KLUBÁCKÝ KOMIKS
Pro český komiks typický, v řadě ohledů originální domácí žánr soustředěný na civilní příhody mládežnických mikrokolektivů, který od konce 30. do 90. let představoval často zařazovanou komiksovou náplň časopisů pro mládež. Tradici klubáckého komiksu založil v roce 1938 seriál Rychlé šípy, který byl následně navzdory opakovaným zákazům různě replikován a substituován, např. propojováním příhod různých klubů a družin s aktivitami protežovaných mládežnických organizací. 
Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš: Slovníček pojmů z teorie komiksu, s. 7.

MANGA
V Japonsku lokální označení pro komiks obecně, mimo domovský kontext je pojem chápán jako konkrétní, původně čistě regionální typ komiksové produkce se svými specifiky – vyšší dynamičností kresby (realizovanou např. vyšším zastoupením pohybových linií vyznačujících rychlost), specifickým přístupem ke karikatuře (tradičně nadreprezentace očí, vlastní ikonografický soubor pro zachycení emocí), výraznější zvukovostí (onomatopoeia), ale např. též dominancí černobílého tisku. Podobně jako ostatní regionální typy rozvinula manga i svébytné publikační platformy: prvotní otisk v antologickém časopise bývá následován souborovým tankóbonem. Formálnímu podání mangy se podobají další východoasijské regionální typy: čínská manhua i korejská manhwa. Do euroamerického prostoru manga výrazněji proniká od 80. let 20. století, snadno rozpoznatelná sada formálních a stylových prostředků mangy vede v posledních dekádách k oslabování regionální zakotvenosti pojmu: označení manga (případně v rozšíření "global manga") tak nabývá formálně definovaného, od geografického původu již neodvislého obsahu. 
Pavel Kořínek, Martin Foret, Michal Jareš: Slovníček pojmů z teorie komiksu, s. 10.