Jiří KROUPA 2020/2021
Metodologický
doktorský proseminář (II)
Seminář dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Význam teorie a diskursu v současnosti
Shrnutí Iserových tezí o úloze teorií v dnešním dějepisu umění:
Důraz je v současnosti prostřednictvím teorií kladen především na: zkoumání uměleckého díla v kontextu; ovšem
„textem“ výzkumu je v tomto případě stále samo umělecké dílo, jež je prostřednictvím rozmanitých teorií zkoumáno !
(srov. výrok Michaela Baxandalla: „dílo zjevuje různorodé okolnosti, ale tyto okolnosti nemohou opačným způsobem
vysvětlit umělecké dílo“)
a na zkoumání vztahu uměleckého díla k dispozici recipientů, tj. objednavatelů, sběratelů, diváků, apod. (srov.
vlastní, receptivně estetické studie Wolfganga Isera).
Zvyšující se role teorie a diskursu v uměleckohistorickém výzkumu
je patrná na výzkumných tématech uměleckohistorických studií,
srov. počet uměleckohistorických prací, užívající vybrané dílčí teorie
a diskursy v USA v letech 1940-2000 /pohled, psychoanalýza,
feminismus, sémiotika, vizuální teorie, dekonstrukce, apod./
(podle Jamese Elkinse).
Tematická cvičení z interpretace
III) Diskuse o uměleckohistorickém výkladu:
David Carrier – James Elkins, (dívat se pozorněji a vidět více)
IV) Nauka o uměleckém díle:
Forma – Úloha – Společnost (habitus/kulturní kapitál)
V) Dějiny umění – historie - přírodovědy:
transdisciplinarita vědeckých výzkumů v interpretaci
III. Diskuse o uměleckohistorickém výkladu:
David Carrier – James Elkins, „dívat se pozorněji a vidět více“
David Carrier James Elkins
David Carrier (1944), jeho výběr z bibliografie
n  Artwriting (University of Massachusetts Press, 1987)
n  Principles of Art History Writing (Penn State University Press, 1991)
n  Poussin's Paintings: A Study in Art-Historical Methodology (Penn State University Press, 1993)
n  Nicolas Poussin: Lettere sull'arte (Editor, with an introduction; Hestia edizione, 1995)
n  High Art: Charles Baudelaire and the Origins of Modernism (Penn State University Press, 1996)
n  England and Its Aesthetes: Biography and Taste (Routledge, 1998)
n  Rosalind Krauss and American Philosophical Art Criticism: From Formalism to Beyond Postmodernism (Praeger,
2002)
n  Writing about Visual Art (Aesthetics Today) (Allworth Press, 2003)
n  Museum Skepticism: A History of the Display of Art in Public Galleries (Duke University Press, 2006)
n  A World Art History and Its Objects (Penn State University Press, 2009)
n  Proust/Warhol: Analytical Philosophy of Art (Peter Lang, 2009)
James Elkins (1955), jeho výběr z bibliografie
n  The Art Seminar, 1-7; 2005-2008
(Art History versus Aesthetics; Photography Theory; Is Art History global?; The State of Art Criticism; Renaissance Theory; Landscape Theory;
Re-Enchantment)
n  Theories of Modernism and Postmodernism in the Visual Arts, 1-4; 2005-2012
(Master Narratives and Their Discontents; Ways around Modernism; Doubt; New Games: Postmodernism after Contemporary Art)
n  The Stone Art Theory Series, 1-5; 2010-2015
(Art and Globalization; What Is an Image; What Do Artist Know?; Beyond the Aesthetics and the Anti-Aesthetics; Farewell to Visual Studies)
n  Artists with PhDs: On the New Doctoral Degree in Studio Art, 2014
n  Our Beautiful, Dry, and Distant Texts: Art History as Writing, 1997
n  On Pictures and the Words That Fail Them, 1998
n  Why are our Pictures Puzzles? On the Modern Origins of Pictorial Complexity, 1999
n  What Painting Is, 1998
n  The Domain of Images. On the Historical Study of Visual Artifacts, 1999
n  How to Use Your Eyes, 2000
n  Pictures and Tears: A History of People Who Have Cried in Front of Paintings, 2001 (2007 česky)
n  Stories of Art, 2002
n  Visual Studies: A Skeptical Introduction, 2003
n  What Happened to Art Criticism?, 2003
n  Six Stories From the End of Representation: Images in Painting, Photography, Microscopy, Astronomy, Particle
Physics and Quantum Mechanics, 1985-2000, 2008
n  What Photography Is, 2012
James Elkins,
Why are our Pictures Puzzles? On the Modern Origins of Pictorial Complexity, 1999
n  James Elkins se ve své knize táže, proč jsou naše obrazy hádankami (a historikové umění takové
hádanky vyhledávají a v současnosti je stále více řeší)
n  Stanovení problému, který Elkins zkoumá:
Elkins v úvodní kapitole usuzuje: pokud se díváme na moderní uměleckohistorické publikace, rychle
zjistíme, že jejich značný a nejpopulárnější počet se zabývá interpretací skutečností, které leží za
základními otázkami klasických prací umělců-teoretiků i historiků dějin umění v minulosti (tj.
mimo otázky znalectví, autorství a formální, resp. tvarové analýzy).
V moderní době se tak –zdá se- předpokládá, že každé umělecké dílo je složitým útvarem, jenž v sobě
skrývá nějaké skryté poselství a nevyřešené hádanky, které je třeba odhalit a poté vyřešit.
n  Úvodní příklad za všechny:
Birger Carlström, Hide-and-Seek. Text and picture in
the pictures, 1989 – autor v této knize tvrdí, že
pečlivou analýzou skrytých detailů můžeme
údajně zjistit, že velcí impresionisté nemalovali
pouze krajiny a volný čas měšťanské společnosti,
ale do svých děl často začlenili své politické
názory a radikální stanoviska a pamflety.
Tato publikace byla sice v uměleckohistorickém světě
kriticky tvrdě odmítnuta (v pramenech a textech
malířů není žádná zmínka o jejich radikálně
politických názorech), ale pro Jamese Elkinse je
publikace především určitým symptomem
moderní snahy vyhledávat a řešit hádanky, které
se ukrývají v uměleckých dílech.
n  Příklad: Pierre-Auguste Renoir, Žena u klavíru, 1875
(Francouzský projekt panamského průplavu – ruské zrušení
autonomie Polského království)
James Elkins v jednotlivých kapitolách ukazuje různé autory a jejich texty a přitom analyzuje prostředky, s
nimiž dějiny umění v poslední době pracují a snaží se vysvětlit „hádankovitá“ umělecká díla. Vztah obrazu a
vysvětlujícího slova je prozkoumáván v dílčích sondách-kapitolách, uvedených citáty, které uvozují vždy
odlišnou skupinu metodických zaměření uměleckohistorických publikací.
n  “Může být nefér srovnávat Vasariho přístup k umělcům s přístupy moderních interpretací… ale přece jen,
proč on říká o Pierovi della Francesca tak moc málo oproti dnešním komentátorům ?“
David Carrier
n  “Mám na mysli touhu…rozluštit tajemství, identifikovat smysl (nebo smysly) což nám dá klíč, který nám
umožní přístup k malbě; touhu konečně objasnit ten diskurs, jenž je důvodem obrazu…“
Louis Marin
n  “Jednoduché seznámení se s vědeckou literaturou ukáže, že ačkoli Boschovo dílo je takřka všeobecně
označováno za enigmatické (nevysvětlitelné), jeden autor za druhým k němu přistupuje, jakoby to byla
hádanka, která může být rozřešena, nebo kód, který by mohl být prolomen “.
Keith Moxey
n  “Holmesův výrok, že „pokud bylo vyloučeno všechno, co je nemožné, potom to, co zůstává –i když je to
nepravděpodobné- musí být pravdou“ se stal napůl seriózně součástí ikonografické pracovní metody Erwina
Panofského.“ William Heckscher
Elkinsův předběžně psychologizující závěr:
“Dějiny umění jako celek mohou být souborem cest, jak zvládnout pocit bezmocného ohromení— pocit, který
vzrůstá pokaždé, když si začínáme všímat přetrvávajícího obrazového ticha beze smyslu”.
Závěrečné shrnutí Elkinsových historiografických interpretací:
a) James Elkins, Deset vysvětlení, proč jsou pro historiky umění obrazy hádankou
n  1: WE SIMPLY KNOW MORE / Prostě toho dnes víme více
n  2: AS THE DISCIPLINE GROWS, SO DOES THE WRITING / Jak se rozrůstá disciplína, tak
vzrůstá i počet psaných textů o obrazech
n  3: WE ARE MORE REFLECTIVE / Jsme dnes více pozorní k obrazům (než dříve?)
n  4: THE CULTURE HAS CHANGED / Kultura se změnila
n  5: WE WRITE TO REMEMBER THE PAST / Píšeme, abychom vzpomínali na minulost
n  6: ART HISTORY FOLLOWS PSYCHOANALYSIS AND SURREALISM / Dějiny umění
následují psychoanalýzu a surrealismus v hledání skrytého významu
n  7: ART HISTORY AS AN EMBLEM OF HELPLESS BEWILDERMENT / Dějiny umění jsou
určitým emblémem našeho bezmocného očarování obrazy
n  8: THE FEAR OF NOT UNDERSTANDING / Máme strach z neporozumění
n  9: PICTURES AS LOST PARTS OF THE WORLD / Obrazy jsou ztracené části světa, který je
třeba rekonstruovat
n  10: PICTURES AS MEANINGLESSNESS ITSELF / Obrazy samy o sobě nemají význam (proto
jim je musíme dát)
b) Elkinsův závěr z předchozích vysvětlení: vyhledání složitostí se stalo součástí
našeho moderního pohledu na umělecká díla
n  V tuto chvíli mohu jen říct, že z nějakých důvodů obrazy nedokázaly zaujmout předchozí
generace něčím podobným, čím naopak zasáhly nás. Proto je většina současného dějepisu
umění řešením hádanek, a pokud je hádanka jednoduchá nebo nezajímavá, nebo problém se nezdá
být moc naléhavý, nebo interpretační teorie je jednoduchá, lhostejná nebo nepřítomná, pak se
psaní historika umění izoluje od toho, co je očekávané a reflektované v disciplíně. Jsme
nevyhnutelně přitahováni k obrazům, které se objevují jako hádanky a naopak nepochopitelně
nezaujatí jasnými významy a zřejmými řešeními.
n  Naše disciplína má potěšení z dobře vyřešených problémů a naopak se nudí tváří v tvář dobrému,
obyčejnému, ​​jen originálnímu a zručnému obrazu - zejména takovému obrazu, který se odmítá
prezentovat jako hádanka. Ale právě proto musíme brát vážně historickou izolaci našeho podivně
propleteného vztahu k uměleckým dílům (minulá období přece neřešila hádanky) a měli bychom
se proto bránit tomu, abychom náš způsob pozorování považovali za univerzální, konvenční
nebo bezproblémový.
n  Část našeho historického uvědomění této situace by měla zahrnovat také představu o tom, jak
málo jsme dosud této situaci dokázali porozumět. Z nějakého důvodu nás obrazy znepokojují; a
jedna z věcí, které lidé dělají, když jsou znepokojeni, je to, že hodně mluví - jako my to všichni
děláme v dějinách umění, a jak jsem to právě zde znovu udělal i já…
c) Diskuse s Davidem Carrierem nad relevancí „hádankovitých“ interpretací
n  James Elkins pléduje pro kritické používání „vysvětlení hádanek“ – nemělo by to být příliš časté:
historik umění je v nebezpečí, že ztratí kontrolu, když vyhledává subjektivně zdánlivé zvláštnosti v
uměleckém díle: vidí v obraze vlastně jen kryptomorfy, anamorfy, aleamorfy, apod.
Ostatně psal o tom již ve starší době anglický historik umění Kenneth Clark: [Mona Lisa] je jedinečná.
Není dobré se tomu vysmívat a myslet si, že je možné ji vysvětlit běžným procesem formální nebo
filologické analýzy. Pokoušet se zodpovědět hádanku Sfingy bývá tradiční formou
sebedestrukce…Je ale faktem, že identita Mony Lisy bude ale stále okupovat mysl těch, kteří mají
v oblibě hádanky a akrostichy …
n  David Carrier v diskusi (uveřejnil recenzi na Elkinsovu knihu) je shovívavější:
četba různých uměleckohistorických interpretací může totiž vyvolat zájem o pečlivější vnímání
uměleckých děl (on sám se po přečtení takové knihy šel znovu podívat na obraz v galerii a
pozoroval jej jakoby jiným způsobem, než tak činil dříve).
Současný zájem o vyhledávání nových interpretací významu může být chápán jako adekvátní
současným kulturně-historickým přístupům „close reading“, tj. pozornému a novému čtení textů.
Obdobné „close seeing“, znamenající pozorné dívání se na umělecké dílo, může být skutečně
podněcováno právě četbou inspirativních uměleckohistorických publikací.
Textově obrazové cvičení
Tři modely pozorného dívání se na umělecké dílo a vysvětlení jeho významu:
a) Význam je skutečně v obraze a může být v jeho rámci zcela vysvětlen (kritická ikonografie)
n  Salvatore Settis (Giorgione, antické sochařství)
b) Je možné interpretovat pouze určitý detail, jiné části obrazu zůstávají vysvětlitelné konvenčně
n  Daniel Arasse (detail v uměleckém díle)
c) V díle mohou být zjišťovány různé významy, vždy prostřednictvím interpretace systémů vztahů (ve
struktuře rozličných jevů v uměleckém díle i kolem něj)
n  Werner Hofmann (strukturální pojetí)
n  La "Tempesta" interpretata. Giorgione, i committenti, il soggetto, Torino, Einaudi, 1978
n  La colonna Traiana, Torino, Einaudi 1988
n  Laocoonte. Fama e stile, Roma, Donzelli 1999
n  (curatore) Civiltà dei Romani, Milano, Electa 1990-1993
n  (curatore) I Greci. Storia, cultura, arte, società, Torino, Einaudi 1996-2002
n  Italia S.p.A. L'assalto al patrimonio culturale, Torino, Einaudi 2002
n  Battaglie senza eroi. I beni culturali tra istituzioni e profitto, Electa, Milano 2005
n  Iconografia dell'arte italiana 110-1500: una linea, Torino, Einaudi 2005
n  Artemidoro. Un papiro dal I secolo al XXI, Torino, Einaudi 2008
n  La villa di Livia. Le pareti ingannevoli, Milano, Mondadori Electa 2008
n  Artisti e committenti fra Quattrocento e Cinquecento, Torino, Einaudi 2010
n  Paesaggio Costituzione cemento. La battaglia per l'ambiente contro il degrado civile, Torino, Einaudi 2010
n  Se Venezia muore, Torino, Einaudi 2014
n  Architettura e democrazia. Paesaggio, città, diritti civili, 2017
Salvatore Settis (1941)
Benátské „hádanky“ kolem roku 1500 versus raně novověká ikonografie:
Palma Vecchio, Jupiter a Kallistó Rubens, barokní zpracování téže látky
Giorgione,
Tempesta (Bouře)
a) Neúspěšnost dosavadních ikonografických přístupů
b) Role objednavatele / inspirace Aby Warburgem
c) Rentgenový průzkum již v meziválečném období odhalil odlišný význam první fáze obrazu
d) Nová ikonografie je ve shodě s reliéfem Giovanni Amadea na
vnějšku Capella Colleoni v Bergamu z téže doby:
Adam Eva po vyhnání z ráje.
e) Benátský patricij Gabriele Vendramin měl obraz ve svém kabinetu, o němž je zmínka, že se zde scházeli jeho
přátelé k učeným diskusím = náboženské, biblické jádro obsahu spojené se zájmem o přírodní téma.
Odtud je možné vysvětlit jistou sekularizaci obrazu a tématu, které se objevuje ještě později v barokní grafice:
„Alegorie Země, 1622“.
Pala di Castelfranco
Tuzio Costanzo – Catarina Cornaro
(objednávka pro kapli syna Mattea Costanza)
Daniel Arasse (1944-2003)
n  L'Homme en jeu. Génies de la Renaissance italienne. 1980
n  L'Ambition de Vermeer. 1993 (něm. Vermeers Ambition. 1996)
n  Le Détail. Pour une histoire rapprochée de la peinture, 1999
n  On n'y voit rien. Descriptions. Paris, Ed. Denoël 2000 (něm. Guck doch mal hin was es in Bildern zu entdecken gibt. 2002.
n  Anselm Kiefer, 2001 (něm., angl.).
/posmrtně/
n  Meine Begegnungen mit Leonardo, Raffael & Co. DuMont, Köln 2006
n  Leonardo da Vinci (2011).
Francesco del Cossa, Zvěstování, 1470
Bologna, detail hlemýždě
a) Hlemýžď není součástí ikonografického
tématu obrazu
b) Je to detail, který musí být interpretován
samostatně – je totiž „na obraze“
Werner Hofmann (1928-2013)
n  Grundlagen der modernen Kunst.
Eine Einführung in ihre symbolischen Formen, 1966 (4. vyd. 2003)
n  Nana. Mythos und Wirklichkeit, 1973 (1987)
n  Das irdische Paradies, 1974
n  Das entzweite Jahrhundert 1750-1830, 1995
n  Zauber der Medusa. Europäische Manierismen, 1988
Soubory textů:
n  Bruchlinien (19. stol.), 1979
n  Gegenstimmen (20. stol.), 1979
n  Anhaltspunkte (teorie), 1989
n  Die gespaltene Moderne. Aufsätze zur Kunst, 2004
n  Celky, vztahy, souvislosti
n  Struktura = souhrn vztahů mezi prvky určitého celku
Werner Hofmann, Fragen der Strukturanalyse, 1972
Strukturální analýza vychází z pluralismu významů svého předmětu. Zkoumá podmínky, za nichž umělecké dílo
vzniká, je užíváno, recipováno a dešifrováno.
Systémy vztahů formové výstavby a uspořádání
(umělecká tradice, funkce a umělecká úloha, umělecký druh, vztahy formové výstavby: statické, variabilní,
dialektické, disonantní, heteronomní, umělé, apod.)
Ideologické systémy vztahů
(ikonografická tradice, mimoumělecké souvislosti, „výstavní hodnota“ moderního uměleckého díla, vztahy
mimoumělecké: komerční, umělecko-kritické a umělecko-historické, apod.)
Nana – Mythos und Wirklichkeit,
1973 (kniha a výstava)
Werner Hofmann, Interview, 2011
n  „Umělecké dílo můžeme přirovnat k hvězdě, která se dá nahlížet v různých možných konstelacích.
To, co vypovídá, závisí od vzorců výkladu, které my mu projektujeme, tedy od systému vztahů, do
nichž je postavíme.
n  Pokud nebudeme stavět náš názor na kritériích výrazu, ani nebudeme měřit umělecká díla podle
jejich mimetických kvalit nebo podle nějakého ideálu krásy, potom se nabízejí jako kritéria
objektivního stupně především významové roviny.
n  Můžeme tedy formulovat tezi: čím více významových rovin může být uměleckým dílem
doloženo, tím silnější je jeho substance…”
Teorie a významy:
Příklad Santiniho
kostela sv. Jana Napomuckého
na Zelené hoře ve Žďáru n. S.
(a) Heideggerova inspirace a interpretace prostoru (Václav Richter) (c) Magie křesťanské kabaly /ikonologie (Mojmír Horyna)
(b) Kázání faráře Pachera /ikonografie (Jaromír Neumann) (d) Tvarová analýza /objednávka /úloha (Ulrich Fürst/Jiří Kroupa)