Svědectví o ztrátě starého světa

   Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna




Osobní korespondence jako pramen


  * Osobní korespondence patří mezi badatelsky nejvýznamnější a nejbohatší ego-prameny. V dopisech
určených rodičům, životnímu partnerovi nebo vlastním dětem se raně novověcí pisatelé otevřeně
zpovídali ze svých pocitů a zdůvodňovali své činy.
  * Rodinná korespondence je proto ideálním pramenem pro studium dějin mentalit či každodenního
života.



Manželé Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic a Polyxena z Pernštejna


  * Manželé patřili mezi nejvýznamnější osobnosti bělohorské doby a vývoj v zemi pozorovali z
nejvyšších společenských pozic. Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic byl od roku 1599 nejvyšším
kancléřem Českého království. Byl jmenován také do čela lobkovického rodu, což mu přinášelo
společenskou prestiž, ale i řadu povinností.
  * Kníže z Lobkovic i jeho choť zdůrazňovali svou naprostou věrnost, poslušnost a oddanost. Zdeněk
Vojtěch se ve svých dopisech ženě podepisoval jako „věrný manžel a otrok“. Polyxena zakončovala své
listy slovy „Tvá věrná a poslušná Polyxena“. Lze to chápat jako projev vysoké a vzájemné úcty,
lásky a porozumění. Listy jsou plné citů a strachu ze vzájemného odloučení (smrti).
  * Zdeněk Vojtěch i Polyxena byli hluboce věřícími katolíky. Pod vedením Zdeňka Vojtěcha se česká
dvorská kancelář stala nejdůležitější oporou rekatolizačního nástupu v zemi. Ovšem k nekatolíkům v
Čechách nebyl tak krutý, jak se o něm říkalo. Oba manželé se jim snažili pomáhat.



Znaky a obsah korespondence


  * Tato španělsky psaná korespondence patří mezi nejrozsáhlejší soubory epistolografických pramenů
z bělohorské a pobělohorské doby, které ukrývají české a moravské archivy.
  * Vypovídá o zániku „starého“ předbělohorského a nástupu „nového“ pobělohorského světa.
  * V dopisech se odrážejí nejdůležitější politické události bělohorské a pobělohorské doby.
Přinášejí mimo jiné zprávy z císařské korunovace Ferdinanda II. ve Frankfurtu nad Mohanem a uherské
korunovace jeho syna Ferdinanda III. z roku 1625. Listy popisují i dění mimo habsburskou monarchii.
Informují o probíhajících bojích třicetileté války, dění v Osmanské říši, švédsko-polský konflikt,
situaci v Anglii a na Apeninském poloostrově.


  * Korespondence představuje reflexi těchto historických mezníků očima vysoce postaveného úředníka
Ferdinandova dvora – ačkoliv byl přesvědčený zastánce silné panovnické moci, nikdy nesouhlasil s
porušováním českých zemských tradic.



Edice


·         Editor –  doc. Pavel Marek, PhD.

·         působí na ÚHV pardubické univerzity

·         specializuje se na dějiny raného novověku, zejména na dějiny české šlechty a panovnického
dvora v 16. a v první polovině 17. století a na dějiny česko-španělských vztahů

·         další publikace:

o    Pernštejnské ženy. Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie, Praha
2018.

o    Smrt Rudolfa II., Praha 2015 (spoluautor Václav Bůžek).


  * Hlavní cíl práce – odhadnout roli vysokých představitelů české katolické šlechty v
pobělohorském vývoji.
  * Součástí edice je také úvodní studie editora, která čtenáři představuje barvité osobnostní
profily Zdeňka a Polyxeny a hlubokou sondu do jejich rodinných vztahů. Velmi cenné jsou také
poznatky, které edice přináší k činnosti české dvorské kanceláře.
  * Samotný soubor korespondence se skládá ze 114 kancléřových dopisů a 61 dopisů od Polyxeny.



  * Celá korespondence je součást fondu Lobkovicové roudničtí – Rodinný archiv v žitenické pobočce
Státního oblastního archivu v Litoměřicích.




Vypracovali: Viktória Bončová, Veronika Coufalová, Tomáš Vizner, Jakub Zikmund