EMas Canetti - ukázka z prvního dílu jeho autobiografie s názvem Zachráněný jazyk
Několik měsíců poté, co jsem začal chodit do školy, se událo něco slavnostního a vzrušujícího, co určilo celý můj další život. Otec mi přinesl domů knížku. Vzal mě samotného do zadního pokoje, kde jsme my děti spaly, a vysvětlil mi, o jakou knihu jde. Byly to ,The Arabian Nights',,Pohádky tisíce a jedné noci' ve vydání pro děti. Na vazbě byl pestrý obrázek, myslím že Aladin s kouzelnou lampou. Otec ke mně mluvil povzbudivě a vážně, říkal, jaká je to krásná četba. Přečetl mi jeden příběh a dodal, že stejně hezké jako tento jsou i ostatní příběhy v knížce. Vyzval mě, abych si ji teď zkusil číst sám, pak mu budu každý večer vyprávět, co jsem přečetl. Až ji přečtu celou, přinese mi další. Nemusel mi to říkat dvakrát, a třebaže jsem se ve škole teprve nedávno naučil číst, hned jsem se do té nádherné knihy pustil a každý večer jsem měl otci co vyprávět. Otec dodržel slib, vždycky hned přinesl novou knihu, nemusel jsem čtení přerušit ani na jediný den.
Ukázka
První, kterou mu mistr Mikuláš podal, byly čtyři díly „Amadíse Galského" a farář pravil: „Zdá se to kouzlem, protože jsem slyšel, že tohle byla první rytířská kniha tištěná ve Španělsku, a všechny ostatní pocházejí a pramení z této; myslím tedy, že bychom měli ,Amadíseť jakožto zákonodárce škodlivé sekty bez omluvy odsoudit do ohně." „Nikoliv, pane," řekl holič, „slyšel jsem také, zeje to z knih tohoto druhu ta nejlepší, a tedy odpusťme jí jakožto jediné svého způsobu!" „Dobrá," pravil farář, „dáme jí tedy zatím život. Podívejme se nyní na tu vedle!" „To jsou," nato holič, „,Hrdin3tví Esplandiánova', rodného syna Amadíse Galského." „Věru," řekl farář, „hodnota otcova nemá sloužit prospěchu dětí; tu máte, paní hospodyně, otevřte okno a vyhoďte to na dvůr, ať tím začne hranice!" Hospodyně poslechla velmi ráda a milý Esplandián vyletěl na dvůr, očekávaje trpělivě oheň, který mu hrozil.
Nechtěje se už unavovat čtením, poručil pan farář hospodyni, aby vzala všechny veliké folianty a hodila je na hranici. Neřekl to hloupé ani hluché, neboť spálit knihy jí bylo milejší než dostat sebevětší a jemnější kus plátna, i vzala jich asi osm najednou a hodila je z okna.
Toho večera hospodyně spálila všechny knihy, které byly na dvoře a v celém domě, a shořely nejspíše i takové, jež zasloužily být na věky uchovány v knihovnách; ale osud a lenost zkoumajícího chtěly jinak, a lak se na nich vyplnilo přísloví, že nevinní trpí Často za viníky. Jedním z opatření, která tehdy učinili farář a holič proti nemoci svého přítele, bylo, že zazdili a omítli dveře knihovny, aby ji nenašel, až vstane (snad žc s příčinou zmizí i účinek), a slíbili si prohlásit, že nejaký kouzelník odnesl knihy, knihovnu a všechno. Proto si pospíšili. vstal za dva dny a hned sc sel
['"div;......své knihy, a ni-iialé/.«ije niísLiiusli, kdr jir byl zancchul,
chodil sem a lam hledaje ji. Dosel tam, kde bývaly dveře, ohmatával zeď a vrtěl očima kol dokola beze slova. Za hodnou chvíli zeptal se hospodyně, kterým směrem jc knihovna. Hospodyně, dobře poučená o tom, co měla říci, odpověděla: „Jaká knihovna? A co hledá Vaše Milost? Už tu není knihovna, ani knížky v celém dumě, všechno si to odnesl čert.1"