Hudební nauka 8
Úvod do hudebních forem II
Motiv - úryvek melodie, skupinka tónů, která tvoří poměrně uzavřený celek. Jeho hlavní složkou je
obvykle melodie (tj. melodická linka a rytmus), jen vzácně tvoří motiv pouze rytmický útvar. Jde o
drobný, ale vyhraněný hudební nápad, který se ve skladbě stává základní myšlenkovou jednotkou.
Téma - výrazná melodie, často ve skladbě významně uplatňovaná, je rozsáhlejší než v případě
motivu a nepoměrně uzavřenější (harmonicky, melodicky, rytmicky, dynamicky ap.), téma může
být jednolité nebo je lze rozdělit na více motivů, může zaujímat prostor některého formového
schématu - věty, periody, dvojperiody ap.
Introdukce - hudební úsek v úvodu skladby či její části (tehdy mluvíme o tzv. dílčí introdukci),
někdy v odlišném tempu (např. u rychlých vět pomalá). Má za cíl upozornit na začátek skladby
(nástup prvního tématu) nebo uvést do emocionálního ovzduší skladby (může již zpracovávat
některý z motivů pozdějšího prvního tématu).
Mezivěta - hudební úsek, který spojuje témata, motivy, případně různé úseky, v nichž se
s hudebním materiálem pracuje. Získává tak podobu delší spojovací části, vsuvky (neboli epizody)
či krátké spojky. Mezivěta často převádí stávající hudební proud do nové tóniny - takovou mezivětu
nazýváme modulující nebo modulační.
Koda (Coda) - dohra, hudební úsek v závěru skladby (vnější koda) nebo její ucelené části (dílčí,
vnitřní koda), jenž má za cíl přesvědčivě skladbu uzavřít. Podle hudebního materiálu, který
využívají, rozlišujeme kody tematické a motivicky samostatné, podle rozměru malé a velké.
Doprovodné figury - hudební úseky sloužící jako doprovod jiné hudby, zvláštním případem je
takzvaná ostinátní figura - rytmický nebo melodicko-rytmický model, který se v doprovodu
opakuje.
Pasáž - rychlý sled tónů, který nejčastěji plní funkci ozdobnou, spojovací nebo virtuozní.
Práce s tématem (motivem) - označována též jako tématická, motivická práce - zahrnuje ustálené
postupy, kterými bývalo téma (motiv) obměňováno, v každé historické epoše se zacházení se
základními formotvornými prvky částečně nebo úplně mění, v zásadě však existuje několik
postupů, které platí v hudbě dodnes.
1. Opakování s drobnými změnami - jde o změny dynamiky, polohy, částečně i rytmu a melodie.
Častá je transpozice v rámci tóniny - dochází ke změnám jakosti intervalů (takovým případem je
i sekvence - několikeré mechanické přenesení části melodie o určitý stupeň výše nebo níže).
2. Variace - obohacení nebo zjednodušení melodie tak, aby se projevila výraznější změna oproti
jejímu původnímu uvedení, při obohacování bývají použity ozdobné tóny (tóny průchodné,
průtažné, střídavé, melodické ozdoby ap.).
3. Inverze - převrat tématu, jde o zrcadlové převedení melodie opačným směrem. Intervalové
postupy většinou dodržují doškálnost k dané tónině, jde tedy často o poněkud pozměněný převrat.
Jsou-li dodrženy jak intervalové vzdálenosti, tak i jakost těchto intervalů, mluvíme o doslovné
inverzi.
4. Augmentace - zdvojnásobení všech časových hodnot tématu, obyčejně na dvojnásobek, opakem
je diminuce - zmenšení časových hodnot tónů tématu, obyčejně na polovinu.
5. Rozšíření tématu - téma se prodlužuje připojením několika tónů buď na jeho začátku
(předpojení), nebo na konci (připojení), nebo uprostřed tématu (vsuvka).
6. Zkrácení tématu - téma se krátí vypuštěním několika tónů na jeho konci nebo z jeho prostředka,
celková délka tématu se zmenšuje.
7. Dělení tématu - z tématu se vyjme menší úryvek a s ním se pracuje jako se samostatným
motivem, který se často dělí ještě dále. Velmi často se dělení tématu a motivu užívá v gradacích.
Tektonika - nauka o stavbě skladeb, o spojování drobných částí ve větší celky podle určitých
zákonů. Sleduje uplatňování kontrastů ve skladbě, vzájemné poměry délek jednotlivých částí
skladby, výstavbu gradací, rozvržení tónin a průběh modulací aj. Rozbor skladeb postupuje
od popisu skladeb ke zdůvodňování všech užitých prvků a prostředků až k výkladu obsahu skladeb.
Funkční typy hudby - rozlišujeme hlavní typy hudby - typ expoziční a evoluční, a vedlejší typy -
úvodový neboli introdukční (introdukce), spojovací (mezivěty) a závěrový (kody). Expoziční typ
hudby - jde o prosté uvádění hudebních myšlenek a jejich opakování beze změn. Převládá v hudbě
zábavné, populární a užité, je založena na uvádění melodií vcelku, po jedné uzavřené melodii
následuje další. Evoluční typ hudby - založen na proměnách hudebních myšlenek, na jejich vývoji
(evoluci). Jádrem je zde práce s tématem. Evoluční typ hudby je příznačný pro umělecky závažnou
hudbu, časté jsou rozsáhlé hudební plochy postavené pouze na zpracovávání dříve uvedených
témat, nová témata se neobjevují. „Jedna z hlavních příčin nepochopení umělecky závažné hudby
spočívá v příliš jednostranném návyku na vnímání hudby expozičního typu.“ (ZENKL)
Akordy - dokončení
Nónový akord - akord složený ze čtyř tercií nad sebou, jeho krajní tóny svírají interval nóny (akord
s velkou nónou se nazývá velký nónový, s malou malý nónový akord). Lze vytvořit mnoho různých
nónových akordů, nejdůležitější jsou však dva - dominantní nónový akord velký a dominantní
nónový akord malý. Jde o dominantní septakord doplněný velkou nebo malou tercií. (Méně časté
jsou nónové akordy složené z měkce malého septakordu a malé nebo velké nóny.)
Obraty nónového akordu - pravidlo tvoření názvu obratů je shodné jako u septakordů, jen s tím
rozdílem, že je zachycován vztah spodního hlasu a nóny. Obraty se nazývají sextseptakord,
kvartkvintakord a sekundtercakord. Obrat s nónou v basu neexistuje - nebyla by totiž zachována
nóna nad původní primou, což je podmínka, aby byl akord chápán jako nónový.
Undecimový akord - sestává z pěti tercií nad sebou, jde o šestizvuk svírající interval undecimy.
Tercdecimový akord - je složen z šesti tercií nad sebou, v rozmezí tercdecimy se nachází sedm
akordických tónů. Tento akord vyčerpává celou základní sedmistupňovou tónovou řadu, např. celou
durovou stupnici.
U undecimového a tercdecimového akordu nerozeznáváme ani jejich jednotlivé druhy ani jejich
obraty.
Kvartové akordy - akordy stavěné ze dvou, tří nebo více kvart nad sebou. (Sedm kvart nad sebou
vyčerpává všech sedm stupňů diatonické řady stejně jako tercdecimový akord). Obraty kvartových
akordů se používají, nemají ale zvláštní názvy. Nejčastější kvartové akordy jsou složeny z čistých
kvart. Jedním z obratů kvartového akordu je souzvuk složený z kvint, tedy kvintový akord. (Proto
se nerozlišují kvintové akordy jako samostatný druh akordů).