díval, t
řekl své matce Nammu: a
30 „Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty, uval j
práci bohů! f
Až jádro hlíny nad oceánem Abzu smísíš, é
až Sigěnsigdu hlínu odkrojí, 1
nechť Ninmach je ti pomocnicí, :i
Ninimma, Suzianna, Ninmada a Nmgunna, jež jsi l
zrodila, ... í
35  Ninmug, Saršargaba a Ninbara f
ať při tvém porodu stojí! ni
Má matko, až osud mu rozhodneš, 1
' Ninmach nechť na člověka robotu uvalí!" f
(5 řádků fragmentárních) 1
Bohyně rodičky se rituálně připravují na formování prvních lidí. i
Enki, jenž všechno vykonal, aby též nitro jejich
rozveselil,
45 pro matku svou Nammu a pro Ninmach hostinu 1
vystrojil. r
Ta, jež Sigensigdua vznešeného vede, teď chléb ?
vzácný bude pojídat.
Pro Ana s Enlilem Nudimmud pán čistá kůzlata upekl. 1
Velcí bozi na něho chválu pějí: )
„Pane, ty všechno chápeš, kdo se: ti moudrostí vyrovná, j 50 Enki, velký pane, kdo v činech se rovnat ti může?
Jak otec rodný ty v sobě božské moci osudu ztělesňuješ!"
Enki s Ninmach společně pivo pili a jejich mysl i
byla rozjarená. i
i
Ninmach Enkimu praví:
„Podle toho, jak dobře či špatně je tělo utvořeno, 55 já osud mu —jak srdce mé si žádá — dobře či špatně
rozhodnu!"
Enki bohyni Ninmach odpovídá:
„Osud, který si přeješ, ať dobrý či špatný, určím já
sám!"
I vzala Ninmach hlínu nad oceánem Abzu: člověk první, jejž stvořila, svou slabou paží ohnout
nemohl a neudržel nic. 60 Enki, když: prvního uviděl se slabou paží, již ohnout
nelze a která neudrží nic, určil mu osud -—ustanovil ho dvorním sluhou. Člověk druhý, jejž stvořila, viděl málo a stále mrkal. Enki, když druhého spatřil, jenž viděl málo a mrkal
stále,
osud mu určil—- umění zpěvu mu daroval. 65 "Velký pán, drak (celé země), ho před krále postavil.
Třetí člověk, jejž stvořila, nohu měl strnulou.
Enki, když uviděl: třetího, jenž nohu měl strnulou,
práci se stříbrem ho naučil, jeho zář...
Člověk čtvrtý, jejž stvořila, stále jen močil. 70 Enki^ když čtvrtého uviděl, jenž neudržel moč,
koupalho ve vodě, zaříkával — za osud tělu jeho jen
život holý dal.
Pátého člověka stvořila, byla to neplodná žena.
Když Enki tu ženu neplodnou viděl,
určil jí osud, do harému ji dal. 75  šestý člověk, jejž stvořila, úd mužský ani pochvu
neměl.
Když Enki spatřil toho, jenž úd mužský ani pochvu
na těle svém neměl, toho, jejž Enlil však na velkém místě jménem nazval, za osud mu stanovil, aby stál před králem.
Ninmach kousky hlíny mrštila o zem vší silou. 80 Velký pán Enki bohyni Ninmach řekl:
„Každému, jejž jsi stvořila, jsem určil osud, obživu dal. Nyní chci pro tebe tvořit sám, pro tebe osudy zrozených
určovat!"
Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností. Bohyni Ninmach při tom řekl: 85  „Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu,
ta žena porodí."
(2 řádky poškozené)
Druhý (člověk) byl Umul. Jeho hlava nemocná byla, jeho oči nemocné byly, jeho ... byl nemocný, jeho šíje nemocná byla, jeho život byl konci blízko, plíce měl nemocné, srdce
nemocné, vnitřnosti nemocné. 90 Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil^ jeho
'■"■■■páteř.
ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, do pole.
vyjít nemohl. Takového člověka stvořil. I praví Enki bohyni Ninmach:
„Člověku, jejž jsi stvořila, já určil jsem osud, dal jsem
mu obživu.
Nyní ty člověku; jejž stvořil jsem já, osud urči, nechť
pojídá chléb!" 95  Když Ninmach Umu la spatřila, otočila se k němu, k Umulovi přistoupila a otázky mu kladla. Mluvit
vsak neuměl.
Chléb dala mu k nasycení, nemohl na něj dosáhnout,
nemohl si odpočinout, nemohl spát.
Když vstal, nesedl si více, nemohl ulehnout ani
chléb jíst.
100 Tu Ninmach Enkimu praví:
„Ten člověk, jejž jsi stvořil, živý ani mrtvý není,
neunese nic!"
Enki bohyni Ninmach odpověděl: „Určil jsem přece život člověku, jenž ruku slabou měl,
chléb jsem mu dal, i osud toho, jenž stále mrkal, jsem určil, chléb mu dal, 105 i osud toho, jenž nohu měl strnulou, jsem určil,
chléb mu dal,
112
i osud toho, jenž moč neudržel, jsem určil,
chléb mu dal, i osud neplodné ženy jsem určil, chléb jí dal, i osud toho, jenž neměl úd mužský ani pochvu,
jsem určil, chléb mu dal!"
(2 řádky zničeny) 111  Ninmach Enkimu praví: (11 řádků zničeno)
i33   „Nyní již nebudeš na nebi sídlit, na zemi bydlet.
I kdybys chtěl, na zemi nevystoupíš! Na zemi sídlit nebudeš! Můj dům byl postaven, slova tvá v něm však nebudou vyslyšena! 125  Na zemi nebudeš žít! Mé město bylo postaveno, já však
jsem plná hněvu!
Nyní je město mé zničeno, můj dům je zbořen, mé dítě
je zajato!
O spánek jsem oloupena, Ekur jsem opustila. Já sama z ruky tvé nikdy již neuniknu!"
Enki bohyni Ninmach odpověděl: 13°  „Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit'může? Bohyně Ninmach, dílo tvé nechť j e spoutáno! Poté, co Umul v lůně tvém ..., jež nedokonalé bylo,
mne nechala jsi přijmout, kdo mohl ti odporovat? člověk, který za tebou jde, tvar podle mne má.
Ať modlí se!
Nechť ještě dnes úd můj mužský velebí ä v rozum tvůj
věří!
135  Chrámové strážce
až na místa postavím, nechť slávu tvou rozhlásí! Sestro má, nechť hrdinství tvé je velebeno, písní se opěvá a písmem napíše! Bozi všichni mají své příbytky^ Umul ať nyní dům
pro mne staví!"
140 Ninmach velkému pánu, Enkimu, nemohla odporovat. Ó otče Enki, jak sladké je tebe chválit!
113
ENKI A ŘÁD SVĚTA
Mocný pán nebe a země, sám o sobě vznešený, otec Enki, ten, jehož velký býk zplodil, velký tur
zrodil.
Miláček Enlila, hory veliké, miláček svatého Ana. Vládce, jenž strom mésu v Abzu zasadil, nad zeměmi
všemi se zvedající.
5  Mocný drak, jenž v Eridu stojí,
jehož stín pokrývá nebe i zemi,
sad stromů ovocných, který se na zemi rozprostírá,
Enki, hojnosti pán, vládce Anunnaků,
Nudimmud, v Ekuru mocný, síla nebe i země. o  (Enki), tvůj vznešený chrám zapustil v Abzu sloup
nebe i země,
Enki když oči zvedá, nepřátelé zneklidní.
Tura zplodil, jelena zplodil, . ovci divokou zplodil, divokého býka zplodil, ... vyhloubil jámu uprostřed hor, 5 na místě, kam nikdo nevstoupí.
Jak kořeny rákosu do nitra země hledíš.
Do chrámu jsi vstoupil, aby dokonalým stalo se jeho
jméno,
abys rozkazy i úradky vynášet mohl,
svět jednou provždy uspořádat, o Jsi vládcem paláce!
V míru a hojnosti jsi (jeho) základy položil,
oděl ses rouchem lněným,
k ozdobě své korunu sis nasadil,
šat tvůj je dokonalý. 5 V krajině pravé ses zastavil!
Pole obdělaná jsi zavlažil.
Na rozkaz tvůj vrší se kopce a hromady obílí, stáj s ohradou olej a mléko poskytuje, pastýř v radostné písni sladkými slovy to chválí, pastýř dobytka, jenž stloukáním másla tráví své dny. Pro večeře slavnostní ve svatyních bohů vše, co se
patří, jsi připravil.
Tvé slovo mladíkovi dalo sílu. Jak býček s rohy silnými ted na dvoře poskakuje. Tvé slovo dívce do vlasů jako ozdobu vložili. 35  Země svá města založená obdivuje, (s řádky fragmentárni) Páni, vládci,
aby svá srdce rozveselili, chválí tě. 4° Enlil, hora veliká, spolu s tebou rozkazy udílí. Enki, vládce hojnosti, vládce moudrosti, pane, kterého miluje svatý An, ozdobo Erídu, (ty), jenž rozkazy a úradky stanovíš, osud rozhodovat
znáš!
Hlavu jsi obrátil a měsíc sváteční do svého paláce
vstoupil.
45   ... jsi a (dny jeho) dosáhly svého počtu. ■■■
Tys nechal lidi v příbytcích přebývat,
(způsobils), že jak ovce jdou za svým pastýřem.
(2 řádky fragmentárni) 5° Zbraně jsi odvrátil od lidských domů,
v domovech (všem) jsi zabezpečil klid.
Otec Enki na dobré sémě dává pohledět. Ať sémě
dobré vzejde!
Nudimmud ovci na berana pohledět dá. Ať vrhne
jehňátko dobré!
Krávě na býka pohledět dává. Afporodí telátko dobré! 55  Koze na kozla pohledět dá. Ať vrhne kůzlátko dobré! Až z pole pole dobré vyjít necháš, nechť navrší kopce a hromady obilí! (3,řádky fragmentárni)
61  Enki, pán Abzu, spravedlivě ve velikosti své takto sám
sebe chválí:
„Otec můj, vládce nad nebem a zemí, pro mne nebi i zemi zářivě vzejít dal. Můj starší bratr Enlil, pán všech cizích krajů, 65  všechny božské moci shromáždil, do ruky mi je vložil. Z Ekuru, Enlilova chrámu,
jsem do Eridu, do svého Abzu vše nádherné přinesl. Jsem dobré sémě zplozené divokým býkem,
jsem prvorozený Ana, jsem světlo veliké vycházející nad zemí, jsem mocný
pán Sumeru,
70 Jsem první mezi vládci, jsem otec všech cizích zemí. Jsem velký bratr bohů, jsem ten, jenž nadbytek přináší jsem strážce pečeti nebe i země, jsem rozum i moudrost všech cizích krajů. Spolu s vládcem Anem na trůnu rozsudek spravedlivý
vynáším,
75 s Emilem, když na zemi jsem pohleděl, určuji osud, osud na slunce východu určovat mi do ruky vložil. . Jsem ten, jehož bohyně Nintu něžně houpávala, jsem ten, jehož Ninchúrsag nazvala dobrým jménem, jsem ten, jenž před Anunnaky všemi kráčí,
80 jsem prvorozený svatého Ana!"
Když pán velikost svou vylíčil, když veliký kníže sám sebe vychválil, šli Anunnakové v modlitbách a prosbách k němu: „Pane, tvá noha na všem dokonalém spočívá, 85 ty víš, jak rozhodovat, velebený! Ó Enki, budiž ti
sláva!"
Podruhé v radosti veliké
Enki, pán Abzu, ve velikosti své spravedlivě sám sebe
chválí:
„Já jsem pán, jehož slovo je správné a převyšuje
všechno,
na mé slovo jsou budovány stáje a stavěny ohrady. 90 Sotva (mé slovo) k nebi se přiblíží, padá z nebe déšť
hojnosti,
120
121
sotva se k zemi přiblíží, s vodou množství kaprů
připluje.
Na rozkaz můj vrší se hromady a kopce obilí. Svůj dům, svatyni, na místě čistém jsem postavil,
jménem dobrým nazval, své Abzu, svatyni, jsem na místě nej přednějším , i
postavil, určil mu dobrý osud.       ■"■ <<• 95 Až k bažinám užovek můj dům stín svůj vrhá, můj příbytek, jehož sumci s dlouhými vousy
k rostlinám vyplouvají, s kapři se tam rákosím prodírají a ocasy vodu čeří, ptáci z hnízd svých na mne štěbetají. i (8 řádků fragmentárních) , 107  Můj nákladní člun »Koruna, kozoroh Abzu« radost mi přivezl v sobě. V mé velké bažině, na místě vyvoleném, no  pro mne pluj c rychle.... ■
Kormidelníci v rytmu správném veslaře řídí, zpívají písně sladké a skýtají řece radost. Ningirsig, v zemi Magan vládce, pro mne v ruce žezlo zlaté svírá. 115 ' Pro mne, Enkiho, řídí můj člun »Koruna, kozoroh j
Abzu«. 1
Já, vládce, chci jít, j já, Enki, k zemi své chci jít, Já Enki, vládce osudů... (1 řádekfragmentárni) 120 Na zem svou radostně pohlédnu:
co má, dala mi; i ryby prostřela na stůl. Na čisté místo...
na cedry, jež rostou tam, chci v úžasu hledět, na Magan a Dilmun! 125 Já jsem Enki, nechí na mne pohlédnou! Dilmunu člun nechí dřevo nakládá,
Maganu loď nechť pro mne za obzor pluje! ! čílun nákladní z Meluchy nechť stříbro a zlato
123
r3° do Nippuruj k otci mému Enlilovi, vládci všech cizích
krajů, dopraví! Ty, kteří domy žádné nemají, žádná města nemají, nomády Martu, jsemjá, Enki, zvířenou stepní obdařil!"
Ke knížeti velkému, jenž ze země své vyšel, Anunnakové vznešeně mluví: 135  ,,Pane, jenž velké božské moci, čisté božské moci
ovládáš,
na velké božské mocL na všechny božské moci jsi nohu
svou postavil,
nebe i zemi teď v šíří celé sis podmanil. Tys v Eridu na čistém obřadním místě sluneční kotouč
přijal,
Enki, pane nebe i země, tobě bud sláva!"
140 Pro knížete velkého; jenž ze země své vyšel,
pánové, vládci, všichni,
kdo zaklínání Eridu znají
a dojemných sumerských látek zahaleni jsou,
úřady zaříkávačů v Abzu vykonávají, 145  teď na čistém obřadním místě k Enkimu otci nohy
■ kladou,
pro svého boha příbytek knížecí čistí, volají jeho jméno při zastavení, čisti mocnou svatyni Abzu.
Ve vnitřkujejím dali mocnému cypřiši, rostlině:čisté,
vzejít.
150  Čistý... a mocný pramene tok Enkimu přichystali, v zálivu eridském přístav dobrý ozdobili, sypali (písek) pro dobrý přístav,:mohutný přístav
»Kozoroha Abzu«. Zakládají pro něho svatou část chrámu, modlí se k němu... (10 řádků fragmentárních)
165  Kapři rákosím spěchají k němu, ocasy vodu čeří.
. :i-23
Stín velkého znaku, pro ochranu v Abzu postavený, se nad zemským povrchem prostírá, lidé sc ho bojí. Chrám v hlubokých bažinách vystavěný se nad země
cizí zvedá.
Pán, velký vládce Abzu, 170 »Kozorohu Abzu« příkazy dává,
stromu mésu z Abzu dává nádherně (růst). V Eridu, na svatém, nej dražším místě sluneční kotouč
přijal.
Mocný dozorce země, Enlilův syn,
vzal do ruky čisté veslo, 175  hrdina k Abzu hlavu svou zvedá.
(8 řádků fragmentárních, řádky 17y—180 jsou zcela zničeny
na všech fragmentech)
Nimgirsig, pán na nákladním člunu, 185  pro pána v ruce žezlo svaté svírá.
Padesát bohů Lachamu z moře k němu vlídně mluví,
vyvolávači křičí jak rackové na moři.
Králi, jenž jc ted pln odhodlání, otci Enkimu, jenž
v zemi (hlavu svou zvedá),
knížeti velkému, jenž ze své země vysely 190 všichni ted'hojnost nebe i krajiny ukazují.
Enki určuje osud:
„Sumere, horo vieliká, krajino nebe i země,
do hrôzyplné záře zahalená! Od východu k západu
máš pro lid božské moci! Tvé božské moci jsou mocné, nedosažitelné, 195 tvá podstata je dokonalá, nikdo ji neobjasní.
Na pravou moudrost tvou, na místo, kde byli zrozeni
bozi, jak na nebe (nikdo) rukou nedosáhne. Když vladaře zplodíš, j c zahalen do pravé záře, když kněze zplodíš, má na hlavě nasazenu čelenku. Tvůj pán, mocný pán, jenž s králem Anem na trůnu
nebe sedí,
200 tvůj panovník, veliká hora, otec Enlil,
otec všech cizích zemí, závorou jak stromy zelenými tě
sevřel.
Anunnakové, velcí bozi,
v tvém středu v Kiuru (místa) již zaujali,
v tvém chrámu gígunu osázeném stromy nyní již
hodují!
205  Sumere, dome, nechť ohrady tvé jsou postaveny
a krávy v nich jsou početné, nechť ovčíny tvé jsou založeny a ovcí v nich je
nepřeberně! Tvá svatyně gigunu nechť k samému nebi sahá, tvůj dobrý dům nechť ruku svou k nebi zvedne! Anunnakové ve středu tvém nechť osudy rozhodují!"
210  Šel ke svatyni urské.
Enki, pán Abzu, jí určuje osud:
„Město, které máš, co jc zapotřebí, očištěné, ve slávě
stojící,
trůne nadbytku, který nad zemí se tyčíš, zelený jako
hora,
lese cypřišů s mohutnými stíny, sám na sebe pyšný, 215  tvé božské moci dokonalé nechť uspořádány jsou!
Velká hora Enlil v nebi i na zemi tvé vznešeně jméno
vyslovila.
Ty jsi město, jemuž Enki určil osud,
svatyně urská, šíji svou až k nebesům zvedneš!"
Tehdy do Meluchy, dojzemě cizí, šel. aao Enki, pán Abzu, osud jí určuje:
„Cizino černá, tvůj strom nechť je stromem velkým,
tvůj les horským stromem mésu,
trůny z něho nechť stojí ve vladařském paláci!
Tvůj rákos nechť j e rákosem velkým, rákosem hor.
Hrdina na místě bitevním nechť si zavěsí zbraň! 225 Tvůj býk nechť je býkem velkým, býkem hor,
jeho křik bučením tura v horách.
Velké moci bohů nechť jsou tu vždy dokonalé!
Kohoutí cizích krajů ať hřebínky z karneolu nosí!
Tvůj pták nechť je páv, :    1 ■ 230 křik jeho ať slyšet jc v paláci královském!
124