Praetor ait: „Iudicium dabo“ - od ustavení sporu k „Ego te condemno“, „Ego te absolvo“, „Non liquet“ Miroslav Frýdek © SPQR Obecně o ochraně práv lPrávu jednoho odpovídá povinnost druhého (omisivní, komisivní), toto právo, které se zakládá na právní normě je označováno jako nárok. Pokud však nárok odpovídající povinnosti není splněn dobrovolně, je otázkou: l l„Kdo vynutí jeho splnění?“ l l Cesta od krevní msty k náhradě škody lKrevní msta l lTalio – odplata l lPodmíněná odplata l lNáhrada škody Omezení svémoci lPrvní omezení svémoci již v LDT: –in ius vocatio lNaopak svémoc zůstala u: –fur nocturnus –brání-li se zloděj za světla se zbraní, může být zabit, ale bránící se musí volat o pomoc a přivolávat svědky lSvémoc se připouštěla: –u nutné obrany –při odmítání dostavit se před soud lLex Iuliae de vi publica a lex Iuliae de vi privata – tyto zákony trestaly násilí při svémocném dobývání si práv l lDecretum divi Marci – pod hrozbou ztráty pohledávky a pokuty bylo věřitelům zakázáno nutit dlužníka k vydání jeho věcí nebo k svémocnému odebrání jeho věcí. Stejná úprava i ve Justiniánových Novellách a Konstituci z r. 389 n. l. l lZakazovala se jen svépomoc de vi (násilím) l lU sebeobrany platila zásada vim vi repelere licet l Římský soudní proces lSoudní proces - je postup soudu, který se skládá z určitých úkonů jejichž cílem je vynesení rozsudku. Co je však v Římě soud? l l l soudcovské kladívko soudce Domácí soud lGaius I. 55 V naší pravomoci jsou dále naše děti, které jsme zplodili v řádném manželství. Je to právo, vlastní občanům římským; neboť sotva se najdou lidé, kteří by nad svými dětmi měli takovou pravomoc, jakou máme my. l lDion. Hall. 2, 26 – 27 (Romulus) ponechal otcům veškerou moc nad syny, a to po celou dobu jejich života, ať je chtěl uvěznit, zbičovat, nechat v poutech a přidržet je u venkovských prací, nebo usmrtit. l Soud nad ženami lDion. 2, 25, 6: V následujících případech rozhodovali příbuzní s manželem: o cizoložství, a když se prokázalo, že pila víno. Obojí dovolil Romulus trestat smrtí. l Související obrázek CTh 9, 13, 1 O trestání příbuzných lCísařové augustové Valentinianus a Valens senátu. Dáváme starším příbuzným pravomoc, aby podle závažnosti deliktu trestali nezletilce, aby ti, které nepovzbuzují ke ctnému životu chvályhodné příklady z vlastní rodiny, byli k němu přiváděni alespoň léčivými tresty. Nechceme však přespříliš rozšiřovat pravomoc při trestání špatných mravů, ale právem otcovským ať vážnost [staršího] kárá pobloudění příbuzného nezletilce a soukromým trestem ať je krotí. Jestli však krutost činu [nezletilce] překročí [meze] domácího práva kárného, je nutno viníky těžkého deliktu oznámit povědomí soudců. Soud T. M. Torquata lsoudil, že v podobném případě ani nemá zapotřebí rodinné rady lTorquatus požádal senátory, aby v této věci neučinili žádné rozhodnutí dříve, dokud by spor Makedoňanů a svého syna sám neprověřil lzasedl ve svém domě a ujal se vyšetřování ldva dny se věnoval oběma stranám a třetího dne vynesl rozsudek l„Poněvadž jsem se přesvědčil, že můj syn Silanus bral od spojenců úplatky, prohlašuji, že není hoden státu ani mého domu, a přikazuji mu, aby mi šel okamžitě z očí.“ Výsledek obrázku pro oběšenec Základ římského soudního systému lDion. 4, 25: Tullius se ukázal jako přítel lidu, a to nejen v těch opatřeních, kterými se zdálo, že snižuje pravomoci senátu a moc patricijů, ale také v těch, kterými se snižuje královská moc, jejíž se z poloviny zbavil sám. Zatímco králové před ním považovali na správné mít na starosti všechny případy a vymezili všechna soudní řízení, jak soukromoprávní tak i veřejnoprávní tak, aby jim vyhovovali, ale on si vzal na starosti všechny trestné činy, které ovlivňovaly veřejnost, ale pro soukromoprávní případy jsou jmenovány soukromé osoby, které mají být soudci, a předepsal pro ně normy a zákony, které sám sepsal. l Marcus Tullius Cicero De re publica 5, 2, 3 lJe vskutku věcí neslýchanou, aby někdo (praetor) jako soukromník (privatus) působil v celém soudním řízení a vynesl i rozsudek. l Praetor l Dig. 1, 2, 2, 27 Pomponius Cumque consules avocarentur bellis finitimis neque esset qui in civitate ius reddere posset, factum est, ut praetor quoque crearetur, qui urbanus appellatus est, quod in urbe ius redderet. lKdyž konsulové často kvůli válkám opouštěli město, aby byl někdo, kdo by mohl v obci vyhlašovat právo, stalo se, že se volil praetor, který se nazýval městský, protože vykonával právo ve městě. l l Ingerence „státu“ do sporů lOmezením svémoci vyvstala otázka: „Kdo bude poskytovat ochranu právům?“ lZásada – „Kde není žalobce, není soudce“ l vigilanitbus iura scripta sunt l poškozený škůdce l podřízení se jurisdikci, in ius vocat, ito lactor actio, petito, vindicatio reus l praetor iudex privatus l sententia l l lOtakar Sommer: „Římské právo je systémem žalob“ l lActio = relativní subjektivní právo l lZákladní otázka: „QUALIS ACTIO?“ lDig. 47, 1, 3 Ulpianus 2 de off. Procons l Si quis actionem, quae ex maleficiis oritur, velit exsequi: si quidem pecuniariter agere velit, ad ius ordinarium remittendus erit nec cogendus erit in crimen subscribere: enimvero si extra ordinem eius rei poenam exerceri velit, tunc subscribere eum in crimen oportebit. l Když chce někdo podat žalobu na trestný čin, ale hodlá tak učinit pro svůj vlastní finanční prospěch (ve svém zájmu), musí žalovat v běžném soudním řízení (civilním) a nemůže stíhat pachatele za trestný čin. Pokud však chce žalovat z trestného činu, pak musí podat obvinění z trestného činu v mimořádném řízení. lAgere - které je chápáno jako ponášet, konat, jednat, vyřizovat, žalovat, ustavit spor, vést proces, ale také pomoc pontifiků a později i právníků stranám při sestavení vhodné procesní formule pro řízení in iure l lSubscriptio [-onis, f.] - ve významu juristickém je to označení pro spolužalobu (subscriptionem sibi postularunt), sub-scriptor [-oris, m.] též označení pro spolužalobce. V našem fragmentu je termínu subscriptio použito pro označení podání obvinění – tedy veřejnoprávní označení pro podání žaloby ze zločinu l lOportet [-ere, -uit] - což znamená jest slušno, je žádoucí, má se. Používání tohoto slovesa je termínem, který se váže k veřejnému právu a zločinu, zatímco v soukromém právu, které je ovládáno zásadou vigilantibus iura scripta sunt je podání žaloby právem jen dotčeného (poškozené strany), pak ve veřejném právu je oprávněním a právem, každého římského občana, aby stíhal jednání, které poškozuje veřejný zájem → l Just. Inst. Lib. IV. Tit. 18: Publica autem dicta sunt, quod cuivis ex populo executio eorum plerumque datur. Trestné jednání se nazývají veřejnými, neboť se dovoluje, aby je vedl kdokoli z lidu. Iurisdictio lSoudní pravomoc- iurisdictio měli: –králové –konsulové –praetor (U,P) –kurulští aedilové (trh) –císař (princeps) –soudní prefektové, duumvirové, quatuorvirové, správci provincií –za dominátu – delegovaní soudci l? iudex privatus ? l l ex_curule Úloha praetora v soudním řízení l Si in ius vocat, [ito]. l l Praetor est viva vox iuris civilis l l Denegatio actionis l Fázovitost soudního řízení lŘímské soudní řízení se dělilo na dvě stadia: l1. stadium – in iure – před právem, na právu, odehrávalo se před soudním magistrátem l2. stadium – apud iudicem (iudicium) – se odehrávalo před soudcem – iudex privatus lDále existovali arbitři – rozhodčí např. u sporů o vytyčení hranic, obvykle byli 3, řízení pak nebylo iudicium, ale arbitrium In iure lPříslušnost soudu (iudex, arbitrium, porota) l lZjištění procesních podmínek stran – postulační způsobilost l lVytyčení základu sporu (hmotněprávní posouzení) l lUrčení předmětu právní rozepře – litiskontestace In iure lJe řízení, které bylo zahájeno před magistrátem, účelem tohoto řízení bylo zjištění, zda jsou v daném případě dány zákonné podmínky pro to, aby mohlo být zahájeno řízení a zda strany mají procesní způsobilost. lMagistrát určil jaký je právní nárok jedné strany a jaké námitky vznáší druh strana lŘízení in iure končilo litiskontestací – prohlášení stran, které schválil magistrát, že tu existuje právní spor a jeho vyřešení je přeneseno na soudce - iudex privatus Apud iudicem lJe řízení před iudex privatus, provádí se důkazy a právní pře je zakončena nálezem (rozsudkem) sententia iudicis, kterým jsou strany vázány. Podmínky řízení lZpůsobilost stran – ta v sobě zahrnuje: –právní subjektivitu – způsobilost k P a P –způsobilost k právním úkonům – vlastními PÚ nabývat P a P –postulační způsobilost – způsobilost obracet se na soud lZpůsobilost soudu – ta v sobě zahrnuje: –věcnou příslušnost – iudex unus –místní příslušnost – actor sequitur forum rei –zvl. místní příslušnost – forum rei sitae, forum delicti comissi – – – l lSystém soudních procesů l l l řádný mimořádný l extraordinaria cognitio l legisakční l reskriptový l l IN AI sumární l l l.a. rozhodovací l l l.a. exekuční l l l formulový l l l IN AI l Apud iudicem - pokračování lLitskontestací končila ve formulovém procesu fáze in iure, tedy řízení před praetorem a zahajuje se fáze řízení před soudcem - iudex privatus lApud iudicem se konalo 3. den po litiskontestaci dopoledne a muselo se skončit před západem slunce lFáze apud iudicem měla dvě části: l 1) Probatio l 2) Sententia Probatio lProbatio – dokazování; u něj platila zásada volného hodnocení důkazů. lDůkazní břemeno měl kdo, kdo něco tvrdil. Strany si musely důkazy opatřit samy. lProbatio – prověřovalo tvrzení stran ve fázi in iure. lHlavní důkazní prostředky: –výpověď stran –výpověď svědků –listiny –znalci –podpůrně se používala přísaha stran – Onus probandi lDig. 22, 3, 2 Paulus libro sexagesimo nono ad edictum Ei incumbit probatio qui dicit, non qui negat. lTen má dokazovat, kdo tvrdí, ne, kdo popírá. l Sententia lSententia iudicis- rozsudek; rozsudek pak zněl: Ego te condemno nebo Ego te absolvo. lRozsudek měl podobu peněžité sumy – pekuniární kondemnace. lPřítomnost stran nebyla obligatorní, ale pokud se jedna ze stran nedostavila, pak byl rozsudek vynesen ve prospěch přítomné strany. lZ rozsudku nebylo možné se odvolat. lDig. 50.17.207 Ulpianus 1 ad l. iul. et pap. lRes iudicata pro veritate accipitur. l Sententia - pokračování lRozsudek má deklaratorní povahu – nevytváří nová P a P, ale jen potvrzuje jaká P a P mezi stranami existují. lRozsudek je stejně jako litiskontestace novatio necessaria. lRozsudkem se mění nárok žalobce na právo na splnění rozsudku – iudicium facere oportere; základ pro exekuční řízení (titul).