“„ SOME BASIC SENTENCE PARTICLES I. INTERROGATIVE 　か 　x　や ka: always with kakarimusubi, both when inside the sentence and at the end of the sentence It used to be the original interrogative particle (before many of its uses started to be shared by ya). 1. question. 2. doubt. 3. rhetorical question (= “Would there be such a thing as...?” [Of course not.]). 　反語 FINAL: taky ZVOLÁNÍ, někdy i v rozšířeném tvaru: OJ: KAMO později: KANA Exclamation: 苦しくも降り来る雨か。(MYS 265) .. . . . . . . . . . . . . . .. . . .. Kurusiku-mo ori-kuru ame ka! How unpleasant/(unfortunately), the falling rain! うつせみの世にも似たるか。(KKS 73) utušemi = makurakotoba (epitheton constans) k jo=svět. Utušemi bylo víceznačné slovo, v tomto případě poeticky chápané jako “prázdná cikáda”, “cikádie lieno” tj. skořápka, která zůstane, když narostlé cikádě pukne kůže a ona vyletí ven. Kůže ale zůstane, ztvrdne, a vypadá jako skutečný živočich) . . . . Utusemi-no yo-ni-mo nitaru ka! How it resembles the ephemeral world! ya: původně zřejmě jenom: ZVOLÁNÍ pak: gradually took on the usages of KA, including the kakarimusubi with rentaikei. ALE: nebyla běžná v “WH-questions” (what, who, where...) – tam hlavně KA (až do středověku (Kamakura and Muromachi). Vedle ZVOLÁNÍ další významy: I. inside the sentence (kakarimusubi with rentaikei): 1. question. 2. doubt. 3. řečnická otázka (“Žeby snad...? [Ale to ne!]”) II. inside the sentence (kakarimusubi with izenkei!): 4. řečnická otázka (“Žeby snad...? [Ale to ne!]”) III. sentence-final (without kakarimusubi): question doubt PŘÍKLADY: otázka (I. 1.) 君や来し。 Was it you who came? pochyby / řečnická otázka (I.2/3.) 近き火などに逃ぐ[1]る人は“しばし”とや言ふ。 zvolání あはれ、いと寒しや。 II. CASE PARTICLES 1. GENITIVE (possessive) が、の 、 な、つ – jemné rozdíly v jejich použití no the most common, broadest scope its basic and original usage seems to be translatable as “ni aru” = position: すまのあま　 . . . . . . .（須磨の海人） ga in proper names: おほやが原 きよみが崎　 something pertaining to plants or animals 梅が枝 松が根 鶴がね something pertaining to persons (usually within one’s own circle - miuchi) 我が宿 母が手 On je moje dítě (K)are (wa) wa-ga ko-nari. Kare-no/ga waga ko-nareba,... NO x GA 1. u osob: NO – často osoby a pojmy, ke kterým cítím úctu / odstup GA – často osoby mého miuchi , blízké nebo nižší 妹が手　Ｘ　神のみよ (v EMJ už jenom u vlastních osobních jmen a u zájen1,2sg) 2. vývin významu: genitive > nominative “subject” > (jenom GA - poprvé až koncem heianu) “but” reliktní genitivní přípony: TU, NA tu už i v OJ nebylo produktivní Expresses: position and time position 天つ神、国つ神、下つ。。。、上つ。。。、 わたつみ (wata 海　= the sea, mi霊　= ghoast, soul, spirit, probably the same word as the prefix mi- 御) 1. the sea god Watatsumi 2. his realm = i.e. the sea Therefore, it is written 海神 or simply 海. time をとつ日 > wototoi (woto-tu = the far-away) na možná zbytek vokalické harmonie, kterou pozorujeme v altajských jazycích, jako obměna NO po slabice s A, U or I: *目な子　ma-na ko = manako *手な心　ta-na kokoro > tanagokoro *水な元　mi-na moto = minamoto Note: as can be seen from ma-na 目な, ta-na 手な, the genitive endings were often attached to the shorter, incomplete stem of those nouns which appear in two forms: me < *may – ma- te < *tay – ta- kamy – kamu- Use of the genitive (possessive) case in the nominative (subject) meaning GA pořád víc se vnímal jako podmět slovesa, ne genitiv jmenného slovesního tvaru: toki-ga suguru wo wosimu suguru-wo = rentaikei, the nominalized form “sugiru-no-wo, sugiru-koto-wo”. Originally, SUGURU was “the passing” and TOKI-GA was its genitive: toki-ga suguru = “the passing OF time” původně znamenalo: “I regret the passing of time” v heianu: pořád víc se vnímalo jako podmět: TOKI-GA started to be perceived as the subject of the verb, not the genitive of its nominalized form: toki-ga suguru = “(the fact) that the time passes” v kamakuře: GA už jasný NOMINATIV netematizovaného slova (tj. tam, kde není WA) – toto použití dodnes. NO stejný proces jako u GA, ale – u NO se zastavil u nominativu JMENNÝCH VĚT, ne hlavních vět (tak dodnes). Spona: Nari ..z.. ni ari Tari....z...to ari (mod. Jp: da(ru)..z..de aru) to as copula: to ari > tari appears from the beginning of the Heian period as an alternative to NARI < NI ARI, so besides the traditional NI ARI, a renovation came about, replacing the particle NI by TO. Earliest references come from kanbun kundoku 漢文訓読, which was the transcription of a Chinese-written text into Japanese by means of a system of marks. Nevertheless, it is rarely to be seen in the female Heian literature (Heian joryuu bungaku 平安女流文学). From this it can be induced that it was an innovation in the language initially used chiefly by men, or not considered elegant enough for the court ladies to use it in their work. This TARU remains today in literary language, predominantly in the attributive position (= before a noun which it modifies): 1. as an ending of some adjectives (“T-adjectives”), like 堂々たる　doudoutaru = magnificent, grand, impressive 2. (especially in formal language) as an identity marker “... who is ..., ... which is ...”: 歌舞伎たる芸能 kabuki-taru geinou = the performing art which is kabuki OTHER CASES 2. wo Originally, thought to have been an exclamatory interjection, developing into an emphatic particle – still to be seen in the Man’youshuu. In this emphatic usage, it probably established itself in emphasizing the object, and from it developed its final meaning as the accusative (direct object) case particle. Two usages in one line: (MYS 238) 宇治川を舟渡せをと呼ばへども NB! One special construction with the adjective in MI-form: ...-wo ...-mi: 山を高み explanation, cause, reason = 山が高いから, because the mountain is high, “the mountain being high, ...” 3. fe (= Modern he), kara stejný význam jako dnes developed from original nouns PE (the side, the edge) and KARA (origin). 4. yori (yo, yu, yuri) 1. původní význam – “z” - původ, podobně jako kara 2. na rozdíl od kara: komparativní “než” 5. nite > (kamakura) (^n)de にて、で koncem OJ – jenom rozšíření “ni”, postupně se stávalo příponou instrumentu/prostředku nakonec – místo děje III. CONTEXTUAL AND EMPHATIC PARTICLES （は、も、し、ぞ、なむ） můžou rozštěpit sponu vedví, podobně jako dnes: “desu” – “de-wa arimasu”, “de-mo arimasu” 1. classical copula: “nari” (from NI + ARI) – “ni-fa arazu”, “ni-koso are” “tari” (from TO + ARI) - “to-fa arazu”, “to-koso are” 2. also “nari” as a contraction of “ni ari” = is in: wagimoko-fa kono ife-ni ari může být i: ...................... ife-nari rozštěpené tvary: ife-ni-fa arazu ife-ni-zo aranu ife-ni-koso arane 1. TÉMA -fa [-wa] použití jako dnes. ALE – jeden hlavní rozdíl: VELICE ZŘÍDKA, ale přece, se objevuje po tázacích slovech Další použití, které se liší od moderní japonštiny: podmínka: -zu-fa, -ku-fa 来ずは　　kozu-fa = jestli nepřijde 声なくは　kowe naku-fa = jestli nebude (= “neuslyším”) hlas po akuzativní wo: wo-fa > wo-ba mod Jp: kare-ga ie-ni iru. Kare-[DEL: ga :DEL] +wa mizu-wo nomanai – Mizu-[DEL: wo :DEL] + wa nomanai. 2. NEJISTOTA mo, si mo 1. “taky, též, i” 2. alespoň 3. časté ve výrocích o citu (touha, žal, radost, lítost, nejistota): 3.a. 苦しくも降り来る雨か。(MYS 265) . .Kurusiku-mo furi-kuru ame ka! .. . . How unpleasant/(unfortunately), the falling rain! 3.b. ve výrocích o pochybnostech. V tomto případě vyjadřuje pochyby, jestli daná věc je vůbec skutečná: (MYS 2921): しましくも止む時もなく (simasiku = výraz z obd. nara = “chvíli”. Později sibasiku, sibaraku) První MO: pochyby, lítost (a signalizuje pozdější NAKU) “ach, (ani) jenom na tu chvilku...” si “možná. náhodou. snad (by). nějak... (ani nevím, jak to)” často s následující podmínkou –ba = když/jestli v otázce taky ve tvaru si-ka tare-shi-ka...? nebo si-mo (později – spíš čistý důraz) 花をし見れば、物思ひも無し。 . . . . . Fana-wo-si mireba mono-omofi-mo nasi. (mono-omofi = pův. snad “myslet na vše možné” > těžké myšlenky, melancholie, sl. trudnomyseľnosť) “Jenom když” vidím květy, nemám těžké myšlenky. nebo: Když uvidím (takové) květy, i těžké myšlenky jsou pryč. 3. DŮRAZ: zo, namu zo (starší tvar: so) Původně šlo o jeden ze způsobů vyjádření spony: “je to to-a-to” (na rozdíl od spony “ni ari”, zo nebylo schopno vyjádřit čas ani jiné konjugační kategorie slovesa) Afi-nomamu ki so. (MYS 973) (ki = wine) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . It is the wine we will drink together: 相ひ飲まむ酒そ。 Přísudek se so/zo byl zdůrazněn. Mohl se použít i jako otázka (tj. so stálo místo ka nebo ja). Později, v znělé podobě zo, získavalo další použití, které se formálně jeví jako kakari-musubi: Waga mi zo suguru. (zo + rentaikei) „(To) můj život plyne” lépe se chápe přes obdobnou konstrukci v angličtině: “It is my life that passes” < *Waga mi zo. Suguru. “It is my life – the thing that passes”. “ 私の人生(だ)よ。過ぎるのは。” namu (v obd. nara ještě i v starší verzi namo) bolo jemnější než ZO, a asi přidávalo i zdvořilost, a asi proto se málo objevuje v poezii. Podobně jako ZO se objevuje nejen uvnitř vět, ale i jako koncovětná částice odpovídající finálnímu slovesu, takže možná to byla další verze spony. V heianské ženské literatuře často nahrazuje finální slovesa jako ifu = iu: ..to namu. (místo “...to ifu.”) = “(Řekl) že...” “Že (prý)...” IV. ČÁSTICE ROZSAHU 1. bakari původně =hodo pak významový posun “tolik, co > toliko, jenom”. původně se připájel na rentaikei (povědomí jeho nominální podstaty), později (od středního heianu) tohle povědomí slábne, a připájel se i na šúšikei. Taketori monogatari: 三寸ばかりなる人 . . . . . . . . . . . . . . člov(íč)ek asi (“tolik, co”) tři palce (dlouhý) (Kokinshuu 226) 名にめでて折れるばかりぞ,　をみなへし wominafesi – modern ominaeshi, patrínie http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/dc/Patrinia_scabiosifolia2.jpg . . . . . . . . odtrhl jsem ji jenom (proto, ) že jsem byl přitahován tím jménem – womina-květ 2. nomi = jenom. důraz. po heianské době se význam “jenom” vyjadřovalo hlavně částicí BAKARI, zatím co u NOMI zůstala hlavně zdůrazňující funkce. 　　　人の心をのみ動かし、 　　　内にのみさぶらひ給ふ。 3. safe, dani, sura (sora) = (dokonce) i dani: “alespoň; i kdyby jenom” > později = “až (tak mnoho); (dokonce) i”. V. KONCOVĚTNÉ ČÁSTICE napojující se na rentaikei „fa! zo! ka?“ は / はも、 ぞ、 か / かも/ かは NB: ale ne や! (na šúšikei) 　　　　　　　　　　来るか。　 X　 　来や。 kuru ka? nebo kuru ka! X ku ya? nebo ku ya! 寒きか。　 X 　　寒しや。 samuki ka? nebo samuki ka! X samusi ya? nebo samusi ya! 　　　　　　　　　　あるか。　　 X　 　ありや。　　　　　　　　　　　　 aru ka? nebo aru ka! X ari ya? nebo ari ya! Důvod, proč se tyhle koncovětné částice napojují na rentaikei se vysvětluje tak, že původně se na tomto místě končila nominální vedlejší věta, a zbytek věty, který měl následovat, se vynechával: tím výpověď měla psychologický účinek nedokončené věty vyjadřující něco jako zvolání: Takže výpověď ...nado mo aru fa...! = (citové, zvolání) “ó, a jsou ještě i další!” původně znamenala něco jako: = “などもあるということは...” VI. KONCOVĚTNÉ ČÁSTICE nevyžadující rentaikei „ja? jo! wo! “ や、 よ、 を Tyhle můžou také stát uvnitř věty, vyjadřujíc důraz. WO byla původně důrazová částice, která se pouze postupně etablovala jako pádová přípona akuzativu. Obě tahle použití WO v jedném verši: (MYS 238) 宇治川を舟渡せをと呼ばへども VII. ČTENÍ KLASICKÝCH TEXTŮ Kokinšú 2 春たちける日よめる 　　　　　　　　　　　　紀貫之 袖ひちてむすびし水のこほれるを春立つけふの風やとくらむ . . . . . . . . . . . . . . Glossary 袖 (sode) = a sleeve fiti-/uru = vi namočí se, smáčí se (終止形 +) らむ = asi (dělá) (odhad současnosti – co se děje nyní) Kokinšú 3 題しらず　　　　　　　　　　　　　　　　読人（よみひと）しらず 春霞たてるやいづこみよしのの吉野の山に雪はふりつつ ←→ ← „“„“ „“„“ “”“” “”” ________________________________ [1] niguru