*/<_______A CV. A.A. 77- « . A Ä ^l 1^*7=1^^. P"-n0cí ?" ¥^ Tr^v- jvS^ ^ ^ ™ f^r^tí-fSb, -W^W&m v^g^JT n*&ô- antice Är^uStt. «to^p ^S&te-*-1^ e^utí Jo&top. awľ'rvsé" "r (xfSutírcD tele Otrm^fEř" m^thn ft^S^. ^^y^^ P^ur pm^ S&^zfc ±jíSig> Benjamin, syn Žida Sirnocha z Jihlavy, se zúčastňuje jisté finanční transakce; rychtář a mestská rada se za oba zaručují. 1348 červen 11. Archiv města Brna. roto Archiv města Brna. Židé a Jihlava v době od 15. do poloviny 19. století Zdeněk Jaroš Vyhnání Židů v roce 1424 z Jihlavy znamenalo konec existence zdejší židovské komunity, ale zároveň i zásadní omezení jakýchkoliv styků i jednotlivých Židů usazených v okolí s obyvateli města. Navíc proti nim mluvila i dramatická doba, když Jihlava, jako významná vojenská pevnost, hrála důležitou roli v husitské revoluci. Je pochopitelné, že město se silnou vojenskou posádkou katolické strany a silně katolicky smýšlejícím obyvatelstvem si nedovolilo v této době žádný kontakt se Židy. Avšak v polovině 15! století už musela být Jihlava se svým stagnujícím hospodářstvím žádostivá židovského kapitálu. Na druhé straně královské město se svými trhy bylo pro židovské obchodníky přes všechny zákazy stále velkým lákadlem. Proto se sem, třebaže ve značně redukované míře, jistě snažili směřovat své obchodní a finanční operace, které byly ze strany Jihlavských vítány. To také potvrzují jediné dvě zachované informace z Jihlavy 2. poloviny 15. století. První se týká zápis ve III. městské knize (dále jen MK) z roku 1462, který potvrzuje jistou zahradu na Brtnickém předměstí jako propadlou zástavu v rukou židovského věřitele.1 Ještě konkrétnější je jiný zápis z následujícího roku 1463 ve IV. MK. Ten zaznamenává výplatu zastaveného domu Joriga Diabola, který držel zástavním právem 2id Maistrlino a jeho nejmenovaná žena2 (stával v Židovské ulici na dnes nezastavěném místě za rohovým domem Masarykovo náměstí 39 -Židovská 2). Oba zápisy dokládají, že nejméně v 60. letech 15. století opět v Jihlavě Židé půjčují finanční částky na zástavu, ačkoliv zde nebydlí. Držba obou majetků Židy nebyla dlouhodobá, protože v 70. letech jsou již objekty opět v křesťanských rukou. Také žádost krále Jiřího z Poděbrad (1458 - 1471) z března 1464 o zadržení Žida Jakuba směřovaná jihlavské městské radě je důkazem o jistém pohybu Židů ve městě.1 Třebaže se prameny nezmiňují o židovské účasti na trzích, dá se analogicky se situací v jiných moravských městech předpokládat. 24 25 Velmi málo dokladů o obchodních stycích Židů s Jihlavou existuje i ze 16. století. Avšak některé dokumenty nepřímo potvrzují jejich přítomnost ve městě. Tak třeba už v roce 1504 král Vladislav II. Jagelonský (1471 - 1516) znovu vypověděl Židy z Jihlavy.4 O dva roky později, v roce 1506, si dokonce Jihlavští vymohli na panovníkovi majestát o „osvobození od Židů na věčné časy"? Oba právní akty lze interpretovat jako skutečnost, že ve městě na přelomu 15. a 16. století žili nějací Židé, Avšak Židé v 16. století asi neměli velkou chuť žít v královských městech typu Jihlavy. Zde byli jako nežádoucí konkurence nikým nechráněni a ve stálém nebezpečí před silně protižidovsky smýšlejícími měšťany. Proto se raději usazují na panstvích šlechty, která již velmi dobře chápala značný ekonomický přínos, jež jí přinášely židovské poplatky, a alespoň částečně židovské obyvatelstvo chránila. Právě z této doby máme již celou řadu dokladů o přítomnosti Židů v různých poddanských městech a místech Jihlavska. Tak například v roce 1554 je jmenován mezi obyvateli obce Ježená ležící na panství Trčky z Lípy Gira Ssid/' v roce 1570 se uvádí v Telči pánů z Hradce Žid jménem Feytl,7 v roce 1582 jsou potvrzeni Židé v Polné, patřící tehdy také Hradeckým,1* atd. Židé z okolních míst se však tehdy s chutí a úspěšně zúčastňují jihlavských týdenních a výročních trhů, což vyvolávalo velkou nevoli místních obchodníků a řemeslníků. To je patrné ze zachované stížnosti devíti jihlavských kramářů zroku 1576 městské radě, ve které si stěžuji na chování Židů na trzích a jejich nedovolený podomní obchod, jenž kramáře citelně poškozuje.9 Stížnost dokonce specifikuje, že se jedná o Židy z Třeště a Batelova, což přímo dokládá existenci tamějších židovských komunit. Někdy však mají židovští obchodníci mocné ochránce. Tak třeba v roce 1593 žádá tehdejší hejtman jindřichohradeckého panství jihlavskou městskou radu, aby dovolila prodávat Židu Lazarovi jeho zboží na jihlavských trzích.10 Z konce 16. století se zachovala ještě jedna zajímavá zpráva, která ve své době dosti vzrušila jihlavskou veřejnost. Jednalo se o pokřtění jistého Žida dne 16. 2. 1592 v jihlavskem chrámu sv. Jakuba." Také období 17. století je ve vztahu Židé a Jihlava prakticky pro nedostatek informací pramenně sterilní. V první polovině tohoto věku Jisté lze nedostatek jakýchkoli zpráv přičíst na vrub rokům všeničící třicetileté války a rekatolizace města. Proto první zpráva týkající se /.idú v Jihlave z tohoto století pochází až z roku 1648(7). Je jí povoleni, kterým jihlavská městská rada dovolila Židu Jáchymu Schwabovi zdržovat se výjimečně tři dny ve městě.12 Pro závěr století jsou židov- ské návštěvy Jihlavy, především trhů, doloženy zachovanými rejstříky židovského mýta z let 1688 - 1689 a 1696 - 1699.a Dokladují však poměrně malou frekvenci těchto vstupů. Na začátku 18. století, podle nařízení z 18. 5. 1709, byly v moravských městech stanoveny obecné poplatky pro vstup Židů na trhy.14 V Jihlavě činil od roku 1725 poplatek za vstup Žida do města 15 krejcarů, později se taxa zvýšila na částku 17 krejcarů. Navíc mohli vstupovat do města pouze od západu, branou Matky Boží, a nesměli zůstávat ve městě přes noc. Židé proto přenocovávali na Panenském předměstí před branou, ve známém zájezdním hostinci Na holubníku." Všechna tato nařízení byla součástí tvrdé protižidovské politiky doby Karla VI. (1711 - 1740)aMarieTerezie(1740- 1780).Avšakjiž v posledních letech vlády jmenované císařovny a především za vlády jejího syna Josefa II. (1780 -1790) dochází k určitému uvolnění, vyvolanému pragmaticky uvažujícími merkantilisty. Tak třeba někteří židovští podnikatelé a obchodníci dostávají výjimečné povolení ke stálému pobytu v moravských královských městech. Prvním v Jihlavě, kdo takovou výjimku dostal, byl v roce 1780 Nathan Pinkas, kterému bylo povoleno zřídit zde hlavní sklad tabáku své firmy '"(jeho dcera Málka v roce 1785 dokonce konvertovala). Na konci 18. století přibývají další, třebaže jsou stále ještě výjimkou. Tak v roce 1795 žije v Jihlavě Izák Kern a ve stejném roce získává povolení jihlavského městského magistrátu k výrobě knotů Jakob Liechtenstein.17 Významnou židovskou osobností přelomu 18. a 19. století v Jihlavě byl Johann Bondy, který zde zemřel 9. 1. 1809. Do jihlavské historie vstoupil založením nejstarší zdejší židovské chudinské nadace, vzniklé na základě jeho testamentu z roku 1808. Výnos nadace 65 zlatých a 22 krejcarů byl určen chudým Židům v Třebíči, Velkém Meziříčí a Brtnici. Zajímavé bylo, že jednou šestinou výnosu pamatoval na křesťanské chudé v Jihlavě.1" Ve druhém desetiletí 19. století se dokonce objevují první Židé i mezi studenty jihlavského gymnázia. V roce 1816 je to Moric Lichtenstern, syn výše uvedeného výrobce knotů, a v roce 1820 Moric Baruch, pozdější významný představitel jihlavské židovské náboženské obce.19 Avšak všichni uvádění Židé jsou stále výjimkou ve městě. Vždyť ještě v roce 1837 žilo v Jihlavě z celkového počtu 15 843 obyvatel jen 17 Židů.20 V této době stále ještě platí ve všech královských městech tvrdá protižidovská opatření. Tak v roce 1840 byli pro nelegální pobyt v Jihlavě vypovězeni Jakob Kohn z Jemnice. Kopperl z Třeště a Weissen-stein z Brtnice nebo v roce 1841 je vyhnán z města židovský obchod- 26 27 nik Salomon Schôn, který se bez povolení zdržoval několik dnů v krčmě Izáka Lederera.21 Poznámky 1) Christian ď ELVERT, Zur Geschichte der Juden in Mähren und Oesterr.-Schlesien, Brünn 1895, s. 94. 2) Státní okresní archiv (SOkA) Jihlava, fond Městská správa Jihlava do roku 1848 (MS Ji do r. 1848), odd. Úřední knihy a rukopisy č. 1, Městská kniha IV, fol. 158b-1. ,3) Tamtéž, Inventář sv. 1, Listiny ě. 158. 4) ,Tomáš PĚKNÝ, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 1993, s. 47. 5) Tamtéž, s. 47. 6) Anton ALTRICHTER, Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1924, s. 90. 7) Jan TIRAY, Vlastivěda moravská. Telecký okres, Brno 1913, s. 82. 8) SOkA Jihlava, fond Polná, Stadt und Grundbuch von Jahre 1562, kniha č. 1. 9) Ch. ď ELVERT, ed., s. 198. 10) SOkA Jihlava, Zlomky starých registratur III 3. 11) Martin LEUPOLD von Löwenthal, Chronik der königlichen Stadt Iglau (1402-1607), herausgegeben von Christian d'Elvert, Brünn 1861, s. 53. 12) SOkA Jihlava, Zlomky starých registratur III 3. 13) Tamtéž, II C 7, Rejstříky židovského mýta 1688-9, 1696-9. 14) Zdeněk JAROŠ, Židé v Jihlavě. In: Mladý Gustav Mahler a Jihlava, Jihlava 1994, s. 57. 15) Ch. ď ELVERT, ed., s. 367. 16) Karl MEISEL, Židé v Jihlavě. In: Jihlava město a okolí, Jihlava 1933, ^^s. 79. 17) Tamtéž, s. 79. 18) Edmund PRUSIK, Die Gemeinde Iglau und ihrWirken in der Jahren 1865 -1889, Iglau 1890, s. 111. 19) Karl Ritter von REICHENBACH, Geschichte des Gymnasiums zu Iglau. III. Teil. In: 53. Programm des k. k. Staatsgymnasiums in Iglau, Iglau 1903, s. 14. 20) K. MEISEL, ed., s. 79. 21) Tamtéž, s. 79. The Jews at Jihlava in the period from the 15th to the half of the 19th century. The connections between the Jews and the town citizens were strongly limited after the eviction of the Jews from Jihlava in 1424. Only two saved records prove some Jewish activities during the 15th century. The first record documents a garden on the town outskirts of Brtnice to be a Jewish properly, the second a house on the Zidovska-street to be a property of a Jew named Meistrlin.The Jewish participation on the economy of Jihlava was insignificant during the next three centuries. Only the proved participation of the Jewish merchants on the week's and annual Jihlava-fairs, giving cause for the local-merchants' and craftsmen's displeasure, is worth to be mentioned. For example a complaint of the Jihlava-shopkeepers from 1576 documents the presence of such unwelcome competitors. The right for Jews to participate on some trading transactions was an exception. For instance the Jew Lazar was allowed to lake part in the fairs in 1593 and Jachym Schwab was allowed by the town council to stay in the town in 1648 (?). Other strict anti-Jewish measures date to the 18th century, to the period of the reign of Charles VI. (171 1 -1740) and Maria Theresa (1740-1780). After 1709 the Jews payed for the admission to the town 15 kreutzers, later 17 kreutzers. They were allowed to enter only through the gate „Matky Bozi" and were not allowed to stay here overnight. Only at the end of this century certain changes were curried out. In terms of them and in the interest of the state some Jewish entrepreneur were exceptionally granted with the permission of the permanent residence at Jihlava. Nathan Pinkas received this permission in 1780, Izak Kern and Jakob Lichtcrnstern in 1795, other permissions were granted later. At the beginning of the 19th century Johann Bondy initiated even an endowment for the paupers of Jihlava. The first Jewish name, Moric Lichtenstern, among the students of the gymnasium (lyceum) occurred in 1816 and Moric Baruch in 1820. However these cases still represented mere exceptions, we have to remember there were living still only 17 of the Jews at Jihlava in 1837. The strong anti-Jewish measures were valid also at Jihlava up to the year 1848. 28 29 edice judaika svazek 2 HISTORIE ŽIDU v v Cechách a na Moravě Tomáš Pěkný S E F E R PRAHA 1993 46 V prúbéhu 90 let vydal král také několik významných nařízení, v nich; H pokusil na jedné straně zamezit židovský obchod se zbožím*, na straně druhé určit židovskému a křesťanskému obchodu s penězi* zřetelná pravidla. Reagoval tak na usnesení zemských sněmů, která kn.mé toho, že formálně povolovala existenci nežidovského úvěru, se pokouidl nepokrytě zlikvidovat úvěr židovský (podrobněji viz II/4). Panovníkovy reglementace vyvolaly velký odpor ve městech, která opakovaně žádala, aby Židé byli vyhnáni. O těchto žádostech muselo být jednáno na zemském sněmu r. 1501, ale naděje, že budou prosazeny, byly malé: na jaře toho roku totiž král v Olomouci potvrdil výsady udíleni.1 Židům jeho předchůdci a nyní požadoval, aby se sněm k němu připojil. Sněm, kterého se zástupci měst pro rozepře s pány a rytíři mdfiutnili, mu vyhověla vydal usnesení, v němž se žádá, aby „Židé ■chováni byli v koruně České beze všech nátiskův a vytištění ze země, jakož jsou byli za starodávních časův zachováni beze všeho zmatku na věěné a budoucí časy". Obyvatelé ghett měli odvádět ročně „znamenitý pl.ii" 500 kop grošů královské komoře a „ježto jsou prve toho třetinu iKiUvali a neplatili", neměli být nuceni k žádným dalším platbám (Bon-dy—Dvorský, I). Ve sněmovním usnesení byla rovněž deklarována zásada, podle níž in má být za provinění jedince trestána celá židovská obec. Právě tato la však byla brzy několikrát porušena. Ukázalo se, že v moci [Milovníka je uchránit Židy jen jako celek, a to ještě jen tehdy, nepřidaly h se k protižidovskému tlaku měst i stavy. Takových případů nebylo ovšem málo: docházelo k tomu vždy, když se král pokusil svou pravomoc nad regálem upevnit. V důsledku těchto okolností bylo právní postavení židovských obyvatel stále povážlivější. Ti chudší zůstávali pod OChnnou krále (který ovšem o ně příliš zájmu neměl), bohatým nutily NOU ochranu stavy i města. Ať se však rozhodli jakkoli (někteří platili úplatky tam i tady), ocitli se, jako mnohokrát v dějinách, mezi znepřáteleným, stranám.. „Drželi-li s Pražany, zatýkali je na venkově, drželi-li l vyšším, stavy, vypovídali je z měst."" Pokud sloužili šlechtě, doilo za Ferdinanda I. Eventuální uvolnění tohoto svazku (vyvázání jednotlivých íul. nských rodin z královské pravomoci) bylo pak - stejně jako v dobách dávnějších - úiinným a praktickým prostředkem k získání a udržení králových přívrženců. Srv. i * tó berné v iechácn r.1527-1529, RdŽ VII/1935 (dále jen: Pěšák). / J.Celakovský, Příspěvky k dějinám Židů v době Jagelonské, Časopis českého * LXJÍII/1898 (dále jen: Čelakovský). Jde o klasickou studii k problematice. 47 považovali to měšťané za zradu, a to jen zvyšovalo jejich nepřátelství, jež bylo — ve stále stoupající míře — motivováno i hospodářsky. Tak jako v jiných zemích, museli Židé i u nás v té době hledat jiný zdroj obživy než obchod s penězi* a snažili se prosadit v naturálním obchodu a v řemeslech. Jejich možnosti v těchto oborech byly ovšem i nadále vázány řadou těžkých omezení (obchod se zbožím jim byl v 90. letech znovu de facto zakázán), a tak byli nuceni hledat nové, často značně riskantní cesty, jak těmto omezením čelit. Přes všechny překážky se postupem času dokázali vymanit z nejostřejší ekonomické izolace a začali důrazněji konkurovat nežidovským obchodníkům a řemeslníkům. Proto i u nás byly hlavní protižidovskou silou městské obce, proto i tady vystupovaly nejostřeji cechovní korporace, které užívaly někdy prostředků ne právě nej čistších (různá udání, obvinění z rituálních vražd*, z hanobení křesťanských symbolů apod.). Docházelo k pogromům a právě za vlády Vladislava Jagellonského se městům často podařilo získat od krále povolení k vyhnání židovských obyvatel. Tak byli r.1504, pouhé tři roky po vyhlášení olomouckého ediktu, nuceni s královým souhlasem opustit „na věčné časy" Plzeň a byli znovu vypovězeni z Jihlavy. O rok později došlo k tragédii v Českých Budějovicích. Město se snažilo Židy vyhnat už několik let a král je bral v ochranu až do chvíle, kdy je měšťané obvinili z rituální vraždy a torturou si na několika z nich vynutili doznání. V zimě 1505—6 bylo, bez slyšení u komorního soudu, upáleno dvacet čtyři Židů a ostatní nečekaně z města vyhnáni. Mnozí zahynuli na útěku, majetek všech byl rozkraden. Vladislav pak udělil městu majestát, kterým ho „na věčné časy" od Židů osvobozoval. Už před tím si vymohli takové „osvobození" měšťané v Karlových Varech (1499), v tradičně protižidovském Chebu* (1502), v dalších letech v Lounech (1508), opět v Jihlavo (1506) a v dalších moravských obcích, v Chomutově (1517) atd. Do řady mčst se mohli Židé postupně zase vracet, někteří ale zůstávali raději na panstvích šlechticů. V tažení proti židovské konkurenci nezůstala pozadu ani pražská města, pobouřená usnesením sněmu r. 1501. Hned následujícího roku se snažilo zakázat Židům pobyt, povolený už Karlem IV., Nové Město, roku 1507 si vymohly vyšší stavy spolu s městskými radami na králi povolení, aby „v Čechách, na Moravě, ani ve Slezsku židů nebylo". Král souhlasil, vymínil si však (snad aby získal čas) jednoroční odklad. Jeho souhlas přijali Staroměstští „s velkým potěšením" a usnesli se, aby ten, kdo by se za Židy veřejně či tajně přimlouval, „i s nimi města byl prázden" (Tomek, VIII). Ještě než vypršela lhůta, začali se Židé stěhovat a většina se usazovala na panských statcích, kde byli ze známých Tomáš Pěkný HISTORIE ŽIDŮ v Cechách a na Moravě SEFER PRAHA 2001 Sled kalorických událostí nM „,nu, která se kromě toho, že formálně povolovala ,u./Kl()Vského úvěru, pokoušela nepokryte zlikv.do- . , z......sky (podrobněji viz U/4). Panovníkovy reglernen- Uťl. motaly velký odpor ve městech, která opakovane zadala, .by Židé byli vyhnáni. O těchto žádostech muselo být jednáno Bicrokí-m sněmu r. 1501, ale naděje, že budou prosazeny, bylv nlé M jaře toho roku totiž král v Olomouci potvrdil jjj uděleni Židům jeho předchůdci a nyní požadoval, aby ie sném k němu připojil. Sněm, kterého se zástupci měst pro MJI|J| s pány a rytíři nezúčastnili, mu vyhověl a vydal usne-m-ni \ němž se zadá, aby „Židézachováni byli v koruně České bese vieeh iiiiiiskúv u vytištění ze země, jakož jsou byli za sta-rod.n nich časův zachováni beze všeho zmatku na věčné a bu-iMd ÍH|" Obyvatelé ghett měli odvádět ročně „znamenitý plot ')()() kop ^rošů královské komoře a „ježto jsou prve toho ifi-imu nedávili a neplatili", neměli být nuceni k žádným dal-iim plutbám (Bondy-Dvorský, I). Ve sněmovním usnesení byla rovněž deklarována zásada, podle ni/ nemá být za provinění jedince trestána celá židovská 1'r.ivě lato zásada však byla brzy několikrát porušena. Ukázalo se, že v moci panovníka je uchránit Židy jen jako Ntak l ta irsiě jen tehdy, nepřidaly-li se k protižidovskému Itaktl mest | Mavy. Takových případů nebylo ovšem málo: docházelo k tonu vždy, když se král pokusil svou pravomoc nad regalen, upevnit. V důsledku těchto okolností bylo právní po-.laven, zuiovských obyvatel stále povážlivější. Ti chudší zůstaví, pod OChnmou krále (který ovšem o ně příliš zájmu neměl), Äľ' y Sľ0U,°Chranu stavy1 ™8sta. Ať se však rozhod-• Pfli úplatky tam i tady), ocitli se, jako v depnach, mezi znepřátelenými stranami. „Drže-azany, zatykali je na venkově, drželi-li s vyššími stavy ^!^s,-'' Pokud sloužili šlechtě 7ovažovsalfty0 -UXH/Í»9BTdiE ldn^Z'dtVd0bě,a*el0nské> Cas°PÍs "ského ^lakovsky). )de 0 klasickou studij fc Vyhánění z měst. Pogrom v Českých Budějovicích měšťané za zradu, a to jen zvyšovalo jejich nepřátelství, jež bylo - ve stále stoupající míře - motivováno i hospodářsky. Tak jako v jiných zemích museli Židé i u nás v té době hledat jiný zdroj obživy než obchod s penězi- a snažili se prosadit v naturálním obchodu a v řemeslech. Jejich možnosti v těchto oborech byly ovšem i nadále vázány řadou těžkých omezení (obchod se zbožím jim byl v 90. letech znovu de facto zakázán), a tak byli nuceni hledat nové, často značně riskantní cesty, jak těmto omezením čelit. Přes všechny překážky se postupem času dokázali vymanit z nejostřejší ekonomické izolace a začali důrazněji konkurovat nežidovským obchodníkům a řemeslníkům. Proto i u nás byly hlavní protižidovskou silou městské obce, proto i tady vystupovaly nejostřeji cechovní korporace, které užívaly někdy prostředků ne právě nejčistších (různá udání, obvinění z rituálních vražd"'', z hanobení křesťanských symbolů apod.). Docházelo k pogromům a právě za vlády Vladislava Jagellonského se městům často podařilo získat od krále povolení k vyhnání židovských obyvatel. Tak byli r. 1504, pouhé tři roky po vyhlášení olomouckého ediktu, nuceni s královým souhlasem opustit „na věčné časy" Plzeň a byli znovu vypovězeni z Jihlavy. O rok později došlo k tragédii v Českých Budějovicích. Město se snažilo Židy, s nimiž byli někteří měšťané v dlouhém sporu o dluhy, vyhnat už několik let. Král je bral v ochranu (zřejmě si tak vyřizoval účty se vzpurnými konšely) až do doby, kdy je měšťané obvinili z rituální vraždy. Stalo se tak na základě výpovědi pastýře Štefla z Pleisingu (Dolní Rakousy), který na mučidlech obvinil dva budějovické Židy z rituální vraždy malého chlapce. Městská rada to přijala jako dostatečný důkaz k obžalobě všech domácích Židů a jako záminku k jejich vypuzení. Židé se o chystaném tažení včas dozvěděli a v tušení toho, co by je čekalo, z města uprchli. Konšelé jejich tajný útěk hodnotili jako přiznání ke společné vině a s pomocí nejvyššího purkrabího Jindřicha z Hradce získali králův souhlas s vypovězením. Mezitím se však mnoho Židů do města 54 53 \ r jtilo Sled historických událostí ftuda z nich byla zatčena, na mučení se doznali k nejrůz-... ,;,',;;,„„„, nikoli však k účasti na rituální vraždě; presto Sdc Nd> I nich odsoudili k trestu smrti. Nestastmc.i byli, £ slykn, II komorního soudu, na něž měli pravo, jeste tehoz Jllť upéleni na židovském hřbitově. Neznámy počet dalších nuvireú /ustal v městském vězení a čekal na svůj osud. Jeste před kOMOn roku bylo třináct z nich odsouzeno k smrti utope-mm 1'oprava byla vykonána v noci z 29. na 30. prosince 1505. d.,Im / budějovických Židů zahynuli na útěku, majetek všech ty mkraden Vladislav pak udělil městu majestát, kterým ho H \(1ih ias\ od Židů osvobozoval.' Už příčinní m vymohli takové „osvobození" měšťané v Karlo-\.ik\ h (1499), v tradičně protižidovském Chebu* (1502), v dalších letech v Lounech (1508), opět v Jihlavě (1506) a v jimi li iniiiaiskuli obcích, v Chomutově (1517) atd. Do řady mest se mohli Židé postupně zase vracet, někteří ale zůstávali raději na panstvích šlechticů. \ i.i/iin proti židovské konkurenci nezůstala pozadu ani pru/ska města, pobouřená usnesením sněmu r. 1501. Hned nasledup'ťího roku se snažilo zakázat Židům pobyt, povolený id Korittl IV.. Nové Město, roku 1507 si vymohly vyšší stavy spolu * městskými radami na králi povolení, aby „v Čechách, na Moravě ve Slezsku židů nebylo". Král souhlasil, vymí-ml si vsak (snad aby získal čas) jednoroční odklad. Jeho sou-ľ"Ml1 s,ar«»»'i'stští „s velkým potěšením" a usnesli se, aby Kdo by se za Židy veřejně či tajně přimlouval, „i s nimi mésia byl ,,,,.!,„• (Tomek, VIII). Ještě než vypršela lhůta, za-* / .Je stěhovat a většina se usazovala na panských stat-' byli *■ známých důvodů vítáni. Král, kterému tak uni- *Z i ľS"1 vypovézení 0 rok má*»odvoiai a p?evedi Ä"nr P°d °ChranU SVýGh Úředníků- Staroměst-m * bounla. a teprve na přímluvu nejvyššího kancléře Olomoucký edikt povolila Židům pobyt alespoň do doby, než se Vladislav, jenž sídlil v Budíne, dostaví do Prahy na korunovaci svého syna. K Ludvíkově korunovaci na českého krále došlo r. 1509; toho roku na sněmu v Praze a napřesrok na sněmu v Kutné Hoře žádaly společně stavy i města znovu vypovězení. Židé se přirozeně bránili, odvolávali se na stará i novější privilegia a našli si přímluvce. Král konečné rozhodnutí neučinil na sněmu, ale až na zpáteční cestě do Budína: 10. března 1510 vydal v OlornoTT-" ci edikt, kterým znovu potvrzoval, že mají v zemi zůstat. Čela-kovský soudí, že za to museli králi „přinést opět značné oběti finanční", Winter (Pg) připomíná, že Vladislavovo rozhodnutí bylo ovlivněno i tím, že asi „viděl u souseda polského, kterak hojné užitky mohou z židů královské pokladnici plynouti". V Polsku podle Wintra však byli „váženi příliš", neboť měli ve svých rukou i nájem cel, mýt a daní. Bylo jich tu tehdy také mnohem více než v Čechách, kde se počet židovských obyvatel odhaduje na několik málo tisíc (srv. 11/10). Hned roku 1512 žádal sněm znovu vypovězení, ale marně. Pokud král žil, nezbylo než se smířit s jeho vůlí a města se zaměřila na to, aby co nejvíce omezila židovský obchod s penězi i se zbožím. Nejaktivněji si vedlo pražské Staré Město, jehož konšelé byli sice vcelku spokojeni (ghetto platilo i nadále do městské pokladnice), jinak ale cítili řemeslníci a „lid obecný" - ti chtěli Židy vyhnat. Roku 1514 (a podobně i o pět let později) zabránili konšelé jen náhodou na poslední chvíli pogromu''', r. 1515 se jim to nepovedlo a při požáru ghetta došlo 1< rabování a k násilnostem. Brzy po Vladislavově smrti žádala městská rada na podnět staroměstských kramářů a kožešníků vyklizení Židovského Města"'' a svůj návrh odložila teprve po přímluvě regentů šlechty, kteří prosili za Židy o „slitování nějaké", a po slibu židovských starších-, že bude ghetto městu víc platit. Další návrhy na zrušení ghetta vznesli nespokojení měšťané znovu r. 1524 a 1526. 5 h 5^ ZUR GESCHICHTE DER JEDEN IN BÖHMEN, MÄHREN UND SCHLESIEN VON 906 BIS I620. II KRAUSGEGEDEN VON GOTTLIEB BONDY, HM. I'R AKS1I) KNTKN DER HAND KL S - UND OEWK RBK-KA M M KR IN PRAG. ZUR HERAUSGABE VORBEREITET UND ERGÄNZT VON FRANZ DWORSKY, WM, DiRKCTOH USS LANUÜSARCHIV5 DK3 .■'.!■ i i n BÜIIMKN. HERAUSGEBER UND VERLEGER GOTTLIEB BONDY IN PRAG. 1906. 206 ZUR GESCHICHTE DER JUDEX in böhmen, mäh ken uni) schlesien. 207 1So. s monstrancí nejakým lotrem z kostela v Hostouni vzíti a skrze téhož ' lotra k sobě a mezi jiný Židy přinesli poručili, kteréž také u těch Židův od faráře hostouňského nalezeno jest. I maje téhož lotra pan Pnrkart z Vitic v vazbě své, též pán Hostouňský všecky Židy zjímati poručiv, dal je právně tázati, při kterémžto tázání vztahovalo se též na Židy plzenské, že jsou k té nešlechetnosti napomáhali Z čehož Plzeňští rozhorleni jsouce, takovú zradu na těch, ješto toho původové byli, vy-mstiti poručili a jiné všechny z města vypověděli. Po některém pak létě starší Židé i obecní z měst Pražských potahovali se na zahradu, v kteréž se zde za bytu svého kladli, tomu chtéjíce, aby Jílek, soused zdejší, od ní pustil, toho doloživše, že jsou se odsud pro chudobu odebrati musili. Ale když ta nešlechetnost jejich radám z komory připomenuta byla, v předsevzetí svém se spo-kojiti musili. Strnad: M. Šimona Plachého Famřti plzeňské. 1504. 323. Bei Strakonic wurden zwei Juden verbrannt. 1504. Léta MDII1I. u města Strakonic upáleni dva Židé bratří, jako i před nimi mátě jejich, protože pacholátko křesťanské pověsivše na posměch ukřižovaného Krista nožmi ukrutně zbodli a vytočivše z něho krev, zamordovali. Sedlka ta, kteráž jim syna svého za tří zlaté prodala, také po nich ohněm spálena. Takových nešlechetných mordův a ukrutných skutkův proti dětem křesťanským o Židech více se v historiích nachází. Ačkoli Innocencius papež v privilegium Židům daném zapovídá, aby jim žádný křesťan tím nevytýkal, že by při obětech svých krve lidské užívali, poněvadž jim v Starém Zákoně všeliké krve užívání zapovědíno Kteréhožto privilegium i král Otakar i císař Karel IIII. Židům v Čechách bydlícím potvrdili. D. A. z Veleslavína. >Historický kalendáři v. J. 1590. S. 8. «0». 324. Jan Klement von Czepirow als Schuldner und Kunesch von Tloskow als Bürge verpflichten sich, dem Juden Salomon in Saaz 14 Tage nach dem nächst-folgenden Georgitag eine Schuld von 64 S ch. Gr. zu zahlen. 5 Jänner 1505. Schlesinger: Urkundenluch der Stadt Saaz. «** 825. Anna Wodläka cediert auf Grund der Entscheidung des Hofrichters des Königreiches Böhmen, Siegmund von Chmelic, vor dem KOniginhofer Stadtamte ihr Haus ihrem Sohne Paul mit der Bedingung, dass derselbe 1505. die ganze Schuld dem Juden Moses bezahlen soll. 1505. Das älteste Memorabilienbuch vom Jahre 1412. Fol. 426 im Stadtarck. zu Kiiniginhof. 326. Ausweisung der Juden aus Iglau. 13 Dec. löOö. 1506. Im Jahre 1606 hat man zu lglau in der Judenschul angefangen Mess zu lesen am Tage Luciae. Daher ist zu vermuthen, dass die Juden um diese Zeit von hinnen abgeschafft worden sind. ^Chronik der Stadt Iglau* herausgg. von Chr. iVElvert. S. 26. 827. Graf Niklas Schlick empfiehlt dem Rate von 1506. liger einen Juden als guten Arzt in den auftauchenden ansteckenden Krankheiten. 1500. Mein dinnst mit guttenn Willenn erbare namhafftte wollweisse Mb Nachtbarnn vnnd besunder gutt freundt. Salmann Jud hatt mir geschri-benn mich vleissiger Beth inn seynem Schreibenn angesucht vmb vor-schrifft ann euch zcuthun gebettenn, in vnnd seyn Son zcu vorgleitten mit eim sichernn Gleitt, auff das sy sich bey vnnd neben Euch mochten enthaldenn, noch dem er dann etlich kunst weiss vnnd ein gutter leib Arczt ist, auch etzwas meher wan der gemein man ist wissenn, als dann itzunt grausame schwere kranckheitten sich zeigen, Pestlenntzen vnnd andere meher, aldo one Zweiffei er seyner kunst bewert vnnd gewiss ist, den menscht n yn solchen kranckheitten vnnd gebrechen zcu helffen vnnd one Zweiffei sein nit schad werdet haben, solcher meynner furschrifft nit versagenn, sunder gunstlich lassenn befinden. Das wil ich ynn solchenn vnnd vill yn grossem vmb euch verdynn. Datum Falkenaw dinslag vor der quatuor temporum49) anno oc. VI. Nicklas Graff zcu Passan herr zu Weisskirchen, Ellbogen vnnd Falkenaw. Ann erbaren, namhaffttenn, wolweissenn Burgermaister vnnd Ratt der Stadtt Eger, meynnenn Nachtbarnn vnnd besundernn guttenn freunttenn. Orig. im Stadtarch. zu Eger. 328. Beteiligung der Prager Juden an Feuer 1 ösch- 1506. arbeiten. 1506. Dne 8. června hořelo na Novém městě na Karlové. Větší však druhý oheň vznikl krátce potom dne 17. června v ulici Flašnéřské. ■,9) Die nähere Bezeichnung fehlt. bet Řonigficfjřn Slafol 3glau (1403—1607) ^fllfluct StaMfdjrtibcr t. f. Ofcetjtinaiijralbe. (Bum 2. 83. ber DM ber 6ijiorii*-|»ali(ti|*eii Ä-tii.« bmu^'ittm* OueDen ber (SefcbiAte BMtyloM geWrig). fMnn, 1861. (Si (Sommiffion ber 9u*f>onb(uiig I. iiitfcb). Bru« B. 8t. 9io6rrr-« Scbtn >« tfriinn. 26 1505 Oft mit beroitligung fönige« SH«M«l«I »>«« 3ur %tato fambt bem Deben borff Cetin »nb Stander ©djrotgelt ©al^anbt ber H«. ,u,n Wand) »nb allem gatt geriebt geizig »on bem Sabiflaro Siebter be« UHgromeriWen gefcbted,., f» ^ Wer tobt bor alter« erbttd, gelten onb bie börffer al« ein geben genoffen wie ba«felbe »cm 3Kar8ßrafffn 3c boco ihnen »erliebeu »nb »on allen funfftigen 33ebemifd)en »nigen confirm.rt werben 3u ©emeiner ©t«M ert&aufft »nb Dom Unig »erroifligt ba« e« bte ©labt in bie Uanbtaffl für cigenifiumtut »erroebret werben moebte. 3» »>«» fymff ift ber Winter bnreb ein Seftament fo im ©tabtbudt) »erroabrt be» loogeii roorben. Anno 1506. 3ft ber SRatttj »erneuert roorben. t/err 9ßaut( Sibf «gl«' fter. &Kt bannfe fbirfdnier ©eiftjer. Sunge bar. 3acob ©<6auftcbjelbft. feteffan ©cbweiuicjer. *Hbr»torir. Anno 1506. tjat Surgetmeifter »nb ffiattb ba« borff fiit» be|bcrff bureb flonig« SElabtSlai begnabiuig für aigen befommen ift 3uuor ein «ebenaulf; geroefen. Eodem anni). Jim ©. 3acob« aBent ju 3glau, im Glo» ltf'.*.a"T fter iH'tnn Seligen ßbreua bei; ber 3roe(ffbotten »üb ßattjartno C«4$imberbarüd)er »ei« eingefcblagen, biefelbe kmo«'ma,«i'!,,mn>oc^en ift ba« tagbern aufm «ßfarrt&urm geferttiget roorben. e.*«sHr»inbtt'üflffel6e Sabr &ot nian3u3glau in ber 3utenfc6ul angefangen ix,mmi »ii)i ba« gebeu gar »enid;tet roorben. Anno 1509. «HM «llfa&ettb 3ft m SHattb 3u 3glau »erneuert motten. !,,„ ^allU gm G(tiftel, ^ mnin b«tr ajattbeu« fl)irfd}ner. SDhtttjeu« Seumf. Eodem anno. 3ft bie £a»eln bei ber «PfarrKrd&en 3u tfl t(£ 3glau Bei; ©. ©ebaftian genannt, gebauet, »nb »cm Berr 83ij 5,fJ" Ä* febeffen TOartino ©efdbl loelc&er ein 3g(aucr ber gebuert geroefen, geroeibet roorben, am tag nadj 3Kariä Ijimelfartb. ©affelbe 3obr bat Obgebccbter I;err S5Jeid;bifd;off ju Ol- a(1„,M nittj 2»?artin ®efdjl bc« 3Rld>t ©efdjl ©obn fein etfte 3D?cB a"",ln örf*1-3u 3glait al« in feinem »atterlanbt gefiingen dominica ante pentecostes. 1509. bat Fbntfl S(abi«lau« ber ©tobt 3glal» bie beguabung gebeu ba« fie »on ben börffern ÜWifd)ing, q5ieibaumf;off »nb bamtjenborff fo im Sebcm liegen aber 3ur i'ofniig in SWeBmn geboren t&elne fteuer nod) gaben in öebem geben fcüen. 25iefe breb bürffer (igen in 83el;m geben bie Icfung in SWäbren ÜBifd)ing, $ietbflumetljoff »nb banbtjenborff. Anno 1510. feria 2 post Conoept Mariae. 3ft ber iRattb 3u 3g(au »erneuert roorben, berr Senj ßanulator tfHifter. I;err ®e»rg »on Steifd) Seifiger. 3unge berr Cnca« Sraffentor, öuea« 8nt(dj|Jj«. Eodem anno. 3ft bie SKeue SBorftatt »or bem grauentborgtte gebauet roorben, ba« erfte bau« »or bem tbor, roen man b'"au« gebet, auff ber rerbten Banbt bat ein l'eiurocber, €inion SBeber 6mtaer()a«t„ genant gebauet, ©ie ©tflrjcrgaffen ift ebe geroeft. 3"",utI- Anno 1511. 3ft ber 5Ratlj »erneuert werben, berr SBcnj 5)}ard)anter eitifter. berr ®e»rg »on 8teifd) «ctjfijcr. 3unge berm. Slnbre öeefb-©teffan ©d)mi(oiier. Anno 1511. bat ber 9tattb bem 8eon(jarb SWerbct einen aubraftut burger albie bie 3ubeiifd)u( »ergbnt, ber fie mit einem beneficio öerfcBen mag, beß bat ber 9?att6 bie (Eottatur ifinen behalten. Anno 1511 bat ÜWartiu ©pljfer Siirger albie »on bem H?toR*u(Hft fani @d)mertefd)cn bie fleine 9?euftifft fbjaitfft »er 500 orf, biefe« borff ift bernacb 3u ©emeiner ©tabt fonimcu Anno 1558. Anno 1512. Süor ©anet gabianj 3ft ber SioMB 3u 3glau »erneuert roorben. berr ffienj ?Jardjanter Sltifter, fjerr ©eiSrg SDJajfo «ebfijcr. (Diefer iKabfo Ijnt ^jeuforo, *Popi|} »nb Meufttfft gebabt »nb feinem Sota Sluguftin 1532 gefd)afft testamento 3jt neuen fie fid; Gjijietotftj). 3unge berr ©regor 8tM, Cuca« Ceueolbt, 23iucencj ©dilegl. Kodem anno, ©ambftag nad) CUfaittB liaben bie »oik , .. 3g(au fambt ber ganjen gemein, bem ffttm ©eerg »on OiSidb™"',™'/.« »nter Cammerern an ftatt ftfäÜfl i'ubroig«, ber baiual« nur 6 lub™19-iabr altt roar (be« SBlabiflaj ©obn, ber Söatter lebte bamal« nod;.), gefibroo-ren, 3uucr t)att man bie greffe glocf&rit leutten, »nb ba« tagborn trotten 'afseu. Da« 3abr Bat mau Donner »nb fjitj im Söintter gebörtt, »mb gorij.