1. Homérske Sečko
Vedle skromného materiálu archeologického jsou velké epické básně Homérovy hlavním pramenem poznání ještě předstátní, prvotně pospolné společnosti iíeků.
Homérske .Sečko, chronologicky přibližně vymezované lety 1200 - 800 př.n.l., má ve světle Iliady a Odysseie ještě řadu institucí, jež jsou typické pro rodové zřízení: obyvatelstvo se např. rozděluje podle pokrevního příbuzenství do rodů, fratrií a fýl (Ilias, ukázka č. l), důležitou úlohu ve společenském Životě hraje lidové shromáždění a králové (baaileové), na něm volení a jemu odpovědní, v širokém měřítku se praktikuje krevní msta (Ilias, ukázka 5. 4; Odysseia, ukázka 5.1) apod. Na druhé straně však vidíme, že homérska společnost je již rozvracena majetkovou diferenciací, vedle bohatých a na válečných výpravách dále bohatnoucích vojevůdců se zemí potulují žebráci (Ilias, ukázka č. 3; Odysseia, ukázka č, 2), svobodní lidé exploatují pracovní sílu otroků, zatím sice obecně v měřítku jen skromném, v domech vlivných boháčů žije však již nesvobodných asi nemálo (Odysseia, u-kézka č. 3a 4). Společenský a politický vliv privilegovaných rodin vojevůdců a králů stoupá, postavení volených králů dostává nakonec charakter moci monarchické. •
Homérske Řecko je tedy společností, jež stojí na vývojovém stupni tzv. vojenské demokracie, tj. společnosti, jež se octla na prahu života státního.
Z citovaných úryvků bych chtěl zvlášt ještě upozornit na verše 472-475 (VII.) z Iliady (ukázka č. 2). Jde o čtyřverší, jež citoval římský právník Massu-rius Sabinus jako argument pro svou koncepci smlouvy trhové, a jež se díky tomu staly v římské právnické literatuře velmi populární. Cituje je např. ve své učebnici práva Gaius, v 33. knize komentáře k prétorskému ediktu polemizuje a jejich argumentací slavný právník Paulus.
Homérovy verse uvádím v překladu Otmara Vaňorného   (Ilias, Praha 1926; Odysseia, Praha 1943).
ILIAS
1. II, 360 - 368
Králi, ty uvažuj sám, však poslyš i rádcovy rady, nebot zamítnout nelze můj návrh, který ti dávám: Rozděl vojsko dle kmenů, dle rodů, vladaři lidu: rod tak pomůže rodu a kmenové pomohou kmenům. Jestliže učiníš takto, a poslechne danajské mužstvo, poznáš, kdo zbabělec jest jak z prostého lidu tak z vůdců, také kdo zdatný je muž, vždyt vélčiti o sobě budou, poznáš, zda z božské vůle se nemůžeš flia zmocnit, či jen zbabšlstvlm mužů a malou znalosti války."
2. VII, 467 - 475
Četné koráby z Lémmu tam přistaly, vezoucí vlno, které syn lésonův, rek Eunéos, Danaům poslal. Tohoto Hypsipylé kdys zrodila lésonovi. Zvláště však Meneláu a vladaři 4gamemnonu kázal dovésti vlno rek Eunéos, tisíc to mírek. Odtud víno si vozil lid achajský kadeří dlouhých: jedni je koupili za měá a za lesklé železo jiní, někteří za kravské kůže a jiné za živé krávy jiní za své sluhy, a hody pak strojili skvělé.
24
3. IX, 364 - 369
Tam mém velice mnoho, co nechal jsem, vesluje k Tróji, odtud pak vezu si dost jak rudé mědi tak zlata, dívčiny s krásnými pásy a také železo sivé, vesměs, čeho jsem nabyl - však dar - ten zpupně mi odňal vladař v přemoci své, ač sám mi ho za podíl přiřkl, Átreův syn !! ---
4. IX. 628 - 636
V prsou pyšné srdce si zatvrdil Achilleus tuhle krutostí divou, svévolník - vždyt již nedbá ni přátelství soudruhů vlastních, pro které u lodí svých jsme ctili ho nad jiné všecky -bezcitný - mnohý muž již dokonce od vraha přijal za bratra smírný výkup, ba za smrt vlastního syna: potom ve vlasti své již zůstane, zaplativ mnoho, mstitelův mužný se duch pak ztiší, jakož i srdce, jakmile náhradu vzal.
ODYSSEIA
1. XV, 271 - 281
Jemu zas Theoklymenos dal odpověč, podobný bohům: "Tak jsem vzdálen i já své otčiny, usmrtiv muže, rodáka. Přemnoho má jak rodových bratrů tak přátel po Argu, pastvišti koni - ti vládnou Acháiům mocně. Smrti a černé zhoubě, jež od nich mi hrozila, ušed, prchám, vždyč můj je to los, bych světem po lidech bloudil. Avšak vezmi mě na loá", když, prchaje, k tobě jdu s prosbou, aby mi nevzali život, vždyt jsou mi již patrně v patách!" Rozumný Télemachos mu na to dal odpověá tuto: "Nemíním, když za to žádáš, tě od lodi souměrné odbýt. Nuže tak pojcí, jak možno je nám, chcem rádi tě hostit!"
2. XVII, 419 - 423
Však jsem kdysi i já měl zámožný příbytek v zemi, byl jsem majetný muž, jenž dával žebrákům často, aí to byl kdokoli chtěl, at v Čemkoliv o pomoc žádal. Sluhů nesmírné množství a jiného mnoho jsem míval, z čeho lze blaženě žiti a zámožným člověkem slouti.
3. XXII, 457 - 473
Když pak.celá ta jizba již úplně v pořádku byla, z komnaty stavěné pevně ty Ženštiny vyvedli na dvůr, na místo uprostřed kůlny a pevné ohrady dvora, hnali je v úzký kout, zkad nebylo uniknout možno.
25
Rotsumný Télemachos tu počal mluvit i takto: "Vzdálena myšlenka bul, bych čestnou odpravil smrti äsnyjež na hlavu mou jen pohanu sypaly vždycky, jakož i na matku naši, a g ženichy líhaly tajne." To tedy služebným dfcl. Pak provas sinavé lodi přiváfcál k velkému sloupu, a napjav jej ke klenbl kůlny,• ztuha jej do výš* zdvihl, by nohy jim nepŕižly k zemi. Jako když holubi n£kdy neb kvičalý Širokých křídel, do svých se Ženouce hsxízů, svým letem se zapletou náhle do tenat napjatých v křové, a hrozné je uvítá lůžko, nejinak hlavy těch děv tam visely řadou- a hrdla všechtiem visela v smyčkách a přebí-dnou zemřely smrtí -ještě jen trhaly nohou, väak nakrátko, nikterak dlouho*
XXIV, 271 - 279
Ja 3i ho sám hned do domu vzal, jej pohostil vzorně, slouže mu s velkou péči, vždyt zásob měli jsme hojně, též jsem, jako je slušno, mu věnoval poh&stné dary, vzácné ze zlata skvosty, jeS vážily talentu sedm, též jsem mu s ryzího stříbra dal měsidlo zdobené květy, dvanácte prostých plástů a tolikéž pokrývek k tomu, tolikéž plástů skvostných, a přidal tolikéž sukní, čtyři pak dívčiny zvléät, jež vzorné uměly práce, hezkých těl9 jež vybral si sám, jak vkus jeho žádal."
Vznik athénského státu.
Hení známo, jak došlo k sjednocení obyvatelstva Attiky pod vládou města Athén. Podle pověstí nestalo se to však násilím, ale dobrovolným sdružením, %%v, synoikismem, .jehož iniciátorem byl někdy v 8. století př.n.l. myticky král Thé-seus. Se .jménem Théaeovým bývá také spojováno rozdělení všeho athénského lidu ms eupatridy (-potomky uroaených), geómory írolníky) a demiurgy (řemeslníky a obéhŕd-níkjr).
J&k se postupem doby prohlubovala majetkové a politická diferenciace 'athénského obyvatelstva, hromadily ae rozpory, které se počátkem 6. století pokusil překonat svými reformami Solon. Solon patřil mezi eupatridy a byl ustanoven archon-tem se zvláštní plnou moci k nové organizaci společnosti»
Tzv. reformy Solonovy zasáhly do majetkových práv, do organizace soudů a forem soudního řízení, nejvýznamnější je však nesporně reforma, jež odstranila přežitky rodové organizace společnosti a na místě pokrevních svazků rozdělila áthóna-ny do čtyřech majetkových tříd: jednotlivcům byla přiznána politická práva podle toho, jak velký byl jejich pozemkový majetek (princip timokratický).
Solonovy reformy dovršil koncem 6..století př.n.l* Kleisthenes, který rozdělování obyvatelstva podle majetkového kritéria doplnil rozdělením Athénanů podle hledisek územních, Kleisthenes zrušil staré ryly, jež vyrůstaly ještě z organizace -rodová, a nahradil je fýlami územními.
Solón a Kleisthenes reformovali, jak dále uvidíme, athénskou společnost tak, jako jen snad o ně.co málo později reformoval římskou společnost křál Servius Tul-liusi na místě 'staré organizace rodové byla zavedena nová, z majetkových a územních hlediaek vyrůstající.
Citované testy o Iháseovi a Solonovi jsou převzaty z Plutarchových Životopisů slavných Reků a Římanů I, Praha 1967, stručný úryvek z Hérodotových Dějin z knihy Antika v dokumentech I,' Praha 195S.
1. THáSEUS
PLOTAHCHOS, Shéseus, 24 - 25.
24. Po assrti Aigeově umínil si Théseus vykonat velká a podivuhodné dílo; sjednotil totiž obyvatele Attiky v jednom městě a učinil tak ty, kdo byli až dosud rozptýleni a těžko se dali pohnout k věcem obecně prospěšným, ba někdy se dokonce mezi sebou přeli a spolu bojovali, jediným lidem jedná obce. Obcházel proto démy a rody a snažil se je získat. Prostí a chudí lidé rychle přijímali jeho výzvu, mocným sliboval, Že atát nebude spravovat král, nýbrž lid, on sám že bude jen vojevůdcem a' strážcem zákonů, jinak však že budou všichni rovnoprávní. Jedny o tom přesvědčil, druzí se ze strachu před jeho mocí, která již byla velká, i před jeho odvahou rozhodli povolit raději po dobrém, než aby k tomu byli donuceni, Théseua tady zrušil jednotlivá prytaneia, radnice a ářady a založil jedno společné pryta-neion a radnici na místě, kde nyní stojí část města zvaná "asty"; města nazval Athény a zřídil společnou slavnost panathénaie.
25. Protože chtěl Théseus město ještě víc rosaířit, 'zval každého, sliboval mu stejná práva a užíval přitom výzvy hlasatele: "Pojäte sem, všichni lidé", ns-bot chtěl zřídit jakýsi svobodný stát všeho lidu. Nedopustil väak, aby vláda lidu trpěla nepořádkem a zmatkem proto, že se do města nahrnulo množství tak různorodých lidí, nýbrž rozdelil nejprve obyvatelstvo na eupatridy, geómory a demiurgy. Eupatridům uložil, aby dohlíželi   na věci náboženské, zastávali líředy, učili zákonům a vykládali božská a lidská práva, jinak je však postavil jakoby na roveň ostatním občančm., takže se zdálo', Se eupatridové vynikají sice vážností, geómorová však zase užitečností a demiurgové počtem. Še se Théseus přiklonil k lidu, jak praví Aristoteles,a vzdal se samovlády, dosvědčuje, jak se zůé, i Homér, nebot
v Seznamu lodí naštval jedině Atháiíany svobodným lidam. Théssua dal také řasit pe-
27
níze a obrazem býka, bucí jako vzpomínku na býka marathónského, nebo na vojevůdce Mínóova, nebo proto, že chtěl občany pobídnout k zemědělství.
ii. sol<5n
PLUTAfiCHOS, Solón, 16 - 18.
16. ... Brzo však poznali Athéňané prospěšnost Solónových opatřeni, upustili o<3 svých soukromých výtek a vykonali společnou obět nazvanou seisaehtheia. Solona pak pověřili zlepšením ústavy, jmenovali ho zákonodárcem a svěřili mu bez výjimky a bez rozdílu všechny záležitosti obce, úřady, shromáždění lidu, soudy
i rady. Měl stanovit výši jmění pro každého z příslušníků těchto sborů a určit jejich počet a dobu, kdy se měli scházet. Přitom mohl rušit nebo zachovávat dosud platná ustanovení, jak uzná za vhodné.
17. Prvním činem Solónovým bylo, že zrušil všechny Drakontovy zákony kromě těch, které se týkaly vraždy. Učinil tak-pro jejich krutost a přísnost trestů, které stanovily. Téměř na všechna provinění byl totiž stanoven trest smrti, takže musil zemřít i ten, kdo byl souzen pro zahálku, a kdo ukradl kousek zeleniny nebo ovoce, byl potrestán stejně jako ten, kdo se dopustil svätokrádeže nebo vraždy. Proto se stal později Démádés proslulý svým výrokem, Se zákony Drakontovy jsou psány krví, ne inkoustem. Když se Drakonta ptali, proč stanovil na většinu provinění trest smrti, odpověděl prý, že si podle jeho mínění malé provinění zaslouží tento trest, pro velká že nemá většího trestu.
18. Druhým činem Solónovým bylo, že provedl rozděleni všech občanů do tříd podle majetku. Chtěl totiž ponechat vyšší úřady v rukou zámožných občanů, jak tomu bylo dosud, jinak však dopřát účast ve správě státu i lidu, který se jí dříve nezúčastnil. Do první třídy zařadil občany, kteří sklízeli pět set medimnů sypkých i tekutých plodin, a nazval je pentakosiomedimnoi. Do druhé třídy zařadil ty, kteří si mohli chovat jednoho koně nebo měli roční úrodu tři sta medimnů. Příslušníci této třídy se nazývali jezdci. Do třetí třídy náleželi občané, kteří sklízeli dvě stě medimnů plodin obojího druhu; byli nazýváni zeugítai. Všichni ostatní se nazývali thétes. Těm nedovolil Solón zastávat Žádný úřad. Na správě státu se podíleli pouze svou přítomností ve shromáždění a na soudech. Toto právo se zdálo zpočátku bezvýznamné, později se však ukázalo velmi závažným, nebot většina sporů přicházela před soudce. Solón totiž dovolil, aby ae každý, kdo bude chtít, odvolal k soudu, a to i v těch sporných věcech, jejichž řešení přikázal úřadům. Vypráví se, že zvětšil moc soudů i tím, že zákony, které vydal, formuloval poněkud nejasně a do značné míry dvojsmyslně. Poněvadž se spory nedaly řešit podle zákonů, bylo stéle zapotřebí soudců a občané se na ně obraceli s každou spornou otázkou, takže byli jaksi pány zákonů. ... Poněvadž však pokládal za nutné poskytnout ještě účinnější opory prostým lidem v jejich bezmocném postavení, dal každému právo žádat dostiučinění za křivdu, kterou utrpěl někdo jiný. Jestliže byl totiž někdo udeřen nebo bylo na něm spácháno násilí nebo utrpěl škodu, bylo dovoleno každému, kdo mohl nebo chtěl, podat na viníka Žalobu a pohnat ho před soud. Zákonodárce se tak správně snažil zvykat občany na to, aby jako příslušníci jednoho společenství sdíleli vzájemně své city a bolesti. Připomíná se také Špiónův výrok, který se shoduje s tímto zákonem. Když ae ho totiž kdosi otázal, v jaké obci se žije nejlépe, odpověděl, že v té, kde ti, kdo trpí křivdu, právě tak jako ,ti> kdo ji netrpí, viníky žalují a trestají.
2S
XII. KLEISTHENES HÉRODOTOS, V, 66; 69.
V, 66. Athény, které byly už dříve veliké, staly se tehdy, když se zbavily tyranů, ještě většími. V nich stáli v popředí dva muži, Alkmeónovec Kleisthenes, který, jak se povídá, podplatil pýthii, a Isagoras, syn Teisandrův, z vážené rodiny, vzdálenější předky však nemohu uvést; ale jeho příbuzní obětují Diovi Kar-akému. Tito mužové zápasili o moc a Kleisthenes, když podléhal, domohl se přízně lidu. Potom rozdělil Athéňany, kteří tvořili dříve čtyři ryly, na deset týl* Zrušil i jména odvozená od iónových synů Geleonta, Aigikorea, Argadea a Hopléta a vy-tvořil jim názvy podle místních héroů, s výjimkou Aianta; toho k nim přidal jakožto souseda a spojence, ažS byl cizinec ...
V, 69. Zřídil také deset fýlarchú místo Čtyř a na deset skupin rozdelil i démy do týl. Měl pak, když dostal na svou stranu lid, velikou převahu nad stoupenci protivné strany.
29
3, Athénský, stát v 5. •* 4. atol.př.n.l;.
Řecká městské státy měly v 5. - 4. staletí př.n.l., t j. v tzv. době klasické, nejrůznějši ústavy, Všechny lze ovšem zařadit mezi dva vyhraněné typy mezi
demokratickou ústavu Athén a aristokratickou ústavu Sparty. '
Athénský stát byl klasickou otrokárskou demokracii. To znamená, že jeho ústava vylučovala z politického života otroky i všem svobodným o.byv.átelům přiznávala však právo široká účasti na správě veřejných záležitostí.
K charakteristice athénské otrokárske demokracie zařazuji dva úryvky. První, jenž je převzat z Dějin, slavného historika Thukydida <460/455 - před r. 30-3) obsahuje část proslulé "řerikleovy řeči nad padlými", jež vyznívá v nadšenou chválu athénského demokratického zřízení.
Druhý, úryvek pochází z nevelkého spisu Athénská ústava, jenž je tradován pod jménem Xenofontovým. Spisek, jenž kritizuje athénskou ústavu, vznikl někdy na počátku psloponéské války; jeho autorem není však Xenofon, ale neznámý spisovatel, nepřítel Athén, stoupenec oligarchie.
tíryvek z Thukydida je uveden v překladu F. Stiebitze a bibliofilského výtisku "Perikleova řeč nad padlými". Edice Atlantis, Brno 1946: pasáž z Pseudoxe-nofonta přeložila J. Novákové (Antika v dokumentech I, Praha 1959).
A) PERIKLEOVA SEČ NAD PADLÍMI
Tsv. peloponéaká válka,- válka mezi oligarchicko-aristokratickým táborem vedeným Spartou a demokratickým táborem v čele s Athénami, vypukla r.. 431 př.n.l. Po skončeni letního tažení proslovil vůdce Athénanů Periklés řeč nad padlými v prvním válečném roce.
11,34« Téže zimy vystrojili Athéňané podle zvyku po otcích zděděného na státní útraty pohřeb prvních padlých v léto válce takovýmto způsobem. Zbudují lešení a na něm vystaví tři dny před pohřbem kosti zesnulých, a každý přináší svému drahému jakýkoli milodar. KdyS se pak ubírá pohřební průvod, vezou na vosech cypřišové rakve, jednu pro každý kraj; v ní jsou kosti všech, kdo patřili do toho onoho kraje. Ale jedny máry pokryté plátnem nesou prázdné, pro zmizelé, kteří snad nebudou nalezeni, aby mohli-být, pochováni. Kdokoli z občanů i cizinců smí 0 -■ ti v průvodě, a také ženy se dostavují k hrobu a hořákují. Rakve tedy ukládají do veřejné, hrobky, jež je v nejkrásnějSím athénském předměstí a do níž pokaždé pohřbívají padlé z válek, kromě padlých u Uarathoná"; jejich statečnost uznali za- zvléSČ vynikající a pohřbili je na samém bojišti. A když je pokryjí zemí, muž obcí k tomu vybraný, který je pro svůj vyhlas pokládán, za nejs.ohqpnějšího a vyniká vážností, pronáší nad nimi vhodnou ehvalořeč. Potom odcházejí. Tak provádějí pohřeb; a po celou válku se tím zvykem řídili, kdykoli se k tomu naskytla příležitost. K řeči nad těmi prvními byl tedy zvolen Periklea, syn Xanthippftv. A když se blížil vhodný okamžik, předstoupil od hrobky na vysokou tribunu, křísanou proto., aby ho bylo v shromážděném obecenstvu co nejdále slyšeti, © mluvil takto: - - - - --       - -
IIi36. Začnu pak nejprve od předků, nebot je aprav«dlivé a také. slušná sa tskové příležitosti jim v.«Snovati tuto čestnou vspos4?tf&ä» Vždy* oni bez jakékoli změny ve své podstatě stále obývali tuto sarai « n»př»tr2itou řadou,generací náa ji svou chrabrostí odevzdali svobodnou. A *asluhuji-li oni chvály, tím spíše ještě naši otcové; nebot ti 1c tomu, co přijali získali nikoli bez námah jsštl celou tuto naši moc a s dřívější mocí ji nám, nynSjäiniu pokolaai, zůstavili. Co nadto
30
jest, zvelebili jame ji my zde sami, kteří jame ještě nyní asi v dozrálém věku, a vybavili jámo obec vším, aby si sama úplní dostačovala jak pro válku, tak pro mír. Než o jejich i o naäich válečných činech, kterými bylo to vše získáno, anebo
0 odhodlaná obraně proti útokům nepřátelských cizinců nebo Seků, st už jsme jim kdy odolali my nebo naši otcova, o tom se nechci slovy Sířiti před vámi, kteří to znáte, a pominu to. ále jakým usilováním jsme sváno postavení dospěli a jakou po* litikou a jakým'chováním bylo dosaženo té velikosti, to nejprve vyložím, a teprve pak přikročím k chvále těchto muM; neboí soudím, že by za dnešních poměrů nebylo nepříhodné o tom promluviti a že je s prospěchem, aby to celá shromáždění, občané
1 cizinci, vyslechlo.
11,37»       totiž máme ústavu, které nenapodobuje zřízení sousedů, naopak jsme spíše sami leckomu vzorem,- než abychoa! následovali druhých. & jménem sice sluje lidovláda, poněvadž záleží ne v moci několika jedinců, nýbrž v moci většiny, ale podle zákonů se dostává v soukromých zájmech stejného práva všem. Co se vSak týče významu, je každý nad jiná oceněn podle toho, jak v čem vyniká, a většinou ve veřejném působení ne tak podle příslušnosti k té oné třídě, jako spíše podle osobni zdatnosti; a zase je-li kdo chůd, ale schopen vykonati něco dobrého pro obec, nebrání mu v tom nedostatek společenského významu. & jako si vedeme svobodně ve věcech veřejných, tak si také vedeme co do nevraživého chování při každodenních projevech soukromého životaí nehoršíme se na souseda, koná-li co po své libosti, ba nedáváme na sobě znáti ani mrzutost, jež. sice nikomu neškodí, ale na podívanou je nepříjemná. Kdežto však v soukromí obcujeme tak, že si nejsme na ob-tiž, ve veřejném životě nepřestupujeme zákonů, hlavně z bázlivé úcty, poslouchajíce těch, kdo po každé zastávají úřad, i zákonů, hlavně těch, které jsou stanoveny v prospěch lidi zakoušejících bezpráví, a těch, které sice nejsou napsány, ale působí obecně uznávanou hanbu. Také jsme však poskytli duchu přemnoho druhů zotavení od námah, nebot máme zařízeny závodní hry a slavnostní oběti pořádané po celý rok, a krásné stavby veřejné i soukromé,; a každodenní potěšení z toho zapuzuje všeliký trud. Hadto k nám proudí pro velikost naáí obce z. celého světa všechno možné a následek toho je, že z toho dobrého, co se daří zde u nás a co u ostatních lidí, těžíme a užíváme toho, jakoby nám to stejně náleželo.
11,39. Lišíme se však od nepřátel také v otázce válečného výcviku, a to takto: činíme své město přístupným všem lidem a nikdy vyháněním cizinců nikomu nebráníme v poučení nebo v podívané týkající se toho, co zhládnouti, když jsme to neskryli, by leckomu z nepřátel prospělo. Spoléháme se totiž ne tak na válečnou výstroj a úskoky,   jako spise na srdnatou odvahu k boji z nás samých čerpanou, á při výchově snaží se oni dojiti mužnosti lopotným cepováním hned od mlada, kdežto my sice Žijeme nespoutané, ale s nemenši odvahou se ubíráme do sápasů podnikaných rovnými silami. Důkaz toho: Lakedaimoňané táhnou do naěi země nikoli jen aa-mi o sobě, nýbrž se všemi spojenci, kdežto kdykoli my sami napadneme sousední území a hojujeme na cizí půdě proti těm,, kdo brání svého majetku, obyčejně bez obtíží vítězíme, A. ae soustředěnou naší válečnou mocí se dosud neutkal Žádný nepřítel, poněvadž my současně jednak pečujeme o loästvo, jednak posíláme mužstvo ze svého středu na mnohé místa na souši. Utkají-li ae však někde a nějakou částí naSich vojsk a přemohou některé z nás, chlubí se, že nás odrazili všechny; podlehnou-li, říkají, že utrpěli porážku ofl nás ode všech, k věru chceme-li podstupovat! nebezpečenství spíš® po životní pohodě než po.namáháván výcviku a se statečností přivedenou m tak předpisy jako spíše povahou, máme z toho tu výhodu, že se předem ne-
31
trudíme budoucími útrapami, ale když se v nich ocitneme, neprojevujeme méně odvahy než ti, kteří se stále lopotí. V tom směru si naše obec zaslouží obdivu; a kro-* mě toho ještě v jiných věcech.
11.40. Neboí milujeme krásu, zachovávajíce střídmost, a milujeme vzdělání, nepropadajíce změkčilosti. Bohatství je nám spíše příležitostí k činu než předmětem chlubných řečí, a co se týče chudoby, není hanba znáti se k ni, ale spiše to je hanba, nevymaniti se z ni prací. Tíž mužové pečují jak o věci soukromé, tak
o veřejné, a ačkoliv se v soukromí ten věnuje té, onen oné práci, jeví se u všech dostatečná schopnost posouditi zájmy veřejné. Neboí my jediní toho, kdo v nich vůbec nebere účasti, pokládáme ne za člověka nečinného, ale přímo žá neužitečného, a sami bu3 o věcech rozhodujeme, anebo aspoň náležitě uvažujeme, nepokládajíce za Škodlivé činom řeči a úvahy, ale spíše to, nepoužiti se řeči a úvahou dříve, než se začne provádět! čeho je třeba. Proti jiným totiž máme již tu výhodu; že si zároveň vedeme s největaí odvahou i velmi opatrně uvažujeme o tom, co hodláme pod-niknouti; u ostatních naproti tomu nevědomost působí smělost, kdežto uvažováni váhavost. Za nejsrdnatější by však měli být právem uznáni ti, kdož zcela jasně znamenají strastné i příjemné stránky věcí, a přesto se nedávají odvracet! od nebezpečných podniků. 1 co do ušlechtilosti se chováme opačně než většina lidí, neboí si získáváme přátele nikoli tak, že od nich zakoušíme dobro, ale tak; že jím je prokazujeme. Lze pak bezpečně očekávati, že se ten, kdo prokáže dobro, bude sna-žiti uchovávat si stálou náklonností k obdarovanému vděk,kterým je mu tento povinován; dlužník však nebývá tak horlivý, nébot ví, Žé splatí šlechetnost ne jako službu lásky, ale jako dluh. A my jediní komukoli beze strachu přispíváme, ne tak se zřením k svému prospěchu jako spíäe v bezpečné jistotě své svobody.
11.41. Úhrnem pravím, že je celá naše obec učilištěm Sečka a že se mi zdá, jakoby se každý náš jedinec snažil vzdělávat! svou osobnost k autarkii v nejroz-manitějších životních úkonech, a s největaí obratností, spojenou se všemožným půvabem. A že to nejsou jen tak chlubná slova pro dnešní příležitost, ale spíše skutečná pravda, to ukazuje sama moc naší obce, které jsme nabyli takovýmito vlastnostmi. Nebot ona jediné z nynějších obcí prokazuje ve zkoušce, že je mocnější, než ji líčí pověst, a ona jediná nebudí ani v nepříteli roztrpčeni, od jakýchže
to lidí musí zakoušet zlého, ani v poddaném podnět k hanbě, že je ovládán lidmi nehodnými. Jsou pádné důkazy a zajisté je i dost svědků toho, jak jsme prokázali svou moc, i dojdeme obdivu u lidstva nynějšího i budoucího, a to ne tak, že bychom potřebovali jako velebitele buá Homéra nebo kohokoli jiného, kdo sice verši pro okamžik pobavjC, jehož chápání událostí však skutečnost usvědčí z klamu, ale tak, že jsme přinutili celé moře i celou zemi, aby se staly přístupnými naší odvaze, a Že jsme všude založili nepomíjející pomníky svých činů, neblahých i šíastných. Za takovou tedy obec tito zde v boji padli, pokládajíce za svou ušlechtilou povinnost nedat si ji urvati; a sluší se, aby byl pro ni z nás zbývájících jeden každý ochoten podstupovati námahu a trud.
B) rSEUDOXENOFÓN, ATHÉNSKO ÚSTAVA
1,1. Athénskou ústavu, tj. že se rozhodli pro ústavu tohoto druhu, neschvaluji, protože tímto rozhodnutím se vlastně rozhodli připravit větší blaho lidem špatným než řádným; z té příčiny ji neschvaluji; avšak jakmile učinili takové roa-
32
hodnutí, střeží svou ústavu dobře a zařizují se (dobře) i v jiných věcech, ve kterých se ostatním Sekům zdají chybovat. To právě chci ukázat*
2. Především tedy budiž řečeno, že právem tam mají chudí a lid přednost před urozenými a bohatými. Je to totiž lid, který pohání koráby a zjednává státu moc; kormidelníci, představení veslářů, velitelé (oddílů) padesáti, správci přídě, lodVřští dělníci, to jsou tij kdo zjednávaji městu moc mnohem spíSe než tSŽkooděn-ci, šlechta i'lida řádní. Tedy za těchto okolností je zřejmě spravedlivé, mají-li za nynějšího losovacího a hlasovacího (systému) účast na úřadech a smí-li kdokoli z občanů veřejně mluvit.   3. Za druhé, pokud jde o úřady, které jsou pro všechen lid blahodárné, jsou-li v dobrých rukou, a nebezpečné, jsou-li ve špatných, tedy účasti na těchto úřadech lid nikterak nežádá - vždyt ani na hodnosti stratéga, ani na hodnosti velitele jízdy nepokládají za potřebné pomocí losu se podílet; nahlíží totiž lid, že je mu užitečnější, nezastávé-li tyto úřady sám, nýbrž pře-nechává-li jejich vykonávání těm nejzámožnějSím; lid hledí naopak zastávat ty úřady, které jsou (zřízeny) kvůli platu a užitku pro domácnost.   4. Dále, diví-li se někteří, že ve všem dávají (Athéňané) lidem;špatným, chudým a obyčejným přednost před řádnými, je možno ukázat, Že právě tím uchovávají demokracii. Vždyč mají-li se chudí, sprostí a horší dobře a je-li jich mnoho, upevňuje to demokracii; naopak mají-li se dobře bohatí a řádní, posilují tak demokraté sami stranu aóbě nepřátelskou.   5- V každé zemi to nejlepší je nepřátelské demokracii; neboí mezi nejlepší-mi se najde nejméně nevázanosti a nespravedlivosti, zato nejvíce horlivosti pro dobré; naopak mezi lidem je nejvíce nevědomosti, nekázně a špatnosti.. Chudoba je totiž svádí spíše k nečestnému, stejně i nevzdělanost a nevědomost, která (se vyskytuje) u některých lidí pro nedostatek peněz ...
10. Otroci však a metoikové   jsou v Athénách nevázaní jako nikde; není tam dovoleno otroka udeřit a on ti neuhne z cesty. Jaký smysl má tato zvláštnost, hned povím. Kdyby zákoh dovoloval svobodnému bít otroka nebo metoika nebo propuštěnce, často by uhodil Athéňana v domnění, že je to otrok; neboí lid tam není oblečen o nic lépe než otroci a metoikové a jeho zevnějšek není o nic pěknější. 11. Pakli se;někdo ještě diví, že tam nechávají některé otroky bujnět a žít 3i pansky, lze ukázat, že i to činí úmyslně. líebot kde je mořevláda, tam je nutno kvůli penězům otročit otrokům, abych pobíral dávky z toho, co vydělávají, a propouštět je na svobodu ...
12. Proto jsme dali svobodu slova i otrokům právě jako svobodným, i metoikům' právě jako občanům, protože stát metoiky potřebuje, jak pro množství řemesel, tak pro locístyo; proto jsme tedy i metoikům dali svobodu slova právem.   13. Zato lid rozpustil tamější tělocvičná a hudební sdružení, pokládaje, to za nepřístojnost, (tj.) poznav, že sám není schopen se tomu věnovat. Naopak pokud jde o chorégie, gymnasiarchie a triérarchie, jsou si vědomi, .Se náklad na sbory nesou bohatí, kdežto lid má zaplaceno sborové vystoupení, a že bohatí vydržují gymnasia a vy-strojují trojveslice, kdežto lid dostane trojveslice a gymnasia už vybavená. Pokládá tedy lid za správné brát peníze za to, že zpívá a běhá a tančí a vozí se po lodích, jen aby tak sám bral a bohatí aby chudli; stejně na soudech jim neběží ani tak o spravedlnost jako spíše o vlastní prospěch.
14. Pokud jde o spojence, tj. že (athénský) dav, jak je patrno, očerňuje a nenávidí ty řádné: to poznávají, že pán je poddaným nezbytně nenáviděn, a že budou-li bohatí a (řádní) v těch obcích silni, nebude mít říše athénského lidu dlouhého trvání; proto stíhají řádné občany atimií, berou jim majetek, posílají je do vyhnanství a popravují je, kdežto ty špatné podporují. Naopak řádní Athéňa-
27536 ?3
33