Poučení z Hitlera
Nástup nacismu k moci byl v mnohém podobný dnešku
E, J. DIONNE JR.
Jak se demokratické země dostanou do bodu, kdy se vzdají vlády nad svými vlastními záležitostmi? Za jakých okolností uchvátí demagogové široké publikum s pomocí iracionálních, emocionálních výzev vykloubených z faktů, logiky a morálních principů? Kdy politici odpovědní za udržení demokratického systému podlehnou diktátorům?
Podobné otázky jsou pro nás na začátku 21. století naléhavější, než bychom si přáli. V devadesátých letech se zdálo, že demokracie je na postupu. Dnes máme strach, že se tok mezinárodních událostí stáčí k autokracii a au-toritarismu.
Novýma očima
To je také důvod, proč byste si na svůj seznam letní četby měli zařadit knihu Benjamina Cartera Hetta s názvem T3se Death ofDemocracy:Hitler's Rise to Power and the Dotonfali of tbe Weimar Repub-lic (Smrt demokracie: Hitlerův nástup k moci a pád Vymarské republiky).
Hett je profesorem historie na The City University of New York. Radí se do společnosti uznávaných vědců jako Richard J. Evans nebo lan Kershaw, kteří osvědují sociální a politické síly, jež dokázaly zplodit vražedný režim uprostřed demokratického systému.
Pokud je to dávno známý příběh, Hettova živá a pronikavá studie nabízí působivý a nový úhel pohledu inspirovaný hrozbami, jež ohrožují svobodné společnosti na celém světě.
„V každé epoše vnímáme minulost rozdílným způsobem podle toho, jak vidíme sami sebe a své vlastní zkušenosti," píše Hett. Jedna epocha si na minulosti všimne detailů, které druhá pomine. To je také důvod, proč dějiny jsou a musí být stále znovu přepisovány."
Míra, v jaké Hettovo vyprávění rezonuje s naší dobou, je zároveň strašidelná i poučná. Podívejme se například na tento výrok hlavního Hiderova pro-pagandisty Josepha Goebbelse: „V každém případě chceme postavit zeď,
ochrannou zeď." Nebo tento bolestný postřeh socialisty Ernsta Tollera: „Lidé jsou již unaveni rozumem, unaveni myšlením a zvažováním. Ptají se, k čemu nám rozum v posledních letech byl, k čemu nám byly znalosti a chápání."
Jak Hett poznamenává: „Klíčem k pochopení, proč mnoho Němců podporovalo (Hitlera), spočívá v tom, jak nacisté odvrhli racionální, skutečný svět... Hitler tomuto útěku před realitou dokázal propůjčit hlas jako žádný jiný německý politik v té době."
Širší kontext také odpovídá. Hett tvrdí, že nacistické hnutí bylo „reakcí na naprostý triumf globálního liberálního kapitalismu na konci první světové války" a že logika této chaotické doby „dotlačila odpůrce úsporných opatření k tomu, aby se stali zároveň i odpůrci liberální demokracie". Nacismus měl kořeny v antisemitismu, bigotnosti a vymezování se proti ostatním. Využil ale také ekonomického neklidu přiži-vovaného ortodoxními ekonomickými programy, jež prohloubily rány ekonomické krize.
Konzervativci by se také měli zamyslet nad rozhodnutími tehdejšího německého establishmentu včetně velkých firem, armády, kulturně konzervativních protestantů a velkých vlastníků půdy. Ti všichni pomohU Hitlerovi k moci, protože nenáviděli levici více — včetně umírněných sociálních demokratů, kteří představovali páteř Vymarské republiky
než milovali republiku a politickou svobodu.
Hett píše, že členové „konzervativního establishmentu ... mohli Hitlera zastavit. Místo toho se ale rozhodli využít ho i přesto, že spojenectví mezi konzervativci a nacisty bylo vždy prapodivné." Na jiném místě poznamenává, že „demokracie nemohla fungovat v je-
jich prospěch právě proto, že jejich zájmy nedokázaly přitáhnout podporu většiny voličů".
Politici a další mocní, kteří Hiderovi pomohli stát se kancléřem, věřili, že ho mohou použít jako zbraň ke zničení levice a zároveň ho udržet pod kontrolou. To první se jim podařilo, druhé nikoli. Důsledky byly katastrofální pro ty, kteří se stali obětí Hitlerovy genocidy, i pro samotné Německo. Němečtí konzervativci neměli zájem vidět svou zemi rozdrcenou válkou a okleštěnou o část území. Jejich kroky ve třicátých letech ale přesně k takovým důsledkům vedly.
Tak daleko, tak blízko
Lidé si neradi berou poučení z nacistické zkušenosti, protože osobní srovnání dnešních politiků s Hitlerem je vždy chybou. Hitlerovy zločiny spadají do své vlastní kategorie. To by nám však nemělo bránit ve schopnosti řídit se varováním plynoucím z politické éry, jež vedla ke kolapsu svobody v Německu. Schopnost vidět tehdejší události jako „široké protestní hnutí, jež se střetávalo se složitou strukturou sebe-středných zájmů elit v atmosféře stále náchylnější k agresivnímu vytváření mýtů a iracionálních postojů, pomáhá odstranit exotický přídech evokovaný vlajkami s hákovými kříži a vyrovnanými šiky elitních jednotek".
„Všechno najednou vypadá blízké a dobře známé," píše Hett.
Skutečně vypadá. A naším úkolem je zabránit tomu, aby se „všechno" znovu opakovalo, o
Autor je stálým komentátorem Washington Post. Dalši'komentářFareeda Zakarii vyjde 10. zář!2018.
©2018, Washington Post Writers Group
© WWW.RESPEKT.CZ/AUOlO
KLÍČEM JE ZPŮSOB, JAKÝM NACISTÉ ODVRHLI RACIONÁLNÍ, REÁLNÝ SVĚT.