i6i9> 31. červenec
Konfederace nekatolických stavů českých^ moravských^ hornoslezských, horno- a dolnoluzických proti Ferdinandovi II.
Podle této dohody schválené stavovským sjezdem v Praze byl český stát proměněn v konfederaci rovnoprávných zemí s volitelným panovníkem se silně omezenou mocí v čele. Náboženské poměry na Moravě a Lužici potvrzovaly se podle Majestátu Rudolfa II. z 9. července 1609.
Jakož jest Pán Bůh všemohoucí, v jehož rukou všech potentátův knížat a vrchností tohoto světa srdce zůstávají a od něhož všelijaká proměny v zemích pocházejí, to způsobit! ráčil, že jsou se země tyto moravská, slezská, hořejší i dolejší Lužice na díle z své svobodné dobré vůle, na díle pak z jiných důležitých příčin dostatečně k král. Českému beze vší dědičnosti, kterážby z toho králi pojiti nebo nálcžeti měla, připojily a potomně skrze J. M., tehdáž panujícího římského císaře, a všecky kurfirŠty říšské učiněné přivtélenf tak se spolčily a jako věrní spoluoudové mezi sebou v takový spolek a bratrské sjednocení vešly, že slušně žádné naděje k nějaké roztržce býti nemohlo, — což vše z dotčeného přivtělení jako i z některých zlatých bullí a mnohých zvláštních smluv í předcházejících jednání známé a zjevné jest; avšak že vSech časův lidé nepokojní se nacházeli, kteří častokráte za dosti lehkými příčinami z zíých, vysoce škodlivých začátkův zlou svou radou všelijaké nedorozumění, zjitření a roztržky Činiti se snažovali, Čehož jsou též země s velikou svou Škodou okusovati a pociťovali musely, až i léta 1G18 již hrubě se k tomu schylovalo, Že jest to celé tělo roztrženo býti mělo, ano i v tomto zarmouceném a žalostivém způsobu to též se prakticírovalo—protož jsou výš oznámené země společně již před několika léty za nevyhnu-
112
tedlnou potřebu uznaly, aby ještě bližšť3 a to takové sjednocení a svazek mezi sebou učinily, skrze kterýžby všechněm nepřátelským neupřímným praktikantům to zastaveno, naproti tomu pak dobré a stálé srozumění mezi vrchností a poddanými, jako i mezi zeměmi samými vzděláno, všecko v pokojný způsob uvedeno, jednostejná ochrana nade všemi zeměmi, stavy a obyvateli jich, bez rozdílu náboženství, držána býti a spravedlnost dle jedné každé země práv, svobod, privilegií a starobylých dobrých pořádkův svůj průchod mí ti mohla; a to ve všech nastalých potřebách, zvláště pak když by takoví rušitelově obecného pokoje, bud v příčině náboženství aneb správy světské zase povstávati chtěli, aby jedna země druhé skrze dostatečnější spolčení tím lépějí ku pomoci přispěti mohla.
K jakémuž cíli bylo jest toho při slavné paměti J. M, Cl. 1611 jako i potom při sněme budě-jovském, aby se taková konfederací stati mohla, poddané vyhledáváno i také obdržáno, že jest 1. 1G15 sněm generální k tomu rozepsán byl. A poněvadž ti, kteříž až posavad ve všech téch zemích Uik mnohých ú Liškův 11 soužení původové byli a o potlačení evangelifcského náboženství vedle své nej vyšší možnosti usilovali, skrze svou lest tehdáž k tomu přivedli a tak mnoho způsobili, že taková vysoce užitečná vec minula a nevyřízena zůstala, odkudŽ a mezitím ty země k tomuto zarmoucenému a žalostivému způsobu, kterýž se očima spatřuje, přivedeny jsou, takže každý ten, kdožby nad tím křesťanské lítosti nenesl, a těchto daleko patřících věcí (kteréž se k žádnému jinému než toliko k tomu samému a jedinému konci, aby evangelitské náboženství potlačeno bylo, vztahují), pro něž již zeme a obyvatelé jejich nanejvýš zhubeni jsou a mnoho zemí zkaženo, věrně se ujímati žádostiv nebyl, nejen beze vší lítosti by býti, ale jako kamenné srdce by mítí musel, toto také království a jiné země bez opravdivého a horlivého se spolčení v budoucích časích před podobným a větším neštěstím v bezpečnosti zůstávati by nemohly.
Z těch a jiných mnohých vysoce důležitých příčin jsou pří tomto generálním sjezdu všickni evangeličtí stavové království Českého, margkrabství moravského, knížectví slezských, též marg-krabství hořejších i dolejších Lužic, tuto následující konfederaci neboližto sjednocení učinili a je také dotčení stavové král. Českého, všecky jiné pak země skrze vyslané své osobními přísahami podle následující notule stvrdili:
„My N. N, N. N. přísaháme Pánu Bohu všemohoucímu^ berouce to na své, principálův našich, dědicův a budoucích jich duše, že toto stálé snesení od nás a vyslaných ze všech zemí zpečetěné a stvrzené sjednocení a artikule v něm obsažené, na všecky země veřejně i na jednu každou obzvláštně se vztahující, nyní i na budoucí věčné časy stále pevně a neporušitelně zdržeti, všemu tomu, co se tu nařizuje, věrně a pravě zadosti učiniti a od toho se žádnému člověku vyššího neb nižšího stavu, též žádné milosti ani nemilostí, přízni a nepřízní, darům neb slibům, ani jakým
IT3
jednáním, a tak nižádným způsobem, jakžby to lest lidská vymysliti mohla, odvésti nedáme a nedají. Tak nám toho i jiným dopomáhej Pán Bůh všemohoucí!"
Přičemž však to před Bohem a vším světem osvědčujeme, že toto vysoce potřební: sjednocení a zavázání naše nižádnému k nějakému neslušnému nebo nespravedlivému potlačení nebo ublížení učiněno není, než toliko s vzděláním cti a chvály Boží a k stálému zachování a ostříhání privilegií a svobod jedné každé z týchž zemí, tak aby též sjednocené země vedle svých práv, privilegií a svobod spravovány jsouce, svobodu provozování náboženství dle českého a slezského na to daných maj e s tátův m£ti, a kdyby mimo naději dále turbirovány být i chtěly, jedna země druhé věrně přispěti mohla.
Artikul I.
Aby tehdy Pán Bůh všemohoucí také k tomu svou milost a požehnání dáti ráčil, poněvadž toto sjednocení předně pro obhájení náboženství učiněno jest, z té příčiny jsou se země především mezi sebou na tom snesly, že všickni a jeden každý víry naší sv. křesťanské evangelitské účastný má a povinen bude, vedle evangelitského učení a vyznání také křesťanský život a obcování vésti a zúmyslných hříchů, nešlechetnosti, zjevného pohoršen! a pokrytství na každém miste se s pilností vystříhati, k čemuž také lidé na kázáních napomínáni a skrze vrchnosti přísným trestáním k tomu pridŕžaní býti mají.
II.
Zatím má hned předně v této konfederací zavřín býti i jí užívati král, pokudž privilegia, majestáty, porovnání a sjednocení i také všecky artikule, v této konfederací obsažené, milostivě na pozoru mít i, podle toho svůj regiment řídi ti, i také u věcech náboženství a spravedlnosti se dotýkajících všecky země bez rozdílu náboženství jednostejně chráni ti ráčí.
III.
Král nemá s žádným jez uvi tem, s cizími poselstvími neb radami o věci, země této se dotýkající, se radi ti, ani také nižádných cizozemcův k předním úřadům, radám neb jiným expedicím, též k městským, konšelským nebo jiným úřadům potřebovati.
IV.
A nemají jez u vito vé již více na věčné časy do těchto sjednocených zemí pod jakýmkoliv zámyslem a barvou nebo řeholou uvozováni býti, a pokudžby oni neb učedlníci jich ještě kde
114
zůstávali neb tajně se vioudili, mají odtud vybiti býti. Ta pak řehola, v které by se jezuité a učedlníci jích kryli a nalezeni by lij má o důchody a statky své přijití a ty k defensí země obráceny býti, Tolikéž jich jezuvitův fundací a privilegia i jakákoliv jiná opatření, kteréž jsou buď od králův nebo jiných privátných osob vyprakticirovali a v Čechách na relací sněmovní do desk zemských sobě vpravili, mají zase z týchž desk zemských vymazány a všeckny jejich koleje, statkové a důchodové k dobrému země obráceny býti.
V.
Tolikéž nemá do těchto sjednocených zemí žádných více nových řehol mimo ty, kteréž nyní v jedné každé zemi jsou, uvozováno býti.
VI.
Též všelijaká duchovenství, kostelové a klásterové s příslušenstvím jich, kteříž nyní na díle pusti a na díle k školám a jiným službám božím evangelitských obraceny jsou, mají v rukou, moci a užívání stavův evangelitských nyní Í na budoucí Časy zůstávali.
VIL
Především má král majestáty a povolení strany náboženství jako i to sjednocení, mezi evange-litskými král. Českého a knížetství slezských 1« 1609 učinené a od J. M. krále potvrzené^ též tuto předešle od někdy císaře MathiáŠe slavné paměti I. 1614 týmž zemím dopuštěnou a nyní učiněnou a zavřenou konfederací se väemi v ní doloženými artikuli, tak jakž sama slova s sebou přinášejí, beze všech výminek aneb postranních výkladův potvrditi, a zejména té v některých sněmích a právích duchovních se nacházející výminky, že kacířům nemá se víra držeti a druhé
0 rozhřešení od jakékoliv přísahy se odříci,
VIII.
Všecky kostely ve všech sjednocených zemích v Cechách, v Moravě, Slezsku a v hořejších
1 dolejších Lužicích, v městech, městečkách, ve všech a na všech místech, kterýchž evangelitští na ten čas v držení jsou, mají jim nyní i na budoucí časy beze vší překážky a hyndruňku, jakž by ten od koho vymyšlen býti mohl, zůstati.
IX.
Všecky sjednocené země, kteréž žádných zvláštních majestátův na svobodné provozování náboženství nemají, totiž Morava, hořejší i dolejší Lužice, i které by více k této konfederaci přistoupily, mají mí ti právo podle znění Českého a slezského majestátův ve všech jejich klausulích, punktích a artikulích svobodně náboženství provozovati.
X.
Ve všech sjednocených zemích a městech, buďto že ta králi neb králové, též jiné všeliké duchovní neb světské vrchnosti přináležeje tolikéž i ve všech městečkách a vesnicích, má svobodné provozování evangelitského náboženství obojího pohlaví lidem v tom jazyku, kterého v které zemi se užívá, vedle znění české aneb augspurské konfesí, a stavení kostelův, far, škol a krchovů, též kazatelův a škol mistrův pod obojí dosazování povoleno a dopuštěno býti. Též jedenkaždý má na svobodě míti v svém kostele stará ceremónia dle svého svědomí a slova božího zachovávati anebo je opouštěti, a naproti tomu za příčinou svornosti a pro vyhnutí všelijakým roztržkám a nedorozuměním všeliké hanění a důtky na kazatedlnicích i jinde obojího náboženství lidem pod pokutou zbavení úřadu zapovědíno býti,
XI.
Nemají také v těchto sjednocených zemích na žádná duchovenství buďto biskupství, opatství, komendy, proboštstvf, prelátství neb jiná k tomu podobná, budoucně cizozemci, než sami toliko v království českém a v jiných k koruně české náležejících zemí zrodilí (kteréž se za cizozemce nepokládají) dosazováni býti; a mimo to nadání, kteréž nyní mají, aby žádných více na pozemských statcích od krále ani od koho jiného se nečinilo.
XII.
VŠickni pod jednou ve všech sjednocených zemích mají všem stavům v jedné každé zemi přísahou se zavázati, že proti majestátu a porovnání strany svobodného provozování náboženství nic činiti a předsebráti nechtějí, s tím odřeknutím se té v některých snemích a právích nacházející se výminky v příčině nedržení víry kacířům a rozhřešení od přísahy, jako i jiných sné-mův duchovních ustanovení a nařízení, kteréž dotčeným majestátům jsou na odpor.
XIII.
Žádná osoba náboženství pod jednou nemá jak k vyšším, tak i k nižším úřadům, též v městech k úřadům městským a do rady potřebována býti, leč by se při činění úřední povinnosti prvé přísahou zavázala, že chce majestáty, sjednocení a obzvláště tuto konfederací zdržeti, s tím o der Cením, které v sedmém a dvanáctém artikuli doloženo jest,
XIV.
Žádný pod jednou od nejvyšsího až do nejnižšího nemá v sjednocených zemích, kdežby byli, trpín býtiř léčby se podobným způsobem k těm povolením a sjednocením strany svobody v provozování náboženství, obzvláště pak k této konfederací s tím, které nahoře v 7. a 13. artikuli doloženo jest, odřeknutím přísahou zavázal.
XV.
Nemá také ve všech těchto sjednocených zemích žádný z lidí duchovních pod jednou, bud vyššího, neb nižšího důstojenství, pod žádným zámyslem, jakby ten vymyšlen bytí mohí, jakou vrchnost nad evangelitskými u věcech duchovních, mnohem méně v světských, sobě osobová ti.
XVI.
V Čechách mají tito úřadové osobami evangelitského náboženství na potomní časy osazováni býti, totiž: nejv. pan purgrabě pražský, nejv. písař, presidentové komory a nad appelacfmi, o ba dva podkomoří, hejtman hradu pražského, nejv, mincmistr a též o ba dva hofrychtýřové, v Moravě hejtman zemský, nejv. komorník, podkomoří a nej vyšší písař, v Slezsku vrchní hejtman jako i jiní všichni hejtmane a kancléři v dedičných knížectvích, v dolejších a hořejších Lužicích oba landfojtové zemští, hejtmane a sudí.
XVII.
A aby hodné osoby k dotčeným nejv. zemským úřadům potřebovány býti mohly, má všudy volení neb jmenování jistých osob k týmž úřadům v jedné každé zemi stavům, potvrzení pak jich králi náleže t i. A co se království Českého a margkrabství mor. do týče, od jednoho každého stavu, kterémuž jaký úřad náleží, bez překážky druhého stavu k každému úřadu Čtyry osoby jmenovány a z těch od krále jedna vybrána a na týž úřad potvrzena býti má, však tak, že to, co se tkne téhož jmenování osob úředních v Cechách a v Moravě, knížatům a stavům slezským, jako i hořejším Lužičanům na újmu jich privilegií a svobod nemá býti.
Í17
XVIII.
V těch městech všech zemí sjednocených, kdež se posavad rada toliko osobami pod jednou dosazovala, na potomní časy aby polovice osobami pod jednou a polovice evange3itskými dosazována byla j však přední osoba jako primas, aneb v těch zemích, kde žádného primasa není, purgkmistři, ve všech městech muži hodní náboženství pod obojí aby bývali.
XIX.
Ve všech městech pražských, jako i v jiných v Cechách, v Moravě, v Slezsku a obojích Lužicích^ kde dostatek jest lidí náboženství pod obojí, tu nyní i po potomní časy sami pod obojí na úřady konšelské a jiné povinnosti městské dosazováni mají býti.
XX.
Za tou příčinou všecka privilegia, kteráž k potlačení evangelitských vyjednána jsou aneb k tomu cíli směřující jak v Čechách v Budějovicích a v Plzni, v Moravě téměř ve všech královských městech, v Slezsku v Opolí, Ratiboři a jinde, v hořejších Lužicích v Wettigerovč, Bern-štathi, Ostřici a Hennersdoríu pod královským lesem, mají docela minouti a zrušena býti;kde pak evangelitští mezi katolickými se nacházejí, mají zároveň chráněni býti.
XXI.
Osoby pod obojí nemají v žádném městě a místě ve všech sjednocených zemích s úřadu, též měgťanství a mistrovství nebo řemesla pro náboženství ssazovány, ale obojího náboženství lidem rovní obchodové, živnosti a handle svobodně propuštěni být i.
A kdyby která vrchnost mistrovství neb práva městského komu odepřela, nemá toho při ní dále vyhledáváno, nýbrž od vyšší vrchnosti téhož místa aneb od nařízených defensorův též zeme dáváno, a lidé přitom chránění býtiL
Pražané pak i jiná města a v ob o dná v království českém, třetího stavu užívající, ti se při svých svobodách v příčině přijímání do měšťanství zůstavují.
XXII.
A poněvadž tyto země, jako Česká, moravská, slezská a lužická, nejsou žádné dědičné země, nýbrž mají své svobodné volení a některé z pouhé dobré vůle se připojily: pročež žádný král nemá moci nic na újmu svobod jejich o nich říditi.
r iQ
XXIII.
Tolikéž nemá na časy budoucí za živobytí panujícího krále žádný jiný na čekanství, mnohem méně na království volen neb korunován býti, léčby všecky sjednocené země samy toho potřebu uznajíce za to žádaly.
XXIV.
Přísahy také na potomní Časy mají toliko na samého krále a na žádné jeho dědice se vztahovati. A poněvadž král předcházejícím zemím, totiž Čechům a Moravanům, přísahu koná, protož budoucnč s jinými zeměmi, jmenovitě s Slezáky a obojími Lužičany, prvé a dříve, nežliby králi slibovali, podobně zachováno má býti.
XXV.
Ty smlouvy o království české a země k němu přívtělené, bez vědomí a povolení jich s králem hispánským učinenej a jestli by co k tomu podobného více se najiti mohlo, jakož samy s sebe jsou ničímž, tak tuto se zdvíhají a kazí.
XXVI.
Mají také nyní i na časy budoucí a věčné všeliké rady, kteréžby se všech těchto sjednocených zemí dotýkaly, a obzvláště kdyby král český volen byl aneb volen bytí měl, společně d rzány, a bez přítomnosti všech zemí, totiž české, moravské, slezské, hořejších i dolejších Lužic, žádná p rop osičí s lysána, mnohem méně uvažována býti nemá, leč žeby která země z důležitých příčin toho přítomna býti nemohla; v takové příčině mají jiné přítomné země nicméně krále voliti, a na čem zavrou, k tomu i nepřítomné přistoupili povinny býti mají.
XXVII.
A kdyžby král volen býti měl, mají níže dotčení defensorové království Českého snem generální stavům království tohoto, stavům margkrabství moravského, knížatům a stavům hořejšího a dolejSího Slezska, též hořejších a dolejších Lužic rozepsati a na hrad pražský položití,
XXVIII.
Jakož pánům stavům Českým, kdyžby koli k volení nového krále přišlo, to právo, aby jiné země k tomu povolati mohli, puštěno jest, takž také mají potom při společném shromáždění všech zemí proponirovati a při tom každého času tu moc míti pána jmenovati a přednášeli
JI9
a na to potom první hlas mítij za tím páni moravští druhý hlas, páni stavové a knížata slezská třetí, hořejší Lužičané Čtvrtý, dolejší Lužičané pátý, páni stavové Čeští šestý, a tak votum conclu-sivum, hlas zavírající. Jestliby pak mimo všecku naději hlasové byli v rovném počtu a hmotnými důvody to změněno a napraveno býti nemohlo, v té a takové nevyhnutedlné potřebě má se skrze los zavírali a na tom všecky země přestati,
XXIX.
Když tak král toto sjednocení potvrdí a vedle něho regiment zřídí, bude moci této následující generální defensí ve všelijakých potřebách, vsak s radou všech zemí, proti všem nepřátelům užiti.
XXX.
Jestližeby pak mimo všechnu naději proti svobodnému provozování náboženství, sjednocení a této učinené konfederací nčco takového, což by proti tomu všemu čelilo, před sebe vzal nebo vzfti chtěl, tak žeby zeme k defensí přinuceny byly, v takové příčině vŠickní stavové těchto sjednocených království a zemí ihned svých přísah mají osvobozeni býti, a to, co by budoucně před sebe vzali, nemá jim k žádné urážce důstojnosti a vyvýšenosti královské vykládáno anebo přičítáno býti.
XXXI.
Nebude a nemá také mí ti moci král bez povolení zemí jakou válku začíti, ani verbuňkův nařizovati, méněji cizí lid do těchto zemí uvozovali, Hdem vojenským jaká místa v zemi nebo v městech osazovati, anebo laufu, durchcugku, mustruňku neb obdanku komu dopouštět!.
XXXII.
Také nemá král té moci míti, v které z sjednocených zemí jakou pevnost bez povolení země stavětí.
XXXIIL
Podobně nemá král nyní ani na budoucí Časy na žádnou z sjednocených zemí bez jich povoleni žádných dluhův uvozovati, též stavy a města k žádnému rukojemství přinucovati.
XXXIV.
Co se pak zřízení regimentu dotyce, poněvadž, jakž nahoře v 10. artikuli doloženo jest, nejv. kancléř evang, nábož. býti má, protož mají všechny země, jakž od starodávna bývalo, při správě české kanceláře zůstávati; avšak, co se místokancléře a sekretářův dotýče, ti mají tím způsobem dosazováni býti, jakž při partikulárním snesení jedné každé země zmínka se činí, kdež i z strany komory české obšírněji zpráva se najde.
XXXV.
Obzvláště poněvadž vedle starobylého obyčeje nejv, kancléř království českého při dvoře J. M. Kr. ustavičně býti a zůstávati má a povinen jest, tak aby z české dvorské kanceláře žádné poručení jak jménem J. M. Kr,, tak žádného kohokoliv jiného vědomě nevycházela, která by proti majestátu, zřízením zemským, právům, svobodám, starobylým zvyklostem a obyčejům nebo výsadám, jako i proti tomu všemu, jímž se přivtělené země řídí a spravují, jakýmkoliv způsobem čelila: protož má toho při tom i ještě zůstaveno býti, a taková prvé nikdy nebývalá neobyčejná a sama proti sobě čelící, bezpotřebná, na potupu a lehkost zemí, i také zřízeného v jedné každé práva, svobod a dobrých chvalitebných obyčejův se vztahující poručení nikterakž vycházeti ani přijímána býti nemají. Psaní pak, která jménem J. M, král. stavům těchto sjednocených zemí, anebo soudu zemskému anebo obyvatelům společně neb rozdílně a obzvláště z České kanceláře Činěna bývají, s takovou povolností, mírností a rozšafností, jakž se to za času panování předešlých králův českých slavné paměti zachovávalo, i budoucné bez dotýkání anebo nemilosti hrození vycházeti mají.
XXXVI.
Žádný z nejv. úředníkův zemských kráh Českého, anebo kdokoliv jiný v temže království, nemá obyvatelův margkrabství moravského, knížectví slezských a margkrabství obojích Lužic pro nižádnou věc, kteráž by se práv moravských, slezských a lužických dotýkala, obstavovati anebo jinak jim ubližovati; jako nápodobně i země přivtělené proti obyvatelům království českého ničeho takového se dopouštět! nemají, nýbrž jedna každá z sjednocených zemí má při svém právě zůstavena býti, v zemi a ne ven z země postupovali.
XXXVII.
Mají také nyní i na budoucí věčné časy všelijací nápadové z jedné každé země z sjednocených do druhé, totiž z cech do margkrabství moravského, do Slezska a hořejších i dolejších Lužic, a z týchž zemí zase do Cech, a, tak jakž dotčeno, z jedné zeme do druhé, pravým nápadníkům buď na zemi nebo v městech, kterýmžby takoví nápadové náleželi, propuštěni býti.
XXXVIII.
Nemá žádný člověk poddaný v Cechách, Moravě, Slezsku a hořejších i dolejších Lužicích, léčby list výhostní a propuštěni svého z poddanosti ukázal, býti přijímán, a stalo-li by se co toho, mají takoví lidé na vyhledávání pánův jejich z jedné země do druhé zase bez odmeny býti propouštěni.
XXXIX.
A poněvadž obsílání ven z země týmž zemím znamenite obtížná jsou, nemá žádný z obyvatelův margkrabství moravského, knížectví slezských a obojích Lužic jménem J. M. Kr. z kanceláře české, tak jako by pod pokutou to učiniti musel, obsílán býti; nýbrž, kdyby vždy někdo z obyvatelův sjednocených zemí z důležitých dostatečných a nevyhnutedIných příčin obeslán býti měl, tehdy ten anebo ti mají co nejdříve zase vypraveni býti, propuštěni a pres dvě neděle se nezdržo-vati, nýbrž po vyjití toho času i bez resolucí a odpovědi domů beze všeho jaké pokuty a ncmtlosti se obávání navrátiti se mohou.
XL.
K takovému pak každému ze všech stavův svobodných, kdež by se na takové obeslání najiti dal, má býti náležitost, šetrnost v mluvení a přednášení příčin obeslání jeho zachována, a jeden-každý z vyšších i nižších stavův časně prcdpuštcn, dříve projití dotčených dvou neděl odbyt, anebo jiný čas mu jmenován, a vedle toho dovoleno, aby k sobě jednoho neb více osob, kteréžby se mu za přátely postavili a toho, co by se přednášelo, doslýchali í také, což by za odpověcf dáno býti mohlo, mu poradili a potřebu jeho přednesli, přivzíti mohl.
XLI.
A ačkoliv proti těm, kteříž ku právu osedlí jsou, žádné kommisí jménem J. M. Kr. u věcech právních z kanceláře české do margkrabství moravského, knížectví slezských a hořejších i dolejších Lužic slušně vycházeti nemají: však kdyby se stalo a od J. M. Kr. z jistých příčin do sjednocených zemí jaká kommisí nařízena byla, tehdy žádný jiný nežli jedné každé zemĚ obyvatelé za kommisaře potřebováni, aniž táž kommisí ven z země řízena býti má.
XLTL
Jakož pak žádný z obyvatelův přivtělených zemí nemá k takové kommisí býti nucen, nýbrž jestliže by k takové kommisí dobrovolně přistoupiti nechtěl, na vůli jeho se zůstavuje, bude-li chtíti takovou kommisí ujiti, anebo ku pořadu práva se odvolat! Přičemž má každý zůstaven býti.
XLIII.
Tolikéž nemá česká kancelář žádných žalob od obyvatelův a poddaných margkrabství moravského, knížectví slezských a obojích Lužic přijímati, ani na ně žádných poručení činiti, nýbrž obyvatelům jedné každé země s takovými žalobami a stížnostmi na pořádnou jich vrchnost a soud ukázati,
XL1V.
Žádná královská poručení, kteráž by s vědomím krále aneb jménem J, Msti vyšla, a na újmu práv, svobod a řádův všech nebo kteréhokoli stavu v sjednocených zemích se vztahovala, nemají napotom z žádné expedicí vydávána, ani stavové a města týmž poručením zadosti činiti povinni býti.
XLV.
A ačkoliv stavové pod obojí v nadepsaných zemích sami toliko tuto konfederací a defensí činí, však nicméně stavové katoličtí a lidé duchovní, když se nadepsaným způsobem k tomu, že majestáty a jiné potvrzení strany náboženství, též i tuto unii zdržeti chtějí, zaváží a pokojně bez škodlivých praktik proti podobejím chovatí se budou, mají též v tomto sjednocení obsaženi býti, ochrany proti svým a našim nepřátelům užiti.
XLVL
Tohoto sjednocení zemí a nařízené veřejné defensí má v následujících případnostech a potřebách užíváno býti: Kdyby z přípovedí, privilegií, majestátů, potvrzení, nadání a čehokoliv, co přiřknuto jest, vykročeno a proti tomu něco jiného nařizováno býti chtělo.
XLVI1.
Kdyby také \ryšáí i nižäf úředníci dle této konfederací zřízeni a dosazeni nebyli. XLVIII.
Proti stavům pod jednou a lidem duchovním i všem těm, kteříž by k zemským neb měsUkýui úřadům potřebováni byli a k zdržení majestátův a svobod v provozování náboženství se nezavá-zali, též snčmův a práv duchovních v tom artikuli, žc kacířům víradržána býti nemá, a v druhém o rozhřešeni od přísah se neodřekli.
XLIX.
Kdyby který nejv. úředník zemský neb kdokoliv jiný, jak v kraji, tak v městech, obzvláštně purgkmistři, primasové a radní osoby, chtěli proti náboženství evangelitskému co více praktici -rovatí, anebo kdyby kdo pod jednou ev angel itské k procesí a jiným náboženství jejich odporným ceremoniím pod jakým pak koliv zámyslem nutiti chtěl.
L.
Kdyby také v svobodných sjezdích, evangelitským nebo defensorům k této konfederací od nich nařízeným, buď zjevně, nebo tajne jaká překážka činěna byla.
LI.
Nebo jestli by kdo tuto konfederací rušiti a proti ní se staveti chtěl. LIL
Jestliže by se také budoucně která země z toho sjednocení vytáhnouti> nebo v Čas potřeby jiné země opustiti chtěla, a tak tomu všemu, což tuto sneseno jest, skutečně zadosti učiniti nechtěla, tehdy mají jiné sjednocené země tu, kteráž by se o d trhnout i chtěla, zase naprav i ti, škody pak a útraty, ku kterémž by jiné země přivedeny byly, ta země odpadlá sama nésti a vynahradili povinna a společnou pomocí sjednocených zemí k tomu přidržána býti má.
124
Lín.
Kdyby také kdokoli na kteroukoliv z týchž sjednocených zemí nepřátelským způsobem sáhnou -ti a do ní vpadnouti chtěl, proti takovému jako i proti všem v nadepsaných artikulích obsaženým osobám má této veřejné defensí užíváno býti.
LIV.
Kdyby budoucně bud krált nebo kdokoliv jiný někoho z sjednocených zemí proto, což jest se tu při té defensí zběhlo, stěžoval, avšak íomu nějaký jiný výklad dávati chtěl.
lv.
A aby to vše na čem jistém založeno bylo, protož jsou se tyto země, totiž česká, moravská, slezská a hořejší i dolejší Lužice, sobě vespolek na věčné časy zavázaly, že při sobě pevně a stále držeti, ve všech potřebách dle této konfederací za jednoho člověka stati, statky, hrdla, všechno své jedni pří druhých vynasadíti mají.
lvi.
Avšak mají tyto všecky sjednocené, k koruně České přináležející země nyní i budoucne ne jinak než za věrné spoluoudy držány a jmenovány býti, a mimo přednost, která se od starodávna zachovávala, jedna země nad druhou žádné vrchnosti sobě osobovati nemá.
lvu.
Ani také jedna druhé, jako i žádný stav druhého v jejich právích, svobodách, zřízeních zemských a privilegiích utiskovat! a žádné překážky či ni ti nemá.
lviii.
Též nemá a nechce žádná z týchž sjednocených zemí nyní i na budoucí Časy nic před sebe brati, což by v nejmenším proti této konfederací aneb defensí čelilo.
lix.
A poněvadž toho veliká potřeba jest, aby jedna každá země své jisté defensory mela, mají od jedné každé druhým ve třech měsících v známost uvedeni býti, kteříž obzvláštní přísahou k tomuto sjednocení mají býti zavázáni; totiž: „Já N. N. přísahám pánu Bohu všemohoucímu,že chci v této mně od pánův evangelitských stavův pod obojí svěřené povinnosti k dobrému vlasti
125
a jiným sjednoceným královstvím a zemím věren býti, všecko to, co se říditi bude, í tolikéž co tato konfederací ve všech punktích a klausulích v sobě obsahuje, s pilností na pozoru míti, též věrně radíti pomáhati a k tomu se přiciniti, aby se též konfederací ve všem skutečně zadosti stalo. Aniž se čemu, buďto jaké milosti, darům neb slibům, přízni neb nepřízni, od toho všeho odvésti dám, nýbrž stále při vlasti stati a setrvati, a cožby v radách i jinak se řídilo, žádnému toho nevyje vo-vati ani nesvěřovati, ale do hrobu s sebou to vzíti. K tomu mi dopomáhej Pán Bůh všemohoucí!"
LX.
Sešel-li by který z nich prostředkem smrti z světa, má co nejdříve, jak vedle příležitosti které země stati se moci bude, na to místo jiný býti dosazen, a to defensorům v jiných sjednocených zemích ihned v známost uvedeno býti.
LXI.
TÍ pak defensorové mají podle dané sobě od jedné každé země instrukcí se chovali a každoročně, kdyby toho potřeba byla, na jisté místo se sjeti a spolu radu držeti.
LXII,
Kdyby kdejací útiskové se díti chtěli, mají ty osoby, jichž by se dotýkalo, nadepsaným defensorům v jedné každé zemi to v známost uvésti, a oni mají o to radu držeti, jak by tomu spomoženo býti mohlo. A pokudž by zapotřebí uznalí, mají to hned na J. M. Kr. anebo místodržicí J. M. v jedné každé zemi vznésti, a král to, od vznešení toho na J. M. v Šesti nedělích, k nápravě má přivésti.
LXI1I.
Pokudž by pak v tom čase tomu spomoženo a to k nápravě přivedeno nebylo, a oni sami toho tak spokojit! nemohli, mají to všem stavům jedné každé země přednésti, a ti podobně, aby tomu spomoženo bylo, nato se všelijak vynasnažit!.
LXIV.
A kdyby oni ani mírnými prostředky tu věc spokojit! a jí spomoci nemohli, tehdy mají to na defensory všech sjednocených zemí vznésti, kteříž mají v jisté příležité místo se sjeti a radu o to, jak by nejpovlovněji tomu se spomoci mohlo, držeti; a na čem se snesou, o tom tu zemi, která by rady vyhledávala, z pra viti.
126
LXV.
Defensorové čeští mají mítí právo defensory z jiných sjednocených zemí obsílati, jakž obšírněji artikul LXVII. to vysvětlí; a nemá se jim ani od krále, ani od koho jiného v příčině takových sjezdů v žádná inhibicí nebo nej menší překážka díti. Místo pak k takovým sjezdům má býti Praha aneb kterébykoliv jiné místo vedle příležitosti času a nebezpečenství ncjpříhodnější k tomu bylo.
LXVI.
Kdyby pak k defensí přijití mělo, mají defcnsorové vsickni společně věrně a upřímně v tom řídi ti a tu věc fedrovati p orná h a ti,
LXVII.
Však tu defensorové jedné každé země, kteráž by defensí užívati musela, direkcí a právo k obsílání jiných defensorův míti mají.
LXVIII.
Dříve a prvé, nežli by k defensí přišlo, mají všelijací možní prostředkové na všech místech pořádně povlovně a rozšafně obíráni a před sebe bráni býti.
LXIX.
Nemá také žádná jiná země svobody míti, bez předcházející rady a povolení jiných sjednocených zemí a spoluoudův k žádným příkřejším prostředkům neb extremis sáhnouti.
LXX.
Co se hlavní defensí dotýče, na tom jsou se země, totiž Česká, moravská, slezská, hořejší i dolejší Lužice, snesly, že jedna země druhé těmi pomoemi, kterýmiž jsou se sobě tuto zavázaly, ve všech nastalých potřebách bez prodlivání a odporu přispěti chce.
LXXI.
A poněvadž toho potřeba ukazuje, aby jedna každá země sama od sebe v jisté hotovosti stála, tak aby jiné země věděti mohly, jak se v nastalé potřebě jedna na druhou bezpečití a při kom toho vyhledávali: protož má jedna každá země svou vlastní hotovost co nejlepěji a nejspěšněji fedrovati, a potom, na čem z a vři n o bude, jiným zemím v šesti měsících pořád zběhlých v známost uvésti.
127
LXXIL
Poněvadž také těžce přichází verbovaný lid shledávali, protož má jedna každá země na to myslili, jak by poddaní, jízda i pěchota, jak v městech, tak v vesnicích, mohla býti cviěena, tak aby se vždycky v záloze vycvičený lid v zemi míti mohl. Zbraně pak sedlákům od vrchnosti schovány a jim toliko k cvičení vydány býti mají.
LXXIII.
A poněvadž jedna každá zeme spůsob, jak by mělo k takovému cvičení přistoupeno a odkud na to náklad brán býti, vedle své příležitosti nejsnáze vynájde, zůstavuje se toho při vůli jedné každé země. Však aby každého roku defensorňm všech zemí od jedněch druhým psaná zpráva odsílána bývala, jak daleko v témže cvičení přivedeno jest a na jaký způsob v každém místě se děje a koná.
LXXIV.
Go se pak hlavní pomoci dotýče, tu česká země jiným zemím v nastalých potřebách, a to od prvního připsání ve čtyřech nedělích (kterýžto čas i od jiných zemí zachován býti má), ku pomoci posiati se uvolila jmenovitě:
LXXV.
Moravanům iooo koní a 3000 knechtů, Slezákům též 1000 koní a 3000 knechtů, hořejším Lužičanům půl druhého sta koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům r00 koní a 200 knechtův.
LXXVL
Moravané Čechům 1000 koní a 3000 knechtů, Slezákům 1000 koní a 3000 knechtů, hořejším Lužičanům 150 koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům 100 koní a a00 knechtů.
LXXVII.
Slezáci Čechům 1000 koní a 3000 knechtů, Moravanům 1000 koní a 3000 knechtů, hořejSím Lužičanům 150 koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům 100 koní a 200 knechtů.
LXXVIIL
Hořejší LužiCané Cechům 150 koní a 300 knechtů, Moravanům 150 koní a 300 knechtů, Slezákům 150 koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům 100 koní a 200 knechtův.
138
LXXIX.
Dolejší Lužičané Čechům ioo koní a 200 knechtů, Moravanům 1000 koní a 200 knechtů, Slezákům 100 koní a 300 knechtů, hořejSfm Lužíčanum 100 koní a 200 knechtů v.
LXXX.
Kdyby vsak nebezpečenství tak se rozmáhalo, že by nadepsané pomocí nedostačovaly, tehdy má jedna každá země se vSí svou nej vyšší mocí té v takovém nebezpečenství postavené zemi, co nejdříve možné ku pomoci přispeti povinna býti,
LXXXI.
K tomu snesly jsou se sjednocené zeme, aby sobě jednoho generála volily. Ale poněvadž jednoho času na dve nebo tři zemč zároveň sazeno by býti mohlo, pročež, aby všechny země v čas nastalé potřeby hodným vůdčím opatřeny byly, má jedna každá země zkušeného generála ley-tenambta sobě obrati, kdyby do jedné nebo více zemí jednoho času nepřátelský vpád se stal, aby v takové příhodě té zeme gencralleytcnambt komendu tak dlouho měl, až by generál sám osobně do té země přijel, kdež potom podle jiných pod komendou generála zůstávali, ním se říditi a jeho poslusen býti má.
LXXXII.
Přihodilo-li by se pak, že by všech zemí lid vojenský v jedné zemi v hromadu se strhl, má zajisté generál všech zemí komendirovati, však jiní general-oficírové a befelchshabcrové mají svá místa tak, jak země od starodávna jedna po druhé jdou, míti, tolikéž jedni po druhých jiti.
LXXXIII.
Kdyby pak více nežli jedna země nepřátelský útok trpěla, má netoliko táž zemc svou pomoc sobě zanechati, anebo kdyby tu již vypravila, ji na díle anebo v celosti nazpátek povolati, nýbrž jsou povinny i jiné země, kteréž žádného nebezpečenství nemají, dílem pomoci jedné zemí, ostatkem druhé zemi přispeti, však podle velikosti a potřeby nebezpečenství.
LXXXIV.
Podobne, kdyby nepřítel do tří míst vpadnouti chtěl, mají ty země, které žádného nebezpečenství nemají, své pomoci na tři díly rozdělki a souženým zemím k retuňku přispěti; však vedle velikosti a malosti nebezpečenství má proporcí těch zemí zachována býti,
LXXXV.
Však kdyby k tomu přišlo a jedna země druhé na pomoc táhnouti musela, tehdy tc země gc-neralleytenambt, v kteréž by nebezpečenství bylo a lid vojenský se chova ti musel, má v nepřítomnosti generála nade vším lidem válečným, příkladem v takových príčinách sv. Ríše, správu a komenda míti dotud a tak dlouho, dokud válka v té zemi trvati bude.
LXXXVI.
Má tolikéž každá země na to mysliti, aby sobe časně všelijaké municí s potřebu objednala a se opatřila, a co tak jedna každá země ročně sobě způsobí, to má defensorům všech zemí skrze psaní, však v tajností, v známost uvedeno býti.
LXXXVII.
Poněvadž také žádná defensí bez peněz a důkladu nemůže nařízena a zdržena býti, protož mají hned z počátku všechna dobrovolná svolení, posudnť i jiné sbírky tak dlouho k tomu obráceny a užívány býti, dokudž by k pokoji nepřišlo, an král z svých statků stolních v Cechách i jiných svých dědičných zemích s dvorem svým dobře se vychovati může.
LXXXVIII,
Lidem duchovním, kteří by se nechtěli nahoře dotčeným způsobem, jakž při artikuli VIL a XII. i jiných doloženo, k zdržení majestátov zvláštním oderčcnfm přísahou zavázati, mají býti statkové pobráni a důchodové k defensí obráceni.
LXXXIX.
Stavové pak a přední lidé duchovni, jako biskupové a těm podobni, kteří by se touž měrou k zdržení majestátův s výš psaným odřeknutím zavázati nechtěli, dále za žádný stav jmíni a držáni býti, ani také žádného místa v sněmích mfti nemají.
XG.
A pokudžby se kdo z toho stavu takovým snesením na odpor stavětí chtěl, tehdy s pomocí jiných sjednocených zemí k dostičinění jim přídržán býti má.
XGI.
V čemž se nápodobně k jiným osobám a spoluoudům téhož stavu v jedné každé zemi, zvláštním knížectví a místě, tak jakž nyní o vyšších osobách téhož stavu doloženo jest, zachováno býti má.
XCIL
Ostatek muselo by se skrze kontribucí a sbírky shledati, přičemž však netoliko na defensí se hledětí musí, ale jak by každoročně také něco peněz pro budoucí potřebu shromážděno býti mohlo.
XCIII.
A z takových shromážděných peněz nemá bez vědomí a povolení všech sjednocených zemí nic v jiná místa mimo tuto defensí obraceno anebo svolováno býti.
XCIV.
Když se defensorové ze všech zemí každého roku sjedou a shledají, mají také o penězích jako i o jiných k defensí přináležejících, nahoře zejména dotčených věcech sobě vespolek důvčrně v tajnosti zprávu učiniti.
XGV.
A na čem se stavové jedné nebo druhé země při sněmích asjezdích obecních jednou snesou, a co králi na proposicí za odpověď dají a svolí, přitom po každé na konec zůstáno býti má a nic se proti tomu replikovat! nemá. Pakli by co replikováno bylo, aby stavové nebyli povinni toho přijímati, nýbrž se rozjeti mohli. A jestliže by po jich odjezdu od pozůstalých co zavíráno bylo, tomu aby jiní dosti Činiti povinni nebyli.
XCVI.
Nemá také žádný sněm déle trvati než dvě neděle, leč by stavové sami pro obecné dobré toho nějakou potřebu uznali.
131
XCVII.
Strany těch osob, zpronevěřilých synův vlasti, o kteréž jsou se stavové češtť při minulém sjezdu snesli, že jedni v zemi, druzí v úřadech trpíní býti nemají.
XCVIII.
Nápodobně na Čem se stavové sjednocených zemí v té příčině nyní anebo budoucně snesou, to vedle dotčeného sne Sen í v skutek uvedeno a při takovém snesení toho zůstaveno býti má,
XCIX.
Naposledy na jaký by spůsob erbanuňkové s Jich Mstmí kurfirSty a jinými okolními zeměmi obnoveni býti měli, má to při nej prv príätím sněmu uváženo a na místo postaveno býti.
C.
Však tito nadepsaní v této konfederací obsaženi artikulové mají býti bez újmy výsad, práv, privilegií, svobod, zřízení a dobrých starobylých zvyklostí jedné každé země.
Na potvrzení toho volené osoby od dotčených stavův království Českého a z jiných zemí vyslané sekrety a pečeti své k tomuto listu přitiskli a rukami vlastními v něm se podepsali* Stalo se na hradě pražském pří obecném generálním sjezdu a shromáždění všedi predjmenováných zemí 31. dne měsíce července L. P. 1619.
Podrobněji o stavovských konfederacích viz B, Jetišovský, O stavovských konfederacích v českém povstání. Sborník prací věnovaných J. B. Novákovi k 60, narozeninám, Praha 193^5 sir. 495—505.
Originál uložen ve fondu Archív České koruny, ínv. č. 2327, ve Státním ústředním archívu.