1
REALISMUS
Nový styl se začíná objevovat v 60. letech 19. století, kdy si po období národního sebeuvědomění
osvícenější část místní inteligence začíná klást sociální otázky, které se promítají veškerého kulturního
i politického dění.
Dochází i k proměně čtenářského publika – brazilskou aristokracii spjatou s cukrem a kávou nahradila
buržoazie vzešlá z průmyslu a obchodu.
Do Brazílie přicházejí myšlenky spojené s vědeckým materialismem, darwinistický evolucionismem a
filozofický pozitivismem (Comte, Spencer, Taine).
Mezi autory je patrný vliv hlavně francouzské literatury (Stendhal, Flaubert, Balzac, později
představitel naturalismu Zola – vševládnoucí dědičnost a fyziologie), z portugalské literatury potom
Eça de Queiroz – přestože i on se nechá inspirovat francouzskými romanopisci, obohatí portugalskou
literaturu o nová témata i jazykové prostředky.
„Realita“, kterou romantický idealismus představoval ve vzorcích, znovu vstupuje do literárních děl
v co nejvěrnější podobě.
Charakteristika realismu:
Autoři nového stylu odmítají hrdinu a místo toho zachycují výjevy z každodenního života; již
nestylizují a nestaví do protikladu zlo a dobro, krásné a ošklivé., ale nechají je prolínat.
- Cílem je pravdivost výrazu a věrné líčení konkrétních situací a postav, objektivní popis, u nějž
se autor zdržuje vlastního názoru.
- Důraz se klade na prostředí, rasu a dobu, tzn. Na kontext, ve kterém es příběhy odehrávají.
- Vzory z minulých časů tak drahé romantikům jsou nahrazeny fakty a osobami ze současného
života, zkoumaného do detailu.
- Rytmus vyprávění je zpomalován podrobnými popisy.
- Po jazykové stránce – příklon ke každodenním a prostým slovům.
Realismus není v Brazílii jednolitý stylistický proud, ale historické období, které trvá od sedmdesátých
let 19. století až do počátků století 20.
I politické myšlenky přicházejí z Francie, které se v brazilském kontextu prosazují jako ideje
protiotrokářské, protiklerikální a republikánské.
Uvnitř Brazílie se pak nový pohled na svět se šíří z univerzit, a to především z právnických fakult v São
Paulu a Recife – evropský realismus sem přichází z Portugalska, Francie a Německa.
2
Revoluce v brazilském myšlení samotném však přišla ze Severovýchodu, přesněji z Ceará.
Mezi lety 1872-1875, Cearská francouzská akademie založená v hlavním městě oblasti, Fortaleza,
shromáždila mladé intelektuály, kteří se filozoficky a literárně angažovaly ve jménu myšlenek
Hippolyta Taina, Augusta Comta a Herberta Spencera. Nejvýznamnějšími osobnostmi byly Capistrano
de Abreu a Araripe Júnior.
Stejné literární a intelektuální hnutí se formuje také v Recife, kolem ústřední postavy Tobiase Barreta
– ten se přestal se věnovat romantické poezii a přešel k vědecké a filozofické próze a
k řečnictví; do brazilské kultury uvedl mýtus velké německé filozofie
– kolem něj se shromáždila tzv. recifská škola.
Objevuje se i literární separatismus, který věří, že přírodní a společenské podmínky zásadním
způsobem oddělují literaturu Severu a Jihu Brazílie a tím udržují regionalistický a romantický mýtus
prapůvodního a autentického národa s kořeny na Severovýchodě, v kraji svatých mužů (beatos) a
pistolníků, kteří budou v každé době přitahovat zájem sociologů, folkloristů i spisovatelů.
Hlavním představitelem separatistů je Franklin Távora (1842-1888)
- uvedl do brazilské literatury zálibu ve folklórně laděné rozprávce s lidovým nádechem –
stylizuje Severovýchod do polohy mezi magickým a groteskním
- napsal indianisticý román Indiáni od Jaguaribe (1862) a další regionalistické romány: např.
Sňatek na předměstí (1869), Vlasáč (1876) – v jeho dílech je ještě patrný silný vliv
romantismu.
DĚJĚPISCI A POLITICI, KRITIKOVÉ A ŘEČNÍCI
Joaquim Nabuco (1849-1910)
Narodil se v Recife jako potomek bohatých plantážníků a politiků
Byl aktivním politikem, stoupencem liberálního monarchismu, výborný diplomat a řečník, zanícený
bojovník za zrušení otroctví – katolicko-romantické vidění světa odlehčené racionalismem,
nativistické cítění usměrňované kosmopolitním rozhledem.
Nelze oddělovat Nabuca politika od Nabuca literáta – psal především politická a dějepisná díla
Státník doby císařství (Um estadista do Império, 1899)
- jedná se o životopis jeho otce, který byl senátorem; ve výsledku ale vytvořil velkolepou freska
Brazílie za doby císaře Pedra II.
3
Aureliano Tavares Bastos (1839-1875)
Politik, zastánce abolicionismu, republikanismu a demokracie, obhajoval oddělení církve od státu.
Amazonská pánev (O vale do Amazonas: a livre navegação do Amazonas, estatística, produções,
comércio, questões fiscais do vale do Amazonas, 1866) – střízlivá zpráva o Amazonii.
Eduardo Prado (1860-1901)
Politik, umírněný liberální reformista, dandy se světáckými sklony, světoběžník ctící monarchistické
ideály – stal se inspirací Eçy de Queiroz pro Hyacinta z knihy Kráčej a čti.
Politická krize, která nastala s nástupem republiky jej nechala procitnout k existenciálním otázkám,
požaduje korigovat přehmaty vojenské diktatury v prvních letech republiky a hájí návrat monarchie.
Kromě cestopisných fejetonů psal i sarkastické pamflety, které publikoval ve sbírce Velebnost
vojenské diktatury (Fastos da ditadura militar, 1890)
Americká iluze (A ilusão americana, 1893) – esej, v níž demystifikuje USA, které jsou uznávány
jako zářný vzor demokracie a ukazuje je v jejich imperialistické a kořistnické podobě.
Capistrano de Abreu (1853-1927)
Rodák z Ceará, jeden z nejvýznamnějších brazilských historiků Brazílie, který je protipólem
Varnhagena.
Zamýšlel sepsat dějiny Brazílie, ale nakonec zůstal u jednotlivých esejů a studií – byl nejen vědecky
přesný, ale měl i obrovský intelektuální přesah – dokázal nastínit historická fakta v jejich
hospodářském, společenském, mravním a politickém rozměru, hledal „klíče“, které by tyto jevy
vysvětlovaly.
Psal i jazykovědné a literární eseje (je autorem označení „kondorská škola“), studie historické a
etnologické: Objevení Brazílie a její rozvoj v 16. století; Kapitoly z koloniálních dějin; Jazyk Kašinahuů.
Byl prvním, kdo dokázal do brazilského dějepisectví vnést také zeměpis, národopis a dějiny
v sociologickém i etnologickém pojetí – dokázal odhalit jejich vnitřní sepětí
- vytvořil teorii koloniální literatury, která se zakládá na pojmech klima, země, rasa; odvrátil se
od mýtu dobrého divocha.
4
REALISTICKÝ ROMÁN
Předchůdcem realistického románu jsou Paměti policejního seržanta od Manuela Antônia de
Almeidy, napsaný ještě v době romantismu.
Vikomt Taunay (1843-1899)
Napsal první brazilský skutečně realistický román.
Jeho rodiče byli Francouzi, on sám se již narodil v Brazílii.
Vstoupil do literatury vybaven evropskou vzdělaností a karteziánským duchem ještě posíleným
studiem fyziky, matematiky, mineralogie, botaniky, zálibou v analýze… to vše se projevuje v jeho díle.
Inocência (RJ, 1872)
Jeho nejproslulejší román – obrovský úspěch doma i v zahraničí, kde byl ctěn jako typický
příklad nové americké literatury, která slaďovala romantický základ postav s barvitým
realismem zachycující scény a zvyky sertãa.
Histórias brasileiras (Brazilské příběhy, 1874)
Raul Pompéia (1863, Angra dos Reis, RJ – 1895 Rio de Janeiro)
Byl zapáleným stoupencem republikanismu a zrušení otroctví
O Ateneu
- stylisticky obtížně uchopitelný román – realistický, impresionistický svou nervózní plasticitou
některých portrétů a popisů prostředí, expresionistický svou zálibou v morbidním a
groteskním, jejichž prostřednictvím bezlítostně deformuje svět dospívajícího
- vychází ze svých vzpomínek a zkušeností – Sérgio, dosívající chlapec tváří tvář kruté
lhostejnosti školy a tváří tvář společnosti, kde vítězí ten silnější; hlavní hrdina onemocní, aby
se pak jeho uzdravení proměnilo v požár školy, který způsobí.
- Škola jako mikrokosmos společnosti – zákon silnějšího, darwinismus, který vládne všemu.
Podívejme se na krátkou ukázku, ve které je škola popisována jako mikrokosmos světa dospělých,
ovládána penězi a ekonomickými zájmy, jejichž síť vytvářejí samotní studenti:
As especulações moviam-se como o bem conhecido ofício das corretagens. Havia capitalistas
e usurários, finórios e papalvos… A principal moeda era o selo. No comércio do selo é que
fervia a agitação de empório, contratos de cobica, de agiotagem, de esperteza, de fraude.
Acumulavam-se valores, circulavam, frutificavam: conspiravam os sindicatos, arfava o fluxo,
o refluxo das altas e das depreciações; os inexpertos arruinavam-se, e havia banqueiros
atilados, espapando banhas de prosperidade.
5
Samotný autor, Raul Pompéia, spáchá ve 32 letech sebevraždu.
Největším realistickým romanopiscem je Machado de Assis, kterému věnujeme celou příští
přednášku.
LITERÁRNÍ KRITIKA
Vychází z pozitivismu a evolucionismu, které zkoumají společnost i lidové zvyky a snaží se určit
„vztahy vládnoucí mezi intelektuálním životem a politickými, společenskými a hospodářskými
dějinami příslušné země“, jak definoval funkci literárního kritika Sílvio Romero.
Sílvio Romero (1851-1914)
- Narodil se v Sergipe a ze všech jeho aktivit vyzařuje „duch Severovýchodu“ .
- Dal jméno „recifské škole“ – velcí intelektuálové s filozofickým a sociologickým.
germanofilstvím (oproti intelektuálům z Ria de Janeira, kteří byli ve své většině frankofilní) –
za největšího brazilského spisovatele své doby považoval Tobiase Barreta.
- Věnoval se filozofii, sociologii, folklóru, politice a literatuře – napsal: Filosofie v Brazílii;
Brazilská literatura a moderní kritika; Brazilský národopis (Etnografia brasileira); Parlamentní
a prezidentský systém v Brazílii; Eseje z filozofie práva; Brazílie sociální.
Jeho nejdůležitějším dílem jsou Dějiny brazilské literatury (1888)
- jsou zahájením moderní brazilské literární historiografie
- vnímá brazilskou literaturu jako výraz národního ducha, povahy a sklonů
- došel k pojmu brazilské „kulturní míšenectví“ (mestiçagem cultural) – je vepsáno do
veškerých společenských projevů země, včetně literárního a má původ v rasovém míšení
černochů, Evropanů a domorodců ve velmi svébytném prostředí a souvislostech
- věnuje se určujícím činitelům brazilské literatury: prostředí, rasa, lidové tradice, politické a
společenské instituce, cizí vlivy
- projevuje se v nich však krátkozraký pohled na některé jeho vrstevníky – např. Machado de
Assis a symbolisté, které nedokázal docenit.
6
Araripe Júnior (1848-1911)
Soudní úředník a politik z významné rodiny ze severovýchodu, z Ceará.
Byl na jedné straně kosmopolitnější než Romero nebo Barreto, na druhé straně se vracel
k romanticky národnostně orientovanému myšlení (vyzdvihuje mýtus indiána a vyváří kult Alencara).
José Veríssimo (1857-1916)
Od svých dvou kolegů se liší jemnějším estetickým cítěním a vyhraněnějším pojetí literatury
Dějiny brazilské literatury od Benta Teixeiry (1601) po Machada de Assis (1908) – vyšly v Riu de
Janeiru v roce 1916
Na rozdíl od Romera podléhá působení svých současníků, jejichž hodnotu dokáže ocenit na jejich
estetickém vkusu spíše než na jejich dosavadním úspěchu – dokáže tak rozpoznat výjimečnost
Machada de Assis, vůči kterému byl například Romero až nepřátelský.