FAVh023 Plakáty, trailery, bonusy TEORIE PARATEXTŮ Jonathan Gray – teorie paratextů Proč představují paratexty důležitý objekt zájmu? Jak chápete termín spekulativní spotřeby (spelucative consumption)? Do jakých podkategorií dělí Gerard Genette paratexty a proč? Jaké typy paratextů Gray rozlišuje? Co je funkcí paratextů? Jakou analogii pro ilustraci Gray využívá? Jak vsazuje paratexty do procesu textuality (vztah dílo/text; rámec intertextuality; interpretační komunity; podporující intertextualita)? Teorie paratextů - shrnutí • paratexty obklopují texty, publika i průmysl a vyplňují prostor mezi nimi • s paratexty, jež nás obklopují, spekulativně spotřebováváme řadu nových textů – naše naděje, očekávání, obavy, zájem a touha splývají s obrazy a scénáři toho, co text může být (a podstatná část je řízena před sledováním) • faktory pro výběr filmů (hvězdy, produkční tým apod.) jsou texty pečlivě konstruovány producenty za účelem vytvořit jisté významy a interpretace • Gerard Genette – paratexty jako prahy mezi vnitřkem a vnějškem textu - peritexty – uvnitř knihy (obal, titulní strana, jméno autora,…) - epitexty – mimo knihy (recenze, rozhovory,…) - paratext faktu – gender autora může mít paratextuální funkci • paratexty podmiňují náš vstup do textů - reklama o účasti na festivalu v Cannes a Benátkách nás připraví na jiný film než reklama s posvěcením Britney Spears, i kdyby obě ke stejnému filmu Teorie paratextů - shrnutí • paratext jako vzduchová komora aklimatizující nás na jistý text, což vyžaduje nebo naznačuje určité strategie čtení • poskytují důležité prvotní rámce, skrze něž prozkoumáváme a hodnotíme texty • studium paratextů jako studium toho, jak je význam vytvářen a jak texty začínají • spousta děl nese význam pro „publikum“ přesahující ty, kdo pořad/seriál/film viděli (z pořadů u nás třeba Prostřeno) • studium paratextů slibuje nejenom prozradit, jak text vytváří význam pro své konzumenty, ale obecněji jak vytváří význam v populární kultuře a společnosti • paratexty neoddělitelnou součástí „samotného textu“ Teorie paratextů - shrnutí • Roland Barthes: dělení na dílo a text dílo – fyzický objekt, který můžeme držet text – prožívaný pouze při aktu konzumace/prožívání • čtenář jako producent – každý má jinou historii/zkušenosti a nachází rozdílné ozvěny ve stejném textu -> text ožívá při interakci mezi písmeny/obrazy a čtenáře/divákem • dáváme smysl textům částečně skrze rámce nabízené jinými texty – intertextualita může působit jak jako překážka při čtení, tak i jako průvodce při interpretaci • text je důsledkem setkání díla a čtenáře, ale každé dílo a každý divák přináší vícenásobné intertexty, které oživují text a dodávají mu energii • Stanley Fish: čtení a interpretace limitovaná kontextem a „interpretačními komunitami“ – čtenáři jsou často připraveni na texty před tím, než se s nimi setkají a nejen jako jedinci, ale i jako skupiny • kosmos textů a paratextů, které referují k jiným textům a tím nastavují filtry a vytvářejí interpretační komunity Teorie paratextů - shrnutí • pouze pro analytické účely můžeme paratexty hrubě rozdělit do dvou kategorií – vstupní paratexty a paratexty in medias res • paratexty kreslí řadu „bitevních linií“, které obklopují mediální spotřebu – pokoušejí se vytvářet interpretační komunity a hermeneutické návody/recepty pro běžný život v mediálně saturovaném světě • paratexty mohou zesílit a/nebo objasnit spoustu významů a užití textu, ustanovující roli, kterou text a postavy hrají za hranicemi pořadu -> podporující intertextualita – spousta paratextů znovu zdůrazňuje významu nebo jinak nastavuje přívětivý perimetr (oblast vhodného hypu a synergie jako u Disney); hračky a burgery jsou nyní částí textu, a film proto může být bláhové pokládat za „primární text“ • paratexty in medias res – s některými se setkáváme i po vstupu do textu, a proto nejsou jenom vzduchovou komorou jako u Genetta - často jsme zaangažovaní v díle i po skončení jeho sledování Teorie paratextů - shrnutí • overflow – rozlití textuality za hranice textu • convergence – sbíhání, soutok textů a platforem • posun od ontologie (co je text?) k fenomenologii (jak k textu dochází? jak se text děje?) afektivní stylistika – studium toho, jak se text stává/děje stránku po stránce, větu po větě -> čtenáři nereagují jenom na dokončený text, ale spíš na jeho časový tok • Wolfgang Iser: texty nechávají mezery mezi větami a myšlenkami, které musí čtenář zaplnit – analogie odlivu a přílivu anticipace, retrospekce a akumulace – zážitek přicházející skrze proces kontinuální modifikace - aktivní povaha textu – jsou zážitky, nikoliv monumenty, proto i naše interpretace textu musí nastat jako zážitek a ne bleskový moment vytváření významu/smyslu • u TV seriálů nečekáme na konec, abychom dali textu smysl -> interpretujeme, jak jdeme společně se seriálem – mezery mezi epizodami vyplňují paratexty - proces textuální „aktualizace“ zůstává otevřený - „previously on“ – pro nové diváky funguje jako vstupní paratext, pro znalé in medias res Teorie paratextů - shrnutí • paratexty in medias res mohou ohýbat naši interpretaci – stávají se neoddělitelnou součástí textu • i neserializované filmy jsou ovlivněny in medias res paratexty – při opakovaném sledování můžeme nacházet a vkládat nové významy • nejenom současný text je ovlivňován předchozími texty, ale může je rovněž zpětně ovlivňovat (srov vztah Fincherova nového filmu pro Netflix a Občana Kanea) • každá evokace momentu z historie může paratextuálně přepsat text události, protože v momentu vyprávění „text“ (událost) je přístupný pouze skrze paratext • nikdy nenastane okamžik, kdy by se text osvobodil z kontextualizačních sil paratextuality • paratexty občas můžou převážit nad jejich texty (Happy Meal, fanouškovské weby) • paratexty se v čase mohou stát textem namísto toho, aby jej ohýbaly a modifikovaly • pravidelně necháváme paratexty, aby zastoupily text • velká část textuality, která existuje ve světě, je řízena paratexty