Milostné příběhy se dějí a s nimi odchází naše nevinnost.

Kostel Svaté Trojice bez jediné zápalky. Nehybně stojím se slzou v oku, sám uprostřed kostelní
lodi, chladné a vlhké. Před oltářem je jednoeurová svíčka zabodnutá na železném podstavci; už ji
nikdo nezapálí. Opouštím místo[PD1]  a dlouze kráčím ulicemi Ixelles. Dorazím na ulici Lannoy a
uvědomím si, že jsem nikdy netušil, že se takhle ulice jmenuje. Zastavím se v bistru, kde už nemají
Orvala. To je teď ta stejná písnička v celém Bruselu a vlastně všude v Belgii. Pořád to samé
dokola, číšník s předstíranou lítostí kroutí hlavou na znamení „Orval už není“. Zklamán volím
Vedetta, [PD2] ale vlastně ani nevím proč. Na etiketě láhve nějaký týpek dělá úšklebek a dvěma
prsty se šťourá v nose. To je přesně styl tohohle pivovaru, dát šanci komukoliv, aby vystavil svou
fotku na sadě lahví – svět je občas podivný.
            Tato série chybějících věcí je bezpochybně součástí cesty. Už žádné sirky, žádný Orval,
žádná důvěra v sebe sama[PD3] . Ale vím, že nakonec se všechno zlepší. Jak to vlastně říká hlavní
hrdina filmu Báječný hotel Marigold: „Nakonec se všechno spraví, nakonec všechno bude dobré. A
jestliže to ještě není dobré, je to proto, že ještě není konec.“

Povaluju[PD4]  se na terase[PD5] . Pořád mají Vedetta, zajisté. [PD6] Ten bude pořád. Jenom hlavy
se vystřídají na etiketách. Sirky už se taky objevily. Číšnice jednou škrkne[PD7]  přímo přede mnou
a [PD8] zapálí s ní svíčku, kterou vloží do orientálně zdobené skleněné nádoby. Drobný plamínek
zažehne [PD9] ve své skleněné skořápce, schován před větrem, který vymetá ulici Lannoy.
Z protějšího domu vychází nějaká žena, přejde ulici a rázně si vykračuje k baru. Ještě je tu
naděje. Přisedne[PD10]  si k muži, který sedí několik stolů ode mě. Jedním hltem dopiju pivo a
zvedám kotvy. Scházím ulicí Lannoy až k rybníkům Ixelles[PD11] . Po cestě si všechno znovu
přehrávám v hlavě.


Místy výborná autentická lexik. řešení, jinde vyrovnat styl (kde hovor., kde ne),

pěkné
________________________________

 [PD1]to

 [PD2]dobře mužský rod! U piva v č. se hodí

 [PD3]věta hezky

 [PD4]lépe: utloukám čas/ lenoším/ zůstávám pořád ap.

 [PD5]říká se to u kavárny/hospody? Ne zahrádka?

 [PD6]knižní – představte si, že tak hrdina uvažuje

 [PD7]správněj e  škrtne

 [PD8]ano, dobře

 [PD9]se rozhoří. Slovosled: „plamínek“ je jádro, tedy na konec věty

 [PD10]výborně

 [PD11]možná lépe shodný přívastek