Pfedmluva
Mam za dobre, aby veci tak pozoruhodne a mozna dosud neslychane
ani nevidane vesly ve znamost mnohych a nebyly pohfbeny
pffkrovem zapomnenf, nebof se muze stat, ze nekdo z tech, kdo je
budou cist, najde neco, co se mu bude zamlouvat, a ti, ktefi tolik nehloubajf,
zase neco, coje pobavf. Pliniuso torn trefne pravi, ze neni
knihy, byt: byla sebehorsf, aby v nf nebylo neco dobreho. Ostatne
vsichni lide nemajf stejne zaliby, nybrz cojeden neji, za to by druhy
tfeba dusi dal; a tak vfdame, jak si nekteff nevalne ceni toho, ceho
sijinf vazf. Tohojest dbati, aby se nic nenicilo ani nezavrhovalo,lee
by to bylo pfespfflis ohavne, nybrz aby se to sdelilo vsem, zvlaste pak
neni-li to vec skodliva a Ize-li z nf mfti nejaky prospech. Vzdyt:kdyby
tomu tak nebylo, velice malo byjich psalo jen pro jednu jedinou
osobu, nebof se to neobejde bez namahy; a ti, kdo uz tu namahu
podstupujf, chteji za to byt odmeneni, nikoliv penezi, nybrz tim, ze
jejich dila budou znama a ctena, a budou-li za to stat, i chvalena.
A o torn pravi Tullius: ,,Pocta plodtumenf."
Mysli si snad nekdo, ze vojak, ktery je pfi dobyvani prvni na zebfiku,
nejvice ze vsech nenavidi zivot? Zajiste nikoliv: to z touhy po
slave se vrha do nebezpeci. A takje tomu i v umeni a v pisemnictvi.
Tamten duchovni, uchazejici se o hodnost mistra ved teologickych,
kaze vskutku dobre aje to muz, kteremu opravdu lezi na srdci blaho
dusi; ale nech^ se zeptaji jeho milosti, zda ho mrzi, kdyz mu ffkaji:
,,C,jak bajecne to vase dustojnost povedela!" Kterysi slechtic si
pfi rytifskem klani pocinal veru prabidne, a pfece daroval kazajku,
jiz nosil pod brnenim,jednomu sibalovi za to, ze ho chvalil,jak znamenite
vladne kopim; co teprve by byl ucinil, kdyby to bylo pravda.
A takje tomu ve vsem.Ja pak, pfiznavaje, ze nejsem svetejsi svych
bliznich, nebudu se mrzet,jestlize si teto nicotnosti,jiz pfsi hrubym
slohem, povsimnou a pobavf seji vsichni, kdo v nf snad naleznou
trochu zalfbenf a zvedf, zeje na svete clovek, jenz zazil takove pfihody,
takove svfzele a takova protivenstvf.
Prosfm snazne Vasi Milost, aby pfijala tento chudy darek z ruky
toho, kdo byjej ucinil bohatsim, kdybyjeho moc byla umerna pfani.
A ponevadz Vase Milost pise, abych ji sve osudy vypsal a vypovedel
hodne obsirne, meljsem za vhodne zacit nikoliv zprostfedka, nybrz
od zacatku, abych o sve osobe podal zpravu uplnou. Cinfm tak i proto,
aby uvazili ti, kdo urozenost a bohatstvi zdedili,jak male jsou jejich
zasluhy, nebot' stestena jim pfala, a o kolik vice udelali ti,jimz
kladla pfekazky, a pfece diky upornemu a obratnemu veslovani dospeli
do bezpecneho pfistavu.
10
Traktat prvni
Lazaro vypravi o svem zivote a o svych rodicich
Nechl: tedy zvl Vase Milost pfedevsfm, ze mi ffkaji Lazaro zTormesu
a zejsem synem Tomeho Gonzaleze a Antony Perezove z Tejaresu,
vesnice u Salamanky. Narodil jsem se uprostfed feky Tormesu
a z te pficinyjsem si dal ten pffdomek. Stalo se to takto: muj
otec (necht: mu Buh odpusti jeho viny) mel na starosti mleti v jednom
mlyne na bfehu one feky; mlynafil tarn pfes patnact let.
A kdyz ma matka, nosfc me prave pod srdcem, bylajednou vecer ve
mlynici nad ficnim nahonem, pfisla na ni tezka hodinka a ona me
porodila pfimo tarn; mohu tedy opravdu fici, zejsem se narodil na
fece.
Kdyz pakjsem byl osmilety chlapec, obvinili otce, zejaksi nekale
pousti zilou pytlum tech, kdo tarn pfichazeli mlit; byl proto zatcen
i pfiznal se a nic nezapfel a trpel pro spravedlnost. Doufam, ze mu
Buh dal vecnou slavu, nebof takove nazyva evangelium blahoslavenymi.
V te dobe se konala jakasi namofnf valecna vyprava do Afriky
proti Maurum a muj otec, tehdy prave vypovezeny ze zeme pro fecenou
nehodu sel tarn take co mezkaf jednoho rytife, ktery se ucastnil
toho tazeni; ajako verny sluha tam zahynul se svym panem.
Ma ovdovela matka, vidouc se bez manzela a bez ochrany, pojala
umysl uchylit se k lidem dobrym, aby mohla zit pocestne, i odesla do
mesta, najala si tam domek a zacala vafit jakymsi studentum; prala
take pradlo celedmum komtura magdalenskeho, a proto chodivala
do stajf. Tak se seznamila sjednim moufenmem, ktery tam rovnez
slouzil u koni. Ten k nam pak nekdy chodil do domu a odchazel az
rano. Jindy pfichazel ve dne pod zaminkou, ze chce koupit vejce,
a §el vzdy az dovnitf. Mne to zprvu nebylo mile, nebot'jsem se ho bal
pro barvu a zly vyrazjeho tvafe; ale kdyzjsem videl, ze se odjeho pfichodu
lepsf jidlo, zacaljsem ho mil rad, protoze vzdy pfinasel chleb,
kusy masa a v zime dffvi, pfi nemzjsme se ohfivali.
Co tak u nas noci travil a feci vedl, obdaf ila me matka hezouckym
cernouskem, ktereho jsem houpaval na rukou a pomahal zahffvat.
Yzpominam si,jak si jednou muj moufeninsky otcim s klouckem
11
hral, a kdyz hosfk videl, ze matka a ja jsme bill a on ne, utfkal od
neho zdesene k matce, a ukazuje na neho prstem, volal:
,,Maminko, bubak!"
A ten se zasmal a odpovedel:
,,Eh, ty cubcf synku!"
Ja, acjsem byljeste maly chlapec, povsimljsem si toho slova sveho
bratffcka a fekl jsem si: ,,Kolik je asi na svete lidi, kteff utikaji pfed
jinymi, protoze nevidi sami sebe!"
Osud nas tomu chtel, ze se o tackach Zaidovych (tak se moufenin
jmenoval) dovedel komturuv spravce, a kdyz se pak patralo, pfislo
se na to, ze kradl polovinu ovsa, ktery mu davali na krmenf zvffat,
a take ostruhy, dffvf, hfebla a uterky; o pokryvkach a plachtach na
kone tvrdil, ze se ztratily; a kdyz uz nemel nicjineho, strhaval konfm
podkovy. A to vse nosil matce na vyzivu meho bratffcka. Nedivme se
knezi ani mnichovi, zejeden okrada chude a druhy klaster pro sve
zbozne ctitelky nebo pro sve pntelicky, kdyz k tomu laska dohnala
i uboheho otroka. Dokazali mu vse, co fikam, bajeste vice. Vyptavali
se totiz s pohruzkami i mne, a ponevadz jsem byljeste dfte, ze strachu
jsem jim povedel a prozradil vse, co jsem vedel; fekl jsem dokonce
i o jakychsi podkovach, ktere jsem z matcina pfikazu prodal
jednomu kovafi.
Uboheho otcima zbicovali a pak mu ranyjeste natfeli vffcfm tukem,
matce zakazali pod trestem obvyklych sto ran bicem vstoupit
do domu svrchufeceneho komtura a do sveho vpustit zbedovaneho
Zaida.
Aby sijeste vice nepfitizila, dala si ubozacka pozor a nepfestoupila
rozsudek. A aby se vyhnula nebezpecf a unikla zlymjazykum, sla
slouzit tern, kdo tehdy pobyvali v hospode Na slunecnf vyhni, a tarn
za mnohych svizeli kojila dale meho bratffcka az do te doby, nez se
naucil chodit; ja jsem zatfm vyrostl ve statneho chlapce, takzejsem
hostum nosil vfno a svfcky ijine veci, pro ktere me posflali.
Tou dobou se v hospode ubytoval jakysi slepec, ktery usoudil, ze
bych se mu hodil za pruvodce; i vyzadal si me od me matky a ta me
svefila jeho peci fkouc, zejsem synem fadneho muze, ktery pro vetsi
slavu vfry padl ve valce proti Maurum, ze veff pfi Bohu, ze ze mne
nebude clovek horsf, nez byl muj otec, a ze ho prosf, aby se mnou
dobfe zachazel a o mne se staral, nebot'jsem sirotek. Odpovedel, ze
tak ucinf a ze me nepfijima za sluhu, nybrz za syna. A takjsem se stal
sluhou a pruvodcem sveho noveho a pfitom stareho pana.
Kdyzjsme pobyli v Salamance nekolik dni, rozhodl se muj pan, ze
12
odtud odejde, protoze se mu zdalo, ze nevydelava tolik, kolik si pfal;
pfed odchodem jsem se sel podfvat na matku, obajsme zaplakali,
ona mi dala matefske pozehnanf a pravila:
,,Synu, vim, ze te jiz nespatffm. Snaz se byt dobrym clovekem
a Buh te provazej. Vychovala jsem te a dala jsem te k dobremu
panu, nynf se starej sam o sebe."
A takjsem odesel za svym panem, ktery na mne jiz cekal.
Vysli jsme ze Salamanky a ocitli se u mostu, pfed kterym stojf kamenne
zvffe, jez vypada skoro jako byk; slepec mi porucil, abych sel
k tomu zvffeti, a kdyzjsem byl u neho, fekl mi:
,,Lazaro, pfiloz k tomu byku ucho, uslysfs uvnitf veliky hfmot."
Ja jsem to prostoduse ucinil, nebol; jsem vefil, ze je to pravda;
a kdyz slepec ucftil, ze mam hlavu u kamene, napfahl prudce ruku
aja jsem do toho certovskeho byka vrazil hlavou tak silne, ze me to
trknutf bolelo pfes tfi dny. A on mi fekl:
,,Hlupaku, pamatuj si, ze slepcuv sluha musf bytjeste drobet chytfejsf
nez sam d'abel."
A velice se tomu zertu smal.
Zdalo se mi, ze se v torn okamziku probouzfm z prostoduchosti,
v nfz jsem az dosud zil jako dfte pohffzene ve spanek. Rekl jsem si
v duchu: ,,Ten clovek ma pravdu; musfm zbystfit zrak, davat si pozor
a hledet,jak bych se protloukl, nebot!jsem odkazan sam na sebe."
Vydali jsme se na cestu a za pouhych par dm me naucil hantyrce
sveho cechu. Kdyz videl,jakjsem chapavy, velice se zaradoval a pravil:
,Ja ti nemohu dat zlato ani stffbro, zato vsak ti dam mnoho rad
do zivota."
A dal mi jich vskutku tolik, ze po Bohu vdecfm za sve bytf nejvice
jemu; ac bylslepy, posvftil mi na cestu zivotem a naucil me po ni kra-
cet.
Vypravuji Vasi Milosti tato detinstvf ponekud rozvlacne, abych
ukazal, jakou ctnostf je umet se povznest, je-li clovek nfzkeho puvodu,
ajakou nefestije klesnout,je-li clovek vysoce postaven.
Ale abych se vratil ke svemu povedenemu slepci a vypravel o nem:
Nechi Vase Milost zvf, ze od te chvfle, kdy Buh stvofil svet, nevytvofil
cloveka prohnanejsfho a dumyslnejsiho. Ve svem femesle byl
mistr nad mistry. Umel zpameti sto a buhvfkolik jeste modliteb; dovedl
nasadit hluboky, vazny a velmi zvucny ton, ktery se hlasite rozlehal
po celem kostele, v nemz se modlil; pfi modlitbe bral na sebe
velice pflhodne pokornou a zboznou tvaf, aniz kroutil usty a vyvracel
oci v sloup,jak to delajf jinf zebraci.
13
Krome toho meljeste tisicejinych prostfedku a zpusobu, jak vymamit
penfze. Rfkal, ze zna modlitby pro mnohe a rozmanite ucely:
pro zeny, ktere nerodi, pro ty,jez majf pfed porodem, i pro ty,
ktere jsou nesfastne provdany, abyje jejich manzele milovali. Take
pfedpovidal tern, ktere chodily s utezkem, zda budou mft syna,
nebo dceru. Nu a stran mediciny fikal, ze sam Galenus toho nevedel
ani polovinu co on o zubech, o mdlobach, o zenskych nemocech.
Zkratka, kdyz se mu nekdo zmfnil, ze ho neco boll, nestalo se
nikdy, aby mu hned nefekl:
,,Delejte to, udelate ono, natrhejte si te a te byliny, uzfvejte ten
a ten kofinek."
Proto za nim chodil kdekdo, hlavne zeny, ktere verilyna slovo vsemu,
cojim fikal. A prave z nich temi dumyslnymi zpusoby, o nichz
hovoffm, vytloukal velike zisky, takze vydelaval za mesic vice nez sto
jinych slepcu za rok. Ale chci take, aby Vase Milost vedela, ze ac tolik
dostaval a mel, nikdyjsem nevidel cloveka tak lakomeho a skrblickeho.Jeho
lakota byla tak velika, ze me k smrti mofil hladem, nebot'
mi nedaval ani polovinu toho, co jsem potfeboval. Po pravde
feceno, kdybych si nebyl umel pomoci svou obratnosti a vynalezavosti,
byl bych mnohdy vskutku umfel hlady. Ale pfes vsechnujeho
chytrost a obezfetnost jsem na neho vzdy vyzral tak, ze na mne pokazde
nebo aspofi vetsinou pfipadlo nejvfce a to nejlepsi. K tomu
cfli jsem mu vyvadel certovske kousky, z nichzjsem vzdy nevyvazl se
zdravou kuzi, o nekterych budu vypravet.
Nosil chleb a vsechny ostatnf veci v platene mosne, jejiz otvor se
zavfral zeleznym kruhem a zamkem na klic; a kdykoliv tam neco
ukladal nebo odtud neco bral, cinil to tak opatrne a tak dobfe pocital,
ze by mu nikdo na svete nebyl dokazal uzmout ani drobecek.Ja
jsem si vzdy vzal ten hubeny zvanec, ktery mi daval, a ten jsem vyfidil
dvema sousty. Ale kdyzzavfel zamek a pfestal si davat pozor v domneni,
ze sejiz zabyvam necim jinym, tu jsem malym otvorem na
boku mosny, kteryjsem mnohokrat rozparal a opet zasil, poustel zilou
lakotnemu vaku;vytahovaljsem z neho nikolivskoupe odmefovane
krajicky chleba, nybrz pofadne kusy, a krome toho i platky
opekane slaniny a klobasy. A takjsem ustavicne cihal na pfihodny
okamzik, abych zahnal proklety hlad,jimz me mofil ten zly slepec.
Vse, co se mi podafilo uzmout a ukrast, nosiljsem v pulmedacich.
Kdyz pak slepci nekdo ukladal, aby se za neho modlil, a daval mu
cely med'ak, vyuziljsem vzdyjeho slepoty, a sotvaze ten, kdo mu med'ak
podaval,jej pustil z ruky, uzjsem ho rhel v ustech a misto neho
14
drzel pfipraveny pulmedak; at' tedy slepec nastavil ruku seberychleji,
dostal po me vymene vzdyjen polovinu skutecne odmeny. Ten
zly slepec zehral, nebot: ihned poznal a ucftil po hmatu, ze to neni
cely med'ak, a fikal:
,,Cert vf, v cem to vezi, ze od te doby, cojsi se mnou, davajf mi jen
same pulmed'aky, kdyz pfece drive mi hrube casto plativali celym
medakem, ba dokonce i stffbrnakem? Ty mijiste pfinasfs nestestf."
On v odvetu za to zkracoval modlenf. Casto nedosel ani do poloviny
modlitby,nebot' mi pfikazal, abych ho zatahal za cip plaste,jakmile
odejde ten, kdo si modlitbu objednal. A tojsem take cinil. Pak
se hned jal opet vyvolavat,jak to zebraci obvykle delajf:
,,Racte si prat tu a tu modlitbu?"
Pfi jidle mel ve zvyku stavet vedle sebe dzbanek s vfnem. Ja jsem
ho vzdy velice hbite uchopil, dal mu par tichych polibku a zase vratil
na puvodni misto. Ale vydrzelo mi tojen kratce; slepec totiz podle
poctu dousku poznal ubytek, a abysve vino zabezpecil, nenechaval
jiz nikdy dzban bez dozoru, nybrzjej drzival za ucho. Ale zadny
magnet na svete nepfitahuje tak silne,jako jsem ja natahoval vino
dlouhou zitnou slamou, kterou jsem k tomu cfli mel pfipravenu;
strciljsem ji vzdy do otvoru dzbanu a vysal vino az do posledni kapky.
Ponevadz vsak ten mizera byl tak vychytraly, myslfm, ze mi na to
pfisel, a od te doby si pocinal jinak: stavel si dzban mezi nohy, pfikryval
ho rukou a tak mel piti zabezpeceno.Ja vsakjsem byl na vino
zvykly, i citiljsem se bez neho jako ryba na suchu. Vida, ze ten prostfedek
se slamou jiz nepomaha, rozhodl jsem se udelat ve dne
dzbanku malicky pramenek a dirku, kterou jsem ucpal tenouckou
placickou vosku. V dobejidla pak, pfedstiraje, zeje mi zima, sedal
jsem si tomu protivnemu slepci mezi nohy, abych se zahfal u chudickeho
ohnicku, ktei-yjsme si rozdelavali. Vosk sejeho teplem rychle
roztavil, bylo ho pfece jen trosicku, a pramfnek mi pocal odkapavat
do list; a ta jsem nastavil tak, aby nepfisla nazmar ani kapka.
Kdyz pak se ten ubozak chtel napit, nemel uz echo; divil se, klel, posilal
k certu dzban i vino, neveda,jak se to mohlo stat.
,,Pfece nefeknete, stryce, ze vam to piji ja," fikal jsem. ,,Vzdy£ nedate
dzban z ruky."
Obracel a ohmataval dzban tak dlouho, az nalezl dirku a pfisel na
muj uskok; ale stavel se,jako bynebyl nic zpozoroval. Druheho dne,
kdyz muj dzban odkapavaljako obvykle, usadiljsem se take jako obvykle,
netuse,jake nebezpecf mi hrozi, ani to, ze me ten zlyslepec
sleduje, a polykaljsem tysladke dousky s tvafi obracenou k nebesum
15
a pfimhufoval oci, abych lahodny mokjeste lepe vychutnal. Rozzufeny
slepec poznal, ze nynf nastal okamzik, aby se mi pomstil; zvedl
vsi silou obema rukama onen sladky a hofky dzban a udefil mejim,
jak povidam, vsi silou do list, takze se ubohemu Lazarovi, ktery nic
takoveho netusil ajako jindy se bezstarostne oddaval pozitku, veru
zdalo, ze na neho spadla nebesa se vsim, co na nich jest.
To pohlazeni bylo tak mocne, ze me omracilo a zbavilo vedomi,
a naraz dzbanu tak prudky, ze se mi stfepiny zaryly do tvafe a na
mnoha mistech miji zkrvavily; uder mi take vyrazil zuby a ty mi do
dneska uz nenarostly. Od te chvile jsem zacal zleho slepce nenavidet,
a ackolivmi pak projevoval lasku, hyckal me a osetfoval, pfece
jsem dobfe videl, ze ma radost z toho kruteho trestu. Omyl mi vinem
rany, ktere mi zpusobily stfepiny dzbanu, a fekl mi s usmevem:
,,Co tomu fikas, Lazaro? To, co ti ublizilo, nyni te leci a uzdravuje."
A delaljestejine vtipy, ktere mi nebyly po chuti.
Kdyz jsem se napul vylizal ze svych odfenin a podlitin, uvazoval
jsem, zejeste nekolik takovych ran a surovy slepec by se me zbavil;
i pojal jsem umysl, ze se zbavim ja jeho. Ale neucinil jsem to ukvapene,
abych svou pomstu mohl provest bez nebezpeci a dukladne.
I kdybychbyl chtel obmekcit svesrdce a odpustit mu uder dzbanem,
nebylo to mozne jiz proto,jak se mnou ten bidny slepec potom zle
zachazel,jak me pro nic za nic tyral, tloukl do hlavy a tahal za vlasy.
A kdyz se ho nekdo ptal, proc se mnou tak spatne naklada, vypravel
ihned pfihodu o dzbanu, fka:
,,Vy si snad myslite, ze ten klukje nejake nevifiatko? Poslyste tedy
a posud'te, zda by si sam d'abel vymyslel takovou lotrovinu."
Ti, kdo to slyseli, kfizovali se a fikali:
,,Hled'me, kdo byv chlapci tak malem hledal takovou nicemnost!"
A velice se smali me prohnanosti a fikali mu:
Jen ho trestejte, jen ho trestejte, vsak vas za to Buh odmeni!"
A on, povzbuzenjejich slovy, take nikdy nedelal nic jineho.
Ja jsem ho v odvetu za to schvalne vodil po tech nejhorsich cestach,
abych ho pofadne potrapil. Bylo-li nekde kameni, vedljsem ho
pfes ne. Bylo-liblato, pfes to nejhlubsi. Samjsem pfitom take nesel
prave po suchu, ale byl bych si rad vyrazil jedno oko, abych vyrazil
obe tomu, kdo nemel zadne. On me zase hornim koncem sve slepecke
hole ustavicne tloukl do zatylku, takzejsem ho mel stale piny
boulf a oskubanyjeho rukama. A ackolivjsem se zapfisahal, ze to nedelam
ze zlomyslnosti, nybrz proto, ze nemohu najit lepsi cestu, nepomohlo
mi to ajiz mi nevefil; tak bystry a prohnany byl ten nicema.
16
Aby Vase Milost vedela, kam az sahal dumysl toho vychytraleho
slepce, budu z mnoha pfihod, kterejsem s nim zazil, vypravet ojedne,
v niz se po mem zdani znamenite projevil jeho velky duvtip.
Kdyzjsme odesli ze Salamanky,mel vlimyslujit do kraje toledskeho,
nebot:fikal, ze tarnjsou lide bohatsi, i kdyz ne prave stedfi na almuzny.
Ridil se pofekadlem: spise da clovek tvrdy s plnou stodolou, nez
dobry s prazdnou komorou. A na te ceste jsme pfisli do velice peknych
mist. Kde nasel dobre pfijeti a vydelek, tarnjsme se zdrzeli; kde
ne, tfetiho dne jsme si sli hledat sluzbu a bydlojinde.
Stalo se, ze kdyzjsme pfisli do vsi zvane Almorox, bylo tarn prave
vinobrani ajeden cesac dal slepci almuznou hrozen. A ponevadz se
s hrozny v kosich zachazi neopatrne a take proto, ze v te dobe byva
vino jiz hodne zrale, rozsypaval se mu ten hrozen v ruce. V mosne
by se byl rozmackal a vsechno potfisnil. Rozhodl se uspofadat hostinu,jednak
proto, ze hrozen nemohl vzit s sebou,jednak aby si me
usmifil, nebol: toho dne mi ustedfil mnoho ran kolenem i rukama.
Sedlijsme si na zidku a slepec pravil:
,,Nyni chci k tobe byt stedry, a to tak, ze snime tento hrozen vina
spolecne a ze z neho budes mit stejny dil jako ja. Rozdelime si jej
takto:jednou si uklovnes ty, potom ja, jen mi musis slibit, ze si nevezmes
najednou vice nez jedno zrnko; ja budu delat totez a tak
snime hrozen a nikdo nebude osizen."
Kdyz jsme se takto dohodli, zacali jsme jist; ale jiz pfi druhem
soustu ten mizera zmenil umysl a zacal si brat po dvou zrnkach,
soude, zeja asi cinim totez. Vida, ze porusuje limluvu, nespokojil
jsem se s tim, co delal on, nybrz jsem sel jeste dale; jedl jsem po
dvou, po tfech, po kolika to jen slo. Kdyzjsme hrozen dojedli, podrzel
chvilku stopku v ruce a pak fekl, pokyvuje hlavou:
,,Lazaro, tys me podvedl. Pfisahal bych pfi Bohu, zesjedl po tfech
zrnkach!"
,,Nejedl," fekl jsem; ,,ale proc me podezlrate?"
A ten bystrozraky slepec odpovedel:
,,Vis, z cehojsem poznal, zejis po tfech? Z toho, zejajsemjedl po
dvou a tysmleel."
V duchu jsem se zasmal, a acjsem byl pouhy chlapec, dobfe jsem
si vsiml slepcova bystreho usudku.
Ale abych nebyl rozvlacny, nebudu povidat o mnoha jinych vecech,
prave tak zertovnych jako pozoruhodnych, ktere se mi pfihodily
u tohoto meho prvniho pana; chcijen fici,jakjsem se s mm rozloucil,
a tim vypraveni o nem ukoncit.
17
Byli jsme ubytovani vjedne hospode v Escalone, mestecku patffcim
vevodovi tehoz jmena, a slepec mi dal kus klobasy, abych jej
opekl. Kdyz klobasa pustila tuk, otfel jej kousky chleba; ty snedl,
pak vytahl z vacku med'ak a porucil mi, abych mu za nej pfinesl
z krcmy vina. Dabel mi postavil pfed oci pfilezitost, ktera jak se
fika, dela zlodeje, a to v podobe male vodnice, protahle a scvrkle,
jez lezela u ohne; asiji tarn zahodili, protoze se nehodila k vafeni.
Nebyl tarn prave nikdo krome nas dvou, klobasa vydavala lahodnou
vuni, ktera ve mne vzbuzovalalaskominy,aja vedel, ze ta vune bude
mymjedinym pozitkem. Abych ukojil svou touhu, nehledeljsem jiz
na to, co se stane, odlozil jsem vsechen strach, a zatlmco slepec vytahoval
z vacku penize,jajsem vytahl tu klobasu a velice hbite jsem
nabodl na rozen svrchufecenou vodnici. Muj pan mi dal penize na
vino, vzal rozen a pocaljim otaceti nad ohnem, chteje upeci to, co
pro sve nedostatky uniklo vafenf. Jajsem sel pro vino a pfitom jsem
rychle spofadal klobasu. Kdyz jsem se vratil, nasel jsem toho slepeho
hffsnika, jak mezi dvema krajfci drzf vodnici, kteroujeste nepoznal,
protoze seji nedotkl rukama. Ale kdyz si krajice vstrcil do
ust a zakousl se do nich, ocekavaje, ze si ukousne take kus klobasy,
ucitil chladnou vodnici a razem mu i chut! vychladla. Zarazil se
a fekl:
,,Coje to, Lazarillo?"
Ja ubozak," praviljsem, ,,uz na mne zase chcete neco svadet? Cozpakjsem
prave nebyl pro vino? Nekdo sem asi pfisel a ztropil si zvas
zert."
,,Ne, ne," on na to, ,,pfece jsem nedal rozen z ruky; to neni
mozne."
Znovajsem se zapfisahal a zaklfnal, ze na te vymene a zamene nemam
viny, ale nepomohlo mi to, nebot: pfed dumyslem toho zlofeceneho
slepce nebylo mozno neco utajit. Zvedl se, chytil me za
hlavu ajal se me ocichavat. A protoze po mem dechujiste ucitil,jak
se veci majf, uchopil me v te velike zlosti rukama, a aby sejako dobry
pesjeste lepe pfesvedcil o pravde, otevfel mi dokofan usta a nepfedlozene
mi do nich strcil nos; mel ho ostry a dlouhy a nyni se
mu ze vztekujeste o pi'd' prodlouzil, takze se mijeho spickou dotkl
az cipku.To vse, ten velky strach i to, ze klobasa byla v mem zaludku
teprve kratce a jeste se tarn pofadne neusadila, a zejmena hruza
z toho dlouhatanskeho nosu, to vse se spojilo a zpusobilo, ze muj
cin a ma mlsnost vysly najevo a ze se klobasa vratila k svemu panu:
drive nez ten zly slepec vytahl z mych ust svuj chobot, zvedl se mi
18
zaludek tak silne, ze na nej zvratil ukradene; a takjeho nos i ta nesfastna
spatne rozzvykana klobasa vysly z mych ust soucasne.
Velky Boze, kez bych byl byval v tu hodinu pohfben, nebof mrtev
jsem jiz vlastne byl! Zufivost toho zvrhleho slepce byla tak velika, ze
kdyby se pfi torn ramusu nebyli sbehli lide, myslim, ze by me nebyl
nechal nazivu. Vyrvali me zjeho rukou, plnych tech nekolika malo
vlasu, ktere jsem jeste mel, s rozdrasanou tvafi a rozedfenou sijf
i hrdlem; a to si toho veru zaslouzilo, nebo^ prave pro jeho spatnost
jsem zakousel tolikera pronasledovanf.
Zly slepec vypravel vsem, kdo tarn pfisli, o mych pohromach,
a znovu a znovujim opakoval jak pfihodu se dzbanem, tak i tu nynejsi.
Vsichni se tomu tak velice smali, ze kazdy, kdo sel po ulici, pfisel
se podivat na tu svandu. A slepec vypravel o mych kouscich tak
vtipne a trefne, ze ackolivjsem byl tolik ztyran a mel pine oci slz,
zdalo se mi, ze si pocinam nespravedlive, kdyz se take nesmeji. Zatimco
se toto vse delo, napadlo mi, ze jsem se dopustil zbabelosti
a slabosti, a nynijsem se proto proklmal: zejsem mu totiz neukousl
nos, kdyzjsem k tomu mel takovou pfilezitost. Vzdyt!jsem jiz byl na
puli cesty: stacilojen sevfft zuby ajeho nos by mi byl zustal v ustech;
a ponevadz slo o nos toho zloducha, bylbyjej muj zaludek snad udrzel
lepe nez tu klobasu. Tak by nebylo nic vyslo ven aja mohl zapfit
svuj cin. Dobry Boze, kez bych to byl udelal, al! uz by to bylo dopa-
dlojakkoliv!
Hospodska a ostatni, kteff stali okolo, nas smifili a omyli mi tvaf
i hrdlo vfnem, jez jsem mu pfinesl k piti. Ten zlyslepec pfitom vtipkoval
a fikal:
,,Namouveru, ten kluk spotfebuje na omyvani ran vice vina za rok,
nez ja ho vypiji za dva. Rozhodne dluzis, Lazaro, vice vfnu nez otci,
nebot: ten te zplodiljen jednou, ale vino ti dalo zivot tisickrat."
A potom vypravel, kolikrat mi rozbil hlavu a poskrabal tvaf a jak
me potom lecil vfnem.
,,6ikam ti," pravil, ,,ze jestli nekomu na svete vino pfinese stesti,
budes to ty."
A ti, kdo me omyvali, velice se tomu smali,ja vsakjsem ho proklfnal.
Ale slepcova pfedpoved' nelhala aja sido dneska vzpommam na
toho cloveka, ktery byl bezpochyby nadan duchem vesteckym.
A uvazim-li, ze to, co mi onoho dne fekl, se mi opravdu vyplnilo, jak
Vase Milost dale uslysi, mrzf me spatnosti, ktere jsem mu provadel,
i kdyzjsem mu je draze zaplatil.
Z te pficiny, jakoz i pro zle zerty, ktere mi tropil, jsem se rozhodl,
19
ze od neho odejdu dej se co dej; usmyslil a promysliljsem si to jiz
drive a ten poslednf kousek, ktery mi provedl, mne v mem rozhodnutijeste
vice utvrdil. A stalo se to takto: druheho dne jsme vysli do
mestecka po zebrote; celou noc silne prselo, a ponevadz prselo ive
dne, modlil se slepec chode pod podloubim, ktere v torn mestecku
bylo a kde jsme nemokli, ale kdyz se stmivalo a prset stale nepfestavalo,
fekl mi:
,,Lazaro, ten dest: je velice vytrvaly, a cim vice se stmiva, tim je
hustsi; pojd'me se vcas schovat do hospody."
Na ceste tarnjsme museli pfejit potok a ten byl tou spoustou deste
rozvodnen. Rekljsem mu:
,,Stryce, ten potok je velice siroky; ale chcete-li, vim, kudybychom
pfesli snaze, aniz bychom se namocili, nebot; se tarn hodne zuzuje
a pfeskocime ho suchou nohou."
Zdalo se mu, zeje to dobra rada, i pravil:
,Jsi chytry hoch, proto te mam rad. Zaved' me na to misto, kde je
potok uzsi, nebol:nynije zima a voda neni pfijemna; a zejmena neni
pfijemne namocit si nohy."
Videljsern, ze vsejde podle meho pfani, vyvedljsem ho tedy zpod
podloubi a zavedljsem ho pfimo pfed jeden z kamennych sloupu
nebo pilifu, ktere byly na.namesti a nesly to podloubi; fekljsem mu:
,,Stryce, totoje nejuzsi misto na celem potoce."
Protoze huste prselo a ten ubozak mokl, a protozejsme spechali
dostat se z lijaku, ktery na nas padal, ale zejmena proto, ze Buh v tu
hodinu zatemniljeho rozurri (aby mi umoznil pomstu), uvefil mi
a fekl:
JPostav me pekne rovne a skoc pfes potok prvni."
Postavil jsem ho pfimo pfed sloup, uskocil jsem, schovaljsem se
za sloup,jako bych se kryl pfed utokem byka, a fekl jsem mu:
,,Hop, skocte,jak nejdale muzete, abyste se dostal pfes vodu!"
Jeste jsem to nedofekl, kdyz se ubohy slepec vzepnejako kozel,
ustoupi o krok zpet, abydale doskocil, odrazi se zevsf sily avrazi hlavou
do toho sloupu, ze to zadunelo, jako by do neho udefil velikou
tykvi; pak spadl dozadu polomrtev a s rozbitou hlavou.
«Tak co? Klobasujste citil, a sloup ne? Ted' si tedy cichnete!Jen si
cichnete!" fekl jsem mu.
Pakjsem ho zanechal peci mnoha lidi, kten mu pfisli na pomoc,
rychle jsem probehl branou mestecka a jeste pfed setmenim jsem
byl vTorrijosu. Nikdyjsem se nedovedel,jak s nim Buh nalozil, a ani
jsem se o to nestaral.
20