Gustav René Hocke Svět jako labyrint
Vraťme se k motivu labyrintu. Veskrze náboženský manýristický kult, jenž zobrazuje svět jako labyrint a jehož mystagogieký, hieroglyfický a esoterický charakter i záliba v nesnadné přístupnosti, nesrozumitelnosti, v paradoxních metaforách a v absurdnostech jsou víc než nápadné, má pansoficky' základ. Ale jak můžeme lépe pochopit toto metakulturní zaměření než prostřednictvím stálého konfrontačního prožitku dějinných faktů? Nejstaršími labyrinty, o nichž se zmiňuje evropská literatura, jsou labyrint; z Egypta a Kréty. Jeden z nejstarších (egyptský)7 popisuje Herodotos. Měl 5000 místností a v ústřední, takřka neobjevitclné komoře byli pochováni králové a posvátní krokodýlové." Pak následují Plutarchovy zprávy o skutcích Theseových,
0 vůbec nejzáhadnějším labyrintu, o minojském bludišti v Knossu na Krétě. Postavil jej geniální architekt Daidalos. (Daidalos se nazývá hrdina v „jinoš-ském portrétu" Jamese Joýcľ.) V krétském labyrintu však žila nestvůra (!), Minotauros, napůl ělověk, napůl býk (spojení protikladů). Daidalská labyrintová legenda se pravděpodobně vyvinula z náboženských jeskynních kultů kamenné doby. Grotty, jak už víme, daly vznik grotesce, jejíž labyrintická „bludiště" jsme se pokusili objasnit již v Andělském hradu. V „ornamentálním" stylu, předchůdci duchovně zploštělého „abstraktního" umění, se změnila v pseudo-spokulativní lektvar.
Co tedy v podstatě představoval labyrint ve starých kulturách? „Sjednocující" metaforu pro vypoéitatelný a nevypoěitatelný faktor ve světě.9 Oklika vede ke středu. Jen nepřímou cestou se dojde k dokonalosti. Základ mnoha egyptských pyramid je řešen labyrinticky. Nedávno se zjistilo, že i půdorysy athénské Akropole a Augustova mauzolea v Římě byly založeny labyrinticky. Na podlaze orchestry starořeckého divadla v Athénách se našla labyrintická mozaika.
Motiv labyrintu se přímo explozivně vynořil opět v 16. a 17. století a pak ještě mezi roky 1880 a 1950.10 První kresby kouzelných zahradních labyrintů uveřejnil Hans Vredkman deVriks v knize Hortorum viridaríorum formae (Antverpy 1585). Labyrinticky řešené zahrady vešly záhy v celé Evropě do módy." Patřily k nim všelijaké zčásti ukrývané „monstrozní" sochy. Není pochyby, že kdyby se odkryl půdorys vily Ousiniovťcii v Bomarzu, objevil by se labyrint. Anglický výraz maze znamená nejen labyrint, ale také údiv (stuporé), zmatek vyvolaný něčím nepochopitelným. Angličané charakterizují barokní prózu jako „labyrintickou". Svět jako labyrint! Nejlépe jej sestavíme z „konkrétních" (uměleckých a literárních) fragmentů. Paracelsus napsal Laby-rinthus medicorum, Hľnki Kinc publikoval v roce 1627 báseň, v níž srovnává křivolaký labyrint s životem a hříchem (The crooked labyrinth is l\fe, U is al-though sin). Teď se však již blížíme k vrcholu: roku 1651 uveřejnil Jan Amos Komenský, v celé Evropě proslulý česky' polyhistor comenius (1592-1670), skladbu Labyrint světa a ráj srdce. Uveďme si co nejstručněji její obsah: Mladý muž se vydá poznávat svět. Připojí se k němu dva průvodci, Všudybud (Vševěd) a Mámení (Mámil) - zosobňující vypočitatelnost a nevypočitatelnost. Pout nik dostane brýle, jimiž vidí všechno „jinak". Když se ryto brýle sundají, ukáže se pravá podoba světa. Trojlístek dorazí do města se šesti hlavními ulicemi. Ve všech těch ulicích i v zapadlých uličkách „labyrintu" se poutník setkává s lidmi ve všech myslitelných - ale vždy „převrácených" - sociálních
1 psychologických situacích. Nikde, ani na hradě Fortuny (štěstí), ani na hra dě Moudrosti (vědění), nenajde uspokojení. Nakonec odhodí brýle mámení a poklekne před Bohem: absolutně nezvratným.1-'
vž se budeme zabývat Prahou Rudolfa 11. a GiuseppaArcimbolda, budeme mít příležitost zmínit se o Kafkovi a jeho románech, o jeho záhadných, „jasně a zřetelně" nedefinovatelných labyrintických eposech. Nyní si však připomeňme jiného korunního svědka někdejšího manýristického období, Španě-la Baltasara Graclána. Napsal alegorický román El eritieón (Nelítostný soudce neboli o obecných lidských nepravostech). Dílo vyšlo poprvé v letech 1651-1657. Hrdina přichází do velkého města, bezpochyby Madridu, tehdy již upadající metropole světové říše. Gracian líčí tedy vlastní prostředí, když píše: „Byl to hotový labyrint, pravé Minotaurovo sídlo. Velké náměstí bylo rozlehlé, bez perspektivy a souměrnosti. Všechny jeho brány byly jen napodobené, ani jedna nebyla otevřená; hojnost věží, viee než v Babylóně, a všechny silné vystavené větru." „Zmatek připomínal Babylon, špína Lutetii, tj. Paříž, proměny Řím, vulkány Palermo, zatemněnost ducha Konstantinopol, morová epidemie Londýn a zajatci Alžír." „Nezabluďme v tom dvorském labyrintu. Nevěř ničemu, co se ti říká, nepřistup na nic, co se od tebe žádá, nedělej nic, co se ti nařizuje." „Věř mně, vlk, lev, tygr ani bazilišek se nevyrovná člověku." „Celý vesmír se skládá z protikladů a jeho souladnost sestává z neshod." „Jedno období stojí proti druhému, dokonce i hvězdy mezi sebou bojují a navzájem se potírají." „Na všechny věci na světě se musíme dívat obráceně, abychom je viděli správně." Proto volí ParmigiamnO konvexní zrcadlo, Komenský brýle, Gracian kouzelné zrcadlo, v němž se vše zdánlivě přivozené mění v přelud. Toto zrcadlo odhaluje rubovou stránku šálivč přírodní skutečnosti, vlastně světa, který' není nic jiného než „labyrint pletich, nepravd a přeludů".15 V Norimberku (abychom uvedli alespoň dva příklady z této doby), domově vrcholně manýristického Pcgnitzského pastýřského a květinového řádu a působišti MaRTNOVA žáka Harsdorffera, vzniklo roku 1676 proslulé „zahradní bludiště", nazývané též „bludný háj" nebo „bludný les" - obdoba Bomarza. daniel CaspervonLoiienstein, Marlnúv a Graciánlv překladatel, zbásnil „Nápis na labyrintu". V prvních verších se říká: „Jak se mýlíte, smrtelníci, majíce bludiště za bludnou cestu, která vás má jen zmást." A dává typicky manýristickou dobrou radu: „Kdo však bloudí bludištěm rozumně, najde cestu spásy a pravdy." „Labyrint" připomínají ještě viee dva další verše: „Neboť náš mrtvý duch oživne a pozvedne se k Rohu teprve pri pohledu na zanikáni svého zdánlivého Nic" Co je Bůh? „Nekonečné bytí."