Psychologie založená na důkazech
lKořeny v medicíně - 90. léta XX. století
l1990: „evidence-based“ - David Eddy (Stanford University a Duke University)
l1992: Journal of the American Medical Association (JAMA): Evidence-based medicine.
lČlánek postuloval nové paradigma - ale již v r. 1972 Archie Cochrane (1909-1988) publikoval
monografii „Effectiveness and Efficiency: Random Reflections on Health Services“

Podstata postupů založených na důkazech
lstarší medicínské praxe: stavěla na názorech jedné vědecké autority a na dodržování standardních,
v praxi osvědčených postupů
lnový přístup: přesné definování pacientova problému i definování údajů, které jsou potřebné pro
řešení daného problému (= hledání v odborné literatuře, výběr nejlepších výzkumných studií
relevantních pro daný problém a posouzení jejich kvality)
lDefinice EBM = pečlivé, explicitní, uvážlivě-kritické použití nejlepších soudobých poznatků a
důkazů při rozhodování o péči u konkrétního pacienta (Sackett et al. (1996). Lékař má integrovat
své individuální klinické zkušenosti s nejlepšími klinickými důkazy, které byly získány
systematickým výzkumem.

ldva aspekty definice EBM:
¡není praktickým návodem, výzkumné poznatky slouží k tomu, aby byl lékař důkladně informován,
nemohou však nahradit jeho klinické zkušenosti, rozhoduje jeho expertnost
¡výzkumné důkazy nelze omezit jen na výsledky znáhodněných experimentů a na meta-analýzy

ldvě základní úrovně fungování medicíny založené na důkazech.
¡doporučení založená na důkazech (evidence-based guidelines - EBG), zahrnující vědecky podložená
doporučení postupů na úrovni organizace (zdravotní politika)
¡individuální rozhodování konkrétního poskytovatele zdravotní péče založené na důkazech

empirické výzkumy – mnoho à Haynesova pyramida:



Evidence based psychology - EBP
lAPA, 1995: „Návod pro tvorbu doporučených postupů: intervence u onemocnění psychiky a u
psychologických aspektů somatických onemocnění“
lEFPA „Optimální standardy profesionální přípravy v psychologii“ (Optimal Standards for
Professional Training in Psychology)
¡principy postupů založených na důkazech spíše implicitní
¡EFPA nepoužívá pojem EBP, uvádí však mj., že profesionální příprava evropských psychologů by měla
zahrnovat jak teoretické poznatky, tak dovednosti, kompetence a schopnosti nezbytné pro výzkum (viz
též Europsycholog, 2008, s. 40).

Úrovně EBP
lpolitika založená na důkazech (evidence-based policy) --- úroveň státu
lpsychologie založená na důkazech (evidence-based psychology) --- zastřešující termín – syntézy a
synopse
lpraxe založená na důkazech (evidence-based practice) --- integrace tří zdrojů: nejlepších
dostupných výzkumů, klinické expertnosti psychologa, klientových charakteristik a to vše v kontextu
klientovy kultury a preferencí
lmanagement založený na důkazech (evidence-based management)
lklinická praxe založená na důkazech (evidence-based clinical practice)
lintervence založená na důkazech (evidence-based intervention) --- předpokládá nový typ ovlivňování
reality: cílené ověřování účinnosti jednotlivých intervenčních postupů pomocí výzkumu
lempiricky podložená intervence/léčba (empirically supported intervention/ treatment) --- užší
pojem, akcentuje spíše praktické zkušenosti, než výsledky kontrolovaného empirického výzkumu

lPsychologická praxe založená na důkazech (evidence- based practice in psychology – EBPP) je
integrací nejlepších dostupných výzkumů s klinickou expertností psychologa v kontextu pacientových
charakteristik, jeho kultury a preferencí“
l (APA Presidential Task Force, 2006, s. 273; Levant, Goodheart, 2005, s. 5).

Výzkumné důkazy
(Levant, Goodheart, 2005)
lzákladní psychologické obory zdroj inovací a hypotéz (především základní výzkum)
lznáhodněné klinické experimenty - zjištění kauzálních vztahů vytvářejících efekt intervenčního
zásahu (vědecká verifikace),
lvýzkumy typu „proces-výsledek“ (identifikování mechanismů, které vedou ke změně)
lintervenční studie se dají provádět jednak v přirozených podmínkách pro zjištění jejich účinnosti
(effectiveness), jednak pro zjištění jejich ekologické validity,
lmeta-analýzy
lvýzkum veřejného zdraví a epidemiologický výzkum (roztřídění intervencí, doporučení alternativních
postupů s cílem maximalizovat jejich přínos v daném sociálním kontextu
lklinická pozorování, včetně kasuistik
lkvalitativní výzkum (popis subjektivně prožívaných životních zkušeností)
lsystematické studium případů (porovnání konkrétních pacientů s jinými pacienty,kteří mají podobné
charakteristiky)
lexperimentální zkoumání jednotlivého případu je užitečné pro zjištění kauzálních vztahů, je-li
uvažovaným kontextem jedinec.

Klinická expertnost psychologa (APA Task Force, 2006)
losm aspektů:
lformulování podstaty případu, diagnostiky, hodnocení, plánování intervenčního postupu,
lklinické rozhodování, vlastní intervenční zásah, průběžné monitorování změn u klienta,
linterpersonální dovednosti,
lkontinuální sebereflexe a kontinuální zlepšování svých dovedností,
lvhodné postupy pro zhodnocení výzkumných důkazů a praktické využití těchto důkazů,
lporozumění tomu, jak individuální a kulturní rozdíly ovlivňují volbu intervenčního postupu,
ldovednost vyhledat vhodné zdroje informací (konzultace, doplňkové nebo alternativní služby), pokud
psycholog uzná, že je to třeba,
lpromyšlené a pádné důvody pro volbu klinické strategie.

Sporná místa a náměty k diskusi (Mareš, Kebza, 2012)
lProblém hlubších základů poznávání a dokazování (metodologická kultura)
lProblém vedení demarkační linie (co věda, co praxe, kvant x kval)
lProblém kauzálních vztahů
lProblém individuality klienta a zobecnitelnosti specifických poznatků na individuální úrovni
(výzkum – obecné tendence)
lProblém individuality psychologa
¡účinnost některých intervencí je dána především osobnostními zvláštnostmi psychologa
¡u některých intervenčních postupů může být variabilita mezi různými psychology větší, než
variabilita mezi různými postupy, které používají.
lProblém ignorování sociálně-kulturního kontextu
lProblém skryté selektivity (publikování - angličtina, pozitivní výsledky)
lProblém (zdánlivé) exaktnosti - v reálné praxi dvě základní aplikační rizika:
¡a) praktici nerozumí podstatě sdělovaných skutečností (a tím i limitům toho, co bylo zjištěno),
¡b) praktici si vyberou z výsledků výzkumu jen to, co ladí s jejich názory.
lProblém dostupnosti psychologických důkazů