RODIŠTĚM MU BYLA FLORENCIE, UČITELEM VŠAK BOLOŇSKÝ BÁSNÍK, KTERÝ PSAL PRVNÍ O LÁSCE A ŠLECHETNOSTI JAKO JEDNÉ VĚCI; A TRÁVĚ O I OM ZPÍVÁ I KAZDY VERŠ KNIHY, KTEROU OTVÍRÁTE
V šlechetném srdci Láska je a byla
vždy doma jako v loubí lesa pták;
přiroda však tu Lásku nestvořila
dříve než srdce, ani naopak!
Vždyť světla také bylo
zároveň s jasným sluncem nebesklonu
;i předtím nezářilo;
a v šlechetnosti Láska přebývá
práve tak po zákonu
jak teplo v ohni, který jasné pln.
Šlechetné srdce Láska prostupuje
jak vzácná síla vzácný drahokam;
ale ta moc naň z hvězdy sestupuje,
až když se sluncem zušlechtí on sám.
Až když se za pomoci
slunce už zbavil špíny, jež v něm byla,
nadá ho hvězda mocí;
a tak i srdci, které příroda
zjemnila, zušlechtila,
jako ta hvězda paní lásku dál
V šlechetném srdci Láska dlí a dýše,
právě tak jako plamen na svíci,
;i nebyla by jinde ve své pýše
fiéí tam, kde hoří, jasná, zářící.
Vždy t prcce ke špatností
se Láska má jak žhoucí oheň k vodě,
ve které mrazí kosti;
v šlechetném srdci Láska nalézá
svůj stánek v stejné shodě
jako magnet v sloji plné železa.
Ač slunce pálí do bláta z vší síly. bláto dál čpí a slunce dál se skví; kdo říká rád: „Jsem rodem ušlechtilý," je jak to bláto v záři šlechtictví. ľroto Hl nevěříte,
íe ušlechtilost spočívá snad v rodu,
nikoliv v srdci, v citech:
kdo neuměl své srdce zušlechtit.
ten připomíná vodu,
jíž pouze projde z nebe hvězdný svit.
36
Bůh Stvořitel se jeví bez ustání
andělům jasněji neí slunce nám;
vnímají jasnozřivě jeho přání
a hýbou nebesy, jak chce On sám.
A jako Boíí přání
vľápétí vede vždycky k naplnený
tak také krásná paní —
sotva jj spatříš v jejím jasu stát —
Člověka rázem změní
a on jí musí vždycky poslouchat.
Paní, až jednou vzlétnu z této země,
řekne mi Bůh: „Ca jsi to učinil,'
Prošel jsi nebem, došel jsi až ke mně
a se mnou srovnávals tu, již jsi ctil!
Taková chvála sluší
jedině mne a Paní Rajské Říše,
jež drtí svůdce duší!"
Já řeknu však: „Vždyť mek vzhled a šat
anděla se Tvé výše —
a proto nebyl hřích jí uctívat!"
GUIDO GUDsIZELU
„Co mne se týká, povím ti jen krátce:
Jsem Guido Guínizelli, a zde nyní
čistit se smím, před koncem začav kát se."
Jak v Lykurgově smutku oba syni
se pohnuli, když matku zhlédli znova,
tak já se hnul však spíš jak ve svatyni,
když jméno toho zaslech jsem i slova, jenž otcem mým i všech je, kteří tvoří skládání sladce milostná a nová.
BOŽSKÁ KOMEDIE, OČISTEC.
zpěv xxvi, v. 9i —yy
37