Pozn: jelikož tento materiál zpracovávám na základě svých výukových materiálů psaných původně v angličtině pro mé přednášky na University of London a následně převáděných do slovenštiny, tak pokud celý text nebude přeložen do češtiny, tak části psané v češtině budou fialově. ÚVOD DO KLASICKÉ JAPONŠTINY 2. PREDNÁŠKA Typologie jazyků SV Asie NB Následující příklady typologie jazyků mimo japonických nebudou předmětem zkoušky. Slouží jenom k ilustraci a pro zajímavost. nivchština: syntetický (inkorporující) jazyk. Např. do podstatného jména inkorporuje i „místoslovce“ typu naší předložky. aglutinující: (tunguské, koreanické, japonické, ajnuština) s črtami (poly)syntetismu (inkorporace) ajnuština s črtami flektivnosti korejština učináština (okinawština) Příklady ajnuská inkorporácia (polysyntéza): NB výslovnosti a transkricpci: Znak Ɂ označuje ráz (glottal stop) – jako ve spisovné české výslovnosti „v okně“ [fɁokňe], „za A“ [zaɁa:]. V ajnuštině se Ɂ vyskytuje, když se sejdou dvě samohlásky sousedních slov nebo morfém. Často se ale vypouští a samohlásky se vyslovují souvisle. V přepise ajnuštiny se písmeno „c“ používá na hlásku [ć] totožnou s japonským „ č “ Akcent ´ označuje nepravidelné postavení zvýšené slabiky v rámci melodického přízvuku, nejde o prodloužení samohlásky! (Pravidelný melodický přízvuk v hokkaidské ajnuštině vyzdvihuje druhou slabikou souvislého slova, s následným postupným klesáním.) cep = losos, ryba: analyzovatelné jako: ci=my e = jíst -p=věc, tj. ci-e-p = „to, co jíme“ céukoramkor = promluvíme si o tom ci = my e = s, o u = vzájemně ko = směrem k ram = mysl kor = mít. slovesná osoba (podmetu aj predmetu!) (systém v nárečí stredohokkaidskej oblasti Išikari - ajnusky Iskar) základný tvar: nukar [nukar(a)] = vidí (ho/ich) Toan ajnu nukar = Ten človek („ho/ich“) vidí ennukar = vidí ma Toan ajnu ennukar = Ten človek ma vídí unnukar = vidí nás Toan ajnu unnukar = Ten človek nás vidí základný tvar: ku-nukar = vidím (ho/ich) „(ku- = 1.sg)“ Toan ajnu kunukar = Vidím toho človeka. ale: enukar-an [e/nukar(a)Ɂan] = vidím ťa es nukar-an [eś nu/kar(a)Ɂan] = vidím vás základný tvar: enukar = vidíš (ho/ich) „(e- = 2.sg)“ Toan ajnu enukar? = Vidíš toho človeka? ale: e-ennukar = vidíš ma (ennukar = vidí ma: Toan ajnu ennukar = Ten človek ma vídí) e-unnukar = vidíš nás (unnukar = vidí nás: Toan ajnu unnukar = Ten človek nás vidí) základný tvar: cinukar = vidíme (ho/ich) „(ci- = 1.pl)“ ale: enukar-as = vidíme ťa es nukar-as = vidíme vás základný tvar: es nukar = vidíte (ho/ich) „(es [eś ] = 2.pl)“ ale: es ennukar= vidíte ma es unnukar = vidíte nás Vidíme, že predpona e- znamená „ty“ nie len ako podmet (enukar), ale aj predmet (enukar-an), podobne es „vy“. V tejto slovesnej polypersonalite (jeden tvar slovesa vyjadruje podmet aj predmet) ajnuština typologicky pripomína napr. gruzínčinu: cɁer = koreň slovesa „psát“: vcɁer = (já) píšu („v“ = prvá osoba podmetu) cɁers = píše („-s“ = tretia osoba podmetu) momcɁers = napíše mi („m“ = prvá osoba predmetu) mogcɁers = napíše ti („g“ = druhá osoba predmetu) miscɁers = napíše mu („s“ = tretia osoba predmetu) O rozdielnosti celého SYSTÉMU japončiny a ajnuštiny svedčí aj slovesná kategória, ktorá by sa mohla označiť ako „dejový počet“: ajnuské sloveso rozlišuje, či dej, ktorý pomenúva, sa udial jedenkrát alebo viackrát: -jedenkrát – môže byť jednou osobou, alebo viacerými s jedným výsledkom (napr. viacerí zabili jedného jeleňa). -viackrát – môže byť jednou osobou (poprerezával viacero lán, alebo prerezal jedno lano na viacero kusov) alebo viacerými osobami. Je to teda kategória do istej miery zodpovedajúca nášmu slovesnému číslu, ale v značnej miere aj nie: (juk = jeleň, rajke = zabiť (jednotlivo), ronnu = zabiť (nejednotlivo).) Juk rajke. = Zabil(i) jeleňa. Juk ronnu. = Zabil(i) jeleňov. (tus = lano. tuje = prerezať (jednotlivo). tujpa = prerezať (nejednotlivo).) Tus tuje. = Prerezal lano. Tus tujpa. = Prerezal(i) viacero lán. Rozrezal(i) lano (jedno alebo viac, na viac kusov). Poprerezával(i) lano/laná (na viackrát). Ako vidíme, „dejový počet“ je schopné vyjadriť napr. aj slovanské sloveso („prerezal“ vs „porozrezával/poprerezával“), ale v japončine takáto morfologická kategória nie je. flexe (hlavně jde o fuzi kmene a koncovky) učináská flexe (učináguči, okinawština) tvoření tématu (splývání tematické parikule –ja s kmenem) základní tvar........................................tematizovaný tvar šima (= rodisko, dedinka, ostrov)........šimá, kuri (= toto, japonské kore).................kuré (= japonské kore-wa), kutu (= vec, záležitosť)...............................kutó Genetika Obyvatelé Japonska, na rozdíl od Evropanů, pravděpodobně nemají žádné společné črty s neandertálcem (který žil jenom v Evropě a JZ Asii); ani s člověkem pekingským či javanským. Tyhle odnože vývoje rodu Homo vymřeli. Moderní člověk (Homo sapiens sapiens), který vyšel z Afriky někdy kolem 30 000 před n.l. a už pravděpodobně měl jazyk, se podle výzkumu mitochondriální DNA (která se nachází v mitochondriích buněk a dědí se jenom přes matku) rozdělil na předky Evropanů a Asiatů možná někde v oblasti Blízkého východu. V době, když ještě SV Sibiř a Aljaška nebyly odděleny mořem, se část asijské populace přesunula do Amerik a osídlila je. Ajnuové pravděpodobně mají hodně předků mezi těmito populacemi, kteří se přesouvali do Amerik, protože mají třeba jenom málo rozdílů v mitochondriální DNA s andskými Kečuy. Džómonské osídlení Japonska asi bylo hodně rozmanité. Jajoiská populace (od 1000 pnl) pak původní džómonské obyvatele asi čátečně vytlačovala a částečne se s nimi míchala. Dnešní Japonci mají jenom necelé 1% specifických genetických črt. Cca 25% mají společných s Korejci a Číňany, 18% s Ajnuy, 14% s Rjúkjúany, zbytek jsou podobnosti s dalšími mimojaponskými populacemi. Japonci jsou teda geneticky hodně smíšení, na rozdíl třeba od Korejců, kteří svých specifických črt mají až polovinu, stejně tak Číňané. Příklady chronologických změn v japonštině Dôležitá je CHRONOLÓGIA zmien – ako išli za sebou – zmien v -znení slov (fon(olog/et)ický vývoj), -v pravopise, -v lexikálnom význame slov, -zmien gramatických Príklady: 1. zvukové (fon(olog/et)ické zmeny: Tu je potřebné si uvědomit, že musíme rozlišovat PÍSMO a VÝSLOVNOST – co v japonském pojímání často splývá, např, když Japonec napíše/řekne „ĎŽI 字“, ale ve skutečnosti tím míní „slovo“ nebo „slabiku“! Tudíž pozor na rozdíl „hláska“ (zvuk, fon(ém)a)“ a „písmeno (graféma)“. a. „H“ Hláska [h] v klasické japonštině ještě neexistovala. Vznikla pravděpodobně až někdy v 17. století, a to delabializací („odretnění“) bilabiálního (obouretného f [φ]. Dnešní „HA, HI, HE, HO“ se teda až do 17. století vyslovovalo se stejnou souhláskou jako FU: [φa], [φi], [φu], [φe], [φo]! To znamená, že přepis „HA“ je jenom dnešní moderní fonetická hodnota této fonémy a této kanové slabiky, ale foneticky to až cca do 17. století bylo [φa] Ve staré japonštině (doba nara) bylo toto [φ] původně závěrem (explozivou) [p]! Dnešní [hito] se teda vyslovovalo: nara (století 700) [pitǝ] („pitö“) heian až raní edo (800-1600) [φito] předmoderní a moderní doba (od ca 1600) [hito, çito] (symbol ç označuje „měkké ch“). Pro klasickou japonštinu je proto vhodné zapomenout na [h] a zafixovat si výslovnost f [φ]. K tomu je ale potřebné se naučit ješte další fonickou změnu, která se odehrála někdy kolem roku 900 (tj. raní heian): [φ] v neiniciální pozici (tj. pokud nebylo na začátku slova) se zeznělilo na [w]. Ilustrujeme si to na slově „řeka“ (písmena „KA-HA“ - かは) století 700 (nara) [kapa] po roce 800 [kaφa] po roce 900 [kawa] Pravopis ale zůstával stejný, kanové písmena „KA-HA“. Až v 20. století došlo ke změně a zavedl se fonetický, ne historický, zápis – písmeny „KA-WA“ - かわ . NB To, že se toto slovo psalo písmeny かは, neznamená, že by se někdy vyslovovalo [kaha]! Tak se nevyslovovalo nikdy. Jde jenom o historický pravopis, a anachronicky (mimo reálného času) bychom mu přiřazovali moderní foniku, kdybychom ho četli [kaha]. NB Několik výjimek: slovo はは (=matka) znělo [φaφa] i [φawa], tj. vnitřněslovní [φ] se mohlo, ale nemuselo, zeznělit (pravděpodobně analogií se slovem ちち). Slovo [φawa] postupně zaniklo a prosadila se nezeznělená výslovnost [φaφa], a právě proto máme dnešní [haha]. Stejně bylo asi neznělé slovo にほん. Zeznělení vnitřněslovního [φ] platilo i na přípony (partikule), které byli součástí slova: ひとは、ひとへ　（= 人は、人へ） [φitowa, φitowe] かはは、かはへ （= 川は、川へ） [kawawa, kawawe] (NB ははは、ははへ（= 母は、母へ） [φaφawa / φawawa, φaφawe / φawawe]) Cvičení: čtěte v klasické výslovnosti po r. 900 (tj. „H“ na začátku slova vyslovujte [φ], a uvnitř slova [w]) ひと ひとは ひとへ かは かはは かはへ ほん にほん あふ、あはぬ、あひて、 おほき へいあん b. „W“ Kromě [w] vzniklého zeznělením vnitřněslovního (mezisamohláskového, intervokalického) [φ], měla klasická japonština i původní hlásku „w“, které odpovídala písmena sloupce W: „WA, WI, WE, WO“ („WU“ nebylo, před –u hláska „w“ zanikla a [wu] splynulo s [u] a psalo se う): Hiraganové a katakanové písmena „WA, WI, WE, WO“ byli: [wa] わ、ワ [wi] ゐ、ヰ [we] ゑ、ヱ [wo] を、ヲ Cvičení: 1. Naučte se psát písmena wi, we, wo. 2. Čtěte nahlas: ゑりて ヱル ゐる ヰテ をみなへし ヲミナ キヰル あをき アヲ Aby to však nebylo příliš jednoduché, záhy (v průběhu vrcholného heianu, kolem r. 1000) se uskutečnila další fonická změna: hláska „w“ (ať už šlo o samostatnou fonému „w“ nebo o zeznělení původního [φ]) se před samohláskami „-i, e, o“ postupně přestala vyslovovat. To znamená, že [w] se vyslovovalo už jenom před „-a“. To znamená, že „WI, WE, WO“ (ať už ゐ、ゑ、を nebo vnitřněslovní ひ、へ、ほ　se už pak vyslovovalo jenom [i, e, o]: かはは [kawawa] かはへ [kawawe] > [kawae / kawaje] かはを [kawawo] > [kawao] ゑる [weru] > [(j)eru] ゐる [wiru] > [iru] Cvičení: Čtěte následující slova ve výslovnosti před rokem 1000 (tj. se všemi [w]) a po rokce 1000 ([w] jenom před [–a]): ひと ひとは ひとへ カハ かはは かはへ ヲミナヘ ウェリテ おほきみへ うゑて ウヱヲ うへは うへへ ウヘヲ ワレヲ われへ キヰル　 NB Praktická rada: doporučuji však, abyste se klasický tvar slov učili v jejich raněheianské výslovnosti, tj. každé „H“ zřetelně vyslovovat [φ] a každé „W“ zřetelně [w]. Jenom tak se totiž dá poměrně lehce si zafixovat jejich pravopis. Pokud se totiž naučíte, že 上 (うへ) je [uφe], tak se Vám to zafixuje, že jde o pravopis うへ. Pokud byste se ale učili slovíčka v některé pozdější výslovnosti ([uwe > u(j)e], nezapamatujete si, jestli jde o ゑWE nebo へFE a budete v tom mít chaos. (Ostatně, chaos v tom měli i samotní Japonci, proto je v rukopisech mnoho „pravopisných chyb“.) Při čtení klasických textů nahlas můžete pak takovéto vnitřněslovní [φ] vyslovovat zezněleně (což Vám pomůže v porozumění, protože se tím vyslovnostně přiblížíte dnešní japonštině), ale nesmíte ztrácet se zřetele, že jde o původní F, ne W. c. „ng, ndz, nd, mb“: Souhlásky, které jsou dnes zeznělené prostřednictvím nigori´(が、ざ、だ、ば), se převážnou dobu starověku i středověku vyslovovali prenazalizovaně, tj. těsně před souhláskou byl krátký nosový úvod, a je možné, že i celá předchozí samohláska byla nazalizovaná (podobně jako ve francouzštině): „KA-BA“ [kamba] U některých slov v některých stylech mluvy byla prenazalizace tak silná, že se z expolzívy stala nosovka: さふらひ (případně s nigori: さぶらひ) „SA-BU-RA-FI“ [samburaφi] > [samburai] > [samurai] – psáno už s „M“:　さむらひ 2. grafické (pravopisné) zmeny: a: kandži: voľnosť v lexikálnom používaní čínskych znakov - rozmanitosť písania toho istého japonského slova rozličnými kandži podobného významu b: hentaigana: voľnosť vo fonetickom používaní kandži – zápis jednej slabiky bol možný viacerýmí znakmi, niekedy aj desiatimi, a pisatelia si pri písaní z nich voľne vyberali c: kana: většinou se nezaznamenávala znělost – nigori systematicky zavedené až v dobe kamakura, takže nie je celkom isté, ktoré spoluhlásky boli znelé (a prenazalizované) a ktoré neznelé. nezaznamenávalo sa zdvojenie spoluhlásky (kk, tt), takže nevieme, kde sa vyskytovala geminácia (nikki písané ako „NI-KI“). Pôvodne mohlo ísť aj o dublety, podobné tým, ktoré sa nám zachovali až do modernej japončiny, napr. saki - sakki, amari – ammari, Nihon – Nippon (pôvodne – narsky - *Nipon – *Nippon). wi ゐ、katakana ヰ. we ゑ、katakana ヱ. There are words that are spelled differently from their modern counterparts. This different spelling reflects a difference in the original pronunciation, e. g. one of the words for the „empress“ was kwaugou. It is a Sino-Japanese word - 皇后 - and if written by kana, it was KUWAUKOU くわうこう or KUWAUGOU くわうごう　(the usage of the nigori was very irregular until the Kamakura period). In modern Japanese, this word sounds kógó. 3. lexikálne zmeny: kimi pôvodne označovalo „panovníka“, neskôr „knieža, člena vysokej šľachty“, potom všeobecne „pána“, čo viedlo potom k použitiu v zmysle úctivej druhej osoby (podobne ako poľské pan/pani/państwo = „Vy“), a z toho napokon dnešné = „ty“. fito (= dnešné hito) znamenalo okrem všeobecného „človeka“ aj poeticky zahmlené označenie milého či milej (niečo ako „ten (môj) človek“) dnešné onna vzniklo splynutím dvoch pôvodne úplne odlišných starojaponských slov: omina (= starena) a womina (= mladá či dospelá žena) afu (dnešné au) znamenalo nie len „stretnúť/potkat“, ale aj „byť spolu=milovať sa“ aj „žiť spolu=oženiť sa, vydať sa“ osobné zámená ako ware mali aj množný význam: ware = „ja“ aj „my“; zato pôvodný krátky tvar wa = len sg. „ja“ 4. gramatické zmeny: objavujú sa nové gramatické morfémy, a takisto pôvodné morfémy menia svoje použitie – svoj gramatický význam, prípadne zanikajú. Napr.: ga bol pôvodne genitív (= dnešné no). Častica koso mala pôvodne odporovací význam „... síce (..., ale ...)“ so slovesom v odporovacom tvare na –e(do): Kimi koso mire(do)... = „Pána síce vídím, ale...“ Neskôr sa však konštrukcia „... koso ....-e“ objavuje už len ako dôraz, bez odporovacieho významu. U prípony wo vidíme v najstarších fázach (v starojapončine) aj použitie iné než len označenie priameho predmetu (napr. ako dôraz, alebo ako koncovetné zvolanie). Jori (spolu so staršími tvarmi ju, juri) pôvodne znamenalo to, čo dnešné kara = „z“, „od“, „cez/přes, kadiaľ/kudy“. Remnants of classical Japanese in modern Japanese: 1. adjectival –ki: this ending can appear for instance in New Year’s cards or when someone sends a picture postcard from a memorial place of historic and artistic importance: yoki toshi, utsukushiki fuukei (instead of ii/yoi, utsukushii) 良き年、 美しき風景 By using this archaic form in their grammar, the writers show their feeling of connection with the olden times and the tradition; it also brings about a sense of demontrating their awareness of the bungo grammar and these persons will have read, and most probably even written, some tanka or haiku and they are trying to apply some of this ancient tradition in their written expression, showing that bungo is not a completely dead language after all. This form has its roots in bungo, in which there was a difference in the form of the adjective when in the attributive přívlastkové position (= before a noun), or in the predicative přísudkové position (= at the end of the sentence). This means, that the Classical Japanese adjective had a similar difference as the English GOOD and IS GOOD: yoki = was the attributive form (or rentaikei), ending in KI, and the predicative forms (shūshikei) ended in SHI: yoshi. So: joši. = je dobrý. joki (...) = dobrý (...) NB utukusiki mělo poněkud jiný význam než dnes, mělo silný odstín „rozkošnosti“. 2. forms before gozaimasu: arigatou gozaimasu, ohayou gozaimasu as well as humble forms like tanoshuu gozaimasu (for tanoshii desu) these are forms that come from the Kyoto dialect and have been adopted in modern standard Japanese - hyōjungo – that is predominantly based on the Tokyo dialect. When hyōjungo was being created in the Meiji period, some forms in the honorific system, used in Kyoto, had not satisfying counterparts in the Tokyo speech, that is why they were adopted as they were, in their Western Japanese forms used in Kyoto, and incorporated it the modern standard language. Actually, the forms arigatou (from arigatai), ohayou (from hayai), tanoshuu (from tanoshii) are regular Western formations (perfectly common in the Kansai dialect even today) corresponding to Eastern (Tokyo) forms arigataku, o-hayaku, tanoshiku. These contracted forms have again their roots in the classical language due to the phonetic change where the intervocalic k ceased to be pronounced clearly in Heian times in many cases (specific words, forms, or special occasions) and led to tho contraction of the flanking vowels. arigataku > arigatau > arigatoo. 3. set phrases that are remnants of regular grammatical constructions of Classical Japanese: a. negative forms in -zu(-ni) shirazu-ni “unknowingly” nevědě/aniž by věděl This is the regular classical negative form –zu. While in modern Japanese, these forms are used to express the adverbial accompanying circumstance (without knowing, without thinking – omowazu(ni)), in the classical language shirazu simply meant “I do not know”, and omowazu = “I am not thinking, I do not feel”. The particle –ni used after the final verbal form expressed time or circumstances, thus しらずに　“shirazu-ni” meant “as I did not know/when I did not know”, “not knowing”, おもはずに　“omofazu-ni” meant “when I was not thinking/as I was not thinking”. b. nomi-narazu The same grammatical form is in the phrase nomi-narazu “not only”. In this phrase, “narazu” is not the verb naru, but the classical copula – spona - which had the form of naru, corresponding to the modern de aru or da. Thus, narazu is its negative form equivalent to de-wa nai. c. iwan-to “chtějíc(í) říct, plánujíc říct” Toto není záporný tvar “iwan” ve smyslu “iwanai”, jak se s ním dnes setkáváme v substandardní nebo nářečové japonštině. Jde o klasický tvar odhadu budoucnosti odpovídající moderním tvarůmu 言おう、言いましょう: iwan, původně いはむ (言はむ) ifamu, mělo koncovku -mu připojovanou na “první základ” (mizenkei): 言ふ　 if-u 言は if-a- 言はむ if-a-mu znamenalo to „(asi, zřejmě) řeknu, hodlám říct“. Tento tvar zůstal ustrnulý ve zvratu s následujícím –to, ve kterém se nějak „vyhnul“ fonickým změnám vedoucím k modernímu tvaru ió, takže zůstal zachován až do moderního jazyka v podobě „iwan-to“ (samozřejmě, dnes už psáno foneticky moderním pravopisem s わ : 言わんと). 4. particle nite = modern de (“in”) used in the epistolary style (= letters), e.g.　　　　 東京にて