Učitel není ve školním systému izolovaným prvkem, který by musel být jediným, kdo disponuje psychologickými kompetencemi. Jakkoli je učitel nesporně prvním, kdo provádí základní diagnostiku žáka a také nabízí první intervenci, je nutné zdůraznit, že jeho možnosti jak odborné (psychologické), tak také časově-organisační (má na starosti celou třídu) nemohou být vždy ideálním způsobem provádění psychologické intervence. 

Prvním aktérem, kterého je možné nalézt na téměř každé škole, je školní psycholog. Zdůrazňuje se, že psycholog by měl mít nejméně poloviční úvazek, což je ale ne vždy dodrženo. Jeho práce je regulovaná vyhláškou MŠMT 72/2005 Sb., která poměrně obecně, ale současně podrobně stanoví rozsah činnosti školního psychologa, která je založená především na diagnostice, konzultační, poradenské a intervenční činnosti a případně na konzultacích. 

Podle Štěcha je nejčastější práce školních psychologů spojená s řešením výchovných problémů a intervencí a činností týkající se učení žáků a problémů s ním spojených. Pokud je školní psycholog v klimatu školy funkční a kvalitní, může poskytovat mnoho dalších funkcí, jako je vzdělávání pedagogů, orientační diagnostika žáků se specifickými poruchami či s nadáním, práce na klimatu školy atp. Současně ani on není izolovaným prvkem a ve své práci postupuje v součinnosti se školním metodikem prevence, výchovným poradcem, případně školním speciálním (či sociálním) pedagogem. Zdůrazňuje se také možnost jeho účasti například na seznamovacích kurzech, na výjezdech, výletech či jiných mimoškolních aktivitách. 

Školní psycholog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu psychologie, nejde tedy (na rozdíl od metodika prevence či výchovného poradce) o pedagoga. Tomu jsou uzpůsobeny také metody jeho práce a pozice v celém systému školního poradenského pracoviště. Současně je nutné říci, že jeho kompetence jsou omezené a nemůže například vydávat potvrzení o zvýšeném intelektu nebo o specifických vzdělávacích potřebách žáků, může jen doporučit certifikované vyšetření. 

Obecně platí, že činnost školního psychologa zahrnuje jak podporu učitele, tak také žáků, případně komunikaci s rodiči a dalšími klíčovými účastníky psychologické a sociální interakce tak, aby případná prováděná intervence byla co možná nejefektivnější. Mezi typické aspekty jeho pracovní náplně patří řešení výchovných problémů, šikany, ale také zneužívání dětí a primární diagnostika jejich psychologických problémů. 

Štěch doporučuje jeho práci také v oblasti diagnostiky a analýzy vyučovacích hodin, což je možné ale vnímat někdy jako problematické. Důležité je, že školní psycholog má pevně stanovené konzultační hodiny, ve kterých je vždy dostupný jednotlivým aktérům edukačního procesu. 

Školní metodik prevence pracuje především v oblasti prevence sociálně patologických jevů, podílí se na podpoře multikulturní výchovy, protidrogové prevence, prevence závislostí atp. Jeho role je do značné míry koordinační s tím, že by v tvorbě těchto výchovných politik měl podporovat ostatní učitele. Stejně jako školní psycholog má také poradenskou funkci. Jde o učitele, který absolvoval příslušný kurz DVPP. 

Výchovný poradce (dnes se někdy zdůrazňuje kariérový poradce) se věnuje zejména problematice kariérového poradenství a procesu integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Jeho role je tedy primárně konzultační a poradenská. Metodologicky se podílí na koordinaci a tvorbě školních inklusivních programů jak pro osoby s hendikepem, tak například pro žáky cizince nebo pro nadané žáky. 

Mimo to existují ještě Střediska výchovné péče, které zajišťují preventivně-výchovnou péči o žáky s rizikem vzniku poruch chování a poskytují tuto svou pomoc také škole a zákonným zástupcům těchto dětí. Pedagogicko-psychologické poradny nabízejí možnost certifikované a státem uznávané diagnostiky osob se specifickými vzdělávacími potřebami, nadaných žáků, osob z kulturně odlišného prostředí atp.