28 II. Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění Následující výklad si klade za cíl poskytnout rámcový přehled údajů o významných demografických změnách, k nimž v prostoru českých zemí došlo zejména v průběhu druhé třetiny 20. století a jež úzce souvisejí s tématem edice VNPČP. Jsou zde rovněž uvedeny základní informace o vývoji státoprávních a územně správních poměrů na tomto území. Následuje druhý historický úvod (č. III.), který je věnován nástinu vybraných problémů charakterizujících historické etapy do konce druhé světové války. A. Do konce první Československé republiky AI. Státoprávní, administrativní a populační poměry České země patří ve střední Evropě k regionům s nej starší a v podstatě nepřerušenou státoprávní tradicí. Obklopuje je prakticky souvislý - odhlédneme-li od Dyjsko-moravské nivy na jižní Moravě a údolí Odry na severní Moravě, resp. ve Slezsku - pás pohoří, která tvoří přirozenou hranici. Území dnešní České republiky zahrnuje v zásadě oblasti bývalého Království českého, Markrabství moravského a poměrně malé části Slezska, které kdysi po staletí náleželo celé Koruně české. Na podzim 1918, po téměř čtyři století trvající vládě habsburské dynastie, vznikla samostatná Československá republika (ČSR), jejíž západní část tvořily historické země Koruny české. Ty byly od roku 1867 součástí Předlitavska, tj. rakouské části podunajské monarchie, a celkově náležely k nejvíce rozvinutým oblastem zaniklé říše. K novému státu byla připojena také převážná část tehdejších Horních Uher, která měla zahrnovat všechny tam sídlící slovensky hovořící obyvatele. K tomuto území, nazvanému „Slovensko", však byly přičleněny i jižní oblasti osídlené většinou maďarským obyvatelstvem. Na východě se součástí ČSR stala Podkarpatská Rus, která dříve rovněž náležela k Uhrám, tedy k zalitavskému teritoriu podunajské monarchie, a byla osídlena z největší části Rusíny. Jelikož nikdy dříve území Slovenska a rovněž Podkarpatská Rus nebyly svébytným státním útvarem a neexistovaly ani jako zcela samostatné správní jednotky, označovaly se někdy české země jako „historické země" nebo, vzhledem ke své poloze v nové republice, jako „země západní". Stanovení hranic na jihu a východě ČSR, ke kterému došlo na úkor Maďarska, potvrdily v červnu 1920 vítězné mocnosti první světové války tzv. Trianonskou smlouvou. Územní celistvost Československa byla v předchozím roce uznána Spojenci rozhodnutím Pařížské mírové konference, mírovými smlouvami ve Versailles s Německem a v Saint-Germain-en-Laye s Rakouskem. Již dříve ztroskotal pokus německy hovořících obyvatel českých zemí o vytvoření čtyř samostatných provincií podél hranic s Rakouskem a Německem. Převážně Němci osídlené pohraniční oblasti byly do prosince 1918 obsazeny československými ozbrojenými jednotkami a manifestace německého obyvatelstva, které se dovolávaly „práva na sebeurčení", byly potlačeny vojskem 29 a pořádkovými j ednotkami, tedy za použití síly. Čtyři provincie vyhlášené na podzim 1918 (jednalo se o tzv Deutschböhmen se sídlem v Liberci, Sudetenland se sídlem v Opavě, Böhmerwaldgau se sídlem v Prachaticích a Deutschsüdmähren se správním centrem ve Znojmě), jejichž představitelé požadovali připojení k nově vzniklému státu Německé Rakousko (Deutsch-Österreich) a v jeho rámci pak k Německé říši (resp. nově vzniklé republice), pokrývaly vcelku plochu o rozloze přibližně 26 000 km2. Tyto útvary však existovaly jen krátce. V roce 1920 bylo k ČSR na základě mírových smluv s Německem a Rakouskem připojeno i území Hlučínska (316 km2, asi 78 000 obyvatel), dále menší část Vitorazska (113 km2, asi 10 000 obyvatel) a Valticko (83 km2, asi 10 600 obyvatel). V tomtéž roce bylo po bojových střetnutích a arbitrážním rozhodnutí Spojenců rozděleno mezi ČSR a obnovené Polsko podél řeky Olše i území Těšínská, regionu, kde se nacházely velké zásoby kamenného uhlí a který se vyznačoval vysokým stupněm industrializace. Československu přitom připadla oblast o celkové rozloze 1 270 km2 s přibližně 290 000 obyvateli. Systém politické správy nebyl v první Československé republice (1918-1938) jednotný a v jednotlivých částech země se lišil. V českých zemích došlo v zásadě k převzetí hranic obvodů okresních hejtmanství z rakouské monarchie, které vymezovaly tzv. politické okresy. Politické okresy zahrnovaly nejméně dva okresy soudní, jen ve výjimečných případech bylo území jednoho politického okresu totožné s územím okresu soudního.1 Zákon o zavedení župního zřízení, který byl schválen v roce 1920, byl s několikaletým zpožděním uveden do praxe pouze na Slovensku. Jedním z hlavních důvodů, proč nebyl realizován v českých zemích, byla skutečnost, že vlastně předpokládal vytvoření alespoň dvou převážně Němci osídlených žup, což někteří čeští představitelé považovali za nežádoucí. V důsledku správní reformy2 byla ČSR v roce 1927 (fakticky až k 1. prosinci 1928) rozčleněna do čtyř zemí, přičemž teritorium českých zemí měly nadále tvořit dvě země: Česká země o rozloze 52 065 km2 s hlavním městem Prahou a Moravskoslezská země o rozloze 26 803 km2 s hlavním městem Brnem. Československá část Slezska (nazývaná také České Slezsko, dříve Rakouské Slezsko, nebo Moravské Slezsko), v níž bylo německé obyvatelstvo zastoupeno nejsilněji, ztratila statut samostatné země. České země měly tehdy stejně jako v současnosti (tj. v rámci samostatné České republiky vzniklé v roce 1993) celkovou rozlohu přibližně 78 900 km2. Byly tedy nepatrně menší než sou- 1 K rozložení politických a soudních okresů ke dni 29. září 1938 srv. mapu v práci JANÁK, Jan - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích, s. 526 n. 2 Blíže k tomu viz mj. PETRAS, René: Reforma správy a národní otázka na počátku první republiky: In: Historický obzor, roč. 13 (2002), s. 133-137; TYŽ: K problematice správní reformy za první CSR. In: Pocta Doc. JUDr. Vladimíru Mikule k 65. narozeninám. Praha 2002, s. 191-206. Obr. 1/ Vojáci 30. pěšího pluku z Vysokého Mýta při obsazování severní Moravy, 17. prosince 1918. Mapa č. 1 Národnostní skladba obyvatelstva předmnichovské ČSR (podle sčítání lidu k 1. prosinci 1930) ostatní (0,1% Maďaři, 0,28% Židé, 0,76% Poláci, 0,04% Rusové, 0,04% jiné) W O města s českou/slovenskou absolutní ® většinou a více než 5 000 obyvateli německé národnosti 96 II. Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění 31 sedni Rakousko, zato ale o 8 000 km2 větší než Svobodný stát Bavorsko, který s nimi sousedil na západě. Podle sčítání lidu k 1. prosinci 1930 žilo v celé ČSR 14 729 536 obyvatel s československou státní příslušností, z toho bylo 3 231 688 osob (tj. 21,9 %) německé národnosti, z nichž 3 070 938 žilo v českých zemích. To odpovídalo 95,0 % všech československých Němců a 29,2 % celkového počtu obyvatelstva s československou státní příslušností v českých zemích. V zemi České představoval podíl Němců mezi přítomnými čs. státními příslušníky při 2 270 943 obyvatelích 32,4 %, v zemi Moravskoslezské pak při 799 995 obyvatelích 22,8 %. V Čechách tedy žily téměř tři čtvrtiny všech Němců obývajících české země. V roce 1930 v českých zemích bydlelo celkem 10 516 247 obyvatel (bez cizinců); kromě Němců šlo o 7 308 900 „Čechoslováků", 80 645 Poláků, 30 002 tzv. „národních" Židů a další menšiny.3 Mezi Čechy a Slováky se tehdy co do národnosti oficiálně ještě nerozlišovalo, přesto je „Čechoslováky" možné podle zaznamenaného mateřského jazyka rozdělit na 7 264 848 Čechů a 44 052 Slováků.4 Podle úředních československých výpočtů vzrostl počet Němců v celé ČSR do začátku roku 1937 na 3 358 559 osob. Protože však byl přirozený přírůstek u tohoto společenství nižší než u jiných národností (poměrně častým jevem bylo i vystěhovalectví), procentuální podíl německého obyvatelstva ve státě do konce první republiky nepatrně poklesl.5 A2. První pokusy o definici pohraničního území Většina historických procesů dokumentovaných v edici VNPČP se odehrála v těch oblastech českých zemí, které byly do přelomu let 1945/46 z podstatné nebo převážné části osídleny německy hovořícím obyvatelstvem.6 Typickým znakem těchto oblastí byla skutečnost, že tvořily místy až 100 km široký okrajový pás kolem jádra českých zemí, přičemž je ovšem nutné vynechat úsek mezi Břeclaví a Těšínském, tedy v podstatě podél hranice se Slovenskem. Na čtyřech dalších místech bylo toto většinově německé sídelní území přerušeno územními výběžky s převážně českým obyvatelstvem. V západních Čechách se jednalo o Chodsko v okolí Domažlic, ve východních Čechách o širší okolí Náchoda a úzký hraniční pás v podhůří Orlických hor a dále v jižních Čechách o území jihovýchodně od Třeboně (národnostní charakter obyvatel této oblasti, která zahrnovala i části Vitorazska, však byl sporný). Jak již bylo uvedeno v předcho- 3 Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince 1930. Díl L: Růst, koncentrace a hustota obyvatelstva, pohlaví, věkové rozvrstvení, rodinný stav, státní příslušnost, národnost, náboženské vyznání. Praha 1934, tab. 4, s. 26-34. Zohlednění pouze přítomných československých státních příslušníků se jeví jako důvodné, protože lze vycházet z toho, že míra fluktuace cizinců byla v období následujícím po roce 1930 vyšší než míra fluktuace československých státních příslušníků (včetně migrací ze zahraničí a do zahraničí). Kromě toho se podíl cizinců mezi přítomným obyvatelstvem v zemi České v roce 1930 pohyboval jen kolem 1,3 % a v zemi Moravskoslezské kolem 1,8 %. V příhraničních okresech však podíl cizinců v některých případech dosahoval i 3-6 %, přičemž šlo převážně o německé, rakouské a (v případě Těšínská) polské státní příslušníky. Celkově v zemi České pobývalo 31 452 státních příslušníků Německé říše, 24 129 občanů Rakouska a 13 309 občanů Polska. V zemi Moravskoslezské pak převažovali Poláci v počtu 29 147 osob (Těšínsko) následovaní Rakušany (16 670) a Němci (7 608). Cizinci byli evidováni také z hlediska národnosti, přičemž Rakušané a Švýcaři, jejichž mateřským jazykem byla němčina, byli považováni za „Němce" (pokud se nepřihlásili k židovské národnosti). V Čechách bylo podle této evidenční metody 55 147 osob, tedy téměř 60 % všech cizinců, německé národnosti, na Moravě a ve Slezsku pak 23 735 osob, tedy přibližně 37 % všech cizinců. Tamtéž, tab. 5, s. 37-45, tab. 7, s. 48-56 a tab. 8, s. 59-69. Přehled počtu veškerého přítomného obyvatelstva včetně cizinců podle zemí, okresů a větších měst srv. tamtéž, tab. 9, s. 70-78. - Meziválečná ČSR uznávala - na rozdíl od většiny ostatních států v této době - židovskou národnost, k níž se naposledy přihlíželo při úředním soupisu obyvatelstva v roce 1851 v habsburské monarchii. Pro bližší informace o počtu „Židů" srv. text níže. - K zastoupení národnostních skupin v době první ČSR srv. mapu č. 1. 4 BOHMANN, Alfred: Menschen und Grenzen: Bevölkerung und Nationalitäten in der Tschechoslowakei. Bd. 4. Köln 1975, s. 97. 5 Tamtéž, s. 105. 6 Srv. některá základní data týkající se tzv. většinového německého území (deutsches Mehrheitsgebiet) podle údajů sčítání lidu z roku 1930 a jeho grafické znázornění ve statistických přílohách, obsažených v počítačové aplikaci „Edice VNPČP". 32 zím textu, označujeme oblasti většinově obývané Němci jednotně jako „sídelní území", neboť byly po skončení války v roce 1945 v důsledku vynuceného odchodu většiny zdejších původních obyvatel a příchodu novoosídlenců ve zvýšené míře zasaženy hromadnými sídelními přesuny Jinde v tomto vstupním dílu7 je poukázáno na skutečnost, že od vzniku Československa se k pojmenování těchto teritorií užívaly a dosud užívají různé pojmy: například „Sudety", „pohraničí", „pohraniční území", „pohraniční oblasti", „smíšené území" aj. K označení jádra českých zemí se naopak většinou jednotně používá termín „vnitrozemí". Přesná geografická delimitace území původně osídlených Němci představuje značný problém. Souvisí to mj. se skutečností, že v dějinách českých zemí nikdy neexistovala taková správní jednotka, která by byla jednoznačně vymezena hranicemi vedenými podle striktně jazykových (respektive národnostních) kritérií. Ve 30. a 40. letech 20. století však byly prostřednictvím různých správních aktů státní moci podél hranic českých zemí vymezeny oblasti, které do značné míry odpovídaly námi charakterizovaným „sídelním územím". Československé státní autority do poloviny září 1938 odmítaly požadavky na vytvoření jakékoliv autonomní správní jednotky založené na etnickém základě a pod německým vedením, které vznášela především Sudetoněmecká strana Konráda Henleina.8 Na základě vládního nařízení z roku 1936 ovšem bylo pod vlivem vzrůstajícího ohrožení ze strany hitlerovského Německa ustaveno tzv. pohraniční pásmo, k němuž příslušelo 55 okresů z České země a 22 okresů z Moravskoslezské země (celkem 77 politických okresů).9 Takto definované území tedy zahrnovalo v podstatě všechny pohraniční okresy, které byly v dané době osídleny převážně nebo zčásti německým obyvatelstvem (v tomto pásmu žilo v Čechách 91,7 % a na Moravě a ve Slezsku 70,2 % obyvatel německé národnosti, resp. v absolutních číslech 2 644 922 těchto osob).10 V uvedených okresech si vojenská správa z důvodu zajištění obrany státu vyhradila právo schvalovat určité stavební úkony a jiná opatření měnící charakter krajiny, ale také udělovat živnostenské koncese a povolení k pobytu cizincům (zvláště poslední možnost byla podle některých pramenů někdy využívána v neprospěch uprchlíků před nacismem).11 Současně vznikla 7 Srv. úvod č. VIL, kap. C. 8 Srv. úvod č. III., kap. A. a B. 9 Vládní nařízení č. 155/1936 Sb. z 19. června 1936 o pohraničním pásmu a obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst. Šlo o prováděcí nařízení k zákonu o obraně státu z téhož roku. 10 ČAPKA, František - SLEZÁK, Lubomír - VACULÍK, Jaroslav: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé svétové válce. Brno 2005, s. 11. 11 FRANKL, Michal: Druhá republika a židovští uprchlíci. In: . - V letech 1933-1938 přijalo Československo větší počet osob prchajících před nacionálne socialistickou diktaturou z Německa a posléze i z Rakouska. Přitom se jednalo o politické emigranty (zvláště pak komunisty a sociální demokraty, mezi nimi též o vedoucí představitele německé sociální demokracie) a osoby s více či méně zřejmým židovským původem, jež se sem uchýlily před rasovou diskriminací. Podle oficiální statistiky žilo k 1. červnu 1937 v Čechách 1 444 německých uprchlíků (z toho 466 v Praze) a na Moravě 165 těchto osob (z toho 65 v Brně). I když úřady vykazovaly v celém období od března 1933 do srpna 1938 počet přítomných německých uprchlíků vždy ve výši kolem 1 200 až 1 800 osob, je pravděpodobné, že jejich skutečný počet byl vyšší. Nepřekračoval však v žádném termínu číslo 4 000. Celkově lze ve zmiňovaném období odhadnout počet všech uprchlíků pobývajících kratší či delší dobu v ČSR na dvacet tisíc lidí z Německa a několik tisíc z Rakouska. Většina utečenců směřovala do velkých měst, větší skupiny se zdržovaly rovněž v některých městech v českém pohraničí. Židovští uprchlíci byli v menšině. Podle názoru autorů důkladnějšího průzkumu uprchlické politiky první republiky lze československý přístup charakterizovat jako „kombinaci tolerance a snahy o to, aby se uprchlíci v Československu trvale neusadili". V roce 1937 zahájily úřady realizaci původně utajeného plánu soustředění uprchlíků v oblasti Českomoravské vysočiny. Vzhledem k protestům (i z ciziny), logistické náročnosti akce a nenaplnění původních zahraničně politických záměrů (jisté smíření s Německem) byla akce na podzim tohoto roku fakticky zastavena. Vypovídání uprchlíků z některých míst však i nadále pokračovalo. Plánováno bylo také jejich soustředění v táboře ve Svatobořicích na jižní Moravě. Viz k tomu ČAPKOVÁ, Kateřina - FRANKL, Michal: Nejisté útočište: Československo a uprchlíci před nacismem 1933-1938. Praha - Litomyšl 2008, s. 30-33, 61 (citovaná pasáž), 254-275, 335. Mapa č. 2 CELNÍ POHRANIČNÍ PÁSMO podle vyhlášky MF č. 67/1929 Sb. a POHRANIČNÍ PÁSMO podle vládního nařízení č. 155/1936 Sb. •Šluknov Rumburk*' Teplice ... , , Sanm/ Ústi nad Příšéčnice \a£X Bílina T (J A \ ( .Varyi ,'_~» falknov,LotótV' ^^Podfijřany^^f/Slaný. ; Frýdlant A/ Labem Litoměřice Varnsdorf ^ \ v»_'iLiberěc-venkov", Liberect^<^T~-'; /v Něníecká" * Jablonec n./N . . Jablonné \ \ ř ---^{ <" \ Česká / TÁT ^ r—N „ ^ AT^^gnróržh^bi ^mlK í.-l.?^- *7 i-Nová Paka Trutnov 4f 01 Dubá i Mnichovo- Roudnice ^-Praha-i Brandýs nAÍNymburk ^HradiStěJi5[n.\,^ ^bvÍJrKůlpvě^^ 10 V v / Mladá' Boleslav v. Chébi. sa^ i \ j-ÍTPraha-l Brandýs n./ĽNymburk v'Ňnví ^Mariánské C-sp<-t^'?k0VnlkV!7 PRAÄ^^eeŕkýBrod^ebrady f /Lázně* <, .TepláT ..YT L t Jrs *e»x*L. ľ F Hořice. • , r Nove Město n./M Jaroměř A: Rychnov n./Kněž. , ». Zamberk 'Jílové^\ KutnáHora« j Chrudim. Vysoké. J\* j^níkrríurA • (Rýmařov^ \ - V Mýto / V ^ ?^»h^ "K^Opaví HlueinN^ ,Zábrhmyšl1-*~-i > ^tr^/J Moravský fta Ostrava* "'V. . \ / - - >Beroun \ Opava-. | N^-venkov.,,-,; Moravská-Fryštát»S i Ostrava* ■ ' K •Bílovec { VlO/Č'Frýdek/Český, Těšín Místek* "V _ Nový Jičín / V, •iceV C \ r^Valäšské^ \ ,♦' -\J "Meziříčí^ /O 10 20 30 40 50 km W W 34 opevněná území, kde platily ještě přísnější podmínky. Již dříve, na konci 20. let, bylo na základě vyhlášky ministerstva financí stanoveno tzv. celní pohraniční pásmo, které však zahrnovalo pouze asi 2-15 km široký pás pohraničního území.12 Tento prostor byl vymezen zejména z hlediska potřeb celní správy, ale platila zde i jiná speciální opatření, po roce 1933 například pro vracení nežádoucích cizinců postrkem.13 B. Období okupace (1938/39-1945) Bl. Změny v důsledku mnichovské dohody Na základě mnichovské dohody z konce září 1938 bylo Československo již v první říjnové dekádě donuceno akceptovat okupaci prakticky celého pohraničního území vojsky hitlerovského Německa. Plánované referendum, o jehož uskutečnění v určitých smíšených oblastech ve vnitrozemí se ještě v Mnichově jednalo, se nekonalo. Německo totiž při jednáních mezinárodního výboru v Berlíně, jehož členy byli zástupci Říše, Československa, Velké Británie, Francie a Itálie, dokázalo své územní požadavky přesahující ustanovení mnichovské dohody prosadit téměř v celém rozsahu. Definitivní státní hranice mezi Německou říší a značně zmenšenou republikou, která se již brzy měla nazývat Česko-Slovensko, byly stanoveny česko-německým protokolem podepsaným 20. listopadu 1938.14 Dříve vždy zdůrazňované Hitlerovo tvrzení, že má zájem pouze o oblasti většinově osídlené německým obyvatelstvem, bylo popřeno připojením přibližně 400 obcí obývaných podle sčítání lidu z roku 1930 převážně Čechy, což bylo motivováno především ekonomickými a dopravně technickými důvody.151 po bilaterálně dohodnutém vymezení hranic docházelo v některých pohraničních úsecích z německé strany ke svévolným záborům.16 Přibližně dvě třetiny dosud české (československé) části Těšínská, celkem o rozloze cca 830 km2,17 obsadilo v říjnu 1938 Polsko, avšak po jeho porážce Německem necelý rok poté připadlo toto území rovněž Německé říši. Celkově tak bylo z českých zemí přímo do nacistického Německa začleněno území o rozloze téměř 30 000 km2 s 3 860 000 obyvateli (podle výsledků sčítání lidu z roku 1930), což představovalo 38 % jejich dřívější rozlohy s 36 % obyvatelstva. Okupované oblasti byly svým rozsahem srovnatelné s dnešní Belgií či Albánií. Největší část tohoto území - 22 608 km2, tj. asi 78 %, byla zahrnuta do nově utvořené „Říšské župy Sudety" (Reichsgau Sudetenland), formálně ustavené teprve na jaře 1939. V roce 1930 zde žilo 3 157 000 osob, tj. 82 % obyvatel celého okupovaného území Čech, Moravy a Slezska. Zbývajících téměř 7 000 km2 bylo přičleněno ke čtyřem stávajícím 12 Vyhláška ministerstva financí č. 67/1929 Sb. z 13. března 1929, jíž se stanovuje celní pohraniční pásmo. Srv. tamtéž seznam lokalit zahrnutých do celního pohraničního pásma. - Znázornění celního pohraničního pásma a pohraničního pásma viz mapu č. 2. 13 Celní pohraniční pásmo zmiňujeme proto, že se na něj v letech 1947 a 1948 znovu odkazovalo v úvahách ústředních orgánů o sídelní regulaci (srv. dokumentaci v IV. dílu). 14 K teritoriálním změnám v důsledku mnichovské dohody viz mapu č. 3. 15 Němci zabrali mezi 10. říjnem a 2. listopadem ještě sto deset osad, někdy úmyslně, jindy samovolným postupem jednotek. NA, f. MV-NR, kart. 8509, sign. B Vy, zápis ze 4. porady, konané 2. listopadu 1938 na předsednictvu vlády ve věci vymezení nových státních hranic a otázek z toho vyplývajících. 16 K průběhu okupace pohraničních oblastí na podzim roku 1938 srv. blíže BIMAN, Stanislav: Vojenské obsazení území připojeného k Německu podle mnichovské dohody a období jeho vojenské správy (1.-20. října 1938). In: RADVANOVSKY Zdeněk (ed.): Historie okupovaného pohraničí 1938-1945. Sv. 1. Ústí nad Labem 1998, s. 72-153. 17 BORÁK, Mečislav: Těšínské Slezsko v rámci okupovaného pohraničí v letech 1938-1945. In: RADVANOVSKY Zdeněk (ed.): Historie okupovaného pohraničí 1938-1945. Sv. 11. Ústí nad Labem 2006, s. 83-135, zde 88. II. Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění 35 říšskoněmeckým župám.18 V případě Hlučínska k Prusku (Preussen), provincii Slezsko (Schlesien, od roku 1941 Horní Slez-sko/Oberschlesien) v rámci vládního obvodu Opole (Oppeln) a okresu Ratiboř (Ratibor/Racibórz), v případě Těšínská na podzim 1939 také k provincii Slezsko (od roku 1941 Horní Slezsko, vládní obvod Kat-towitz/Katovice), v případě území jižně od Horšovského Týna až po Horní Planou k Bavorsku v rámci vládního obvodu Dolní Bavorsko a Horní Falc (Niederbayern und Oberpfalz) a v případě Českokrumlovská a Kaplička, resp. území jihovýchodního cípu Cech a celého jihomoravského pohraničí, k „rakouským" župám Dolní a Horní Dunaj (Oberdonau, Unterdonau).19 V 93 politických okresech zemí České a Moravskoslezské (65 okresů v Čechách a 28 okresů na Moravě a ve Slezsku), které byly k Německu připojeny zcela nebo zčásti po 1. říjnu 1938, se nacházelo 3 846 celých obcí a různě velkých částí 333 dalších obcí. Obě země tím ztratily asi jednu třetinu svých obcí. Země Česká přišla podle poválečných propočtů Státního úřadu statistického o 2 635 824 (tj. 36,5 %) svých obyvatel a 19 910 km2 (tj. 38,2 %) svého území. V případě Moravskoslezské země činily tyto ztráty 1 231 516 obyvatel (tj. 34,5 %), resp. 10 045 km2 (tj. 37,5 %).20 Z 3 397 obcí 18 Formálně k tomu došlo teprve na základě zákona o členění sudetoněmeckých území z 25. března 1939, jenž vstoupil v platnost 15. dubna 1939. 19 EDL, Jan: Přehled změn v územní organizaci politické správy v letech 1928-1948. In: Paginae historiae, roč. 4 (2006), s. 485-546, zde 493-497; KURAL, Václav - RADVANOVSKÝ, Zdeněk a kol: „Sudety" pod hákovým křížem, s. 71; ČAPKA, František -SLEZÁK, Lubomír - VACULÍK, Jaroslav: Nové osídlení pohraničí, s. 18. - Když se v květnu 1939 konalo v inkorporovaných oblastech říšskoněmecké sčítání lidu, bylo v Říšské župě Sudety napočítáno již jen 2 943 187 obyvatel. Průměrná hustota obyvatelstva v župě činila přibližně 130 obyvatelná čtvereční kilometr. GEBEL, Ralf: „Heim ins Reich!", s. 64. - Kpřesnějšímu přehledu o obcích a částech obcí začleněných v letech 1938 a 1939 přímo do Německé říše, jejich administrativní příslušnosti a obyvatelstvu k 1. prosinci 1930 (poslední předválečné československé sčítání lidu) a k 17. květnu 1939 (říšskoněmecké sčítání lidu) srv. Sudetendeutsches Ortsnamensverzeichnis: Amtliches Gemeinde- und Ortsnamensverzeichnis der nach der Grenzfestlegung vom 20.11.1938 zum Deutschen Reich gekommenen Sudetendeutschen Gebiete. Bearbeitet von Sudetendeutschen Archiv und Institut für Landeskunde mit Unterstützung des Collegium Carolinum, herausgegeben vom Institut für Landeskunde in der Bundesanstalt für Landeskunde und Raumforschung. Bad Godesberg 1965. Dále též Seznam obcí a okresů republiky Česko-slovenské, které byly připojeny k Nemecku, Maďarsku a Polsku. Praha 1939. - Souhrnně k vývoji v pohraničních oblastech nepřipojených k Říšské župě Sudety v letech 1938-1945 (včetně základních údajů o obyvatelstvu a správě) srv. studie BARTOŠ, Josef: Jižní Morava v rámci okupovaného pohraničí v letech 1938-1945. In: RADVANOVSKÝ, Zdeněk (ed.): Historie okupovaného pohraničí 1938-1945. Sv. 7. Ústí nad Labem 2002, s. 9-25; MOULIS, Miloslav: Území jižních Čech připojené v letech 1938-1945 k župě Horní Dunaj. In: Tamtéž, s. 27-45; TYŽ: Uloupená Šumava: K historii území připojeného v letech 1938-1945 k Bavorsku. In: Tamtéž, s. 47-111; MARKEL, Martin: Jižní Morava v župě Dolní Podunají. In: Tamtéž. Sv. 11. Ústí nad Labem 2006, s. 9-50; BORÁK, Mečislav: Těšínské Slezsko v rámci okupovaného pohraničí; PLAČEK, Vilém: Hlučínsko v letech 1938-1945. In: Tamtéž. Sv. 7. Ústí nad Labem 2002, s. 137-190; KÜPPER, René: Bayern und Böhmen von „München 1938" bis zum Ende des „Protektorats" unter deutscher Besatzung. In: LUFT, Robert - EIBER, Ludwig (ed.): Bayern und Böhmen: Kontakt, Konflikt, Kultur. München 2007, s. 221-240. 20 Zprávy Státního úřadu statistického republiky Československé, č. 1-2 (1945), s. 1-13. Je nutné zohlednit, že zde uvedené počty obyvatel vyjadřují stav z prosince 1930. Jako počet obsazených obcí se uvádí i číslo 3 407. Srv. BOHMANN, Alfred: Das Obr. 2/ Náměstí v Hlučíně s radnicí vyzdobenou nacistickými symboly a nápisem „Hlučínsko 1920 do otroctví/1938 osvobozeno Adolfem Hitlerem", 1939. 36 českých zemí (z toho 2 651 se nacházelo v zemi České) obývaných podle sčítání lidu z roku 1930 prevážne Němci, byly všechny až na 59 lokalit, které i nadále zůstávaly součástí Cesko-Sloven-ska, přičleněny k Ríši.21 * * * V počátečním období od 1. do 21. října 1938 podléhaly připojené pohraniční oblasti vojenské správě. Veškeré správní úřady, které byly z dosahu jejích pravomocí vyňaty, byly již od 1. října podřízeny říšskému komisaři pro sudetoněmecká území (Reichskommissar fúr die sudetendeutschen Gebie-te), kterým se stal Konrád Hen-lein. Civilní správa postupně nahradila vojenskou okupační správu. Po odtržení území v západních a jižních Cechách a faktickém vzniku Říšské župy Sudety se Henlein stal říšským místodržitelem (Reichsstatthalter) se sídlem v župním hlavním městě (Gauhauptstadt) Liberci. Pozice říšského místodržitele byla ve srovnání s postavením stejných funkcionářů v ostatních říšských zemích mimořádně silná, protože se nová župa se svou značnou správní centralizací měla stát jakýmsi vzorem pro jiné župy. Sudetská župa se vnitřně členila do tří obvodů v čele s tzv. vládními prezidenty (Regierungsprásidenten). Obvod vládního prezidenta Cheb (se sídlem v Karlových Varech) zahrnoval území od severozápadní části Chodska až po Kadaň a Zatec. Obvod vládního prezidenta v Ústí nad Labem tvořily celé severní Cechy od Chomutova až po Broumov. Geograficky odříznuté zbývající území župy na východě, jež zahrnovalo hlavně bývalé československé Slezsko a část severní Moravy, tvořilo obvod vládního prezidenta v Opavě. Obvody vládních prezidentů byly pak dále členěny do 53 venkovských a pěti městských okresů, resp. landrátů (Landrat), jež - až na poměrně četné úpravy - kopírovaly hranice dosavadních československých politických okresů.22 V rámci správního uspořádání Říšské župy Sudety působil také úřad župní samosprávy, která pečovala především o kulturu, národní osvětu a specifický sudetoněmecký vlastivědný odkaz.23 Sudetendeutschtum in Zahlen: Handbuch über den Bestand und die Entwicklung der sudetendeutschen Volksgruppe in den Jahren von 1910 his 1950. München 1959, s. 122-125. 21 BOHMANN, Alfred: Menschen und Grenzen, s. 118. Katastrální plocha obcí obývaných převážně německým obyvatelstvem činila celkem 26 164 km2 (z toho se pouze 389 km2, tj. 1,4 %, nacházelo v oblasti německých jazykových ostrovů ve vnitrozemí). Tamtéž. V roce 1930 existovalo v českých zemích ještě 50 politických okresů, resp. 120 soudních okresů, obývaných většinově Němci. BOHMANN, Alfred: Das Sudetendeutschtum in Zahlen, s. 26 n. 22 Městskými okresy byly Cheb, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec a Opava. 23 K územně správnímu členění pohraničních oblastí odtržených v roce 1938 od republiky viz mapu č. 4. - Bližší údaje ke správní struktuře okupovaného území srv. např. VRBATA, Jaroslav: Některé rysy vývoje politické správy v tzv. říšské župě sudetské v letech 1938-1945. In: Archivní časopis, roč. 10 (1960), s. 70-76; TYŽ: Přehled vývoje veřejné správy v odtržených českých oblastech vletech Obr. 3/ Generálplukovník Walther von Brauchitsch, vrchní velitel pozemních vojsk (OKH), zdraví primátora Opavy dr. Kudlicha u příležitosti přehlídky německých jednotek 11. října 1938 na Horním náměstí v Opavě. Mapa č. 3 Mnichovská dohoda 1938 (územní změny v českých zemích) Ni hranice Československa JZio-rná_____„ . . - . ... hranice mezi českými ^|^^^, r_ / .^Vf "Bor ® Liberesfi -Jablonec/ ,/ g, Nejdek -.'Kraslice • {-Vildltejn^ Falknov Karlovy Vary . nadOhří> V ® /-* Doupov 5- Lázně Hora Á^^ta^ÍLÍK!\^™*» "SCestóLIpy. ,_„„„ , <= A^^V^No^Tepnce^anov-j ^Lípa,Minoň ^^P.^^W*tab ^ , Sv. Šebestiána .^.Litvínov ® >* i .*nmQn^ ■ - • " HomfNVejprfjM. Y? Blatná ^^P^seCnice •J.áL y™v Kadaň*1 nad Labem Mělník ^^^V^/^^w Libáň Qianúí •.nad Vltavou ■'vv • Benátky nad Jizerou O soudní okres Vnitřní Praha OG soudní okres Praha-západ OO soudní okres Praha-sever OO soudní okres Praha-východ O soudní okres Praha-jih O soudní okres Bmo-město ©Q soudní okres Bmo-okoll *- -a . x-- - ■ -w'1*™ >^Tumov^semily^x@ /šebestónaj^Uv.nov ® Utomence^f w ® 7^jj|?mnice | í. jMost^fLovosterAfer^Dubé Šelá ' * ^Lomnice. jHortní*. /prinfinica ^í1-^!-.. " Hradiště aJíh^^Navajx. nad Labem * ® W Česká Skalice.,i-® 'Trutnov'^ Poiiče" nad Metuji Náchod /éJ^XCna £ Náchod" ? (»»_ _ / Slanvi ' naď vitovóu-^r'v •Benátky nad Jizerou/ wovy>^jaru..c, vL^ä *y££ra běs^í. ^°p^°.®D°b^ ,e^o/w> Kladno Pg,P Nymbgrk Sobotka® -w. Jlcln > CéskáSkanoa.^c i Honm^'® W ®NÓVéMěStO Nový nonce Jaroměř ™d ""W i.„m£S*i Qv^Opočno7®Dobruš o O C -o ■3 ,/>Planá® V Tachov^ O soudní okres Ostrava-západ 0 soudní okres Ostrava-východ (EXD soudní okres Plzeň soudní okres Liberec (IXE) soudní okres Olomouc ©© soudní okres Opava © soudní okres Hlučín soudní okres Klimkovice O© soudní okres Fulnek, správní okres Nový Jičin © soudní okres Uherské Hradiště © soudní okres Frýdek l Plímda "Ur-1" t Hostouň Horsovskýr' ® 7 pizeň - —ikr é 'í Viz < f ^-.Nepomuk, — *!^>-ŕ®Týn i Přeštice! ^-^-.t Poběžovice » „„„^_/T( íil Xj í v -O ^. sT^'f^ V Mirávice Strakonice*. *Vodňan' \-., » SNasivrky- ' ŕT^-HaS,y;chotébor5".'V?' í -..» Třebová nabSézavou^ ^"ľ^'-.HIinsko' ^kpe^^T ^nbySlay..^aj,ora^v, Hunfpolac^^^Äu Jb^jJ^"* Palrnmov^^-'^Ä™ Opava- _ j/enkov-^i^ Hlučín'^?" 4 Neveklov Sed"%y^o5c? h Sedlec^ Mladá Vožice _ Albrechtice Vrbno '^••-^ současně statutární město / \_/ sídlo okresního národního výboru, současně statutární město sídlo okresního národního výboru a současně okresního soudu sídlo jen okresního národního výboru sídlo jen okresního soudu Bechýňě^/vV^-^r Kameničév ^J™^ 'SoběslavC ®nadLlpou .*»» J\, Týn Jr*^L Art- fiatky J^i^Tfešf. nadVitavcxj .Veseir^"0™^" w^-l^nad Lužnicí HradecV>»^_^ y V^Třeblč, icé)nad V&raíf-V.Lomíce M.~.^ *' ^aHcB^LMoravskř - - Lišov^ad Lužnicí |Ng* t® l—n r.j, • •.Slavonice .osa,?** V ~'\^\JJ Budějovice^ yYSlÄ. ChvalěinV^ r - • . \ \ *_jLy tTrhové Sviry^\ ■ ,L^Homíjslaná/5"V® 1 "Nov^Hrady' \ " )r^mtóvJ®t° 'f'~^> ~v^j»^-v-\ Kaplice / í NýrekoX^ rs. V.f pod Radhoštěmt»^4B • Rožnov 58 oproti stavu v září 1938 mírně změnil: v zemi České jich bylo nyní 110 a v zemi Moravskoslezské 44. Počet statutárních měst se zvýšil o čtyři (nově přibyly Plzeň, Liberec, Moravská Ostrava a Opava). Výše uvedený dekret zůstal základem územní organizace správy v českých zemích až do začátku roku 1949,112 a to i přesto, že ministerstvu vnitra docházely stále nové návrhy na její více či méně výrazné korektury.113 Od 1. ledna 1949 nabylo účinnosti krajské zřízení, které nahradilo dosud existující země a které již v předchozích letech energicky propagovali zejména komunisté. V českých zemích vzniklo celkem 13 třináct nových krajů, které byly vytvořeny tak, aby každý z nich zahrnoval zhruba plochu 5 000 km2, půl milionu obyvatel (s výjimkou Pražského kraje) a správní obvody třinácti až čtrnácti okresů. Protože hranice nových krajů nerespektovaly hranice politických okresů, byly od 1. února 1949 upraveny též hranice okresů. Došlo k ustavení třiceti pěti nových okresů, zatímco jedenáct okresů - zejména v pohraničních oblastech - bylo zrušeno.114 Stejný osud potkal také statutární města. Toto územně správní uspořádání115 vydrželo bez zásadnějších úprav až do roku 1960, kdy byl počet krajů a zvláště pak okresů podstatně redukován. V důsledku chybějících lidských zdrojů potřebných k osídlení, pokračující urbanizace, budování vojenských cvičišť a od 50. let též pohraničního pásma podél státní hranice s Rakouskem a Bavorskem (zčásti i s NDR) zaniklo po roce 1945 mnoho obcí a osad. Podle jedné z publikací pražského OÚ se v pohraničních oblastech (v devětadvaceti okresech) nacházelo k 15. květnu 1948 celkem 364 neosídlených nebo nedostatečně osídlených obcí.116 Podle československých úředních zdrojů bylo v pohraničí do poloviny 50. let likvidováno 333 obcí a malých osad, z nichž 146 leželo bezprostředně při státní hranici.117 V první polovině 60. let se hovořilo již o 459 zaniklých obcích. Při interpretaci těchto údajů je však třeba mít na zřeteli, že se v mnoha případech jednalo o obce zrušené pouze „statisticky", protože došlo k jejich administrativnímu přičlenění k jiným lokalitám, takže navzdory většinou rapidnímu poklesu počtu obyvatel jako lidská sídla fakticky nezanikly.118 Tvrzení o zhruba tisícovce obcí zaniklých v „Sudetech" od roku 1945, s nímž opakovaně operují zejména někteří sudetoněmečtí autoři, neodpovídá skutečnému stavu, i když zanikání lidských sídel v pohraničí pochopitelně pokračovalo, a to i později, od poloviny šedesátých let (v té době však již zejména kvůli těžbě uhlí).119 112 Grafický přehled územně správního členění zavedeného po roce 1945 podává mapa č. 5. 113 EDL, Jan: Přehled změn v územní organizaci politické správy, s. 538-542. - Změny byly v této době minimální. Tak došlo např. k 1. květnu 1946 ke zřízení správního okresu Nové Město nad Metují a začátkem roku 1947 ke zřízení správního okresu Lanškroun. 114 JANÁK, Jan - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích, s. 447. 115 Srv. mapu č. 6. 116 TOMÁŠ, Eduard: Poslední příležitost k osídlení: Seznam míst v pohraničí, kam ještě možno přesídliti. Praha 1948. Výňatky z této publikace srov. ve IV. dílu. 117 Administrativní lexikon ohcí republiky Československé. Praha 1955. Další informace o uvedených obcích viz URBAN, Rudolf: Die sudetendeutschen Gebiete nach 1945. Frankfurt a.M. 1964, s. 411 n. 118 Přehled obcí a částí v Československé socialistické republice, jejichž názvy zanikly, byly změněny, nebo se staly místními částmi v době od 5.5.45-1.7.64. Praha 1964. Přesnější údaje obsahuje Retrospektivní lexikon obcí Československé socialistické republiky 1850-1970. Díl II., sv. 1. Praha 1978. Nejpřesnější údaje poskytují jednotlivé ročníky Věstníku ministerstva vnitra republiky Československé. 119 Srv. téměř kompletní soupis obcí a osad, resp. jejich částí, jež na území dnešní České republiky zanikly po roce 1945 in: < http:/Vwww.zanikleobce. cz >. II. Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění 59 C2. Problematika statistického zachycení poválečných demografických poměrů Pokud jde o demografické poměry, prošly v českých zemích v letech 1930-1950 dramatickými proměnami. Aby je bylo možné z hlediska konkrétního výzkumného záměru detailněji zachytit a popsat, je nezbytné zjišťovat počty obyvatel jednotlivých okresů a obcí (osad) vždy k určitému termínu. Platí to rovněž o jejich národnostní skladbě, o níž poskytují podrobné údaje zveřejněné úřední statistiky, ovšem pouze k datům označeným níže hvězdičkou. V poznámkách se odkazuje na vybrané publikace, které jsou relativně dobře dostupné: I. prosince 1930*120 17. května 1939 (pouze pohraniční oblasti přímo připojené k Německu)121 12. listopadu - 9. prosince 1945 (7. přídělové období potravinových lístků)122 II. listopadu - 8. prosince 1946 (20. přídělové období potravinových lístků)123 22. května 1947124 1. března 1950*.125 K dostupným statistickým publikacím pro období let 1945 a 1946 je třeba poznamenat, že se v nich zveřejněné údaje opírají o počty vydaných potravinových lístků a že jejich spolehlivost není zcela nesporná. Údaje vztahující se k 22. květnu 1947 vycházejí z výsledků tzv. malého sčítání lidu, které bylo v českých zemích provedeno k tomuto dni.126 Při tomto soupisu se ovšem upustilo od sledování národnostní skladby. Užitečnou pomůcku pro zkoumání vývoje počtu 120 Statistický lexikon obcí v republice Československé: Úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. L: Zemé česká. Praha 1934; Statistický lexikon obcí v republice Československé: Úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. IL: Zemé moravskoslezská. Praha 1935. Německojazyčné vydání Statistisches Gemeindelexikon des Landes Böhmen: Auf Grund der Volkszählungsergebnisse vom 1. Dezember 1930. 2 sv. Prag 1935. 121 Amtliches Gemeindeverzeichnis für das Deutsche Reich auf Grund der Volkszählung 1939. Berlin 1940; Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland: Ausführliche amtliche Ergebnisse der Volks-, Berufs- und Betriebszählung. Nach dem Gebietsstand vom 1. Juli 1941. Warnsdorf 1941; Sudetendeutsches Ortsnamensverzeichnis. - Národnost a státní příslušnost obyvatel jednotlivých obcí byly u příležitosti sčítání lidu v oblastech připojených k Ríši k 17. května 1939 přece jen zachyceny. Sčítací archy a ostatní dobové úřední materiály k tomuto soupisu se převážně zachovaly (s výjimkou části pohraničí v jihozápadních Čechách připojené k Bavorsku a Hlučínska) a jsou přístupné. Příslušná dokumentace byla v posledních letech v Národním archivu v Praze nově inventarizována. Srv. PAZOUT, Jaroslav: K dějinám fondu Sčítání obyvatelstva v roce 1939. In: Paginae historiae, č. 16 (2008), s. 333-379. 122 Seznam obcí v zemi české podle stavu z prosince 1945. Praha 1946; Seznam obcí v zemi moravskoslezské podle stavu z prosince 1945. Praha 1946. - Počet Čechů/Slováků a Němců zjištěný na zemské a okresní úrovni podle počtu potravinových lístků vydaných pro 7. přídělové období srv. rovněž v dok. II.2-176B. 123 Seznam obcí v republice Československé: Díl I. Seznam obcí v zemi České podle stavu z konce roku 1946. Praha 1947; Seznam obcí v republice Československé: Díl II. Seznam obcí v zemi Moravskoslezské podle stavu z konce roku 1946. Praha 1947. - K počtu Čechů/ Slováků a Němců zjištěnému na zemské a okresní úrovni rovněž podle počtu potravinových lístků vydaných pro 20. přídělové období srv. údaje publikované ve III. dílu. 124 Seznam obcí v republice Československé: Díl I. Seznam obcí v zemi České podle stavu z počátku roku 1948. Praha 1948; Seznam obcí v republice Československé: Díl II. Seznam obcí v zemi Moravskoslezské podle stavu z počátku roku 1948. Praha 1948. - Zachycení stavu obyvatelstva k 22. květnu 1947, ovšem podle nové správní struktury platné od 1. února 1949, obsahuje rovněž Seznam obcí v republice Československé. Důl. Seznam obcí v zemích českých podle správního rozdelení z 1. února 1949. Praha 1949. 125 Statistický lexikon obcí republiky Československé 1955: Podle správního rozdelení 1. ledna 1955, sčítání lidu a sčítání domů a bytů 1. března 1950. Praha 1955. - Počty příslušníků jednotlivých národností zjištěné při sčítání lidu v březnu 1950 jsou uvedeny v následující úřední publikaci, ale jen pro kraje a okresy, nikoliv pro jednotlivé obce a osady: Sčítání lidu a soupis domů a bytů v republice Československé ke dni 1. března 1950. DílL: Nejdůležitéjší výsledky sčítání lidu a soupisu domů a bytů za kraje, okresy a mésta. Praha 1957. Toto dílo bylo určeno výhradně pro úřední potřebu a dnes do něj lze nahlédnout pouze v několika málo veřejných knihovnách v České republice. Počet Němců v jednotlivých politických okresech je zveřejněn v tabulkových přílohách k práci ARBURG, Adrian von: Zwischen Vertreibung und Integration. 126 Soupisy obyvatelstva v Československu v letech 1946 a 1947. Praha 1951. Mapa č. 6 Administrativní členění českých zemí (k 1. dubnu 1949) vc ° Ostrava — hranice krajů - hranice okresů a měst, jejichž národní výbor vykonával působnost ONV ■ území odtržená od republiky v roce 1938 ® sídla krajů * sídla okresů město, jehož národní výbor vykonával působnost ONV Mapa č. 7 Počet Němců k 1. prosinci 1930 a 1. listopadu 1946 C hranice Československa hranice zemské hranice správních okresů 1946 okresní města 33333 počet Němců k 1. prosinci 1930 počet Němců k 1. listopadu 1946 62 obyvatel ve všech obcích českých zemí v období let 1850-1970 představuje Retrospektivní lexikon obcí ČSSR. Ani toto dílo však neobsahuje informace o národnostní struktuře.127 V důsledku absence hodnověrných publikovaných údajů lze v celé druhé polovině 40. let míru početního zastoupení obyvatelstva, jež bylo úředně označováno za německé či české (resp. „slovanské"), podrobněji analyzovat pouze na základě dostupných archivních pramenů. V edici VNPČP je vůbec poprvé zveřejněna řada stěžejních, pro interní úřední potřebu sestavených přehledů, které někdy obsahují globální souhrny vztahující se na celé české země nebo větší regiony. Rozsáhlejší statistiky evidující národnost přítomného obyvatelstva až do úrovně okresů byly dohledány pro všech prvních šest poválečných let. Pro nedostatek místa jsou v reprezentativním výběru publikovány zpravidla pouze elektronicky na CD.128 Mnohé dílčí údaje o početnosti jednotlivých národnostních skupin přinášejí také v rámci edice zveřejněné situační zprávy. U všech dostupných statistik týkajících se poválečné doby přetrvává problém, že při zjišťování a ověřování demografických dat nelze vycházet z úředně jednotně definovaného území zahrnujícího sledované sídelní, resp. pohraniční oblasti. Zmíněný dekret prezidenta republiky č. 121/1945 Sb., jímž se - pomineme-li několik výjimek - obnovovala předmnichovská územní organizace politické správy, se zmiňoval o „pohraničním území" jakožto teritoriu, jež bylo v roce 1938 obsazeno cizí mocí.129 Osidlovacím úřadem byly analogicky vymezeny i ty pohraniční oblasti, v nichž zčásti platily specifické podmínky pro přiděl konfiskovaného majetku.130 Protože byla většina statistických údajů zjišťována pouze na okresní úrovni, charakterizoval 6. června 1946 pražský OÚ v koordinaci se Státním úřadem statistickým „pohraničí" (uvozovky byly součástí úředního pojmenování) jako území přesahující oblasti skutečně okupované v roce 1938 o 499 km2 a zahrnující jen celé správní okresy a také statutární města. Již na podzim roku 1945 vytvořil OÚ v českých zemích své regionální pobočky, tzv. Oblastní osidlovací úřadovny (OOÚ), které zahrnovaly taktéž celé okresy (jejich obvody se vztahovaly také na činnost tzv. oblastních zmocněnců ministerstva vnitra, kteří sídlili u jednotlivých OOÚ). Součástí teritoria vymezeného v červnu 1946 se tedy staly některé části okresů, jež v roce 1938 obsazeny nebyly. Vypuštěny byly naopak celé správní okresy, jejichž menší části po „Mnichovu" okupovány byly. Takto definovaný pojem „pohraničí" měl jako potřebné kritérium sloužit pouze dočasně při sestavování různých studií, výkazů, přehledů a statistik, které souvisely s osidlovací akcí. Po skončeném odsunu Němců a osídlování se již podle mínění OÚ neměl používat.131 Území označované jako „pohraničí" zahrnovalo velkou část v roce 1938 obsazeného Těšínská a celé Hlučínsko, jeho součástí však nebyl žádný z německých jazykových ostrovů, které v roce 1938 okupovány nebyly (z tehdy obsazeného Hřebečska byly vyjmuty především 127 Relevantní je Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970. Díl I., svazky 1 a 2. Praha 1978. 128 Kromě vybraných statistik o počtu potravinových lístků vydaných v období od léta 1945 do jara 1947 (srv. pozn. 122 a 123, dok. II.1-399 a poslední přehled z května 1947, kde je německé obyvatelstvo vykazováno zvlášť, ve IV. dílu) viz rovněž statistické údaje z provenience vojenských orgánů v dílčím sv. II.1 (dok. II.1-368 a II.1-383) a přehled vyhotovený Osidlovacím úřadem (dok. II.1-380F). OU sestavil také další obdobný materiál (srv. dok. II.2-89A). Ve III. a IV. dílu jsou rovněž zastoupeny přehledy pořízené na ministerstvu vnitra, které se týkají obyvatelstva považovaného tehdy za německé v jednotlivých politických okresech k 1. listopadu 1946 a 15. únoru 1949 (další úřední rozbory tohoto typu nejsou známy). Vojenské orgány připravily přehledy obyvatelstva k 30. září 1948 a 1. dubnu 1949 (jsou zveřejněny ve IV. dílu). - Pro srovnání počtu Němců v jednotlivých politických okresech k 1. prosinci 1930 a k 1. listopadu 1946 viz též mapu č. 7. 129 § 13, odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. 130 Srv. např. § 52 vládního nařízení č. 106/1947 Sb. ze dne 17. června 1947 o přídělu drobných konfiskovaných živnostenských podniků (dokument je publikován ve IV. dílu). 131 Srv. oběžník OU z 6. června 1946 publikovaný ve III. dílu s přesně uvedeným územním vymezením „pohraničí". K jeho pojetí v roce 1946 srv. též ČAPKA, František - SLEZÁK, Lubomír - VACULÍK, Jaroslav: Nové osídlení pohraničí, s. 23 n. Mapa č. 8 „Pohraničí" podle definice Osidlovacího úřadu v Praze z roku 1946 a obvody Oblastních osidlovacích úřadoven ; o .Šluknov i ./"' ÍFrvdlant'. oKUPaen í P ásmo) Děčín r ~ lUpilUU USU ^ .'^ -Šanoy.nad Labem , , A ^-'Duchcov-Č \ • /<-K~< } w MosK-; 'Litoměřice \/='iíri„CjChomutov Bílina-..., J^-.^r Kraslice-Neidekrí^07 • V-ST^" S o S / * C^r~^ 5 Kadaň I / 'Louny^ R°"0" -.Aš; / Falknov Kartový Vary . nad Ohří A® r^L-A^^I A.^"Slaný< ^odbořany,^' '"L, py^Älm nad Vltavou iŠluknov i L Rumburk*/ j ~ "'W i' ^»yv»jVarnsdo,rf,_s Německé Jablonné Liberec Jablonec., ®,naďNiso^^ Česká Lípa ..4|j.'-.-"",'"""> / \. ^#»Českv l.Semily.;".Vrchlabí , ,^sJ—K "■"■m^i0"" Turnov Jilemnice S Trutnov' Broumov I_ území, které patřilo k „pohraničí" a bylo v roce 1938 okupováno území, které patřilo k „pohraničí", ale nebylo v roce 1938 okupováno území, které nepatřilo k „pohraničí", ale bylo v roce 1938 okupováno L—n r* Mladá ^ _r Boleslav Nymburk! Jiern^HořSiS^^' "'Nové Město ■Jlřoměř.7 Qad M?íuJf A*...*^ Broď Kolln» ynSvé/^>Iw^^utná H°i i Frývaldov N W BenSšovj*^ J^-V^r^Opava ^-Mnravsk"á"w c ' VfTabor ^-^„1^ SU?ra StrakSniceV^fl/ \ had Upou^ ťTýn nad ^jv, vv. .•á ^Vltavou -Jindřichův! ^í:.^"-. : Hradec". ■Hradec*. V*-*" *. 156 V „pohraničí" bylo k 22. květnu 1947 registrováno 1 263 300 novoosídlenců a 110 186 novorozenců. 157 Osídlení pohraničí v letech 1945-1952, s. 22. 158 NA, f. 23, a.j. 51, fol. 254-259, sdělení M. Kreysy pro Informační oddělení Sekretariátu UV KSČ, nedat, (po 16. květnu 1947). - K profesní struktuře a sociální skladbě obyvatelstva pohraničí srv. NINDEL, Vladimír: Pohraničí a jeho třídní složení. In: Osidlování, roč. 4 (1949), s. 365-367. Stav podle okresů k 22. květnu 1947 viz KAPLAN, Karel - SLÁMA, Jiří: Die Parlamentswahlen in der Tschechoslowakei 1935 -1946 -1948: Eine statistische Analyse. München 1986, tabulky B3-1 a B3-2. II. Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění 67 Demografický vývoj v pohraničních oblastech se ve srovnání s vnitrozemím vyznačoval větší dynamikou i v následujících letech. Týkalo se to jak přirozené měny, tak mechanického pohybu. Příslušná data však byla nyní získávána jen z celých okresů. Zohledňovalo se tedy pouze teritorium tzv. druhého „pohraničí" (ve výše charakterizovaném pojetí) a navíc se již nevycházelo ze stavu přítomného, ale bydlícího obyvatelstva. Od konce května 1947 do sčítání lidu k 1. březnu 1950 bylo pro takto vymezené území zjištěno negativní migrační saldo ve výši 89 700 osob způsobené signifikantně převažujícími odchody, a to obzvlášť od roku 1948. Tento úbytek však byl více než vyrovnán nadprůměrně vysokou porodností novoosídlenců (128 300 novorozenců).159 Počet obyvatel „pohraničí" tak začátkem března 1950 dosáhl čísla 2 310 700.160 Mezi nově příchozími byli od roku 1947 zejména čeští a slovenští reemigranti, kteří se do země svých předků vraceli z Volyně, Rumunska, Jugoslávie, Rakouska, Maďarska, Bulharska, Německa, Francie, Belgie a dalších států. Z necelých 200 000 reemigrantů se asi 120 000 osob usídlilo v pohraničních oblastech.161 Mezi 1. březnem 1950 a 31. prosincem 1952 vykazovalo toto území opět negativní migrační saldo ve výši 31 400 osob, které ale bylo několikanásobně vyváženo konstantně vysokým přirozeným přírůstkem obyvatelstva ve výši 111 900 osob. Na konci roku 1952, kdy hromadné migrace téměř ustaly, zde žilo již 2 391 200 lidí.162 Pražský Osidlovací úřad pravidelně zveřejňoval údaje o průběhu osídlovacího procesu a celkovém počtu novoosídlenců.163 Příznačná přitom byla skutečnost, že uváděné počty byly vždy vyšší než údaje SÚS. Miroslav Kreysa měl jako předseda OÚ jistě k dispozici tehdy nejsolid-nější statistické propočty. V interním přehledu z května 1947 stálo, že v období od 5. května 1945 do 21. července 1946 se v pohraničních oblastech usadilo přibližně 1,5 milionu Cechů a Slováků a v následující fázi do 5. května 1947 dalších asi 274 000 osob.164 Z toho je patrné, že osídlování pohraničí i vysídlování Němců lze do konce roku 1946 považovat z velké části za dokončené. Další dostupné hodnotící údaje zpracované OÚ se sice poněkud různí, celkově však podávají relativně ucelený obraz. Podle zjištění OÚ se na podzim 1947 v pohraničních oblastech zdržovalo již kolem 1 890 000 novoosídlenců.165 Předseda úřadu Miroslav Kreysa hovořil o přibližně 1 900 000 Cechů a Slováků, kteří sem dosud přišli, z nichž mělo asi 150 000 až 190 000 osob pocházet ze Slovenska. Spolu s lidmi, kteří na daném území pobývali již dříve (mj. též 149 000 Němci), měl tehdy celkový počet obyvatel činit kolem 2 550 000 osob, z toho 2 401 000 „slovanské národnosti". To by znamenalo, že se podařilo z vnitrozemí do pohraničí převést každou čtvrtou českou rodinu, resp. alespoň některého příslušníka každé české rodiny.166 159 Natalita dosáhla v českých zemích ke konci roku 1947 v průměru 23,2 živě narozených dětí na tisíc obyvatel, v pohraničních okresech však mnohdy činila 30 až 40 dětí nebo i více. NA, f. 23, a.j. 35, fol. 224-230, projev předsedy OÚ M. Kreysy na tiskové konferenci v Praze dne 17. prosince 1947 (dokument je publikován ve IV. dílu). 160 Osídlení pohraničí v letech 1945-1952, s. 27-29. 161 ARBURG, Adrian von: Migrationsprozesse in der Tschechoslowakei: Die Vertreibung der Deutschen und ihre binnenstaatlichen Folgen 1945-1950. In: LUFT, Robert - EIBER, Ludwig (ed.): Bayern und Böhmen, s. 241-284, zde 271. 162 Osídlení pohraničí vletech 1945-1952, s. 27-29. 163 K plánovaným cílům osidlovací politiky srv. např. ARBURG, Adrian von: Die Besiedlung der Grenzgebiete der böhmischen Länder 1945-1950 als Kehrseite von Vertreibung und Zwangsaussiedlung der Deutschen. In: MÜLLER, Wolfgang - PORTMANN, Michael (ed.): Osteuropa vom Weltkriegzur Wende. Wien 2007, s. 71-98, zde 78-81; TYŽ: Die Besiedlung der Grenzgebiete, s. 112-117 a několik dokumentů v III. a IV. dílu. 164 NA, f. 23, a.j. 51, fol. 254-259, sdělení M. Kreysy pro Informační oddělení Sekretariátu ÚV KSČ, nedat, (po 16. květnu 1947). 165 KREYSA, Miroslav: České pohraničí, s. 41. 166 Tamtéž, s. 24. 68 Koncern května 1947 však byl v tiskovém orgánu Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy „Osidlování" zveřejněn přehled dosavadních výsledků osidlovacího procesu, v němž se uvádělo pouze 1 700 000 českých a slovenských novoosídlenců.167 Vysoký funkcionář OÚ v jednom interním dokumentu z jara 1947 rovněž konstatoval, že pohraničí má k 1. červnu 1947 na rozdíl od stavu v říjnu 1939 (3 582 491 osob) jen 2 422 000 obyvatel, z toho 137 000 Němců.168 Použijeme-li opět Kreysovy údaje, mělo se na osídlovaném území podle ne zcela přesné evidence vydaných potravinových lístků začátkem října 1947 zdržovat 2 640 000 osob,169 z toho údajně 2 468 000 „slovanské národnosti".170 Podle sdělení ministra vnitra Václava Noska v projevu předneseném u příležitosti zahájení výstavy věnované osídlování pohraničí v Praze v říjnu 1947 mělo být novoosídlenců na dva miliony.171 Ministr zde zřejmě vycházel z výše uvedených údajů, které mu poskytl Osidlovací úřad. Krátce před ukončením činnosti OÚ časopis „Osidlování" uvedl, že koncem roku 1948 se na „kolonizaci" pohraničních oblastí podílely téměř dva miliony novoosídlenců.172 Dodatečně sestavené údaje SÚS a data zjištěná OÚ v průběhu osídlování vykazují rozdíly jak pokud jde o celkový počet v pohraničních oblastech přítomného obyvatelstva, tak o počet zde od května 1945 nově usídlených osob. První uvedený rozdíl lze poměrně snadno objasnit tím, že informace OÚ pravděpodobně pokaždé zahrnují i území Těšínská (podle definice „pohraničí" přijaté začátkem června 1946). Uspokojivé vysvětlení druhého rozdílu není k dispozici. Nelze ovšem vyloučit, že představitelé OÚ někdy zohledňovali i počty, které se vztahovaly k menším sídelním oblastem ve vnitrozemí, protože kompetence tohoto centrálního úřadu se týkaly celé rozlohy českých zemí. Srovnáme-li pravděpodobný počet lidí, kteří byli v pohraničních oblastech přítomni již koncem války a nadále zde zůstali, s celkovým počtem obyvatel těchto území v roce 1947, resp. 1950, ukazuje se, že údaje OÚ odpovídají souhrnnému počtu novoosídlenců věrněji. Zásadně je ovšem třeba rozlišovat mezi všemi osobami, které v prvních poválečných letech migrovaly, a těmi, které na sledovaném teritoriu skutečně také po delší dobu zůstaly. Mohli bychom vcelku akceptovat názor, aby se za novoosídlence považovali rovněž ti lidé, kteří sice chtěli původně v pohraničí trvale žít, ale kteří odtud ještě před rokem 1950 z různých důvodů (nedostatečná kvalifikace, politické pronásledování, nespokojenost s životními podmínkami) zase odešli. I když tuto skupinu nelze samostatně statisticky podchytit, je možno spolehlivě předpokládat, že z několika set tisíc novoosídlenců, kteří se před rokem 1950 z pohraničí vrátili,173 připadala na osoby, které záhy po skončení války přibyly do nově osídlovaných oblastí 167 Osidlování, roč. 2 (1947/48), s. 3. 168 ZA Opava, f. OOU Opava, kart. 12, i.č. 20, přehled sestavený dr. Josefem Rubínou (OÚ) o bytové otázce v pohraničí k 1. červnu 1947 (dokument je publikován ve IV. dílu). 169 NA, f. 23, a.j. 35, fol. 224-230, projev předsedy OÚ M. Kreysy na tiskové konferenci v Praze dne 17. prosince 1947. 170 NA, f. 21, a.j. 69, fol. 36-54, projev M. Kreysy před Osídlovacím výborem Ústavodárného národního shromáždění dne 14. října 1947 (dokument je publikován ve IV. dílu). 171 Osidlování, roč. 2 (1947/48), s. 253. 172 NINDEL, Vladimír: Osídlení koncem roku 1948. In: Osidlování, roč. 5 (1950), s. 534 n. 173 Interní zpráva o dosavadní práci Národního pozemkového fondu (NPF) uváděla celkem 31 424 zemědělských národních správců a nabyvatelů usedlostí, kteří ze svých nově získaných majetků do roku 1948 odešli. NA, f. 100/1, sv. 197, a.j. 1019, fol. 133, zpráva pro ministra Júlia Duriše o činnosti NPF od jeho založení v roce 1945 dokonce roku 1948 (dokument j e publikován v V. dílu). Protože toto číslo nezahrnovalo rodinné příslušníky, týkalo se přibližně 120 000 až 150 000 osob, a to jen v zemědělském sektoru. Více než polovina novoosídlenců však pracovala mimo zemědělství. Již do konce roku 1949 každý čtvrtý zemědělský osídlenec své nově získané pozemky opět opustil (NA, f. MZ-S, kart. 371, i.č. 191, přehled fluktuace osídlenců v českých zemích v období od roku 1946 do 1. prosince 1949). Návraty osídlenců dále pokračovaly. V roce 1951 musel ministr zemědělství J. Duriš generálnímu II. Základní údaje o území, obyvatelstvu a územně správním členění 69 s nějakými nekalými úmysly, jen jejich menší, dnes již těžko postižitelná část. Počet „zlatokopů", kteří dlouhodobé usazení v pohraničí hned od počátku neplánovali, byl sotva vyšší než počet „čestných ztroskotanců". Celkově se můžeme odvážit odhadnout, že v letech 1945 až 1950 putovalo do sídelních území s cílem zahájit tam novou etapu života a stát se novoosídlenci v pravém slova smyslu něco málo přes dva miliony lidí. * * * V době, kdy hromadné migrace fakticky končily, odpovídal počet obyvatel pohraničních oblastí zhruba stavu z poloviny 19. století (1853: 2 630 000 obyvatel),174 jehož nebylo znovu dosaženo ani na počátku 21. století. Hustota obyvatelstva v „pohraničí" činila podle údajů SÚS ke konci roku 1952 84 osoby na 1 km2. Ve srovnání se situací na stejném území v roce 1930 šlo pouze o dvě třetiny tehdy zjištěné hodnoty.175 V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zatímco zemědělsky výnosné nebo silně industrializované regiony byly osídleny nadprůměrně, strukturálně slabé okresy v hornaté periferii jižních a západních Cech ztratily v některých případech více než polovinu předválečného počtu svých obyvatel.176 Mezi roky 1930 a 1950 se počet obyvatel nej významnějších městských center okresů zvýšil o 12,1 %, zatímco počet obyvatel ostatních obcí ve stejném období v průměru o 35,3 % poklesl.177 Z hlediska transformace sídelních struktur svědčí tyto údaje o zesíleném procesu koncentrace obyvatelstva, jenž výrazně ovlivnil vyprázdnění mnoha menších sídel (obcí, osad) v pohraničí a v konečném důsledku vedl i k jejich zpustnutí. Tento vývoj se obzvlášť výrazně zrychlil po roce 1945, avšak v náznacích započal již koncem 19. století. Co se týče vnitrozemí českých zemí, přišlo v důsledku migrací do pohraničních oblastí o více než 15 % svého předválečného obyvatelstva. Vyjdeme-li z celkového počtu obyvatel, vykazovaly samozřejmě nejvyšší podíl novoosídlen-ců ty okresy, v nichž bylo před válkou nejvíce zastoupeno německé obyvatelstvo. Většinou se pochopitelně jednalo o stejné okresy, které se podle výsledků sčítání lidu k 22. květnu 1947 vyznačovaly nejnižším podílem starousedlíků (například okresy Planá a Teplá po 6,0 % a okres Mariánské Lázně 7,8 %).178 Obyvatelstvo pohraničí tvořili začátkem 50. let v průměru ze dvou třetin novoosídlenci a z jedné třetiny starousedlíci. Česky hovořící novoosídlenci, kteří přišli přímo z vnitrozemí, představovali ovšem pouze necelou polovinu obyvatel pohraničí. V roce 1950 se ještě asi jedna osmina obyvatel pohraničních oblastí oficiálně přihlásila k jiné než české národnosti. Okrajové části českých zemí se staly nejprve provizorním (resp. přechodným), posléze však většinou trvalým novým domovem řady lidí, kteří byli považováni za příslušníky svébytných etnických nebo etnokulturních skupin. Podíl těchto minorit na celkovém počtu obyvatel dosahoval někde třiceti i více procent. V některých obcích tvořily výše uvedené skupiny, přinejmenším dočasně, dokonce většinu obyvatelstva. Kromě již zmíněných Němců, tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému přiznat, že ve čtyřech pohraničních krajích (České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary a Ústí nad Labem) zůstalo od počátku roku 1948 pouze 66 % zemědělských osídlenců. Jinými slovy: třetina osob do té doby z přidělených usedlostí odešla. NA, f. 78, sv. 69, dopis J. Duriše R. Slánskému, nedat, (zřejmě mezi 1. červnem a 16. červencem 1951). Všechny zde uvedené dokumenty jsou publikovány ve IV. a V. dílu. Problematice návratu osídlenců do vnitrozemí se podrobněji věnujeme ve IV. dílu. 174 Osidlování, roč. 2 (1947/48), s. 84. 175 Osídlení pohraničí v letech 1945-1952, s. 27-29. 176 Informace o stavu osídlení ve všech pohraničních okresech a o změnách procentuálního zastoupení jednotlivých skupin obyvatelstva mezi roky 1930 a 1952 obsahují tabulky v příloze práce ARBURG, Adrian von: Die Besiedlung der Grenzgehiete. 177 SRB, Vladimír - ANDRLE, Alois: Populační, ekonomický a národnostní vývoj, s. 16. 178 Osídlení pohraničí v letech 1945-1952, nestránkovaná tabulková část v příloze. 70 kteří zde zůstali, českých usedlíků, Slováků a reemigrantů pobývalo v pohraničních oblastech také přibližně 15 000 Romů, téměř stejné množství řeckých státních příslušníků (šlo o osoby řecké a slavomakedonské národnosti prchající před občanskou válkou) a několik tisíc Maďarů, Rusínů, Židů a příslušníků jiných menších společenství.179 179 ARBURG, Adrian von: Migrationsprozesse in der Tschechoslowakei, s. 270 n.