NOBILITACE A NOVÁ ŠLECHTA V ČESKÝCH
ZEMÍCH V 18. STOLETÍ
Jiří Brňovják
Katedra historie & Centrum pro
hospodářské a sociální dějiny
Ostravská univerzita v Ostravě
jiri.brnovjak@osu.cz
Výběrový seminář
OBSAHOVÁ STRUKTURA SEMINÁŘE
▪ Stručné seznámení s historiografií
▪ Adelsrecht aneb Nobilitační pravomoci habsburských
panovníků
▪ Nobilitační řízení jako byrokratický proces
▪ Nobilitační písemnosti a jejich diplomatická stránka
▪ Rekonstrukce konkrétního průběhu nobilitačního řízení
▪ Heraldicko-sfragistická stránka nobilitačního řízení
▪ Prosopografický potenciál nobilitačních písemností
▪ Možnosti editování nobilitačních listin
▪ Nobilitační spis jako "archivní soubor"
HISTORIOGRAFIE NOVÉ ŠLECHTY
▪ Dominance studia tradiční šlechty a aristokracie, vliv moderní západní
historiografie
o Srov. historiografické přehledy (zejm. Václav Bůžek), popř.
syntetická zpracování šlechty (kol – Věk urozených, Petr Maťa,
Ivo Cerman) či výseků dějin českého státu (Velké dějiny zemí
Koruny české, Společnost českých zemí v raném novověku.
Struktury, identity, konflikty, Člověk českého raného novověku)
▪ Do jisté míry obdobná situace v zahraničí
o Tradice studia tzv. Adelsrechtu (Rudolf Granichstaedten-Czerva,
Berthold Waldstein-Wartenberg, Peter Frank-Döfering, Reinhard
Binder-Kriegelstein, Georg Freiherr von Frölichsthal
o Vídeňské disertace o nobilitacích hospodařsky činných osob –
tzv. Wirtschaftsadel (Peter Mahringer, Brigitte Andel, Renate
Komanowitz, Alfred Fessen), rovněž Karl Megner a Peter
Wiesflecker
o Bavorské nobilitace (Erwin Riedenauer) →
o Udílení říšských knížecích hodností – Harry Schlip, Thomas Klein
o Erbovní listiny, heraldika – Gustav Pfeifer, Michael Göbl, Jerzy Michta,
Sławomir Górzyński, Hanns Jäger-Sunstenau
o Seznamy nobilitačních kauz: Karl Frank-Döfering, Karl Friedrch von
Frank, Hanns Jäger-Sunstenau
▪ Česká historiografie
o Tradiční zájem o historicko-právní tématiku (Antonín Gindely, Petr
Šlechta Všehrdský ze Všehrd, Bohuš Rieger, Karel Kadlec, Bohumil
Baxa, Vladimír Klecanda, Valentin Urfus)
o Tradiční zájem o heraldické aspekty erbovních/nobilitačních listin
(klubové ročenky a bulletiny), rozbor nobilitačních listin, jejich
diplomatické stránky a vývoje erbovních miniatur (Tomáš Krejčík, Karel
Müller), soupisy a „edice“ erbovních/nobilitačních listin (Tomáš Krejčík,
Karel Müller, Jan Županič, Jakub Hrdlička, Michal Fiala aj.)
o Studenti prof. Krejčíka, nobilitační politika v 18. století (Jiří Brňovják,
Zbyněk Žouželka)
o Sociální dějiny nové šlechty (Milan Myška, Aleš Zářický, Jiří Brňovják)
o Inkolát a přijímání mezi stavy (Marek Starý, Jiří Brňovják)
ADELSRECHT ANEB NOBILITAČNÍ PRAVOMOCI
HABSBURSKÝCH PANOVNÍKŮ
▪ Pojem Adelsrecht (Granichstaedten-Czerva 1947-1949, WaldsteinWartenberg
1965, Binder-Krieglstein 2000)
▪ Nobilitace, Adelung, Nobilitierung, Standeserhebung, Ennoblement,
Anoblissement
▪ Definice pojmu „nobilitace“
o Užší pojetí
o Širší pojetí
▪ Standeserhebung, Standeserhöhung
▪ Nobilitace jako výsledek výkonu suverénních panovnických práv
▪ Nobilitací není:
o Zisk šlechtictví dědictvím po otci
o Rozšíření či přenesení šlechtictví (spojováno s adopcí)
o Erbovní strýcovství (Wappenvetter, Wappengenossen, Erb- und
Wappenfreunde)
NOBILITAČNÍ PRÁVO NĚMECKÝCH CÍSAŘŮ
▪ 1338 – první doložená císařská listina
▪ Iura caesarea reservata (Reservatrechte) vs. Iura caesarea reservata
limitata (iura comitialia)
▪ 1467 – nařízení Fridricha III. o výlučnosti císařského práva na
nobilitaci, exklusivita říšské kanceláře, od 1636 součástí volebních
kapitulací
▪ Kapitulace Leopolda I. z 1658 – nobilitace nesmí narušovat
zeměpanská práva říšských knížat
▪ Nobilitace ≠ zisk členství mezi říšskými stavy (Reichsstandschaft,
Reichsstände)
▪ Říšští vikáři (Reichsvikare, vicarii/provisores imperii)
▪ Nobilitační aktivity bavorského kurfiřta Karla Teodora FalckoBavorského
jako říšského vikáře roku 1790
DELEGOVÁNÍ CÍSAŘSKÉHO NOBILITAČNÍHO PRÁVA
▪ Dočasné vykonávání císařských nobilitačních pravomocí
▪ Říšští správci
▪ 1422 mohučský arcibiskup Konrád III. von Dhaun
▪ Arcivévoda Ferdinand (Ferdinand I.)
▪ Císařští palatinové (říšská falckrabata (comes palatinus sacrae
Romanae Imperii, Hofpfalzgraf)
o Menší komitiva (comitiva minor)
o Větší komitiva (comitiva maior) – právo udělovat nejnižší
šlechtický titul (Adelstand)
▪ Prokop z Rabštejna – pol. 15. století
▪ Albrecht z Valdštejna (1622/1623), Eggenberkové (1624),
Ditrichštejnové (1629), Slavatové z Chlumu a Košumberka (1630),
gundakarovská linie Lichtenštejnů (1633, konf. 1653 a 1719),
Schwarzenberkové (1671)
→
DELEGOVÁNÍ CÍSAŘSKÉHO NOBILITAČNÍHO PRÁVA
▪ Žďárští ze Žďáru, Trčkové z Lípy, Lažanští z Bukové, Černínové z
Chudenic či Pachtové z Rájova
▪ Tomáš Pěšina z Čechorodu 1668
▪ Děkani budyšínské kapituly u sv. Petra
▪ Instituce v Říši a „starorakouských“ dědičných zemích
o Univerzity: Helmstedt, Rostock, Ingolstadt, Innsbruck aj.
o Fakulty – FF Vídeňské univerzity
▪ nobilitace „de Lauro“ – privilegium Leopolda I. z roku 1680 pro
jezuitský Svatováclavský seminář na Starém Městě pražském
o Jednotný erb a přídomek „de Lauro“
o 1776 zákaz těchto nobilitací
o 1781 omezené obnovení
o 1783 zánik semináře
NOBILITAČNÍ KOMPETENCE RAKOUSKÝCH ARCIVÉVODŮ
▪ 1453 – privilegium císaře Fridricha III. – nobilitační kompetence v plné
šíři s výjimkou knížecích titulů
o 1473 akceptováno říšským sněmem
o 1530 potvrzeno Karlem V.
o Participace na říšské nobilitační pravomoci
o Cca od poloviny 16. století – již zeměpanské nobilitace
o Srov. volební kapitulaci Ferdinanda III. z roku 1636
▪ Spor o nobilitační kompetence dvorské kanceláře s říšskou kanceláří
o Dohody 1742, 1745, 1773 (punktace)
ZEMĚPANSKÉ NOBILITACE, NOBILITAČNÍ PRÁVO ČESKÝCH
PANOVNÍKŮ
▪ Výkon nobilitačních práv říšských knížat
o Biskupové v Tridentu, Brixenu či Salcburku
o Bavorští vévodové – od poloviny 17. století
o Nobilitační aktivity říšských knížat mimo území SŘŘ – braniborská
markrabata jako pruští vévodové, resp. králové (1701)
o Hannoverští kurfiřti (1692) jako britští králové (1714)
▪ Nobilitační kompetence českých králů
▪ Specifické postavení českého státu vůči SŘŘ
▪ První česká erbovní listina 1339
▪ Rozvoj nobilitační praxe – od nástupu Habsburků
▪ České provenienční znaky
▪ Obnovená zřízení zemská 1627/1628
▪ Česko-říšská kancelářská dohoda (konvence) z roku 1746 →
▪ Administrativní reforma 1749
o Zánik samostatných kanceláří české a rakouské → Directorium in
publicis et cameralibus → jeho nástupci (dvorská kancelář)
o Vznik jednotných dědičných zemí
▪ 1752 nařízení o jednotné formě listin pro dědičné země + jednotná
velká znaková pečeť (zavedena 1753) → šlechta dědičných zemí
(erbländischer Adel)
▪ Kontinuita české nobilitační pravomoci po roce 1752
o Česká královská hodnost
o České knížecí tituly, povyšování panství na vévodství +
poskytování vévodského titulu – dopad na tzv. sujets mixtes
▪ 1804 vznik rakouského císařství
▪ Do 1807 samostatné haličské šlechtické tituly
▪ 1812/1814 ustanovení o nadřazenosti císařského titulu
▪ Kolem 1810 – změna ve formulářích listin – šlechtické tituly
rakouského císařství (des österreichischen Kaiserreichs /
Kaiserstaates) → šlechta Rakouského císařství / rakouská šlechta
(österreichischer Adel)
ŠLECHTICKÉ SYSTÉMY V HABSBURSKÉ MONARCHII
DO ROKU 1752
(Slezsko a Kladsko
pouze do roku
1740/1742)
ŠLECHTICKÉ SYSTÉMY V HABSBURSKÉ MONARCHII
OD ROKU 1749 RESP. 1752
Oblast šlechty dědičných zemí
Oblast říšské šlechty
Oblast uherské šlechty
Oblast udělování říšských titulů
▪ Ochrana českých šlechtických titulů
o Konfirmace / nostrifikace
o 1681 a 1707 – trestání neoprávněného užívaní šlechtických
prerogativů, rovněž proti palatinským nobilitacím
o Regulace česko-říšskou konvenci 1746
NOBILITAČNÍ PRÁVO OD POLOVINY 19. STOLETÍ
▪ Revoluční léta 1848–1849 – zánik stavovských zřízení
o Zánik stavovských a patrimoniálních privilegií
o Šlechta = „občané s tituly a erby“
▪ Nobilitační právo českých a rakouských císařů
o Pillersdorfova ústava – duben 1848
o Návrh ústavy podle kroměřížského sněmu – červenec 1848
o Ústava z března 1849, suspendována v prosinci 1851
o Schmerlingova ústava – únor 1861
o Prosincová ústava 1867
ZÁNIK NOBILITAČNÍHO PRÁVA RAKOUSKÝCH CÍSAŘŮ
▪ V souvislosti s rozpadem habsburské monarchie a vznikem
nástupnických států
▪ Československo
o zákon z 10. 12. 1918 – zákaz užívání šlechtických atributů
o Zákon z 10. 4. 1920 – konkretizace trestních postihů
o 1939 – protektorátní vláda obnovila užívání šlechtických titulů,
anulováno po osvobození
▪ Rakousko
o Nobilitační právo i užívání šlechtických atributů zprvu ponecháno
o Kontinuita i po abdikaci Karla I. 11. 11. 1918 a vyhlášení republiky
12. 11. 1918
o Odstranění – 3. 4. 1919 + vysoké postihy
o Maďarsko – formální pokračování (formální monarchie)
▪ Německo
o Šlechtické přídomky ponechány (součást občanského jména)
▪ 1781 zrušení juramenta fidelitatis Josefem II.
▪ Přelom 18. a 19. století – uvolňování inkolátních pravidel, současně
deklarování potřeby uchovat proces habilitace v zemi
▪ Kolidování s Všeobecným občanským zákoníkem
▪ Revoluční léta 1848/1849
o zánik stavovského zřízení
o zánik reversů k zemi
o Konec udílení inkolátů – definitivně odstraněno ministerským
nařízením z 1849 (přestal být podmínkou pro nákup deskových
statků) a panovnickými nařízeními 1852 a 1853
(EXKURZ)
▪ Nobilitace mužů a žen
▪ Nobilitace nekatolíků a tzv. slezský inkolát
▪ Nobilitace židů / Židů (Jakub Bassevi 1622, Jáchym Popper 1790)
Děkuji za Vaši (trpělivou)
pozornost!
Jiří Brňovják